POVINNOSTI POLICISTY:

Postavení Policie ČR podle zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, jednotlivá oprávnění a povinnosti policistů na území České republiky Bc. Jaroslav Šejvl Policie České republiky (dále jen policie ) byla zřízena jako ozbrojený bezpečnostní sbor státu, a to zákonem č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky (dále jen zákon ) ze dne 21. června 1991. Existence bezpečnostní složky takovéhoto charakteru má svoje legitimní místo ve struktuře orgánů státní správy, resp. veřejné moci každého demokratického systému. K samostatnému a relativně nezávislému postavení, k řádnému plnění úkolů a efektivnímu vynucování oprávnění vůči občanům a státu samotnému musí být tyto její povinnosti a oprávnění jasně stanoveny. Je nejen právem každého tyto povinnosti a oprávnění znát, ale je nanejvýš vhodné znát jejich správný výklad a umět se orientovat v jejich základech. Alespoň velmi stručné zhodnocení a vysvětlení těchto oprávnění a povinností, zejména vůči občanům si klade za cíl tento článek. Byl zpracován podle právního stavu ke dne 15. února 2006. Primárně je nutné si uvědomit, že právní systém České republiky je kompaktní a homogenní celek, kdy není možní interpretovat jednotlivé zákonné anebo i podzákonné normy individuálně, bez znalosti jejich vazby na ostatní právní předpisy. Každý zákon České republiky jako takový musí vycházet a vychází z existence ústavních zákonů 1 a mezinárodních smluv jimiž je Česká republika vázána, jímž je v rámci legislativního procesu podřízen a s nimiž nesmí být v rozporu. Nejinak je to v tomto zákoně, který kontinuálně navazuje a předpokládá velice úzkou aplikaci společně s dalšími zákony zejména se jedná o zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů. Taxativní výčet souvisejících právních norem není samozřejmě konečný, ale pro účel tohoto článku je dostatečný. Je zřejmé, že tento článek není ani schopen pojmout a vysvětlit všechna další oprávnění a povinnosti, které má v souvislosti s jinými právními normami. Před rozborem jednotlivých oprávnění a povinností policie je nutné upozornit na jeden základní fakt. Policie neplní své úkoly jednotlivě bez ohledu na další skutečnosti a situace, které nebývají dotčené osobě při prvním kontaktu s policií známy anebo ne zcela jasné. Proto je zcela kontraproduktivní pro obě strany, pokud jedinec přistupuje k činnosti policie a priori jako k činnosti nepřiměřeně zasahující do jeho práv a svobod, jako k činnosti obtěžující, či snad protiprávní. Policie plní mnoho úkolů, které jsou taxativně uvedeny v 2 zákona. Tento výčet úkolů je v některých svých aspektech velmi přesně individualizován přímo kasuisticky; kdy naproti tomu v jiných oblastech je zcela vágní bez toho, aniž by bylo přesně zřejmé, jaké plnění úkolů tím zákonodárce myslel. Článek je rozdělen na a dvě samostatné části, které se ovšem vzájemně doplňují. První část můžeme definovat jako povinnosti policie/policisty, druhou část naproti tomu jako oprávnění policie/policisty. POVINNOSTI POLICISTY: 1) Policista je povinen při každém jednání s občanem dbát jeho cti, vážnosti a důstojnosti; je důležité si uvědomit, že toto právo, resp. povinnost se vztahuje i na jednání občana vůči policistovi, resp. každý policista má právo, aby bylo dbáno jeho cti, vážnosti a důstojnosti ( 6 odst. 1 zákona). Je zde jasně definovaná reciprocita, což je nutné považovat za samozřejmost, neboť základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Policista nesmí připustit, aby osobám vznikla v kontextu s výkonem jeho práce bezdůvodná újma a aby zásah do jejich práv a svobod nepřekročil nezbytně nutnou míru. Tedy, policista by se měl vyvarovat excesům, které mohou vzniknout při výkonu jeho pravomoci. Zde je nutné objektivně uvést, že i při dodržení všech povinností kladených na policisty 1 např. zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod ve znění pozdějších předpisů

nelze v některých případech nepřekročení této nezbytné míry zaručit a vyvarovat se mu. Následně je však potřebné řádně a objektivně přezkoumat konkrétní situaci, vzít v potaz všechny alternativy, které v daném případě připadaly v úvahu (včetně úmyslného jednání policisty s ohledem na míru zavinění) a rovněž posoudit následek, který nepřiměřeným zásahem vznikl. Při aplikaci tohoto ustanovení vznikají v zásadě dvě samostatné roviny, které jsou pak v případě nejasností následně přezkoumávány kontrolními složkami policie. Každý občan velmi citlivě a s určitým stupněm individuální nelibosti snáší zásah do svých zákonem chráněných práv a tento zásah se zpravidla snaží různou intenzitou svého projevu minimalizovat. Na druhou stranu je potřeba nestranně zvážit konkrétní okolnosti, za jakých k realizaci oprávnění a povinností policie, jejímž primárním úkolem je ochrana života a zdraví, následně majetku a dalších hodnot ( 2 odst. 1 písm. a) zákona), ochrana veřejného pořádku ( 2 odst. 1 písm. b) zákona), odhalování trestných činů ( 2 odst. 1 písm. d) zákona) apod., došlo. Zpravidla v dané konkrétní situaci většina občanů zásah do svých práv vnímá jako nad míru nezbytně nutný a neoprávněný. Působí zde však mnoho faktorů (moment překvapení a nepřipravenosti na zásah do velmi úzkého soukromého prostoru, mnohdy hraničícího až s prostorem intimním; stres spolu s nadměrným psychickým vypětím způsobeným ať již prožitou konkrétní situací anebo s událostí, která zasahuje jinou osobu z rodinného prostředí; oprávněná či neoprávněná animozita vůči bezpečnostním složkám; dřívější negativní zkušenosti s činností policie; obava před vyzrazením informací osobního/intimního charakteru před cizími lidmi (stud) a obava před jejich zveřejněním; možnost existence vlastního nezákonného chování a obava před jeho vyzrazením, apod.), které v dané chvíli vystupují na povrch a ze subjektivního hlediska velice ovlivňují reakce a rozhodování jedince. Uvědomit si je třeba, že je kontraproduktivní při provádění policejního zákroku jakkoliv se zpěčovat či neuposlechnout výzvy zakročujících policistů (samozřejmě je rozdíl v případě, kdy probíhá silniční kontrola, nebo když jde o uzávěru v místě spáchání trestného činu anebo zadržení pachatele). Na případný přezkum postupu policie, stížnost či trestní oznámení je vždy dost času; stejně jako na objektivní zhodnocení situace, co, kdy a kde se stalo. Je zde na místě uvést, a nejedná se o žádné strašení či hrozby, že policie má k dosažení svých úkolů značnou škálu represivních donucovacích prostředků. Mezi ně lze zařadit např. od těch nejmírnějších (sem patří např. předvedení a zajištění), přes střední (např. donucovací prostředky jako jsou hmaty, chvaty, obušek, pouta) se dostaneme až po nejkrajnější. Mezi ty patří např. hrozba střelnou zbraní, varovný výstřel a použití zbraně. Policie a zakročující policisté samozřejmě musí podle konkrétní situace zvažovat jejich použití a přiměřenost, vyhodnocovat adekvátnost situace, a zejména jejich odůvodněnost. Rovněž tak je v tomto ustanovení (odst. 2 6 zákona) zakotvena povinnost policisty poučit toho, do jehož práv nebo svobod se zasahuje o jeho právech. Samozřejmě je zde nutné brát ohled na konkrétní situaci, kdy poučení by mělo předcházet před samotným zásahem. Pokud to však povaha policejního zákroku vyžaduje, lze osobu o jejich právech poučit až po ukončení tohoto zákroku. K poučení však musí dojít vždy. 2) Při provádění služebního zákroku je policista povinen použít výzvy, ale jen v případech, kdy povaha a okolnosti zákroku umožňují. Výzva policisty je taxativně vymezena ( 9 odst. 2 zákona) a zní: Jménem zákona. Policista není povinen tuto výzvu použít, pokud by tím byl zmařen účel služebního zákroku. Což může být například v případech akutního ohrožení života a zdraví policisty anebo ostatních zúčastněných osob. Zde je nutné si uvědomit, že každý je povinen uposlechnout výzvy zakročujícího policisty ( 9 odst. 3 zákona). V případě neuposlechnutí této výzvy se osoba vystavuje možnosti použití takových prostředků, aby policista/policisté dosáhli cíle služebního zákroku. 3) Při výkonu své pravomoci je policista povinen vždy prokazovat svoji příslušnost k policii ( 10 zákona), pokud to ovšem umožňuje povaha a okolnosti služebního zákroku. Přiměřeně zde tedy platí to, co je uvedeno v předešlém odstavci. Příslušnost k policii se prokazuje služebním stejnokrojem (uniformou/jiným služebním stejnokrojem) na které musí být obligatorně uvedeno identifikační číslo policisty anebo služebním průkazem s odznakem služby kriminální policie a vyšetřování (to platí zejména v případech, kdy policisté vystupují v civilní oblečení). Mohou samozřejmě nastat i takové situace, kdy policisté zakročují v civilním oděvu a povaha a okolnosti služebního zákroku neumožňují, zpravidla se jedná o výjimečné případy, předložení odznaku tehdy se policista prokazuje pouze ústním prohlášením policie ( 10 odst. 2 zákona). Prokázání prohlášením příslušnosti k policii je však v tomto případě naprosto obligatorní. V těchto výjimečných případech se služebním průkazem nebo odznakem služby

kriminální policie se policista prokáže ihned, jakmile to okolnosti služebního zákroku nebo služebního úkonu dovolí ( 10 odst. 3 zákona). OPRÁVNĚNÍ POLICIE, RESP. POLICISTY: Zákon umožňuje a dávám policistům poměrně široké spektrum právních instrumentů, které považuje za nezbytné z plnění povinností a úkolů vyplývajících z 2 zákona anebo z jiných právních norem. Je to zcela logické, neboť pokud by tato oprávnění nebyla zakotvena v zákoně, nemohla by policie zabezpečit plnění svých hlavních povinností. A) Oprávnění požadovat vysvětlení 1) Oprávnění požadovat vysvětlení ( 12 odst. 1 zákona) je oprávněn požadovat každý policista od osoby, která může přispět k objasnění skutečností důležitých pro odhalení přestupku a jeho pachatele, jakož i pro vypátrání hledaných nebo pohřešovaných osob a věcí. Pokud to policista považuje za nutné, je oprávněn osobu vyzvat, aby se ve stanovenou dobu dostavila na určené místo k sepsání protokolu o podání vysvětlení. Zde je nutné vzít v úvahu fakt, že každý, kdo byl policistou vyzván k dostavení se k podání vysvětlení, je povinen této výzvě vyhovět ( 12 odst. 2 zákona). Nevyhoví-li osoba bez dostatečné omluvy nebo bez závažných důvodů výzvě, může být k sepsání protokolu předvedena. Protokol o podání vysvětlení musí být s osobou sepsán bez zbytečného odkladu po jejím předvedení; po jeho sepsání policista osobu propustí. Před ukončením protokolu má každý právo si celý protokol přečíst. Pokud protokol v některých svých částech nesouhlasí, může osoba požadovat změny, opravy a doplnění. Policista je povinen vždy tomuto požadavku na opravu, změnu či doplnění vyhovět. Každý má právo na právní pomoc před státními orgány 2 je tedy zcela legitimní, pokud osoba požádá o přítomnost právního zástupce. 2) Každý je povinen se dostavit k podání vysvětlení a zákon nepřipouští výjimku, ovšem osoba, která by podáním vysvětlení sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu nebo druhu anebo jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťovala jako újmu vlastní, způsobila nebezpečí trestního stíhání nebo nebezpečí postihu za přestupek, může odmítnout vypovídat. Je to její právo a nikdo ji nemůže k podání vysvětlení jakkoliv nutit. Takový nátlak by byl nezákonný a sloužil by jako důkaz proti tomu, kdo jej použil. 3) Rovněž tak nesmí být vysvětlení požadováno od osoby, která by jím porušila státem uloženou nebo státem uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže by byla této povinnosti příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má, zproštěna (to je např. v případech bankovního tajemství, v případech zachování profesní etiky (např. lékaři, advokáti) anebo v případech, kdy předmětem podání vysvětlení by byly utajované informace 3 ). O všech těchto okolnostech uvedených v tomto a předešlém odstavci je každý policista povinen osobu vždy řádně poučit a to před začátkem výslechu. Pokud osoba, která podává vysvětlení poučení ne zcela rozumí, je policista povinen poučení nejen citovat, ale i řádně vysvětlit. 4) Ten, kdo se na výzvu policisty dostavil k podání vysvětlení, má nárok na náhradu nutných výdajů a na náhradu ušlého výdělku. Tuto náhradu mu poskytuje policie. Nárok na náhradu nemá ten, kdo se dostavil jen ve vlastním zájmu nebo pro své protiprávní jednání. Je ovšem nutné ji uplatnit do sedmi dnů ode dne, kdy se na výzvu dostavila; o tom musí být osoba poučena rovněž. Jinak nárok na náhradu zaniká. B) Oprávnění požadovat prokázání totožnosti 1) Oprávnění požadovat prokázání totožnosti ( 13 zákona) znamená prokázání jména a příjmení, data narození a trvalého pobytu. Důvod ke zjišťování totožnosti určuje míru spolehlivosti, s níž se zjištění provádí tzn., že záleží na věrohodnosti a spolehlivost sdělovaných údajů. např. v případech, že osoba nedisponuje žádným průkazem totožnosti. Každý je povinen této výzvě vyhovět, policista je při využívání tohoto institutu vázán zákonnými důvody (uvedeny níže). V případě, že osoba nemůže 2 čl. 37 odst. 2 zákon č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod ve znění pozdějších předpisů 3 zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací

dostatečně věrohodným způsobem prokázat svoji totožnost, je policista oprávněn ji předvést na příslušné policejní oddělení. 2) Policista je oprávněn vyzvat k prokázání totožnosti osobu: a) přistiženou při jednání, které má znaky trestného činu nebo přestupku, b) od které je požadováno vysvětlení podle 12 odst. 1 zákona, c) která odpovídá popisu hledané nebo pohřešované osoby, d) která se bezdůvodně zdržuje v bezprostřední blízkosti chráněných objektů, e) která má na místě veřejně přístupném zbraň (17 odst. 2 zákona) a je důvodné podezření, že zbraně může být užito k násilí nebo pohrůžce násilím, f) která se zdržuje v blízkosti místa, kde došlo ke spáchání trestného činu, k dopravní nehodě, požáru nebo jiné mimořádné události. 3) Dále zákon taxativně vymezuje případy, kdy je policista oprávněn vyzvat osobu k prokázání totožnosti pro jiné subjekty. Prokázání totožnosti lze pak žádat od osoby: a) která má být předvedena na žádost příslušného orgánu podle zvláštních předpisů (např. předvedení obžalovaného k soudu), b) která je oznamovatelem, c) na žádost jiné osoby, jestliže tato osoba má na zjištění totožnosti právní zájem, jakož i osobu, která o prokázání totožnosti žádá; osoba je povinna výzvě vyhovět (např. na žádost kontrolora při přepravě v městské hromadné dopravě). 4) Jestliže nemůže policista totožnost předvedené osoby zjistit na základě jí sdělených údajů ani na základě údajů z evidence obyvatel, je oprávněn vyzvat tuto osobu, aby strpěla provedení služebních úkonů nezbytných ke zjištění totožnosti jinými způsoby, např. snímání daktyloskopických otisků, pořizování obrazových záznamů, zevní měření těla a zjišťování zvláštních tělesných znamení; měření těla a zjišťování zvláštních tělesných znamení provádí osoba stejného pohlaví nebo lékař. Policista má na zjištění totožnosti při předvedení 24 hodin. Pokud se mu v tomto časovém horizontu nepodaří zjistit totožnost zkoumané osoby, je povinen ji propustit. C) Oprávnění k zajištění osoby 1) Policista je oprávněn zajistit ( 14 zákona) osobu, která a) svým jednáním bezprostředně ohrožuje svůj život anebo život nebo zdraví jiných osob nebo majetek; b) se pokusila o útěk při předvedení (zde má zákonodárce na mysli předvedení k podání vysvětlení popsané pod písmenem A) anebo předvedení k zjištění totožnosti popsané pod písmenem B), c) na policejním útvaru slovně uráží jinou osobu nebo policistu anebo úmyslně znečišťuje či poškozuje zařízení nebo policejní majetek, d) byla přistižena při jednání, které má znaky přestupku, je-li důvodná obava, že bude v protiprávním jednání pokračovat, anebo bude mařit řádné objasnění věci, e) je mladší patnácti let a byla přistižena při jednání, které má znaky trestného činu, je-li důvodná obava, že bude v protiprávním jednání pokračovat, anebo bude mařit řádné objasnění věci. 2) Pominou-li důvody zajištění, je policista povinen zajištěnou osobu ihned propustit. Zajištění (omezení osobní svobody a svobody pohybu) může trvat nejdéle 24 hodin, tento časový úsek se počítá od okamžiku omezení osobní svobody; zpravidla od sdělení, že dotčená osoba je zajištěna. V případě zajištění osoby, je policista na její žádost povinen o zajištění vyrozumět příbuzného této osoby v pokolení přímém, sourozence, osvojitele, osvojence, manžela nebo druha anebo jinou osobu v poměru rodinném nebo obdobném anebo osobu, o jejíž vyrozumění zajištěná osoba požádá. V případě zajištění osoby mladší 18 let, je policista povinen ihned vyrozumět zákonného zástupce této osoby; jedná-li se o osobu mladší patnácti let, vždy též bez odkladu vyrozumí oddělení péče o rodinu a děti. Jde-li o vojáka, je policista povinen vyrozumět nejbližší posádkovou správu nebo vojenský útvar.

D) Oprávnění zajistit cizince 1) Policista je oprávněn zajistit cizince ( 15 zákona) za účelem jeho předání orgánu, který rozhoduje podle zvláštního právního předpisu o ukončení pobytu na území České republiky nebo o správním vyhoštění 4, jestliže a) se cizinec dopustil jednání, pro které lze pobyt na území České republiky ukončit nebo zahájit řízení o správním vyhoštění, b) bylo zahájeno řízení o správním vyhoštění a policista zjistí důvod pro zajištění cizince podle zvláštního právního předpisu, c) cizinec má být podle vykonatelného rozhodnutí vyhoštěn, d) je důvod se domnívat, že cizinec neoprávněně vstoupil na území České republiky nebo zde neoprávněně pobývá. 2) Zajištění může trvat nejdéle 24 hodin od okamžiku omezení osobní svobody. E) Oprávnění omezit pohyb agresivních osob Osobě, která fyzicky napadá jinou osobu nebo policistu nebo poškozuje cizí majetek nebo se pokusí o útěk, může být omezen volný pohyb připoutáním k vhodnému předmětu. Omezení volného pohybu může trvat nejdéle do doby, než osoba od potlačovaného jednání upustí nebo než bude umístěna v policejní cele, nejdéle však 2 hodiny ( 16 zákona). F) Oprávnění odebrat zbraň 1) Pokud se policista rozhodne předvést nebo zajistit osobu anebo proti osobě provádí jiný služební zákrok z důvodu jejího agresivního chování, je vždy oprávněn se přesvědčit, zda tato osoba nemá u sebe zbraň, kterou by mohla ohrozit svůj život nebo zdraví anebo život a zdraví jiných osob. V případě, že u sebe zbraň má, má policista právo ji odebrat ( 17 odst. 1 zákona). 2) Rovněž tak je policista oprávněn (pokud osobu vyzval k vydání zbraně a ona výzvy neuposlechla) odebrat zbraň na místě veřejně přístupném. To platí v případě, že je to nezbytné v zájmu ochrany veřejného pořádku, života a zdraví osob nebo bezpečnosti majetku a hrozí-li, že zbraně může být užito k násilí nebo pohrůžce násilím. Policista je povinen této osobě, která zbraň vydala nebo jíž byla zbraň odebrána, vystavit potvrzení o jejím převzetí ( 17 odst. 2 zákona). 3) Zbraní se rozumí cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznější (tedy nejen běžně pojímaná zbraň pistole a nůž anebo chladná zbraň, ale např. i basebalová pálka, tyč, apod.). 4) Policista je povinen odebranou zbraň vrátit proti podpisu při propuštění předvedené nebo zajištěné osoby. To neplatí, brání-li vrácení zbraně zákonné důvody (např. v případě, že byla odejmuta střelná zbraň, kterou osoba vlastnila bez řádného zbrojního průkazu/průkazu zbraně). G) Oprávnění k prohlídce dopravních prostředků 1) Při pronásledování pachatelů některého ze zvlášť závažných úmyslných trestných činů 5 anebo jiných úmyslných trestných činů, k jejichž stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, a při pátrání po těchto pachatelích a věcech pocházejících anebo souvisejících s uvedenými trestnými činy, je policista oprávněn prohlížet dopravní prostředky, zda se v nich tito pachatelé anebo věci nenacházejí. Zde je důležité zdůraznit, že policisté tak postupují podle tohoto zákona a nikoliv podle trestního řádu. Tedy k výkonu takovéto prohlídky ( 18 zákona) nepotřebují žádné písemné povolení anebo souhlasu státního zástupce anebo soudce. 4 zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů 5 41 odst. 2 trestního zákona

2) Rovněž tak, při pátrání po hledaných osobách, zbraních, střelivu, výbušninách, omamných prostředcích nebo odcizených věcech, jsou policisté oprávněni přesvědčit se, zda se hledaná osoba nebo věc nenachází v dopravních prostředcích, je-li důvodné podezření, že tomu tak je. Jde o totožný postup, jak je popsán v bodě 1. H) Oprávnění při zajišťování bezpečnosti chráněných osob Ustanovení 19 zákona je poněkud specifické. Týká se totiž oprávnění pouze určitého okruhu policistů, těch, kteří jsou zařazeni u tzv. ochranné služby. 1) Tito policisté při zajišťování bezpečnosti chráněných osob, kterým je podle zvláštních právních předpisů a mezinárodních dohod poskytována osobní ochrana, jsou oprávněni provést prohlídku osob, zavazadel, věcí, dopravních prostředků nacházejících se v prostoru, ze kterého by bylo možno ohrozit bezpečnost chráněné osoby, ověřit dodržení hygienických limitů ukazatelů pitné vody, potravin a pokrmů, jakož i zachování hygienických požadavků pro výkon činností epidemiologicky závažných 6, jestliže jich má být užito pro potřeby chráněné osoby. Prohlídku osob jev takovém případě policista oprávněn provést pouze tehdy, jestliže tyto osoby na jeho výzvu uvedený prostor ihned neopustí nebo hrozí-li nebezpečí z prodlení. 2) K prohlídce objektů musí mít policista svolení vlastníka nebo uživatele. Bez uvedeného svolení je policista oprávněn vykonat prohlídku jen tehdy, je-li důvodné podezření, že z objektu by měl být proveden útok na chráněnou osobu. Prohlídka objektu, zavazadel, věcí a dopravních prostředků nesmí sledovat jiný zájem než zajištění bezpečnosti chráněné osoby. 3) Při ověřování zdravotní nezávadnosti a zachování hygienických požadavků podle odstavce 1 má policista zařazený v ochranné službě oprávnění a povinnosti kontrolních pracovníků podle zvláštního právního předpisu 7 ; stejným zákonem se řídí odpovědnost za náhradu nákladů vzniklých při tomto ověřování 8. I) Oprávnění zakázat vstup na určená místa Jestliže to vyžaduje účinné zabezpečení plnění úkolů uvedených v citovaném zákoně, je policista oprávněn přikázat každému, aby na nezbytně nutnou dobu nevstupoval na určená místa nebo se na nich nezdržoval. Každý je povinen příkazu policisty uposlechnout. K vyznačení nebo ohraničení určeného místa může být použito technických prostředků ( 20 zákona). V tomto případě se může jednat o blokaci vozidly, vytvoření kordonu policisty anebo tou nejběžnější metodou natažením pásky. Jedná se o preventivní opatření k zajištění bezpečnosti života a zdraví osob, anebo je jeho účelem plnění úkolů policie, při kterých by mohl být ohrožen život nebo zdraví osob, nebo zmařen jiný důležitý zájem. J) Některá další oprávnění Policisté za účelem plnění svých úkolů disponují dalšími oprávnění, které však zpravidla běžný občan nezaregistruje a v případě jejich aplikace jej nijak významně neovlivňují a nezasahují do jeho práv a svobod. Mezi tato oprávnění patří oprávnění k držení nebezpečných látek ( 20a zákona), oprávnění při zajišťování bezpečnosti civilní letecké dopravy ( 20b zákona) anebo oprávnění k používání výbušnin a výbušných předmětů ( 23 zákona). K) Oprávnění ke vstupu do živnostenských provozoven Policista je při plnění úkolů policie oprávněn vstupovat v živnostenských provozovnách do všech prostor určených pro zákazníky; v prostorách, ve kterých probíhá nákup použitého zboží nebo zboží bez dokladu nabytí, 6 zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů 7 zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů 8 20 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole ve znění pozdějších předpisů

přijímání tohoto zboží do zástavy nebo zprostředkování jeho nákupu či přijetí do zástavy, je oprávněn vstupovat i do ostatních prostor. Po skončení jejich prodejní nebo provozní doby je oprávněn tak činit, lze-li mít důvodně za to, že se v těchto prostorách zdržují osoby. L) Oprávnění při zajišťování bezpečnosti železniční dopravy Policista služby železniční policie je při plnění úkolů podle zákona oprávněn 1) se v souvislosti s pátráním po hledaných zásilkách přesvědčit, zda hledaná věc není v dopravních prostředcích nebo ve skladištích, popřípadě jiných prostorech provozovatele celostátních drah a vleček, které jsou umístěny v obvodu dráhy, 2) bezplatně se přepravovat po celostátních drahách, a to i vlaky určenými výlučně pro mezinárodní přepravu, vlaky místenkovými, a to včetně přepravy služebního psa, k jízdě na stanovišti strojvedoucího, ve služebním voze a v nákladním vlaku, jakož i k bezplatnému používání sdělovacích zařízení Českých drah. Dále je oprávněn vstupovat do vyhrazených prostor objektů a zařízení, dopravních prostředků a ostatních prostor provozovatele celostátních drah a vleček, které jsou umístěny v obvodu dráhy. M) Oprávnění otevřít byt nebo jiný uzavřený prostor 1) Je-li důvodná obava, že je ohrožen život nebo zdraví osoby anebo hrozí-li větší škoda na majetku, je policista oprávněn ( 21 zákona) otevřít byt nebo jiný uzavřený prostor (dále jen "byt"), vstoupit do něho a provést v souladu s tímto zákonem potřebné služební zákroky, služební úkony nebo jiná opatření k odvrácení bezprostředního nebezpečí. 2) Oprávnění uvedená v odstavci 1 má policista též v případě, vznikne-li důvodné podezření, že se v bytě nachází mrtvola. 3) Při provádění služebních zákroků, služebních úkonů nebo jiných opatření podle odstavců 1 a 2 je policista povinen zajistit přítomnost nezúčastněné osoby; nemusí tak učinit, hrozí-li nebezpečí z prodlení. Po provedení služebního zákroku, služebního úkonu nebo jiného opatření podle odstavce 1 je policista povinen neprodleně vyrozumět uživatele bytu a zabezpečit zajištění bytu, nemůže-li tak učinit uživatel nebo jiná oprávněná osoba. Na první pohled by se mohlo zdát, že toto ustanovení supluje určitá specifická oprávnění daná organům činným v trestním řízení podle trestního řádu zejména prohlídku jiných prostor a domovní prohlídku. Citované oprávnění bylo do zákona vloženo nejen pro účely trestní nebo toliko sankční, ale k ochraně života, zdraví a majetku za všech okolností bez ohledu na to, zda byl spáchán trestný čin nebo je tu podezření na jeho spáchání. Oprávnění policistů jsou poměrně dosti invazivní, sledovaného účelu by bez nich asi nebylo možné dosáhnout. Jaká konkrétní oprávnění policistům při aplikaci tohoto ustanovení vznikají. Policisté mohou i bez svolení vlastníka nebo nájemce nebo bez soudního povolení vniknout do bytu. Dotčené ustanovení by mohlo být diskutováno, zda není v rozporu s čl. 12 9 Listiny základních práv a svobod nedotknutelnosti obydlí bez souhlasu/příkazu soudce. Takový rozpor však nikdy nebyl konstatován, a to ani ústavním soudem České republiky. Policisté při otevření bytu sledují pouze jediný cíl musí odstranit hrozící nebezpečí, případně zjistit, zda se v bytě skutečně nalézá mrtvola. Nejsou oprávněni, a bylo by to zneužití pravomoci veřejného činiteli, provádět v bytě jiné úkony než takové, které vedou k odstranění nebezpečí nebo zabránění jeho vzniku. N) Oprávnění použít technických prostředků 1) Policista je oprávněn ( 22a zákona) použít technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla v případě, že vozidlo bylo ponecháno na místě, kde je ponechání vozidla zakázáno, a jeho řidiče se na místě nepodařilo zjistit. Jedná o používání tolik známých botiček. V současné době policie toto ustanovení aplikuje v naprosto minimální míře, odpovídající pravomoc vykonává ve většině případů městská/obecní policie. Technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla lze použít, jen jsou-li zajištěny nepřetržitě podmínky pro jejich bezodkladné odstranění. 9 zákon č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod ve znění pozdějších předpisů

2) Technické prostředky k zabránění odjezdu vozidla musí být odstraněny bez zbytečných průtahů po projednání přestupku v blokovém řízení nebo po zjištění totožnosti řidiče, který vozidlo na zakázaném místě ponechal, nebo po provedení úkonů nezbytných ke zjištění totožnosti takové osoby. 3) Technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla z důvodu uvedeného v odstavci 1 nelze použít, jde-li o vozidlo, které a) tvoří překážku silničního provozu, nebo b) je viditelně označeno jako vozidlo ozbrojených sil, ozbrojených bezpečnostních sborů, požární ochrany, vozidlo určené k poskytování zdravotnických služeb, vozidlo invalidy nebo jako vozidlo osoby požívající výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána. 4) Přiložení a odstranění technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla se provádí na náklady osoby, která vozidlo ponechala na místě, kde je to zakázáno. O) Oprávnění vyžadovat doklady, písemnosti apod., které mohou sloužit jako důkazní prostředky 1) Policista je ( 24 zákona) v souvislosti s řízením o přestupcích oprávněn vyžadovat: a) opis rejstříku trestů v případech, ve kterých by předchozí trestní postih mohl vést k posouzení skutku jako trestného činu; b) lékařské vyšetření včetně odběru krve a moče ke zjištění alkoholu nebo jiné návykové látky; c) jiná odborná vyjádření; dále je policista oprávněn provádět ohledání místa přestupku, ohledání věci mající vztah ke spáchanému přestupku a v souvislosti s tím zjišťovat a zajišťovat stopy. 2) Úkonu uvedenému v písm. b) je osoba povinna se podrobit, jen není-li to spojeno s nebezpečím pro její zdraví. Odběr krve musí být proveden, požádá-li o to osoba podezřelá z přestupku. P) Oprávnění odebrat věc 1) Policista je ( 25 zákona) oprávněn po předchozí marné výzvě k vydání věci tuto věc odejmout, jestliže lze mít důvodně za to, že v řízení o přestupku může být vysloveno její propadnutí nebo může být zabrána 10. 2) Nelze však odejmout věc, jejíž hodnota je v nápadném nepoměru k povaze přestupku. O odnětí věci sepíše policista úřední záznam a osobě, jíž byla věc odňata, vystaví potvrzení o odnětí věci; odňatou věc policista předá orgánu, který o přestupku rozhoduje. R) Oprávnění umístit osobu do policejní cely 1) Policista je oprávněn osobu zajištěnou podle písmena C) nebo D) umístit do policejní cely, která je zpravidla zřízena u policejního útvaru. Do cely může umístit i osobu, která: a) byla zadržena 11, b) byla zatčena 12, c) má být dodána do výkonu trestu odnětí svobody 13, d) byla policistou převzata k provedení procesních úkonů z vazby nebo z výkonu trestu odnětí svobody, e) byla předvedena podle 13 odst. 5 zákona a nelze-li jinak zajistit provedení úkonů uvedených v 13 odst. 7 zákona. 10 15 a 18 zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů 11 75 a 76 trestního řádu 12 69 trestního řádu 13 321 odst. 3 trestního řádu

2) Před umístěním osoby do cely odebere policista této osobě věci, kterými by mohla ohrozit zdraví nebo život vlastní nebo jiné osoby. Pro odebrání zdravotních pomůcek, jejichž odnětí způsobuje psychickou nebo fyzickou újmu, musí být zvláštní důvod. Následně policista sepíše seznam odebraných věcí, který podepíše spolu s osobou umísťovanou do cely. Při propuštění osoby z cely policista odebrané věci vrátí osobě, jíž byly odebrány, a to proti podpisu. 3) Strava ( 31 zákona) se osobě poskytuje zpravidla každých 6 hodin od omezení osobní svobody. S) Náhrada škody ( 49 zákona) 1) Stát odpovídá za škodu osobě, která poskytla pomoc policii nebo policistovi na jeho žádost nebo s jeho vědomím (dále jen poškozený ). Stát se této odpovědnosti může zprostit jen tehdy, způsobil-li si tuto škodu poškozený úmyslně. 2) Došlo-li u poškozeného k újmě na zdraví nebo smrti, určí se rozsah a výše náhrady škody podle předpisů o odškodňování pracovních úrazů pracovníků. Vláda stanoví nařízením, ve kterých případech a v jakém rozsahu a) náleží poškozenému, vedle nároků podle pracovněprávních předpisů, jednorázové mimořádné odškodnění; b) se zvyšuje jednorázové odškodnění náležející podle pracovněprávních předpisů pozůstalým po poškozeném a kdy lze takové odškodnění přiznat osobám, které byly na poškozeného odkázány výživou. 3) Stát odpovídá i za škodu na věcech, která poškozenému vznikla v souvislosti s poskytnutím této pomoci. Přitom se hradí skutečná škoda, a to uvedením v předešlý stav; není-li to možné nebo účelné, hradí se v penězích. Poškozenému může být přiznána i úhrada nákladů spojených s pořízením nové věci náhradou za věc poškozenou. 4) Stát odpovídá i za škodu, kterou osoba způsobila v souvislosti s pomocí poskytnutou policii nebo policistovi. 5) Stát odpovídá i za škody způsobené policií nebo policistou v souvislosti s plněním jejich úkolů stanovených tímto zákonem; to neplatí, pokud se jedná o škodu způsobenou osobě, která svým protiprávním jednáním oprávněný a přiměřený služební zákrok vyvolala. 6) Náhradu škody poskytuje v zastoupení státu Ministerstvo vnitra. ZÁVĚR: Uvedený článek si rozhodně neklade za cíl uceleným způsobem popsat všechna oprávnění a povinnosti policie/policistů. Žádným způsobem se např. nezaměřuje na oprávnění a povinnosti, která jsou uložena směrem dovnitř policie. Ohlíží se pouze na zákon o Policii České republiky, a z něj tedy tato oprávnění a povinnosti vyplývající vůči občanů, či jiným subjektů navenek. Je zřejmé, že s ohledem na právní systém České republiky má policie/mají policisté další pravomoci a povinnosti, které jim však ukládají ostatní právní normy. Jako příklad lze zmínit oprávnění daná podle ustanovení trestního řádu 14 anebo podle zákona o návykových látkách 15. Účelem článku bylo ozřejmit a zdůraznit některé základní oprávnění a povinnosti ke zvýšení právního vědomí. 14 zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů 15 zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů