NAPOLEONSKÉ VÁLKY Masarykova ZŠ a MŠ Velká Bystřice projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Č. DUMu: VY_32_INOVACE_03_18 Tématický celek: Historie a umění Autor: Miroslav Finger Datum : březen 2012 Určení : dějepis, žáci 8. ročníku
Anotace : Materiál se zabývá problematikou válek Napoleona Bonaparta v období císařství. Slouží k výuce na interaktivní tabuli. Materiál slouží k zopakování a procvičení napoleonského období v dějinách Evropy. Prezentace vhodná jako podpora přímé výuky. Slouží pro utřídění a doplnění informací o příčinách válek, jejím průběhu a výsledcích. Navazuje na předchozí hodiny, ve kterých byla problematika napoleonského období vysvětlena po menších úsecích. Vhodné především pro opakování. V přehledu jsou zdůrazněny nejdůležitější etapy císařství Napoleona. Očekávaný výstup: Na základě zopakování problematiky napoleonských válek získají žáci větší přehled, utřídí si znalosti pojmů a nejdůležitějších mezníků vývoje ve Francii na konci 18. století a počátku 19. století. Žáci pracují i s učebnicí a se sešity. Hodnocení: Žáci zopakovali hlavní mezníky vojenských výbojů císaře Napoleona a upevnili své teoretické znalosti.
SITUACE VE FRANCII PŘED NÁSTUPEM NAPOLEONA Podle ústavy z roku 1795 vládlo ve Francii pětičlenné Direktorium, které se muselo opírat o armádu. Obávalo se pravice, která chtěla obnovit monarchii, i levice, která byla nespokojena se situací v republice. Situace využil generál Napoleon Bonaparte, který provedl 9. listopadu 1799 státní převrat a dostal se k moci. Prohlásil se prvním konzulem. Jeho cílem bylo rozšířit území Francie v zájmu buržoazie a ovládnout evropské trhy. Postupně získal do svých rukou veškerou moc, zlikvidoval pozůstatky revoluce a 1804 si nechal odhlasovat titul císaře. Francie se stala císařstvím.
PRŮBĚH NAPOLEONSKÝCH VÁLEK. PORÁŽKA RAKOUSKA Hlavním nepřítelem Napoleona byla Velká Británie, která byla součástí všech protifrancouzských koalicí. V roce 1805 se zformovala koalice Velké Británie, Rakouska a Ruska. Na moři zvítězili Angličané u TRAFALGARU. Rozhodující bitva proběhla v prosinci 1805 u SLAVKOVA u Brna. Byla nazvána bitvou tří císařů ( Francie Napoleon, Rusko Alexandr I., Rakousko František II. ) Napoleon vymyslel plán bitvy, využil rozporů ve velení armád spojených vojsk ruských a rakouských a dosáhl skvělého vítězství. Rakousko přišlo o značné území a 1806 zanikla Svatá říše římská. Napoleon ovládl střední Evropu.
PRŮBĚH NAPOLEONSKÝCH VÁLEK. PORÁŽKA PRUSKA Prusko nepodpořilo vojensky akce Ruska a Rakouska v roce 1805, to ho ale nezachránilo. Pruská armáda byla považována za nejlepší v Evropě. Napoleon a jeho maršálové zničili pruská vojska 1806 v bitvách u JENY a AUERSTAEDTU. Výsledkem bylo podstatné zmenšení území Pruska, ale také zrušení nevolnictví. Všechny německé státy se staly závislé na Francii. V Berlíně potom Napoleon vyhlásil Kontinentální systém. Ten měl ekonomicky zničit Velkou Británii zákazem dovozu anglických výrobků na evropský kontinent. Zároveň tím otevíral trhy pro francouzské zboží.
PRŮBĚH NAPOLEONSKÝCH VÁLEK. TAŽENÍ DO RUSKA Kvůli nedodržování Kontinentálního systému zahájil Napoleon v létě 1812 s více než 600 tisícovou armádou válku s Ruskem. Chtěl Rusy porazit v rozhodující bitvě a donutit je ke kapitulaci. Rusové se nenechali do bitvy vlákat, neustále ustupovali. Nakonec museli svést velkou bitvu u BORODINA, která ale nerozhodla. Ruský velitel maršál Kutuzov opět ustoupil a vydal Francouzům Moskvu. V Moskvě došlo k obrovskému požáru a Napoleon, který nemohl s ruským carem vyjednat mír, musel nastoupit zpáteční cestu. Ústup se změnil v katastrofální porážku. Kutuzov a ruští partyzáni neustále napadali francouzská vojska. Z celé armády se zachránilo kolem 30 tisíc lidí. Z této porážky se už Napoleon nevzpamatoval.
NAPOLEONŮV PÁD Proti Napoleonovi povstal lid ve Španělsku i v německých státech. Zformovala se nová protifrancouzská koalice. 1813 byl Napoleon poražen v bitvě národů u LIPSKA vojsky Ruska, Pruska a Rakouska. Napoleon se musel v dubnu 1814 vzdát trůnu a byl odvezen na ostrov Elba. Francie se vrátila do předrevolučních hranic, na trůn nastoupil nový král Ludvík XVIII. Nespokojenost s jeho vládou umožnila Napoleonovi, aby tajně opustil ostrov Elba a vrátil se na trůn. Velká Británie, Rakousko, Rusko a Prusko ho vyhlásily za veřejného nepřítele. V červnu 1815 v rozhodující bitvě u WATERLOO byl Napoleon definitivně poražen. Byl odvezen na ostrov Svatá Helena, kde 1821 zemřel.
VÍDEŇSKÝ KONGRES. Začal ve Vídni v září 1814 ( Napoleon byl tehdy na ostrově Elba ). Cílem jednání zástupců vítězných velmocí bylo obnovit starý pořádek a zabránit revolucím. Když byl obnoven boj s Napoleonem, kongres se rozešel, po porážce Napoleona u Waterloo pokračoval v práci. Hlavní postavou kongresu byl rakouský první ministr kníže Metternich. Výsledkem jednání bylo, že na trůn se vrátili panovníci, které Napoleon sesadil, a v Evropě došlo k řadě územních změn, které vůbec nebraly v úvahu přání jednotlivých národů ( např. Německo zůstalo rozděleno na řadu států ). Rakousko, Rusko a Prusko uzavřely dohodu zvanou Svatá aliance. Jednalo se o vzájemnou pomoc v případě napadení a revoluce.
Použitá literatura : Tarle, J. V. : Napoleon. Praha 1950. Manfred, A. Z. : Napoleon Bonaparte. II. Vydání. Praha 1983. Uhlíř D. : Bitva tří císařů. Brno 1995.