Kancelář generálního ředitele Náměstkům generálního ředitele Ředitelům útvarů GŘ ŽZ Praha Ú OSŽ P FS ČR P FŽ ČR P FVČ P UŽZ P FV

ČESKÉ DRÁHY, a. s. Generální ředitelství se sídlem Nábřeží L. Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 IČ 70 99 42 26 zapsány v obchodním rejstříku vedeném u Městského soudu v Praze, oddíl B,vložka 8039 Č.j. : S - 8454/ 2006-010 Věc: Směrnice o cestovních náhradách Zpracovatel: Ing.Bauerová / 972232601 Kancelář generálního ředitele Náměstkům generálního ředitele Ředitelům útvarů GŘ ŽZ Praha Ú OSŽ P FS ČR P FŽ ČR P FVČ P UŽZ P FV V souladu s přijetím zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, vydávám po projednání s odborovými organizacemi tuto směrnici k zajištění jednotného postupu při poskytování cestovních náhrad v ČD, a.s. 1

Kapitola I Úvodní ustanovení 1.1 Tato směrnice upravuje pravidla pro poskytování cestovních náhrad při pracovních cestách a při jiných změnách místa výkonu práce zaměstnancům a. s. ČD. Cestovní náhrady podle této směrnice se poskytují i zaměstnancům, činným na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, je li sjednáno toto právo, jakož i místo pravidelného pracoviště. Má-li zaměstnanec podle dohody o provedení práce vykonat pracovní úkol v místě mimo obec bydliště, má právo na cestovní náhrady, bylo-li jejich poskytnutí sjednáno, i když není sjednáno místo pravidelného pracoviště. 1.2 Cestovní náhrady slouží ke krytí rozdílu mezi pravidelnými výdaji zaměstnance a nutnými vyššími výdaji, které mu vznikají v souvislosti s pracovní cestou a při jiných změnách výkonu práce. 1.3 Cestovní náhrady se poskytují v zásadě podle prokázaných výdajů. 1.4. Pracovní cestou se rozumí časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Zaměstnavatel může vyslat zaměstnance na pracovní cestu jen na základě dohody s ním. Zaměstnanec projeví souhlas s vysláním na pracovní cestu i tím, že na ni podle pokynu zaměstnavatele nastoupí. Pracovní cestu koná zaměstnanec jen na základě předchozího rozhodnutí zaměstnavatele. 1.5 Pravidelným pracovištěm se pro účely této směrnice rozumí místo dohodnuté se zaměstnancem. Není-li takové místo dohodnuto, je pravidelným pracovištěm místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě. Jestliže je však místo výkonu práce sjednáno šířeji než jedna obec, považuje se za pravidelné pracoviště obec, ve které nejčastěji začínají pracovní cesty zaměstnance. Pravidelným pracovištěm může být i místo na území cizího státu. 1.6 Zahraniční pracovní cestou se rozumí doba pracovní cesty z ČR do zahraničí, ze zahraničí do ČR a doba pracovní cesty v zahraničí. Dobou rozhodnou pro vznik práva zaměstnance na náhradu cestovních výdajů v cizí měně je doba přechodu státní hranice ČR. 1.7 V železniční dopravě se pro účely této směrnice přechodem české státní hranice rozumí skutečná doba přejezdu české státní hranice. V letecké dopravě je rozhodnou dobou pro vznik nároku na náhrady poskytované v cizí měně odlet z České republiky, resp. přílet letadla do České republiky, při cestě silničním motorovým vozidlem je to skutečný přechod státní hranice. Skutečný čas vlastního přechodu státní hranice prohlašuje zaměstnanec zápisem při vyúčtování pracovní cesty. 1.8 Při cestách vlakem v noční době, tj. od 22.00 hodin do 6.00 hodin, může zaměstnanec použít místo v lehátkovém nebo lůžkovém voze, pokud doba v noční době trvá nejméně 3 hodiny. 1.9 Práva a povinnosti, které z této směrnice pro zaměstnavatele vyplývají, vykonává za zaměstnavatele ředitel organizační jednotky, vrchní přednosta, nebo jimi pověřený zaměstnanec, pokud v této směrnici není uvedeno jinak. 1.10 Zaměstnavatel, vysílající zaměstnance na pracovní cestu, je povinen tomuto zaměstnanci předem určit místo jejího nástupu, místo výkonu práce, dobu trvání, způsob dopravy a ukončení pracovní cesty. Může mu dále určit další podmínky pracovní cesty. Zaměstnavatel je přitom povinen přihlížet k oprávněným zájmům zaměstnance. Pokud zaměstnavatel neurčí jinak, rozumí se počátek a konec pracovní cesty, odjezd resp. příjezd dopravního prostředku podle jízdního řádu. 2

1.11 Pro účely této směrnice se za člena rodiny zaměstnance považuje jeho manžel, vlastní děti, osvojenci, děti svěřené zaměstnanci do pěstounské péče nebo do výchovy, vlastní rodiče, osvojitelé, opatrovníci, pěstouni, registrovaní partneři, popřípadě další osoby, žijící se zaměstnancem ve společné domácnosti, pokud mají trvalý pobyt na území ČR. 1.12 Zaměstnancům nelze poskytnout současně v průběhu pracovní cesty za stejný časový úsek náhradu zvýšených stravovacích výdajů při pracovních cestě na území ČR a náhradu stravovacích výdajů v cizí měně. Kapitola II Náhrady při pracovních cestách na území ČR 2.1 Cestovními výdaji, za které se zaměstnanci poskytují cestovní náhrady v souvislosti s výkonem práce se rozumí: výdaje při pracovní cestě, výdaje při cestě mimo pravidelné pracoviště, výdaje při cestě v souvislosti s mimořádným výkonem práce mimo rozvrh směn v místě, výkonu práce nebo pravidelného pracoviště, výdaje při přeložení. 2.1.1 Výdaje při pracovní cestě Zaměstnanci přísluší při pracovní cestě: a) náhrada jízdních výdajů, b) náhrada výdajů za ubytování, c) náhrada zvýšených stravovacích výdajů ( dále jen stravné ), d) náhrada nutných vedlejších výdajů, e) náhrada jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny. a) náhrada jízdních výdajů Zaměstnanci náleží náhrada jízdních výdajů za cestu mezi místem východiska cesty a místem ukončení cesty. Nemohl-li si zaměstnanec opatřit ubytování v obci přechodného pracoviště, hradí mu zaměstnavatel i prokázané jízdní výdaje za cestu do místa ubytování a zpět. Jízdními výdaji jsou výdaje za jízdné, místenku, za použití lehátkového nebo lůžkového vozu, za použití nájemného auta a taxislužby. Jízdní výdaje musí zaměstnanec prokázat (jízdenkou, místenkou a pod.). Zaměstnanec je povinen využít možnosti slev jízdného, pokud to není v rozporu s předpisy platnými pro přiznávání těchto slev. Jinak mu zaměstnavatel náhradu neposkytne. Použije-li zaměstnanec při pracovní cestě se souhlasem zaměstnavatele místo určeného hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy jiný dopravní prostředek, včetně silničního motorového vozidla, s výjimkou vozidla poskytnutého zaměstnavatelem, přísluší mu náhrada jízdních výdajů ve výši odpovídající ceně jízdného za určený hromadný dopravní prostředek. Použije-li zaměstnanec na žádost zaměstnavatele silniční motorové vozidlo, s výjimkou vozidla poskytnutého zaměstnavatelem, přísluší mu za každý 1 km jízdy základní náhrada a náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu. 3

Sazba základní náhrady činí: u jednostopých vozidel a tříkolek 1,00 Kč, u osobních silničních motorových vozidel 3,80 Kč. Při použití přívěsu k silničnímu motorovému vozidlu se sazba základní náhrady za 1 km jízdy zvýší o 15 %. Náhrada za spotřebované pohonné hmoty přísluší zaměstnanci ve výši násobku ceny pohonné hmoty a množství spotřebované pohonné hmoty. Při výpočtu výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty se vychází z ceny pohonné hmoty, kterou zaměstnanec prokazuje dokladem o nákupu, ze kterého je patrná souvislost s pracovní cestou. Prokazuje-li zaměstnanec cenu pohonné hmoty více doklady o jejím nákupu, ze kterých je patrná souvislost s pracovní cestou, vypočítá se cena pohonné hmoty pro určení výše náhrady aritmetickým průměrem zaměstnancem prokázaných cen. Neprokáže-li zaměstnanec cenu pohonné hmoty, vypočte se výše náhrady z průměrné ceny pohonné hmoty stanovené vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí. Spotřeba pohonné hmoty silničního motorového vozidla se vypočte z údajů uvedených v technickém průkazu použitého vozidla, které je zaměstnanec povinen předložit. Pokud technický průkaz vozidla tyto údaje neobsahuje, přísluší zaměstnanci náhrada výdajů za pohonné hmoty, jen pokud spotřebu pohonné hmoty prokáže technickým průkazem vozidla shodného typu se shodným objemem válců. Při určení spotřeby pohonné hmoty se použije údaj o spotřebě pro kombinovaný provoz podle norem Evropských společenství. Není-li tento údaj v technickém průkazu uveden, vypočítá se spotřeba pohonné hmoty vozidla aritmetickým průměrem z údajů v technickém průkazu uvedených. b) náhrada prokázaných výdajů za ubytování Zaměstnanci náleží za každou noc, kterou stráví na pracovní cestě, prokázané náklady za ubytování. Zaměstnanec je povinen v případě, že mu organizace zajistí bezplatné ubytování, toto ubytování využít. Nezajistí-li zaměstnavatel bezplatné ubytování podle předchozího odstavce nebo odmítne-li jej zaměstnanec ze závažného důvodu, poskytne mu zaměstnavatel náhradu za ubytování v prokázané výši. Při zajišťování ubytování je zaměstnanec povinen dbát zásad maximální hospodárnosti.pokud je do ceny za ubytování zahrnuta i snídaně (ať je či není vyčíslena její cena), krátí se stravné podle písm. c) této kapitoly. Stravné Za každý kalendářní den pracovní cesty přísluší zaměstnanci stravné, které činí: a) zaměstnancům, u nichž převažuje častá změna místa výkonu práce, tj. u strojvedoucích (včetně strojvedoucích s komerčním odbavením), pracovníků obsluhy osobních vlaků, pracovníků obsluhy nákladních vlaků, kontrolorů vozby, vozmistrů, referentů jakosti a kvality, kteří provádí zkoušky jakosti vlaků, (uplatnění tohoto povolání po 1.1.2005 je podmíněno schválením ředitele odboru personálního GŘ), vlakových revizorů, pracovníků posunu, a to při řízení nebo odbavení drážních vozidel a při doprovodu vlaků, dále pak zaměstnancům, kteří vykonávají práce na staveništích a na pracovištích obdobného charakteru bez denního návratu do místa bydliště. 69,- Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin, 106,- Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejvýše však 18 hodin, 4

165,- Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin. b) ostatním zaměstnancům 58,- Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin, 88,- Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejvýše však 18 hodin, 138,- Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin. Bylo-li zaměstnavatelem během pracovní cesty poskytnuto jídlo, na které zaměstnanec finančně nepřispívá, stravné se krátí o tyto hodnoty: snídaně 15,- Kč, oběd 20,- Kč a večeře 20,- Kč trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin, snídaně 20,- Kč, oběd 30,- Kč a večeře 30,- Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin, snídaně 30,- Kč, oběd 35,- Kč a večeře 35,- Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin. Trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin, mohou být zaměstnavatelem během pracovní cesty poskytnuta pouze dvě jídla, na které zaměstnanec finančně nepřispívá. Při pracovní cestě, která spadá do 2 kalendářních dnů, se upustí od odděleného posuzování doby trvání pracovní cesty v kalendářním dnu, je-li to pro zaměstnance výhodnější. Je-li zaměstnanec vyslán na pracovní cestu do místa svého bydliště, které je odlišné od jeho místa výkonu práce nebo pravidelného pracoviště, přísluší mu stravné pouze za cestu do místa jeho bydliště a zpět a za dobu výkonu práce v tomto místě. c) náhrada prokázaných nutných vedlejších výdajů V rámci náhrad prokázaných nutných vedlejších výdajů hradí zaměstnavatel zaměstnanci jiné prokázané výdaje, které zaměstnanec musel nutně vynaložit v souvislosti s plněním pracovních úkolů na pracovní cestě (např. poplatky za WC, koupelnu, vstupenky, parkování, služební telefon a pod.). Jednotlivé položky těchto výdajů je zaměstnanec povinen doložit doklady. Nemůže-li zaměstnanec výši výdajů prokázat, poskytne se mu náhrada odpovídající ceně věcí a služeb obvyklé v době a místě konání pracovní cesty. e) náhrada prokázaných jízdních výdajů za cesty k návštěvě rodiny Zaměstnanci, vyslanému na pracovní cestu, náleží náhrada jízdních výdajů za cesty k návštěvě rodiny do místa trvalého pobytu rodiny (nebo do místa předem dohodnutého mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem), trvá-li pracovní cesta více než 7 kalendářních dnů, a to každý týden. Náhrada jízdních výdajů se poskytne nejvýše v částce odpovídající jízdním výdajům do místa výkonu práce nebo pravidelného pracoviště anebo bydliště na území České republiky. 2.1.2 Výdaje při cestě mimo pravidelné pracoviště Dle této směrnice se za pracovní cestu považuje cesta v místě výkonu práce, mimo pravidelné pracoviště. Zaměstnancům při této cestě náleží náhrady podle této směrnice. 2.1.3 Výdaje při cestě v souvislosti s mimořádným výkonem práce mimo rozvrh směn v místě výkonu práce nebo pravidelného pracoviště Dle této směrnice se za pracovní cestu považuje i cesta v souvislosti s mimořádným výkonem práce mimo rozvrh směn. Půjde o úhradu nákladů na cestu v souvislosti s mimořádným povoláním k výkonu práce, např. při pracovní pohotovosti, odvolání 5

zaměstnance z dovolené, nebo jiném, předem nepředvídatelném rozhodnutí zaměstnavatele o nástupu k výkonu práce. 2.1.4 Výdaje při přeložení Zaměstnavatel při dočasném přidělení zaměstnance k výkonu práce k jiné právnické nebo fyzické osobě a při přeložení z důvodu nezbytné provozní potřeby poskytne zaměstnanci náhrady jako při pracovní cestě v rozsahu stanoveném písm. a) až e) této kapitoly. Zaměstnanci, který pobírá náhrady při přeložení a byl v té době vyslán na pracovní cestu, poskytne zaměstnavatel náhrady, které jsou pro zaměstnance výhodnější. Kapitola III Cestovní náhrady při zahraniční pracovní cestě 3.1 Zaměstnanci, vyslanému na zahraniční pracovní cestu, přísluší: a) náhrada prokázaných jízdních výdajů, b) náhrada prokázaných výdajů za ubytování, c) náhrada jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny, d) náhrada stravovacích výdajů v cizí měně ( dále jen zahraniční stravné ), e) náhrada prokázaných nutných vedlejších výdajů. a) náhrada prokázaných jízdních výdajů Na poskytnutí náhrady prokázaných jízdních výdajů při zahraničních pracovních cestách platí obdobně úprava uvedená v kapitole II., písm. a). Zaměstnavatel zásadně poskytuje na pracovní cesty v zahraničí volné mezinárodní železniční služební jízdenky. Proto jsou tyto cesty přednostně realizovány železničními spoji. Zaměstnanec je povinen po návratu ze zahraniční pracovní cesty neprodleně vrátit zapůjčené přenosné služební jízdenky odboru mezinárodnímu GŘ ČD. Pokud byla zaměstnanci poskytnuta kuponová jízdenka FIP na jméno, předá ji, resp. odešle, poštou odboru mezinárodnímu GŘ ČD do 10 dnů. Za jízdní výdaje se považují letištní a přístavní poplatky, servisní poplatky za použití lůžkového nebo lehátkového vozu, jednotlivé jízdenky MHD s vyznačením ceny a pod. V případech, kdy je zaměstnanci výjimečně povoleno na pracovní cestě použít silniční motorové vozidlo, s výjimkou vozidla zaměstnavatele, je náhrada za spotřebovanou pohonnou hmotu v cizí měně a doložené ceně uhrazena pouze za kilometry ujeté mimo území České republiky. Nemá-li z vážných důvodů zaměstnanec doklad o nákupu pohonné hmoty mimo území České republiky, může se poskytnout náhrada za spotřebovanou pohonnou hmotu v cizí měně i na základě prohlášení zaměstnance o skutečně vynaložené ceně pohonné hmoty a důvodech nedoložení platného dokladu. b) náhrada prokázaných výdajů za ubytování Na poskytování náhrady výdajů za ubytování při zahraničních pracovních cestách platí obdobně úprava uvedená v kapitole II., písm. b). Pokud je v ceně za ubytování zahrnuta snídaně, sníží se zaměstnanci stravné o určené krácení stravného. 6

c) náhrady jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny Trvá-li zahraniční pracovní cesta déle než jeden měsíc a byla-li návštěva člena rodiny sjednána nebo určena před vysláním na zahraniční pracovní cestu, poskytuje se náhrada jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny do jeho bydliště nebo do jiného předem dohodnutého místa pobytu člena rodiny podle této směrnice, nejvýše však v částce odpovídající jízdním výdajům do místa výkonu práce nebo pravidelného pracoviště anebo bydliště zaměstnance na území České republiky. Za limitní se přitom považuje částka, která je pro zaměstnance nejvýhodnější. d) zahraniční stravné Rozhodnou dobou pro vznik nároku na stravné v cizí měně je doba překročení české státní hranice (kapitola I, bod 1.7). Výši stravného v cizí měně určí zaměstnavatel ze základní sazby stravného stanoveného pro stát, ve kterém zaměstnanec stráví v kalendářním dni nejvíce času. Pro účely této směrnice se rozumí vyhlášená základní sazba zahraničního stravného základní sazba stravného v cizí měně stanovená vyhláškou Ministerstva financí, která je vydávána vždy k 1. lednu. Vyhlášená sazba je stanovena na kalendářní den zahraniční pracovní cesty ve výši základních sazeb zahraničního stravného v celých měnových jednotkách příslušné cizí měny. Pro účely této směrnice se rozumí stanovená základní sazba zahraničního stravného sazba, která je stanovena ve výši 75 % vyhlášené základní sazby zahraničního stravného se zaokrouhlením na celé jednotky směrem nahoru. Výše zahraničního stravného bude zaměstnavatelem zveřejněna vždy k 1. lednu pro vybrané cizí státy. Stanovená sazba je určena na kalendářní den zahraniční pracovní cesty ve výši základních sazeb zahraničního stravného v celých měnových jednotkách příslušné cizí měny. Zaměstnavatel poskytne zaměstnanci zahraniční stravné ve výši příslušné sazby, jestliže doba strávená mimo území České republiky trvá v kalendářním dni déle než 12 hodin. Trvá-li tato doba déle než 6 hodin, nejvýše však 12 hodin, poskytne zaměstnavatel zaměstnanci zahraniční stravné v poloviční výši sazby zahraničního stravného, trvá-li tato doba nejméně 6 hodin, avšak alespoň 1 hodinu, poskytne zaměstnavatel zaměstnanci zahraniční stravné ve čtvrtinové výši sazby zahraničního stravného. Trvá-li doba strávená mimo území České republiky méně než 1 hodinu, zahraniční stravné se neposkytuje. Pokud zahraniční pracovní cesta trvá celkem méně jak 12 hodin, pro poskytování zahraničního stravného je určena stanovená základní sazba zahraničního stravného, ze které se provede příslušný výpočet náhrady. Trvá-li zahraniční pracovní cesta celkem 12 a déle jak 12 hodin, při výpočtu zahraničního stravného se vychází z vyhlášené základní sazba zahraničního stravného. Bylo-li zaměstnavatelem nebo zahraničním partnerem během pracovní cesty poskytnuto jídlo, na které zaměstnanec finančně nepřispívá, stravné se krátí o tyto hodnoty: snídaně 20%, oběd 35% a večeře 35% jde-li o zahraniční stravné ve čtvrtinové výši, snídaně 20%, oběd 35% a večeře 35% jde-li o zahraniční stravné v poloviční výši, snídaně 20%, oběd 25% a večeře 25% jde-li o zahraniční stravné ve výši základní sazby. Při zahraniční pracovní cestě vzniká kromě nároků v cizí měně nárok na stravné v tuzemské měně za dobu cesty na území ČR za podmínek stanovených pro tuzemskou pracovní cestu. (kapitola II., písm. c). Při zahraniční pracovní cestě při určení stravného v tuzemské měně za dobu strávenou na území České republiky se doby strávené od počátku pracovní cesty až do ukončení pracovní cesty na území České republiky sčítají (doby do přechodu a po přechodu čs.státní hranice), pokud spadají do jednoho 7

kalendářního dne a posuzují-li se jako jedna pracovní cesta. Pokud za dobu zahraniční pracovní cesty strávenou mimo území České republiky nevznikne zaměstnanci nárok na stravné v cizí měně, připočte se tato doba k době trvání pracovní cesty na území České republiky. Toto stravné se vykazuje zvlášť. Je-li zaměstnanec vyslán na zahraniční pracovní cestu do svého bydliště, přísluší mu stravné a zahraniční stravné pouze za cestu do bydliště a zpět, za cesty k výkonu práce a zpět a za dobu výkonu práce v tomto místě. Doby strávené mimo území České republiky, které trvají 1 hodinu a déle při více zahraničních pracovních cestách v jednom kalendářním dni, se pro účely zahraničního stravného sčítají. Doby, za které nevznikne zaměstnanci právo na zahraniční stravné, se připočítávají k době rozhodné pro poskytnutí stravného při tuzemských pracovních cestách. e) náhrada prokázaných nutných vedlejších výdajů Nutnými vedlejšími výdaji se rozumí takové výdaje, které zaměstnanec musí nutně vynaložit v souvislosti s plněním pracovních úkolů. Jedná se např. o výdaje za použití hygienických zařízení, vstupenky na veletrh a pod. Náklady na zdravotní pojištění léčebných výloh se uznávají jako nutný vedlejší výdaj. Toto pojištění v zásadě sjednává a hradí zaměstnavatel hromadně. V případě malé četnosti zahraničních pracovních cest, kdy hromadné pojištění není efektivní, budou zaměstnanci hrazeny náklady na individuální pojištění léčebných výdajů, maximálně však do výše minimální sazby příslušného pojišťovacího subjektu v ČR, u kterého uzavřel zaměstnanec pojištění, a to za každý kalendářní den strávený na pracovní cestě v zahraničí. Jednotlivé položky těchto výdajů je zaměstnanec zásadně povinen doložit doklady. 3.2 Kapesné Kapesným se rozumí částka v cizí měně určená na krytí osobních výdajů zaměstnance po dobu jeho pobytu v místě jednání. Zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci kapesné ve výši 40% určeného stravného.toto kapesné nepřísluší za kalendářní den strávený pouze v dopravním prostředku cestou do místa jednání (výkonu práce) a z místa jednání (výkonu práce) a dále nepřísluší zaměstnancům, kterým se poskytují cestovní náhrady dle Kapitoly IV. této směrnice. Pokud je zaměstnanci zabezpečeno plně nebo částečně bezplatné stravování, nárok na výplatu kapesného nezaniká. 3.3 Společná a obecná ustanovení k zahraničním pracovním cestám Při zpracování návrhů a při realizaci zahraniční pracovní cesty je třeba dbát zásad maximální hospodárnosti. Pro výpočet nároku cestovních náhrad je rozhodující nejhospodárnější spoj do místa výkonu práce (jednání) a zpět. Zaměstnancům ČD, a.s., vyslaným k dlouhodobému působení v zahraničí, přísluší za dny cesty do místa působení a zpět (při nástupu a návratu) náhrady jako při zahraniční pracovní cestě. V dohodě o vzájemné výměně zaměstnanců lze sjednat poskytování bezplatného ubytování a stravného a dále kapesného v dohodnutém rozsahu. Náklady na dopravu hradí vždy vysílající organizace. Zaměstnanci ČD v zahraničí může být dohodnuto poskytování stravného maximálně do výše sazby stanovené pro příslušný stát. Zahraničnímu zaměstnanci přijímanému v ČR se poskytuje stravné ve výši stravného stanoveného při pracovních cestách na území ČR podle 176 odst. 1 ZP. Kapesné lze 8

zahraničnímu zaměstnanci vyslanému do ČR poskytnout ve výši 40 % určeného stravného. Kapitola IV Náhrady cestovních výdajů zaměstnanců ČD dojíždějících na přechodové stanice v zahraničí a pracovníků obsluhy osobních vlaků, pracovníků obsluhy nákladních vlaků a strojvedoucích (včetně strojvedoucích s komerčním odbavením) při doprovodu vlaku do zahraničí a zpět (včetně peážních tratí) Tato kapitola upravuje poskytování cestovních náhrad zaměstnancům dojíždějícím na přechodové stanice v zahraničí k výkonu služby, pracovníkům obsluhy osobních vlaků, pracovníkům obsluhy nákladních vlaků a strojvedoucím (včetně strojvedoucích s komerčním odbavením) při doprovodu vlaku do zahraničí a zpět (včetně peážních tratí). Pro účely této kapitoly se pod pojmem přechodové stanice v zahraničí rozumí i další stanice cizích železničních správ. U pracovníků obsluhy osobních vlaků, pracovníků obsluhy nákladních vlaků a strojvedoucích (včetně strojvedoucích s komerčním odbavením) se přechodem státní hranice rozumí skutečná doba přejezdu státní hranice ČR. Zaměstnanec tuto dobu vyznačí do provozního záznamu. Náhrady stravného se poskytují zaměstnancům uvedeným v této kapitole, tj. zaměstnancům dojíždějícím na přechodové stanice v zahraničí k výkonu služby, pracovníkům obsluhy osobních vlaků, pracovníkům obsluhy nákladních vlaků a strojvedoucím (včetně strojvedoucích s komerčním odbavením) při doprovodu vlaku do zahraničí a zpět dle stanovené základní sazby zahraničního stravného pro příslušný cizí stát, pokud zahraniční pracovní cesta trvá: déle než 12 hodin ve výši stanovené základní sazby stravného, déle než 6 hodin nejvýše však 12 hodin v poloviční výši stanovené základní sazby stravného, nejméně 6 hodin avšak alespoň 1 hodinu ve čtvrtinové výši stanovené základní sazby stravného. Doby strávené mimo území České republiky, které trvají 1 hodinu a déle při více zahraničních pracovních cestách v jednom kalendářním dni, se pro účely zahraničního stravného sčítají. Doby, za které nevznikne zaměstnanci právo na zahraniční stravné, se připočítávají k době rozhodné pro poskytnutí stravného při tuzemských pracovních cestách. Výši denní sazby stanovené základní sazby zahraničního stravného zaměstnavatel určí vždy po vyhlášení základních sazeb zahraničního stravného Ministerstvem financí ČR. Zaměstnancům, dojíždějícím na přechodové stanice v zahraničí k výkonu služby, pracovníkům obsluhy osobních vlaků, pracovníkům obsluhy nákladních vlaků a strojvedoucím (včetně strojvedoucích s komerčním odbavením) při doprovodu vlaku do zahraničí a zpět (včetně peážních tratí), se kapesné neposkytuje. 9

Kapitola V Paušalizace náhrad 5.1 Náhrady podle této směrnice lze paušalizovat. Paušalizaci jsou oprávněni provádět zaměstnanci uvedení v kapitole I, bod 1.9. 5.2 Paušální náhrady lze stanovit jak skupinám zaměstnanců téže profese, tak i jednotlivým zaměstnancům, kteří konají pravidelné časté pracovní cesty. 5.3 Paušální náhrady lze stanovit jak pro cesty s denním návratem, tak i pro cesty vícedenní. 5.4 Stanovenou paušální náhradu je možno poskytnout i novému zaměstnanci, který koná práci za uvolněného nebo dlouhodobě nepřítomného zaměstnance za nezměněných podmínek. 5.5 Stanovená paušální částka náhrad cestovních výdajů musí odpovídat průměrným zvýšeným výdajům, vznikajícím u jednotlivců i vybraných skupin zaměstnanců. 5.6 Nelze paušalizovat náhrady cestovních výdajů při pracovních cestách konaných nepravidelně, při cestách, které jsou konány do různých míst s rozdílnými náklady, vznikajícími v souvislosti s pracovní cestou. 5.7 Paušální náhrady mohou být stanoveny z náhrad jízdních výdajů a ze stravného. 5.8 Paušální náhrada se vypočítá průměrem z náhrad vyplácených zaměstnanci nebo skupině zaměstnanců téže profese za období nejméně 3 měsíců. 5.9 Stanovené paušální náhrady zaměstnavatel průběžně sleduje a vyhodnocuje. Při trvalé změně výše náhrad nebo změně podmínek, podstatných pro stanovení náhrad, provede zaměstnavatel úpravu dotčených paušálních náhrad. Podnět k přehodnocení paušálních náhrad může v odůvodněných případech dát i zaměstnanec. 5.10 Paušální náhrady nenáležejí zaměstnanci za dny, kdy nekoná pracovní cestu (např. pro nemoc nebo úraz), za dny dovolené, náhradního volna a v případě ostatních překážek na straně zaměstnance. 5.11 Vyúčtování pro účely paušálních náhrad cestovních výdajů předkládá zaměstnanec po ukončení příslušného zúčtovacího období (např. kalendářního měsíce). 5.12 Zaměstnanec, který vyúčtování předkládá, odpovídá za úplnost a správnost údajů ve vyúčtování. Zaměstnanec, který vyúčtování schvaluje, odpovídá za věcnou stránku (např. účel cesty, doba jejího trvání, druh použitého dopravního prostředku). 5.13 Vyúčtované paušální náhrady cestovních výdajů se vykazují zvlášť na příslušném DZ. 5.14 Změny v paušalizaci u většího počtu pracovníků je nutno projednat s odborovými organizacemi. 10

Kapitola VI Ustanovení společná a závěrečná 6.1 V případě tuzemských i zahraničních pracovních cest je zaměstnavatel povinen poskytnout zálohu na cestovní náhradu až do výše předpokládané náhrady, pokud se se zaměstnancem nedohodne, že záloha nebude poskytnuta.při zahraniční pracovní cestě může zaměstnavatel po dohodě se zaměstnancem poskytnout zálohu v cizí měně nebo její část též cestovním šekem nebo zapůjčením platební karty zaměstnavatele. Zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout na poskytnutí zálohy na zahraniční stravné v české měně. 6.2 Nespotřebované finanční prostředky je zaměstnanec povinen vrátit v případě vyšší poskytnuté zálohy ve měně, kterou mu zaměstnavatel poskytl, nebo ve měně, na kterou zaměstnanec tuto měnu v zahraničí směnil, anebo v české měně. Zaměstnanec je povinen nakládat se zálohově vyplacenou cizí měnou tak, aby nedocházelo k vracení měn, které zaměstnavatel nemůže zpětně vrátit v bance. Částku, o kterou byla poskytnutá záloha nižší, než činí nároky zaměstnance, doplácí zaměstnavatel zaměstnanci vždy v české měně. 6.3 Nedohodne-li se jinak je zaměstnanec povinen do 10 pracovních dnů po dni ukončení pracovní cesty předložit zaměstnavateli písemné doklady potřebné k vyúčtování pracovní cesty a též vrátit nevyúčtovanou zálohu. 6.4 Zaměstnavatel je povinen do 10 pracovních dnů ode dne předložení písemných dokladů provést vyúčtování pracovní cesty zaměstnance a uspokojit jeho nároky, nedohodne-li se jinak. 6.5 Objektivní promlčecí lhůta pro uplatnění peněžních nároků z cestovních náhrad je tři roky. Pouze v této lhůtě lze uplatnit nedoplatky, resp. vrácení přeplatků. 6.6 Pokud čas strávený na pracovní cestě jinak než plněním pracovních úkolů spadá do pracovní doby zaměstnance, považuje se za dobu překážky v práci na straně zaměstnavatele, při které se zaměstnanci mzda nekrátí. Pokud však zaměstnanci v důsledku způsobu odměňování mzda ušla, přísluší mu náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. 6.7 Zaměstnavatel může výjimečně poskytnout náhrady v jím uznané výši s přihlédnutím k určeným podmínkám pracovní cesty i v případě, kdy zaměstnanec požadované doklady nepředložil (např. v případě ztráty apod.) s výjimkou náhrady výdajů za pohonné hmoty, kterou poskytne ve výši určené podle průměrné ceny stanovené vyhláškou MPSV ČR. Zaměstnanec musí v tomto případě prokázat, že si doklady opatřit nemohl nebo v případě ztráty, že učinil vše, co je možné od něj spravedlivě požadovat, aby si opatřil náhradní doklady nebo potvrzení. 6.8 Cestovní náhrady, které jsou poskytovány podle této směrnice, se hradí z nákladů organizační složky, která zaměstnance na pracovní cestu vysílá. 6.9 Dnem účinnosti této směrnice se ruší Směrnice o cestovních náhradách č.j. 58305/1998-O10. 6.10 Náhrady stravného podléhají indexačnímu režimu (tj.přizpůsobování cenovému vývoji) s tím, že dojde-li k úpravě stravného vyhláškou MPSV ČR, přizpůsobí se platné sazbě stravného, dané platnou vyhláškou MPSV ČR. 6.11 Změny a doplňky této směrnice je oprávněn provádět výhradně generální ředitel ČD, a.s., po projednání s odborovými organizacemi. 6.12 Zaměstnancům, kterým jsou poskytovány náhrady cestovních výdajů, přísluší za období od 1.1.2007 do doby účinnosti této směrnice náhrady ve výši jí stanovené. 11

6.13 Tato směrnice nabývá účinnosti dnem podpisu. V Praze dne 1.1. 2007 Generální ředitel ČD, a.s. 12