celé dopoledne. Úvod Dobré dopoledne přátelé, dnes bych rád zakončil sérii, kterou jsem nazval potřebujete pomoc? Předpokládám, že vám do schránek chodí takové ty různé reklamní letáky nejrůznějších obchodů. Většinou jsou tam nabídky na úžasné slevy. Můžete ušetřit 40% za nové boty, 50% za vrtačku, 30% za televizi. To stojí za to, že? Zajímavé je, ale jak dnes lidi tato slevová mánie pohlcuje. Pak dopoledne jedete autobusem po městě a vidíte lidi jak studují letáky a zjišťují, kde je možné ušetřit 2 Kč za salám, nebo 5 Kč za maso a tak jezdí od jednoho obchodu k druhému a snaží se nakoupit jídlo se slevou co nejlevněji. Nakonec utratí sice o 30 Kč míň, ale zabijí tím Nebo když občas velké řetězce nabídnou úžasné slevy na veškeré zboží a lidé už od brzkých ranních hodin stojí frontu, aby dostali tu televizi s 80% slevou. Stojí ve frontě, kde veškeré slušné chování jde stranou a lidé jsou schopni se ušlapat, jenom aby na ně zbyla. Jiný příklad toho jak lidé uvažují jsou různé nabídky na rychlé a výhodné pracovní příležitosti. Nedávno jsem mluvil s jedním člověkem, který říkal, že našel místo, kde mu dají za to, že pošle 30 obálek za měsíc 6000 Kč. Nebyl schopen rozpoznat, že to není možné a že na světě neexistuje nikdo, kdo by vám takové peníze dal. Zaujalo mě to a tak jsem hledal na internetu a podívejte co jsme našel. Představte si, že...pracujete pro sebe, určujete si počet hodin, žijete a pracujete kdekoliv chcete, trávíte čas se svojí rodinou a přáteli, a to nejdůležitější - vidíte, jak Váš příjem každý rok roste. A tyto všechny výhody bez nutnosti mít zaměstnance a bez velkých počátečních investic. Ukážeme Vám, jak na to.petra vyučená švadlena a Standa, student, se bez jakýchkoli předchozích zkušeností naučili, jak si vybudovat takovýto příjem. Vy můžete také! Bedřich Smola Strana 1 20.8.2007
Používáme sílu ověřených strategií, které Vám poskytnou osvědčený systém práce z domu a podrobný plán, který je jednoduché následovat. A to nejlepší je, že náš plán funguje bez ohledu na Vaši profesi. Udělejte první krok, vyplňte níže uvedené údaje a obdržíte zdarma další informace o tomto projektu. Není to úžasné? Když jsem to četl, tak jsem si říkal: asi bych měl změnit práci. Jeden z trendů dnešní doby je, že všechno musí být rychle, levně a bez námahy. Rychlé půjčky, levné zboží, snadné výdělky. Užívat si spoustu peněz a nemuset pro to nic udělat. To je dnešní sen. Problém je, že v mnohém i církev přejímá tento trend. Lidé v církvi často chtějí všechno rychle a snadno. Vedu mnoho rozhovorů s lidmi a často mluví právě o tom, že nemají v životě sílu, prohrávají, procházejí různými zklamáními. Když se jich ale zeptám, jak vypadá jejich duchovní život, v mnoha případech se scvrknul na to přijít v neděli do sboru a pomodlit se před večeří. Chtěli bychom být silní, být schopní žít jako křesťané, možná dokonce být schopní zasáhnout lidi kolem nás, ale nejsme ochotní nic obětovat. Dnes je mnoho křesťanů, kteří žijí svůj život bez toho, aniž by něco obětovali. Našim tématem je to, že se musíme učit, co dobrého můžeme udělat pro Krista. Musíme se učit jak pomáhat ostatním lidem. Problém o kterém chci dnes mluvit je, že tam nemůžeme hrát na slevy, výprodeje, rychlé nabídky a řešení. Pokud chceme žít svůj život pro Boha a ostatní lidi, bude nás to něco stát, budeme muset něco zaplatit. Nebude to zadarmo a my musíme být ochotní něco obětovat. 1) Příklad Pavla Ještě dnes naposledy bych rád připomněl příběh o Filemonovi, bohatém muži z velkého města, který byl také vedoucím církve. Jednou mu utekl jeho otrok, Omezim. Ten se v Římě setkal s Pavlem a stal se křesťanem a Pavlovým pomocníkem. Pavel ho ovšem posílá zpátky, protože nechce zneužívat cizí majetek. Spolu s ním posílá průvodní dopis, ve kterém vysvětluje Filemonovi jak se má chovat. Dnes přečtěme z tohoto dopisu jeho poslední část. Filemonovi 17 25 A ještě připomenu verš 6, který je klíčovým veršem všech 3 kázání. Filemonovi 1:6 Prosím za tebe, aby se tvá účast na společné víře projevila tím, že rozpoznáš, co dobrého můžeme učinit pro Krista. Bedřich Smola Strana 2 20.8.2007
V prvním kázání jsem mluvil o tom, že člověk, který chce něco dobrého udělat pro Krista, to dělá z jiného důvodu než jenom protože je dobře vychovaný a slušný. Je ochoten to udělat, protože Bůh změnil jeho život a každého z nás Bůh volá k tomu, abychom šli ještě o krok dál a hledali možnosti jak udělat něco nového. Minule jsme mluvili o tom, že nestačí jenom chtít něco udělat, ale že člověk potřebuje udělat nějaké konkrétní kroky. Jednak ve vztahu k Bohu, abychom byli schopní slyšet k čemu nás Bůh vede. Ale také nutně něco konkrétního pro ostatní lidi. Dnes budeme mluvit o to, že tyto konkrétní věci nás budou něco stát. Problém, že my to tak často nevnímáme. Nejsme ochotní obětí pro ostatní. Pavel moc dobře věděl, že bez obětí není možné pomáhat ostatním lidem a žil takový život. 2 Korintským 11:23 Namáhal jsem se usilovněji, ve vězení jsem byl vícekrát, ran jsem užil do sytosti, smrti jsem často hleděl do tváře. 24 Od Židů jsem byl pětkrát odsouzen ke čtyřiceti ranám bez jedné, 25 třikrát jsem byl trestán holí, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem s lodí ztroskotal, noc a den jsem jako trosečník strávil na širém moři. 26 Častokrát jsem byl na cestách - v nebezpečí na řekách, v nebezpečí od lupičů, v nebezpečí od vlastního lidu, v nebezpečí od pohanů, v nebezpečí ve městech, v nebezpečí v pustinách, v nebezpečí na moři, v nebezpečí mezi falešnými bratřími, 27 v námaze do úpadu, často v bezesných nocích, o hladu a žízni, v častých postech, v zimě a bez oděvu. 28 A nadto ještě na mne denně doléhá starost o všechny církve. 29 Je někdo sláb, abych já nebyl sláb spolu s ním? Propadá někdo pokušení, abych já se tím netrápil? 30 Mám-li se chlubit, pochlubím se svou slabostí! 31 Bůh a Otec Pána Ježíše, požehnaný na věky, ví, že nelžu. Ovšem nebylo to pro Pavla jenom utrpení a mučení. Je pravděpodobné, že toto nás nikdy nepotká. Ale jak je pro nás těžké udělat mnohem jednodušší věc, třeba otevřít peněženku a někomu pomoci. Pavel píše: Filemonovi 1:18 Jestliže ti způsobil nějakou škodu nebo je ti něco dlužen, připiš to na můj účet. 19 Já Pavel píšu vlastní rukou: já to nahradím. Nevím jestli někdy budeme schopni takových obětí, jako Pavel, abychom se mohli chlubit takovým utrpením. Ten samý postoj Pavla se ale projevuje i v tom gestu, já to zaplatím. Je to stejný Pavel, který je ochoten snášet rány i udělat takovou jakoby maličkost. Bedřich Smola Strana 3 20.8.2007
Pomoc ostatním nás bude vždycky něco stát. Je nám to naprosto jasné v normálním životě, a většina z nás se už směje výhodným nabídkám na rychlé peníze, víme že nic není zadarmo, ale stejně to platí i v duchovním životě a v životě, který žijeme pro druhé lidi. 2) Co mě to bude stát? Pokud chce člověk žít pro druhé, snažit se pomáhat druhým bude ho to vždycky něco stát. Nemusí to být to, že by vás někdo mlátil, jako Pavla, ani to mnohdy nemusí být peníze. Ale vždycky nás to bude stát čas. A to je první věc, kterou je třeba si uvědomit. Jeden člověk napsal, že čas je to nejvzácnější co můžete dát. A je to pravda. Dárky, peníze vždycky nějaké budou, ale čas je možná to nejdražší co máme. Pokud chceme tedy se někdy pokusit pomoci někomu jinému, znamená to, že nám to zabere čas. Možná si říkáte, to je přece jasné, ale ono to zas tak jasné není. Dnes je naprosto běžné, že lidé pod určitým nátlakem, možná v nadšení se rozhodnou, že něco budou dělat, třeba něco dobrého, ale po nějaké době zjistí, že to nejde, není čas. Nebo pokračují a dělají to dal, ale jenom tak na půl plynu, protože jim na to nezbývá čas. Minulý týden jsem měl několik velice zajímavých rozhovorů s lidmi, kteří se podílejí na nějaké křesťanské službě. Mluvil jsem s přítelem, který zakládá nový sbor, s jedním člověkem, který je starší ve sboru a s jednou známou, která vede nízkoprahové centrum. Zajímavé je, že všichni viděli, jak je těžké najít lidi, kteří by byli ochotní obětovat svůj čas. A ne jenom na nějakou jednu věc, ale lidé, kteří mají vytrvalost a ne že po 3 měsících řeknou, že je to už nebaví a konec. Pomoc ostatním nás bude stát čas. Druhá věc, která s tím úzce souvisí je, že pomoc ostatním nás bude stát energii. Vím, že to není jednoduché, když člověk celý den něco dělá, přijde domů a pak ještě něco dál. A v tom je ale ten zápas, že i přes to, že je to těžké, i přes to, že se zdá, že už nemáme sílu chceme něco dát. Měl jsem na semináři jednoho přítele, na kterém bylo vidět, že chce pomáhat ostatním lidem. Vyprávěl příběhy o tom, jak s manželkou a s dětmi cestovali všude možně, aby pomáhali lidem, kteří to právě potřebují. Jednou vyprávěl jeden příběh o tom, jak se dověděl, že nějaká paní v jednom sboru na opačném konci republiky potřebuje kamna. Tak začal shánět kamna, sehnal někde kamna a rozhodl se jí je dovést, tak s manželkou a s dětmi sehnali staré auto a vyrazili o víkendu, dovezli kamna a zase se vrátili. A podobně trávil spoustu svého času. Bedřich Smola Strana 4 20.8.2007
Pomáhal lidem. Možná kroutíte hlavou a říkáte si, kdo na tohle má čas? On ho měl, protože on si ho udělal, on si ho chtěl udělat. Pomáhat ostatním lidem je oběť. Je ovšem nutné říct, že by nám to nemělo být tak nepřirozené jak se to zdá. Jsme totiž lidé, které Bůh proměňuje a přináší do jejich životů kus sebe. A Bůh je takový, Bůh se zajímá o ostatní lidi a to tak moc, že se za ně obětoval. A proto i my bychom neměli váhat a žít pro ostatní a obětovat se pro ně. Když mluvíme o oběti, je ještě jedna věc, kterou je potřeba si uvědomit. Pokud budeme chtít obětovat svůj čas a energii, možná i peníze pro pomoc ostatním lidem, nutně to znamená, že je nebudeme mít na to, abychom dělali to co sami chceme. A tak to je. Člověk nemůže v životě stíhat všechno. Jistě je třeba hledat určitou rovnováhu, ale je třeba si také uvědomit, že život pro druhé znamená nutně oběť osobních zájmů, pohodlí, něčeho co bych já rád. Jsou to jednoduché věci a možná si říkáte, vždyť to je jasné. Důvod proč o tom mluvím je, že jsem viděl sám u sebe, ale i jinde 2 extrémy. Jeden je, že lidé se obětovali, obětovali, obětovali až dali i věci, které dát nikdy neměli. Obětovali svoji rodinu, práci a zdraví. Tito lidé jsou často v církvi nejvíce vidět, dělají toho nejvíc, ale jsou také často nejvíc unavení a vyčerpaní. Někdy je to ale také tak, že člověk by i chtěl pomoc, ale jaksi mu nedojde, že ho to bude něco stát. Žít pro Boha je jistě dobrá věc, pomáhat ostatním také, ale já to nějak nestíhám, protože dělám spoustu věcí. 3) Jak tedy? Je nepřeberné množství věcí, které člověk může udělat pro ostatní lidi. Říkal jsem si, že na závěr, když už aspoň na chvíli o tom přestaneme mluvit, by bylo dobré některé zmínit. A možná také v kontextu dnešního tématu zkusit popřemýšlet, jaká bude jejich cena. Celé to začalo tím, že jsem kdysi na ulici viděl paní tlačící kočárek a kousek jsem jí pomohl. Zdá se to jako blbost a do určité míry je, ale i tady člověk něco obětuje. Obětuje svoje představy, obětuje svoje předsudky. Pro člověka jako já je i toto těžké. Ne proto, že by to stálo peníze, čas, nebo něco, ale protože musím udělat něco co běžně nedělám. Možná si říkáte co to plácám, ale v Praze se běžně stávalo, že když jste třeba chtěli někoho pustit sednout v metru, tak vám skoro vynadali, protože si najednou připadali staří. Často musíme obětovat svojí pýchu a pomoc lidem, ponížit se, začít sloužit. Udělat práci, kterou normálně neděláme, něco co v té chvíli je pod moje postavení. Bedřich Smola Strana 5 20.8.2007
Jistě obrovská pomoc pro mnoho lidí je dnes být jim přítelem. Pro některé z vás je to naprosto přirozené, ale stále ještě většina lidí toto vůbec nechápe. Je smutnou pravdou, že mnoho lidí je dnes samotných a to nemluvím jenom o lidech starých a nemocných. Mluvím o lidech, kteří se denně vidí s desítkami lidí a mají spoustu známých, ale nikoho kdo by jim byl skutečným přítelem a skutečně nablízku. To je dnes obrovská pomoc a obrovská služba. Co nás taková služba bude stát? Určitě čas. Takových přátel nebudeme moc mít mnoho. Lidé v církvi často žijí jenom v církvi, nejbližší přátele máme v církvi a na ostatní není čas. Nebo se jich někdy ještě pořád bojíme, co kdyby nás náhodou zkazili. A zase je to o oběti o tom, že část svého času budu trávit s lidmi, kteří nejsou věřící, abych jim ukázal Boží lásku, ale zároveň méně času budu moc trávit s lidmi, kteří jsou věřící. A ještě jednu věc nás to vždycky bude stát a ta je možná nejtěžší. Bude nás stát to, že se budeme muset někomu cizímu otevřít. Ukázat svůj život, být upřímný a na nic si nehrát. Další způsob jak někomu pomoci jsou peníze. Jistě kapitola sama pro sebe a také o ni doufám, již brzy budeme společně více mluvit, ale dnes to sem jistě patří. Můžeme někomu pomoci penězi. Často velice rychle a účinně. Jsou věci, které by si někteří vaši přátelé nemohli dovolit a vy jim můžete pomoc usnadnit život. Jak je to úžasné, kdy můžete někomu dát. Letos na jaře jsme měli u nás ve sboru naši pravidelnou houbu, což je setkání mladých lidí s východních Čech a okolí. Na této houbě vznikl spontánní nápad, že bychom mohli po br. Stanislavu Hezckovi poslat na Ukrajinu nějaké peníze. Tak jsme vyhlásili sbírku a peníze poslali. Nedávno mi přišel následující dopis. Jmenuji se Štěpán Nemeš, v mé rodině je 9 dětí a sloužil jsem jako tzv. starší presbyter v Zakarpatské oblasti. Nyní sloužím jako evangelista ve sborech naší oblastí a současně jsem pastorem sboru ve vesnici Greuševo. V naší rodině byla velice těžká ekonomická situace a Vaše dílo lásky a Vaše pomoc, prokázaná přes br. Stanislava Heczka, v sumě 200 amerických dolarů, byla jako dar Boží s nebe a nevím jak Vám poděkovat. Modlím se za Vás a děkuji Vám. Kéž Vím Pán žehná. Přijměte také pozdrav od moji rodiny. Váš v Kristu bratr Štěpán. Často stačí mnohem míň, stačí pozvat někoho na oběd, nabídnout někomu pomoc s malováním, stěhováním, hlídáním dětí, úklidem, doučováním. Nebo prostě jenom nabídnout rozhovor. Možností jak pomoci ostatním lidem je spoustu. Musíme být ale připraveni, tak jak říká apoštol Pavel říct, já to zaplatím, když bude potřeba, já to udělám, já tam zajdu, já to vyřídím, já s ním promluvím. Závěr Bedřich Smola Strana 6 20.8.2007
Musíme se učit co dobrého můžeme udělat pro Krista. Nežijeme svoje životy jenom pro sebe, ale máme je žít i pro ostatní lidi. Je to něco co v nás dělá Bůh, vůbec ta touha žít pro někoho jiného. Z toho nutně plyne, že musíme s Bohem žít a dovolovat mu, aby nás měnil. Pak naše pomoc není nasměrována jenom k lidem, ale také zároveň k Bohu. Je to služba, je to oběť. Oběť, která nás něco stojí. Co dobrého tedy můžeme udělat pro Krista ve svém životě? Možností je spousta, jsme ochotní jít za naše předsudky, pýchu, časové rozvrhy, finanční rozpočty a pomáhat lidem, protože Bůh pomohl nám? Bedřich Smola Strana 7 20.8.2007