JABOK Vyšší sociálně pedagogická a teologická škola v Praze Absolventská práce Koordinátor dobrovolníků v nemocnici Vedoucí práce: PaedDr. Marie Vorlová 2004 Magdalena Ettlerová
Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem absolventskou práci Koordinátor dobrovolníků v nemocnici zpracovala samostatně a výhradně s použitím uvedených pramenů a literatury. 2. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. 3. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla v případě zájmu pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím. 4. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla publikována na internetových stránkách Jaboku. V Praze dne 22. 11. 2004 Magdalena Ettlerová
Chtěla bych poděkovat vedoucí mé práce PeadDr. Marii Vorlové za metodické vedení a cenné připomínky, koordinátorce dobrovolníků ve Fakultní nemocnici v Motole Mgr. Blance Zemanové za umožnění praxe v dobrovolnickém centru, Národnímu dobrovolnickému centru Hestia a občanskému sdružení AGNES za poskytnutí literatury. Děkuji též své rodině a přátelům za veškerou podporu.
Obsah 1. ÚVOD...1 2. ÚVOD DO DOBROVOLNICTVÍ...3 2.1 TERMINOLOGIE DOBROVOLNICTVÍ...4 2.2 TYPY DOBROVOLNICTVÍ...5 3. DOBROVOLNICTVÍ V NEMOCNICI...7 3.1 POSLÁNÍ DOBROVOLNICTVÍ V NEMOCNICI Z POHLEDU PACIENTA...8 3.2 DOBROVOLNICTVÍ V NEMOCNICI Z HLEDISKA ZDRAVOTNICKÉHO PERSONÁLU...9 3.3 HISTORIE PROGRAMU DOBROVOLNÍCI V NEMOCNICI...9 3.4 FORMY USPOŘÁDÁNÍ DOBROVOLNICKÉHO PROGRAMU V NEMOCNICÍCH V ČR...11 4. ÚČASTNÍCI PROGRAMU DOBROVOLNÍCI V NEMOCNICI...13 4.1 GARANT PROGRAMU...13 4.2 KONTAKTNÍ OSOBA...14 4.3 KOORDINÁTOR DOBROVOLNÍKŮ...14 5. VLASTNÍ PŮSOBENÍ KOORDINÁTORA DOBROVOLNÍKŮ V NEMOCNICI...16 5.1 PŘÍPRAVA DOBROVOLNICKÉHO PROGRAMU...16 5.1.1 Role koordinátora v přípravné fázi programu...16 5.1.2 Výběr činností pro dobrovolníky...17 5.2 PŘÍPRAVA DOBROVOLNÍKŮ...19 5.2.1 Získávání dobrovolníků...19 5.2.2 Výběr dobrovolníků...20 5.2.3 Výcvik dobrovolníků...22 5.2.4 Před zahájením činnosti dobrovolníků...25 5.2.5 Zahájení činnosti dobrovolníků...25 5.3 KOORDINACE ZAPOJENÝCH DOBROVOLNÍKŮ...26 5.3.1 Supervize dobrovolníků...26 5.3.2 Motivování a oceňování dobrovolníků...29 5.3.3 Ukončení spolupráce s dobrovolníkem...30 5.4 DALŠÍ ČINNOSTI KOORDINÁTORA DOBROVOLNÍKŮ V NEMOCNICI...31 5.4.1 Dokumentace vedená koordinátorem...31 5.4.2 Hodnocení dobrovolnické činnosti...34 5.4.3 Spolupráce s nestátními organizacemi...35 5.4.4 Organizace jednorázových akcí...36 5.4.5 Spolupráce s garantem, kontaktními osobami a supervizory...37 5.4.6 Účast na odborných konferencích...38 5.4.7 Příprava informačních letáků...38 6. DALŠÍ ASPEKTY ROLE KOORDINÁTORA DOBROVOLNÍKŮ...40 6.1 MATERIÁLNÍ PŘEDPOKLADY PRÁCE KOORDINÁTORA DOBROVOLNÍKŮ...40 6.2 KOORDINÁTOR DOBROVOLNÍKŮ JAKO ZAMĚSTNÁNÍ...40 7. ZÁVĚR...41 8. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY...43 9. SEZNAM PŘÍLOH...45 RESUMÉ...46
Úvod 1. Úvod Dobrovolnictví není ve společnosti ničím novým. V každé kultuře jsou lidé pomáhající druhým bez nároku na odměnu. Solidarita a vzájemná pomoc tvoří základ existence lidské společnosti i všech náboženství. 1 Novým fenoménem je však to, že se některé organizace a jednotlivci zabývají organizací dobrovolnictví profesionálně. Poprvé jsem se s tématem dobrovolnictví blíže seznámila před třemi lety díky prázdninové praxi ve Velké Británii. V pozici dobrovolníka jsem působila v organizaci Winged Fellowship Trust, která nabízí prázdninové pobyty pro vozíčkáře. Zaujala mě činnost organizace a její způsob využívání dobrovolné pomoci. Po návratu do České republiky jsem se zajímala o zdejší podobu dobrovolnických aktivit. Minulý rok jsem se více seznámila s činností Národního dobrovolnického centra Hestia. Z nabídky dobrovolných činností centra Hestia mě nejvíce zaujal program Dobrovolníci v nemocnici. Nevěděla jsem přesně, co činnost dobrovolníka v nemocnici obnáší, ale tušila jsem její jakýsi samozřejmý smysl. Z českých nemocnic spolupracujících s Národním dobrovolnickým centrem Hestia jsem si kvůli místu bydliště vybrala pražskou Fakultní nemocnici v Motole. Při setkání s tamější koordinátorkou dobrovolníků jsme se dohodly na mé praxi v motolské dobrovolnickém centru. Ve své absolventské práci si kladu za cíl informovat o možnosti dobrovolnictví v nemocnici. Dále je mým cílem přiblížit roli koordinátora dobrovolníků v nemocnici, který je zodpovědný za vedení dobrovolníků a podílí se na řízení celého dobrovolnického programu. V příštích letech lze očekávat další rozšiřování dobrovolnického programu do českých nemocnic, a tak i nárůst potřeby koordinátorů dobrovolníků v těchto programech. Předpokládám, že z důvodu, aby dobrovolníci působili v nemocnici efektivně a vhodně doplňovali zdravotní péči personálu, je pozice koordinátora dobrovolníků nezbytná. Dále předpokládám, že náplň práce koordinátora dobrovolníků v nemocnici se výhradně týká práce s dobrovolníky. 1 Tošner; Sozanská. Dobrovolníci a metodika práce s nimi, s. 23. 1
Úvod Úvodní část se věnuje obecnému úvodu do oblasti dobrovolnictví, definuje jeho typy a seznamuje s užívanou terminologií. Tato kapitola také obsahuje ustanovení uváděná v zákoně o dobrovolnické službě. Další kapitola práce se zabývá fenoménem dobrovolnictví v nemocnici. Toto téma posuzuje z pohledu pacienta a zdravotnického personálu a hledá přínosy i problematická místa dobrovolnického programu. Následně uvádím historii programu Dobrovolníci v nemocnici v České republice a podrobně popisuji jeho vývoj ve Fakultní nemocnici v Motole. V této části práce je dále předložen přehled možných uspořádání dobrovolnického programu v nemocnici. V následující kapitole jsou uvedeny kompetence a role jednotlivých účastníků dobrovolnického nemocničního programu a způsob jejich vzájemné spolupráce s důrazem na roli koordinátora dobrovolníků. Hlavní část absolventské práce představuje pátá kapitola, která se věnuje působení koordinátora dobrovolníků. Jednotlivé činnosti, které tvoří náplň jeho práce, jsou nejprve popsány obecně a poté je ukázána jejich konkrétní podoba ve Fakultní nemocnici v Motole. Poslední kapitola seznamuje s dalšími aspekty role koordinátora dobrovolníků, např. materiální předpoklady této činnosti. Tato práce si neklade za cíl být vyčerpávající příručkou pro koordinátory dobrovolníků v nemocnici (ani jí svým rozsahem být nemůže), má však nastínit danou problematiku a popsat možnosti uplatňování dobrovolnictví ve zdravotnické praxi v České republice. 2
Úvod do dobrovolnictví 2. Úvod do dobrovolnictví Dobrovolníci konají činnost ve prospěch ostatních bez nároku na finanční odměnu. Dobrovolnictví se stalo podstatnou součástí občanské společnosti, která je založena na spolupráci a vzájemné solidaritě plnoprávných a svobodných občanů. 2 Objevuje se v mnoha oblastech lidského působení, např. ve sportu, kultuře, ekologických aktivitách a také v sociální práci. Historie organizované dobročinnosti má podle Friče 3 své počátky již ve středověku ve filantropických činnostech církve. Postupně se k církevním charitativním aktivitám přidávaly občanské spolky. Ve 20. století vznikl ve Spojených státech amerických a jednotlivých evropských zemích systém dobrovolnických center, které propagují dobrovolnictví, realizují vlastní programy a zajišťují vzdělávání v této oblasti. Obyvatelé těchto zemí považují dobrovolnictví za samozřejmou součást společenského života. Dobrovolnictví v českých zemích se významně rozvíjelo v 19. století, kdy vznikla řada vlasteneckých spolků na podporu kultury, umění, vědy a vzdělávání. Tento vývoj pokračoval po vzniku samostatného Československa, ale brzy byl přerušen německou okupací a vznikem socialistického státu. Éra socialismu po sobě zanechala z hlediska dobrovolnictví vesměs negativní dědictví. Pojem dobročinnost byl v očích běžného občana diskreditován hlavně díky jeho silné ideologizaci a vazbě takového konání na kariérní postup. 4 Po roce 1989 se obnovují či nově vznikají organizace, které využívají službu dobrovolníků. V České republice donedávna neexistoval žádný právní dokument, který by definoval pojmy v dobrovolnictví a vymezoval práva a povinnosti dobrovolníků. V lednu roku 2003 však vešel v platnost zákon o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů. Zákon č. 198/2002 Sb. o dobrovolnické službě upravuje podmínky, za kterých stát podporuje dobrovolnickou službu, a určuje vztah dobrovolnictví k pracovnímu právu. Podle zákona oblast dobrovolnictví náleží pod kompetenci Ministerstva vnitra ČR. O narůstajícím významu dobrovolnictví svědčí také skutečnost, že Organizace spojených národů (dále jen OSN) vyhlásila první rok nového tisíciletí za 2 Viz Tošner; Sozanská. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích, s. 30. 3 Viz Frič. Dárcovství a dobrovolnictví v České republice, s. 23. 3
Úvod do dobrovolnictví Mezinárodní rok dobrovolníků. Valné shromáždění OSN přijalo tuto rezoluci 20.11. 1997 a podpořilo ji 123 zemí včetně České republiky. V roce 1985 určila OSN 5. prosinec za Mezinárodní den dobrovolníků. 5 2.1 Terminologie dobrovolnictví Ke snadnější orientaci v oblasti dobrovolnictví může sloužit znalost významu termínů, které se užívají v související literatuře a v zákoně upravujícím dobrovolnickou službu. Kdo je dobrovolník? Dobrovolník je člověk, který bez nároku na finanční odměnu poskytuje svůj čas, svoji energii, vědomosti a dovednosti ve prospěch ostatních lidí či společnosti. 6 Jedná se o pomoc sociální, zdravotní, ekologickou, péči o kulturní dědictví a pomoc při humanitární či přírodní katastrofě. Podle zákona č. 198/2002 Sb. o dobrovolnické službě je dobrovolníkem fyzická osoba starší 15 let pro službu v České republice a starší 18 let pro dobrovolnou činnost v zahraničí. Zákon zároveň zakazuje dobrovolnou službu vykonavateli vojenské činné služby nebo civilní služby. Dobrovolník může být profesionálně organizován, aby se jeho činnost stala spolehlivým a pravidelným zdrojem pomoci. Činnost dobrovolníka je předem časově a obsahově vymezena. Současně si však dobrovolnictví zachovává prvky neformálnosti a spontaneity. Pro dobrovolníky se zkušenost dobrovolnictví stává zdrojem nových zážitků i příležitostí pro osobní růst. Organizace pracující s dobrovolníky si pro svůj program připravují Kodex dobrovolníka, ve kterém jsou definovány práva a povinnosti zapojených dobrovolníků. Termín dobrovolnictví je užíván pro označení občanské výpomoci, vzájemně prospěšného dobrovolnictví či veřejně prospěšného dobrovolnictví. Občanská výpomoc je spontánní dobrovolná služba v rámci rodiny, širšího příbuzenstva či sousedství. Vzájemně prospěšné dobrovolnictví označuje dobrovolnou službu v rámci obce, sdružení, farnosti nebo klubů. Forma dobrovolnictví, na které staví neziskové organizace a kterou organizují dobrovolnická centra, se nazývá veřejně prospěšná dobrovolná služba. 7 4 Frič. Dárcovství a dobrovolnictví v České republice, s. 26. 5 Viz Holubová. Dobrovolnická práce v České republice a její využití ve zdravotně sociální oblasti, s. 5. 6 Tošner; Sozanská. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích, s. 35. 7 Viz Tošner; Sozanská. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích, s. 36. 4
Úvod do dobrovolnictví Dále lze rozlišit termíny dobrovolný a dobrovolnický. Dobrovolnická činnost je specificky lidská aktivita spojená s organizací dobrovolnictví, kdežto dobrovolná činnost je vlastní výkon dobrovolné pomoci. Dobrovolnická organizace je ta, která se převážně zabývá zprostředkováváním a organizací dobrovolné činnosti. Naopak dobrovolné organizace mají svou činnost umožněnu díky pomoci dobrovolníků (např. Skaut- Junák), kterou využívají pro vlastní fungování organizace. 8 2.2 Typy dobrovolnictví Dobrovolnictví lze z hlediska historického a kulturního vývoje rozdělit na evropský a americký model. Vývojově starší evropský neboli komunitní model představuje dobrovolnou činnost v rámci komunity, kde se dobrovolníci spontánně setkávají v přirozeném prostředí církve, sportovní či jiné organizace. Z některých organizací se mohou postupně stát dobrovolnická centra zaměřená na určitou sociální nebo věkovou skupinu či určitý druh dobrovolné činnosti. Mladší americký model, tzv. manažerský, využívá profesionálně řízená dobrovolnická centra, která zájemcům nabízejí dobrovolnictví v řadě oblastí. V České republice se objevuje model komunitní i manažerský typ, který převládá ve větších městech. 9 Z hlediska vývoje dobrovolnictví mluví Tošner a Sozanská 10 o dobrovolnictví vzniklém zdola nahoru a působícím zvenčí dovnitř. Dobrovolnictví vzniklé zdola nahoru se vyvinulo z neformální skupiny, která se postupně přetvořila do registrované neziskové organizace. Dobrovolnictví působící zvenčí dovnitř se objevuje u profesionální strukturované organizace, která se rozhodne začít spolupracovat s dobrovolníky, nebo stávající práci s dobrovolníky lépe organizovat. Taková forma se nachází právě např. v nemocnicích, kam se dobrovolnictví začíná zavádět. Další rozdělení dobrovolnictví popisuje míru využití pomoci dobrovolníků v organizaci. První možností je organizace, jejíž chod je na dobrovolnících přímo závislý. Bez účasti dobrovolníků by realizace aktivit dané organizace nebyla vůbec možná. Druhou formou je spolupráce dobrovolníků a profesionálních zaměstnanců, dobrovolnictví však není základem provozu 8 Viz Tošner; Sozanská. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích, s. 37. 9 Viz Dobrovolník ve Fakultní nemocnici v Motole, s. 3. 10 Viz Tošner; Sozanská. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích, s. 38. 5
Úvod do dobrovolnictví organizace. Dobrovolníci např. zajišťují technické záležitosti, ne však hlavní práci s klientem. Třetím typem je situace, kdy dobrovolníci poskytované služby zkvalitňují a usnadňují, ale jejich působení není nezbytné. 11 Jedná se zvláště o zajišťování volnočasových aktivit, jako je tomu u dobrovolnického programu ve Fakultní nemocnici Motol (dále jen FN Motol). Dobrovolnictví lze dále rozlišit podle časového hlediska. Zapojení při jednorázových akcích se může konat jednou či několikrát do roka. Dohoda o pomoci bývá v tomto případě jen ústní. Dlouhodobá dobrovolná pomoc musí být podle zákona o dobrovolnické službě vykonávána pravidelně po dobu delší než tři měsíce. Dobrovolná služba je termín označující dlouhodobější dobrovolnou činnost v zahraničí. 12 11 Viz Frič. Dárcovství a dobrovolnictví v České republice, s. 103. 12 Viz Holubová. Srovnávací studie dobrovolnické činnosti ve vybraných nemocnicích v ČR a USA, s. 12. 6
Dobrovolnictví v nemocnici 3. Dobrovolnictví v nemocnici Jednou z oblastí, kde mohou dobrovolníci působit, je nemocnice. Nemocniční péče o pacienty zaznamenala v poslední době mnoho podstatných změn, které přibližují nemocné zdravému světu. V českých nemocnicích je již běžná přítomnost maminek u nemocných dětí, samozřejmé jsou volné návštěvní hodiny a kromě zdravotního personálu se o pacienty starají psychologové, herní terapeuti 13 a sociální pracovníci. Postupně se do nemocnic začíná zavádět také dobrovolnictví. Dobrovolníci přicházející na nemocniční oddělení znamenají pro pacienty další zdroj sociálních kontaktů. Dobrovolníci dochází do nemocnic za dětskými i dospělými pacienty. Nabízejí jim pravidelné zájmové kroužky, doučují cizí jazyky, chodí s pacienty na procházky nebo si společně povídají. Dobrovolníci v nemocnici se také mohou podílet na zajišťování jednorázových kulturních a zábavných programů pro pacienty. K rozvoji dobrovolnictví v českých nemocnicích přispívá Hestia Národní dobrovolnické centrum podporované organizací Open Society Institute New York, protože nabízí program Dobrovolníci v nemocnici. Posláním projektu je vnášet do nemocnice více lidského kontaktu, posilovat duševní pohodu pacienta a jeho postoj k aktivní spolupráci na uzdravení. Tak může dobrovolník, člověk přicházející ze zdravého světa pomoci překlenout náročné chvíle v nemocnici a přispět k lepšímu průběhu a efektu léčby. Hlavní zásadou je vytvoření fungujícího systému dobrovolnické pomoci tak, aby nenarušoval léčebný režim a provoz v nemocnici a vhodně doplňoval práci odborného personálu tam, kde je to možné. 14 13 Jan Vymětal ve své knize Úzkost a strach (s. 170) u dětí uvádí, že herní terapeut působí na dětských lůžkových oddělení nemocnice, tam připravuje dítě na léčebné úkony formou hry a případně malé pacienty doprovází k lékařským zákrokům. 14 Viz Dobrovolník ve Fakultní nemocnici v Motole, s. 4. 7
Dobrovolnictví v nemocnici 3.1 Poslání dobrovolnictví v nemocnici z pohledu pacienta Hospitalizace obvykle pro pacienta znamená značné změny v jeho psychice. Zatímco k ošetřujícímu lékaři přichází relativně dobrovolně a očekává určitou partnerskou kooperaci, do nemocnice přichází na základě rozhodnutí autority, které nemůže příliš ovlivnit. Pacient je si vědom toho, že je-li posílán do nemocnice, je jeho zdravotní stav vážný. Toto povědomí ho dostává do stresu, cítí strach, bolest a nejistotu. 15 V nemocnici se pacient stává závislým na druhých lidech a je nucen žít v životním rytmu, který nemá zažitý a může se mu zdát nepřirozený. Pacient je uzavřen v neznámém prostředí a stýká se s cizími lidmi, zatímco jeho kontakt se známými je omezen. Dále se zužuje okruh jeho zájmů a musí dělat činnosti, které většinou neovládal. Další negativní stránkou pobytu v nemocnici je skutečnost, že v roli nemocničního pacienta člověk ztrácí své specifické společenské postavení, které získal např. v zaměstnání nebo rodině. 16 Nemoc není poruchou jen jednoho orgánu nebo části těla. Postihuje celého člověka a zasahuje do života celé jeho rodiny. Na průběhu a úspěchu léčby se výrazným způsobem podílí i duševní pohoda, spolupráce a postoj k nemoci samotného pacienta. 17 Pro pacienta se dobrovolník může stát spojnicí se zdravým světem a přinášet tak změnu do nemocniční každodennosti. Dobrovolníci jsou na rozdíl od zdravotního personálu méně propojeni s pacientovou nemocí. V porovnání s rodinou mohou být zase méně ustaraní a zainteresovaní do osobních problémů. Tyto důvody jedinečného postavení dobrovolníka přináší řadu možností, jak se dobrovolník může stát podpůrným léčebným prvkem v naplňování potřeb pacienta. 18 Na druhou stranu však pacient, zvláště pokud není dostatečně informován, může mít nedůvěru k působení dobrovolníka v nemocnici. Dalším problematickým místem dobrovolnictví může být obava z vytvoření příliš silné citové vazby mezi dobrovolníkem a pacientem. 15 Viz Křivohlavý. Psychologie nemoci, s. 48. 16 Viz Křivohlavý. Psychologie nemoci, s. 50 52. 17 Novotný; Stará. Dobrovolníci v nemocnicích, s. 7. 18 Viz Novotný; Stará. Dobrovolníci v nemocnicích, s. 23. 8
Dobrovolnictví v nemocnici 3.2 Dobrovolnictví v nemocnici z hlediska zdravotnického personálu Vztah mezi dobrovolníky a zejména zdravotními sestrami, se kterými se dobrovolník setkává nejčastěji, je pro fungování dobrovolnického programu velmi důležitý. 19 Zdravotnický personál může mít obavy z toho, že dobrovolníci pro ně budou znamenat spíše zkomplikování práce, nebo se bojí, že dobrovolník překročí své kompetence (např. zasahování do zdravotnické péče). Možným nedorozuměním lze předcházet dostatečným informováním personálu o roli dobrovolníků. Dobrovolníci docházející na nemocniční oddělení nejsou konkurentem tamního zdravotnického personálu, ale naopak jeho pomocníky v naplňování lidských potřeb pacienta. Některé činnosti, které dobrovolníci pacientům nabízejí, by zdravotnický personál při svém velikém pracovním nasazení nebyl schopen zajistit. 20 Dobrovolník umožňuje placenému personálu se plně zaměřit na svoji profesní práci, které se tak mohou věnovat na vysoké odborné úrovni. 21 3.3 Historie programu Dobrovolníci v nemocnici Dobrovolnictví v nemocnici má v zemích západní Evropy a Spojených států amerických dlouholetou tradici a stalo se samozřejmou součástí zdravotnického systému. První pokus o zavedení programu v České republice proběhl v roce 1998 prostřednictvím organizace Open Society Institute New York v Baťově nemocnici ve Zlíně. Vedení zlínské nemocnice však s realizací programu nesouhlasilo. Poté byla v roce 1999 pro aplikaci programu doporučena Fakultní nemocnice v Plzni, projekt však nebyl zahájen z důvodu transformace nemocnice. 22 Na jaře 1999 převzalo pilotní program Dobrovolníci v nemocnici vznikající Národní dobrovolnické centrum Hestia (dále jen Hestia NDC). Hestia NDC se stalo prvním specializovaným pracovištěm pro oblast dobrovolnictví v České republice. Centrum bylo založeno v roce 1998 jako součást sítě dobrovolnických center ve východní a střední Evropě se společným názvem Volunteernet. Posláním 19 Viz Novotný; Stará. Dobrovolníci v nemocnicích, s. 9. 20 Viz Novotný; Stará. Dobrovolníci v nemocnicích, s. 8. 21 Holubová. Dobrovolnická práce v České republice a její využití ve zdravotně sociální oblasti, s. 5. 22 Viz Holubová. Srovnávací studie dobrovolnické činnosti ve vybraných nemocnicích v ČR a USA, s. 18. 9
Dobrovolnictví v nemocnici Hestia NDC je šířit a podporovat myšlenku dobrovolnictví v České republice. Vytváří databázi lidí, kteří mají o dobrovolnictví zájem, a organizací, které ke své činnosti zapojují dobrovolníky. Hestia NDC zajišťuje vzdělávání a výzkum v této oblasti, podporuje zakládání dalších regionálních dobrovolnických center a realizuje řadu vlastních programů, např. 5P, Dobrovolnictví pro nezaměstnané atd. Hestia NDC, nadále podporovaná organizacemi Open Society Institute New York a Open Society Fund Praha, hledala nemocnici, která by byla ochotna pilotní program vyzkoušet. První klinikou, se kterou Hestia NDC navázala spolupráci, byla v listopadu 1999 Klinika dětské hematologie a onkologie ve FN Motol. Projekt mezi jinými podpořil přednosta kliniky. 23 Realizaci projektu usnadnilo předchozí úspěšné fungování skupiny dobrovolníků studentů výtvarné katedry Pedagogické Fakulty Univerzity Karlovy na této klinice. Před zahájením programu již také ve FN Motol probíhaly motivační dobrovolnické programy obecně prospěšné společnosti Klub interaktivního domu. (Interaktivní prázdniny a Indiánské prázdniny). 24 Program Dobrovolníci v nemocnici však přinesl ucelený systém dobrovolných činností v nemocnici. Od roku 1999 do roku 2004 se dobrovolnictví ve FN Motol postupně rozšířilo na 13 dětských a 8 dospělých klinik 25. Od jara 2000 do konce roku 2003 byl program dobrovolnictví ve FN Motol realizován obecně prospěšnou společností Klub interaktivního domu (dále jen KID, o.p.s.), která se stala prostředníkem mezi Hestií NDC a nemocnicí. Smlouva mezi FN Motol a KID, o.p.s. o realizaci tohoto projektu byla uzavřena na jaře 2000. V lednu 2004 bylo založeno samostatné Dobrovolnické centrum FN Motol, které převzalo koordinaci dobrovolníků a celého programu od organizace KID, o.p.s. Touto organizační změnou byl program dobrovolnictví stabilně zakotven ve struktuře nemocnice. Externím partnerem FN Motol pro dobrovolnický program je od září 2003 Hestia NDC, které v témž roce získalo akreditaci Ministerstva vnitra ČR pro program Dobrovolníci v nemocnici. Na finančním zajištění programu se v současnosti podílejí FN Motol, Ministerstvo vnitra ČR a Ministerstvo zdravotnictví ČR v rámci svých dotací. 26 23 Viz Novotný; Stará. Dobrovolníci v nemocnicích, s. 6. 24 Viz Holubová. Srovnávací studie dobrovolnické činnosti ve vybraných nemocnicích v ČR a USA, s. 20. 25 Schéma spolupráce klinik FN Motol s dobrovolnickým centrem se nachází v příloze č. 7. 26 Viz Dobrovolník ve Fakultní nemocnici v Motole, s. 5. 10
Dobrovolnictví v nemocnici Od roku 1999 je do projektu Dobrovolníci v nemocnici zapojen také Odborný léčebný ústav ortoptický nemocnice v Kroměříži, který je určen pacientům se specifickými očními vadami. V následujících letech bylo dobrovolnictví zavedeno také do nemocnice v Českých Budějovicích, Léčebny dlouhodobě nemocných v Ryjicích, Domu léčby bolesti s hospicem sv. Josefa v Rajhradě, do hospice sv. Anežky České v Červeném Kostelci a do dalších zařízeních. Dobrovolnický program se tak neobjevuje jen v nemocnicích, ale i hospicích a stacionářích. V roce 2001, v Mezinárodním roce dobrovolníků, podpořilo Ministerstvo zdravotnictví v rámci Národního plánu vyrovnání příležitostí pro občany se zdravotním postižením vydání metodického manuálu Dobrovolníci v nemocnicích. Tento informační materiál výrazně přispěl k propagaci projektu. V roce 2002 Ministerstvo zdravotnictví poskytlo v rámci stejného programu řadu dotací pro dobrovolnické programy v nemocnicích. 27 3.4 Formy uspořádání dobrovolnického programu v nemocnicích v ČR V českých podmínkách rozeznáváme dva modely uspořádání dobrovolnictví v nemocnici: interní a smíšený model (tj. externě-interní). 28 V některých případech je však uspořádání dobrovolnického programu obtížné jednoznačně zařadit do jedné kategorie. Každé uspořádání je jedinečné a závisí na vzájemné komunikaci jednotlivých osob. Následující modely však mají sloužit k rozlišení základních kompetencí mezi zapojenými subjekty. V případě interního modelu dobrovolnický program realizuje sama nemocnice. Nemocnice jmenuje do čela programu koordinátora dobrovolnických aktivit. Tuto pozici nemocnice zajistí rozšířením kompetencí svého zaměstnance, nebo k tomuto účelu nově vytvoří pracovní místo. V externě-interním modelu se partnerem nemocnice stává nestátní nezisková organizace (dále jen NNO) se zkušeností s dobrovolnictvím. Většinou se jedná o místní dobrovolnické centrum, které nabízí i řadu dalších dobrovolnických aktivit. Dobrovolnické centrum v programu zajišťuje výběr a výcvik dobrovolníků 27 Viz Novotný; Stará. Dobrovolníci v nemocnicích, s. 6. 28 Externí model by popisoval situaci, kdy by NNO sama organizovala pro nemocnici celý dobrovolnický program. Zdravotnické zařízení by vlastně zadávalo svou zakázku NNO a dobrovolnické centrum zajišťovalo veškerý servis a péči o dobrovolníky. 11
Dobrovolnictví v nemocnici a jejich supervizi. Nemocnice poskytuje prostor pro realizování těchto činností a spolupracuje při výběru činností pro dobrovolníky. Mezi NNO a nemocnicí je uzavřena smlouva o realizaci programu. Tento model fungoval u dobrovolnictví ve FN Motol od vzniku v roce 1999 do konce roku 2003, kdy nemocnice spolupracovala s dobrovolnickým centrem společnosti KID, o.p.s. Současné uspořádání dobrovolnictví ve FN Motol lze nazvat jako interní model s externím partnerem. Koordinátorka dobrovolníků je zaměstnankyní nemocnice a dobrovolnictví bylo natrvalo přijato do struktury nemocnice. Významnou roli zde však zastává Hestia NDC, pod kterou jsou právně vedeni zúčastnění dobrovolníci. Oproti modelu internímu má externě-interní výhodu ve větších možnostech financování projektu a NNO také většinou dokáží pružněji reagovat na změny podmínek projektů. Nevýhodou oproti internímu modelu je nutnost rozdělení kompetencí mezi NNO a nemocnici a z toho plynoucí potřeba dobré kooperace mezi nimi. Rozdělení kompetencí může být velmi široké v celém spektru možností od externího modelu k internímu. 29 29 Viz Novotný; Stará. Dobrovolníci v nemocnicích, s. 10. 12
Účastníci programu Dobrovolníci v nemocnici 4. Účastníci programu Dobrovolníci v nemocnici Na realizaci dobrovolnického programu v nemocnici se podílejí garant programu, kontaktní osoby a koordinátor dobrovolníků. 30 Mezi účastníky programu by se mohli zařadit také pacienti, dobrovolníci a jejich supervizoři. Tato část práce má však za cíl zmapovat funkce těch účastníků, kteří se programem zabývají profesionálně. Role supervizora je popsána v kapitole 5.3.1 Supervize dobrovolníků. 4.1 Garant programu Garant programu je zodpovědný vedení nemocnice za dobrovolnický program a jeho fungování. Pravidelně informuje vedení nemocnice a zapojené kliniky o průběhu programu. Zajišťuje také informovanost vně nemocnice. Garant programu vyhodnocuje a představuje program. Dále připravuje výroční zprávu. Spolupracuje s dalšími dobrovolnickými centry a neziskovými organizacemi. Podílí se na finančním zajišťování programu. Post garanta programu vyžaduje velmi dobré řídící a organizační schopnosti. Je pro něj vhodné absolvovat stáž v zařízení, kde již program probíhá. Dále se doporučuje výcvik v managementu dobrovolnických programů. 31 Garantem programu může být hlavní sestra nemocnice, vedoucí psychosociálního oddělení nebo sociální pracovník. Podle velikosti nemocnice vykonává svoji funkci na 0,5 až celý úvazek. 32 V interním modelu uspořádání dobrovolnictví v nemocnici je garantem jedna osoba, která je přímo odpovědná nemocnici. V externě-interním modelu zastávají tuto funkci dva lidé jeden garant za nemocnici, jeden garant za dobrovolnické centrum. Oba garanti navzájem spolupracují a vyměňují si získané informace a zkušenosti. 33 Do května 2004 zastávala roli garanta ve FN Motol lékařka, která dříve působila jako koordinátorka dobrovolníků a také kontaktní osoba na Klinice dětské hematologie a onkologie. Původní odborností je pediatr a dětský psychiatr. Nyní působí v dobrovolnickém programu ve funkci supervizora dobrovolníků. Pozice 30 Schéma uspořádání dobrovolnického programu ve FN Motol se nachází v příloze č. 11. 31 Viz Novotný; Stará. Dobrovolníci v nemocnicích, s. 11. 32 Novotný; Stará. Dobrovolníci v nemocnicích, s. 12. 13
Účastníci programu Dobrovolníci v nemocnici garanta není v současnosti obsazena, ale do budoucna se počítá s jmenováním hlavní sestry nemocnice. 4.2 Kontaktní osoba Kontaktní osoba je zaměstnancem oddělení nemocnice, které je zapojeno do dobrovolnického programu. Ve spolupráci s koordinátorem dobrovolníků vybírá vhodné činnosti pro dobrovolníky. Kontaktní osoba má přehled o působení všech dobrovolníků na oddělení, protože jim navrhuje činnosti a informuje o tom, který z pacientů by se aktivit mohl zúčastnit. Nové dobrovolníky kontaktní osoba seznamuje s prostředím oddělení. V případě vzniklých problémů a nedorozumění ve vztahu s pacientem či personálem se dobrovolníci obracejí na kontaktní osobu s žádostí o pomoc a podporu. Kontaktní osoba zjišťuje zpětnou vazbu k působení dobrovolníka a oceňuje dobrovolníky za jejich přínos pro nemocnici. Kontaktní osoba komunikuje s koordinátorem a navrhuje případné změny v programu. Pokaždé se jedna kontaktní osoba účastní výcviku pro zájemce o dobrovolnictví. 34 Ve většině případů se kontaktní osobou stává staniční sestra, ale může jí být také vrchní sestra, psycholog, sociální pracovník či herní terapeut. Kontaktní osoba by stejně jako garant a koordinátor měla věřit v prospěšnost programu. Na klinikách FN Motol bývá kontaktních osob více, např. v dětské části může být jedna kontaktní osoba k dispozici pro dobrovolníky působící u menších dětí, jiná u větších. 4.3 Koordinátor dobrovolníků Koordinátor dobrovolníků v nemocnici představuje klíčový spojovací článek mezi garantem zastupujícím nemocnici, kontaktními osobami, supervizory, dobrovolníky a pacienty. Pracovní náplní koordinátora dobrovolníků je získávání, výběr, výcvik, řízení, hodnocení, motivace dobrovolníků a příprava supervizních setkání. Koordinátor spolupracuje s kontaktními osobami na výběru činností pro dobrovolníky a v průběhu programu na jejich aktualizaci. Koordinátor uvádí nové dobrovolníky na pracoviště a pomáhá s jejich zařazováním do chodu oddělení nemocnice. Dále 33 Viz Novotný; Stará. Dobrovolníci v nemocnicích, s. 13. 14
Účastníci programu Dobrovolníci v nemocnici koordinátor vede potřebnou dokumentaci a administrativní formality spojené s registrací a databází dobrovolníků. Organizuje pracovní schůzky s kontaktními osobami, supervizory a garanty. Koordinátor se podílí na organizaci jednorázových akcí v nemocnici spojené s účastí dobrovolníků. Spolu s garantem programu se podílí na získávání finančních zdrojů pro realizaci a prezentaci programu. Účastní se odborných školení a konferencí. Spolupracuje s ostatními regionálními dobrovolnickými centry, státními i nestátními organizacemi. 35 Výkon funkce koordinátora vyžaduje určité osobní vlastnosti, jako je např. asertivita, citová stabilita, komunikativnost, schopnost ovlivňovat druhé, empatie, odpovědnost, vytrvalost, důslednost, pružnost. Kromě osobnostních předpokladů koordinátor potřebuje řadu vědomostí. Z toho důvodu se doporučuje stejně jako u garanta programu výcvik v dobrovolnickém managementu a odborná stáž v zařízení s dobře fungujícím dobrovolnickým programem. 36 Koordinátor by měl mít možnost pravidelné supervize svého působení, protože se jedná o pomáhající profesi, která se může stát zátěžovou kvůli každodennímu styku s lidmi. 37 V externě-interním modelu, kde je koordinátor zaměstnancem NNO, by se měl nejprve detailně seznámit s chodem nemocnice. V interním modelu je pracovní místo koordinátora přímo podřízené nemocnici a jeho nadřízeným je garant programu. V závislosti na rozsahu dobrovolnického programu je koordinátor zaměstnán na třetinový až celý úvazek. U malých programů může vykonávat funkci garanta a koordinátora jedna osoba. 38 Ve FN Motol funkci koordinátora dobrovolníků zastává absolventka magisterského studia Pedagogické fakulty, oboru speciální pedagogika a psychologie. 34 Viz Holubová. Srovnávací studie dobrovolnické činnosti ve vybraných nemocnicích v ČR a USA, s. 33. 35 V kapitole č. 5 se práce podrobně věnuje vlastnímu působení koordinátora dobrovolníků. 36 Viz Novotný; Stará. Dobrovolníci v nemocnicích, s. 11. 37 Viz Tošner; Sozanská. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích, s. 77. 38 Viz Novotný; Stará. Dobrovolníci v nemocnicích, s. 12. 15
Vlastní působení koordinátora dobrovolníků v nemocnici 5. Vlastní působení koordinátora dobrovolníků v nemocnici 5.1 Příprava dobrovolnického programu Některé činnosti koordinátora dobrovolníků probíhají ještě před zahájením práce s dobrovolníky. Mají za cíl připravit vybraná nemocniční oddělení na dobrovolnický program. Přípravná fáze začíná rozhodnutím o zavedení dobrovolnictví do nemocnice, které může iniciovat buď vedení nemocnice, její zaměstnanec, nebo vnější subjekt (např. NNO). Následuje získávání informací o problematice, mapování potřeb nemocnice a příprava vytipovaného oddělení. Přípravná fáze by měla skončit vyslovením souhlasu vedení nemocnice s dobrovolnickým programem, v případě, že je zapojena NNO, smlouvou o spolupráci na programu. 39 5.1.1 Role koordinátora v přípravné fázi programu Koordinátor může být iniciátorem zavedení dobrovolnického programu do nemocnice, nebo až přizvaným po vyslovení souhlasu vedení nemocnice s dobrovolnickým programem. Před zahájením programu je však nutné, aby se koordinátor dobrovolníků orientoval v dobrovolnickém managementu, v daném programu a vlastní struktuře nemocnice. Není-li iniciátorem vedení nemocnice, je třeba si před jednáním s ním ujasnit představu o tom, na jakém oddělení by program mohl být zahájen. Vytipování vhodného oddělení se kromě jiného řídí podle postoje zaměstnanců k zavedení dobrovolnictví. Ve spolupráci s vytipovaným oddělením se nejdříve určí jednotlivé činnosti pro dobrovolníky, poté se stanoví předběžné cíle programu. 40 Koordinátor dobrovolníků či iniciátor vzniku programu hledá na vytipovaném nemocničním oddělení vhodné partnery a kontaktní osoby pro dobrovolníky. Před jednáním s vedením nemocnice je také třeba uvažovat o formě uspořádání projektu (tj. interní nebo externí model). Tyto představy je vhodné 39 Viz Novotný; Stará. Dobrovolníci v nemocnicích, s. 15-16. 40 Nemocniční oddělení nabízející práci pro dobrovolníky vyplňuje registrační dotazník nacházející se v příloze č. 9. 16
Vlastní působení koordinátora dobrovolníků v nemocnici podložit zkušenostmi s podobnými programy v jiných nemocnicích. Po těchto krocích následuje osobní jednání přípravného týmu s vedením nemocnice. 41 Při zahájení programu na oddělení musí koordinátor dobrovolníků dbát na to, aby všichni tamní zaměstnanci byli s programem seznámeni a měli možnost vyslovit dotazy, připomínky a své obavy spojené s příchodem dobrovolníků. Pro nemocniční oddělení, na které se dobrovolnický program zavádí, připraví koordinátor dobrovolníků karty dobrovolníků s důležitými údaji a arch, do něhož si dobrovolníci budou zapisovat své návštěvy. 42 Koordinátor dobrovolníků by měl přispět k zabezpečení programu zajištěním viditelného označení dobrovolníků. Ve FN Motol nosí každý dobrovolník vizitku se jménem a fotografií a žlutou vestu, kterou vyrábí lidé s duševním postižením ve sdružení Fokus. Dále koordinátor dobrovolníků domlouvá s personálem daného nemocničního oddělení zajištění bezpečného místa, na kterém by si dobrovolníci mohli odložit osobní věci. Na oddělení je také třeba vyčlenit místo pro potřebný materiál (jako jsou stolní hry, výtvarné potřeby). Pokud tyto věci nelze uložit přímo na oddělení, mohou být skladovány v kanceláři koordinátora dobrovolníků. 5.1.2 Výběr činností pro dobrovolníky Působení dobrovolníků v nemocnici je nejčastěji orientováno na vyplnění volného času dlouhodobě hospitalizovaných dětských a dospělých pacientů. Činnosti pro dobrovolníky vybírá koordinátor ve spolupráci s kontaktní osobou, která dobře zná potřeby daného oddělení a jeho pacientů. Novotný a Stará 43 rozlišují činnosti dobrovolníků podle náročnosti na tři typy: běžné (laické), částečně odborné a odborné činnosti. Pro běžné činnosti není třeba speciální přípravy ani vedení pracovníky nemocnice. Tyto aktivity nemají nahrazovat práci odborného personálu. Běžné činnosti se dále dělí na průběžné, jednorázové, pomoc zdravotním sestrám a činnosti nezahrnující práci s pacienty. Dobrovolník věnující se průběžným aktivitám dochází k pacientům pravidelně a působí např. jako společník u lůžka (rozhovory, čtení, společenské hry), doprovod na procházky či na vyšetření, nebo si 41 Viz Novotný; Stará. Dobrovolníci v nemocnicích, s. 16. 42 Karta dobrovolníka na oddělení nemocnice se nachází v příloze č. 5 a záznamový arch návštěv dobrovolníků v příloze č. 10. 17
Vlastní působení koordinátora dobrovolníků v nemocnici hraje s dětmi, vede zájmové kroužky. Dále sem patří svépomocné aktivity, kdy dobrovolník, který má nebo měl stejnou diagnózu může pacientovi efektivně poskytovat podporu a rady. Dobrovolník se také může zapojit do zajištění jednorázových aktivit jako jsou vánoční a mikulášské besídky atd. Aktivity pod pojmem pomoc sestrám zahrnují roznos pití pacientům, pomoc při stravování, tj. krájení jídla, krmení. Pomoc dobrovolníků může také zahrnovat činnosti, které se přímo netýkají pacientů, např. informační služba v recepci, udržování informačních nástěnek, pomoc koordinátorovi dobrovolníků, prodej v charitním obchodě, drobné technické opravy a údržba, úprava květin a zahrady, podpora fundraisingu opatřování finančních prostředků ve formě různých sponzorských darů atd. Částečně odborná činnost dobrovolníků může mít dvojí podobu. První možností je působení dobrovolníka pod odborným vedením, kdy např. kreslí s pacienty pod vedením arteterapeuta. Druhý typ částečně odborné činnosti představuje situaci, kdy sám dobrovolník projde školením, které mu umožní menší úkoly realizovat samostatně, např. dobrovolníku je zaplacen výcvik arteterapie, po jehož absolvování může působit v týmu psychologa na onkologickém oddělení. O odborné činnosti se hovoří, jestliže dobrovolník zdarma poskytuje svou profesionální dovednost ve prospěch programu, např. programátor, ekonom, hudebník. Odborná pomoc dobrovolníků však nesmí zasahovat do zdravotní péče nemocničního personálu, což je třeba zdůraznit dobrovolníkům se zdravotním vzděláním. Dobrovolníci ve FN Motol nabízí průběžné a jednorázové aktivity v rámci běžných činností. V podmínkách dětských klinik se nejvíce osvědčila dobrovolná služba v odpoledních hodinách při pravidelných zájmových kroužcích. Velký úspěch měl fotografický kroužek, také výtvarný a hudební. Dále si dobrovolníci s dětmi povídají, čtou s nimi nebo je doučují některý školní předmět. V části nemocnice pro dospělé dochází nejvíce dobrovolníků do Léčebny dlouhodobě nemocných. Pacienti vítají procházky po areálu, nebo povídání si na pokoji, někdy spojené s psaním dopisů či četbou. Pravidelně se zde konají výtvarné a pěvecké kroužky. V některých případech průběžných aktivit dobrovolníci navštěvují jednoho konkrétního pacienta, jindy na určitém oddělení tráví návštěvu pokaždé s někým jiným nebo se skupinou pacientů. 43 Viz Novotný; Stará. Dobrovolníci v nemocnicích, s. 26. 18
Vlastní působení koordinátora dobrovolníků v nemocnici Při jednorázových aktivitách dobrovolníci pomáhají při doprovodu pacientů a někdy zajišťují také samotný program. Koordinátorka rozesílá e-mailem nabídky takových akcí a uvádí potřebný počet dobrovolníků. Zájemci mohou reagovat přislíbením účasti elektronicky nebo telefonem. Během praxe v dobrovolnickém centru FN Motol jsem zjistila, že dobrovolníkům jsou nabízeny výhradně činnosti zahrnující práci s klientem. Zatím tedy není využita dobrovolná činnost na provozním a technicko hospodářském úseku nemocnice. 5.2 Příprava dobrovolníků Příprava nových dobrovolníků je aktivita, která se v práci koordinátora neustále opakuje. Jedná se o oslovování veřejnosti s nabídkou dobrovolné činnosti, pohovory se zájemci o dobrovolnictví a jejich školení. Tyto činnosti probíhají po celý rok, ale nabývají vrcholu v září, říjnu, to znamená po letních prázdninách a dovolených, a v lednu a únoru, tedy na začátku kalendářního roku a letního semestru vysokoškoláků. 5.2.1 Získávání dobrovolníků Získávání dobrovolníků do nemocnice je velmi důležitou aktivitou koordinátora. Způsobů, jak zaujmout potenciální dobrovolníky, je celá řada. Jednou z nejvíce užívaných metod je oslovování studentů vysokých a vyšších odborných škol především v souvisejících oborech (tj. sociální práce, lékařství, psychologie) nejen proto, že dobrovolnictví v nemocnici jim může být uznáno jako odborná praxe, ale určitě jim přinese i důležité zkušenosti. S nabídkou lze přijít také na střední školy, zvláště do vyšších ročníků. Středoškoláci mladší 18 let se mohou zapojit při jednorázových akcích. 44 Další metodou je vytvoření letáku či zajištění vývěsky, ale ve větších městech je znatelná konkurence takových nabídek. Leták se může umístit do škol, knihoven, na vývěsky obecních úřadů či úřadů práce. Na internetu lze vytvořit vlastní stránky, které se také mohou napojit na webové stránky dalších dobrovolnických center. 45 44 Viz Novotný; Stará. Dobrovolníci v nemocnicích, s. 17. 45 Viz Novotný; Stará. Dobrovolníci v nemocnicích, s. 17. 19
Vlastní působení koordinátora dobrovolníků v nemocnici Nejúčinnějším způsobem náboru bývají osobní kontakty, kdy již zapojení dobrovolníci o svých pozitivních zkušenostech informují své známé. Koordinátor dále spolupracuje s regionálními médii, kterým kromě informací může poskytnout se souhlasem dobrovolníků jejich autentické zážitky. Někdy je možné v propagaci dobrovolnictví spolupracovat se známou osobností, která se určitého programu zúčastnila. Koordinátor by měl kombinovat několik forem získávání dobrovolníků. Zvláště na začátku programu je třeba této činnosti věnovat hodně energie. Obecně platí pravidlo trychtýře to znamená, že jestliže koordinátor osloví např. sto lidí, čtyřicet jich půjde na ukázkovou akci, patnáct z nich se účastní výcviku a nakonec deset se zapojí do programu. 46 Získávání dobrovolníků je třeba odlišit od spolupráce s médii nazývané Public Relations, které je mnohem širším fenoménem. Public Relations neboli styk s veřejností zahrnuje veškeré aktivity, které vedou ke zviditelnění určité oblasti, a to především prostřednictvím médií. 47 V počátcích dobrovolnického programu ve FN Motol byla aktivita koordinátorky v této oblasti intenzivnější, než je v současnosti. Koordinátorka dobrovolníků navštívila s nabídkou dobrovolnictví JABOK Vyšší sociálně pedagogickou a teologickou školu a dále zajišťovala informační letáky. V současnosti se dobrovolníci do programu hlásí již sami. O této možnosti se většinou dovídají od známých, z internetových stránek či novinových článků, které o dobrovolnickém programu vyšly. Velmi efektivním způsobem získávání dobrovolníků je nabídka a dotazník na internetových stránkách Hestia NDC, ve kterém si dobrovolník může vybrat dobrovolnictví v nemocnici jako jednu z oblastí, o kterou by měl zájem. Pokud dobrovolník tuto možnost zvolí, jeho dotazník je automaticky poslán koordinátorce ve FN Motol, která mu zašle o programu více informací. 5.2.2 Výběr dobrovolníků Výběr dobrovolníků probíhá formou osobního setkání, na kterém si koordinátor a zájemce o dobrovolnou činnost vyjasní vzájemné představy. 46 Viz Tošner; Sozanská. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích, s. 78. 47 Tošner; Sozanská. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích, s. 57. 20
Vlastní působení koordinátora dobrovolníků v nemocnici Koordinátor si rozhovor předem připravuje a určuje okruh informací, které potřebuje získat. V první části setkání koordinátor zájemci poskytuje informace o dobrovolnickém programu, o možnostech uplatnění a podmínkách přijetí. Dobrovolnické centrum v nemocnici, totiž může vyžadovat splnění podmínky věku, minimálních časových nároků, absolvování školení, někdy je také potřeba podepsat kontrakt alespoň na tři měsíce. Zájemce by se měl dále dovědět o právech a povinnostech dobrovolníka, které jsou předmětem Kodexu dobrovolníka. 48 Dobrovolník se v programu Dobrovolníci v nemocnici zavazuje, že bude respektovat při plánování konkrétní činnosti zdravotní a psychický stav pacienta. Je povinen dodržovat zásadu mlčenlivosti a zásady práce na jednotlivých pracovištích. Dobrovolník se musí pravidelně účastnit supervizních setkání a spolupracovat s kontaktní osobou a koordinátorem dobrovolníků. Dobrovolník má právo být řádně vyškolen a vybrán pro činnost, při níž by nejlépe mohl uplatnit své schopnosti ve prospěch klienta a v níž by sám nalezl dostatečné uspokojení. Dobrovolník je také oprávněn absolvovat speciální vyškolení s ohledem na místo, kde bude působit. Má právo se kdykoli obrátit s dotazy a problémy na kontaktní osobu a koordinátora dobrovolníků. Dobrovolník může požádat o změnu místa činnosti, pokud mu to stávající nebude z určitých důvodů vyhovovat. Koordinátor dále zájemci vysvětlí, jak probíhá proces zapojování nových dobrovolníků do působení na nemocničních oddělení seznámení se zkušeným dobrovolníkem, absolvování úvodního výcviku, výběr působiště, seznámení s kontaktní osobou a popř. speciální zaškolení. 49 V další části pohovoru koordinátor od zájemce zjišťuje, kde se o dobrovolnictví dozvěděl, co jej k němu přitahuje, jaké má dosavadní zkušenosti s dobrovolnictvím, proč chce působit právě v nemocnici, co očekává, kolik času je ochoten věnovat, jaké má zájmy co může nabídnout, o jaký typ činnosti má zájem (práce s dětmi, s dospělými, v administrativě) a jaké zkušenosti v ní má a zda by upřednostňoval práci ve dvojici nebo samostatně. 48 Viz Kodex dobrovolníka v příloze č. 3. 49 Zapojování dobrovolníka je více popsáno v kapitole 4.2.4. Před zahájením činnosti dobrovolníků 21
Vlastní působení koordinátora dobrovolníků v nemocnici V případě pohovoru se zájemcem o dobrovolnictví v nemocnici je vhodné využít nestandardizovaného rozhovoru, který tazateli naznačuje pouze rámcový cíl a otázky bez přesných formulací a přesného pořadí. Otázky se užívají otevřené 50, tedy takové, které nijak neomezují rozsah odpovědi ani způsob jejího vyjádření. 51 Zjištění motivů dobrovolníka Důležitý aspekt výběru dobrovolníka tvoří zjištění jeho motivů a očekávání, které koordinátorovi může poskytnout podstatné informace o zájemci. Z výzkumu Friče 52 vyplývá, že pro většinu českých dobrovolníků je motivem přesvědčení, že dobrovolnou činností lze napomoci šíření dobré myšlenky, dalším je možnost navazovat nové vztahy se zajímavými lidmi, snaha uplatnit své schopnosti, pocit, že dobrovolnictví patří ke způsobu života lidí jako jsou oni a dále je to možnost získat nové dovednosti a zkušenosti. Jen menšina dobrovolníků označila za důležitou motivaci své náboženské přesvědčení, zkušenost s obtížnou rodinnou situací nebo osobní příklad příbuzných či známých. Zahraniční dobrovolníci navíc uvádějí, že dobrovolnictví je přirozené a ve společnosti ceněné. Vyskytující se negativní motivy se mohou stát nebezpečnými pro pacienty a celý dobrovolnický program. Koordinátor by se měl snažit je včas rozpoznat a zájemce s více zápornými motivy korektně odmítnout. Mezi tyto rizikové motivy patří soucit vedoucí k degradaci pacienta, nepřiměřená zvědavost, osobní neštěstí a touha najít svoji duševní rovnováhu ve službě, osamělost, pocit vlastní důležitosti, nedostatek sebeúcty a s ním spojená touha poznat ještě ubožejší lidi, panovačnost. Do dobrovolnictví totiž mohou přicházet lidé, kteří by potřebovali nejprve porozumět a pomoci sami sobě, než budou schopni pomáhat jiným. 53 5.2.3 Výcvik dobrovolníků Po úspěšném absolvování první informační schůzky je žadatel zařazen do databáze potenciálních dobrovolníků a čeká na úvodní výcvik. Smyslem tohoto jednodenního školení je podrobně seznámit dobrovolníky s programem, s posláním 50 Naopak uzavřené otázky vyžadují odpověď typu ano či ne (popř. souhlasím nesouhlasím), někdy se k alternativám připojuje ještě kategorie nevím. 51 Viz Hartl. Umění rozhovoru, s. 27. 52 Viz Frič. Dárcovství a dobrovolnictví v České republice, s. 66 68. 53 Viz Tošner; Sozanská. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích, s. 46. 22
Vlastní působení koordinátora dobrovolníků v nemocnici nemocničního zařízení, jeho organizační strukturou, možnostmi jejich uplatnění a především je na tuto práci připravit. 54 Účast na výcviku je nezbytnou podmínkou pro dobrovolnickou činnost v nemocnici. Pro takový výcvik je vhodná skupina okolo 15 dobrovolníků. Lektorský tým by se měl skládat minimálně z koordinátora dobrovolníků, zástupce personálu nemocnice a vhodná je i účast zkušeného dobrovolníka (dle možností mohou být ve výcviku představeny jednotlivé kontaktní osoby a supervizoři). 55 V programu setkání je vzájemné seznámení, komunikační hry na stmelení skupiny a navození neformální atmosféry, přednáška o dobrovolnickém programu, struktuře nemocničního zařízení a o právech a povinnostech dobrovolníka, práce v malých skupinách, přehrávání modelových situací a prostor pro dotazy žadatele. Školení dobrovolníků ve FN Motol je organizováno formou jednodenního výcviku většinou pětkrát ročně a koná se vždy v sobotu od 9,00 do 18,00 hodin ve FN Motol. Výcvik zajišťuje koordinátorka dobrovolníků. V úvodním bloku koordinátorka všechny přivítá, představí sebe a další lektory, objasní program dne s časovými údaji (program je také v místnosti vyvěšen). Následuje vzájemné představování dobrovolníků (něco říci o sobě, proč se chce stát dobrovolníkem, co očekává od tohoto setkání). Dále jsou na programu různé seznamovací hry. Účastníci se pak rozdělí do malých skupin a mají za úkol sepsat klady a zápory dobrovolné činnosti z hlediska dobrovolníka, personálu nemocnice a pacienta s jeho rodinou. Po přestávce koordinátorka vysvětluje historii dobrovolnictví ve světě a v České republice a představuje poslání programu Dobrovolníci v nemocnici. Dále jsou účastníci výcviku seznámeni s realizací programu ve FN Motol a možnostech uplatnění dobrovolníků na jednotlivých klinikách a oddělení. Koordinátorka také informuje o cílech a činnosti Hestia NDC. Všichni účastníci výcviku dostávají manuál Dobrovolník ve Fakultní nemocnici v Motole, který vytvořila koordinátorka dobrovolníků. Brožura obsahuje stručné informace o programu Dobrovolníci v nemocnicích, ale také základní pravidla pohybu dobrovolníka na oddělení nemocnice, náměty na komunikaci s dětskými a starými pacienty a důležité kontakty. 54 Holubová. Srovnávací studie dobrovolnické činnosti ve vybraných nemocnicích v ČR a USA, s. 37. 55 Novotný; Stará. Dobrovolníci v nemocnicích, s. 20. 23