Právnická fakulta Masarykovy univerzity Veřejná správa. Katedra správní vědy a správního práva BAKALÁŘSKÁ PRÁCE. Bc. Petr Kuchař

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Veřejná správa Katedra správní vědy a správního práva BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Právní aspekty provozu sportovních létajících zařízení Bc. Petr Kuchař 2013

Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Právní aspekty provozu sportovních létajících zařízení zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. podpis 1

Poděkování: Děkuji JUDr. Janě Jurníkové, Ph.D. vedoucí mé bakalářské práce za poskytnutí cenných rad a věcných připomínek. 2

OBSAH ÚVOD... 4 1. Základní pojmy související s problematikou SLZ... 6 1. 1 Sportovní létající zařízení, letadlo... 6 1. 2 Pilot sportovního létajícího zařízení, pilotní žák... 7 2. Druhy sportovních létajících zařízení... 8 2. 1 Ultralehký letoun... 8 2. 2 Ultralehký kluzák, motorový ultralehký kluzák... 9 2. 3 Závěsný kluzák, motorový závěsný kluzák... 9 2. 4 Padákový kluzák, motorový padákový kluzák... 9 2. 5 Ultralehký vírník, motorový vírník... 10 2. 6 Ultralehký vrtulník... 10 2. 7 Sportovní padák... 10 3. Právní předpisy související s provozem SLZ... 11 3. 1 Mezinárodní úprava... 11 3. 2 Evropská úprava... 12 3. 3 Vnitrostátní úprava... 15 4. Výkon státní správy na úseku SLZ... 18 4. 1 Ministerstvo dopravy... 18 4. 2 Letecká amatérská asociace ČR... 24 4. 3 Aeroklub ČR... 26 4. 4 Kontrola v oblasti správy SLZ... 28 5. Zákonné podmínky a vnitřní předpisy pro provoz SLZ... 32 5. 1 Pilotní průkaz, zdravotní způsobilost... 32 5. 2 Pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem SLZ... 33 6. Evidence sportovních létajících zařízení... 36 ZÁVĚR... 38 RESUMÉ... 39 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ... 41 3

Úvod Za téma své práce jsem si vybral výkon státní správy v oblasti právní problematiky na úseku sportovních létajících zařízení (dále SLZ ). Z mého pohledu jde o téma, které v České republice dlouhodobě stojí na samém okraji právní úpravy. O tom svědčí zejména zcela chybějící soudní judikatura a dále nedostatek odborné literatury. Podle mého názoru je příčinou patřičný nezájem o danou problematiku, protože se týká specifické lidské činnosti, kterou sportovní a rekreační létání bezesporu je. Určitou roli zde může hrát i skutečnost, že se týká poměrně malé skupiny lidí. V posledních letech však můžeme pozorovat, že letectví ve všech svých podobách expanduje. Tak tomu je i v oblasti sportovního a rekreačního létání, kdy nárůst počtu SLZ a vydaných pilotních průkazů jednoznačně ukazuje, že této činnosti se věnuje čím dál více lidí. 1 S touto expanzí se začínají objevovat první vážnější problémy např. v podobě leteckých nehod. Vzdušný prostor naší země začíná být těsný, a aby provoz všech druhů letadel byl bezpečný, je potřeba tuto činnost určitým způsobem náležitě regulovat. V nejširším slova smyslu je letectví regulováno leteckým právem. Letecké právo lze definovat jako soubor právních zásad a pravidel upravujících užívání vzdušného prostoru státy, mezinárodními organizacemi, jakož i soukromými osobami a společnostmi pro účely letectví. Spolu se zásadami obecného mezinárodního práva je tvoří mezinárodní mnohostranné smlouvy, letecké zákony jednotlivých států, dohody mezi státy a leteckými organizacemi a kontrakty mezi leteckými společnostmi. 2 Cílem mé práce je tedy zejména pojmout a vyhodnotit právní regulaci na úseku provozu SLZ. Ve své práci se nejprve zabývám základními pojmy souvisejícími s danou problematikou. Pozornost bude věnována i jednotlivým druhům SLZ. Dále se zmíním o pramenech právní úpravy, kdy se zaměřím na mezinárodní, evropskou i vnitrostátní úpravu. Další část práce pak bude věnována výkonu státní správy na úseku SLZ včetně její kontroly. Poukážu na zákonné podmínky a vnitřní předpisy související s provozem SLZ. Na závěr se budu věnovat evidenci SLZ. 1 Letecká amatérská asociace České republiky (dále jen LAA ČR ) evidovala v říjnu r. 2008 o 841 pilotních průkazů více oproti říjnu r. 2007. (Informace převzaty z přílohy časopisu Pilot LAA ČR, 1/2009, a to z výroční zprávy LAA ČR 2008, s. 4). 2 MADAR, Z. et al. Slovník českého práva. 3. vydání. Praha: Linde, 2002, s. 630. 4

V práci bude použita především deskriptivní metoda. Práce vychází z právního stavu ke dni 1. 1. 2013. 5

1. Základní pojmy související s problematikou SLZ 1. 1 Sportovní létající zařízení, letadlo Definice SLZ je v české právní úpravě obsažena v ustanovení 81 odst. 1 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších změn (dále jen zákon o civilním letectví ). V zákoně o civilním letectví se uvádí, že SLZ je maximálně dvoumístné letadlo nebo sportovní padák, určené k létání pro vlastní potřebu nebo potřebu jiných osob za účelem rekreace, individuální osobní dopravy, sportu nebo výcviku pilotů, které není uskutečňováno za účelem dosažení zisku, s výjimkou výcviku pilotů, letů závěsných a padákových kluzáků s pasažérem a seskoků sportovních padáků s pasažérem. Někdejší právní úprava zákona č. 47/1956 Sb., o civilním letectví (letecký zákon), v posledním platném znění, definici SLZ neobsahovala. Pojem SLZ lze tedy považovat za pojem novodobý, těšící se zájmu současné české právní úpravy zákona o civilním letectví. Z mého pohledu tak lze usuzovat, že společnost požaduje jasné vymezení, co sportovní létající zařízení je a jakými pravidly se sportovní létající zařízení mají řídit. Pojem letadlo je definován v ustanovení 2 odst. 2 zákona o civilním letectví a rozumí se jím zařízení schopné vyvozovat síly nesoucí jej v atmosféře z reakcí vzduchu, které nejsou reakcemi vůči zemskému povrchu. Pro účely tohoto zákona se nepovažuje za letadlo model letadla, jehož maximální vzletová hmotnost nepřesahuje 20 kg. Ze zákona o civilním letectví lze usuzovat, že zákonodárce pojem letadlo, o kterém se zmiňuje hned ve své první části nesoucí název základní ustanovení, nadřazuje pojmu sportovního létajícího zařízení, o kterém se zde vůbec nezmiňuje. Je třeba ovšem poznamenat, že ačkoliv jsou tyto dva pojmy v zákoně o civilním letectví od sebe z hlediska nadřazenosti odděleny, tak je potřeba zdůraznit, že v mnoha případech se tyto dva pojmy částečně prolínají. Tomu lze rozumět tak, že ne každé letadlo je SLZ a rovněž ne každé sportovní létající zařízení je letadlem (viz. např. sportovní padák). 3 Definice SLZ je dále obsažena v předpise UL 1 ve znění ze dne 01. 06. 2010, který stanovuje pravidla provozu sportovních létajících zařízení a který na základě pověření Ministerstva dopravy vydala LAA ČR. Ta definici SLZ převzala v doslovném znění uvedeném v současném zákoně o civilním letectví. 6

Jiná situace se objevuje v leteckých předpisech řady L vydávaných Ministerstvem dopravy (dále jen MD). V těchto předpisech se objevuje pouze pojem letadlo nebo letoun, ve kterém je zahrnuto i sportovní létající zařízení. Tento nesoulad se zákonem o civilním letectví je zapříčiněn tím, že letecké předpisy řady L vznikají přebíráním tzv. annexů 4, které vytváří Mezinárodní organizace pro civilní letectví (dále jen ICAO ). 1. 2 Pilot sportovního létajícího zařízení, pilotní žák Za pilota SLZ se považuje osoba, která je držitelem platného pilotního průkazu a SLZ řídí ( 81 odst. 3 věta. 1 zákona o civilním letectví). Za pilota se ve smyslu zákona o civilním letectví považuje i parašutista ( 81 odst. 3 věta 2). Pilotním žákem SLZ se rozumí osoba, která se jej učí řídit podle výcvikové osnovy ( 81 odst. 4 zákona o civilním letectví). Tyto pojmy byly do zákona o civilním letectví začleněný až jeho novelou č. 225/2006 Sb., která dřívější nejednoznačný pojem uživatele sportovního létajícího zařízení nahradila pojmy jasně vymezující osobu, která SLZ řídí, a na osobu, která se jej učí řídit. 4 Annexy lze definovat jako standardy mezinárodního civilního letectví, které při svém schválení v ICAO jsou pro členské státy doporučením, které jednotlivé státy přebírají do svých zákonných norem. V České republice tyto annexy tvoří letecké předpisy L1 až L18. 7

2. Druhy sportovních létajících zařízení Zákonný výčet jednotlivých typů SLZ je obsažen v ustanovení 81 odst. 2 zákona o civilním letectví. Ten mezi ně řadí zejména: a) ultralehký kluzák, b) ultralehký letoun, c) motorový závěsný kluzák, d) ultralehký vrtulník, e) ultralehký motorový vírník, f) motorový padákový kluzák, g) závěsný kluzák, h) padákový kluzák, i) sportovní padák. Ze zákona o civilním letectví tak vyplývá, a to ze slova zejména, že jde o výčet demonstrativní, který považuji za vhodně zvolený, neboť v budoucnu z důvodu technologického pokroku lze předjímat nové typy sportovních létajících zařízení. Jako nelogická se pak jeví vyhláška č. 108/1997 Sb., kterou se provádí zákon o civilním letectví, která demonstrativní výčet SLZ ve svém znění o dva pojmy rozšiřuje (viz. motorový ultralehký kluzák a bezmotorový vírník) a jeden pojem se z ní naopak vytrácí (viz. motorový závěsný kluzák). Další úskalí této vyhlášky spočívá v naprosto chaotickém uspořádání jednotlivých typů SLZ. V dalším přehledu proto pro vyjasnění provedu sjednocení a dle mého pohledu správné uspořádání všech typů SLZ uvedených jak v zákoně o civilním letectví, tak v jeho prováděcí vyhlášce. Rovněž se budu zabývat zákonným vymezením jednotlivých typů SLZ. 2. 1 Ultralehký letoun Za ultralehký letoun se považuje letoun, který je konstruovaný maximálně pro dvě osoby, jehož pádová rychlost v případě, že je řízen přesouváním těžiště pilota, nepřevyšuje 65 km/h a maximální vzletová hmotnost nepřevyšuje 450 kg, nebo aerodynamickými prostředky, nepřevyšuje 65 km/h a maximální vzletová hmotnost nepřevyšuje 450 kg, anebo aerodynamickými prostředky, nepřevyšuje 75 km/h a minimální užitečné zatížení je nejméně 250 kg pro maximální vzletovou hmotnost, která nepřevyšuje 600 kg, přičemž tento letoun byl z větší části postaven bez 8

obchodního cíle amatérským stavitelem nebo právnickou osobou sdružující amatérské stavitele ( 24 odst. 5 vyhlášky č. 108/1997, ve znění pozdějších změn). 2. 2 Ultralehký kluzák, motorový ultralehký kluzák Ultralehký kluzák je jedno nebo dvoumístný kluzák řízený aerodynamickými prostředky, jehož pádová rychlost nepřevyšuje 65 km/h s maximální vzletovou hmotností 250 kg, jde-li o jednomístný ultralehký kluzák, nebo 400 kg, jde-li o kluzák dvoumístný ( 24 odst. 4 vyhlášky č. 108/1997, ve znění pozdějších změn). Motorový ultralehký kluzák je ultralehký kluzák vybavený pohonnou jednotkou, který je maximálně dvoumístný, jehož pádová rychlost při volnoběhu pohonné jednotky nepřevyšuje 65 km/h, maximální vzletová hmotnost nepřevyšuje 300 kg u jednomístného a 450 kg u dvoumístného ( 24 odst. 10 vyhlášky č. 108/1997, ve znění pozdějších změn). 2. 3 Závěsný kluzák, motorový závěsný kluzák Závěsný kluzák je bezmotorové letadlo těžší vzduchu, které je konstruováno maximálně pro dvě osoby, jehož vzlet se uskutečňuje rozběhem pilota, aerovlekem či navijákem a které je řízeno změnou polohy těžiště pilota, s možností dodatečného aerodynamického řízení kolem jedné osy. Maximální hmotnost prázdného kluzáku bez upínacího zařízení nesmí překročit 40 kg ( 24 odst. 3 vyhlášky č. 108/1997, ve znění pozdějších změn). Zákonná definice motorového závěsného kluzáku zcela nesystematicky spadá do kategorie ultralehkého letounu (srov. definici v kapitole 2. 1). 2. 4 Padákový kluzák, motorový padákový kluzák Padákový kluzák je bezmotorové letadlo těžší vzduchu, které je konstruováno maximálně pro dvě osoby a jehož vzlet se uskutečňuje rozběhem pilota, aerovlekem nebo navijákem a jehož charakter nosné plochy není určován tuhou konstrukcí ( 24 odst. 2 vyhlášky č. 108/1997, ve znění pozdějších změn). Motorový padákový kluzák je ultralehké letadlo a) s pomocným motorem na zádech pilota, který je konstruován jako jednomístný, s maximální vzletovou hmotností 170 kg nebo jako dvoumístný s maximální vzletovou hmotností 270 kg, a který umožňuje vzlet a přistání z nohou pilota, nebo 9

b) s pohonem umístěným na podvozku, který je konstruován maximálně pro dvě osoby, s maximální vzletovou hmotností 350 kg ( 24 odst. 6 vyhlášky č. 108/1997, ve znění pozdějších změn). 2. 5 Ultralehký vírník, motorový vírník Motorový vírník je letadlo s rotujícími nosnými plochami uváděnými do pohybu autorotací vznikající dopředným pohybem vyvíjeným motorickou silou, která není přímo přenášena na rotující nosné plochy, které je konstruováno maximálně pro dvě osoby, s maximální vzletovou hmotností 450 kg u dvoumístného a 300 kg u jednomístného. Tyto parametry se přiměřeně vztahují i na bezmotorový vírník ( 24 odst. 7 vyhlášky č. 108/1997, ve znění pozdějších změn). 2. 6 Ultralehký vrtulník Ultralehký vrtulník je letadlo s poháněnými rotujícími nosnými plochami, které je konstruováno maximálně pro 2 osoby, s maximální vzletovou hmotností 450 kg u dvoumístného a 300 kg u jednomístného ( 24 odst. 8 vyhlášky č. 108/1997, ve znění pozdějších změn).. 2. 7 Sportovní padák Sportovní padák 5 je zařízení sloužící pro sestupný let osoby z letadla na zemský povrch ( 24 odst. 9 vyhlášky č. 108/1997, ve znění pozdějších změn). 5 Seskoky na sportovním padáku stejně jako provoz na ultralehkých kluzácích a ultralehkých motorových kluzácích spadají do působnosti Aeroklubu ČR. Správu ostatních SLZ vykonává LAA ČR. 10

3. Právní předpisy související s provozem SLZ 3. 1 Mezinárodní úprava Za nejvýznamnější dokument v mezinárodním právu v oblasti civilního letectví lze nepochybně považovat Úmluvu o mezinárodním civilním letectví (dále jen Úmluva ) sjednanou dne 7. prosince 1944 v Chicagu. Za republiku Československou byla Úmluva podepsána dne 18. dubna 1945 ve Washingtonu, nicméně mezinárodní platnosti Úmluva nabyla, a to i pro Československo, teprve 4. dubna 1947 6. Ve Sbírce zákonu byla Úmluva vyhlášena pod č. 147/1947 Sb. Hlavním cílem Úmluvy bylo vytvořit zásady, aby se mezinárodní civilní letectví mohlo bezpečně a spořádaně vyvíjet. Úmluva se v současné době nepochybně dotýká i provozu sportovních létajících zařízení, neboť obsah pojetí letadla je zde pojímán šířeji než jak tomu je v české právní úpravě. Dokument Úmluvy je rozdělen do čtyř částí, kdy první část se věnuje všeobecným zásadám a platnosti Úmluvy, letům nad územím smluvních států, státní příslušnosti letadel, opatřením k usnadnění letectví, podmínkám, jímž musím vyhovovat letadla, a mezinárodním normám a doporučovaným předpisům. Část druhá Úmluvy se zaměřuje na Mezinárodní organizaci pro civilní letectví (dále jen ICAO ). Část třetí Úmluvy se týká mezinárodní letecké dopravy a poslední čtvrtá část je věnována závěrečným ustanovením. Právní režim stanovený Úmluvou můžeme považovat za univerzální, neboť smluvní státy se právně zavázaly k vydávání takových pravidel o létání, jež budou v souladu s pravidly obsaženými v Úmluvě a usneseními ICAO, a to s cílem dosáhnout co nejvyššího sjednocení vnitrostátní úpravy civilního letectví s mezinárodním leteckým režimem. Pro SLZ není však samotný text Úmluvy toliko důležitý, protože ten se přímo nedotýká provozu SLZ. Na důležitosti nabývají teprve přílohy Úmluvy, tzv. annexy 6 Ratifikace Úmluvy Československem však proběhla ve Washingtonu už 1. března 1947. Na základě článku 91 Úmluvy se však čekalo na ratifikaci Úmluvy šestadvacátým státem, což bylo podmínkou, aby se z Úmluvy stal mezinárodně závazný dokument. 11

ICAO a mezinárodní standardy a doporučení v nich obsažené tzv. SARPS. 7 Annexy ICAO jsou mezinárodními doporučeními členským státům ICAO a definují minimální standardy, přičemž při implementaci do národních legislativ je národním státům doporučováno určité zpřísnění leteckých předpisů, než jsou požadavky kladené ICAO. Z annexů ICAO je tedy patrné, že usilují o vyšší bezpečnost v letecké dopravě a tedy i provozu SLZ. K vyhlašování annexů je podle čl. 90 a násl. a čl. 54 písm. l) Úmluvy zmocněna Rada ICAO, která přitom vychází z doporučení letecké komise ICAO. V českém zákonodárství tyto annexy tvoří letecké předpisy řady L1 až L18 + L 4444 (postupy pro letové navigační služby), L 8168 (provoz letadel), L 8400 (zkratky a kódy) a další. Na základě ustanovení 102 odst. 2 zákona o civilním letectví, jsou provozovatelé letišť a leteckých staveb, osoby pověřené provozováním leteckých služeb, provozovatelé leteckých činností a ostatní osoby zúčastněné na civilním letectví povinni dodržovat letecké předpisy, které jsou v souladu s mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu, vydávány a) Mezinárodní organizací pro civilní letectví, b) Sdružením leteckých úřadů podle předpisů Evropských společenství, a c) Evropskou organizací pro bezpečnost leteckého provozu EUROCONTROL, a to ve znění přijatém Českou republikou zastoupenou MD. Tyto předpisy se uveřejňují v Letecké informační příručce a jsou k dispozici na MD a na Úřadu pro civilní letectví. 3. 2 Evropská úprava Až donedávna nebylo nutné zabývat se specifickými rysy provozu sportovních létajících zařízení na úrovni Evropského společenství (dále jen Společenství ). 7 Standardy se rozumí specifické požadavky na fyzické vlastnosti, konfigurace, materiál, letové vlastnosti, personál nebo postupy, jejichž jednotná aplikace se uznává, jako nezbytná pro bezpečnost nebo pravidelnost mezinárodního letectví a jimiž se smluvní státy musí řídit v souladu s Úmluvou. Blíže viz: ČAPEK, J., KLÍMA, R., ZBÍRALOVÁ J. Civilní letectví ve světle práva. 1. vydání. Praha: LexisNexis CZ s.r.o., 2005, str. 27. 12

S rozšířením pravomocí Společenství v oblasti bezpečnosti 8 a ochrany 9, posunutím jednotného evropského nebe na vyšší úroveň 10 a zavedením nového evropského systému řízení letového provozu 11 a vzhledem k očekávané krizi kapacity 12 a znepokojení nad dopady letectví na životní prostředí 13 však roste význam činnosti na úrovni EU rovněž v tomto odvětví. 14 Základním dokumentem Společenství je Smlouva o fungování Evropské unie 15. Článek 4 Smlouvy o fungování Evropské unie zakládá sdílenou pravomoc Unie a členských států pro oblast společné dopravní politiky. Hlava VI Smlouvy o fungování Evropské unie upravuje podrobnější podmínky v této oblasti. Pro leteckou dopravu je důležitý článek 100 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, který umožňuje Evropskému parlamentu a Radě po řádném legislativním postupu přijmout vhodná ustanovení, přičemž o jednotlivých procesních ustanoveních rozhodují až po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů. Podle čl. 289 Smlouvy o fungování Evropské unie spočívá řádný legislativní postup v tom, že Evropský parlament a Rada přijímají společně na návrh Komise nařízení, směrnice nebo rozhodnutí. Postup přijímaní nařízení, směrnice nebo rozhodnutí je vymezen v článku 294 Smlouvy o fungování Evropské unie. Na provoz sportovních létajících zařízení v České republice dopadá 8 Blíže rozšíření úkolů Evropské agentury pro bezpečnost letectví: Agenda pro rok 2010, KOM(2005) 578 v konečném znění. 9 Blíže návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o společných pravidlech v oblasti ochrany civilního letectví, KOM(2005) 479 v konečném znění. 10 Blíže vytvoření jednotného evropského nebe pomocí funkčních bloků vzdušného prostoru: zpráva o stavu v polovině období, KOM(2007) 103 v konečném znění. 11 Blíže zpráva o pokroku při realizaci projektu na vytvoření evropského systému nové generace pro uspořádání letového provozu (SESAR), KOM(2007) 103 v konečném znění. 12 Blíže akční plán pro kapacitu, efektivitu a bezpečnost letišť v Evropě, KOM(2006) 819 v konečném znění. 13 Blíže návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o změně směrnice 2003/87/ES tak, aby se činnosti v oblasti letectví začlenily do systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství, KOM(2006) 818 v konečném znění. 14 Sdělení komise. Program pro udržitelnou budoucnost všeobecného letectví a letecké dopravy pro vlastní potřebu, KOM(2007) 869 v konečném znění. 15 Jedná se o nový název dřívější Smlouvy o založení Evropského společenství, kdy ta byla přejmenovaná Lisabonskou smlouvou, která byla podepsána dne 13. 12. 2007 s účinností od 1. 12. 2009. Lisabonská smlouva měla za cíl především reformovat instituce Evropské unie a její fungování. 13

právní úprava Smlouvy o fungování Evropské unie nejčastěji formou směrnic a nařízení 16. Ty přijímají orgány Unie na základě článku 288 Smlouvy o fungování Evropské unie. V něm se mimo jiné uvádí, že nařízení má obecnou působnost a je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech. Směrnice je závazná pro každý stát, kterému je určena, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo, přičemž volba formy a prostředků se ponechává vnitrostátním orgánům. Pro oblast provozu SLZ jsou na poli evropské právní úpravy nejdůležitější následující nařízení a směrnice: - Nařízení Rady č. 3922/91EHS ze dne 16. 12. 1991 o harmonizaci technických požadavků a správních postupů v oblasti civilního letectví. - Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 549/2004/ES ze dne 10. 03. 2004, kterým se stanoví rámec pro vytvoření jednotného evropského nebe (rámcové nařízení). - Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 550/2004/ES ze dne 10. 03. 2004, o poskytování letových navigačních služeb v jednotném evropském nebi. - Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 551/2004/ES ze dne 10. 03. 2004, o organizaci a užívání vzdušného prostoru v jednotném evropském nebi. - Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 552/2004/ES ze dne 10. 03. 2004, o interoperabilitě evropské sítě řízení letového provozu. - Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 785/2004/ES ze dne 21. 04. 2004, o požadavcích na pojištění u leteckých dopravců a provozovatelů letadel. - Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 216/2008/ES ze dne 20. 02. 2008, o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví, kterým se ruší směrnice Rady 91/670 EHS, nařízení (ES) č. 1592/2002 a směrnice 2004/36/ES. - Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 300/2008 ze dne 11. 03. 2008, o společných pravidlech v oblasti ochrany civilního letectví před protiprávními činy a o zrušení nařízení (ES) č. 2320/2002. - Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2003/42/ES ze dne 13. 06. 2003, o hlášení událostí v civilním letectví. 16 V Evropském právu se označují za formy práva sekundárního. Kromě nařízení a směrnic jsou formami práva sekundárního ještě rozhodnutí, doporučení a stanoviska. Rozhodnutí bývá závazné v celém rozsahu. Pokud jsou v něm uvedeni ti, jimž je určeno, je závazné pouze pro ně. Doporučení a stanoviska nejsou závazná. 14

3. 3 Vnitrostátní úprava Stěžejní právní úprava v oblasti provozu SLZ je v českém právním řádu obsažena v zákoně o civilním letectví, a to v jeho sedmé části, která nese název Sportovní létající zařízení. Této oblasti právní úpravy je v zákoně o civilním letectví věnováno osm paragrafů, které se zabývají vymezením základních pojmů na úseku provozu SLZ, správou SLZ, jejich rejstříkem a dále je pozornost věnována pilotům a osobám ve výcviku a právní úpravě ploch pro vzlety a přistání SLZ. Nejdůležitějším prováděcím právním předpisem zákona o civilním letectví je vyhláška č. 108/1997 Sb., kterou se provádí zákon o civilním letectví a o změně doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále prováděcí vyhláška), kterou vydalo MD. Z důvodů expanze rozvíjejícího se civilního letectví, ale i rekreačního létání byl zákon o civilním letectví společně s prováděcí vyhláškou už několikrát novelizován. Dovolím si tvrdit, že zákon o civilním letectví je pro problematiku provozu SLZ nedostatečný, neboť od svého vzniku vůbec nereaguje na změny v rozmachu rekreačního a sportovního létání, kdy tomu se v zákoně o civilním letectví věnuje jen okrajově a velmi obecně. Za žádoucí do budoucna tak považuji problematiku SLZ lépe právně uchopit a jasně v právním předpise upravit podmínky jejich provozu. K dalším prováděcím předpisům MD, které se dotýkají problematiky provozu SLZ, jsou letecké předpisy řady L 17, kterými jsou aplikovány do českého právního řádu standardy a doporučení ICAO uvedené v 18 tzv. annexech, které jsou součástí Úmluvy. Letecké předpisy řady L jsou v České republice uveřejňovány MD prostřednictvím Letecké informační služby státního podniku Řízení letového provozu ČR. Úřad pro civilní letectví připravuje návrhy jejich znění, a to převážně na základě standardů a doporučení postupů ICAO. Letecké předpisy řady L jsou placené publikace a je možné je zakoupit prostřednictvím Letecké informační služby (LIS). K nahlédnutí jsou ovšem k dispozici na Odboru standardizace a regulace ÚCL. Od 1. ledna 2008 jsou letecké předpisy řady L dostupné také na webových stránkách 17 MD : předpisy řady L [online]. [cit. 2013-02-30]. Dostupné z: <http://www.mdcr.cz/cs/legislativa/legislativa/legislativa_cr_letecka/národni_a_mezinarodni_doh ody_umluvy_a_predpisy/predpisy_rady_l.htm>. 15

Letecké informační služby. 18 Tato služba je poskytována bezplatně. 19 V této souvislosti je třeba upozornit, že MD ani Úřad pro civilní letectví nezaručují, že jednotlivé dokumenty dostupné prostřednictvím webových stránek Řízení letového provozu České republiky, s. p. Letecké informační služby přesně odpovídají oficiálně přijatému textu. Za autentická znění leteckých předpisů v českém překladu a dalších dokumentů se považují pouze znění zveřejněná v tištěné podobě Letecké informační příručky, přičemž jejich elektronické či listinné kopie (stejnopisy) je nemohou nahradit. Dle ustanovení 102 odst. 2 zákona o civilním letectví, v aktuálním znění, jsou letecké předpisy rovněž k dispozici na MD a Úřadu pro civilní letectví. 20 Dle stejného ustanovení jsou všechny osoby zúčastněné na civilním letectví povinny letecké předpisy dodržovat. Na úseku provozu SLZ jsou dále vydávány neméně důležité předpisy, které vydávají osoby pověřené správou SLZ. Pověření vydává MD. V současné době je výkonem státní správy v oblasti sportovních létajících zařízení pověřena LAA ČR 21 Aeroklub ČR. 22 Ti v rámci své činnosti vydávají směrnice a předpisy. 23 Za LAA ČR se jedná např. o předpis LA 1 organizační systém a postupy k zajišťování vymezených činností LAA ČR při správě sportovních létajících zařízení, Směrnici LN postup pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod a incidentů v provozu, předpis ZS 2 požadavky pro uznání způsobilosti záchranných systémů pro sportovní létající zařízení, předpis UL 1 pravidla provozu SLZ a mnoho dalších. 24 18 Letecké předpisy jsou v elektronické podobě dostupné na: <lis.rlp.cz/predpisy/predpisy/index.htm>. 19 Úřad pro civilní letectví: letecké předpisy [online]. [cit. 2013-02-30]. Dostupné z: <www.caa.cz/legislativa>. 20 Letecká informační služba [online].[cit. 2013-02-30]. Dostupné z: <lis.rlp.cz/predpisy/predpisy/index.htm>. 21 Letecká amatérská asociace ČR je pověřena na základě rozhodnutí MD ze dne 19. 02. 2010 vedeném pod č. j. (94/2010-220-SP/1). 22 Aeroklub ČR je pověřen na základě rozhodnutí MD ze dne 03. 03.2010 vedeném pod č. j. (94/2010-220-SP/2). 23 Jedná se o interní normativní akty, které jsou zvláštním druhem správních aktů, jejichž podstatou je to, že při výkonu veřejné správy směřují vůči subjektům ovládaným organizační podřízeností ve vztahu ke správnímu orgánu, který takový akt vydal. Význam interních aktů ve veřejné správě spočívá především v tom, že jsou nástrojem operativního řízení výkonu veřejné správy a umožňují do jisté míry i zabezpečení jejího jednotného výkonu. Ve smyslu právním však nemají obecnou závaznost, a proto nejsou pramenem správního práva. MADAR, Z. a kol. Slovník českého práva. 3. vydání. Praha: Linde, 2002, s. 504. 24 LAA ČR: předpisy [online]. [cit. 2013-03-01]. Dostupné z: <www.laacr.cz/stranky/predpisy/default.aspx>. a 16

Za aeroklub ČR jde kupříkladu o Směrnici AeČR P- 1 upravující létání v aeroklubech. 25 25 Aeroklub České republiky: všeobecné dokumenty [online]. [cit. 2013-03-01]. Dostupné z: <www.aecr.cz/vseobecne-informace/51-vseobecne-dokumenty/>. 17

4. Výkon státní správy na úseku SLZ Na úseku provozu SLZ je výkon státní správy zajišťován několika právními subjekty. Těmito subjekty však není jenom stát jako nositel veřejné moci, ale rovněž subjekty soukromého práva, tj. právnické osoby, na které byl výkon státní správy v této oblasti přenesen. Následující část práce se proto bude věnovat zejména organizaci výkonu státní správy na úseku SLZ, přičemž se zaměřím na právní postavení, funkci, činnost a organizaci těch orgánů, které se nejvíce dotýkají provozu SLZ. S výkonem státní správy nepochybně souvisí i kontrola, a proto se zde zmíním i o kontrole v oblasti správy SLZ. 4. 1 Ministerstvo dopravy MD je ústřední orgán státní správy zřízený na základě zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy ČR, ve znění pozdějších předpisů. Státní správu na úseku civilního letectví vykonává MD v rozsahu vymezeném v zákoně o civilním letectví a dále na základě mezinárodních smluv, které jsou součástí právního řádu České republiky. V rozsahu uvedeném v ustanovení 88 zákona o civilním letectví, spadají do kompetence MD tyto činnosti: - vykonává správu letadlových adres přidělených České republice mezinárodní organizací, - zajišťuje provozování letiště po dobu, po kterou není vlastník letiště schopen zajistit jeho provozování vlastními silami nebo prostřednictvím jiného provozovatele, - vydává rozhodnutí o zavedení provozních omezení ke snížení hluku na letišti, - vydává rozhodnutí o tom, zda zveřejněný letištní ceník, jeho složky a způsob jejich stanovení nejsou v rozporu s 42e zákona o civilním letectví, - vydává povolení pro zahraničního leteckého dopravce k provozování obchodní letecké dopravy do nebo z České republiky nebo na území České republiky, - vydává národní programy podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství, - vydává osobám provádějícím detekční kontrolu osvědčení odborné způsobilosti, - vydává povolení k výkonu kontroly zavádění a plnění opatření a postupů uvedených v bezpečnostním programu provozovatele letiště, leteckého dopravce, 18

poskytovatele letových provozních služeb, poskytovatele služeb při odbavovacím procesu na letišti a schváleného agenta, - vydává osvědčení k provádění bezpečnostních školení, - zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup seznam letišť, na která se použijí ustanovení části čtvrté hlavy VI, - zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup souhrnnou zprávu o výsledcích dohledu nad plněním povinností provozovatele letiště a leteckého dopravce a zahájených řízeních podle části čtvrté hlavy VI, - kontroluje plnění povinností provozovatele letiště a leteckého dopravce podle části čtvrté hlavy VI, - zajišťuje leteckou službu pátrání a záchrany, a to ve spolupráci s Ministerstvem obrany a Ministerstvem vnitra, - rozhoduje o udělení a odebrání přepravních práv leteckým dopravcům, - schvaluje letový řád zahraničního leteckého dopravce, - schvaluje provozní a technické předpisy pro provoz sportovních létajících zařízení a výcvikové osnovy, - schvaluje bezpečnostní program provozovatele letiště, leteckého dopravce, poskytovatele letových provozních služeb, poskytovatele služeb při odbavovacím procesu na letišti a schváleného agenta a jeho změny, - uděluje souhlas k letům za účelem výkonu státní správy, - pověřuje právnickou osobu výkonem státní správy ve věcech SLZ a odnímá udělené pověření, - uzavírá veřejnoprávní smlouvu k provádění výkonu státní správy ve věcech SLZ, - projednává správní delikty fyzických a právnických osob na úseku provozu SLZ, - vytváří systém ochrany civilního letectví před protiprávními činy a zavádí, koordinuje a kontroluje bezpečnostní opatření k ochraně civilního letectví před protiprávními činy, - stanovuje zvláštní bezpečnostní opatření v bezpečnostním programu provozovatele malého letiště a rozhoduje o jejich změně nebo zrušení, - vede seznam schválených agentů a zveřejňuje jej způsobem umožňujícím dálkový přístup, - stanovuje opatření a postupy zajišťující ochranu civilního letectví před protiprávními činy nad rámec bezpečnostního programu a rozhoduje o jejich zrušení, 19

- jmenuje zástupce České republiky do správní rady Evropské agentury pro bezpečnost letectví a do výboru ustanoveného podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství, - je dotčeným orgánem státní správy při pořizování územně plánovací dokumentace a v územním řízení, týkají-li se leteckých staveb, - uplatňuje stanovisko k politice územního rozvoje a územně plánovací dokumentaci z hlediska zájmů letecké dopravy, - vede databázi, uděluje a odnímá pověření právnické osoby k vedení databáze, chrání a zpřístupňuje databázi podle 51a, - je odvolacím úřadem ve správním řízení proti rozhodnutím Úřadu pro civilní letectví vydaným podle zákona o civilním letectví, - je odvolacím orgánem ve správním řízení proti rozhodnutím pověřené osoby vydaným podle zákona o civilním letectví, - je odvolacím úřadem ve správním řízení proti rozhodnutím Ústavu pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod vydaným podle zákona o civilním letectví, - je oprávněno v mimořádných situacích, které bezprostředně a vážně ohrožují civilní letectví, vydat příkazy k provádění letů na dobu nezbytně nutnou. Organizační uspořádání MD upravuje Organizační řád č. 3/2008, který byl vydán rozhodnutím ministra dopravy s účinnosti od 01. 07. 2010. V čele ministerstva stojí ministr dopravy. Součástí ministerstva jsou následující útvary: - Úsek kabinet ministra, - Odbor personální, - Odbor krizového řízení, - Odbor auditu, kontroly a dozoru, - sekce, které se dále mohou členit na úseky a odbory. V čele sekcí jsou náměstci ministra, v čele úseků vrchní ředitelé. Sekce může být členěna na jednotlivé úseky. Sekce a úseky se člení na odbory, případně na samostatná oddělení. V čele odborů jsou ředitelé odborů a v čele samostatných oddělení jsou vedoucí samostatných oddělení. Odbory se dále člení na oddělení. V jejich čele stojí vedoucí oddělení. 26 26 Organizační řád č. 3/2008 [online]. Česká republika: Ministerstvo dopravy, vydáno 1. 7. 2010 [cit. 2013-03-01]. Dostupné z: <http://www.mdcr.cz/nr/rdonlyres/357c54a6-7e13-48d0-a461-951c21acf365/0/organizrad.pdf>. 20

V rámci organizace MD pro oblast civilního letectví stojí Odbor civilního letectví. Ten se dále člení na oddělení: - letecké dopravy, - letišť a leteckých staveb, - ochrany civilního letectví, - leteckého provozu, techniky a rozvoje. 27 Pro oblast výkonu státní správy ve věcech SLZ Odbor civilního letectví pověřuje právnickou osobu výkonem státní správy a s touto osobou uzavírá na základě písemného zákonného zmocnění veřejnoprávní smlouvu. 28 V souladu s čl. 79 Ústavy byl zákonem o civilním letectví zřízen Úřad pro civilní letectví, jako správní úřad pro výkon státní správy ve věcech civilního letectví. Na základě 3 odst. 1 zákona o civilním letectví je Úřad pro civilní letectví podřízen Ministerstvu dopravy. V jeho čele stojí ředitel. MD a Úřad pro civilní letectví vykonávají v rozsahu své působnosti dozor v civilním letectví. 29 Vedle těchto orgánů zákon o civilním letectví zřídil Ústav pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod, který shromažďuje a analyzuje informace o leteckých nehodách, vypracovává závěry včetně určení příčin leteckých nehod a vypracovává bezpečnostní doporučení k jejich předcházení. V čele Ústavu je ředitel, kterého jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra dopravy. 30 Ve vztahu k výkonu státní správy ve věcech SLZ deleguje MD na LAA ČR a Aeroklub ČR část svých pravomocí ve výkonu státní správy, a to na základě institutu pověření dle ustanovení 82 odst. 1 zákona o civilním letectví. Podmínkou k vydání pověření je mimo jiné písemně podaná žádost právnické osoby. MD v rozhodnutí o pověření k výkonu státní správy stanovuje podmínky a postupy při tomto výkonu a vymezuje jeho rozsah. MD rozhodnutí vydá, pokud žadatel: - má sídlo na území České republiky 27 Ministerstvo dopravy: Odbor civilního letectví [online]. [cit. 2013-03-01]. Dostupné z: <www.mdcr.cz/cs/letecka_doprava/odbor_cl/>. 28 Veřejnoprávní smlouva představuje dvoustranný nebo vícestranný právní úkon, který zakládá, mění nebo ruší práva a povinnosti v oblasti veřejného práva ( 159 odst. 1 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. 29 JURNÍKOVÁ., J. et al. Správní právo zvláštní část. 6. doplněné vydání. Brno: MU 2009. s. 383-384. 30 Tamtéž, s. 384. 21

- má vytvořen administrativní a technický systém správy sportovních létajících zařízení podle tohoto zákona, - disponuje kvalifikovanými osobami a odborným zázemím pro výkon státní správy SLZ podle tohoto zákona a tvorbu provozních a technických předpisů, - má vytvořen a zabezpečen informační systém pro vedení rejstříku pilotů a SLZ, - má stanoveny postupy pro ověřování a schvalování letové způsobilosti SLZ, - má stanoveny postupy pro výuku a ověřování způsobilosti žadatelů o vydání pilotních průkazů a přiznávání kvalifikací, - nemá finanční nebo jiné zájmy, které by mohly ovlivnit nestrannost výkonu činnosti pověřené osoby, - je způsobilý zajistit ochranu informací a údajů podle zvláštního právního předpisu. MD a pověřená osoba uzavřou v mezích pověření k provádění výkonu státní správy ve věcech SLZ veřejnoprávní smlouvu ( 82 odst. 3 zákona o civilním letectví). MD pověření odejme, jestliže pověřená osoba neplní povinnosti nebo podmínky stanovené tímto zákonem nebo rozhodnutím o pověření nebo jestliže pověřená osoba o odejmutí pověření požádá ( 82 odst. 4 písm. a, b, zákona o civilním letectví). Rozhodnutí o pověření, jakož i odejmutí tohoto rozhodnutí zveřejňuje MD sdělením ve Sbírce zákonů ( 82 odst. 5 zákona o civilním letectví). Pokud není výkon státní správy ve věcech SLZ zabezpečen pověřenou osobou, zabezpečuje jej Úřad pro civilní letectví ( 82 odst. 6 zákona o civilním letectví). Náležitosti žádosti o pověření a doklady, které je nutno k žádosti doložit, stanoví prováděcí právní předpis ( 82 odst. 7 zákona o civilním letectví). Otázkou institutu pověření, na základě kterého bylo LAA ČR a Aeroklubu ČR vydáno MD rozhodnutí o pověření vykonávat část výkonu státní správy, se nepřímo ve svém rozhodnutí zabýval i Ústavní soud. V posuzovaném případě šlo mimo jiné o to, že Letecká amatérská asociace podle stěžovatelky nebyla založena výslovným ustanovením zákona, a ani zákonem předvídanou veřejnoprávní smlouvou, což je v rozporu s čl. 79 odst. 1 Ústavy. Ústavní soud tak konstatoval, že i když jsou námitky stěžovatelky ohledně dodržení pravidel stanovených pro přenesení výkonu veřejné správy na právnickou osobu soukromého práva samy o sobě velmi závažné a nelze jim upřít částečnou racionalitu, s ohledem na pravidla správního a soudního řízení musejí zůstat bez účinku, a to z důvodu, že stěžovatelce chyběla aktivní legitimace k napadání správních, soudních či legislativních aktů. Nad rámec výše uvedeného 22

Ústavní soud dodal, že čl. 79 odst. 1 Ústavy upravuje problematiku státního mechanismu, konkrétně zřizování správních úřadů jako jeho součásti. Námitky stěžovatelky však směřovaly proti pověření právnické osoby soukromého práva výkonem veřejné správy, tedy do jiné oblasti v teorii označované jako mechanismus státní moci. Takové pověření nikterak čl. 79 odst. 1 Ústavy nevylučuje, a to z důvodu, že se této oblasti přímo netýká. Podle čl. 2 odst. 1 Ústavy je lid zdrojem veškeré moci. Vykonává ji též prostřednictvím orgánů moci výkonné, což nevylučuje, aby byla vykonávána nejen státem, ale i jinými zákonem k tomu pověřenými subjekty. Základní podmínkou pro přenesení kompetencí rozhodovat ve správním řízení ve smyslu správního řádu je zachování kontroly státu nad takovým rozhodováním, ale též odpovědnosti státu za případnou škodu. Konkrétně to znamená, že pověření je dáno na základě zákona, tedy aktu moci zákonodárné. Pověření na základě zákona zde plní i funkci zřízení nositele veřejné správy odlišného od státu, neboť pověřená osoba je nadále subjektem soukromého práva. Vrchnostenské akty vykonavatele vydávané jeho jménem budou pod kontrolou státu, budou vázány právním řádem, požadavkem respektovat základní práva a svobody, nebude pro ně platit jinak obecná zásada pro oblast soukromého práva co není zakázáno, je povoleno, bude možno se proti nim odvolat a jejich akty budou přezkoumatelné ve správním soudnictví jako vrchnostenské akty podle správního řádu, nikoli podle 15 zákona o sdružování občanů, popř. podle jiného zákona upravujícího právní postavení dané právnické osoby soukromého práva. Proto Ústavní soud nemohl vyjít ze Stanov LAA ČR, neboť registrované stanovy mohou sloužit jen jako důkaz právní existence sdružení jako právnické osoby, avšak vrchnostenská oprávnění na ni může přenést jen zákonem k tomu zmocněný orgán státu svým rozhodnutím, které musí být veřejně přístupné (nyní sdělením ve Sbírce zákonů podle 2 odst. 1 písm. f) zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv). Jestliže stěžovatelka dále tvrdila, že samotné usnesení LAA je v podstatě nicotný akt, vydaný někým, kdo tu nemá pravomoc, tak Ústavní soud konstatoval, že o nicotný akt jít nemohlo. O pověření LAA ČR rozhodováním podle 82 odst. 1, a to v rozsahu 83 odst. 2 písm. g) zákona o civilním letectví nemohlo být pochyb. Plyne to již z informační funkce Sbírky zákonů ve smyslu zákona č. 309/1999 Sb., konkrétně pak ze Sdělení MD č. 261/2010 Sb., ze kterých vyplývá, že takováto pověření měla LAA ČR z roku 2005 na základě rozhodnutí ministerstva ze dne 18. 23

listopadu 2005 č. j. 1359/2005-220-SP/3, přičemž toto pověření bylo zrušeno rozhodnutím o pověření LAA ČR výkonem státní správy ve věcech SLZ (č. j. 94/2010-220-SP/1), které nabylo právní moci dne 19. února 2010. Ústavní soud dále konstatoval, že je nadbytečné zabývat se právním stavem v době rozhodování LAA ČR a otázkou veřejnoprávní smlouvy, neboť taková povinnost ve vztahu k pověření z roku 2005 výslovně z čl. II bodu 14 přechodných ustanovení novely zákona o civilním letectví č. 225/2006 neplynula, 31 a nevázala se na ni ani platnost takového pověření ze strany MD. Veřejnoprávní smlouva je tak vázána na splnění podmínek pro žádost o vydání takového pověření, takže veřejnoprávní smluvní ráz je dán již aktem písemné žádosti a její akceptace. Není však pochyb o tom, že námitky stěžovatelky nepostrádají opodstatnění v tom směru, že LAA ČR v usnesení sice uvedla, že to se vydává na základě pověření dle ustanovení 82 odst. 1 zákona o civilním letectví, to však nebylo dostatečně určité z hlediska toho, čeho se vlastně pověření týká ve smyslu 83 zákona o civilním letectví. To by pak mohlo mít za následek, že obsah pověření by se mohl dovozovat z obsahu správního aktu, což by bylo v rozporu s čl. 1 odst. a čl. 2 Ústavy. 32 4. 2 Letecká amatérská asociace ČR LAA ČR je právnickou osobou, která byla založena jako občanské sdružení podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů ve znění pozdějších předpisů. Základním posláním LAA ČR od jejího počátku je zajišťování co nejlepších podmínek pro rekreační a sportovní létání pilotů SLZ a v souladu s technickými požadavky také zajišťování odpovídajících podmínek pro vývoj a stavbu SLZ. Za cíl si LAA ČR klade dostupnost a bezpečnost letectví v kategoriích sportovních létajících zařízení při dodržení co nejjednodušších a nejméně nákladných organizačních postupů. 33 31 Právnická osoba pověřená podle 81 odst. 2 zákona o civilním letectví, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, je povinna podat žádost podle 82 odst. 1 zákona č. 49/1997 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, do 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jinak udělené pověření zanikne. 32 Usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 02. 2013, sp. zn. III. ÚS 65/12. 33 LAA ČR: o LAA ČR [online]. [cit. 2013-03-02]. Dostupné z: <http://www.laacr.cz/stranky/o-laa-cr/default.aspx>. 24

Kromě své vlastní činnosti je LAA ČR rovněž pověřena výkonem správy konkrétních SLZ. To se děje na základě rozhodnutí MD ČR ze dne 19. 02. 2010 vedeném pod č. j. 94/2010-220-SP/1, kdy to opravňuje LAA ČR vykonávat činnosti uvedené v ustanovení 83 odst. 1 zákona o civilním letectví, pro následující druhy SLZ: a) padákový kluzák, b) závěsný kluzák, c) ultralehký letoun, d) motorový padákový kluzák, e) motorový závěsný kluzák, f) ultralehký motorový vírník, g) ultralehký vrtulník. V zákoně o civilním letectví jsou pak v ustanovení 82 odst. 2 stanoveny podmínky, které LAA ČR musela splnit pro vydání rozhodnutí MD pověřit jí částí výkonu státní správy (viz kap. 4. 1, str. 21-22). V současnosti má LAA ČR 6400 členů a registruje 7900 letadel a 10 000 pilotů. 34 Z hlediska organizace má Letecká amatérská asociace čtyři svazy, z nichž každý je řízen vlastním předsednictvem, voleným na valných hromadách. Zástupci svazů pracují jako členové sedmičlenné Rady LAA ČR, přičemž počet zástupců svazu v Radě je dán počtem jeho členů. Jednání Rady mají zásadní význam pro práci asociace v daném období. Jednání Rady řídí prezident asociace. Nezávisle pak působí rovněž volená kontrolní a revizní komise LAA ČR. Rada LAA ČR sleduje plnění cílů i úkolů stanovených delegáty Konference LAA ČR a dlouhodobou Strategií rozvoje činnosti LAA ČR. Rozhoduje zejména o hospodaření asociace včetně rozdělování prostředků pro sportovní reprezentaci, dbá na účelné využívání prostředků ve prospěch členů asociace a na činnost ústředí a Správy LAA ČR. 35 Svazy LAA jsou: a) svaz závěsného létání členy Svazu závěsného létání jsou piloti i stavitelé závěsných kluzáků - rogal, b) svaz paraglidingu - členy Svazu paraglidingu jsou piloti i tvůrci padákových kluzáků, 34 Letecká amatérská asociace České republiky: o LAA ČR [online]. [cit. 2013-03-02]. Dostupné z: <http://www.laacr.cz/stranky/o-laa-cr/default.aspx>. 35 Letecká amatérská asociace České republiky : často kladené otázky a odpovědi na ně [online]. [cit. 2013-03-02]. Dostupné z: <http://www.laacr.cz/stranky/faq/default.aspx>. 25

c) svaz motorového paraglidingu - členy Svazu motorového paraglidingu jsou piloti a stavitelé motorových padákových kluzáků, d) svaz ultralehkého létání - členy Svazu ultralehkého létání jsou piloti a stavitelé motorových závěsných kluzáků, klasických ultralehkých letadel a ultralehkých kluzáků. V rámci Svazu ultralehkého létání působí i skupiny pilotů a stavitelů ultralehkých vírníků a ultralehkých vrtulníků a jeho členy jsou též piloti a stavitelé ultralehkých replik historických letadel. 36 4. 3 Aeroklub ČR Stejně jako LAA ČR je Aeroklub ČR právnickou osobou a je občanským sdružením založeným dle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů. Aeroklub ČR sdružuje fyzické a právnické osoby, které se staly dobrovolně jeho členy, za účelem provozování leteckých sportů a parašutismu. Za Českou republiku je Aeroklub ČR zástupcem v Mezinárodní letecké federaci FAI. 37 Aeroklub ČR je také největším provozovatelem a uživatelem vzdušného prostoru, kdy provozuje 85 letišť. Pro zajištění státní reprezentace v leteckých sportech Aeroklub ČR založil Letecké sportovní centrum Aeroklubu ČR. 38 SP/3 Na základě rozhodnutí MD ze dne 03. 03. 2010 vedeném pod č. j. 94/2010-220- je Aeroklub ČR pověřen výkonem státní správy ve věcech SLZ, tedy ověřováním jejich letové způsobilosti a způsobilosti pilotů, stavitelů, výrobců a dalších uživatelů sportovních létajících zařízení, včetně evidence a vydávání příslušných dokladů. Svojí činnost vykonává v mezích zmocnění 83 odst. 1, zákona o civilním letectví, pro sportovní padáky a jejich součásti, čímž se rozumí hlavní padáky, záložní padáky a jejich nosné postroje, a dalším rozhodnutím MD ze dne 03. 03. 2010 vedeném pod č. j. 94/2010-220-SP/2 vykonává činnost pro ultralehký kluzák a motorový ultralehký kluzák. Organizace Aeroklubu ČR vychází z jeho Stanov. 39 36 Letecká amatérská asociace České republiky : často kladené otázky a odpovědi na ně [online]. [cit. 2013-03-02]. Dostupné z: <http://www.laacr.cz/stranky/faq/default.aspx>. 37 FAI je mezinárodní organizací pro spolupráci v letectví a kosmonautice. Do její činnosti spadá organizace sportovních leteckých soutěží, stanovuje standardy a registruje letecké a kosmonautické rekordy. 38 Aeroklub ČR: o nás [online].[cit. 2013-03-02]. Dostupné z: <http://www.aecr.cz/o-nas/>. 39 Stanovy Aeroklubu ČR jsou dostupné na: <http://www.aecr.cz/sekretariat-stary/stan12.pdf>. 26

Nejvyšším orgánem Aeroklubu ČR je Valná hromada. Koná se jednou za rok s tím, že jednou za čtyři roky je volební. Dalším orgánem Aeroklubu je Výkonný výbor. Ten má devět členů a funkční období čtyři roky. Výkonný výbor řídí činnost Aeroklubu ČR v období mezi Valnými hromadami Aeroklubu ČR. Součástí organizace Aeroklubu ČR jsou také komise, a to odborné sportovní Komise: - akrobatického létání, - všeobecného letectví, - bezmotorového létání, - parašutismu. Dalšími jsou Komise Zástupců klubů a provozovatelů letišť, kontrolní a revizní komise a speciální komise jako poradní orgány odborné sportovní komise. 40 Členy Aeroklubu ČR jsou kluby, mající formu občanských sdružení a jejich členové - fyzické osoby. Kolektivním členem Aeroklubu ČR může být i jiná právnická osoba, působící na území ČR, která souhlasí se stanovami Aeroklubu ČR a hodlá se na jeho činnosti aktivně podílet (čl. 5 bod 1 Stanov Aeroklubu ČR ze dne 14. 01. 2012). Kluby a jejich členové a kolektivní členové mají právo se aktivně podílet na sportovní letecké a parašutistické činnosti Aeroklubu ČR, volit a být voleni do orgánů Aeroklubu ČR, vznášet své názory, náměty a připomínky a osobně se účastnit projednávání svých návrhů a požívat výhod spojených se členstvím (čl. 6 bod 1 Stanov Aeroklubu ČR ze dne 14. 01. 2012). Kluby a jejich členové jsou povinni dodržovat stanovy a řídit se organizačním řádem a interními předpisy, jakož i obecně závaznými právními předpisy souvisejícími s činností klubů v rámci Aeroklubu ČR (čl. 7 bod 1 Stanov Aeroklubu ČR ze dne 14. 01. 2012). Z interních předpisů je pro Aeroklub ČR nejvýznamnější Směrnice pro létání v Aeroklubech P-1 (tzv. Provozní příručka Aeroklubu ze dne 1. 5. 2007). Směrnice P - 1 upravuje letecký a parašutistický provoz všech členských subjektů místních aeroklubů a Aeroklubu České republiky a sportovních létajících zařízení (ultralehké kluzáky a motorové ultralehké kluzáky). Je závazná pro všechny členy létajícího a pozemního personálu Aeroklubu při provádění činnosti na 40 čl. 8 Stanov Aeroklubu ČR vydaných 14. ledna 2012 [online].[cit. 2013-03-02]. Dostupné z: <http://www.aecr.cz/sekretariat-stary/stan12.pdf>. 27