Společné jmění manželů a vztahy manželů vůči třetím osobám

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Společné jmění manželů a vztahy manželů vůči třetím osobám Bakalářská práce Autor: Lucie Koldová Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Eva Karhanová Horynová Praha Březen, 2010

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury. v Liberci, dne 15. března 2010 Lucie Koldová

Anotace Tato bakalářská práce se zabývá problematikou společného jmění manţelů se zaměřením na závazky manţelů vůči třetím osobám a odpovědnosti manţelů za tyto závazky. Hlavní část práce je věnována rozboru současné právní úpravy majetkových vztahů mezi manţely. Důraz je kladen na časté případy závazků manţelů vůči třetím osobám, jako například závazky z podnikání, závazky z úvěru nebo závazky z porušení právních povinností. Dále je věnována pozornost odpovědnosti manţelů za závazky, zejména výkonu rozhodnutí a exekuci. Následuje komparace české právní úpravy majetkoprávních vztahů manţelů s úpravou německou a slovenskou. Na závěr jsou uvedeny úvahy de lege ferenda s ohledem na připravovanou rekodifikaci občanského zákoníku. Annotation This bachalor thesis deals with the common property of spouses is focusing on the liabilities of spouses to third parties and responsibilities of spouses for these liabilities. The main part work is devoted to analysis of the current regulation of property relations between spouses. Emphasis is placed on frequent cases liabilities of the spouses to third parties, such as liabilities arising from enterprise, liabilities arising from credit or liabilities arising from failure law duty. Further is payed attention to the responsibilities of spouses for the liabilities, especially enforcement decision and execution. Followed by a comparasion of Czech legislation of property relations of spouses with adjustment the German and Slovakian. Finally are given considerations de lege ferenda with regard to forthcoming recodifikation of the Civil code.

Obsah Úvod... 6 1. Vývoj společného jmění manželů... 8 1.1 Římskoprávní pojetí manţelství a manţelského práva... 8 1.2 Středověké pojetí manţelského práva... 8 1.3 Všeobecný občanský zákoník z roku 1811... 9 1.4 Právní úprava manţelského práva v letech 1949 1963... 10 1.5 Právní úprava podle občanského zákoníku z roku 1964... 12 1.6 Novely právní úpravy v 90. letech... 13 1.7 Právní úprava SJM podle novely zákona č. 91/1998 Sb.... 14 2. Vznik společného jmění manželů... 15 2.1 Předmanţelská smlouva... 16 3. Předmět a rozsah společného jmění manželů... 17 3.1 Zdroje SJM... 17 3.2 Předmět SJM... 18 3.2.1 Majetek aktiva... 19 3.2.2 Závazky pasiva... 19 3.3 Způsoby nabývání do SJM... 21 3.4 Výlučný majetek... 21 3.5 Rozsah SJM... 23 3.5.1 Smluvní modifikace... 23 3.5.2 Soudní modifikace... 26 4. Obsah společného jmění manželů... 28 4.1 Práva a povinnosti mezi manţely navzájem... 28 4.2 Práva a povinnosti manţelů vůči třetím osobám... 28 4.3 Správa majetku... 29 4

5. Závazky z některých právních úkonů v SJM... 31 5.1 Závazky z podnikání... 31 5.2 Závazky z úvěru... 34 5.3 Závazky z porušení právních povinností... 36 6. Odpovědnost manželů za závazky... 39 6.1 Výkon rozhodnutí podle OSŘ... 40 6.2 Exekuce podle exekučního řádu... 41 7. Komparace právní úpravy s vybranými zeměmi EU... 43 7.1 Německo... 43 7.2 Slovensko... 47 8. Úvahy de lege ferenda návrh občanského zákoníku... 51 Závěr... 54 Seznam použité literatury... 56 Seznam zkratek... 59 Přílohy Zadání bakalářské práce 5

ÚVOD Problematika úpravy majetkoprávních vztahů v manţelství byla řešena jiţ dávno v minulosti. Od doby římského práva aţ do roku 1949 byla řešena zpravidla ve prospěch muţe. Teprve od roku 1949 byla do právní úpravy postupně zavedena rovnoprávnost ţeny. V 90. letech prodělala právní úpravy majetkových vztahů mezi manţely podstatné změny. Významnou změnou bylo v roce 1992 zavedení moţnosti modifikovat si rozsah majetkového společenství a upravit si tak dopad zákonné úpravy majetkových vztahů mezi manţely smluvně. V současnosti si manţelé v kaţdodenním ţivotně ani majetkové důsledky svého chování příliš neuvědomují a nedokáţí si připustit moţná rizika plynoucí z jejich závazkových vztahů. Teprve aţ dojde mezi manţely k neshodě, v krajním případě aţ k rozvodu manţelství, se ukáţí důsledky jejich předchozího jednání, které mohou být nevratné. Uzavření manţelství způsobuje řadu právních důsledků pro manţele v osobní i majetkové oblasti. Kaţdý, kdo uzavře manţelství, se setká se zvláštní úpravou majetkových vztahů. Jejím prostřednictvím se usiluje o posílení osobních a rodinných vztahů mezi manţely. Právní úprava majetkových vztahů manţelů představuje v občanském právu důleţitý institut, který je spjat s vlastnickými vztahy a závazkovým právem. Část těchto majetkových vztahů mezi manţely je v zákoně vyčleněna z obecné právní úpravy a podřizuje je zvláštní právní úpravě s cílem přispět ke společensky ţádoucí stabilitě manţelství. Jedná se především o zvláštní úpravu vlastnických a spoluvlastnických vztahů manţelů. Právní úprava společného jmění manţelů modifikuje zejména obecnou úpravu vlastnického a závazkového práva. V oblasti vlastnického práva je to zejména podoba spoluvlastnictví manţelů, ve kterém je kaţdý manţel vlastníkem celé věci a přitom je však omezen stejným právem druhého manţela. Závazkové vztahy manţelů pak mají povahu závazků solidárních. Problematice majetkových vztahů manţelů se věnuje Občanský zákoník v ustanoveních 143 151. Majetkové vztahy manţelů, které jsou upravené formou společného jmění manţelů, představují jednu skupinu jejich majetkových vztahů. Další skupinu tvoří majetkové vztahy kaţdého manţela k majetku, který do společného jmění manţelů nevchází a představuje vlastnictví kaţdého z nich. To, zda je určitý majetek nebo závazky 6

součástí společného jmění manţelů nemusí být vţdy zřejmé, proto zákon se zřetelem k ochraně třetích osob stanovil vyvratitelnou právní domněnku, ţe majetek a závazky vzniklé za trvání manţelství tvoří společné jmění manţelů. Cílem této bakalářské práce je rozbor současné právní úpravy majetkových vztahů mezi manţely se zaměřením na závazky vůči třetím osobám, odpovědnost manţelů za tyto závazky a komparace s úpravou majetkových vztahů mezi manţely v zahraničí. Práci jsem rozdělila do osmi kapitol. V první kapitole se věnuji historickému vývoji institutu společného jmění manţelů od doby římského práva po současnost, z důvodu lepšího pochopení současného institut těchto vztahů. Druhá kapitola se věnuje obecnému výkladu společného jmění manţelů, vzniku tohoto institutu a moţností manţelů uzavřít si ještě před vznikem manţelství předmanţelskou smlouvu. Obsahem třetí kapitoly je vymezení předmětu SJM s rozborem jednotlivých součástí SJM aktiv, pasiv a výlučného majetku, dále tato kapitola pojednává o rozsahu SJM a moţnosti modifikace tohoto rozsahu. V následující, čtvrté kapitole, jsou vymezeny práva a povinnosti manţelů, jak vůči sobě navzájem, tak vůči třetím osobám a jejich správa majetku. V páté kapitole jsem se zaměřila na konkrétní moţné případy závazků, které mohou manţelům během manţelství vzniknout, jako například závazky z úvěru, závazky z podnikání nebo závazky z porušení právních povinností. Šestá kapitola se zabývá následnou odpovědností manţelů za závazky v případě, ţe svůj závazek nesplní a nastoupí výkon rozhodnutí případně exekuce. V sedmé kapitole jsem provedla komparaci české právní úpravy s vybranými státy v Evropě, a to se sousedními státy Německem a Slovenskem. V případě Slovenska jsme měli stejný historický vývoj a stejnou právní úpravu, proto mě zajímalo, jaké rozdíly jsou mezi našimi úpravami po rozdělení těchto států. Poslední osmou kapitolu jsem věnovala úvahám de lege ferenda, ve které pojednávám o připravované rekodifikaci občanského zákoníku. Věnuji se změnám, které jsou v návrhu nového občanského zákoníku oproti současné právní úpravě. Ke zpracování bakalářské práce jsem pouţila v první kapitole metodu historickou, v dalších kapitolách metodu analytickou. U osmé kapitoly jsem pouţila komparativní metodu. 7

1. Vývoj majetkového práva manželského 1.1 Římskoprávní pojetí manželství a manželského práva Klasická římská rodina byla pojímána nejen jako společenství osob, ale i jako jednota osob i majetku, v níţ dominantní postavení představoval pater familias otec rodiny, hlava rodiny. Klasická rodina se nazývala jako rodina agnátská a byla tvořena společenstvím osob a majetku Římané chápali manţelství jako svazek uzavíraný v zájmu muţe. Účelem manţelství mělo být zabezpečit trvání rodu, a to vyţadovalo úmysl muţe vzít si ţenu za manţelku, která bude současně matkou legitimních dětí. Pater familias otec rodiny měl moc nad manţelkou. Pokud tuto moc manţel získal, hovoří se o manţelství přísném. Manţelka se stávala jak osobně, tak i majetkoprávně zcela podřízena manţelovi. Její postavení bylo Římany dokonce označováno jako dcera svého manţela. Manţelka vstoupila do úplného vlivu manţela buď formou sakrálního obřadu, tzv. confarreatio, nebo mohla být symbolicky koupena od svého otce, tzv. coemptio. Co se týče majetkoprávních vztahů mezi manţely, tak se stala manţelka zcela podřízenou manţelovi. Veškerý její majetek se automaticky stával majetkem manţela po dobu manţelství. Existoval zde institut věna, které ţena poskytovala manţelovi, a to mu napomáhalo rodinu ekonomicky zabezpečit. 1.2 Středověké pojetí manželského práva Manţelství se definovalo jako trvalé ţivotní společenství muţe a ţeny uznané právem. Rozhodující vliv na úpravu manţelských poměrů měla církev. Její názory na tuto úpravu se staly rozhodující i z pohledu státu. Základními principy manţelských vztahů byly svátostná povaha manţelství, monogamie a nerozlučitelnost za ţivota manţelů. Církev důsledně odlišovala smluvní stránku manţelství, uzavíranou u národů nekřesťanských, a stránku svátostnou, uzavíranou pokřtěnými osobami, o které 8

rozhodovala sama. Církev si v tomto směru přivlastňovala pro sebe veškerou jurisdikci, zejména ohledně vzniku, platnosti a trvání manţelství. Později se definovaly dva pojmy, zasnoubení, které předcházelo manţelství a přinášelo závazek k vzájemné věrnosti snoubenců a k uzavření sňatku, a smlouva manţelská, která zakládala manţelský svazek. Manţelství se tak stalo nerozlučitelným jiţ samotnou smlouvou. Manţelské právo majetkové zahrnovalo jiţ dříve známé věno, které bylo představováno jakýmkoliv majetkem, penězi nebo statky, které se stávaly vlastnictvím manţela. Existovala ustanovení o tom, ţe majetkoprávní jednání ţeny ve prospěch manţela mohla být jejím dovoláním povaţována za neplatná. Jinak ale nebyla nijak zpochybněna majetkoprávní samostatnost ţeny v manţelství. 1.3 Všeobecný občanský zákoník z roku 1811 V době panování Josefa II. byl zpracovaný Všeobecný občanský zákoník (Allgemeines Bürgeliches Gesetsbuch, dále jen ABGB ), který byl vyhlášen s účinností 1. ledna 1812. V jeho prvním díle jsou obsaţena ustanovení o právu manţelském, vztazích mezi rodiči a dětmi, o poručenství a opatrovnictví. ABGB tak přinesl pro oblast manţelského a rodinného práva na poměrně dlouhou dobu z hlediska materiálního práva stabilitu. ABGB chápal manţelství jako smlouvu mezi manţely, zaloţenou na snubní svobodě. Avšak manţelství koncipoval jako svazek dvou nerovnoprávných subjektů, kde manţel byl prohlášen za hlavu rodiny a ţena byla podřízena jeho moci a musela mu pomáhat v hospodářství, obydlí a plnit jeho nařízení. Muţ určoval společné bydliště, ale na druhé straně z vyţivovací povinnosti plynulo ručení manţela za závazky, které vznikly z vedení domácnosti, i kdyţ manţelka nakoupila bez vědomí manţela nebo jeho souhlasu potřeby pro domácnost. V tomto pohledu jednání manţelky právně zavazovalo manţela. Manţel ji pak zastupoval soudně i mimosoudně a nepotřeboval k tomu plnou moc. Ručení a zastupování manţela za manţelku ukazovalo na její podřízenost, ve které se manţelka povaţovala podle práva za ne zcela schopnou obstarávat věci. Rámec hospodaření manţelky ve styku s vnějším světem byl dán uspokojováním běţných potřeb domácnosti. 9

Pod pojmem běţné potřeby se nedalo chápat např. uzavření nájemní smlouvy k bytu, nákup nábytku, koberců, ale naopak sem spadaly menší nákupy k udrţení zařízení domácnosti. Právní úprava ABGB měla důsledky i pro majetkové vztahy v rodině. Bylo upuštěno od zásady, ţe ţena nemůţe mít vlastní majetek. Uplatňoval se zde vlastnický individualismus, tzn. ţe kaţdý z manţelů měl svůj majetek, i své vlastnictví k věcem a kaţdý nabýval věci individuálně výhradně pro sebe. Platilo ale ustanovení 1237 ABGB: V pochybnostech se má za to, že vlastnictví nabyl muž. Jinak platil princip odděleného majetku, pokud nebyla uzavřena zvláštní smlouva. ( 1237 ABGB). U správy majetku platila právní domněnka, ţe pokud manţelka neodporovala, svěřila manţelovi jako svému zákonnému zástupci správu svého vlastního jmění ( 1238 ABGB). K majetkovým poměrům manţelů náleţí stále institut věna, jako tomu bylo v dřívějších právních úpravách. Ustanovení 1218 ABGB říká, ţe věno je jmění, které se odevzdává nebo přislibuje muži manželkou nebo někým jiným za ni na náklady spojené s manželským společenstvím. Za trvání manţelství uţívání věna a jeho přírůstků náleţelo muţi. Dispozičním ujednáním v manţelství bylo společenství statků upravené v ustanoveních 1233 1236 ABGB. Společenství statků nenastávalo ze zákona, ale vyţadovala se smlouva mezi manţely ( 1233). Jednalo se o společenství pro případ smrti, které dávalo právo manţelovi na polovinu toho, co zbude po smrti druhého manţela ze statků daných navzájem do společenství ( 1234). Společenství statků muselo být smluveno notářským zápisem. Právně chyběla u institutu společenství statků ustanovení o postavení třetích osob a o moţnosti vymáhat z takového majetku ve společenství uspokojení i za druhého manţela. Šlo-li o dluhy ze společných statků, odpovídali manţelé rukou společnou a nerozdílnou. 1 1.4 Právní úprava manželského práva v letech 1949 1963 Poválečný vývoj v Československu vyústil v politický střet o budoucí charakter našeho státu s následnou vládní únorovou krizí, která vyvrcholila vydáním ústavního zákona č. 150/1948 Sb., Ústavy dne 9. května, která provedla zásadní změny v našem právním 1 Pokorný, M., Holub, M., Bičovský, J.: Společné jmění manţelů. Praha: Linde Praha, a. s., 2000; str.20 10

řádu. Manţelství, rodina i mateřství byly postaveny Ústavou pod ochranu státu, došlo i k odstranění diskriminace dětí podle jejich původu. Vydání nové Ústavy bylo podnětem k rekodifikaci všech právních odvětví. Příslušné osnovy a návrhy předpisů měly být ministrem předloţeny nejpozději do roku 1950. Tomuto období se říká právnická dvouletka. 2 Mezi prvními předpisy byl přijat samostatný zákon č. 265/1949 Sb. o právu rodinném, který nabyl účinnosti 1. ledna 1950. Byl vyřazen z občanského zákoníku zároveň s úpravou majetkových vztahů v manţelství. Tím byla vyčleněna samostatná úprava rodinného práva. Zákonem o rodině byla v manţelství odstraněna zásada nadřazenosti manţela jako hlavy rodiny a manţelství bylo chápáno jako dobrovolné a trvalé společenství muţe a ţeny. V majetkových poměrech manţelů zavedl zákon o rodině pro českou část republiky institut zákonného majetkového společenství. 3 Tento institut tvořil veškerý majetek, který nabyl kterýkoliv z manţelů za trvání manţelství. Výjimku z tohoto společenství tvořil majetek, který vlastnil jeden z manţelů před uzavřením manţelství, majetek nabytý dědictvím nebo darem, majetek slouţící osobním potřebám nebo k výkonu povolání. Do zákonného majetkového společenství patřily také závazky, kromě závazků, které vznikly jednomu z manţelů před uzavřením manţelství, nebo závazků týkajících se jen majetku náleţejícího jednomu z manţelů. Ustanovení o správě zákonného majetkového společenství stanovilo, ţe obvyklou správu jmění ve společenství můţe provádět kaţdý z manţelů sám. Pokud šlo ale o věc přesahující rámec obvyklé správy, byl potřeba souhlas druhého z manţelů. Ustanovení o zákonném majetkovém společenství byla dispozitivní, tudíţ si manţelé mohli dohodou ve formě notářského zápisu zúţit nebo rozšířit rozsah zákonného majetkového společenství daného zákonem. Mohli si také upravit i správu tohoto institutu, případně si jeho vznik vyhradit aţ ke dni zániku manţelství ( 29 zákona o právu rodinném). Zrušení zákonného majetkového společenství za trvání manţelství mohl provést soud na ţádost jednoho z manţelů, avšak pouze ze závaţných příčin. Ze zákona pak zákonné majetkové společenství zanikalo rozvodem manţelství, smrtí manţela, nebo zbavením svéprávnosti jednoho z manţelů. 2 Kadlecová, M., Schelle, K., Veselá, R., Vlček, E.: Dějiny českého soukromého práva. Plzeň: Aleš Čeněk. 2007; str. 150-151 3 tamtéţ, str. 153 11

Zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném prošel za dobu své účinnosti třemi zásadními novelami. První novelou z roku 1955 došlo ke změně ustanovení 30, který upravoval rozvod manţelství. Původní znění ustanovení 30 totiţ nedovolovalo, aby bylo manţelství rozvedeno proti vůli, resp. bez souhlasu manţela, který nenesl vinu na rozvratu manţelství. Zákonná formulace tedy nedovolovala takové manţelství rozvést, fakticky však jiţ manţelství nebylo funkční. Zákonným opatřením č. 61/1995 Sb. byla tato situace změněna tak, ţe nešlo obecně vyhovět návrhu na rozvod manţelství manţela bez souhlasu nevinného manţela, avšak ve výjimečných případech, jestliţe to vyţadoval zájem společnosti a za podmínky, ţe manţelé spolu dlouhou dobu neţili, mohl soud povolit rozvod i proti vůli nevinného manţela. Druhá novela z roku 1958 měnila ustanovení o osvojení, a to tak, ţe novela přinesla mnohem podrobnější úpravu osvojení a zavedla druhý, nový typ osvojení. Ten umoţňoval zapsat osvojitele do matriky jako rodiče. Další změnou byla moţnost, aby soud povolil osvojení i bez souhlasu rodičů, došel-li k závěru, ţe rodiče o své dítě neprojevovali zájem, nebo se o něj nestarali vůbec. Poslední novelou zákona o rodině byla novela z roku 1959, která měnila pravomoci soudů a doplnila některá ustanovení z oboru soudnictví a státního notářství. 4 1.5 Právní úprava podle občanského zákoníku z roku 1964 V roce 1963 byl přijat zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, který je účinný od 1. 4. 1964 a dosud je platný ve znění pozdějších novel. Majetkové vztahy manţelů byly přesunuty do nového zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník v úplném znění. Občanský zákoník zrušil zákonné majetkové společenství a zavedl institut bezpodílového spoluvlastnictví manţelů (dále jen BSM ). ObčZ zastával stanovisko, ţe věci spadající do BSM jsou věci osobní potřeby, protoţe hlavní formou spotřeby je osobní vlastnictví. Do osobního vlastnictví patřily příjmy a úspory z práce a ze sociálního zabezpečení, věci domácí a osobní spotřeby, rodinné domy, chaty, byty v osobním vlastnictví atd. ( 127 ObčZ) Předmětem BSM bylo vše, co mohlo být předmětem osobního vlastnictví a co nabyl některý z manţelů za trvání manţelství s výjimkou dědictví, daru a věcí náleţejících do 4 Kadlecová, M., Schelle, K., Veselá, R., Vlček, E.: Dějiny českého soukromého práva. Plzeň: Aleš Čeněk. 2007; str. 158 12

osobní potřeby nebo do výkonu povolání jednoho z manţelů. Do BSM nepatřily pohledávky ani dluhy manţelů, tedy aktiva a pasiva, která neměla majetkovou povahu. Ustanovení ObčZ o BSM byla kogentní, tudíţ platná právní úprava neumoţňovala modifikaci BSM. Bezpodílové spoluvlastnictví manţelů mohl soud zrušit na návrh jednoho z manţelů, a to ze závaţných důvodů, pokud by další trvání BSM odporovalo pravidlům socialistického souţití ( 148 ObčZ). 1.6 Novely právní úpravy v 90. letech První novela občanského zákoníku z roku 1964 provedená v roce 1982 doplňovala ustanovení 149 o vypořádání BSM po jeho zániku, která zavedla domněnku o provedeném vypořádání tam, kde ho po dobu 3 let po zániku manţelství neprovedli sami manţelé. S nástupem demokratizace a trţního hospodářství došlo k výrazné novele občanského zákoníku, která provedla značné zásahy do úpravy BSM. V novele zákona č. 509/1991 Sb., v ustanovení 143 o rozsahu BSM bylo odstraněno vymezení BSM, ţe jde o osobní vlastnictví a dále bylo doplněno ustanovení o věcech vydaných v rámci předpisů o restituci. Velkou změnou bylo zavedení 143a, kterým bylo umoţněno manţelům, aby si mohli dohodou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúţit zákonem stanovený rozsah BSM, nebo si vyhradit vznik BSM ke dni zániku manţelství. Došlo tedy k odstranění kogentnosti ustanovení o modifikaci BSM. Dalším důleţitým ustanovením byl nový 148a, který řešil otázku pouţití majetku v BSM ve vztahu k podnikání jednoho nebo obou manţelů. Zákon jasně stanovil, ţe je potřeba souhlasu manţela při zahájení podnikání k pouţití majetku v BSM k podnikatelské činnosti. Avšak k dalším právním úkonům souvisejícím s podnikáním se jiţ souhlas druhého manţela nevyţadoval. ( 148a ObčZ). U zrušení BSM soudem byl zaveden nově další způsob zrušení, a to bylo z důvodu získání podnikatelského oprávnění jedním z manţelů. 5 5 Cechlová, E., Trutnová, J.: Historie, současnost a budoucnost institutu společné jmění manţelů [Ad Notam 2/2006, str. 45] 13

Novelou občanského zákoníku z roku 1992 bylo zařazeno kogentní ustanovení dohod mezi manţely. V případě, ţe se jednalo o nemovitost, musely mít dohody písemnou formu a nabývaly účinnosti aţ vkladem do katastru nemovitostí. ( 149a ObčZ) 1.7 Právní úprava společného jmění manželů podle novely zákona č. 91/1998 Sb. Dne 1. 8. 1998 nabyl účinnosti zákon č. 91/1998 Sb., kterým byl změněn a doplněn zákon o rodině a občanský zákoník. Zásadní změnou bylo nahrazení dosavadního institutu bezpodílového spoluvlastnictví manţelů právním institutem společného jmění manţelů (dále jen SJM ). Důraz se kladl zejména na rovné postavení manţelů, které vyplývá z jednoty tohoto manţelského společenství. Další zásadní změnou bylo určení rozsahu společného jmění manţelů, do kterého nyní náleţí nejen věci, ale i závazky. Další ustanovení současné právní úpravy společného jmění manţelů jsou podrobně rozvedena v následujících kapitolách. 14

2. Vznik společného jmění manželů Společné jmění manţelů je úzce spjato se vznikem manţelství, a to tak, ţe společné jmění manţelů můţe vzniknout jen mezi manţely. Společné jmění manţelů vzniká ze zákona (ex lege) zásadně se vznikem manţelství a je tedy moţné, ţe vznikne i v manţelství neplatném (R 42/1972). Je vyloučen vznik společného jmění manţelů mezi jinými osobami (např. druhem a druţkou, nebo v registrovaném partnerství na základě zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství). Manţelství a jeho vznik je jasně definováno v zákoně o rodině č. 94/1964 Sb., v 1 a 3. Manţelství je trvalé společenství muţe a ţeny zaloţené zákonem stanoveným způsobem; manţelství se uzavírá na základě svobodného a úplného souhlasného prohlášení muţe a ţeny o tom, ţe spolu vstupují do manţelství, které činí před příslušným orgánem. Samotným uzavřením manţelství však společné jmění nevzniká. K jeho vzniku je potřeba, aby manţelé nebo jeden z nich nabyli za trvání manţelství majetek, který ale není ze společného jmění vyloučen (např. dar, dědictví). Existuje i výjimka, která umoţňuje, ţe uzavřením manţelství nemusí vţdy vzniknout společné jmění manţelů. Děje se tak podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, v úplném znění (dále jen insolvenční zákon ), podle kterého prohlášením konkurzu zaniká společné jmění dluţníka a jeho manţela. Insolvenční zákon stanoví, ţe po dobu trvání účinků prohlášení konkurzu nemůţe vzniknout nové společné jmění manţelů; uzavře-li dluţník nové manţelství, odkládá se vznik společného jmění manţelů ke dni zániku těchto účinků. ( 276 odst. 1 insolvečního zákona) Platná právní úprava manţelům umoţňuje, aby si smlouvou ve formě notářského zápisu odloţili vznik společného jmění manţelů aţ ke dni zániku manţelství, a to aţ na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti ( 143a odst. 2 ObčZ), a dále umoţňuje také zúţení nebo rozšíření rozsahu společného jmění manţelů. 15

2.1 Předmanželská smlouva Ustanovení 143a odst. 3 ObčZ umoţňuje muţi a ţeně, kteří chtějí uzavřít manţelství, upravit si smlouvou budoucí majetkové vztahy v manţelství formou notářského zápisu, jedná se o tzv. předmanţelskou smlouvu (viz. Příloha č. 1) Tento institut byl zaveden novelou občanského zákoníku, zákonem č. 91/1998 Sb. Snoubencům umoţňuje odchylně si sjednat předmět společného jmění manţelů, mohou si vyhradit zcela nebo zčásti vznik společného jmění manţelů ke dni zániku manţelství, jestliţe se nejedná o věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti, určit si pravidla, za kterých bude společné jmění manţelů vypořádáno. Mohou také upravit správu společného jmění odchylně od zákonné úpravy. Naopak v předmanţelské smlouvě nelze upravit budoucí vyţivovací povinnost potomků manţelů nebo druhému manţelovi. Nelze ani upravit odstupné v případě, ţe jeden z manţelů zaviní například nevěrou rozpad manţelství. Předmanţelská smlouva pak nabývá účinnosti sňatkem snoubenců, tedy vznikem SJM, které má být zúţeno nebo rozšířeno, nebo jeho vznik má být vyhrazen ke dni zániku manţelství. Předmanţelskou smlouvu lze uzavřít pouze před vznikem manţelství, po uzavření sňatku není její uzavření moţné. Manţelé si pak mohou regulovat své majetkové vztahy smluvní modifikací podle 143a odst. 1, 2 ObčZ (blíţe o modifikaci rozsahu SJM v kapitole 3.5) 16

3. Předmět a rozsah společného jmění manželů Majetkové společenství manţelů je v době okamţiku vzniku manţelství prázdné. Začíná se naplňovat aţ během trvání manţelství. Základním ustanovením vymezující definici předmětu SJM je ustanovení 143 ObčZ. Svou podstatou je to kogentní ustanovení, můţe být ovšem změněno v rámci aplikace 143a ObčZ. Společné jmění manţelů nelze v zásadě chápat jako univerzální společenství majetku manţelů, nýbrţ jen jako SJM co do svého rozsahu omezené. Příkladem je zákonem vyloučený majetek, který zůstává výhradním vlastnictvím jednoho z manţelů, i kdyţ byl nabytý za trvání manţelství. Stejně tak i za všechny závazky vzniklé za trvání manţelství neodpovídají oba manţelé společně. Význam vymezení předmětu SJM je důleţitý například z hlediska vlastnictví. Zařazením určitého majetku do SJM se řeší otázka, jakým právním reţimem se majetek vůbec řídí. Zařazení nebo nezařazení majetku do SJM určuje rozsah i obsah práv a povinností, která můţe ohledně tohoto majetku kaţdý z manţelů vykonávat. Vymezení předmětu SJM je důleţitý i pro věřitele manţelů (manţela), pro kterého je důleţité znát, jaký majetek můţe postihnout nařízeným výkonem rozhodnutí. Pro věřitele je pak podstatné, jestli majetek manţelů je společný, nebo spadá do výlučného vlastnictví manţelů. 3.1 Zdroje SJM Společné jmění se nejčastěji naplňuje penězi vyplacenými jednomu z manţelů jako: a) mzda za výkon ze závislé činnosti b) příjmy z podnikatelské činnosti manţela (manţelů) c) výnosy ze společného majetku (úroky) d) nemocenské dávky e) důchodové dávky f) příjem z členství v druţstvech g) odměny z dohod o pracovní činnosti a o provedení práce h) plnění z pojistných smluv, smluv o penzijním připojištění 17

3.2 Předmět SJM Předmětem SJM mohou být podle ustanovení 143 ObčZ věci movité, nemovité a všechny ostatní věci, které mohou být podle občanského zákoníku předmětem vlastnictví. Jsou to např. byty a nebytové prostory podle ustanovení 125 odst. 1 ObčZ. Věci obecně a tudíţ i ty, které jsou předmětem SJM, mohou být tvořeny věcí hlavní a součástí věci. Podle ustanovení 120 odst. 1 ObčZ je součástí věci vše, co k ní podle její povahy náleţí a nemůţe být odděleno, aniţ by se tím věc znehodnotila. Pro příklad mohu uvést automobil. Auto není jednotná věc, ale je komplexem součástí, které tvoří samostatnou věc. Kdybychom vyjmuli z auta motor, stává se pak auto nefunkční, tudíţ by tím bylo jako věc znehodnoceno. Rozdíl je u staveb, které nejsou součástí pozemku, a to ani přístavby a nástavby. V současné právní úpravě jiţ neplatí dřívější zásada superficies solo cedit, nyní je stanoveno výslovně v ustanovení 120 odst. 2 ObčZ. Dalším pojmem souvisejícím s pojmem věc a také tedy s pojmem SJM je příslušenství věci. Podle ustanovení 121 odst. 1 ObčZ příslušenstvím věci jsou věci, které náleţejí vlastníku věci a jsou tím určeny k tomu, aby byly s věcí hlavní trvale uţívány. U jiţ zmiňovaného automobilu příslušenstvím věci můţe být např. autorádio vyjmutelné z auta, náhradní pneumatiky, nebo jiné technické pomůcky nutné nebo předepsané. U bytu jsou příslušenstvím podle 121 odst. 2 ObčZ vedlejší místnosti a prostory určené k tomu, aby byly s bytem uţívány. Blíţe určené věci, které patří do SJM jsou: a) nemovitosti b) věci trvalejší domácí potřeby, například nábytek, koberce, záclony, televize, elektronická zařízení atd. c) dopravní prostředky d) zlato, šperky, drahokamy e) hotové peníze f) předměty denní potřeby 18

3.2.1 Majetek aktiva Společné jmění manţelů tvoří na straně aktiv majetek vymezený v ustanovení 143 odst. 1 písm. a) ObčZ. Je moţné ho charakterizovat jako vše, co jeden z manţelů nebo oba společně nabyli za trvání manţelství. Zákon ale pojem majetku blíţe nevymezuje. V širším významu lze chápat majetek jako soubor všech věcí a majetkových práv (především pohledávky), jiná práva (např. práva průmyslová) a jiné hodnoty ocenitelné penězi (např. cenné papíry). Hlavní sloţkou předmětu SJM na straně aktiv jsou peněţní příjmy manţelů, bez ohledu na právní důvod vzniku příjmů. Jsou to příjmy z pracovního poměru, z podnikání, sociálního zabezpečení, atd. Do předmětu SJM vstupují okamţikem vyplacení. Soudní praxí velmi řešenou otázkou byla mzda náleţející do SJM. V dřívějších právních úpravách se zahrnovalo do předmětu SJM jiţ právo na mzdu. Nyní je mzda podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce osobním nárokem zaměstnance, netvoří proto součást SJM. Do SJM se tedy dostává aţ vyplacená mzda. Velmi diskutovaným byl v praxi obchodní podíl jako předmět SJM. Nejvyšší soud vyslovil v tomto názor, ţe: nabude-li jeden z manželů za trvání manželství obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, stává se tím získaný majetek (hodnota podílu) ze zákona součástí společného jmění manželů. 6 Stejný závěr platí i pro členský podíl v bytovém družstvu, který je majetkovou hodnotou patřící do SJM a je předmětem vypořádání SJM. Podle ustanovení 143 odst. 2 ObčZ se stává i druhý z manţelů účastníkem v bytovém druţstvu a manţelé budou společnými nájemci bytu. 3.2.2 Závazky pasiva Do předmětu SJM se řadí i závazky, které vznikly za trvání manţelství některému z manţelů nebo oběma manţelům společně. Závazky jsou však zařazeny v SJM teprve od novely občanského zákoníku od 1. 8. 1998. Do doby před novelou, tj. do 31. 7. 1998, bylo podle právní úpravy v bezpodílovém spoluvlastnictví manţelů předmětem vše, co mohlo 6 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 7. 2004, sp. zn. 22 Cdo 700/2004 19

být předmět vlastnictví, tj. pouze věci. Závazky předmět BSM netvořily. V právní praxi převaţoval výklad, podle kterého práva a závazky netvořily předmět SJM. Závazky manţelů se řídily obecným principem závazkového práva tak, ţe v případě, kdy se jednalo o závazek týkající se společné věci, byla odpovědnost solidární (srov. ustanovení 145 odst. 2 ObčZ). Netýkal-li se ale závazek společné věci, nýbrţ se jednalo pouze o závazek sjednaný jedním z manţelů, pak se stal dluţníkem za tento vzniklý dluh právě tento manţel. Současná platná právní úprava zahrnuje do předmětu SJM veškeré závazky, i takové, které byly přijaty jen jedním z manţelů bez souhlasu druhého manţela. Jestliţe závazek převzali oba manţelé společně, nebo jeden se souhlasem druhého manţela platí, ţe závazky plní manţelé solidárně. Solidarita je dána přímo zákonem v ustanovení 145 odst. 3 ObčZ, který říká, ţe závazky ve SJM plní oba manželé společně a nerozdílně. Z toho vyplývá, ţe manţelé odpovídají za splnění společného závazku veškerým svým majetkem, který mají v SJM, ale i majetkem ve výlučném vlastnictví kaţdého z manţelů. Výslovně jsou z předmětu SJM vyjmuty závazky, které se týkají majetku ve výlučném vlastnictví jednoho z manţelů a závazky, které převzal jeden manţel bez souhlasu druhého a rozsah těchto závazků přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manţelů. Přitom judikatura neřeší, co se rozumí mírou přiměřenou majetkovým poměrům manţelů. Právní praxe doposud jednoznačně nevyřešila, jak hodnotit míru přiměřenou majetkovým poměrům manţelů, zda přihlédnout k průměrným, objektivním, převaţujícím majetkovým poměrům ve společnosti, nebo zda vyjít z konkrétních majetkových poměrů manţelů. Komentář občanského zákoníku se přiklání k závěru, ţe hledisko míry majetkové přiměřenosti se musí vztáhnout ke konkrétní majetkové situaci manţelů, tedy ke konkrétnímu a individuálnímu společnému jmění manţelů v jeho celém rozsahu. 7 K uspokojení závazku, který převzal jeden z manţelů a není součástí SJM, lze při výkonu rozhodnutí postihnout majetek v SJM a výlučný majetek toho manţela, který takový závazek převzal. V tomto případě je chráněn pouze výlučný majetek druhého z manţelů. 7 Švestka, J., Spáčil,J., Škárová, M., Hulmák, M. a kolektiv. Občanský zákoník, Komentář. I, II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck. 2009. str. 966 20

3.3 Způsoby nabývání do SJM Způsoby nabývání vlastnictví jsou upravené v ustanovení 132 ObčZ, jsou to např. nabytí na základě kupní, směnné a darovací smlouvy, děděním, rozhodnutím státního orgánu, atd. U nabývání vlastnictví do SJM je nejčastějším způsobem kupní smlouva. Naopak u nabytí do SJM je nutné vyloučit dědění a darovací smlouvu. Darovat majetek manţelům do SJM není moţné, a to ani v případě, ţe je to výslovná vůle dárce. V takovém případě manţelům věc připadne do podílového spoluvlastnictví. Darování mezi manţeli je navzájem moţné, pouze pokud bude dar pocházet z výlučného vlastnictví jednoho z manţelů. Dalšími neméně významnými způsoby nabytí do SJM je například nabytí na základě rozhodnutí státního orgánu - například zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, při zpracování věci atd.; nabytí na základě zákona například transformace práva osobního uţívání pozemku na vlastnictví fyzické osoby. Jinými skutečnostmi, kterými lze nabýt vlastnictví do SJM, mohou být vydrţení, zhotovení nové věci, draţba, přírůstky ze společného majetku, ale i z výlučných majetků manţelů. 3.4 Výlučný majetek Kromě společného majetku manţelů mohou mít kaţdý z manţelů i výlučný (samostatný) majetek. Kaţdý z manţelů má ve výlučném vlastnictví to, co vlastnil před uzavřením manţelství. Nicméně i za trvání manţelství mohou vzniknout vlastnická práva pouze jednomu z manţelů. Za výlučný majetek jednoho z manţelů se povaţuje podle právního důvodu nabytí: a) majetek nabytý jedním z manţelů ještě před uzavřením manţelství b) majetek nabytý jedním z manţelů děděním nebo darování, bez ohledu na vůli zůstavitele nebo dárce 21

c) majetek vydaný na základě restitučních předpisů jednomu z manţelů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manţelství d) majetek slouţící podle své povahy osobní potřebě jednomu z manţelů (věc musí skutečně slouţit osobní potřebě jednomu z manţelů, nestačí pouze to, ţe by mohla slouţit; řadí se k nim oblečení, osobní hygienické a kosmetické potřeby aj.) e) majetek nabytý jedním z manţelů za majetek, který náleţel do výlučného vlastnictví tohoto manţela (Nejedná se o nabytí nového majetku ani o rozmnoţení stávajícího majetku, ale pouze o změnu majetku, která nemá vliv na povahu těchto věcí. Jsou to např. věci získané výměnou za věc z výlučného majetku nebo výtěţek z prodeje věci ve výlučném vlastnictví, např. manţelka před uzavřením manţelství je výlučným vlastníkem obytného domu, ten v průběhu manţelství prodá a koupí si rekreační chatu a auto. Naopak budou-li na pořízení věci pouţity jak prostředky nabyté za majetek z výlučného vlastnictví manţela, tak prostředky patřící do SJM, patří věc do SJM a manţelovi vzniká právo při vypořádání na vyplacení investice podle 149 ObčZ.). f) osobností práva a majetková práva, která jsou spojena výhradně s osobou jednoho z manţelů, např. náhrada škody na zdraví, náhrada za bolestné a ztíţení společenského uplatnění. (Lze sem zařadit i autorská práva, upravená zákonem č. 121/2000 Sb., autorský zákon v platném znění. Autorská práva jako taková do SJM nespadají, ale výnosy z majetkových práv vzniklých za trvání manţelství jiţ spadají do SJM.) Lze tak učinit všeobecný závěr, ţe majetek nabytý jedním nebo oběma manţeli, nabývají do SJM, s výjimkou negativně vymezeného majetku v SJM, který je nabyt pouze do výlučného vlastnictví jednoho z manţelů, případně do podílového spoluvlastnictví (např. dary, dědictví). 22

3.5 Rozsah SJM Rozsah SJM stanoví ustanovení 143 ObčZ a toto ustanovení má kogentní povahu. Odchýlit se od zákonem vymezeného rozsahu je moţné pouze v ustanovení 143a a ustanovení 148 ObčZ. V případě změny rozsahu SJM obsahuje občanský zákoník ustanovení 143a ObčZ, ve kterém je upravena moţnost manţelů modifikovat si rozsah SJM. Modifikační smlouva je vyjádřením vůle obou manţelů. Platnost takovéto smlouvy vyţaduje uzavření smlouvy formou notářského zápisu. Pokud zákonem stanovená forma nebyla dodrţena, například kdyby tato dohoda byla sepsána bez přítomnosti notáře, byl by tento právní úkon absolutně neplatný. Další změny rozsahu SJM mohou být provedeny také soudem, a to v souladu s ustanovením 148 ObčZ (blíţe se této problematice věnuje kapitola 3.5.3 této práce). 3.5.1 Smluvní modifikace Manţelé si mohou upravit rozsah SJM smlouvou ve formě notářského zápisu. Obsahem smlouvy můţe být vše, co je předmětem SJM. O rozsahu smlouvy, tedy o tom, jaké majetkové hodnoty mohou být upraveny smlouvou, pojednává 143a odst. 1 ObčZ. Je zde stanoven i časový rozsah změn, a to tak, ţe můţe být přidán nebo vyloučen majetek a závazky nabyté nebo vzniklé v budoucnu, nebo které jiţ předmět SJM tvoří. Dále je stanoven věcný rozsah, kde předmětem smlouvy mohou být jednotlivé majetkové hodnoty a jednak i soubor těchto hodnot. Rozsah SJM můţe být upravený následovně: a) zúžení rozsahu SJM Zúţením rozsahu SJM se rozumí, ţe majetek a závazky, které by jinak tvořily předmět společného jmění, se smlouvou uzavřenou manţeli z jeho předmětu vylučují a jsou dále ve vlastnictví kaţdého z manţelů. V praxi je to asi nejvíce pouţívaný způsob modifikace SJM. Manţelé nejsou ničím omezeni a mohou si svobodně a dobrovolně určit o jaké majetkové hodnoty svoje společné jmění zúţí. Manţelé nejsou omezeni ani co se týče důvodů zúţení SJM. 23

Nejčastějšími případy zúţení jsou: - jestliţe jeden z manţelů začal podnikat a podnikání by mohlo ohrozit společný majetek - jestliţe podíl na získávání majetku jednoho z manţelů je výrazně vyšší a tento manţel si nepřeje, aby majetek jím získaný byl v celém rozsahu v SJM - jestliţe manţelé trvají na rozvodu a do doby, neţ proběhne rozvodové řízení, nechtějí, aby se jejich SJM dále rozrůstalo - jestliţe manţelé neţijí ve společné domácnosti a nechtějí, aby se majetkové hodnoty nabývaly do SJM a aby závazky zatěţovaly SJM Je-li předmětem smlouvy nemovitost, tak taková smlouva o zúţení nabývá účinnosti aţ vkladem do katastru nemovitostí. Manţelé tedy smlouvou o zúţení rozsahu SJM nabudou nemovitost do výlučného vlastnictví jen na základě vkladu tohoto práva do katastru nemovitostí. Ohledně rozsahu zúţení SJM platí, ţe manţelé nemohou SJM zcela zrušit. Součástí SJM musí i po zúţení zůstat vţdy majetek, který tvoří obvyklé vybavení společné domácnosti. Lze tento majetek chápat jako minimální hranici, která zachovává institut SJM. Po zúţení rozsahu SJM musí dojít k vypořádání té části ze společného jmění, která byla z rozsahu vyjmuta a nebyla vypořádána přímo ve smlouvě o zúţení. Vypořádání se pak provede podle ustanovení 149 ObčZ. 8 Tato úprava je nově zavedená novelou občanského zákoníku s účinností 1. 8. 1998. Dříve do SJM patřily jen věci a nebylo moţné zúţit rozsah SJM o majetek nabytý v budoucnu. Pro názornost je v Příloze č. 2 této bakalářské práce uveden vzor modifikační smlouvy o zúţení rozsahu SJM. 8 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1474/2000 24

b) rozšíření rozsahu SJM Rozšířením zákonem stanoveného rozsahu SJM se rozumí, ţe se jeho součástí stane i majetek a závazky, které jsou podle ustanovení 143 odst. 1 ObčZ negativním vymezením SJM vyloučeny. Mohou to být věci nabyté jedním z manţelů za trvání manţelství dědictvím, darem, nebo věci vydané v rámci restituce, tedy obecně řečeno výlučný majetek jednoho z manţelů. SJM lze také rozšířit o nemovitost, kterou má ve výlučném vlastnictví jeden z manţelů. Manţelé tak činí proto, ţe jsou na tuto nemovitost vynakládány značné prostředky ze společného jmění, a je pro manţele vhodnějším řešením vloţit takový majetek do SJM. Nejčastěji se jedná o nemovitost, kterou jeden z manţelů zdědil, dostal darem nebo ji vlastnil jiţ před uzavřením manţelství. V praxi ovšem tento způsob modifikace SJM není příliš obvyklý. c) vyhrazení vzniku společného jmění manželů ke dni zániku manželství V případě, ţe se manţelé dohodnou pro tento třetí způsob smluvní modifikace, znamená to, ţe za trvání manţelství mají manţelé, s výjimkou věcí tvořících obvyklé vybavení společné domácnosti, jen své výlučné majetky. Veškerý majetek a závazky, které manţelé nabudou za trvání manţelství, nespadají do SJM. Aţ ke dni zániku manţelství nastanou účinky dohody tak, ţe všechny věci, majetková práva a závazky existující k tomuto dni vytvoří souhrn společného majetku, který se bude vypořádávat. Příkladem, kdy by si manţelé mohli zvolit tento způsob modifikace SJM je, ţe si vyhradí vznik SJM ke dni zániku manţelství ohledně věcí, které slouţí k výkonu povolání, nebo ohledně příjmů a závazků souvisejících s podnikatelskou činností jednoho nebo obou manţelů. Oddělí si tak své podnikatelské aktivity od návaznosti na SJM. Naproti těmto výhodám není moţnost vyhradit si vznik SJM ke dni zániku manţelství příliš často vyhledávána, moţná i proto, ţe se manţelé stejně nevyhnou vzniku SJM. 25

Z hlediska právních důsledků těchto smluv, týkajících se zúţení, rozšíření rozsahu a vzniku SJM ke dni zániku manţelství, pokud jde o právní vztahy manţelů vůči jiným (třetím osobám - nejčastěji věřitelům), je zde významné ustanovení 143a odst. 4 ObčZ, podle kterého se manţelé mohou vůči třetí osobě odvolat na tyto modifikační smlouvy jen v případě, ţe je jejich obsah znám. Důkazní břemeno je na manţelích. V případě, ţe manţelé neprokáţí, ţe obsah smluv byl v době uzavření závazku třetím osobám znám, mohou se tyto osoby domáhat uspokojení ze společného majetku tak, jako by k ţádné smlouvě mezi manţeli nedošlo. Platil by tak obecný zákonný majetkový reţim společného jmění manţelů. Například pokud by měli manţelé zúţené společné jmění manţelů a jeden z nich by chtěl uzavřít smlouvou o úvěru v bance, pak musí doloţit tuto modifikační smlouvu jiţ v době uzavření smlouvy o úvěru a dá se předpokládat, ţe se i banka bude zajímat o existenci nějakých modifikačních smluv. V takovém případě se pak druhý z manţelů můţe na smlouvu o zúţení SJM odvolat, jestliţe by banka v případě sporu chtěla nakládat s majetkem v SJM. Právní úkon učiněný u notáře, například zúţení SJM je zpoplatněný. Odměna notáře se řídí notářským tarifem podle vyhlášky č. 196/2001 Sb., o odměnách a náhradách notářů a správců dědictví, ve znění pozdějších předpisů. Tarifní hodnota se odvíjí od hodnoty majetku, který je předmětem dohody o zúţení SJM. Hodnota majetku se určuje cenou obvyklou, tj. cenou, za jakou by dané věci nebo jiné majetkové hodnoty bylo moţné prodat. Výše odměny notáře podle tarifní hodnoty je uvedena v příloze č. 3. Z důvodu poměrně vysoké odměny notáře se k dohodám o změně rozsahu SJM manţelé příliš neuchylují, anebo také proto, ţe o těchto moţnostech modifikace SJM často ani nevědí. 3.5.2 Soudní modifikace V ustanovení 148 odst. 1 ObčZ je stanoveno, ţe soud můţe ze závaţných důvodů na návrh jednoho z manţelů zúţit SJM aţ na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. Na zúţení je právní nárok v případě, ţe se podaří prokázat, ţe je splněna podmínka závaţných důvodů. Jelikoţ občanský zákoník neuvádí, které důvody pokládá za závaţné, je zde dána pro soudní praxi poměrně široká moţnost úvah při výkladu toho, jaké jsou závaţné důvody v souvislosti s kaţdým jednotlivým konkrétním případem. Dle judikatury se dá např. vycházet z odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu 22 Cdo 26

2211/2004, který uvádí jako závaţný důvod skutečnost, ţe manţelé spolu dlouhodobě nevedou společnou domácnost, nejsou schopni se dohodnout na podstatných záleţitostech hospodaření s majetkem náleţejícím do SJM. Úprava BSM platná do 31. 7. 1998 umoţňovala, aby majetkové společenství manţelů bylo za trvání manţelství zrušeno pouze rozhodnutím soudu. Zánik BSM dohodou manţelů nebyl v té době přípustný. Rozhodnutí, kterým se BSM rušilo, mohlo být vydáno jedině na návrh jednoho z manţelů, a to ze závaţných důvodů, zejména, kdyby jeho další trvání odporovalo dobrým mravům. Současná platná právní úprava neumoţňuje soudu, aby SJM zrušil, můţe pouze rozsah omezit na jiţ zmiňovanou úroveň věcí tvořících obvyklé vybavení společné domácnosti. Získal-li jeden z manţelů oprávnění k podnikání nebo se stal neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti, můţe druhý z manţelů podat návrh na zúţení společného jmění, aţ na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. Jestliţe budou poţadované podmínky splněny, soud musí návrhu vyhovět. Dále z ustanovení 148 odst. 4 ObčZ vyplývá, ţe jednou zúţený rozsah SJM je moţné opět rozšířit pouze jiným rozhodnutím soudu na návrh jednoho z manţelů. Nabízí se zde otázka, jaké účinky má rozhodnutí soudu o zúţení společného jmění manţelů vůči třetím osobám. Lze uvaţovat o analogické aplikaci ustanovení 143a ObčZ, na základě kterého se lze na obsah smluv vůči jiným osobám dovolat pouze tehdy, je-li obsah smluv těmto osobám znám. Ovšem argumentem na druhou stranu můţe být skutečnost, ţe zákon obdobné důsledky jako v ustanovení 143a ObčZ nestanovil, jednak i skutečnost, ţe v případě zrušení soudem je přece jen niţší moţnost zneuţití tohoto institutu vzhledem ke třetím osobám. Naproti tomu stojí fakt, ţe soudní rozhodnutí nejsou veřejně přístupná tak, aby si kaţdý mohl ověřit, zda k modifikaci došlo nebo ne. 27

4. Obsah společného jmění manželů Obsah společného jmění manţelů tvoří práva a povinnosti manţelů navzájem mezi sebou, vůči třetím osobám a správu majetku. Oba manţelé mají ve vztahu ke společnému stejná práva i povinnosti. 4.1 Práva a povinnosti mezi manželi navzájem Právní vztah mezi manţeli se řídí ustanovením 145 odst. 1 ObčZ, které stanoví, ţe majetek, který tvoří společné jmění manželů, užívají a udržují oba manželé společně. Na způsobu, jak bude majetek skutečně uţíván, by se měli manţelé dohodnout. Tato dohoda by měla vycházet z hospodaření se společným majetkem. I kdyţ novela Občanského zákoníku z roku 1998 nepřevzala předchozí úpravu z Občanského zákoníku platného do roku 1998, kde manţelé společně hradí náklady vynaloţené na věci nebo spojené s jejich uţíváním a udrţováním, lze však předpokládat z výkladu slova udrţují v ustanovení 145 odst. 1 ObčZ, ţe tím nebyl původní výklad změněn. 9 Totéţ platí i v případě řešení neshod mezi manţeli o uţívání společných věci nebo vynakládání nákladů na společné věci. Manţelé mají právo na soudní rozhodnutí, ačkoliv výslovná právní úprava jiţ není v ObčZ obsaţena. 4.2 Práva a povinnosti manželů vůči třetím osobám Vztahy manţelů vůči třetím osobám upravuje ustanovení 145 odst. 3 ObčZ. Závazky, které tvoří SJM, plní oba manţelé společně a nerozdílně. Manţelé jsou společnými dluţníky a odpovídají svým veškerým majetkem, tedy majetkem tvořící předmět SJM, ale i výlučným majetkem kaţdého z manţelů. Solidarita manţelů je obsaţena i v Zákoně o rodině v 21, podle kterého jednání jednoho manţela při obstarávání běţných záleţitostí rodiny zavazuje oba manţely společně a nerozdílně. V případě, ţe vznikl závazek za trvání 9 Švestka, J., Spáčil,J., Škárová, M., Hulmák, M. a kolektiv. Občanský zákoník, Komentář. I, II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck. 2009. str. 980 28

manţelství jen jednomu z manţelů, a nepřesahují míru přiměřenou majetkovým poměrům, odpovídají manţelé za takovýto závazek stejným způsobem, jako by šlo o závazek solidární. Jestliţe ale závazek vznikl jednomu z manţelů ještě před uzavřením manţelstvím, odpovídá za závazek pouze svým výlučným majetkem. Solidarita manţelů se týká i společných práv manţelů, kde jsou manţelé oprávnění společně a nerozdílně. Jedná se o aktivní solidaritu manţelů podle ustanovení 513 ObčZ. Kaţdý manţel je oprávněn domáhat se svým jménem vydání předmětu SJM na třetí osobě, poţadovat zaplacení dluţné pohledávky atd. 4.3 Správa majetku Oba manţelé mají ve vztahu ke společnému majetku stejná práva a povinnosti. Obvyklou správu společného majetku vykonává podle ustanovení 145 odst. 2 ObčZ kaţdý z manţelů. V ostatních případech, tj. těch, které obvyklou správu přesahují, je třeba souhlasu obou manţelů, jinak je právní úkon neplatný. Právní úprava pojem správa majetku nedefinuje. Podle komentáře Občanského zákoníku se správou obvykle rozumí hospodaření a disponování s majetkem. 10 Rámec obvyklé správy přesahují takové úkony, kterými se mění podstata majetku nebo se sniţuje jeho hodnota významným způsobem. Obecně se dá říci, ţe obvyklou (běţnou) správou je taková správa, která se nemůţe setkat s nesouhlasem druhého manţela proto, ţe neohrozí jejich společná práva, a ţe je to očekávaná záleţitost. Za obvyklou správu lze povaţovat to, co je při hospodaření s určitou věcí běţné a obvyklé, co se pravidelně opakuje a co se nevymyká z rámce obvyklého hospodaření s věcí. Běţná správa je obsaţena i v Zákoně o rodině v 21, podle kterého je manţel oprávněn druhé zastupovat v běţných záleţitostech, zejména přijímat za něho běţná plnění. Za běţnou záleţitost lze povaţovat i vše, co je plněním povinností uloţených zákonem nebo jiným právním předpisem, plnění povinností uloţená rozhodnutím 10 Švestka, J., Spáčil,J., Škárová, M., Hulmák, M. a kolektiv. Občanský zákoník I, II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck. 2009. str. 981 29

příslušného orgánu a plnění povinností ze smluvních závazků. Mezi obvyklé záleţitosti se dají dále zařadit právní úkony, které se týkají společného majetku a neznamenají praktickou změnu v něm, např. jde o ukládání peněz na běţné účty, sporoţiro atd. V takovýchto případech nemusí mít manţel souhlas druhého manţela k výkonu těchto běţných záleţitostí. Obvyklou správu společného majetku představuje např. obstarávání běţného chodu domácnosti (nákup spotřebních předmětů přiměřené hodnoty), obstarávání běţných oprav v domácnosti, plnění pravidelných platebních povinností placení záloh za sluţby spojené s uţíváním bytu, atd. Obvyklou správu lze ve většině případů chápat jako úkony týkající se zajištění chodu domácnosti a zajištění základních potřeb členů rodiny. Správou, které není obvyklá (běţná), jsou označovány ostatní záleţitosti. K právním úkonům týkajících se ostatních záleţitostí je vyţadován souhlas obou manţelů, jinak je právní úkon neplatný. To ovšem neznamená, ţe tento úkon nemůţe manţel učinit sám a zavázat tím i druhého manţela. Nedostatek souhlasu manţela s právním úkonem má za následek relativní neplatnost takového právního úkonu, tudíţ je na druhém manţelovi, aby včas projevil svůj nesouhlas, jinak se má za to, ţe jeho mlčení je souhlas a je pak na něm, aby prokázal opak. Forma souhlasu však není nikde stanovena, stačí ho udělit i konkludentně, a to jak před právním úkonem, tak i dodatečně po provedení právního úkonu. Mlčení druhého manţela však nemůţe být povaţováno za souhlas v případě, ţe se o právním úkonu vůbec nedozvěděl. K ostatním záleţitostem se dají zařadit zakládání dlouhodobě platných práv a povinností, uzavření nájemní smlouvy, atd. 11 Za obvyklou správu se v praxi nepovaţuje darování nemovitosti, poskytnutí daru, zastavení nemovitosti, uzavření půjčky, z jejíchţ nákladů mají být hrazeny společné náklady. 11 Pokorný, M., Holub, M., Bičovský, J. Společné jmění manţelů. Praha: Linde, a.s., 2000. str.125-138 30