MiG-15 aneb návrat stříbrné legendy Zkušenosti se stavbou a létáním SOUVISLOSTI Je nechvalně známým paradoxem, že válečné přípravy a konflikty posouvají úroveň vědy a lidského poznání na další vyšší úroveň. Zmíněná úvaha platí v plné míře platí i pro letoun MiG-15, jehož silueta se na nebi poprvé objevila 30. 12. 1947 v někdejším SSSR. Jeho vývojem a operačním nasazením se Sovětský svaz zařadil mezi proudové velmoci, i když srdce letadla proudový motor RD 45 byl jen lehce upravený licenční britský motor Rolls Royce NeNe. Nevýhodná ekonomika letového provozu vedla ke zásadnímu přepracování motoru a nové stroje (MiG-15 bis) již létaly s pohonnou jednotkou VK-1 konstruktéra Klimova. Rozšířením migů mimo území SSSR se i některé další státy tzv. Světové socialistické soustavy staly proudovými velmocemi, vybavenými špičkovou leteckou technikou té doby (např. Polsko, NDR, Čína, Severní Korea či Vietnam). Patnáctka měla mimořádný význam i pro někdejší Československo, které ji kromě jejího zařazení do své výzbroje vyrábělo od roku 1951 pod označením S-102 a CS-102 (cvičná verze MiG-15 UTI) v licenci. Pořízením modelu MiG-15 si chci připomenout legendární stroj, který na našem nebi zanechal nesmazatelnou kondenzační stopu. Můj článek neberte přímo jako test, ale spíše jako mé zkušenosti s popisovaným modelem. POPIS Stavebnici jsem si objednal ve známém čínském internetovém obchodu, který dodává model stíhačky bez označení výrobce a také bez typické fotografie na přepravní krabici. Známý filmový bonmot radí nepátrej a nepřepínej. Neuposlechl jsem a hledal na internetu možného výrobce. Kupodivu jich bylo několik a mezi nejpravděpodobnější se řadí firma Art Tech, která model dodává v úplné výbavě, v typickém červeno-stříbrném provedení. V této podobě můžeme model koupit v některých českých internetových obchodech za cenu, která snese označení jako přijatelná. Co obsahovala originální přepravka? Model v provedení ARF, takže kompletní stavebnici. Trup s výbavou (dostanu se k ní později), pilotní kabinu, samostatné poloviny křídel s naistalovanými servy křidélek, poloviny VOP, dvě hlavní podvozkové nohy s mechovými koly, přední řízený podvozek (tedy servo s mechanickým náhonem) a sáček s drobnostmi (uhlíkové trubky, šrouby ke spojení trupu a křídla a praktický křížový šroubovák). 1
Také modelářský chlebíček je o dvou kůrkách. Na jednu stranu bylo sympatické, že provedení většiny dílů bylo velmi dobré. Což platí o plastových doplňcích (makety výstupů kanonů či provedení hlavního podvozku). Také pohled zezadu modelu potěšil přinejmenším vtipně nainstalovaným regulátorem hned za dmychadlem, což umožňuje dobré chlazení elektroniky. Celkově lze říci, že vypěněním do negativní formy se výrobci podařilo potlačit dojem polystyrénového povrchu na přijatelnou míru. Nepříjemné však bylo zjištění, že jde opět o výrobek (obdobně jako u L-39 - viz RCM 11/2008) z čistého (netvrzeného) polystyrenu, s předzvěstí malé odolnosti povrchu a rizikem velkého opotřebení při obvyklém provozu. Sestavený model má rozpětí i délku 800 mm a je vybaven 5lopatkovým dmychadlem o průměru 65 mm poháněným bezkomutátorovým motorem BL 2040-14L2. O regulátoru toho moc vědět nebudeme, je hned za dmychadlem a provozní údaje nelze identifikovat. Tři 8gramová serva modelu jsou již nainstalována jedno v prostoru kabiny pro ovládání VOP a dvě v křídle k ovládání křidélek. A další, již zmíněném podvozkovém celku. Moje stavebnice neobsahovala žádný návod, a tak údaje o poloze těžiště či letové hmotnosti byly neznámou. Z internetové nabídky bylo zřejmé, že model by měl pohánět 3článek Li-Pol o kapacitě cca 1500 mah. SESTAVENÍ MODELU Jak bývá u takových stavebnic zvykem, sloveso stavěti se pro dokončení modelu příliš nehodí. Jeho sestavení zabralo asi 3 hodiny (obohacení televizních večerů), přičemž nejvíce času připadlo na dodělávky (prodlužovací kabely) a nastavení RC výbavy, resp. výchylek kormidel. Nicméně ve stručnosti postup: serva křidélek mají sice delší kablíky, ty však nestačí k přivedení do kabinového prostoru, ve kterém bude přijímač (v mém případě JETI 5 MPD). Proto nás čeká výroba prodlužovacích kabelů a jejich instalace tak, aby ústily v centroplánu trupu, kde je spojíme s konektory od serv. Centroplánem protáhneme uhlíkovou trubku, na ni nasadíme poloviny křídla do plastového protikusu, který tvoří vtipný díl spolu s uchycením hlavního podvozku. Výrobce počítá s tím, že spojení křídel s trupem bude rozebíratelné (po uvolnění 2 vrutů), které se šroubují zespodu křídla a procházejí plastovým dílem v centroplánu trupu. Tuto myšlenku nazveme optimistickou a pro jistotu poloviny křídla zalepíme natvrdo k trupu (např. Herkulesem). Zbývá v SOP protáhnout uhlíkovou tyčku a na její konce přilepit poloviny VOP. Už tady se ukázalo, že polystyren je velmi křehký materiál. To když silnější stlačení obou polovin VOP způsobilo jejich nalomení. Přesně za místem, kde končí uhlíková tyčka. První vada na kráse byla na světě. Poté nainstalujeme přední podvozek a protáhneme kabel serva do kabinového prostoru. Podvozek lehce zajistíme lepidlem ke spodku trupu. Hlavní podvozek (resp. podvozkové nohy) se zasouvá do plastových dílů v křídle. Jde to bez obtíží a s dostatečnou tuhostí. Nakonec spojíme táhla od serva VOP s pákami kormidel. 2
Pohonná baterie se umisťuje na stojato do kabinového prostoru. Po pravdě řečeno, kapsa v polystyrenu je poměrně malá a nepočítá s většími typy baterií. Také dovážení modelu posouváním pohonné baterie je nemožné. Zbývá nastavit RC soupravu tak, aby výchylky odpovídaly našim zvyklostem a byly funkční. VRÁSKY NA ČELE V mém případě hladký průběh sestavení modelu komplikovalo několik situací, bez kterých bych se rád obešel. Při prohlídce trupu jsem objevil drobnost : poloviny (přední a zadní) byly jen nabodovány lepidlem k sobě. Volného místa (nejen pro kreditní kartu) bylo habaděj. Po důkladném slepení se na jednu stranu zvýšila pevnost trupu, na stranu druhou zvýšila obava, že i na jiném místě se projeví nedodělky. Potvrdilo se to v případě přední podvozkové nohy, která je z materiálu, jež má hodně daleko k pružinové oceli Pro napájení jsem počítal s baterií 1600 mah, ta však odmítala vyplnit pro ni vymezený prostor a zasahovala svou výškou až do kabiny. Nezbylo, než vyrobit otvor v podlážce kabinového překrytu, aby se tato drobnost napravila Při nastavování RC soupravy jsem zjistil, že vůle na páce křidélkových serv je až povážlivě velká, což s projevuje mrtvými výchylkami křidélek + 2 mm od neutrálu. Nakonec mé psychice značně ulevil názor kamaráda, když řekl, že modely toho typu se musí stejně stále řídit, tak jakýpak neutrál LÉTÁNÍ S MIGEM Na konci dubna 2010 jsem pozval MiG-15 k ochutnávce královéhradeckého nebe nad naším klubovým letištěm. Trochu obav ze startu 610 gramů hmotného modelu s plošným zatížením 48,5 g/dm² jsem měl. Nicméně start proběhl v pořádku. Po potřebném rozjezdu a přitažení výškovky se migina poslušně vznesla. Na co jsem však nebyl zvyklý, byla malá účinnost výškovky, což se projevilo především zatáčkách, ve kterých měla snahu se propadat. Výchylky VOP se proto snažíme nastavit na maximálně možnou hodnotu; jedině tak se s modelem skamarádíme i v situacích, které jiné modely hravě zvládají. Také musíme vzít v úvahu, že jde o motorově lehce poddimenzovaný model, od kterého nemůžeme očekávat stoupavé figury bez potřebného rozjezdu. Bohužel je třeba počítat i s tím, že provoz modelu se odrazí na jeho kabátu. Každý šrám, každé hopsavé přistání, každý kontakt s matičkou Zemí má svůj otisk Při létání s MiG-15 se mi podařilo ztratit kabinu (nahradil jsem z produkce domácího výrobce) a jen jednou jsem vyrobil díru do země, po které jsem vyzkoušel problematickou opravitelnost v modelářské praxi I tak nás však model odmění velmi realistickým dojmem z létání a připomene krásnou dobu našeho letectví, ve které pomalu utichal zvuk spalovacích motorů a nahrazoval je svist proudových turbín. 3
Tomáš Svatoš, Juniorklub Hradec Králové Foto autor (TomSvatos@seznam.cz) Literatura: 1/ Franks N.: Aircraft versus Aircraft. London: Grub Street ltd. 1999. 2/ Irra M.: MiG 15. Praha: Jakab, 2007, IBN 80-903637-7-6. 3/ VRANÝ J., KRUMBACH, J. MiG-15, La-5 a La-7, Fokker D VII. Ilustrovaná historie letectví, Praha: Naše vojsko 1985. 4/ http://www.army.cz/avis/publikace/pulstoleti_migu/str_10.pdf Název modelu MiG-15 Výrobce: název firmy (?), Čína Typ modelu - polomaketa Rozměry - rozpětí 800 mm - délka 800 mm - nosná plocha 12,6 dm2 - plošné zatížení 48,5 gr./dm2 Hmotnost - letová 610 gramů Pohon - dmychadlo (5lopatkové, Ø 65 mm) - motor BL 2040-14L2 Ovládané prvky - výškovka - křidélka - motor - přední podvozková noha Hodnocení - konstrukce ****/4 4
- obtížnost stavby *****/5 - opravitelnost **/2 - letové vlastnosti ****/4 5