Územní soudr nost Ústøedním cílem EU, jak je stanoveno ve smlouvì (èlánek 2), je podporovat hospodáøský a sociální pokrok a vysokou zamìstnanost a dosáhnout vyvá eného a udr itelného rozvoje, zvláš prostøednictvím vytvoøení oblasti bez vnitøních hranic, prostøednictvím posilování hospodáøské a sociální soudr nosti a prostøednictvím vytvoøení hospodáøské a mìnové unie... Z toho vyplývá, e lidé by nemìli být znevýhodnìni, a ijí nebo pracují kdekoliv v Unii. Proto byla do návrhu ústavy (èlánek 3) zahrnuta územní soudr nost, která doplòuje cíle Unie týkající se hospodáøské a sociální soudr nosti. Její význam také oceòuje èlánek 16 (Principy) smlouvy, který uznává, e obèané by mìli mít pøístup k základním slu bám, infrastruktuøe a ke znalostem, kdy vyzdvihuje význam slu eb obecného hospodáøského zájmu podporujících sociální a územní soudr nost. Koncepce územní soudr nosti rozšiøuje pojem hospodáøské a sociální soudr nosti, proto e jej doplòuje i posiluje. Co se politiky týèe, cílem je pomoci dosáhnout vyvá enìjšího rozvoje zmenšením stávajících nerovností, zabránìním vzniku územní nevyvá enosti a vytváøením koherentnìjších sektorových politik s územním dopadem i politiky regionální. Centrem zájmu je také zlepšit územní integraci a podpoøit spolupráci mezi regiony. V EU existuje mnoho aspektù územní rovnováhy, které ohro ují harmonický rozvoj hospodáøství Unie v budoucích letech: na úrovni EU je to vysoká koncentrace hospodáøské èinnosti a obyvatelstva v centrální oblasti neboli v tzv. pìtiúhelníku (rozprostírajícím se mezi severním Yorkshirem v Anglii, Franche-Comté ve Francii, Hamburkem v severním Nìmecku a Milánem v severní Itálii), který byl oznaèen v Druhé etapové zprávì o soudr nosti a který pokrývá 18 % rozlohy EU15 a tvoøí 41 % obyvatel, 48 % HDP a 75 % výdajù na výzkum a rozvoj. Rozšíøení tento stupeò koncentrace ještì zvýší, proto e zvìtší rozlohu a poèet obyvatel EU, ale HDP zvýší pomìrnì málo; na národní úrovni je to pøetrvávání znaèných nevyvá eností mezi hlavními metropolitními oblastmi a zbytkem státu, pokud jde o hospodáøský rozvoj, co je zvláš charakteristické pro pøistupující zemì; na regionální úrovni je to zvìtšování nebo alespoò pøetrvávání velkého poètu územních rozdílù kromì tìch, které lze zmìøit HDP nebo nezamìstnaností. Hospodáøský rozvoj doprovází zvláš vzrùstající dopravní zácpy a zneèištìní ovzduší a pøetrvávání sociálního vylouèení v hlavních mìstských aglomeracích, zatímco mnoho venkovských oblastí trpí nedostateèným hospodáøským spojením se sousedními malými a støedními mìsty, co èasto vede k oslabování jejich hospodáøství. Velké mìstské oblasti se rozrùstají a zabírají okolní krajinu zároveò s tím, jak se zvyšuje jejich hospodáøská aktivita a poèet obyvatel, a vytváøejí tak tzv. obytné hospodáøské oblasti, zatímco venkovské oblasti, kde nejsou ádná mìsta, za ívají pokles poètu obyvatel a sni ování dostupnosti základních slu eb; v rámci regionù a mìst je to rozvoj hnízd chudoby a sociálního vylouèení v oblastech èasto pouze s omezenou dostupností základních slu eb; v mnoha konkrétních oblastech omezených zemìpisnými podmínkami (ostrovy, øídce obydlené oblasti daleko na severu a nìkteré horské oblasti) obyvatelstvo ubývá a stárne, zatímco dostupnost je stále problémem a ivotní prostøedí zùstává køehké, ohro ované napøíklad pravidelnými po áry, suchy a povodnìmi. v nejvzdálenìjších oblastech s nahromadìnými pøírodními a geografickými nevýhodami (jak uvádí èlánek 299.2 Smlouvy o EU) je to pøetrvávání vá ných sociálních a hospodáøských problémù, 27
které lze tì ko øešit v dùsledku jejich vzdálenosti, izolovanosti, topologických podmínek, podnebí, malého trhu a závislosti na malém poètu výrobkù. Tyto územní rozdíly nelze ignorovat, nebo kromì vá ných potí í v periferních a nejvzdálenìjších oblastech nebo problémù s dopravními zácpami v nìkterých centrálních oblastech ovlivòují celkovou konkurenceschopnost hospodáøství EU. Pokrytí nákladù na dopravní zahlcení nebo øešení sociálních dùsledkù vyplývajících z tìchto rozdílù s sebou nese neoptimální rozdìlení prostøedkù i ni ší výkonnost a hospodáøskou konkurenceschopnost, ne jaké by mohlo být v posti ených regionech pøípadnì dosa eno, a se ji jedná o atraktivní oblasti v centru nebo znevýhodnìné oblasti na periferii. Tyto problémy mohou uvést do pohybu kumulativní proces, ve kterém napøíklad potí e s pøístupem do center výzkumu a inovací nebo k sítím informaèní a telekomunikaèní technologie (ICT) dále sní í potenciál hospodáøského rozvoje regionù, které ji tak zaostávají. Boj s územními rozdíly a dosa ení prostorovì vyvá enìjšího vzorce hospodáøského rozvoje vy aduje urèitou koordinaci rozvojových politik, mají-li být koherentní a navzájem konzistentní. Z tohoto dùvodu Evropská rada v Postupimi definovala v roce 1999 Perspektivu evropského územního rozvoje. Podpora vyvá eného rozvoje Územní nevyvá enosti ve výskytu mìst a metropolí Mìstské systémy jsou motory regionálního rozvoje a právì z hlediska jejich geografického rozmístìní v EU je nevyvá enost mezi centrem a periferií nejviditelnìjší. Analýza tìchto systémù, jejich potenciálu a rozsahu spolupráce mezi nimi odkrývá následující tendence 10 : k rùstu stále dochází v centrálních èástech Evropy a v hlavních mìstech, kde se soustøeïují ústøedí spoleèností, výzkumná èinnost a vzdìlávací a kulturní zaøízení (Londýn, velké nizozemské mìstské oblasti a severozápadní nìmecká velkomìsta stále zaznamenávají významné zvyšování poètu obyvatel). Všechny tyto hlavní strategické funkce zajiš uje více ne 70 velkomìst nebo mìstských aglomerací, z nich 44 má více ne 1 milión obyvatel a které lze pova ovat za metropole rùstu evropského významu. Zvláš významný mezi tìmito mìsty je oblouk rozprostírající se od Londýna k Milánu a procházející mìstskou aglomerací sestávající z mìst podél Rýna (Essen a Kolín); v pøistupujících zemích navzdory poklesu poètu obyvatel dochází k významnému nárùstu v hlavních mìstech, zvláštì v Budapešti, Praze, Lublani a hlavních mìstech pobaltských státù. Jedinou výjimkou je Polsko, kde Varšavì konkuruje pìt velkých metropolitních oblastí; vznik nových tendencí ménì polarizovaný rozvoj a rùst poètu mìstských oblastí v periferních èástech EU, vèetnì: rozšiøování centrálních oblastí na východ, rùst takových mìst, jako je Berlín, Mnichov a Vídeò; hospodáøsky silnými, zvláštì v nových technologiích, se stávají hlavní mìsta ve Skandinávii, Stockholm a Helsinky; mnoho mìstských oblastí v periferních èástech EU, jako je Dublin, Atény a Lisabon, v posledním desetiletí také za ívá významný nárùst HDP na osobu; zdá se, e mnoho mìstských regionù mimo centrum má dostateèný poèet obyvatel i silný hospodáøský potenciál, aby dokázalo pøilákat výzkumnou èinnost a èasem se spojit s hlavními evropskými, a dokonce mezinárodními centry rozhodování. Tyto oblasti budou zøejmì v budoucnu 28
Znaèné rozdíly mezi mìsty a v rámci mìst Mìstský audit II, který je v souèasnosti k dispozici pro 189 mìst v EU15 (65 v centrálním pentagonu a 124 v periferních oblastech), umo òuje analyzovat tøi typy rozdílù mezi mìsty v centru a na periferii, mezi velkými a støedními mìsty a mezi oblastmi uvnitø mìst. Hlavní zjištìní jsou následující: Nedostateèná bezpeènost je výraznìjší ve vìtších ne ve støedních mìstech. Napøíklad ve Velké Británii je poèet pøípadù násilných útokù ve velkých mìstech dvakrát tak vysoký jako ve mìstech støedních a poèet vra d je tøikrát vyšší. Stejnì výraznìjší je také ve mìstech v centrální èásti EU ne na periferii. Jasný vzorec centrum-periferie vykazuje zneèištìní ovzduší, napø. mìsta v centru mají roènì 14 dní s maximálními hodnotami ozónu oproti ménì ne jednomu dni roènì u mìst na periferii. Zdá se, e nezamìstnanost souvisí více s národními faktory ne s tím, zda se mìsta nacházejí v centru nebo na periferii, nebo s jejich velikostí. To samé platí pro chudobu (podíl osob pod hranicí chudoby je prùmìrnì 9 % v centrálních oblastech a 16 % v oblastech periferních). Zároveò existují velké rozdíly mezi rùznými oblastmi ve mìstech, napøíklad v Portu, kde je prùmìrná nezamìstnanost nízká, je rozdíl 8 ku1avmarseille, kde je vysoká, 5 ku 1. schopné stimulovat rùst periferních oblastí a zajistit lepší rovnováhu hospodáøského rozvoje v EU. Pøibli nì 40 tìchto mìstských regionù situovaných mimo centrální pìtiúhelník lze oznaèit a kategorizovat pomocí ètyø kritérií, která ukazují jejich silné i slabé stránky pomocí poètu obyvatel a jeho rùstu, konkurenceschopnosti, komunikaèních spojení a zapojení do ekonomiky zalo ené na znalostech. Napøíklad Lyon je dobrým pøíkladem mìsta silného z hlediska všech ètyø kritérií, zatímco Bilbao se umís uje vysoko z hlediska jednoho (znalosti) a Porto a Krakov mají podle všech ètyø kritérií dohromady hodnocení pouze prùmìrné. Celkovì tìchto 40 mìstských regionù vykazovalo v letech 1995 a 2000 rùst HDP 3,3 % a 4,1 % roènì oproti 3 % u metropolí rùstu a 4 5 % u mnohých mìstských regionù, které se rychle rozvíjejí, jak uvádíme dále. Analýza sítí spolupráce mezi mìsty ukazuje existenci: silné sítì velkých metropolí ve støedu Evropy (pokud jde o obchod, vysoké školy a komunikaèní spojení), vèetnì Londýna, Paøí e, Frankfurtu, Amsterodamu, Milána a v blízké budoucnosti Berlína; mimo tuto skupinu ukazuje na nedostateènou strategickou spolupráci mezi mìsty a v pøistupujících zemích absenci sítí malých a støedních mìst, s výjimkou Èeské republiky a Slovinska. Intraregionální nevyvá enosti Budoucnost venkovských oblastí je stále více svázána s rozvojem venkovského hospodáøství jako celku a v nìkterých pøípadech vy aduje skuteènou zmìnu hospodáøské a sociální základny, fyzické infrastruktury, pøístup k ICT a jiným novým technologiím, rùst nových zdrojù zamìstnání (jako malých a støedních podnikù nebo venkovské turistiky) a zachování veøejných slu eb. Tuto politiku je nutné integrovat do regionální strategie pro rozvoj hospodáøských vztahù a spolupráce s mìstskými oblastmi. Úkol, pøed kterým venkovské oblasti stojí, se liší podle toho, kde se nacházejí ve vztahu k výše uvedeným mìstùm: Lze rozlišit pøibli nì tøi typy venkovských oblastí podle míry jejich integrace do zbytku ekonomiky a jejich spojení s velkými hospodáøskými centry: oblasti integrované do globální ekonomiky, které za ívají hospodáøský rùst a jejich poèet 29
obyvatel se zvyšuje. Nacházejí se obvykle blízko metropolí, pracovní místa jsou ve výrobì a slu bách, ale vìtšina pùdy se vyu ívá pro zemìdìlství (napøíklad ve Francii je v tìchto oblastech situována tøetina hospodáøství). Velké zvyšování poètu obyvatel a tlak urbanizace znamenají, e je zapotøebí lepší øízení vyu ívání pùdy, aby se pøedešlo zhoršování ivotního prostøedí a konfliktnímu u ívání. Navzdory rostoucímu významu neberou mìstské politiky v èlenských státech, s výjimkou Velké Británie a Švédska, dostateèný ohled na vztahy mezi mìstskými a venkovskými oblastmi; støednì vyspìlé venkovské oblasti pomìrnì daleko od metropolí, ale s dobrým dopravním spojením a s relativnì dobøe vyvinutou infrastrukturou. Mívají stabilní poèet obyvatel a prodìlávají proces hospodáøské diverzifikace. V mnoha èlenských státech se v tìchto oblastech nacházejí velká hospodáøství. Je potøeba zachovat jejich zemìdìlský potenciál, zvýšit tempo hospodáøské diverzifikace a posílit vztahy s malými a støedními mìsty; izolované venkovské oblasti, øídce obydlené a èasto situované v periferních oblastech, daleko od metropolí a hlavních dopravních sítí. Jejich izolaci èasto zpùsobují jejich topografické podmínky (jako pohoøí) a mívají stárnoucí obyvatelstvo; jejich infrastruktura bývá špatnì dotovaná, úroveò základních slu eb a pøíjmu na osobu bývá nízká a mívají špatnì kvalifikované pracovní síly a nebývají dobøe integrovány do globální ekonomiky. Jejich obyvatelé jsou èasto do velké míry závislí na zemìdìlství a jejich poèet klesá. Vìtšinou se nacházejí v jihozápadním Portugalsku, v severním a severovýchodním Španìlsku, støední Francii, ve Skotsku, Finsku a Švédsku. Úkolem je zde provést revitalizaci a zachovat hospodáøskou èinnost a dostupnost adekvátních veøejných slu eb. A je také zapotøebí navázat spojení s mìsty, i kdy jsou pomìrnì daleko. Geograficky znevýhodnìné regiony Jak bylo uvedeno výše a upozornìno v Druhé etapové zprávì o soudr nosti, mají regiony se specifickými a trvalými zemìpisnými podmínkami, které brání jejich rozvoji, jako jsou nejvzdálenìjší regiony, ostrovy, horské regiony a øídce obydlené oblasti daleko na severu Evropy, zvláštní problémy s dostupností a s integrací do zbytku EU. Sedm nejvzdálenìjších regionù EU zahrnuje 25 ostrovù plus Guayanu a dohromady mají pøibli nì 4 milióny obyvatel. Jejich problémem je nahromadìní pøírodních znevýhodnìní, v dùsledku èeho je obtí né zlepšovat hospodáøské a sociální podmínky, hlavnì vzdáleností od hospodáøských i administrativních center a od nejbli ší pevniny. Nejvzdálenìjší, Réunion, je více ne 9 000 km od Paøí e a 1 700 km od pobøe í Afriky, zatímco region nejblí e k pevninì, Kanárské ostrovy, je stále 250 km od pobøe í. Jejich vzdálenost znásobují jejich pøírodní podmínky (mnohé jsou souostroví, s malou rozlohou a nízkým poètem obyvatel), nároèný terén a podnebí. Mimo Kanárské ostrovy (které tvoøí témìø 45 % celkového poètu obyvatel ze sedmi nejvzdálenìjších regionù a kde HDP na osobu byl pouze asi 6 % pod španìlským prùmìrem) je HDP na osobu pouze 57 % z prùmìru EU15 a Réunion, Guayana a Azory figurují mezi deseti nejménì prosperujícími regiony. Všechny trpí kombinací zaostávajícího hospodáøského rozvoje, nadmìrné závislosti na zemìdìlství a vysoké nezamìstnanosti, ale zatímco na francouzských územích se poèet obyvatel stále znaènì zvyšuje, na Madeiøe a Azorech, které mají vysokou míru odchozí migrace, klesá. Kanárské ostrovy navíc za ívají tlak populaèního rùstu, jsou nadmìrnì závislé na turistice a nerozšiøují èinnost na jiná odvìtví. Kromì toho je v EU15 284 obydlených ostrovù s 9,4 miliónu lidí (3 % celkového poètu v EU15) a s rozlohou 95 000 km ètvereèních (3 % celkové rozlohy v EU15). Jejich hospodáøskému rozvoji trvale brání jejich pomìrná izolace a dodateèné náklady, které z toho 30
vyplývají. Navíc mají v mnoha pøípadech hornatý terén nebo jsou souèástí zaostávajících periferních regionù jako v italském Mezzogiornu, v Øecku nebo Skotsku. Mnohé jsou také souèástí souostroví, co ve vìtšinì pøípadù pùsobí jako další omezení z hlediska dopravního spojení s pevninou, pøièem veøejné slu by se nacházejí na hlavním ostrovì. Ostrovy jsou pomìrnì rovnomìrnì rozmístìny mezi Atlantikem, Baltským a Støedozemním moøem, i kdy v posledním jmenovaném pøípadì 119 ostrovù tvoøí 95 % jejich celkového poètu obyvatel, 85 % z nich ije na Sicílii, Sardinii, Baleárách, Krétì a Korsice. Jinde bývají ostrovy naopak menší a øidèeji obydlené. Jediný velký je švédský ostrov Gotland, skotské ostrovy Lewis a Harris a hlavní ostrov Orknejí. Jejich prùmìrný HDP na osobu èinil v roce 2001 72 % prùmìru v EU15 a ve vìtšinì pøípadù (hlavní výjimkou jsou Baleáry) byl ni ší ne v ostatních èástech jejich pøíslušných zemí. Bývají zranitelné z hospodáøského hlediska, proto e jejich hospodáøství se soustøeïuje do dvou širokých odvìtvích do zemìdìlství a rybolovu a do turistiky. V EU15 se rozprostírají horské oblasti, které pokrývají 40 % rozlohy a mají pøibli nì 67 miliónù obyvatel neboli asi 18 % z celkového poètu v EU. Po rozšíøení na EU s 25 èleny budou tvoøit stejný podíl obyvatel, ale o nìco menší podíl rozlohy, nebo v nových èlenských státech je hustota obyvatelstva v horských oblastech mírnì vyšší ne v ostatních regionech. Horské oblasti jsou závislejší na zemìdìlství ne ostatní oblasti zvláštì v pøistupujících zemích, ale také v EU15. Aèkoliv se velký poèet hornatých oblastí nachází v blízkosti hospodáøských center a velkých trhù, bývají náklady na dopravu v dùsledku terénu vyšší a mnohé zemìdìlské èinnosti nevhodné. oblastech poblí velkých prùmyslových metropolí nebo v oblastech, které mají tyto metropole na svém území, jako jsou oblasti ve Walesu, severní Apeniny v Itálii a podél severních a ji ních okrajù Alp ve Francii, Nìmecku a Itálii. Existují však výjimky jako Ardeny v Belgii a Krušné hory v Èeské republice a Nìmecku. I kdy je zapotøebí další výzkum, závìry z provedených studií naznaèují, e k hospodáøské diverzifikaci od zemìdìlství ke slu bám dochází rychlejším tempem v ní inách ne v horských regionech, e existence velkých mìst v horských oblastech nebo poblí významnì stimuluje prùmyslovou èinnost (nebo jinak, e bohatství pøírodních zdrojù v horských oblastech mù e vést k rozvoji velkých mìst v jejich blízkosti) a e zamìstnanost ve slu bách bývá vyšší ve více prosperujících horských oblastech, hlavnì v turistice (jako v Alpách) nebo ve veøejných slu bách v øídce obydlených oblastech (zvláštì ve Švédsku nebo Finsku). Od roku 1994, kdy do EU vstoupilo Finsko a Švédsko, zaèaly být tématem politiky soudr nosti øídce obydlené oblasti. Subarktické a arktické èásti v tìchto dvou zemích mají prùmìrnou hustotu zalidnìní ménì ne 5 obyvatel na km ètvereèní, co je hluboko pod úrovní kdekoliv jinde v Unii s výjimkou Highlands and Islands ve Skotsku 11. Prùmìrný HDP na osobu v tìchto oblastech tvoøí 87 % prùmìru EU, co je mnohem ménì ne v ostatních èástech pøíslušných zemí. Nezamìstnanost také bývá nad národním prùmìrem. Velká èást pracovních pøíle itostí je ve Švédsku obvykle ve slu bách, zvláštì ve veøejných slu bách, zatímco ve Finsku pracuje více lidí v zemìdìlství a prùmyslu, zvláštì v døevozpracujícím, výrobì celulózy a papírenském prùmyslu. Nezamìstnanost bývá vyšší v horských oblastech, které se nacházejí na nejvzdálenìjší periferii, jako napø. severní èásti severských zemí, Skotska, Severního Irska a Velké Británie, ji ní pohoøí ve Španìlsku, na Korsice, v ji ní Itálii a na Sicílii. Naopak nezamìstnanost je vìtšinou pomìrnì nízká v horských Zvláštì ve švédských regionech je rùst HDP od poloviny 90. let potlaèen (tempo rùstu je pouze pøibli nì polovina prùmìru EU) a zamìstnanost se nevzpamatovala z podstatné ztráty pracovních míst utrpìné bìhem recese na poèátku 90. let. Poèet obyvatel obvykle klesá tempem, které lze jinde vìtšinou 31
EUROPEAN SPATIAL PLANNING OBSERVATION NETWORK 1.6 Zmìna poètu obyvatel, 1996-1999: hlavní slo ky Zvýšení poètu obyvatel se kladným migraèním zùstatkem a kladným pøirozeným zùstatkem kladným migraèním zùstatkem a záporným pøirozeným zùstatkem záporným migraèním zùstatkem a kladným pøirozeným zùstatkem Sní ení poètu obyvatel se záporným migraèním zùstatkem a kladným pøirozeným zùstatkem kladným migraèním zùstatkem a záporným pøirozeným zùstatkem záporným migraèním zùstatkem a záporným pøirozeným zùstatkem bez údaju AT, CH, DE, FI, EL, MT, NL, PT, SE, UK: NUTS2 Zdroj: Databáze ESPON Pùvod údaj ù: EU s15 èleny akandidátské zemì: Eurostat; Norsko ašvýcarsko: národní statistické úad ø y Tato mapa nutne neodrá í názor kontrolního výboru ESPON 0 100 500 km Sdru ení EuroGeographics pro administrativní hranice 32
pozorovat pouze v regionech s vá nými strukturálními problémy. Bìhem 90. let Kainnu a Laponsko ve Finsku ztrácely v prùmìru 1 % obyvatel roènì, zatímco v Norrbottenu ve Švédsku poèet obyvatel klesal o 0,6 % roènì 12 (tabulka A1.8). Spoleèné problémy oblastí s geografickým znevýhodnìním Všechny tyto regiony, a se nacházejí v jakékoliv èásti EU, mají spoleèné problémy s dostupností a se vzdáleností od významných trhù, co zvyšuje cestovní výdaje i náklady na dopravu a brání jejich hospodáøskému rozvoji. Zároveò výstavba infrastruktury všech druhù a poskytování zdravotní péèe, vzdìlávání a jiných základních slu eb jsou obvykle také nákladnìjší v dùsledku povahy terénu a vzdálenosti lokality a obtí nìji ospravedlnitelné v dùsledku malého poètu obyvatel, jim jsou slu by poskytovány. V mnoha pøípadech je poèet obyvatel neboli velikost trhu menší ne kritické mno ství nutné k tomu, aby si tyto oblasti z hospodáøského hlediska zaslou ily investice. Tento problém navíc násobí stárnoucí a ubývající obyvatelstvo, jeliko mladí lidé odcházejí (mapa 1.6). Dostupnost horských oblastí V rámci nedávné studie horských oblastí byl vytvoøen index k jejich klasifikaci podle jejich dostupnosti, kdy se brala v úvahu jejich vzdálenost vzdušnou èarou od hlavního mìsta pøíslušného státu a od ostatních mìst,od vysokých škol a zdravotnických zaøízení, jako i podle hustoty dopravních sítí (silnic, eleznic a letiš ). Horské oblasti s velmi dobrou nebo dobrou vzdáleností se nacházejí napøíklad na severu Anglie, na Sicílii a na Slovensku. Patøí sem také Alpy, Karpaty, Sudety, všechny nìmecké oblasti a Ardeny i tøi španìlské a dvì portugalské oblasti. První dvì skupiny obklièují oblasti s uspokojivou dostupností. Sem patøí oblasti v Øecku, Španìlsku, Walesu a Finsku a Centrální masív ve Francii. Oblasti se špatnou dostupností se nacházejí na sever od tøetí skupiny, konkrétnì se jedná o Highlands and Islands ve Skotsku a o vìtšinu švédských a finských horských oblastí. Rovnìjší pøístup ke slu bám obecného hospodáøského zájmu Zdá se, e pro ostrovy je kritická velikost populace asi 4 5 000 obyvatel, nad ní poèty obvykle rostou a souvisí s pomìrnì velkým podílem mladých lidí a existují dobrá vzdìlávací a zdravotnická zaøízení. Pod touto úrovní je normou èistá emigrace, stárnutí obyvatel a nedostateèná vybavenost. V horských oblastech v EU15 je hustota zalidnìní (51 obyvatel na km ètvereèní) menší ne polovina prùmìru EU, i kdy v bezprostøednì okolních oblastech bývá mnohem vyšší, co odrá í skuteènost, e jsou pomìrnì atraktivní pro ivot a práci. V prùmìru dochází k prùbì nému poklesu poètu obyvatel, ale mnohé oblasti zaèaly lákat lidi a nové podniky. V pøistupujících zemích je obrázek podobný, i kdy hustota obyvatel je v tìchto oblastech témìø dvakrát vyšší ne v EU15 a pouze mírnì pod prùmìrem jinde. Navzdory potí ím v nìkterých regionech je hlavní podmínkou územní soudr nosti rovnost pøístupu k základním zaøízením, nezbytným slu bám a ke znalostem k tomu, co nazýváme slu bami obecného hospodáøského zájmu. Prvním faktorem rozhodujícím o perifernosti regionu je pøístup k efektivnímu dopravnímu systému s dostateèným spojením s centrální oblastí Unie. Regiony s lepším pøístupem na trhy budou pravdìpodobnì produktivnìjší a konkurenceschopnìjší ne ostatní. V souèasnosti bývá silnièní sí mnohem rozvinutìjší v centrálních èástech EU ne v periferních regionech, a i kdy se výstavba dálnic v posledních letech zvýšila, dostupnost centrálních oblastí, kde se soustøeïují trhy, zùstává mnohem ni ší po silnici z periferních regionù ne jinde. Zvláš špatná je ve vìtšinì oblastí spadajících pod 33
Cíl 1 v Portugalsku, Øecku, na západì Irska a v pobaltských státech (mapa A1.5). hospodáøská výkonnost národního hospodáøství, jeho jsou souèástí. To samé ještì více platí pro eleznici, nebo sí v nejperifernìjších regionech obvykle neudr ela tempo ani s rozvojem silnic. Obzvláš špatná dostupnost centrálnìjších oblastí EU po eleznici je z Rumunska, Bulharska, ji ní a støední Itálie a severního Dánska i z Øecka a z èástí Španìlska mimo trasu TGV Madrid Sevilla (mapa A1.6). Letecká dostupnost centrálních regionù je výraznì lepší díky pøítomnosti mezinárodních letiš i v tìch nejvzdálenìjších oblastech, zlepšení propojenosti tímto zpùsobem je však tøeba posuzovat i s ohledem na relativnì malý objemy zbo í, které se obvykle pøepravuje letecky (mapa A1.7). Aèkoliv výstavba transevropských sítí dostupnost zlepší, zvláš v pøistupujících zemích nejvíce v Bulharsku a Rumunsku se bude úèinek mezi jednotlivými regiony na periferii znaènì lišit v závislosti na tom, jak dobøe jsou napojeny na hlavní trasy, co zase zále í na stavu sekundárních sítí. Pro periferní a geograficky znevýhodnìné regiony je obzvláš dùle itý pøístup k novým technologiím, zvláštì k ICT. A to nejen proto, e pomáhají sní it význam vzdálenosti a èasu potøebného k dosa ení centrálních oblastí EU, ale (co je dùle itìjší) proto, e ka dé omezení jejich dostupnosti témìø jistì poškodí šance tìchto regionù na rozvoj a odradí podniky od toho, aby se tam usídlily. Priority rozvoje Aèkoliv hospodáøské a sociální podmínky se v geograficky znevýhodnìných regionech velmi liší, obvykle tyto regiony ménì prosperují a mají vyšší nezamìstnanost ne zemì, kde se nacházejí nebo, v pøípadì nejvzdálenìjších regionù, ke které patøí. Nicménì kromì poslednì jmenovaných regionù HDP na osobu i zamìstnanost nevyhnutelnì ovlivòuje Geografické znevýhodnìní ne v dy znamená nepøíznivé hospodáøské podmínky. Jak ve skuteènosti ukazuje mno ství pøíkladù, lze je pøípadnì promìnit v pozitiva, která mohou otevøít nové cesty rozvoje. Kromì toho mnoho tìchto regionù tvoøí dùle itou souèást pøírodního dìdictví EU a je místem mnoha zábavních, kulturních a jiných aktivit. Jen z tohoto dùvodu je dùle ité, aby byly zachovány a zùstaly obydleny, co znamená, e je zase dùle ité zlepšit jejich dostupnost a zachovat nebo rozvinout základní slu by. Stejnì dùle ité je, aby cesta hospodáøského rozvoje, kterou sledují, respektovala jejich pøírodní dìdictví a neohrozila právì ty geografické rysy, které jsou nebo mohou být hlavním aspektem jejich pomìrné výhody, aby v nich nejen ili lidé, ale aby v nich pùsobily také podniky. Proto s rozvojem ekonomiky zalo ené na znalostech blízkost surovin, nebo dokonce velkých trhù zaèíná být ménì významným rozhodujícím faktorem lokality a na dùle itosti nabývá atraktivita pøírodního a fyzického okolí samozøejmì spolu s dostupností výše popsaných základních slu eb a zaøízení. Hospodáøský rozvoj tìchto citlivých oblastí proto ještì více ne jinde musí brát v úvahu nutnost chránit ivotní prostøedí, co znamená nejen zapojení této priority do investièního rozhodovacího procesu, ale také všude tam, kde je to mo né, hledání variant, které pomohou zlepšit ivotní prostøedí a zároveò posílí regionální konkurenceschopnost. Pøíklady takovýchto mo ností, kterými lze jedinì získat, je vyèištìní oblastí døíve poškozených prùmyslovou èinností a jejich zpìtná pøemìna v místa pro rozvoj nových podnikù, modernizace eleznièních tratí za úèelem zlepšení dostupnosti místo výstavby nových dálnic, nebo rozvoj èistých obnovitelných zdrojù energie, které nahradí uhelné nebo naftové elektrárny, je jednak vyèerpávají vzácné pøírodní zdroje a jednak zneèiš ují ovzduší. 34
Canarias (E) Guadeloupe Martinique Réunion Guyane (F) Açores (P) Madeira 1.7 Územní rozmanitost stupeò fragmentace pøírodních oblastí ménì ne 20 % pøírodních oblastí 20 % a 50 % pøírodních oblastí; vysoká fragmentace 20 % a 50 % pøírodních oblastí; mírná fragmentace 20 % a 50 % pøírodních oblastí; nízká fragmentace více ne 50 % pøírodních oblastí zastavìné plochy bez údaju Pøírodní oblasti = všechny oblasti (úroveò NUTS 3) kromìzastavìných a zemìdelských ploch Zdroj: CORINE Landcover 0 100 500 km Sdru ení EuroGeographics pro administrativní hranice 35
Není v dy mo né nalézt øešení, které je jednoznaènì pozitivní, nicménì ústøední zásadou politiky rozvoje v citlivých oblastech i jinde by mìlo být dr et se strategií, které minimalizují veškeré škody na ivotním prostøedí, a tak zajistit jejich dlouhodobou udr itelnost, aby nepøedstavovaly jen krátkodobé prostøedky pro stimulaci rùstu. Ekologické problémy jsou v EU zvláš akutní jak v oblastech, kde je vysoká koncentrace obyvatel, a tedy hospodáøských èinností rùzného druhu, tak v oblastech, kde je vyvíjen tlak na pøírodní zdroje zvláš zemìdìlstvím, ale také hornictvím a podobnými èinnostmi. Tyto oblasti nejsou v EU v ádném pøípadì rozlo eny rovnomìrnì, ale soustøedí se na konkrétních místech (mapa 1.7). V tìchto oblastech je nutné vyèistit ivotní prostøedí a zabránit dalšímu poškozování. Ale neménì dùle ité je zabránit dalšímu zhoršování ivotního prostøedí v pøírodních nebo polopøírodních oblastech, do kterých postupnì zasahuje lidská èinnost nebo které jsou opuštìny a buï jsou èím dál tím roztøíštìnìjší nebo jim chybí ochrana jejich pøírodních zdrojù. V dùsledku toho musí být tyto cíle nedílnou souèástí strategie hospodáøského rozvoje v celé EU, aby se zajistil udr itelný rozvoj. Faktory urèující rùst, zamìstnanost a konkurenceschopnost V bøeznu 2000, na vrcholné schùzce v Lisabonu, si Evropská unie stanovila cíl stát se nejkonkurenceschopnìjší a nejdynamiètìjší ekonomikou zalo enou na znalostech na svìtì, schopnou trvalého a udr itelného hospodáøského rùstu s více a lepšími pracovními místy a pevnìjší sociální soudr ností. Pøitom urèila mno ství priorit: upøednostòovat inovace a podnikání, zejména vytváøením u ších spojení mezi výzkumnými ústavy a prùmyslem a pøíznivých podmínek pro výzkum a rozvoj, zlepšováním pøístupu k finanèním prostøedkùm a know-how a podporou nového obchodního podnikání; zajistit plnou zamìstnanost zdùraznìním potøeby otevírat pracovní pøíle itosti, zvyšovat produktivitu a kvalitu v práci a podporovat celo ivotní vzdìlávání; zajistit integraèní trh práce, kde je omezená nezamìstnanost a menší regionální rozdíly v pøístupu k zamìstnání; propojit Evropu, pøedevším u ší integrací a rozvojem dopravních, telekomunikaèních a energetických sítí; chránit ivotní prostøedí tím spíše, e ochrana ivotního prostøedí stimuluje inovaci, a zavádìt nové technologie, napøíklad v energetice a dopravì. Evropská politika soudr nosti pøispívá k tìmto cílùm velkým dílem, zvláštì v regionech, kde je nevyu itý hospodáøský a zamìstnanecký potenciál, který lze realizovat cílenými opatøeními politiky soudr nosti a tím pøispìt k rùstu hospodáøství EU jako celku. Pro trvalý regionální rozvoj je z politického hlediska nutné vytvoøit pøíznivé podmínky na národní úrovni, zvláš makroekonomické prostøedí vedoucí k rùstu, zamìstnanosti a stabilitì a daòový a regulaèní systém podporující podnikání a tvorbu pracovních míst. Na regionální úrovni je tøeba splnit dva doplòující se soubory podmínek. Prvním je existence vhodné dotaèní politiky základní infrastruktury (v podobì efektivních dopravních, telekomunikaèních a energetických sítí, spolehlivé zásoby vody a ekologických zaøízení atd.) i pracovních sil s pøíslušnou úrovní dovedností a odborného vzdìlání. Posilování produkèního i lidského kapitálu spolu se zlepšením institucionálních podpùrných zaøízení a existujícího administrativního rámce je zvláš dùle ité v regionech spadajících pod Cíl 1 a v pøistupujících zemích, kde obì tyto oblasti zaznamenávají záva né nedostatky. Druhým souborem podmínek, který pøímo souvisí s faktory regionální konkurenceschopnosti, je jsou 36