Vývoj dohledu nad kapitálovými trhy v ČR v letech 2000-2008

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančních obchodů Vývoj dohledu nad kapitálovými trhy v ČR v letech 2000-2008 Bakalářská práce Autor: Tomáš Barteczek Makléř, Finanční makléř Vedoucí práce: doc. Ing. František Pavelka, CSc. Praha duben 2010

Prohlášení: literatury. Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a s pouţitím uvedené V Praze, 28. dubna 2010 Tomáš Barteczek 2

Poděkování: Rád bych tímto poděkoval panu doc. Ing. Františku Pavelkovi, CSc. za odborné vedení a poskytnuté rady při zpracování této bakalářské práce. 3

Anotace Předmětem bakalářské práce Vývoj dohledu nad kapitálovými trhy v ČR v letech 2000 2008 je popis přechodu dohledu nad kapitálovým trhem z Komise pro cenné papíry pod Českou národní banku. V první kapitole je popsáno zejména členění finančního trhu, charakteristika kapitálového trhu a pojmy dohledu a regulace. Druhá kapitola se zabývá vývojem dohledu před rokem 2006, tzn. zejména Komisí pro cenné papíry a Střediskem cenných papírů. Třetí část popisuje integraci dohledu nad kapitálovým trhem pod Českou národní banku a zabývá se institucí Centrálního depozitáře cenných papírů, legislativní úpravou a procesem jeho vzniku. Čtvrtá kapitola se věnuje implementaci Směrnice o trzích s finančními nástroji (MiFID) do českého právního řádu a nástinu budoucího vývoje v oblasti regulace a dohledu nad domácím i mezinárodními kapitálovými trhy. Synopsis The subject of this bachelor s thesis The development of supervision over the capital market in the Czech Republic from 2000 to 2008 is the description of the transfer of supervision over the capital market from the Czech Securities Commission to the Czech National Bank. Chapter one primarily describes the segmentation of the financial market, the characteristics of the capital market and the notions of supervision and regulation. Chapter two deals with the development of supervision before 2006, particularly under the Czech Securities Commission and the Prague Securities Centre. Chapter three describes the integration of supervision over the capital market under the Czech National Bank and looks at the Central Securities Depository Prague, legislative amendments and the manner in which it was founded. Chapter four addresses the implementation of the Markets in Financial Instruments Directive (MiFID) into Czech law and gives an overview of possible future developments in the field of regulation of and supervision over local and international capital markets. 4

Úvod... 6 1. Základní pojmy, definice kapitálového trhu, subjekty... 7 1.1 Finanční a kapitálový trh... 7 1.2 Důvody a cíle výkonu dohledu... 8 1.3 Regulace a dohled... 10 1.4 Financování dohledu... 12 1.5 Subjekty podléhající regulaci a dohledu... 13 2. Vývoj dohledu do roku 2006... 13 2.1 Nástin historických okolností vzniku Komise pro cenné papíry... 13 2.2 Komise pod vlivem legislativy EU... 15 2.3 Komise pro cenné papíry... 16 2.3.1 Vznik KCP... 16 2.3.2 Organizační struktura Komise... 17 2.3.3 Poslání a cíle Komise... 19 2.3.4 Principy regulace... 22 2.3.5 Dohled podle rizikovosti... 23 2.3.6 Subjekty podléhající dozoru Komise pro cenné papíry... 24 2.3.7 Sankce... 25 2.3.7.1 Dohled podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu... 25 2.3.7.2 Dohled podle zákona o kolektivním investování... 26 2.4 Středisko cenných papírů... 27 2.4.1 Funkce Střediska cenných papírů... 28 2.5 Idea Centrálního depozitáře... 30 3. Vývoj dohledu od roku 2006... 31 3.1 Integrace dohledu nad finančním trhem... 31 3.2 Výbor pro finanční trh... 32 3.3 Dohled na místě a na dálku... 33 3.4 Subjekty podléhající dozoru ČNB... 33 3.5 Dohledový model... 35 3.6 Centrální depozitář... 37 4. Implementace MiFID a nástin budoucího vývoje... 39 Závěr... 42 Seznam použité literatury... 44 5

Úvod Tato bakalářská práce si klade za cíl analyzovat vývoj dohledu nad kapitálovými trhy v ČR a nastínit budoucí moţný vývoj s ohledem na úpravu právem EU. Měla by poskytnout podrobnější popis toho, kdy, v jakých fázích, jakým způsobem a na základě jaké legislativy došlo k přechodu dohledu nad kapitálovým trhem z rukou Komise pro cenné papíry pod Českou národní banku. Zároveň půjde o popis toho, jakým způsobem ČNB vykonává integrovaný dohled nad jednotlivými oblastmi finančního trhu a úskalí s tímto integrovaným dohledem spojených. Zároveň se pokusím popsat instituce s kapitálovým trhem související, ať uţ půjde o Středisko cenných papírů před rokem 2004 a poté Centrální depozitář. V úvodní pasáţi se pokusím popsat terminologický rozdíl mezi finančním a kapitálovým trhem, zároveň subjekty na něm působící. V souvislosti s Komisí pro cenné papíry se pokusím nastínit historický kontext vzniku kapitálového trhu a dohledu nad ním v České republice. Tento popis bude zahrnovat rovněţ informace o předchůdcích Komise na pozici dohlíţitele nad kapitálovým trhem. Jiţ od počátku obnovy českého kapitálového trhu se setkáváme s tradičními problémy (ochrana investorů, resp. účastníků trhu, informovanost veřejnosti, zneuţívání postavení na trhu, informační asymetrie, ) souvisejícími s obchodováním na kapitálových trzích, se kterými se potýkají i vyspělé západní trhy. Tyto obtíţe jsou řešeny jak regulací v podobě tvorby právních předpisů upravujících tuto oblast, tak vytvořením regulatorních orgánů a v neposlední řadě samoregulujícími institucemi působícími na kapitálovém trhu. Základním poţadavkem je efektivní fungování trhu jako celku, o které se musí přičinit kaţdý, kdo na tomto trhu působí. Ideální regulace a dohled svými nástroji tedy omezuje moţnosti ilegálních praktik a některá rizika spojená s obchodováním na kapitálovém trhu, ale především vynucuje dodrţování všech pravidel a standardů pro zachování co nejvyšší transparentnosti trhu. S touto průhledností souvisí i důvěra vkládána účastníky trhu a výsledkem je efektivně fungující trh, ze kterého mají prospěch všechny participující strany. Základem úspěšné regulace a dohledu je tedy stanovení jasných pravidel a zajištění jejich dodrţování. V ţádném případě však nelze dosáhnout stavu, kdy nedojde k jedinému selhání některého ze subjektů působících na kapitálovém trhu, ale jsou vytvořena pravidla, jak výskyt těchto případů sníţit na nejnutnější minimum. 6

1. Základní pojmy, definice kapitálového trhu, subjekty 1.1 Finanční a kapitálový trh Finanční trh je místem, kde se setkává nabídka a poptávka po penězích. 1 Pod tímto pojmem obvykle rovněţ rozumíme systém vztahů a nástrojů umoţňující soustřeďování, rozmisťování a přerozdělování dočasně volných peněţních prostředků na základě nabídky a poptávky. Finanční trh zprostředkovává tok peněz na místo jejich lepšího zhodnocení. Majitel peněz prodává peníze vypůjčovateli (například podniku, který nemá dostatečný kapitál) a odměnou za poskytnutý kapitál je úrok. Tato cena kapitálu, tedy úrok, je určována nabídkou a poptávkou po penězích. Mohli bychom uvést základní funkce finančního trhu: - soustřeďování dočasně volných zdrojů - alokace těchto prostředků tam, kde je jejich vyuţití nejefektivnější - přerozdělování Otázku likvidity lze povaţovat za kombinaci rychlosti, kterou se dá kapitál přeměnit v peníze, a jistoty peněţní hodnoty kapitálu po jeho přeměně. Ve vyspělých trţních ekonomikách existují různé druhy trhu kapitálu a prakticky kaţdý kapitál lze pohotově přeměnit do peněţní formy. Účastníky peněţního trhu, který je součástí finančního, jsou především velcí investoři (stát, centrální banky, banky, pojišťovny, ). Charakteristickým rysem peněţního trhu jsou transakce o velkých objemech a vyznačuje se nízkým rizikem, nízkým výnosem a vysokou likviditou. Na peněţním trhu se setkává nabídka s poptávkou po krátkodobých instrumentech 2 se splatností do jednoho roku. Ekonomické subjekty vyuţívají peněţní trh k řízení krátkodobé likvidity. Jak jiţ bylo řečeno, setkávají se zde subjekty s dočasným přebytkem peněţních prostředků a subjekty, které potřebují krátkodobě doplnit likviditu či přechodně financovat provozní kapitál. Na základě setkávání těchto dvou skupin subjektů jsou na peněţním trhu utvářeny úrokové míry. 1 Liška, Václav; Gazda, Jan. Kapitálové trhy a kolektivní investování. 1. vyd. Praha : Professional Publishing, 2004. Str. 28. 2 Zejména šeky, směnky, depozita, krátkodobé úvěry a ostatní krátkodobé cenné papíry. 7

Naproti tomu na kapitálovém trhu jsou obchodovány instrumenty s dobou splatnosti delší neţ jeden rok (případně bez konkrétně určeného data splatnosti). Kapitálový trh zajišťuje střednědobé a dlouhodobé operace, kdy účastníky mohou být jednotlivci, banky, společnosti, nadnárodní instituce atd. Obchodování na kapitálovém trhu se týká zejména akcií, dluhopisů, podílových listů, ale i střednědobých a dlouhodobých úvěrů. Z věcného hlediska členíme kapitálový trh na primární a sekundární. K získání kapitálu pro nové investice jsou určeny primární emise akcií, které jsou obchodovány na primárním kapitálovém trhu. Cenné papíry jsou na něm umisťovány poprvé. K zapojení drobných investorů do obchodování daného titulu dochází aţ na sekundárním trhu, který slouţí k přeměně hotovosti do finančních nástrojů a naopak, a zajišťuje tak jejich likviditu. Funkce sekundárního trhu je v nákupu a prodeji cenných papírů na organizovaném trhu (burza) nebo na neorganizovaném trhu (mimo burzu). V případě širšího členění finančního trhu do něj můţeme zařadit trh peněţní, kapitálový, pojistný, trh drahých kovů a devizový trh. Nutno podotknout, ţe pojem kapitálu ve významu peněz se liší od pojmu kapitálu jako kapitálového statku, který je povaţován za výrobní faktor. Z toho důvodu se například trh drahých kovů z hlediska členění trhu vyskytuje i v kategorii trhu výrobních faktorů. Nicméně z dikce zákona o podnikání na kapitálovém trhu 3 je moţné vyvodit, ţe za kapitálový trh je povaţován trh s investičními instrumenty. 1.2 Důvody a cíle výkonu dohledu Základním předpokladem pro úspěšný rozvoj a fungování trhu, v našem případě kapitálového, je vytvoření a udrţení důvěry účastníků trhu v něj samotný. Bez naplnění tohoto předpokladu se budou účastníci od nedůvěryhodného trhu odvracet a nebudou mít zájem na něm obchodovat. Jelikoţ se tohoto trhu účastní celá řada institucí a poskytuje širokou škálu produktů a sluţeb, dotýká se tato problematika širokého okruhu veřejnosti, který finančnímu systému svěřuje podstatné objemy svých volných finančních prostředků. V silách klientů a drobných investorů není vykonávat dohled nad institucemi finančního sektoru svépomocí, a v případě výskytu problému činit nátlak k odstranění a nápravě. 3 Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu 8

Proto je zde veřejný zájem na tom, aby stát vytvořil, případně pověřil orgán státní správy, který bude mít tento dohled a regulaci ve své působnosti. Takovýto orgán provádí kontrolu jak během činnosti licencované instituce kapitálového, resp. finančního trhu (ať uţ z vlastního podnětu nebo z podnětu zúčastněné veřejnosti), tak kontrolu předběţnou před vydáním licence danému subjektu, který musí splňovat podmínky dané zákonem a pravidly stanovenými orgánu dohledu, ale také musí poskytovat záruky, ţe dodrţování těchto pravidel bude zaručeno i během výkonu podnikatelské činnosti. Eminentním zájmem orgánu státní správy v oblasti dohledu je proto zajistit ochranu zájmů investora. Ta by měla být zaručena nastavením systému pravidel, která rizikové subjekty odhalí nejlépe jiţ před svým vznikem během licenčního řízení. Dalším důvodem vzniku regulačních úřadů je potírání finanční kriminality, která sniţuje důvěryhodnost trhu, zejména pokud je prováděna prostřednictvím subjektů kapitálového trhu, jakými jsou například obchodníci s cennými papíry. Finanční kriminalita, která má vliv i na ostatní zúčastněné investory a jejich ochranu, je zastupována zejména podvody a nepoctivým jednáním, obchodováním s vyuţitím důvěrných informací (tzv. insider trading) a zkreslováním hospodářských výsledků. Regulace nelegálních obchodů slouţí k zajištění důvěryhodného a plně konkurenčního investičního prostředí. Za nelegální obchody jsou povaţovány takové obchodní transakce, jejichţ účelem je dosaţení nezákonného zisku. Mezi nejvíce rozšířené nelegální obchodní praktiky v oblasti investičního bankovnictví patří: - obcházení regulatorního systému, - obchody na základě neveřejných informací, - zneuţívání svěřeného majetku, - konflikt zájmu mezi vlastními a cizími obchody, - manipulace trţních cen. 4 V neposlední řadě by mělo být ambicí regulátora zajistit rozvoj trhu a jeho transparentnost, aby nedocházelo k odlivu investorů a subjektů poskytujících sluţby a produkty kapitálového trhu a naopak, aby byl domácí trh vyhledáván i zahraničními subjekty a investory. K tomu je zapotřebí zvolit rozumnou a přiměřenou formu regulace a míru přísnosti pravidel pro vstup na domácí trh, která by tomuto vstupu nevytvářela zbytečné bariéry. 4 Musílek, Petr. Trhy cenných papírů. Praha : Express, 2002. Str. 108. 9

Aby byl výkon dohledu efektivní, orgán dohledu je vybaven pravomocí ukládat opatření k nápravě či sankce v případě nedostatků a porušení pravidel ze strany dozorovaného subjektu. Sankcí jsou zpravidla peněţité pokuty aţ do výše několika milionů, v krajním případě jí můţe být odebrání licence k provozování činnosti. Tato pravomoc orgánu dohledu je samozřejmě dána vţdy zákonem a jen v jeho rámci se úřad můţe pohybovat a na jeho základě rozhodovat o uloţení opatření k nápravě či sankce. Jedním z cílů je v současné době efektivní dohled nad nově vznikajícími finančními konglomeráty, jejichţ existence vnesla do regulace a dozoru nad kapitálovými trhy značné problémy. 5 Izolovaně jednající specializované regulační a dozorové instituce uţ prakticky nedokáţí jejich činnost regulovat a kontrolovat. Další komplikace přicházejí s rozšířením finančních derivátů v praxi finančních institucí, ale i velkých nadnárodních společností. Současné úvahy o moţných regulačních změnách se tedy týkají otázky změny cílů regulace a dozoru souvisejících se změnami finančního systému, které nastaly v minulých letech a rýsují se i do budoucnosti. Důleţitou otázkou je také přiměřenost sankcí. Příliš represivní systémy odrazují od investování na kapitálovém trhu nepřiměřeností těchto sankcí. 6 Pro rozvoj kapitálového trhu je velmi nebezpečné, hrozí-li aktérům na tomto trhu příliš přísné stíhání i méně závaţných přestupků, různých administrativních opomenutí, chyb a omylů. Optimální způsob regulace a dozoru spočívá ve vyváţeném spojení preventivní a represivní stránky těchto činností. 1.3 Regulace a dohled Na otázku, zda je regulace příliš mnoho nebo příliš málo nelze odpovídat abstraktně, ale vţdy jen v daném historickém kontextu, za konkrétní situace v určitém místě. 7 V situaci, kdy se trh vyvíjí příznivě, obchodníci s cennými papíry chápou regulaci jako omezení svobody a zbytečnou přítěţ. Ale pokud dojde na trhu k problémům, 5 Pavlát, Vladislav; Kubíček, Antonín. Regulace a dozor nad kapitálovými trhy. 1. vyd. Praha : Vysoká škola finanční a správní,o.p.s, 2004. Str. 27. 6 Pavlát, Vladislav; Kubíček, Antonín. Regulace a dozor nad kapitálovými trhy. 1. vyd. Praha : Vysoká škola finanční a správní,o.p.s, 2004. Str. 27. 7 Tamtéţ. 10

obchodníci tvrdí, ţe je regulace málo, protoţe jinak by k podobným nepříjemnostem nedocházelo. Kapitálový trh nelze nechat bez jakéhokoliv dohledu; aforisticky řečeno, svoboda nejvíce svědčí ţralokům. 8 Regulace představuje vytváření pravidel a předpisů, která ovlivňují vstup subjektu na trh, a stanovování podmínek pro umoţnění tohoto vstupu. K vytváření těchto podmínek je regulující orgán jako instituce zmocněna zákonem. Rozlišujeme pozitivní regulaci, kdy je určité chování regulátorem podporováno a regulaci negativní, kdy jsou některé ekonomické aktivity omezovány či přímo zakazovány s ohledem na prospěšnost trhu. Dohled poté představuje kontrolu dodrţování nastavených pravidel ze strany licencovaných institucí a ukládání sankcí či opatření k nápravě v případě porušení pravidel a předpisů. Dohled a regulace jsou svěřeny zpravidla do rukou jednoho orgánu, přičemţ eliminaci moţného selhání subjektů se tento orgán snaţí nastavit jiţ ve fázi regulace tedy nastavením takových podmínek, které zajistí a zaručí, ţe se bude nově vstupující subjekt chovat v souladu se všemi vyţadovanými podmínkami a předpisy. Předmětem dohledu a regulace můţe být činnost jednotlivých subjektů v oblasti kapitálového trhu anebo obecně určité činnosti bez ohledu na to, zda a které subjekty tuto činnost vykonávají. Jedná se tedy o členění dle předmětu regulace a z tohoto pohledu rozlišujeme přístup institucionální a funkční. Systém regulace a dohledu můţeme rovněţ dělit na specializovaný a integrovaný (sjednocený). V případě specializovaného dohledu je pro kaţdou část trhu ustaven zvláštní orgán tak tomu bylo před rokem 2006, kdy byl orgánem dohledu pro kapitálový trh Komise pro cenné papíry, pro banky Česká národní banka, dále Ministerstvo financí a Úřad pro dohled nad druţstevními záloţnami. Výhody pramenící z tohoto uspořádání jsou zejména moţnost uţšího zaměření na jednotlivé subjekty, moţnost bliţšího zkoumání a podrobnějšího zaměření se na danou problematiku. Nevýhodou ovšem je, ţe se některé kompetence překrývaly a v případě institucí, které poskytují několik sluţeb najednou, bylo potřeba dohled integrovat, sjednotit a zastřešit centrálním orgánem dohledu. 8 Kotásek, Josef. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 2003. Str. 147. 11

Jako nejrozšířenější systém dohledu se v dnešní době jeví systém s jediným regulátorem jako je tomu v současnosti v případě českého finančního trhu a České národní banky jako jediného regulátora. 1.4 Financování dohledu Co se financování výkonu regulace a dohledu týče, v úvahu přichází několik přístupů. Je moţné jej financovat buď čistě z veřejných zdrojů, ze zdrojů dozorovaných institucí nebo kombinací obou přístupů. Financování dozorovanými subjekty je podmíněno dostatečnými prostředky, které mohou společnosti na tuto činnost vyčlenit. Na druhou stranu, pokud se samy finančně účastní, je moţné předpokládat jejich větší angaţovanost a vstřícnější přístup v oblasti regulace a dohledu k orgánům státní správy, které jej provádějí. Financování tohoto výkonu však zřejmě nemůţe zůstat čistě v rukou dozorovaných institucí, jelikoţ by se zejména v dobách krize nemuselo dostávat dostatečných finančních prostředků ke krytí této činnosti a úřady dohledu by se tak stávaly akce neschopnými jen z důvodu nedostatku finančních prostředků k vlastnímu provozu. Na řadu by tak musel přijít stát s veřejnými zdroji. Silným argumentem pro plnou úhradu nákladů na regulaci a dozor nad finančními a kapitálovými trhy je skutečnost, ţe stát musí mít eminentní zájem na ochraně zájmů svých občanů, kteří jsou účastníky těchto trhů. 9 Jako schůdnější varianta se tedy jeví kombinace financování státem a zároveň společnostmi působícími na trhu. V případě plného financování státem, které je typické pro méně rozvinuté kapitálové trhy, by mohlo docházet k upřednostňování zájmů státu a jejich moţnému zneuţívání na úkor soukromoprávních subjektů. Zároveň v případě plného financování státem by dozorované subjekty mohly ztrácet motivaci k poskytování vyţadovaných informací (informační povinnost) a ke spolupráci při výkonu dohledu. 9 Pavlát, Vladislav; Kubíček, Antonín. Regulace a dozor nad kapitálovými trhy. 1. vyd. Praha : Vysoká škola finanční a správní,o.p.s, 2004. Str. 38. 12

1.5 Subjekty podléhající regulaci a dohledu Konkrétním subjektům podléhajícím systému dohledu a regulace se budu podrobněji věnovat v jednotlivých kapitolách nejdříve samostatně u Komise pro cenné papíry, poté u České národní banky po integraci dohledu nad finančním trhem. V obou případech se jedná zejména o tyto subjekty kapitálového trhu: - obchodníci s cennými papíry, včetně zahraničních obchodníků s CP - investiční zprostředkovatelé - emitenti cenných papírů - organizátoři burzovního a mimoburzovního trhu - Středisko cenných papírů, resp. centrální depozitář - centrální depozitář a jeho účastníci - investiční společnosti a investiční fondy - banky provádějící obchody na vlastní účet s investičními nástroji na kapitálovém trhu (tj. při nakládání se svěřenými vklady a dalšími peněţními zdroji a nikoli v pozici obstaravatele jednajícího na účet klienta) 10 - druţstevní záloţny 2. Vývoj dohledu do roku 2006 2.1 Nástin historických okolností vzniku Komise pro cenné papíry Počátkem ledna roku 1998 byl Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky schválen a 1. dubna 1998 nabyl účinnosti zákon č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů. 11 Od tohoto dne tedy zahájila svou činnost Komise pro cenné papíry jako orgán zodpovědný za výkon dozoru nad kapitálovým trhem. 12 10 Bakeš, Milan a kol. Finanční právo. 5. upravené vyd. Praha : C. H. Beck, 2009. Str. 456. 11 V současné době po novelizacích je to zákon č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového trhu a o změně a doplnění dalších zákonů. 12 Liška, Václav; Gazda, Jan. Kapitálové trhy a kolektivní investování. 1. vyd. Praha : Professional Publishing, 2004. Str. 238. 13

Přijetí tohoto zákona bylo vyvrcholením první fáze obnovy českého kapitálového trhu, který byl během komunistického reţimu v Československu prakticky zrušen. Proces utlumení československého kapitálového trhu přisel s okupací v roce 1938, po nastolení komunistického reţimu byla v roce 1952 zrušena Praţská burza a následně došlo k definitivnímu útlumu aktivit na kapitálovém trhu. Po roce 1989 došlo nejprve k vytvoření prozatímního sekundárního trhu, na kterém se obchodovalo jen se dvěma tituly obligace Komerční a Všeobecné úvěrové banky. Tento trh slouţil pro budoucí účastníky svobodného kapitálového trhu jako vstupní zkušební platforma a byl organizován Státní bankou československou. Koncem roku 1992 vzniká samostatná akciová společnost Burza cenných papírů Praha, jejíţ vznik umoţnilo přijetí zákona o burze cenných papírů. 13 K obnově kapitálového trhu přispěla i další legislativa počátku 90. let, která se týkala zejména investičních společností a investičních fondů, cenných papírů, dluhopisů, bank samotných (včetně České národní banky), ale změny se týkaly například i obchodního zákoníku, jehoţ úpravy měly usnadnit provádění primárních emisí. Předchůdcem Komise pro cenné papíry byl Odbor dozoru nad kapitálovým trhem Ministerstva financí, který byl vytvořen k 1. září 1992. Od této doby a instituce se začíná utvářet a rozvíjet dohled a dozor nad kapitálovým trhem. Jako základní cíle byly nastaveny zejména důsledná aplikace existující legislativy a také snaha o zajištění poskytování úplných informací pro subjekty investující na kapitálovém trhu. Odbor se na procesu obnovy podílel rovněţ vydáváním podzákonných právních předpisů, které byly konzultovány s poradními orgány Ministerstva financí zejména Komise pro analýzu působení investičních společností a investičních fondů a Komise pro udělování povolení k obchodování s cennými papíry. V počátcích existence tohoto orgánu, kdy se oblast dozoru a dohledu (a sním spojená legislativa) teprve rozvíjela, trpěl Odbor dozoru nad kapitálovým trhem nedostatkem technických prostředků, dostatečně kvalifikovaných pracovníku a zkušenosti čerpal především ze zahraničí. Problém v rozdělení kompetencí nastával v případě udělování povolení k obchodování s cennými papíry bankovním subjektům zde se překrývalo pole působnosti Ministerstva financí a České národní banky. Odbor dozoru nad kapitálovým trhem byl v únoru 1997 přejmenován na Úřad pro cenné papíry. Byl to výsledek provádění změn a zavádění nových pravidel a institutů 13 Zákon č. 214/1992 Sb., o burze cenných papírů. 14

s důrazem na strukturální a funkční změny, které měly postupně zkvalitňovat dozor a dohled na resuscitovaném kapitálovém trhu. Jak bylo uvedeno výše, nová legislativa v podobě zákona o Komisi přináší zásadní změny v oblasti přístupu k provádění dohledu a regulace na českém kapitálovém trhu. Účelem zákona bylo nejen zřídit Komisi a upravit její působnost, ale také stanovit práva a povinnosti subjektů působících na kapitálovém trhu. 14 Mimo jiné tímto dochází k odstranění problémů v oblasti nastavení kompetencí v procesu udělování povolení k obchodování s cennými papíry. Zákon o Komisi zároveň obsahoval novelu zákona o cenných papírech, 15 která nově podrobně upravovala vznik a fungování obchodníků s cennými papíry jednalo se o tzv. proces přelicencování, kdy bylo zjišťováno, nakolik jsou současní obchodníci s cennými papíry schopni přizpůsobit se novým trţním podmínkám, mezi které patří důsledné dodrţování pravidel nastavených regulátorem, jejichţ tvorba byla v českém prostředí mnohdy pod vlivem zaváděné evropské legislativy. Mluvíme o procesu nastolování moderních trendů v regulaci kapitálových trhů, jejichţ hlavním cílem bylo zajištění co nejvyšší transparentnosti a tím pádem i předvídatelnosti pro účastníky trhu. Mnohé ze společností působících na kapitálovém trhu byly odsouzeny k zániku, jelikoţ jiţ dále nebyly schopné dodrţovat regulátorem nově nastavené podmínky. 2.2 Komise pod vlivem legislativy EU Komise jako nově vzniklý orgán dohledu se od samého počátku musí potýkat s otázkou vlivu evropského práva na právo národní, jedná se především o zvyšování transparentnosti trhu a ochranu investorů. Tato záleţitost nabírá na intenzitě zejména s blíţícím se vstupem České republiky do Evropské unie. Komise značnou část své kapacity věnuje harmonizaci národního práva s unijním jak před vstupem do EU, tak i po něm. O tomto procesu se podrobněji zmíním dále v textu. Nutno podotknout, ţe jeho výsledkem bylo přijetí zejména zákona o kolektivním investování (č. 189/2004), zákona o podnikání na kapitálovém trhu (č. 256/2004) a zákona o dluhopisech (č. 190/2004), kdyţ kaţdý nabyl účinnosti dnem, kdy vstoupila v platnost smlouva o přistoupení České republiky k Evropské unii, tj. 1. května 2004. Zákon o podnikání na kapitálovém trhu 14 1 zákona č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů. 15 Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů. 15

mimo jiné zavedl institut jednotné evropské licence, díky které mohli obchodníci s cennými papíry podnikat na základě evropského pasu v kterékoliv zemi Evropského hospodářského společenství. S blíţícím se rokem 2006 se postupně začínaly objevovat úvahy o uţší spolupráci v oblasti dohledu nad celým finančním trhem, tedy i bankami, penzijními fondy a pojišťovnami, kde oddělený dohled doposud prováděla Česká národní banka, Komise pro cenné papíry a Ministerstvo financí. Uvedené orgány státní správy dokonce uzavřely Dohodu o vzájemné spolupráci při výkonu bankovního dohledu a státního dozoru nad finančním trhem, ve které si uloţili společné cíle pro uplatňování dozoru. 16 Tento trend sbliţování se v roce 2006 potvrdil integrací dohledu nad finančním trhem v rukou České národní banky. 2.3 Komise pro cenné papíry 2.3.1 Vznik KCP Od 1. dubna 1998 zahájila činnost Komise pro cenné papíry, která byla zřízena stejnojmenným zákonem. 17 Vzniká jako orgán státní správy pro oblast kapitálového trhu financovaný ze státního rozpočtu. Nahrazuje tedy Úřad pro cenné papíry a jiţ se nejedná o orgán Ministerstva financí, které bylo rovněţ předchůdcem Komise v oblasti dozoru a dohledu, ale o samostatný úřad dohledu. Postavení Komise v soustavě orgánů státní správy bylo upraveno zákonem č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, neboli také kompetenční zákon. Podle ustanovení tohoto zákona byla Komise ústředním orgánem státní správy. Působnost Komise byla stanovena zákonem a jejím hlavním úkolem bylo upevňovat důvěru investorů a emitentů investičních nástrojů v kapitálový trh, s důrazem kladeným na transparentnost a plnění informačních povinností. Do působnosti Komise tedy kromě výkonu státního dozoru v rozsahu stanoveném zákonem o Komisi a zvláštními zákony patřilo i rozhodování o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech právnických a fyzických osob, kontrola plnění informačních povinností osob podléhajících státnímu dozoru Komise, informování veřejnosti a účastníku kapitálového trhu zejména o 16 Dohoda byla uzavřena 28.2. 2003, plné znění je dostupné na http://www.cnb.cz/export/cz/. 17 Zákon č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů. 16

poskytovatelích sluţeb na kapitálovém trhu, investičních instrumentech a operacích uskutečňovaných na kapitálovém trhu, vedení seznamů 18 v rozsahu stanoveném zákonem o Komisi, ale i vydávání Věstníku Komise, spolupráce s jinými správními úřady a institucemi a mezinárodními organizacemi v rozsahu své působnosti. 19 Posláním Komise bylo přispívat k rozvoji a ochraně kapitálového trhu v rámci své působnosti. Komise jedenkrát ročně zpracovávala zprávu o situaci na českém kapitálovém trhu, kterou předkládala Poslanecké sněmovně. Dvakrát ročně zpracovávala informaci o své činnosti a hospodaření, kterou předkládala rozpočtovému výboru Poslanecké sněmovny. Komise rovněţ s oběma komorami Parlamentu ČR konzultovala a zpracovávala stanoviska k návrhům právních předpisů, které se dotýkaly oblasti kapitálového trhu. 2.3.2 Organizační struktura Komise 20 Prezidium Předseda Odbor bezpečnosti Odbor vnější komunikace Odbor vnitřní správy Oddělení ekonomické Oddělení správní Odbor interního auditu Poradní sbor tuzemský Rozkladová komise prezídia Odbor kolektivního investování Oddělení licencí 18 13 zákona č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry. Komise vede zejména seznamy obchodníků s cennými papíry, makléřů, organizátorů mimoburzovního trhu, osob provádějících vypořádání obchodů s cennými papíry, investičních společností, podílových a investičních fondů atd. 19 Právní postavení komise, k dispozici na http://www.cnb.cz/export/cz/. 20 Organizační struktura, k dispozici na http://www.cnb.cz/export/cz/. 17

Oddělení inspekce Odbor penzijních fondů a pojišťoven Odbor poskytovatelů investičních sluţeb Oddělení licencí Oddělení inspekce Odbor trhů a vypořádání Oddělení licencí a inspekcí Oddělení monitoringu Odbor emisí cenných papírů Oddělení informačních povinností Oddělení nabídek převzetí Odbor informačních technologií Oddělení informačních technologií Oddělení podpory aplikačního softwaru Odbor legislativní a právní Oddělení legislativy a komunitárního práva Oddělení právní Odbor sankčních řízení Odbor metodicko-analytický V čele Komise stálo prezidium sloţené z předsedy a dalších čtyř členů, které bylo jmenováno prezidentem republiky na návrh vlády. Funkční období bylo pětileté. Prezidium rozhodovalo zejména o plánu činnosti Komise, o návrhu rozpočtu a závěrečném účtu Komise, o návrzích zákonů a prováděcích právních předpisů, ale také o vnitřních předpisech Komise a zprávách pro vládu. Členové prezídia i řadoví zaměstnanci museli zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se obeznámili při výkonu dozoru a dohledu, a to i po skončení jejich pracovněprávního vztahu či výkonu funkce. O zbavení mlčenlivosti předsedy Komise rozhoduje vláda. 21 21 26 Povinnosti mlčenlivosti. 18

2.3.3 Poslání a cíle Komise Významné změny ve struktuře kapitálového trhu a v roli jeho účastníků byly podněcovány postupným přechodem od kupónové privatizace k vyspělé investorské struktuře a zároveň neexistencí regulace trhu a jednotné dozorující instituce v počátcích této přeměny. Zavádění regulace jako celku bylo součástí vývoje českého kapitálového trhu a zároveň jej tento proces přibliţoval moderním, nejev evropským trhům. Uvedený proces samozřejmě odhaloval i nedostatky mnohých subjektů, pro některé z nich bylo zavádění nových regulačních podmínek likvidační. Tuto očistnou kúru trhu lze povaţovat jedině za ţádoucí. Jednalo se o podmínku sine qua non, pokud jsme se chtěli začleňovat a začlenit do mezinárodních kapitálových struktur. Na druhé straně však hrozilo riziko, ţe pokud by byla regulace přehnaná (zejména v případě nově zaváděné regulace), hrozilo, ţe dojde k odlivu účastníků a aktivit z českého kapitálového trhu. Strategickým cílem a zájmem Komise pro cenné papíry musí být soustavný rozvoj a ochrana kapitálového trhu. 22 Posláním Komise bylo posilování důvěry investorů a emitentů v kapitálový trh. Bylo zaloţeno na třech bodech stanovených zákonem o Komisi: - ochrana investorů - rozvoj kapitálového trhu 23 - osvěta a informovanost veřejnosti. Tyto cíle byly naplňovány prostřednictvím nástrojů Komise, kterými byly zejména stanovování pravidel, příprava a vydávání vyhlášek a určování obecných postupů a principů, podle kterých Komise jednala. Při vytváření těchto pravidel se Komise snaţila přizpůsobovat regulaci evropským, resp. unijním pravidlům. Komise si nekladla za cíl zabraňovat kaţdému jednotlivému selhání subjektu za to je tradičně odpovědný management, potaţmo orgány společnosti (valná hromada, dozorčí rada, představenstvo). Komise sice spolupracovala s Policií ČR v případě odhalování trestné činnosti a zajišťování důkazů, rozhodně však její činnost nenahrazovala a ani se nezabývala vyšetřováním a dokazováním. 22 Liška, Václav; Gazda, Jan. Kapitálové trhy a kolektivní investování. 1. vyd. Praha : Professional Publishing, 2004. Str. 239. 23 2 odst. 2, zákon č. 15/1998 Sb.: Posláním Komise je svou činností přispívat k rozvoji a ochraně kapitálového trhu v rámci působnosti svěřené jí tímto zákonem. 19

Komise povaţuje za základní předpoklad pro úspěšné fungování kapitálového trhu důvěru. Jen pokud je tato podmínka naplněna, subjekty a investoři na trhu obchodují, coţ přispívá k jeho rozvoji a k rozvoji institucí na něm působících. Stabilitu trhu má v rukou Komise pro cenné papíry tím, ţe se starala o udrţitelnost důvěry v něj. Komise zároveň klade důraz na to, aby byly firmy podnikající na kapitálovém trhu obsazovány kvalitním managementem, který je obeznámen s legislativou a podmínkami, které je nutno při výkonu podnikání dodrţovat. Komise uznává, ţe toto není plně v jejích rukou, ale je to jediná cesta, jak zařídit, aby nedocházelo příliš často ke krachům těchto společností, coţ samozřejmě sniţuje důvěru v kapitálový trh jak ze strany veřejnosti, tak ze strany subjektů a investorů. Sebelepší regulace nedokáţe zabránit selhání některého ze subjektů, proto je vyţadována i určitá míra seberegulace a obezřetného chování ze strany společností. Intenzita regulace, při které by nedocházelo k ţádnému selhání, by byla nepřiměřeně nákladná a zároveň by utlumovala rozvoj trhu, zavádění nových sluţeb a produktů a potlačovala by účast subjektů ve formě samoregulace. Mezi hlavní cíle Komise patří ochrana investorů. Za hlavní rizika, která investorům hrozí, lze povaţovat tato: - krach firmy z důvodu nekompetentního vedení, nedostatečného kapitálového vybavení nebo z důvodů špatných (či neexistujících) kontrolních mechanismů uvnitř firmy, - zveřejňování nepřesných, zkreslených či nezveřejňování významných skutečností ze strany společností, které se zabývají nákup, prodejem a poradenstvím v oblasti instrumentů kapitálového trhu, - riziko, ţe klient uzavře smlouvu, týkající se produktu, kterému nerozumí, který pro něj není vhodný z hlediska podstupovaného rizika a z toho pramenící moţnost výrazného poklesu kurzu daného instrumentu. Komise si za cíl stanovila zejména zvýšení informovanosti drobných investorů, kteří by si měli uvědomovat rizika spojená s produktem, jelikoţ Komise v ţádném případě nemůţe investora ochránit před poklesem kurzu investičního instrumentu. S informovaností velmi úzce souvisí finanční gramotnost pokud klient nedokáţe pochopit, rozlišit a ohodnotit klady a zápory jednotlivých instrumentů kapitálového trhu, sebelepší informovanost je málo platná. Tomu chce Komise napomoci zvyšováním finanční gramotnosti nejširší veřejnosti a zpřístupněním kvalitních informací o 20

subjektech působících na trhu. Velmi častý je názor, ţe by se finanční gramotnosti měla věnovat pozornost jiţ na základních školách jako je tomu například u matematiky. Nutno podotknout, ţe ve srovnání se západní Evropou máme v tomto ohledu stále ještě co dohánět. Do té doby neţ bude veřejnost dostatečně vzdělána, musí se pozornost Komise soustředit na subjekty poskytující sluţby a produkty kapitálového trhu, aby nedocházelo k manipulacím, zatajování a zkreslování informací ve vztahu ke klientovi jen z toho důvodu, aby klient uzavřel smlouvu, které ne úplně rozumí a která pro něj můţe být ve výsledku nevýhodná. Zlepšení informovanosti není moţné bez přístupu k relevantním informacím. Přístup k těmto informacím musí mít kaţdý, kdo má v záměru účastnit se aktivit na kapitálovém trhu. Z tohoto důvodu musí emitenti cenných papírů vţdy včas, přesně a úplně uveřejňovat všechny cenotvorné zprávy. Tato informační povinnost je klíčovou sloţkou v procesu ochrany investora a dosaţení transparentního trhu. Stejně tak je Komisí důsledně vyţadováno přesné a úplné zveřejňování hospodářských výsledků. Jedním z mnoha úkolů Komise je i boj proti praní špinavých peněz, elektronické finanční kriminalitě, podvodů a nepoctivému jednání a kriminálnímu chování s vyuţitím důvěrných informací (insider trading). Na Komisi v této době a oblasti čekaly nelehké úkoly v situaci, kdy byla Česká republika kritizována pro nízkou vymahatelnost práva. S tím souvisela i potřeba vzdělávání soudců, státních zástupců a orgánů činných v trestním řízení v oblasti kapitálových trhů, protoţe se s touto problematikou za minulého reţimu neměli moţnost setkávat. Obnovující se kapitálový trh a s ním související legislativa (jak česká, tak evropská) tedy bylo určité novum. Komise zároveň deklaruje, ţe bude podporovat rozvoj sluţeb kapitálového trhu, nebude vytvářet zbytečné bariéry pro vstup nových subjektů a bude se snaţit o zpřehlednění a zjednodušení poměrně fragmentovaného českého kapitálového trhu, za coţ byla Česká republika zahraničními institucemi často kritizována. Jiţ v dobách svého vzniku si Komise pro cenné papíry byla vědoma převaţujících trendů v podobě propojování kapitálových trhů, sjednocování regulace a na území České republiky proces privatizace státní podílů ve významných firmách. 24 Jako prostředek k odstranění některých 24 Politika Komise pro cenné papíry. K dispozici na http://www.cnb.cz/export/cz/. 21

nedostatků obnoveného kapitálového trhu Komise povaţovala připravovaný zákon o podnikání na kapitálovém trhu. 25 Co se uvedené fragmentace trhu týče, Komise navrhovala, aby praţské burze zůstalo hlavní postavení jako organizátora veřejného trhu. Zároveň v připravovaném návrhu zákona o podnikání na kapitálovém trhu prosazovala, aby se činnost organizátorů trhu přiblíţila poţadavkům na organizátory ve vyspělých zemích. Komise v ZPKT navrhovala dvě výlučné regulatorní kategorie trhu s cennými papíry: burza cenných papírů a obchodník s cennými papíry provozující alternativní obchodní systém (ATS). Existující RM-Systém si mohl při splnění daných podmínek vybrat jednu z těchto licencí. Provozování alternativního obchodního systému mohl obchodník s cennými papíry poskytovat na základě povolení k provádění pokynů na cizí účet. Aby nedošlo ke střetu zájmu, ţádnou další hlavní investiční sluţbu jiţ provozovat nemohl. 2.3.4 Principy regulace Komise musí při naplňování stanovených cílů postupovat v souladu s kompetencemi vymezenými zákonem o Komisi, a nejen proto nelze očekávat, ţe dokáţe zabránit všem porušením zákona na českém kapitálovém trhu. V následujícím odstavci přiblíţím základní principy, podle kterých Komise postupuje při svých aktivitách. Komise se nezříká odpovědnosti v oblasti dohledu, ale zdůrazňuje, ţe primární odpovědnost za řízení rizika a kontrolu ve firmě má její vedení, resp. statutární orgány. Odpovídají za to, ţe podnikatelská činnost subjektu je prováděna v souladu s legislativními a regulatorními poţadavky. Komisi nepřísluší vměšovat se do vnitřních obchodních aktivit a do soukromoprávní oblasti obecně. Regulace by měla být přiměřená zamýšlenému efektu, a to včetně nákladů nutných k provedení regulatorních opatření. Bude posuzován náklad vs. přínos regulace, tedy její přiměřenost. Poţadavky na regulaci by v ţádném případě neměly omezovat konkurenceschopnost českých firem vůči těm zahraničním. Komise bude podporovat rozvoj trhu a zavádění nových sluţeb za předpokladu, ţe budou odpovídat poţadavkům práva EU, k čemuţ je zapotřebí harmonizovat českou legislativu s komunitární, resp. unijní. Při tvorbě nových právních předpisů bylo nutno vzít v úvahu, 25 Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu. 22

ţe na nově rozvíjející se český trh budou vstupovat subjekty ze zahraničí a naopak, ţe české společnosti budou podnikat na zahraničních kapitálových trzích. Na základě příkladů ze zemí Evropské unie je moţné některé funkce dohlíţejících orgánů (KCP) deregulovat a přenést je na samoregulující se organizace (SRO). Zapojení těchto organizací do regulace kapitálového trhu přináší výhody, které napomáhají jeho rozvoji. 26 Jedná se zejména o lepší účinnost regulace, vyšší stupeň profesionality a větší důvěryhodnost kapitálového trhu pro domácí i zahraniční investory. Z toho vyplývá, ţe účelem samoregulující se organizace je vytvoření takových profesních asociací účastníků kapitálového trhu, které budou nejen obhajovat a prosazovat zájmy svých členů, ale které zaměří svou další činnost i na jiné oblasti. 27 Jedná se především o vytvoření principů etického kodexu, napomáhání zvyšování odborné úrovně pracovníků působících na kapitálovém trhu nebo iniciativa v oblasti potřebných legislativních změn. 2.3.5 Dohled podle rizikovosti Regulace kapitálového trhu vychází z posouzení pravděpodobnosti situace, kdy se nepodaří naplnit zákonem stanovené cíle dozoru. Aby mohlo být dosaţeno cílů při výkonu dozoru (ochrana investorů, rozvoj trhu, vzdělávání a informování investorů), je nutné provést analýzu rizik, která by dosaţení mohla zabránit. Můţe jít o riziko ztráty, kterou utrpí investor v důsledku porušení povinností ze strany licencovaného subjektu, v důsledku nedostatečně poskytnutého investičního doporučení nebo porušení odborné péče. Další riziko plyne, jak jiţ bylo uvedeno výše, z nesprávného pochopení investičního produktu a z následného špatného investičního rozhodování. V další fázi jsou jednotlivá rizika ohodnocena a jsou jim přiřazeny priority, tj. posouzení velikosti jednotlivých rizik. Při ohodnocování rizika budou brány v úvahu faktory jako např. počet investorů, kteří by mohli být postiţeni nebo dostupnost náhrady. Rizikovost subjektů je posuzována během licenčního řízení, na základě jehoţ výsledku je subjekt přiřazen do příslušné skupiny rizikovosti. 26 Liška, Václav; Gazda, Jan. Kapitálové trhy a kolektivní investování. 1. vyd. Praha : Professional Publishing, 2004. Str. 284. 27 Tamtéţ. 23

Součástí regulačního systému je i Garanční fond obchodníků s cennými papíry, který poskytuje určitou formu záchrany pro investora v případě krachu obchodníka s CP. Komise prosazuje úpravu legislativy s cílem zajistit co nejlepší funkčnost tohoto institutu. 2.3.6 Subjekty podléhající dozoru Komise pro cenné papíry V oblasti kapitálového trhu působí celá řada subjektů, s jejichţ existencí počítá zákonná úprava. Mezi tyto subjekty patří na základě zákona o podnikání na kapitálovém trhu mimo jiné: - obchodníci s cennými papíry - zahraniční obchodníci s cennými papíry - makléři - investiční zprostředkovatelé - emitent cenného papíru - burzy cenných papírů - organizátoři mimoburzovního trhu s cennými papíry a jinými investičními nástroji a osoby provádějící vypořádání obchodů - Středisko cenných papírů - centrální depozitář a jeho účastníci - osoba, která vede evidenci navazující na centrální evidenci cenných papírů - institucionální investor patří: Dále mezi tyto subjekty na základě zákona o kolektivním investování mimo jiné - investiční společnosti - investiční fondy - depozitář fondu kolektivního investování - zahraniční investiční společnost při poskytování sluţeb v ČR Státní dozor je vykonáván i nad dalšími subjekty, i kdyţ nejsou blíţe v zákoně specifikováni. Ze zákona o Komisi pro cenné papíry a zákona o podnikání na kapitálovém trhu lze vyvodit, ţe mezi takové subjekty mohou patřit například: - zasvěcené osoby 24

- osoby, jejichţ jednání můţe být manipulací s trhem - osoby, které mají povinnost oznámit podezření na manipulaci s trhem - osoba, která má povinnost oznámit podezření na vyuţití insider informace - osoby, u kterých je důvodné podezření, ţe bez povolení nebo souhlasu Komise provádějí činnost, ke které je tohoto povolení nebo souhlasu potřeba 2.3.7 Sankce Pokud Komise při výkonu dozoru zjistí porušení povinnosti účastníka trhu, je oprávněna uloţit opatření k nápravě, které mají funkci především preventivní a reparační, nebo sankce, které mají nejčastěji podobu pokut a zastávají funkci represivní a rovněţ preventivní. 28 Mezi sankční nástroje patří ukládání pokut a v krajních případech i odnětí licence. Opatření k nápravě a sankce jsou upraveny v 9 zákona o Komisi pro cenné papíry, řízení ve věcech opatření k nápravě a sankce potom v 10 zákona o KCP. Správní řízení, ve kterém jsou dle zákona o Komisi pro CP ukládány sankce a opatření k nápravě, lze zahájit do jednoho roku ode dne, kdy se Komise dověděla o skutečnostech rozhodných pro jejich uloţení, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy byla povinnost, za niţ jsou ukládány, porušena. Komise můţe ukládat opatření k nápravě a sankce i podle zvláštních zákonů, které tuto její pravomoc upravují. Patří mezi ně: - zákon o podnikání na kapitálovém trhu - zákon o kolektivním investování - zákon o dluhopisech - zákon o penzijním připojištění. 2.3.7.1 Dohled podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu Pokud subjekt, který podléhá dohledu Komise podle ZPKT, tento zákon poruší, můţe mu být nařízeno opatření k nápravě zjištěného nedostatku, avšak v rozsahu porušení 28 9 zákona č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů 25

a přiměřeně k jeho závaţnosti. Subjekt, kterému bylo nařízeno nápravné opatření, musí Komisi o odstranění nedostatku a způsobu zjednání nápravy informovat. 29 Komise je tedy oprávněna mimo jiné: - pozastavit obchodování s cennými papíry - zavést nucenou správu - zakázat činnost podléhající dohledu - změnit rozsah povolení uděleného podle ZPKT - odejmout povolení udělené podle tohoto zákona Sankce, které mohou být Komisí podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu uloţeny, jsou uvedeny v hlavě III, nazvané Správní delikty. Jsou zde vyjmenovány jednotlivé skutkové podstaty správních deliktů a přestupků. Jednotlivé sankce mají podobu peněţních pokut a jsou odstupňovány dle závaţnosti porušení. Zajímavostí můţe být, ţe dle zákona o podnikání na kapitálovém trhu můţe Komise uloţit pokutu do výše 20 mil. Kč, ale dle zákona o Komisi pro cenné papíry je oprávněna uloţit pokutu aţ do výše 100 mil. Kč. Pouze u fyzických osob můţe vzniknout odpovědnost za přestupek, za jiné správní delikty mohou být odpovědné jak fyzické, tak právnické osoby. Pokud právnická osoba prokáţe, ţe vynaloţila veškeré moţné úsilí, aby zabránila porušení právní povinnosti, za správní delikt neodpovídá. Pokud Komise nezahájí řízení do 1 roku ode dne, kdy se dověděla o správním deliktu (subjektivní lhůta), nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán (objektivní lhůta), odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká. I zde je rozdíl v úpravě podle zákona o Komisi pro cenné papíry, kde je objektivní lhůta desetiletá. 2.3.7.2 Dohled podle zákona o kolektivním investování Komise můţe uloţit opatření k nápravě subjektům, které podléhají jejímu dohledu podle zákona o kolektivním investování. 30 K uloţení nápravného opatření můţe Komise přistoupit v případě, ţe dojde k porušení povinnosti stanovené mimo jiné: - zákonem o kolektivním investování 29 136 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu. 30 102 zákona č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování. 26

- statutem fondu kolektivního investování - smlouvou o obhospodařování - depozitářkou smlouvou, - anebo pokud jsou ohroţeny zájmy akcionářů nebo podílníků. Uloţené opatření k nápravě musí i v tomto případě, stejně jako podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu, odpovídat závaţnosti a povaze porušení. V zákoně o kolektivním investování je uvedeno, ţe vedle těchto opatření k nápravě můţe Komise dále mimo jiné: - nařídit pozastavení vydávání a odkupování akcií nebo podílových listů fondu kolektivního investování - nařídit změnu depozitáře - zavést nucenou správu - odejmout povolení udělené podle ZKI Jednotlivé skutkové podstaty přestupků a správních deliktů jsou opět upraveny v hlavě III zákona o kolektivním investování. Sankce jsou peněţité a stejně jako podle úpravy zákona o podnikání na kapitálovém trhu, i v tomto případě je moţno uloţit pokutu aţ do výše 20 mil. Kč. Úprava ve vztahu k odpovědnosti za správní delikty a odpovědným osobám podle ZKI je obdobná úpravě v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. 2.4 Středisko cenných papírů Středisko cenných papírů (SCP) vzniklo počátkem roku 1993. Zřízeno bylo Ministerstvem financí k 1. lednu 1993 v právní formě příspěvkové organizace, fungující bez příspěvku ze státního rozpočtu. Jeho práva a povinnosti vymezil zákon České národní rady o cenných papírech. 31 Zkušební provoz byl zahájen v únoru 1993, v květnu 1993 byla podepsána dohoda o spolupráci mezi Střediskem CP, Burzou cenných papírů Praha a RM- Systémem. Bezprostředním podnětem pro zřízení Střediska pro cenné papíry byla potřeba zajistit jednoduchým a levným způsobem vydání akcií společností, které byly 31 Zákon České národní rady č. 591/1992 Sb., o cenných papírech. 27

privatizovány kuponovou metodou a jejich předání novým majitelům. 32 Základním úkolem SCP bylo vedení evidence zaknihovaných cenných papírů a jejich majitelů, s výjimkou krátkodobých dluhopisů, jejichţ evidence byla vedena Českou národní bankou. Zaknihovanou podobu mohly mít podle zákona o cenných papírech vybrané druhy cenných papírů kapitálového trhu. Byly to akcie, dluhopisy, podílové listy a investiční kupony. O tom, zda cenné papíry budou mít zaknihovanou podobu, rozhodoval jejich emitent. Statutárním orgánem Střediska cenných papírů byl ředitel, který SCP řídil a odpovídal za jeho činnost. SCP se podle druhu činnosti členilo na tyto organizační celky: - úsek vnitřní správy - úsek zákaznických sluţeb - vedoucí podpory projektů - samostatná oddělení. 2.4.1 Funkce Střediska cenných papírů Vedení evidence zaknihovaných cenných papírů Zákon o cenných papírech uváděl, ţe evidenci vede SCP prostřednictvím: - registrů emitenta, tj. evidence cenných papírů vydaných jedním emitentem - účtů majitele, tj. evidence cenných papírů, které jsou v majetku jednoho majitele. Část evidence SCP můţe vést i jiná právnická osoba na základě smlouvy mezi SCP a touto právnickou osobou. K platnému uzavření smlouvy bylo nutné povolení České národní banky. Pro vydání akcií, dluhopisů nebo podílových listů v zaknihované podobě nebyla při registraci v SCP prakticky ţádná omezení, ani ohledně jejich formy, měny, na kterou zněly, jejich jmenovité hodnoty, převoditelnosti či obchodovatelnosti apod. Práva spojená se zaknihovaným cenným papírem měla zásadně osoba, která byla zapsána jako jeho majitel v evidenci SCP. Kaţdá změna majitele zaknihovaného cenného 32 Liška, Václav; Gazda, Jan. Kapitálové trhy a kolektivní investování. 1. vyd. Praha : Professional Publishing, 2004. Str. 265. 28