Od zrna ke chlebu inovace projektu

Od zrna ke chlebu inovace projektu Základní škola Waldorfská Pardubice, Gorkého 867

Obsah Obsah... 2 Metodické informace... 4 Návaznost na Školní Vzdělávací Plán (ŠVP)... 5 Realizace projektu... 6 Příprava projektu a příprava učitele před jeho zahájením... 6 Vyvarujte se pedagogických chyb... 6 3. třída... 7 ZÁŘÍ/ŘÍJEN... 7 Teoretické texty pro učitele... 7 Náměty pro práci s dětmi... 11 ŘÍJEN/LISTOPAD... 28 Teoretické texty pro učitele... 28 Náměty pro práci s dětmi... 29 PROSINEC/LEDEN/ÚNOR... 32 Náměty pro práci s dětmi... 32 BŘEZEN... 33 Náměty pro práci s dětmi... 33 DUBEN/KVĚTEN/ČERVEN... 35 Teoretické texty pro učitele... 35 Náměty pro práci s dětmi... 38 ČERVENEC/SRPEN... 39 Teoretické texty pro učitele... 39 Náměty pro práci s dětmi... 45 4. třída... 51 ZÁŘÍ... 51 Teoretické texty pro učitele... 51 Náměty pro práci s dětmi... 54 ŘÍJEN... 57 LISTOPAD DUBEN... 57 Teoretické texty pro učitele... 57 Náměty pro práci s dětmi... 59 DUBEN... 62 Teoretické texty pro učitele... 62 Náměty pro práci s dětmi... 70 Příklady z praxe... 75 Koncepce propojení s dalšími předměty... 82 Literatura a další prameny... 83 Uţitečné kontakty... 84 Přílohy... 85-2 -

Příloha č. 1 - Anděl ze slámy... 85 Příloha č. 2 Vánoční slámové řetězy... 86 Příloha č. 3 Osení ve skořápkách od vajec... 87 Příloha č. 4 Doţínkový věnec... 88 Příloha č. 5 Obilné slunce... 89 Příloha č. 6 Panenky ze šustí... 90 Příloha č. 7 Recepty na pečení chleba... 91 Příloha č. 8 Další podněty zpracování lnu, mléka a másla... 94 Příloha č. 9 Stavba pece různé postupy... 96 Příloha č. 10 Další vyprávění o chlebu... 100 Příloha č. 11 Básničky k řemeslům... 102 Příloha č. 12 Doplňující vyprávění o perníku... 104 Příloha č. 13 Pranostiky... 107 Příloha č. 14 Slovníček pojmů... 120-3 -

Metodické informace V období rubikonu (3. aţ 4. třída) si dítě začíná uvědomovat své já a hledá své místo na světě. Polní práce odpovídají rozvoji vnitřního já člověka. Dětské Já se rozvíjí a sílí, stejně jako kdyţ semínko roste v silný klas. Člověk je vlastně obrácená rostlina (má kořeny v hlavě vnímá jimi svět). Realizace projektu je rozloţena do 3. třídy a části 4. třídy. Část projektu probíhá ve vyučování, část v době letních prázdnin. Projektu se účastní nejen děti, ale i rodiče a stává se tak pro všechny velkou událostí. Většině praktických úkonů předchází trénink ve třídě básničky a průpovědi spojené s pohybem, vyprávění o polních pracích, o původu, zpracování a druzích obilí, o původu, přípravě a pečení chleba, atd., pozorování a smyslové vnímání různých druhů půdy, počasí, obilnin, chleba, nácvik zacházení s nářadím, poučení o bezpečnosti práce. Prolínají celým rokem, nejen epochou Od zrna ke chlebu. Po dokončení kaţdé etapy zapisují děti své záţitky do sešitu a ilustrují je. Cíle vytyčené pro výuku: epocha umoţňuje dětem proţít a realizovat cestu od zrna ke chlebu děti se naučí pracovat s půdou, vlastními silami zorají a zasejí, poznají únavu z fyzické práce poté pozorují růst a zrání obilí své obilí si také sklidí, vmlátí cepem a ručně umelou nakonec se upečou chleba z těsta, které samy připravily tímto způsobem mají moţnost poznat a vnímat úctu k rostlinnému světu všemi smysly seznámí se s hospodářskými zvířaty jako pomocníky dlouhodobý proces završí konkrétním výsledkem - upečeným bochníkem chleba epocha Od zrna ke chlebu je základním tématem, které se prolíná průběţně celým 3. školním rokem (na nějţ pak navazuje epocha o řemeslech - Jak lidé pracují) a částečně provází ţáky i 4. školním rokem - 4 -

Návaznost na Školní Vzdělávací Plán (ŠVP) Očekávané výstupy RVP Výstupy školy Učivo Přesahy a vazby, průřezová témata n29 - objevuje a zjišťuje propojenost prvků ţivé a neţivé přírody, n24 - srovnává a hodnotí na vybraných ukázkách způsob ţivota a práce předků na našem území v minulosti a současnosti s vyuţitím regionálních specifik. n45 - uplatňuje základní dovednosti a návyky související s podporou zdraví a jeho preventivní ochranou. - proţije a realizuje proces pěstování rostlin - obilí Práce s půdou - fyzicky pracuje s princip rovnováhy přírody a nachází souvislosti mezi půdou, tzn. konečným vzhledem přírody a činností člověka. n28 - změří základní veličiny pomocí jednoduchých nástrojů a přístrojů. bezpečné připraví pole (cca 4m 2 na dítě), t.j. pokud moţno oře či alespoň ryje, odstraňuje plevel, kameny, vláčí - ví, jak se na práci obléci - umí zvolit vhodné nářadí, dodrţuje jeho pouţívání, udrţuje nářadí v čistotě a uchovává je v daném řádu Setí -zná způsoby setí (dříve a dnes) - zná vhodné období - prakticky realizuje ruční setí v rytmu Člověk a země: rolník a jeho činnosti, rovnováha v přírodě, půda, obilniny Polní práce, lidové obyčeje Měření pole, váţení surovin Proměny způsobu ţivota, bydlení, ţivotní podmínky Péče o zdraví, ošetření drobných úrazů a poranění, první pomoc, předcházení úrazům, duševní hygiena ENV 3 Český jazyk, člověk a svět, hudební výchova, dramatická výchova, pracovní činnosti, výtvarná výchova Matematika ENV 3 Výchova ke zdraví (první pomoc) n27 - roztřídí některé přírodniny podle nápadných určujících znaků, uvede příklady výskytu ve známé - roztřídí základní druhy lokalitě. obilovin Základní plodiny OSV 1, OSV 2, OSV 3, OSV 4, OSV 5, OSV 6, OSV 7-5 -

Realizace projektu Příprava projektu a příprava učitele před jeho zahájením - O prázdninách po 2. třídě si nasbírejte alespoň 4 základní druhy obilí celé rostliny i s kořeny. - Zajistěte zdroj osiva a dostatečně velký prostor pro setí obilí (počet dětí x minimálně 4m 2 na ţáka). - zkontrolujte si, zda je všechno potřebné nářadí ve škole, v jakém je počtu a stavu, zda ho bude třeba zapůjčit (od dětí či jinde) nebo dokoupit - rýče, motyky, hrábě, kolečka, kbelíky, brány, válec moţno nahradit dupáním. - zjistěte, jaká je kvalita půdy, a promyslete, které činnosti bude nutné s dětmi provést (vyměření a vykolíkování políčka, odstranění kamenů, odstranění drnů, pletí, orání/rytí, hnojení, vláčení). Vyvarujte se pedagogických chyb Například: - nezapojení rodičů. Promyslete, jak můţete smysluplně do celého projektu přizvat rodiče, eventuelně i prarodiče. Vyprávějte jim uţ na konci 2. ročníku o tom, co vás s dětmi čeká, co vše musíte připravit apod. a poţádejte je o maximální podporu vašich aktivit a nabídku pomoci. - příliš malá plocha políčka. Pole vyměřte tak, aby mělo minimální plochu 4m 2 na ţáka - nevhodně umístěná plocha, např. městská zástavba, zahrada apod. - odloţení setí na jaro - práci na poli udělají za děti dospělí - nebo naopak - učitel dává pouze pokyny a nepracuje s dětmi - polní práce rozvrhnete tak, ţe se soustředí pouze do času hlavního vyučování či pouze v předem určené epoše. Buďte flexibilní - pracujeme a sejeme tehdy, kdyţ jsou vhodné podmínky. Děti musí zaţít, ţe vhodný čas neurčuje člověk, ale příroda! - rozvádění projektu do přílišných detailů, které nevedou k cíli (např. setí všech různých druhů obilí). Doporučujeme zaset pšenici a eventuelně ţito, tedy druhy, ze kterých se běţně peče a pekl chléb. - 6 -

3. třída ZÁŘÍ/ŘÍJEN příprava pole pro setí V tomto projektu je velmi důleţité, aby děti prováděly co nejvíce činností samy, zaţily pocit únavy, aby se zahřály, zaţily pocit radosti z dobře vykonané práce. Před započetím prací promyslete dobře organizaci. Všechny děti mohou vykonávat jednu činnost. Kdyţ je hotová na celém poli, přejdou k následující. Při vyšším počtu dětí je moţné a vhodné je rozdělit do skupin a pole na části, na kterých budou pracovat. Učitel hlídá časový harmonogram a zapojení dětí. Při závěrečném vláčení bránami se děti střídají. Několik jich táhne a jeden sedí na nich a zatěţuje je. V závislosti na počasí by přípravné polní práce měly proběhnout během září a října. Doporučujeme je rozloţit do více dnů, aby byly provedeny kvalitně a s hlubokým proţitkem. Teoretické texty pro učitele Tento text není určen k výkladu v hodinách, či čtení nebo zapisování dětmi!!! Obiloviny Jiţ více neţ 12 tisíc let jsou důleţitou součástí výţivy lidstva obiloviny. I v dnešní době se kaţdodenně setkáváme s výrobky z obilovin v nejrůznějších podobách. Statistiky ukazují, ţe obiloviny byly hlavní sloţkou obţivy národů, jejichţ příslušníci se doţívají velmi vysokého věku. Obiloviny lze základně rozdělit podle obsahu bílkoviny zvané lepek. V našich zeměpisných šířkách lze zařadit mezi obiloviny obsahující lepek především pšenici, ţito, ječmen a oves. Lepek je sloţen z několika bílkovin, z nichţ jsou nejvíce mnoţstevně zastoupeny glyadin a glutenin. Vzájemný poměr těchto bílkovin pak určuje pečivové vlastnosti lepku. K obilovinám lepek neobsahující u nás patří kukuřice, rýţe, proso, pohanka a amarant. Z výţivového hlediska jsou obiloviny především sacharidovou potravinou, tj. potravinou obsahující hlavně škroby (60-70%) a vlákninu. Jsou však neméně důleţitým zdrojem bílkovin (8-13%), tuků (1-5%), vitamínů skupiny B, minerálních a dalších biologicky aktivních látek. Největší mnoţství vlákniny lze najít u prosa, ovsa a pohanky. Vysokému podílu bílkovin vévodí pšenice a ţito. Nejvíce tuků obsahují oves a kukuřice. Pseudoobilninu amaranth lze zařadit na první místa ve všech kategoriích. Obilné zrno se skládá ze tří hlavních částí Povrchová vrstva - slouţí vnější ochraně a je tvořena převáţně nestravitelnou vlákninou (otruby), obsahuje část vitamínů řady B a minerální látky.vnitřní část zrna je tvořena zásobním - 7 -

škrobem, který slouţí mladému klíčku jako výţiva při růstu a lepkem (bílkovinou) Klíček - vlastní rostlinný zárodek, z něhoţ bělením buněk vznikne nová rostlina. Poměr jednotlivých obsahových částí je ideálně zachován v celém zrnu, tak jak bylo vytvořeno přírodou. Proto by měla mít při zpracování přednost celozrnná mouka před přidáváním otrub k bílé mouce. Prakticky veškerá obilninová zrna lze konzumovat v uvařeném (nebo i v naklíčeném) stavu. Je vhodné pouţít připravené obiloviny do různých rizot, do zavářek polévek, do zapečených nákypů, pomleté do sekaných a karbanátků, kaší. Pokud jsou obiloviny konzumovány v podobě celých zrn, je velice důleţité si uvědomit, jak dlouho jsou zrna v ústech ţvýkána (hltání zde není na místě). Pšenice ozimá Pšenice ozimá je obilovina s velmi dobrou klíčivostí. Má vysoký obsah vlákniny a některých biologicky cenných látek jako jsou vitamíny z řady B, vitamín E, karoten, z minerálů draslík, fosfor, hořčík, křemík a vápník. Pšenice se pouze čistí a je tudíţ v přirozeném stavu. Proto se s úspěchem pouţívá ke kuchyňskému nakličování a dále k velkému mnoţství kuchyňských úprav (máčení, vaření, praţení, mletí, šrotování). Pšeničné výrobky není potřeba více představovat. Pšenice je naše nejběţnější obilovina, hojně zastoupená v našem jídelníčku. Upřednostňujeme celozrnné výrobky pro vyšší obsah vlákniny. Pšenice špalda Pšenice špalda patří k nejstarším kulturním plodinám. Nebyla šlechtěna, a proto si zachovala vynikající vlastnosti starých planých odrůd obilovin. Díky mohutnému kořenovému systému patří k nejméně náročným obilovinám. Je odolná proti chorobám a škůdcům, není potřeba ji chemicky ošetřovat. Pevný obal pluch chrání zrno před kontaminacemi škodlivinami v ovzduší, houbovými chorobami nebo mikroorganismy. Obsahuje vlákninu (8-9%) s jemnou strukturou vláken, která podporuje střevní peristaltiku a přitom nenadýmá. Zrno pšenice špaldy má vysoký obsah a příznivé sloţení bílkovin a lepku, který je snadno stravitelný. Obsahuje kvalitní tuk s vysokým obsahem nenasycených mastných kyselin, větší mnoţství minerálních látek jako jsou hořčík, vápník, draslík, fosfor a zinek. Pevné pluchy na druhou stranu zhoršují její zpracování. Pšenici špaldu nelze nakličovat. - 8 -

Vyuţití: Pšenici špaldu lze získat jako celé zrno nebo ve formě špaldových vloček. K dostání jsou špaldové granoly a musli, špaldové pukance do vlastních musli směsí a na posypání polev či cukroví, špaldová mouka hladká na koláče, bábovky, mazance apod., špaldová mouka hrubá na knedlíky, noky, halušky, kaše. Dalším výrobkem jsou celozrnné špaldové těstoviny. Praţené a mleté špaldové zrno je moţné pouţít jako meltu. Na našem trhu je i provedení špaldové instantní kávy bez kofeinu, která je velmi chutná. Při zpracování špaldy na bulgur se vyuţívá starých technologií Blízkého a Středního východu. Pšenice se namočí na 24 hodin, pak se nechá 8 hodin nakličovat (škroby se štěpí na jednodušší cukry, bílkoviny na aminokyseliny, zvyšuje se mnoţství vitamínů B, C). Vaří se v páře a poté se suší jemně drtí na hrubší kousky. Vyuţívá se jako lehká, ale velmi sytá příloha nebo jako součást salátů místo rýţe. Velmi chutná je i kombinace bulgur, čočka, zelenina a cibulka. Dalším výrobkem, kde se vyuţívá špaldových zrn sklízených v mléčné zralosti, je uzený špaldový grunkern. Díky sklizni v nezralém stavu je uzená špalda obzvlášť bohatá na vitamíny skupiny B, obsahuje málo lepku a má významné mnoţství draslíku, fosforu, hořčíku a ţeleza. Neobsahuje ţádný cholesterol, nenadýmá, je lehce stravitelný a výtečně se tak hodí pro dietní kuchyni. Je vyuţitelný do pomazánek, karbanátků, nákypů, salátů právě pro svou jemnou uzenou vůni. Ţito Ţito je obilovina s velmi dobrými biologickými hodnotami a vysokým obsahem vlákniny. Z vitamínů je nejvíce ceněn obsah vitamínu E. Z minerálů obsahuje hlavně vápník, fosfor, ţelezo, fluor a křemík a dále látky příznivě působící na růst a dobrý stav kostí, zubů, vlasů a nehtů. Pro svůj obsah lepku je ţito (ţitná mouka, ţitné vločky) velmi vhodné k pečení chleba. Ţitná mouka se dále pouţívá na halušky, noky, vafle a na mnoţení kvásku na kyselo. Ţitné vločky jsou vhodnou zavářkou do polévky pro lidi, kteří nemohou konzumovat pšeničné výrobky. Ječmen Ječmen se nejvíce zpracovává na kroupy, krupky a slad. Kroupy č. 10 mají menší stupeň opracování neţ krupky, obsahují více vlákniny, vitamínů a minerálních látek. Ječmenná vláknina a škrob (šlem, který vznikne při vaření krup) velice dobře váţe ţivočišné tuky a cholesterol. Uţití krup je nejenom při zabijačkách, ale hlavně celoročně jako zavářka do polévek, do zapečených nákypů, na přípravu šlemových polévek při průjmech a jako pojidlo do karbanátků. - 9 -

Ječná mouka se přidává do těst na lívance, palačinky, vafle. Ječné vločky lze vyuţít jako běţné vločky. Velkou výţivnou hodnotu má naklíčený ječmen (slad), který obsahuje hodně vitamínů skupiny B, vitamínu E a směs enzymů. Slad se pouţívá hlavně při výrobě piva, ale také jako sladidlo konzistence medu Sladěnka. Existuje i prášková forma sladu, tzv. Sladovit. Od pradávna byl doporučován jako léčivý prostředek při některých chorobách střev, ţaludku a dvanáctníku. Blahodárně působí na střevní mikroflóru. Oves Oves patří mezi poměrně mladé obiloviny. Má vysoký obsah vlákniny. Je energeticky vydatný (obsahuje z obilovin největší procento tuku) a biologicky hodnotný (obsahuje minerální látky vápník, zinek, fosfor, ţelezo, draslík, hořčík, mangan, fluor a měď, vitamíny B, E, A, biotin, kyselinu křemičitou). Tuk ovsa obsahuje velice potřebnou kyselinu linolovou a olejovou. Hořknutí ovesných vloček je právě způsobeno snadným ţluknutím těchto tuků. Proto je potřeba kupovat ovesné vločky co moţná nejčerstvější. Oves obsahuje rostlinné inzulíny, proto je doporučován jako vhodná obilovina pro diabetiky. V obchodech lze zakoupit ovesné zrno pod názvem oves bezpluchý. Oves můţe být pouţit jako rýţe nebo v kombinaci s rýţí do rizot a příloh. Ovesné vločky není nutné představovat, ovesná mouka se vzhledem k rychlé oxidaci (ţluknutí) nevyrábí. Ovesné otruby zvyšují obsah vlákniny v domácích musli směsích. Je moţné je přidávat do směsí na pečení. Brambory není obilovina! Pokud nám zbude kus pole, můţeme do něho zasázet brambory. Mějme však na paměti, ţe jde o nadstavbu tohoto projektu! Pokud je zasadíme, musíme promyslet veškeré další úkony s tím spojené, a to včetně konzumace Nejprve se musely připravit brambory k sázení. Menší do průměru 5 nebo 6 cm se sázely celé. Větší se pak rozkrájely na dva aţ tři díly, a to tak, aby na kaţdém byla nejméně dvě očka. Prosypaly se popelem, aby řezné plochy tolik neosychaly. Brambory se sázely po ţitě a pšenici. Pole se uvláčilo a dřevěným rádlem v pluţňatech (kolečkách) se udělaly shonky. Dříve se pouţívala obyčejná pluţňata, ale práce s nimi byla obtíţná, protoţe obě kolečka šla po povrchu pole. Lepší práce byla s vozkou (prodlouţeným hřídelem pluţňat). S tou uţ jedno kolo jelo v hotové brázdě, a proto se rádlo uţ lépe vedlo. Zásadou bylo mělce shonkovat a hlouběji zaorávat. Po zasázení se za 10 nebo 14 dní brambory uvláčily. Dobré na to byly staré brázdy s dřevěnou kostrou a ţeleznými zuby, protoţe byly lehčí neţ ţelezné a brambory se nevyvlačovaly. Kdyţ začaly brambory vylézat, ooraly se zase s vozkou a uvláčily. Poté se ještě dvakrát ooraly s ţelezným rádýlkem s jednou krávou. Potom uţ se jenom vytrhal větší plevel nebo bodláky a uţ se mohlo jen čekat, ţe Pán Bůh dá příhodné počasí a brambory se vydaří. Po svaté Anně (26. července) se říkalo, ţe uţ se mohou rané brambory kopat na jídlo. - 10 -

Po ţních byl čas na sklizeň otav a potom příprava na setí ozimů. Rozváţel se hnůj z kompostů na hromádky, které se potom rozhazovaly (rozkejdaly) po poli. Následovala orba jeteliště a plochy po pelušce a hrachu. Potom zasetí ţita a pšenice. Vlastní sklizeň brambor nastala aţ ve druhé polovině září. Nejprve se vybralo čtyři nebo pět brázd na ouvratích (souvratích). Potom se rádlem rozoraly brázdy brambor, vţdy přes jednu brázdu. Po vybrání lichých brázd se rozoraly zbývající sudé. Kdyţ bylo sucho, lezlo se po kolenou, rukama se rozhrnovala hlína a z ní se vybíraly brambory. Za pěkného počasí bylo docela příjemné rozhrnout teplou hlínu. Horší ale bylo, kdyţ se ochladilo nebo kdyţ pršelo. Někdo také rozhrnoval ve stoje brambory motyčkou, ale od toho po chvíli bolela záda. Brambory se většinou hned odváţely. Jedině, kdyţ se vybralo více, neţ se stačilo odvézt, daly se na hromadu a přikryly bramborovou natí (strbouly). Po vybrání celého pole se brambořiště uvláčilo a vyvláčené brambory dovybíraly. Bramborová nať se odvezla domů na stlaní. Kdo ji nutně nepotřeboval, sházel ji na hromádky a spálil. Po vybrání brambor se brambořiště mělce přeoralo rádlem (říkalo se, ţe se přemyšuje). Za oráčem musel ještě někdo chodit a vyorané brambory dosbírat. Při hluboké orbě se uţ brambory nesbíraly, jen větší se vykoply navrch na oranici a pak se sebraly. Orná nářadí Sakovák byl jednostranný, jednoradličný pluh. Tříradličný a jednostranný pluh se nazýval harka. Obracecímu pluhu se dvěma radlicemi na dřevěné hřídeli se ţeleznými klečemi a dřevěnými rukojeťmi se říkalo tuplák. Na radlici (odhrnovačce) byly odnímatelné náklady; splaz za radlicí udrţoval stabilitu pluhu. Pluţňata s krátkou nápravou, menší ojí a dvěma kolečky. Nad nápravou zvýšená část se nazývala beránek; měla ţelezný kruh, v němţ byl ukotven hřídel pluhu pomocí ţelezného kolíku. Posouváním hřídele pluhu se určovala hloubka orby. Na některých pluţňatech se oj dala vychýlit mimo podélnou osu pastrnákem (ţelezný kolík); oralo se jedním koněm. Rádlo, mimo radlice (slupice), bylo celé dřevěné a hřídelem spojené s pluţňaty. Drţelo se jednou rukou. Rádýlko na proorávání brambor bylo mimo hřídele celé ţelezné se dvěma kolečky nastavitelnými na výšku, s klečemi na obě ruce. U radlice byly rozevíratelné odhrnovačky (křídla). Vozka s delší nápravou slouţila na shonkování brambor. Náměty pro práci s dětmi 1) Povídky Pole a plevel Před dávnými časy, kdyţ lidé vyseli obilí poprvé, připlíţil se v noci čert a temnýma očima pozoroval to krásné pole. Rozhlíţel se dlouho a přemýšlel, aţ ho konečně napadlo něco zlého! Začal se plíţit lesem a loukou a vytrhával vše, co mu pod ruku přišlo. Potom běţel rychle zpátky k poli. To, co natrhal, rozházel po poli a brumlal přitom zlé zaříkání. - 11 -

Kdyţ po několika dnech přišli na pole sedláci, zlomyslná setba jiţ vzešla! Mnozí byli sklíčení, kdyţ viděli tolik plevele, který rostl rychle a dusil obilné klíčky. Nejstarší z nich ale pohlédl láskyplně na ony rostliny a poznal jejich původ: To je čertovo dílo! To on přenesl rostlinky sem, kam vůbec nepatří! Pojďme, dáme se do práce, čert nám nesmí škodit! Kdyţ byl plevel vytrhán, rozpřáhl stařešina ruce nad polem a pronesl bylinkové zaříkání. Ovšem od té doby zavane vítr semínka různých rostlin opět na pole. Nebo i k vám, na záhony na zahrádce. A tak vidíme na jaře, hlavně na řepných a bramborových polích, jak se sedláci ohýbají a vykopávají rostlinky, které tam nepatří. Rychle roste plevel, ale pilné lidské ruce jsou ještě rychlejší! Mnohé z těchto rostlinek pak rostou na okrajích polí a tam je sbírají kořenářky. Ukázalo se totiţ, ţe v nich ţije léčivá síla proti mnohým nemocem. Obilí a chléb Elizabeth Klein (Mutter Erde Korn und Brot) Bůh stvořil nádherný svět a člověka jako korunu stvoření. I obrátil se Bůh k rostlinám a keřům země. Budete slouţit člověku, aby se měl na zemi čím ţivit. Tehdy měly všechny květiny nádherné květy a stvořitel k nim promluvil: Kdo z vás daruje své květy, aby za ně dostal plody, jimiţ by se nakrmil člověk? Ale všechny květiny měly své pestré květy rády a ţádná z nich je nechtěla darovat. Tu se ještě jednou stvořitel zeptal: Není mezi vámi jediná, jeţ by chtěla darovat své květy? Nakonec přistoupila plachá květinka. Byla štíhlá, trochu hranatá a měla neohrabané pohyby. Bylo to obilí, které tehdy mělo krásný zlatoţlutý květ. Řeklo: Rádo daruji své květy, mohu-li tím pomoci. Stvořitel pohleděl na květinku pln niterné lásky. Jsem rád, ţe se z vás někdo přihlásil. A protoţe jsi tak hodné, řekl obilí, chci ti zvlášť poţehnat. Staneš se pokrmem lidí. Budeš ţít po tisících na velkých polích, stejně jako lidé ţijí ve svých národech. Stvořitel mu poţehnal, aby bylo plodné a rozšířilo se po celé zemi. Tak darovalo obilí své pestré květy. Kdyţ kvete, je zelené, ale zato má zvláštní plody. Kdyţ má obilí klasy plné těţkých zlatých zrn, vypadá stejně hezky jako ostatní květiny, kdyţ kvetou. Kdyţ rostlinka, jeţ darovala své květy, nesla první klasy, nebyly ještě tehdy tak velké jako dnes, ale přesto byly uţ větší neţ ostatní tráva. Tu vstoupil pán na pole a vzal do ruky jedno zrníčko. Drţel ho proti slunci a ono se třpytilo ve sluneční záři. Všichni sluţebníci boţí a všichni tvorové země se shromáţdili a pak k nim počal hovořit Stvořitel: Ţehnám ti obilí, staneš se pokrmem lidí. A vy ostatní mu přitom můţete pomoci. Obrátil se na kaţdého jednotlivě se zvláštním úkolem. Ty, slunce, máš mít tuhle rostlinku ze všech nejradši, potřebuje totiţ pít hodně slunečního svitu. Ty, měsíci, budeš spolu s hvězdami na nebi ukazovat sedlákovi čas setby a sklizně. Dešti, buď k obilí milý, vsákni se do půdy a nech ji změknout, aby mohl prorazit klíček a kořeny zapustit. Větře, ty budeš hladit klasy a vát, kdyţ obilí kvete. Stvořitel se obrátil ke sněhu a mrazu. Sněhu, ty pokryješ pole bílou peřinou a zahřeješ novou setbu. - 12 -

Mraze, ty budeš přicházet za jasných hvězdných nocí a výhonky se posilní a otuţí, kdyţ tě snesou. Nyní zavolal všechna zvířata. Nejdřív kůň ze stepí: Ty máš sílu a pomůţeš člověku, aby mohl orat pole. Krávě řekl: Dáš semínku v zemi uţitečný hnůj. A ţíţale řekl: Plaz se poctivě pod zemí a pořádně ji provětrej. Tak mluvil ještě k mnohým jiným bytostem. Vy všichni pomůţete obilí. Nakonec stvořitel řekl: Ale této zvláštní rostlině dám ještě jedno tajemství: Lidé získají takové pokrmy jen, kdyţ budou pilně pracovat. Lidská píle musí přijít na pomoc všem lidem, má-li být dobré obilí. A Bůh ještě jednou zvedl semínko do slunečního svitu. A pak ho vlastní rukou poloţil do země jako do měkké postele. Vypadalo jako zavinuté děťátko. Ze zlatého semínka, které Stvořitel sám vloţil do země, vyrostlo veškeré obilí země. Kaţdé semínko neslo mnoho plodů a lidé se naučili dělat obilné pole. Rolnictví začalo a práce na poli učinila člověka mírumilovným a silným. Dřív neţ se zrno zaseje, musí se zorat půda. V dřívějších dobách to byla těţká a namáhavá práce. Nejdřív musely být z pole odstraněny kameny. Pak vyoral pluh, do něhoţ byl zapřaţený kůň, do pole hluboké rýhy, rovné brázdy. Kůň se musel hodně plahočit, aby pluh v tvrdé zemi postupoval a sedlák musel koně pevně a šikovně vést, aby pluh zůstal hluboko v zemi. Kůň říká: Vidím, ţe sedlák se má k dílu a daruji mu svoji sílu. A trpělivě táhnu pluh, silná je má šíje, silné jsou mé plece. Jsem dítě stepí divokých, ze země proudů větrných. Plahočíme se s tou tíhou, pole zoráme jen s námahou. Slouţíme člověku a zříkáme se světlého, divokého, volného běhu. Také kráva musí na poli pomoci. Je to dobrosrdečné, trpělivé zvíře. Celý den ţere a stále přeţvykuje. Ţere trávu a bylinky, které jí daruje země, a celý den vdechuje vzduch naplněný světlem. Její obrovské břicho je jako velká teplá kuchyně. Tam se všechno proměňuje a odděluje. Vzniká čisté bílé mléko, nejlepší potrava pro telátka a děti lidí. Čím více se kráva vystavuje slunečním paprskům, tím lépe teče mléko a tím je více kořeněné. V horách proto na jaře vyhánějí krávy na vysoko poloţené pastviny. Hnůj dává kráva zemi. Pole ho potřebuje, neboť bez tohoto daru není dosti ţivé. Hnojem má pole účast na ţivotě krávy a všeho ţivoucího. Hodná kráva neţere sama pro sebe. Její ţraní a trávení je únavná práce, kterou dělá pro pole a pro člověka. Kdyţ lidé přijdou z města a jdou kolem pohnojeného pole, často ohrnují nos. Ale sedlák se směje. Ví, co hnůj znamená pro obilí a povzbudivě poplácá svou krávu po břiše. Na jaře a na podzim rozváţí sedlák hnůj na pole. Pak se půda zorá. Válec rozbije velké hroudy, brány rozdrobí hrudky menší. Všude se musí dostat vzduch, aby půda mohla dýchat. A kdyţ se země zvláční a zjemní, mohou být semínka poloţena do měkké postýlky. Válec říká: Tlustá hroudo, musím tě drtit, musím tě zmenšit a rozbít na kousky. Zdatně konám svou povinnost. Milé zrníčko, přijď na světlo. Brány mluví k poli: Ostrými drápy tě musím škrábat, neboj se, nejsem divoké zvíře, pomáhám ti, pole, půdo, buď jemná a vláčná. Brzy do tebe přijde zrnko. Pole odpovídá: Rádo se nechám rozkouskovat, zorat, zvláčet, válcovat, udusat. Oj, uţ cítím vzduch a vítr, milé zrno, rychle přijď. Můţeš dlouho spát, hle, uţ máš ustláno. - 13 -

Dříve se selo ručně ozim na podzim a jařiny na jaře. Byla to slavnostní práce. Pomalým pravidelným krokem kráčel sedlák po poli a rozséval zrna. Za starých dob si před setím sundal sedlák klobouk, sepjal ruce, poprosil Boha, aby mu poţehnal. Dnes uţ jen málokdo seje ručně. Dnes se pouţívá secí stroj a tím to jde mnohem rychleji. Průpověď rozsévače: Odměřuj krok! I rozmach měř! Zem získá ţivot, omládne, věř! Tam padlo zrno, spí, má klid. Ve spánku sílí, nech ho snít. A kdyţ pak procitne, dere se ven, vede je moudrost, jde za světlem. Ţádné se světu neztratí a padne, Boţe, kam chceš ty. Měsíc, ten shlíţí na sedláka a přibývá a svítí, ubývá v klidu. A všichni sledují jeho stopu. Je velkými nebeskými hodinami. A pomalu se srpkem měsíce roste na poli stéblo a zrno. V dobách, kdy lidé poprvé seli obilí, vplíţil se čert do noci a temnýma očima pozoroval krásné pole. A díval se tak dlouho, aţ přišel na zlou myšlenku. Plíţil se lesem a vřesem a vytrhával svými pařáty všude zrníčka. Pak běţel zpátky na pole. Rozhodil ta semena a k tomu si broukal zlou říkanku: Hořčice, pýr všechno změní, zničí, co se vytvořilo, jmenuje se plevel. Dělá škodu a rozsévá nenávist. Má bezpočet semen s plevou a ostruhou. Roste rychleji neţ obilí. Ha, ty poznáš, sedláku, plevel zraní pole. Můj je celý svět. Kdyţ sedláci přišli po několika dnech na pole, zlá kletba uţ vyklíčila. Mnozí uţ klesali na duchu, ale nejstarší z vesnice pohlédl i na tyto rostliny s láskou poznal jejich podstatu. To je dílo ďábla, řekl, ţe přenesl tyto rostliny tam, kam nepatří. Hej, hola, do práce. Čert nám nesmí uškodit. Kdyţ vytrhali plevel, pokynul ten nejstarší poli a pravil: Ať je ruka silná. Vyţeň plevel z pole mého, tam zakořeň. Přijď slunce, přijď dešti, zaţeňte kletbu. - 14 -

Je jasné, ţe vítr občas zaţene špatná semena zpět na pole, a tak vidíme na jaře zvláště na řepných a bramborových polích sedláky, jak se sklánějí a vytrhávají plevel. Ať uţ plevel roste seberychleji, pilné lidské ruce jsou přece nakonec rychlejší. Plevel má růst na mezi. Tam ho sbírají bylinkářky. Ukázalo se totiţ, ţe v mnohých rostlinách jsou léčivé síly proti nemocem. Kdyţ má sedlák zaseto, nemusí uţ na poli pracovat tolik jako dřív. Dříve chodil jen s hřeblem a lehkými branami po poli a pomáhal setbě, aby rostla. Na déšť, vítr a sluneční svit musel čekat a přihlíţet na to, zda nebe ţehná jeho práci. Nejdřív zavolal Stvořitel déšť. Déšť přijde a změkčí půdu. Po týdnu vidíme na poli zelené výhonky, jako zelené vlasy. Semínka vyklíčila a zakořenila. A kdyţ jsou upevněna, vystrkují zelené prstíky. Kdyţ ale ne a ne pršet, zpívají děti sedláka: Přijď, dešti, přijď. Dítě sedláka je zboţné. Přijď, dešti, přijď. Dej poli poţehnání. Potom zavolá slunce. Slunce svítí a mladá setba roste, aţ vyrostou samé vysoké klasy. Jednoho červnového dne začne obilí kvést. Kdyţ vykvete, zavolá vítr. Mezi kvetoucím obilím poletuje zlatoţlutý pyl. Třepotá se ve slunečním jasu. Kaţdý květ chce druhému něco darovat a vítr je poslem. A v tomto ročním období musí slunce svítit a vítr vát. Poté, co v pozdním podzimu vzejde ozim, zavolá Stvořitel ještě další dva pomocníky sníh a mráz. Sníh pokryje setbu jakoby bílou peřinou. Pak můţe vydrţet zimní mráz. Ţádné zrno není tak dobré, jako to, které přestálo sníh a mráz. Takové je obilí. V létě chce teplo a v zimě chce mráz. Chce být ozařováno nejen sluncem, ale i měsícem a hvězdami. Chce pít déšť a rosu a dýchat vzduch i vítr. V zimě je dráha slunce niţší, pak kaţdý den šplhá o kousek výš, je stále tepleji, aţ jednoho dne dosáhne slunce svého vrcholu. Pak se obrátí. Zrno vzhlíţí ke slunci. Kdyţ slunce stojí nejvýše, obilí kvete, to je střed léta, čas slunovratu. Je to sváteční doba v průběhu roku. Skřivánek, který bydlí na poli, hlasitě volá, aby to všichni slyšeli: Louky a les se srnkami a zajíci, s ptáky a větrem, všichni oslavují. Skřivan letí vzhůru, volá vítr, z jeho hrdla se to zvučně nese. A všichni naslouchají jeho radostnému hlasu. Kvete obilí! Pták nese tuto novinu do vršku, a dále to zní ode vsi ke vsi. Všude to proniká lesem, skálou, keři i trny. Kvete obilí. Lidé obhospodařovali pole a z obilí pekli chléb a z něho ţili. A jednoho dne přistoupil Stvořitel k obilí a pravil: Pracovalo jsi věrně a pomohlo jsi člověku. A tak ti něco daruji. Protoţe - 15 -

jsi dalo své květy, budou v tvých řadách růst květiny, které k tobě patří, budou to tvé květy. Budou se jmenovat chrpa polní. Od té doby roste na poli chrpa polní, jejíţ modré oči vyhlíţejí z obilného pole. Stvořitel dále pravil: A protoţe, obilí, patříš k lidem, obdařím tě také hlasem. Zavolal skřivana a řekl mu: Ty budeš ţít na poli a budeš jeho duší. Tak se stalo, ţe má ţito modré oči, stejně jako lidský obličej a také hlas. Kaţdý zná skřivánka, který bydlí v obilném poli a na začátku léta kaţdodenně vylétá s jásotem, aby poděkoval Stvořiteli. Teprve, kdyţ obilí odkvete, začíná slunce plnou silou svítit na pole. Na stéblech se vytvářejí klasy. Zeţloutnou a hnědozlatí. Slunce je jako oheň z velké pece, která zrníčka usuší a upeče. V klasech totiţ sedí mnoho zrníček a ty všechny vyrostly z jednoho jediného zrnka. Slunce říká: Zrníčko, jsem ti nakloněno, ze zelené se stane skutečně zlatá. Zrníčko, pěkně tě upeču v horkém slunečním svitu. Nakonec přijde klidná doba. Slunce hoří ještě tepleji. Vítr se přitom unaví a uloţí se ke spánku a také lidé jsou v poledne ospalí. Obilí teď zraje. Klasy těţknou na suchých stéblech a ohýbají se k zemi. Kdyţ rozlomíte takové obilné zrnko, najdete v něm něco světlého. Vyrostlo z tmavé země, ale sluneční světlo ho zesvětlilo. Z něho se mele moka. Tak vzniká v zrnech pokrm určený lidem. Déšť a vítr, světlo a teplo pomohly sedlákovi, aby dostal zrno, které dává zdravou mouku. Milý dešti, dík buď tobě za růst a vláhu! Milý větře, svým putováním ses stal poslem pro ostatní! Milé slunce, tvým ţárem rozkvetla stébla. Všichni pomáhali při tom díle, aby mohla mouka posílit lid. V pšeničných a ţitných klasech zraje to, co se pak mele na mouku. Mouka je jako jemná světlá země. Ale občas vyrostou v klasech zrna, která jsou mnohem větší a nejsou světlá, nýbrţ tmavá. Taková zrnka se nazývají námel. Námel je velmi jedovatý, ale je to také lék pro nemocné matky. Vznikl zvláštním způsobem: Jak vypráví stará legenda, čerta velmi rozzlobilo, ţe obilí pomáhá člověku, ţe se v čistém slunečním světle připravovala jemná, světlá mouka. A tak se plíţil kolem pole a vyčkával na příleţitost, jak by mohl obilí uškodit, neboť sedláci byli zboţní a bohabojní. Tu uviděl jednoho dne sedláka, na něhoţ měl uţ delší dobu zálusk, jak ve spěchu někam běţí. Ten sedlák byl široko daleko proslulý svou lakotou. Kam běţíš, brachu? zavolal na něj čert. Určitě přijdeš brzo do pekla, myslel si. Ach, řekl sedlák odevzdaně, mé ţeně se narodilo dítě a je nemocná. Nech mě, musím rychle pro doktora. Spěchá to tolik? ptal se lstivě čert. Doktor přijde vţdycky hned. Čertova slova nasadila do sedlákova srdce zlou setbu. Má pravdu, pomyslel si. Půjdu k doktorovi, ale proč bych se musel tak uhnat? a pokračoval pomalu ve své cestě. Kdyţ doktor přišel k jeho paní, bylo uţ pozdě. Dítě i matka byly jiţ po smrti. Čert si mnul ruce. Neboť teď měl moc nad sedlákem i nad jeho obilným polem. V mţiku byl na poli a řekl klasům: Váš pán je v mé moci a teď budu já dělat mouku na jeho poli. Kdyţ obilí uzrálo, byla - 16 -

tam nejen světlá obilná zrna, ale i zrna černá. To bylo však nepříjemné a nikdo si to neuměl vysvětlit. Jen sedlák věděl, jak se to stalo. Lakomý sedlák však dávno litoval svého činu. Byl teď úplně tichý a pracoval od rána do noci. A jak mohl, udělal dobrý skutek. Čertovi, který uţ doufal, ţe získá celou jeho duši, se vyhýbal, jak jen mohl. Pilný sedlák si brzy našel novou ţenu a po roce mu povila chlapečka. Ale brzo po porodu dostala stejnou nemoc jako první ţena a šlo jí o ţivot. Sedlák běţel, co mu nohy stačily a tentokrát ho ţádný čert nezastavil. Ale na poli byl zdrţen jiným člověkem. Tento člověk měl dobrosrdečnou a milou tvář a tak sedlák zůstal stát a vyslechl ho. Cizinec pravil: Jsem posel Boţí, z kletby se stane poţehnání. Naber si černých zrn a dej je své ţeně a ona se uzdraví.. Sedlák učinil, co mu cizinec poradil a jeho ţena se uzdravila. Od té doby se černá zrna nazývají námel. Bůh se slitoval nad sedlákem a poţehnal mu. Kdyţ obilí uzrálo, všichni se z toho radovali, jen čert se zlobil. Pořád si lámal hlavu s tím, jak by mohl nějak potrápit klasy. Nakonec se dohodl s ledovým severním větrem, který je starý a nevlídný mrzout a také rád rozsévá zlo. Oba vymysleli ďábelský plán. Kdyţ po obloze táhl přátelský měkký mrak, ledový vítr ho přepadl a funěl a foukal tak, ţe veškerá voda v mraku ztuhla. Hodně ztěţkla a tlusté ledové hrudky padaly z nebe na pole. Roztloukly klasy, a kdyţ bylo po krupobití, obilné pole bylo zničeno. Měli z toho, jak se jim to podařilo, velkou legraci a často to potom opakovali. Ale jednou zaţili překvapení. Tam, kde se setkáš se škodou a neštěstím, tam je také nablízku vyléčení a pomoc. Zase jednou se stalo, ţe obilné pole bylo zničeno. Ďábel si prohlíţel s potěšením škody. Kdyţ ale dalšího rána přišel na pole, nemohl věřit vlastním očím. Většina stonků se opět narovnala a zůstala stát. Ještě jednou si protřel oči, nevěděl, zda sní či bdí. Ostatní klasy stály napůl vzpřímené. Stébla obilí dostala kolínka, díky nimţ se mohla opět vzpřímit, a tak to můţeme vidět ještě dnes. Sedlák musel být dlouho trpělivý. Ale brzo bylo zrnko zralé a on se mohl pustit do díla. Musel kosit a mlátit a potom dovézt zrní umlít do mlýna. Čas ţní byl tu. V rohu stodoly stálo nářadí. Celou zimu tam čekaly kosy a srpy. Nyní mohly začít pracovat. Ţíţala Jeţíšek miloval rostliny a chtěl promlouvat nejenom se zvířaty, ale i s nimi. Obzvlášť rád pobýval na zahradě, hned vedle truhlárny. Jednou měl za úkol přinést mamince květiny na stůl a ředkvičky a ředkve, které potřebovala k vaření. Nejprve zaskočil ke květinám a pro kaţdou z nich měl vlídné slovo. Jste spokojené a šťastné? ptal se růţí. Ano odpověděly mu proč bychom nebyly? chtěl bych vám vyprávět něco, na co si uţ nevzpomínáte odpověděl jim Jeţíšek. Ne vţdy jste se radovaly. Jste děti slunce a kdysi jste byly všechny dohromady se svou sluneční matkou. Kdyţ vás pak vysadili na zem, byla kaţdá z vás najednou osamělá a pevně usazená v zemi. Co se pak stalo? ptaly se růţe. - 17 -

Otec na nebesích, který se stará o to, aby náš svět byl stále krásnější a dokonalejší, začal hledat pomocníky, s nimiţ byste nebyly jiţ tak osamělé. Jedna z mnoha bytostí světla byla ochotna stát se přítelem a pomocníkem květin. Proto však musely své tělo zmenšit, dostaly zlatou barvu a ponechaly si křídla. Tak přišly na svět včely, jeţ dodnes putují jako poslové z jedné květiny na druhou. Ach tak to tedy bylo vydechly květiny uţasle. To ale ještě není všechno pokračoval chlapec kousíček z vás nechal stvořitel vrátit se zpátky na oblohu ke slunci. A ten pak také obdaroval křídly a nechal je poletovat. Uţ to nebyly květiny, které rostou pevně spojeny se zemí, ale létající květy, které vás navštěvují. Jsou to motýli. A všechny bytosti na obloze i na zemi se těší z jejich krásy. A právě v té chvíli se jeden motýl usadil na květu, který chtěl Jeţíšek přidat do své kytice na maminčin stůl. A chvíli na to navštívila včelka růţi, se kterou si Jeţíšek povídal. Pozdrav Pán Bůh řekla včelka tady mám jedno zrnko slunce jako dárek a k tomu pozdrav od vedlejší květiny. Jak ráda bych se zdrţela o trochu déle ve tvém květinovém domečku, ale musím dál. Dnes chci ještě navštívit mnoho dalších růţí. Naber si dost z mého dţbánku s rosou a šťávou a vezmi to s sebou domů řekla růţe na rozloučenou, abyste měly z čeho dělat med a zrníček mého zlatého pylu si naber také po libosti. Jeţíšek bedlivě pozoroval, jak včelka, která přilétla ze sluncem prozářené oblohy, navštívila růţi pevně spojenou se zemí. Děkujeme ti za tvůj příběh a teď uţ rozumíme proč nás včely i motýli tak těší dodaly ještě růţe. Pak se obrátil jeţíšek k záhonu s ředkvičkami a ředkvemi a k tomu chtěl vzít do kuchyně ještě petrţel. Vytáhl ze země ředkvičku i ředkev a omýval je, dokud nebyly úplně čisté. Pak zaslechl, jak k němu promluvil kořínek petrţele: Zaslechl jsem rozhovor, který jsi vedl s květinami o tom, jak to bylo se včelami a květinami. Musím se ti svěřit, proč my nejsme tak spokojené. Co se jenom natrápíme, neţ pořádně vyrosteme. Pod zemí je úplná tma a půda je tak tvrdá. Jen si to zkus sám, zahrabat se pod zem řekla ředkvička směle pak uvidíš. Chlapec dlouho neotálel a začal prsty hloubit díru, ale viděl, ţe by mu to trvalo velmi dlouho. Vzal si tedy na pomoc klacík a s ním zkoušel půdu trochu načechrat, aby mu to šlo lépe. To dělá kořínkům moc dobře řekla petrţel vděčně protoţe pak k nám pod zem můţe vzduch, teplo a světlo. Kořínky nevědí jeden o druhém vůbec nic, a kdyţ k nám ani matka země není příliš vlídná, není to k vydrţení. Jeţíšek byl velmi zaskočen, ţe objevil něco, co vůbec není dokonalé. Budu o vašem zármutku přemýšlet odpověděl jim a moţná vám dokáţu poslat pomoc. Motýl, který poletuje z květiny na květinu, to být nemůţe přemýšlel si sám pro sebe musí to být posel, který dokáţe putovat pod zemí tam i sem, a přitom je ještě provzdušní. Ještě neţ opustil zahradu, aby mamince donesl slíbené květiny a zeleninu, řekl na rozloučenou: Poprosím o pomoc svého otce na nebesích. Chvilku počkejte, co se stane. To zaslechly kořeny všech rostlin. Otec na nebi, jehoţ oko Jeţíška všude doprovázelo, viděl, slyšel a cítil vše, co se událo na zahradě. Buď klidný řekl mu, kdyţ vyslyšel Jeţíškovy prosby pošlu kořenům posla, který mezi nimi bude putovat tam i zpátky jako motýl poletuje z květiny na květinu. Jenom poloţ kousek kořínku petrţele na zem a pečlivě jej zahrab. To nebyla těţká úloha a chlapec s ní byl za chvilku hotov. - 18 -

Kdyţ se druhý den zase prodíraly kořínky rostlin tvrdou zemí, uviděli jedinečné stvoření, které putovalo pod zemí tam a sem. Vypadalo tak zvláštně, ţe se kořínky nejprve polekaly a ptaly se: Co tu děláš? Nikdy jsme nic takového ještě neviděly! Kdo jsi? Já jsem váš sluţebník, ţíţala odpověděla budu provzdušňovat půdu a protřepu i závěsy, aby k vám do komůrek mohlo světlo a teplo. Jak můţeš být náš sluţebník, vţdyť nemáš ţádné oči. ptaly se kořínky zvědavě. K tomu, abych mohla ţít pod zemí, oči nepotřebuji. Všechno, co se tady stane a co se půdy týče, cítím. A kde máš uši? ptaly se rostliny dál a prohlíţely si dál podivného červa. Ţádné nemám, ale i tak všechno slyším odpověděl jim. Slyším dokonce, i co říká a co si myslí sedlák, kterému patří tato zahrada a louky. To bude ten posel, o kterém nám říkal Jeţíšek volaly ředkvičky. Brzy i my budeme spokojené přidaly se k nim všechny rostliny plné radosti. Chci vám přinést všechno koření země. Jsem posel mezi vašimi kořeny. Ale teď uţ musím rychle dál zavolala ještě ţíţala přičinlivě abych stačila provzdušnit půdu a připravit měkoučký záhonek pro semínka, která brzy přijdou. Tak přišla ţíţala. Později bylo toto poţehnané zvíře nazýváno také dešťovka, protoţe je k vidění jenom za deštivého počasí, kdyţ je pod zemí tolik vody, ţe to uţ nemohou vydrţet. Rostliny mají dešťovky stejně tak rády jako včely a motýly. Dešťovky, které putují mezi kořeny, nemohou samozřejmě pomoci s přípravou medu, který je slaďoučký a zlatý, tak jako to společně dokáţou včelky a květiny. Ale něco dobrého přeci jenom umí. Je to tmavá, vonící, úrodná ornice, ve které se cítí tak příjemně jako květy ve sluneční záři. Tam, kde nejsou ţádné dešťovky, není ani dobrá a úrodná země. 2) Básničky Zabloudilo Kuřátko František Hrubín Jak to bylo, pohádko? Zabloudilo kuřátko. Za zahradou, mezi poli, pípá, pípá, noţky bolí. Ve vysokém obilí bude večer za chvíli. "Povězte mi, bílé ovsy, kudy vede cesta do vsi?" "Jen se zeptej ječmene, snad si na to vzpomene." Kuře bloudí mezi poli, pípá, pípá, noţky bolí. "Pověz, milý ječmínku, jak mám najít maminku?" Ječmen syčí mezi vousy: "Ptej se pšenic, vzpomenou si." Kuře pípá u pšenic, nevědí však také nic. "Milé kuře, je nám líto, ptej se ţita, poví ti to." - 19 -

Kuře hledá ţitné pole, ale to je dávno holé a na suchá strniska vítr tiše zapíská: "Vţdyť jsi doma, za chalupou, slyšíš, v stáji koně dupou, kocour ve stodole vrní a tvá máma za vraty - zob zob, zobe bílé zrní s ostatními kuřaty. "Děkuju ti, ţitné pole!" "Pozdravuj tam ve stodole." "Koho, milé políčko?" "Zrno i to zrníčko. Ať se ke mně zjara hlásí, vychovám z něj nové klasy." A tak mámu zakrátko našlo malé kuřátko. Motyka Jan Čarek Kopu, kopu, kopu, kopu zem i kámen, ţelezo mé svítí krásně jako plamen. Já jsem obyčejná, prostá motyka. Se skálou a zemí, co se potýká. Orba Sedlák těţkou práci má, koník mu rád pomáhá. Od souvrati táhne pluh aţ do souvrati. Na step vzpomíná, na svou pramáti. Na tu nekonečnou a volnosti plnou, kde v běhu potřásal si ve větru hřívou. Pak hlavu skloní, přidá do kroku, vţdyť Bohu slíbil, ţe bude pomáhat člověku. Dobře orej Dobře orej, dobře zasej, udělej to čistě. Za třičtvrtě léta budeš pšeničku mít jistě. Kopali, vorali Kopali, vorali, já ještě leţel, zpívali, vejskali, já taky běţel. Kopejte, vorejte, já uţ nemůţu, zpívejte, vejskejte, já uţ nemůţu. Já jsem se díval Já jsem se díval, díval, díval, jak sedlák oral, oral, oral. Na koně volal, volal, volal, Vijo, vijo, vijo, vijo, vijo,vijo, hot, hot, čehý, prr! Plevel Kdyţ ho vítr přifouká, platí na něj motyka. Bez práce zná ďábel sít, my nesmíme polevit! Zas a zas, ohnout hřbet, z políčka ho vyhánět. Belzebel, zlé semel, ať se rodí jen plevel. Pýr a bejlí, ať zrno zmejlí. Ať ho zdusí, ať zajít musí. Zničím kaţdý lán, já jsem světa pán. Podzoly Půdy s kameny a výmoly nazýváme podzoly. Na horách časté jsou, jen stromy a houby v nich porostou. - 20 -