Leibniz-Institut für ökologische Raumentwicklung e. V. (IÖR) Ústav územního rozvoje (Institut für Raumentwicklung) Seminář o společném česko-německém územním rozvoji dne 23. 3. 2006 v Barokním sálu Durynského státního kancléřství (Regierungsstraße 73, 99084 Erfurt) Abstrakta Robert Veselý: Středoevropský krystal : vize nového hospodářského prostoru v srdci Evropy? (část 1) Rozšířený německo-český příhraniční prostor, vymezený přibližně městy Berlín, Erfurt, Norimberk, Mnichov, Praha a Vratislav, je heterogenním prostorem. Jsou zde velké rozdíly mezi městskými a venkovskými oblastmi a také mezi severní (Berlín, Braniborsko, Durynsko, Sasko, Karlovarský kraj, Ústecký kraj a Liberecký kraj) a jižní částí (Bavorsko, Plzeňský kraj a Jihočeský kraj) tohoto prostoru. Přesto lze o něm říci, že se jako celek vyznačuje ve srovnání s evropským průměrem nízkou hustotou obyvatelstva, nižší ekonomickou silou a z části špatným dopravním propojením. Snahou obou států by mělo být zvýšení ekonomické síly a konkurenceschopnosti regionu, což také odpovídá jednomu z hlavních cílů o polycentrickém a vyváženém územním rozvoji Evropské unie definovaném v Evropském konceptu prostorového rozvoje (ESDP). Posílení takto vymezeného regionu nelze uskutečnit bez promyšleného společného územního rozvoje. Z analýzy projektů INTERREG IIIB s německo-českou účastí v rámci prostoru CADSES vyplynula jako klíčová následující témata německo-české spolupráce v oblasti územního rozvoje: protipovodňová ochrana a správa povodí, rozvoj dopravy a ochrana životního prostředí a tvorba krajiny. Z analýzy dalších projektů, financovaných mimo rámec INTERREG IIIB, lze identifikovat následující dvě klíčová témata: ekonomika a technologie včetně inovací a kultura. I přes nesporné dobré výsledky dosavadní německo-české spolupráce, nejeví se situace rozšířeného německo-českého příhraničního prostoru jako dostatečně pozitivní. Nenastal již proto čas pro vytvoření společné vize rozvoje celého prostoru?
Seite 2 Markus Leibenath: Středoevropský krystal : vize nového hospodářského prostoru v srdci Evropy? (část 2) Středoevropský krystal představuje z vědeckého hlediska hru myšlenek, která by měla dát popud k uvažování o budoucnosti rozšířeného česko-německého pohraničního prostoru. Krystal vyplývá z fasetové (geometrické) struktury obrazu, která vznikne, když metropole v česko-německém pohraničí spojíme čarami. Metafora krystalu navazuje také na tradici sklářského a keramického průmyslu v této oblasti. Skleněný krystal, průhledný a propustný, je symbolem propojení a komunikace německočeského příhraničí na styčné ploše mezi západoevropským jádrovým prostorem EU a novými členskými státy EU. Formu krystalu může mít také klenot symbol rozmanitých a bohatých potenciálů tohoto prostoru. Tento krystal má také různé fasety (tváře), představované výrobou, průmyslem, výzkumem a vzděláváním v regionu. Náměty pro jednání ministrů Německa a České republiky, zodpovědných za územní (prostorové) plánování, které by mohly napomoci posílení rozšířeného německo-českého příhraničí: iniciace strategického projektu v rámci Cíle 3 ke konkretizaci a dalšímu rozvoji vize středoevropského krystalu ; společné zastupování v orgánech EU v přeshraničních záležitostech; zlepšení informačních podkladů k prostorovému uspořádání a prostorovému rozvoji; zajištění prostředků spolufinancování přípravy konceptů regionálního rozvoje; změna rámcových právních podmínek k usnadnění přímého schvalování přeshraničních záležitostí. Igor Kyselka: Modely a strategické priority územního rozvoje v České republice Ministerstvo pro místní rozvoj připravuje na základě usnesení vlády č. 321 ze dne 7. 4. 2004 dokument Politika územního rozvoje ČR. Dokument bude předložen vládě k projednání v termínu do 31. května 2006. Jedná se o nový celostátní nástroj územního plánování. Cílem dokumentu je především koordinace územního rozvoje na celostátní úrovni a koordinace územně plánovací činnosti krajů. Politika územního rozvoje ČR určí požadavky na konkretizaci úkolů územního plánování v republikových, mezinárodních, nadregionálních a přeshraničních souvislostech, zejména s ohledem na udržitelný rozvoj území, a rovněž určí strategii a základní podmínky pro naplňování těchto úkolů; stanoví republikové priority územního plánování pro zajištění udržitelného rozvoje území;
Seite 3 vymezí oblasti se zvýšenými požadavky na změny v území z důvodu soustředění aktivit mezinárodního a republikového významu nebo aktivit svým významem přesahující území jednoho kraje; vymezí koridory a plochy dopravní a technické infrastruktury a oblasti se specifickými hodnotami a se specifickými problémy mezinárodního a republikového významu nebo koridory a plochy svým významem přesahující území jednoho kraje. Pro vymezené oblasti, koridory a plochy budou stanovena kritéria a podmínky pro jejich rozvoj. Návrh Politiky územního rozvoje ČR je vzhledem k nutnosti zajistit průřezový a koordinační charakter připravován ve spolupráci s příslušnými resorty, dalšími ústředními správními úřady a kraji. Manfred Sinz: Modely a strategické priority prostorového rozvoje v Německu Proč nové modely a strategie jednání pro prostorový rozvoj v Německu? Jaké cíle? Nové modely a strategie jednání mají reagovat na změněné prostorové rámcové podmínky (globalizace a změna možností konfigurací států, evropská integrace a demografické změny). Se změnou společenských a ekonomických rámcových podmínek jsou spojeny také značné změny v prostorových strukturách, ve využití prostoru a v nárocích na infrastrukturu (mj. disparity, metropolizace, rozvoj dopravy a mobility). Prostorová rozmanitost v Německu, jež je s těmito změnami spojena, je žádoucí, ale musí se posunout k intenzivnějšímu zaměření politiky prostorového rozvoje ve smyslu regionálně přizpůsobených návrhů jednání, tak aby byly zajištěny rovnocenné životní podmínky. Kromě modelových představ a zásad prostorového uspořádání zakotvených v zákoně o prostorovém uspořádání Spolku mají tyto modely názorně osvětlit společné cílové představy a možnosti jednání Spolku a spolkových zemí vedoucí k dosažení budoucího prostorového rozvoje. Jako most mezi politickými cíli, plány prostorového uspořádání a konkrétními projekty uskutečňovanými na různých úrovních (Spolek, spolkové země atd.) mají tyto tří modely podporovat růst a inovace, zajistit pro veřejnost existenční minimum a rozvíjet a zachovat potenciály využití prostoru a tím představovat hlavní těžiště úkolů prostorového uspořádání v nejbližších letech. Zahrnují prvky principu udržitelnosti významné pro prostor, a proto jsou vzájemně rovnocenné. Vztahují se ke všem typům prostoru od prostorů okrajového venkovského charakteru až k centrálním prostorům. Také evropská dimenze, bez které si již nelze představit žádnou strategii rozvoje, je součástí všech tří modelů. Modely mají být respektovány v procesu utváření politiky pros-
Seite 4 torového rozvoje na evropské úrovni a při vypracovávání územního programu (Territorial Agenda) opírajíce se o zásadní dokument k evropské politice prostorového rozvoje. Vrcholy (limity) modelů a strategií jednání prostorového rozvoje v Německu Model 1: Podporovat růst a inovace Politika prostorového rozvoje bude podporovat ekonomické stimuly růstu, inovace a rozvoj směrem ke znalostní společnosti. Všechny prostory mají být učiněny způsobilými k tomu, aby k tomu přispěly. Je nutno využít všech potenciálů a podporovat je, aby cíle růstu a vyrovnávání současných naléhavých požadavků byly náležitě diferencovány a vyváženy: upevňovat síly prostřednictvím růstových svazků, spojovat síly a potenciály a propojovat je sítěmi; prostřednictvím společenství společné odpovědnosti rozvíjet společnou solidární odpovědnost regionů. To může mimo jiné poskytnout impulsy pro zlepšení řízení (Regional Governance) a prezentace regionů; dokončení a rozšíření konceptu Evropské metropolitní regiony v Německu (1995/1997/2005); příspěvek k posílení společnosti znalostí (přístup ke znalostem, zlepšení zázemí). Model 2: Zajistit existenční minimum Hlavním úkolem prostorového uspořádání a politiky prostorového a urbanistického rozvoje nadále zůstává při změněných demografických i strukturních rámcových podmínkách zajištění existenčního minima a poskytnutí veřejné infrastruktury, zvláště v regionech se značně stárnoucím obyvatelstvem a v řídce osídlených oblastech s úbytkem obyvatelstva. Model podporuje novou orientaci strategií, standardů a nástrojů prostorového uspořádání, která má při zajištění veřejných služeb a infrastruktury i v budoucnu ve všech dílčích prostorách Německa zaručit rovnocenné životní podmínky. Cílem zůstává zabezpečit v únosné dostupnosti a při respektování projevujícího se vývoje obyvatelstva, věkové struktury, konzumního chování a mobility všech skupin společnosti rovnoprávný a nediskriminovaný přístup k nabídkám zásobování, ke kulturním a sportovním nabídkám, vzdělávání a k sociální a technické infrastruktuře. Model 3: Rozvíjet a zachovat potenciály využití prostoru Udržitelný prostorový rozvoj znamená především zajištění rozmanitých funkcí prostoru prostřednictvím aktivního managementu prostorových zdrojů a využití prostoru v napěťovém poli narůstajících konfliktů týkajících se využití území v mnoha regionech a na pozadí nutnosti úsporného nakládání s půdou jako zdrojem. Model má posílit kompetenci a schopnosti prosazovat prostorové uspořádání k mezioborové a nadmístní koordinaci a schvalování různých plánování, aby byly různé nároky na využívání, rozvojové potenciály a ochranářské zájmy v prostoru uvedeny ve vzájemný soulad. Obzvlášť důležitý zásadní bod týkající se využívání prostoru představuje rozvíjení a utváření rozmanitých kulturních krajin. Dalšími ústředními tématy modelu je zvažování vzájemně si konkurujících nároků na prostor a ochrana volného prostoru a přírodních zdrojů.
Seite 5 Martin Tunka: Územní plánování v České republice se zvláštním zřetelem k připravovanému novému stavebnímu zákonu V České republice je územní plánování upraveno zákonem č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů a Vyhláškou č. 135/2001 Sb., Ministerstva pro místní rozvoj o územně plánovacích podkladech a územně plánovací dokumentaci, ve znění pozdějších předpisů. Základními nástroji územního plánování jsou dle zákona územně plánovací podklady, územně plánovací dokumentace a územní rozhodnutí. Územní plánování je významné pro rozvoj státu, regionů, měst a obcí, tím že soustavně a komplexně řeší využití území, stanoví zásady jeho organizace a koordinuje výstavbu i jiné činnosti ovlivňující jeho rozvoj. Splnění základního poslání územního plánování, tj. nezpochybnitelná koordinace záměrů a zájmů v prostoru i čase, včetně komplexnosti a kontinuity této činnosti, poskytuje veřejné správě jedinečný a jiným způsobem nenahraditelný nástroj k usměrňování a dosažení udržitelného rozvoje území. Dne 14. března 2006 schválil Parlament ČR nový stavební zákon, který podpoří rozvoj regionů i výstavbu bytů a zjednoduší, zpřehlední a zkrátí postupy územního plánování a řízení podle stavebního zákona. Nový stavební zákon na úseku územního plánování přináší i nové nástroje územního plánování. Robert Knippschild: Zvláštnosti německého systému prostorového (územního) plánování a rozdíly ve srovnání s Českou republikou Systém prostorového plánování v Německu vychází ze spolkového státního zřízení. Kompetence v oblasti prostorového uspořádání a prostorového plánování jsou rozděleny mezi spolek, spolkové země a obce. Nicméně v Německu existuje až 6 správních úrovní, které ve vztahu k prostorovému plánování působí nebo vykonávají kontrolní funkce. Spolková úroveň je zodpovědná hlavně za stanovení rámcových právních podmínek. Prostřednictvím zákona o prostorovém uspořádání (Raumordnungsgesetz, ROG) a neformálních nástrojů, jako jsou např. prostorové modely, působí na prostorový rozvoj, avšak na rozdíl od mnoha jiných států nedisponuje právně účinnými plánovacími nástroji (plány). Ústřední kompetence v prostorovém plánování mají v Německu spolkové země, které k tomu disponují také příslušnými nástroji. Pořizují nadřazené plány prostorového uspořádání v celém svém území (plány rozvoje spolkové země, programy rozvoje spolkové země) a kromě toho, rovněž pro celé území, samostatné plány pro dílčí prostory (regionální plány). Právním základem pro prostorové uspořádání ve spolkových zemích jsou specifické zákony o zemském plánování. Plány na úrovni zemí musí kromě toho respektovat zásady prostorového plánování (Raumordnugsgesetz). Prostorové plánování regionů má v jednotlivých spolkových zemích různou strukturu. Existují různé modely jejich pojetí z pohledu obsahu a zpracování. Zvláště v aglomeracích jsou pořizovatelé regionálních plánů zodpovědní také za další společenské úkoly, např. regionální dopravu, regionální rozvoj nebo řízení regionu. V Německu neexistuje striktní členění na územní plánování a regionální rozvoj, jaké je v České republice.
Seite 6 Kromě formálních nástrojů nabývají v Německu stále více na důležitosti neformální nástroje, jako jsou koncepty a modely rozvoje. Významnou roli hrají při realizaci regionálních plánů zejména regionální koncepty rozvoje (Regionale Entwicklungskonzepte, REK), které jsou už zakotveny v zákonu o prostorovém uspořádání. Takový trend se v České republice v této míře ještě nevyskytuje. Luděk Sosna: Nové dopravní koridory ve střední Evropě a transnacionální spolupráce z českého pohledu Příspěvek podává informaci o přístupu a pohledu České republiky k rozvoji dopravní infrastruktury nejen na území ČR, ale i ve vztahu k sousedním zemím v členění na dopravu silniční, železniční a vodní. Výhledové záměry jsou sledovány z několika úrovní jak z hlediska významných mezinárodních (nadnárodních koridorů) až po bilaterální přeshraniční projekty, tak i z hlediska přípravy od studijní, koncepční fáze až po fázi realizační. Prezentovány jsou i některé závěry v souvislosti s projektem SIC!. Snahou přípěvku je otevření dialogu o dalších vzájemných koncepčních krocích rozvoje dopravní infrastruktury především mezi Českou republikou a Německem v kontextu vysokorychlostních spojení s dopadem do územního plánování. Prof. Christoph Stroschein: Nové dopravní koridory ve střední Evropě a nadnárodní spolupráce z německého pohledu (1. část) Nač nové silnice, koleje a koridory? Odpověď je tak jasná, že už ji většinou vůbec nikdo nedává kvůli ekonomickému rozvoji. Rozvoj infrastruktury však není samoúčelný, ale musí plnit funkci služby. Musí navzájem spojovat lidi, zboží a na to se stále zapomíná vědění, a to co nejhladčeji, ale také co nejinteligentněji a nejefektivněji. V tom spočívá vlastní přínos návrhu, když se totiž podaří docílit pro dotčené regiony ekonomické multiplikační efekty z dopravních toků. Dosavadní diskuse o rozvoji sítí TEN a koridorů má nedostatek v tom, že rozsáhlé znalosti o tom, jakým způsobem doprava generuje řetězce vytváření hodnot a regionální impulsy k rozvoji, nejsou v této široké diskusi obsaženy. Důležitým prvkem je vytváření uzlových bodů. To konkrétně znamená, že teprve když se četné nové evropské osy Západ-Východ setkají s významnými osami Sever-Jih nebo s jejich větveními, děje se strukturně něco podstatného. Dnešní evropská konkurence toto neumí řešit, neví, ve kterých regionálních těžištích se budou nové transkontinentální dopravní toky a toky zboží skutečně rozvíjet. Scénář nenaznačuje nic dobrého, neboť to znamená, že západní vojvodství Polska, nové spolkové země a části České republiky by byly novými dopravními toky objížděny, pokud by se tyto toky držely stávajících západně položených prostorů severo-jižního koridoru (most
Seite 7 přes Fehmarnbelt /úžina mezi německým ostrovem Fehmarn a dánským ostrovem Lolland/ by v příštích 20 letech byl největší investicí do infrastruktury v Evropě) nebo by ovšem zabíhaly do nové rozvojové osy mezi Baltským (Gdaňsk) a Černým mořem. Doprava je strategie. Pro nejlepší možný ekonomický rozvoj středoevropského krystalu má proto základní význam propojení stávajících os Východ-Západ v tomto prostoru se středoevropským koridorem Sever-Jih, který spojuje Baltické moře s Jaderským. Tento koridor je v určitém smyslu popsán dvěma evropskými silnicemi E 65 (jižní Švédsko západní Polsko Praha Maďarsko Jadran) a E 55 (Kodaň východní spolkové země Praha Rakousko Jadran). Iniciativa k dopravnímu rozvoji E 65 již existuje. Zde používaný pojem koridor je však dále rozšiřován a znamená nejen infrastrukturní, nýbrž i ekonomický a regionálně strukturní rozvoj v prostoru koridoru jako takového i v jeho dílčích prostorech. Mezi regiony dotčené tímto prostorem severo-jižního koridoru patří region Osla, západní a jižní Švédsko, východní Dánsko, nové spolkové země SRN a Bavorsko, západní vojvodství Polska, Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Rakousko, Itálie a Slovinsko. Tento koridor má zvláštnosti, které jsou strukturálně i politicky velmi důležité: 9 regionů hlavních měst; 9 regionů hlavních měst, která rozvíjejí přeshraniční nové regionální ekonomické prostory; 5 regionálních kooperačních prostorů přesahujících hranice, které mají 3 10 mil. obyvatel (region Göteborg-Oslo, region Øresund (Kodaň Malmö), region Poodří, Centrope, AlpAdria). Zde zamýšlený kooperační prostor mezi Polskem, Českou republikou a Německem by se stal šestým a geopoliticky zároveň nejdůležitějším regionem, protože by představoval chybějící spojovací článek mezi jižním a severním prostorem koridoru. Ještě těsnější propojení politiky a ekonomiky lze nalézt v západoevropském tzv. Modrém banánu. Každý z kooperačních prostorů přesahujících hranice, které se nyní rýsují, má své ekonomické a kulturní zvláštnosti, takže severo-jižní koridor svou rozmanitostí nabízí každému členu ve stále konkrétnější globální konkurenci rozhodující konkurenční výhodou, která může v prostoru koridoru vést ke spolupráci místo ke konkurenci. S touto premisou, že v důsledku spojení os Východ-Západ se středoevropským koridorem Sever-Jih lze dosáhnout regionálně ekonomických účinků a že vzniknou strategicky důležité sítě v kultuře, vědě a výzkumu, stává se co nejlepší infrastrukturní rozvoj tohoto prostoru politicky, ekonomicky a hospodářsky potřebným.
Seite 8 Harald Kluge / Dr. Hans-Jürgen Schmidt: Nové dopravní koridory ve střední Evropě a nadnárodní spolupráce z německého pohledu (část 2) V Německu, které má federální uspořádání, je údržba a výstavba dopravní infrastruktury v kompetenci Spolku a spolkových zemí. Do kompetence Spolku spadají všechny nadřazené dopravní komunikace - spolkové dálkové silniční komunikace (dálnice a spolkové silnice), téměř celá železniční infrastruktura a spolkové vodní cesty. Postupně jsou shromažďovány a každých 10 až 15 let vyhodnocovány údaje o celkové potřebě nové dopravní infrastruktury. Tato je pak spolkovým úřadem vlády vydána ve formě Spolkového plánu dopravních komunikací (Bundesverkehrsplan, BVWP), který stanoví priority a je rámcovým plánem investic a plánovacím nástrojem, nikoliv však plánem nebo programem financování. Spolkový sněm schvaluje zákony, v nichž je příslušným pořizovatelům (nositelům) stanovena potřeba dopravních investic. Návazně na to jsou pak připravovány na období 5-6 let střednědobé plány potřeby financování, v nichž se počítá s plánovanými projekty v pořadí jejich dopravní, resp. politické důležitosti. Finanční prostředky na zamýšlené projekty jsou pak specifikovány jako součást zemských rozpočtů na daný rok, které jsou schvalovány jako zákony. Přístup jednotlivých pořizovatelů k plánování, financování a realizaci investic do dopravní infrastruktury je v podrobnostech značně rozdílný. Společným rysem projektů představujících záměry překračující hranici a zařazených do kategorie mezinárodní záměry je, že u nich dosud nebylo dosaženo žádné dohody se sousední zemí. Mezinárodní záměry jsou tedy prohlášením (vyjádřením vůle) Německé spolkové republiky, že chce stavět na svém území dopravní komunikaci vedoucí směrem do sousední země (to většinou vyžaduje stavbu nové či modernizaci stávající navazující komunikace na území sousedního státu). Předpoklad pro harmonizaci mezinárodního záměru může vzniknout již zařazením přeshraničních dopravních komunikací do transevropských dopravních sítí (TEN-T) Evropské unie, neboť příprava TEN-T je dlouhodobě projednávána Komisí EU s členskými státy. V aktuálním spolkovém plánu dopravních komunikací na r. 2003, s plánovacím horizontem do r. 2015, existuje takové propojení mezi trasami TEN-T. BVWP rovněž registruje požadavky na výstavbu a modernizaci v souvislosti s rozšířením EU směrem na východ, jak byly v r. 1998 zjištěny v rámci evropského hodnocení TINA (Transport Infrastructure Needs Assessment, hodnocení potřeb dopravní infrastruktury). Pokud budou nakonec uzavřeny německo-české dohody o výstavbě dopravní komunikace, která je v plánu potřeb uvedena jako mezinárodní záměr, pak takový projekt bude mít status prioritního projektu a bude v rámci finančních možností rovněž realizován adekvátně k postupu výstavby v sousední zemi. Vybrané důležité dopravní spoje, s jejichž přestavbou nebo výstavbou mezi Německem a Českou republikou se uvažuje v BVWP:
Seite 9 spolkové železnice: trasa Berlín Drážďany a Drážďany hranice D/CZ (-Praha) trasa Norimberk Marktredwitz hranice D/CZ (Cheb Plzeň Praha) spolkové dálkové silniční komunikace (výběr) A 6 Amberg Pfreimd A 17 Drážďany (od A 4) hranice D/CZ