Environmentální vzdělávání a osvěta dospělých jako hledání prostoru pro dialog s veřejností o věcech podstatných Ú V O D Jen několik m ěsíců po listopadu 1989, kdy se v České republice rozpadl totalitní systém, vykazovaly výzkum y veřejného m ínění nebývalou ochotu lidí řešit nahrom aděné ekologické problém y. Balónek nadějí m noha ochránců přírody splasknul přím o úm ěrně s přibývajícím i problém y ekonom ické transform ace v těžce ustavované dem okratické společnosti. Pochopitelný důraz na ekonom iku odsunul ochranu a tvorbu životního prostředí do role kom parsu. Přezíravý vztah k potřebě ochrany přírody často vycházel dokonce z vyjádření vrcholné politické reprezentace státu. Byla zpochybňována om ezenost přírodních zdrojů. Ekologie byla prezentována jako šlehačka na dortu, tedy jako něco, co m ůže ozdobit až uzavřenou úspěšnou ekonom ickou a společenskou transform aci. Polem ické hlasy s touto koncepcí byly um lčovány poukazy na jejich ideologičnost, na pokusy o návrat do totalitního režim u, jako nebezpečí pro dem okratický vývoj společnosti. Trvale udržitelný život byl označen za nepatřičný, bezobsažný pojem a nějakou dobu nesm ěl být použit ve státní koncepci ochrany životního prostředí. M édia inform ovala veřejnost především o ekologických haváriích, o radikálnějších dem onstracích a o roztom ilých m láďatech zoologických zahrad. Ekologická hnutí m ají m ezi širokou veřejností vesm ěs podobu jakýchsi uzavřených podivínů, v lepším případě uzavřených skupin lidí, kteří příliš nedbají na oblečení a nenosí hodinky. Akce předrevolučních ekologických hnutí v ČR (zvl. Brontosaurus a Český svaz ochránců přírody), které byly pořádány v podobě přím ých aktivit v přírodě (prázdninové tábory, lesní brigády, záchrana rostlinných a živočišných druhů, atd.) jakoby pro nově utvářenou společnost byly zavrženy se starým politickým režim em. Po roce 1989 se ekologické hnutí velice rozrůzňuje, objevuje se i řada sociálně, anarchisticko a hlubinně ekologických hnutí. Ekologické hnutí se specializuje a často se jednotlivé skupiny proti sobě velm i důrazně vym ezují, m nohdy na úkor prosazování společných veřejných zájm ů. Stále více ekologických organizací se snaží o působení na veřejnost ve sm yslu zm ěn hodnotových orientací, aby tak vytvořily základ pro ekologicky příznivější m yšlení a jednání lidí. Veřejnost je však k podobným pokusům pom ěrně chladná, přestože všeobecné vzdělávání i inform ovanost je v ČR na vysoké úrovni. Lidé se konečně nem usí účastnit všelijakých m írových a úklidových akcí, které m ěly prokázat ušlechtilost kom unistických idejí, ale na druhé straně se teprve učí nalézat důležitost vytváření nového typu veřejného tlaku na novou politickou reprezen taci. Společnost velm i složitě hledá prostor pro opětovné nastolení důvěry m ezi jednotlivým i skupinam i, které veřejný prostor vyplňují.

M yšlenky ochránců přírody se dostaly před společenskou zm ěnou do veřejného prostoru zvláštním způsobem. Zvláštní pololegální charakter jejich akcí na hranici povolenosti a nepovolenosti, přilákal k m yšlenkám ochrany přírody i řadu lidí, kteří dem onstrovali svou přítom ností spíše než vztah k přírodě n esouhlas se společenským uspořádáním. Tak m ohlo dojít k tom u, že v besedě o plánované vodní cestě D unaj O dra Labe přes územ í České republiky m ohlo být v sále přítom no 250 lidí před rokem 1989, zatím co na podobných besedách po revoluci bylo účastníků stále m éně a m éně (naposledy 40). Zám ěr výstavby vodního díla navíc vždy obhajoval značně rozdílným slovníkem, který byl zcela poplatný společenském u uspořádání, tentýž člověk. PA V U ČIN A V ekologické výchově dospělých nelze najít na státní úrovni instituci, která by m ohla působit na celou dospělou populaci. Řada lidí vůbec nejeví o danou problem atiku zájem a lze si jen stěží představit reakci, pokud by k tom uto zájm u byla nucena. Přesto se objevuje stále více nevládních aktivit, které se snaží nahradit nepružný stát v získávání zájm u veřejnosti o stav prostředí, ve kterém žijí, pracují, bydlí a odpočívají. O bjevují se dokonce náznaky spolupráce v rám ci ČR, ale i o napojení na zahraničí. M ezi zdroje působení na zvýšení veřejného zájm u v ČR lze například počítat : a. Stále se rozšiřující síť nevládních ekologických hnutí, charakteristických pořádáním přím ých akcí, dem onstrací, happeningů, výstav, vydáváním nejrůznějších publikací, časopisů, atd., velm i úzce spolupracujících s podobným i organizacem i v zahraničí (např. H nutí D U H A, D ěti Zem ě, G reenpeace). b. N a státní úrovni je snaha uplatnit program,,m ístní Agenda 21, který vychází a rozpracovává dokum enty přijaté na,,sum m itu Zem ě v roce 1992 v brazilském Rio de Janeiru. Program m á iniciovat m ístní, lokální a regionální úřady ke strategiím, které vytvářejí povědom í veřejnosti o nutnosti zm ěn na základě principů udržitelného rozvoje. M ístní Agenda 21 m á být strategickým a akčním plánem rozvoje obcí, okresů a regionů. Tento plán je zam ěřen na program rozvoje a obnovy vesnic, zdravých m ěst, na úkoly v intravilánu obcí i okolní krajině a ekologických regionálních projektech, založených na kom unikaci a spolupráci lidí, úřadů a různých organizací. Program však naráží na velké bariéry. Lidé nedůvěřují v plánování budoucnosti, zřejm ě na základě zkušeností s čím dál m éně úspěšným i pětiletým i plány m inulého režim u. Rozjitřená politická situace na řadě obecních zastupitelství často znem ožňuje dětinsky znesvářeným politickým stranám uzavřít dohodu o jakém koliv rozvoji, natož pak rozvoji trvale udržitelném. O sobní, lokální a skupinový prospěch často dokonale udupává zájem veřejný, který m á navíc velm i netečné obhájce. Společnost se ještě stále na řadě úrovní spíše diferencuje, vysoce kooperativní regionální projekty se rozvíjejí velm i ztěžka, společnost na ně není připravena. M ístní Agenda 21 tak bohužel zůstává v ČR prozatím v podobě m álo zábavných a jakoby těžkopádně psaných příruček,

které se snaží přinést lidem krásné m oderní pohádkové příběhy. Ty však na truc nevypráví vlídná pohádková babička, ale úředník se stále ještě pošram ocenou pověstí. c. Zvláštní roli ve vlivu na veřejnost by m ohla sehrát velice rozvinutá a kvalitní síť turistických cest a chráněných územ í. Zdá se však, že s otevřením hranic, nezvykle velký zájem o tram ping, značně poklesl. Přesto m ohou být akce lákající lidi k pobytu v přírodě a seznam ující je s přírodou v okolí jejich sídel důležitým zdrojem environm entální výchovy i vzdělávání. d. O vzájem nou spolupráci a provázanost se snaží i síť ekologických poraden většinou na úrovni občanských sdružení. Tyto poradny však často z m ateriálních důvodů nem ají pro svou práci vhodně um ístěné prostory v centrech m ěst a také dostatečnou propagaci, aby se lidé o jejich práci soustavně dozvídali. e. V dubnu 1996 bylo založeno Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina, které m á v současnosti 10 řádných a 5 přidružených členů. Středisek ekologické výchovy (SEV) existuje v ČR m nohem více a skutečně jako pavučina pokrývají svou činností celé územ í státu. Jsou zam ěřeny především na vytváření a realizaci environ m entálních program ů pro školní děti a na školení pro pedagogické pracovníky. N ezanedbatelným působením na dospělou veřejnost je ovlivňování prostřednictvím jejich dětí. Pavučina se prozatím neúspěšně snaží o zajištění sítě SEV z prostředků státu. Střediska pořádají i řadu akcí pro dospělou veřejnost. Tím to sm ěrem se orientuje již od roku 1990 především Středisko ekologické výchovy (Sluňákov), zřízené Ú řadem m ěsta O lom ouce, které m á regionální působnost. V posledních třech letech navštívilo akce tohoto střediska pro dospělou veřejnost každý rok přes 20000 lidí. EN V IR O N MEN MEN TÁ LN Í V Z D ĚLÁ V Á N Í A O SV ĚTA JA K O N A LÉZ Á N Í PR O STO R U Sluňákov Centrum ekologických aktivit se snaží o nepřetržitý dialog s veřejností prostřednictvím pravidelných Ekologických večerů (od roku 1993 m inim álně jeden program m ěsíčně) a festivalu m noha akcí pod názvem Ekologické dny O lom ouc (v roce 1998 proběhl již osm ý ročník a zhruba čtrnáctidenní nabitý program nejrůznějších aktivit pro zvýšení ekologického povědom í veřejnosti se zařadil m ezi tři největší akce tohoto typu v rám ci celé ČR). Tyto pořady se snaží být pokusem o vedení rozhovorů s dospělým i lidm i, rozhovorů, které by m ěly vybízet k přem ýšlení o světě, tedy filosofování, a to v podobě setkání na,,nám ěstí, na křižovatce cest, kdy se m usím zastavit a zvážit zda cesta po které se ubírám je ta správná, a kterým sm ěrem se m ám vydat dál. Program ový cyklus těchto veřejných besed se snaží být jakousi večerní univerzitou, která poskytuje občanům celou řadu inform ací. Tyto inform ace jsou podávány z různých úhlů a dávají lidem m ožnost se nad nim i zam yslet a ověřovat si jejich pravdivost. Prostřednictvím tém at z oblasti společenské a kulturní se snaží program ová nabídka ovlivňovat veřejné m ínění ve prospěch utváření otevřené společnosti. Zařazováním vysloveně ekologických tém at do pestřejší nabídky společenských problém ů chce upozorňovat na souvislost globálních problém ů s nejrůznějším i oblastm i lidského života. Během několika let se podařilo vytvořit z těchto pořadů nedílnou součást kulturní a společenské nabídky

m ěsta, kterou akceptují i lidé, kteří se na ekologických večerech ještě přím o neobjevili, ale již je znají z doslechu. Svou vážnost si program y vydobyly i prostřednictvím m noha hostů, kteří se zúčastnili besed a patří m ezi nejznám ější osoby veřejného života v ČR, včetně všech dosavadních m inistrů životního prostředí. Sluňákov se neom ezuje pouze na besední program y, ale pořádá i výlety do přírody, pěšky i na kolech, snaží se o obnovu zeleně v m ístech kde byla zničena povodněm i, uskutečňuje kam paně za separovaný sběr odpadů a celou řadu dalších akcí. Základem činnosti Sluňákova zůstává celoroční nabídka program ů dětem různých stupňů a typů škol, kde se snažím e aby děti získávaly znalosti o přírodě přím ým bezprostředním kontaktem s přírodninam i všem i sm ysly. Vizí pracovníků Sluňákova zůstává vybudování 15 hektarového areálu v obci H orka nad M oravou, kde by realizovali převážnou část své činnosti pro děti i dospělé. Tento projekt předpokládá výstavbu nové budovy Střediska ekologické výchovy, jehož součástí by bylo i turistické inform ační centrum, kolem kterého by vznikl přírodní areál. Ten by m ěl vhodnou a přitažlivou form ou inform ovat lidi o hodnotě m ístní krajiny, o důležitosti vody pro život v regionu a o m ezinárodně význam ném m okřadním chráněném územ í Litovelské Pom oraví. PR O STO R JA K O CH R Á M V jednom svém eseji nedávno zesnulý český básník M iroslav H olub píše o tom, jak byl v Praze znem ožněn obvyklý průchod m ezi dvěm a částm i m ěsta a lidé se m ohli dostat pouze ke kostelu a dál byl průchod znem ožněn. Přestože neprůchodnost prostoru byla velm i zřetelně tabulem i vyznačena, lidé nedbali těchto výstrah a pokračovali ve své obvyklé cestě dál a to i přesto, že potkávali lidi, kteří se již poučeni zklam aně vraceli zpátky hledat jinou cestu. Zbloudilí většinou skončili před kostelem, pátrali po průchodu, ale nejdál došli do sakristie. H olub uvádí, že takovou m oc m ají i vyšlapané cesty v lidské m ysli, a jiná bohužel nem ám e. V tom to obraze je velká sym bolika. Lidé nuceni vnějším i okolnostm i se zastavují a přem ýšlejí, co se stalo. M yšlení je nezbytným počátkem jakékoliv zm ěny. Zde obklopeni chrám ovým i zdm i na ně navíc m usí dýchnout jakési tajem ství, jinakost, jiný úhel pohledu, uctivá pozornost jim um ožňuje ve spolupráci s ostatním i prozřivším i nalézt správnou cestu. Přitom je zjevně lhostejné, jaké m ají v té chvíli vzdělání, jakou vyznávají víru, či dokonce jaké m ají společenské postavení. Spojuje je jen prostor a neobvyklá situace. Takovéto situace se snažím e uplatnit při akcích Sluňákova. Chcem e vytvářet prostor vhodný pro prozkoum ávání vlastních m yšlenek prostřednictvím setkávání se s názory jiných. Setkání by m ělo být slušné, sváteční, tedy takové kdy se lidé opravdu vním ají, naslouchají, nesnaží za každou cenu v debatě zvítězit, ale usilují o objasnění vlastního problém u, o vyjasnění vlastní m ysli, kdy nazření věcí v jiném světle poodkrývá cestu o kousek blíže k nedosažitelné pravdě. To je sam ozřejm ě nerealizovatelný ideál, ale m yslím e na něj při pořádání akcí a snažím e se jím řídit. Vytvářím e prostor pro rozhovor lidí různých názorů, různého náboženského vyznání, různých profesí a také různého stáří. Po dlouhodobé činnosti v této oblasti m ůžem e říci, že alespoň v některých vzácných chvílích se podařilo tento prostor úcty k životu vytvořit.

S ČÍM D O CH R Á MU V STU PO V A T N ásledující řádky by m ohly m nohým připadat jako nem ístné, praxi velm i vzdálené teoretizování. Přiznávám, že jde o velm i subjektivní sled m yšlenek vyjadřujících m é zkušenosti s působením na veřejné m ínění ve sm yslu přírodě bližšího chování a jednání lidí. N íže uvedené úvahy, jakási velm i nejistá pravidla, však vycházejí z dlouhodobé praktické činnosti v této oblasti. Kritika jakéhokoliv systém u je vždy jednodušší, než snaha o vytváření vlastní vize či m odelu. V kritice současného systém u, který dovedl svět do situace, kdy lidé budou m uset řešit četné, složité a vzájem ně provázané globální problém y, se většina ekologů shodne. Velké rozpory by však jistě nastaly, pokud budou hledat východisko z této krize. Věrohodnost takovýchto vizí bude pravděpodobně vzrůstat s větším počtem poznatků z m noha oborů lidské činnosti. Při hledání východiska z krize se snažm e vyhýbat pevně stanoveným a,,totálně pravdivým desaterům Cesta k rehabilitaci duchovních hodnot nevede skrze vytváření nových ideologií. Před m ožným fanatism em je nutno se co nejvíce bránit. Jednak vzděláním (to nezahrnuje pouze vybrané spisy uznávaných intelektuálů, kteří se ekologii věnují), dále sm yslem pro hum or (velm i depresivně na m ě působily některé,,přírodní m editace, vciťování se do vym řelých zvířat v rám ci hlubině ekologických program ů) a také schopností nepřehlédnout za hradbou svých idejí m yšlení obyčejných konkrétních lidí (např. při diskusi o zneužití koní pro dostihový sport nedrat ohled na dotazy, co bude s koňm i pokud nebudou závodit). N eustále se snažit obohacovat jiným i názory, zam ýšlet se nad nim i. Velm i složité je hledání hranice m ožných kom prom isů na cestě k,,jinak sm ýšlejícím. Teolog Tom áš H alík říká, že k sebepoznání nutně patří dobrá znalost jiného, teprve na tom to základě člověk m ůže pochopit identitu vlastního prostředí, přijm out sebe tak, že se nepotřebuje jen polem icky obhajovat a druhého snižovat. M ěli bychom se zbavit pocitů, že lidé, kteří jsou v příkrých sporech s ekologicky sm ýšlejícím i občany, jsou lidé infantilní (deprivanti). M ěli bychom si uvědom it, že jsm e, stejně jako ostatní, náchylní k tom u, abychom rozcestí proběhli, aniž bychom si uvědom ili, že cesta, po které schem aticky běžím e, nem usí být zlatá. U m noha ekologů jsem se setkal s jakousi úctou k přírodním národům a naopak s m nohdy velm i příkrým i odsudky vědeckých vym ožeností. Je velkou otázkou, zda přírodní lidé byly k přírodě citlivější, jak by se chovali v případě dostupnosti současných vědeckých vym ožeností a populační situace. Filosof Karel Kosík uvádí, že technika člověka nezotročí, m ůže ho však zotročit technický rozum, který označí a odsoudí jakékoliv jiné uvažování jako nerozum né a tím m éněhodnotné. Pokud jsem přesvědčen, že svět je tak složitý, že jej nem ůžem e technikou a rozum em poznat a

ovládnout, jak m ohu potom naprosto nerozum ně věřit v to, že m ůj výklad světa je ten správný, že vyvede ostatní z jejich om ylů? Co však m ůžem e použít z dávné m inulosti pro současnou situaci, to je pokus o znovuvytváření posvátného vztahu k přírodě, k vědom í, že existuje cosi, co člověka přesahuje. Kosík m luví o vztahu k přírodě jako vztahu k něčem u dokonalém u, ne zdokonalitelném u, neboť dnes je tém ěř vše zdokonalitelné. V současnosti probíhají pokusy o vyjádření ekonom ické hodnoty přírody a započtení této hodnoty do běžných ekonom ických ukazatelů tak, aby nedocházelo k rozsáhlém u drancování přírodních zdrojů. Jde asi o velm i podstatný krok pro řešení současných problém ů, ale zdá se m i, že lze jen ztěžka očekávat od tohoto přístupu požadovanou zásadní zm ěnu. Je m ožné přírodu nazřít jako nezhodnotitelný zázrak? Při jednotlivých akcích je vhodné lidem odkrývat přírodu v okolí jejich obcí a postupně jim ukazovat, kolik dějů je navzájem propleteno v jednotlivých ekosystém ech. N ezbytným předpokladem environm entální výchovy je její nabízející, ne vnucující, role. Je potřeba nabízet ekologické vzorce chování, ne odsuzovat. Všechny pozvat, ale nikoho nenutit. Vyhýbat se dnes velm i m oderním frázím :,,každý rozum ný člověk m usí pochopit,,,to je přece sam ozřejm é, a pod. JA Z Y K Při každé setkání s veřejností se dostávám e k problém u, jak sdělit naši zkušennost? Jak se podělit o naše poznatky a city? Velm i jednoduchá kom unikace nastane, pokud potká ekolog ekloga. Jejich řeč bude jistě plná slovních obratů, kterým m nozí neporozum í. Ti m nozí jsou ale ti, o které by m ělo v environm entální osvětě jít nejvíce. Jsou to,,neekologové, jsou to jinak sm ýšlející, s jiným žebříčkem hodnot. S těm i bych m ěl vést rozhovor. Pro tento účel m usím velm i zvažovat jazyk. Jak vysvětlit prostém u rybáři složité vědecké poznatky (např. problem atiku biodiverzity). Jsem přesvědčen, že je nutno vyhledávat lidi, kteří dokáží přenést vědecké poznatky do podoby jakýchsi novodobých m ýtů, do zasuté životní zkušenosti nás všech. Všim něm e si jak osvěžujícím dojm em v přísně vědeckých přednáškách působí odtažení od vědeckého jazyka k sym bolu, m etafoře, přirovnání. Jak i prostý člověk takto pochopí složitou věc. N aopak, jak inspirující m ohou být pro vědce výpovědi lidí spjatých každodenní dřinou s m ořem, polem, přírodou atd. U ochrany přírody potřebujem e široce pochopitelnou řeč - vytvářejm e nové m ýty. V ELMI N EJISTÝ PŘ EV O Z N a závěr učiním z environm entálního vzdělávání a výchovy dospělých také m ýtus. Skutečný m ýtus, protože nem á jasného počátku a konce jako pohádka. Je také dotvořitelný vlastní fantazií. Ekologové by se nem ěli stavět do role vyvolených obránců přírody, role poučených, vědoucích, prozřivších, těch kteří m ají právo a povinnost ukazovat ostatním jedinou správnou cestu. Ekologové by se však m ohli stát převozníky rozbouřenou řekou, řekou plnou překážek a nástrah. O braz převozníka je sice přirovnáním, ale

přirovnán ím braným nesm írně vážně. Převozníky ze břehů světa stále se prohlubujících globálních problém ů do... kam? Kam vlastně? Vždyť převozník m usí říci lidem, kam je veze! Ale ví to převozník? A dohodnou se dva převozníci? N eztratí svou energii v hádkách m ezi sebou zatím co jejich vory se rozbijí o útesy? Jak se odrazit od břehu, když třpytky konzum ní společnosti se zdají být bezbřehé, tolik svůdné a pohodlné. N aděje je v přem luvení k nasednutí, v přesvědčení, že skutečně stojí za to opustit svět, který udělal z přírody hm otu, z krajiny terén, z nám ěstí křižovatky a z architektury stavitelství (Karel Kosík). N alodit se na plavbu hledačů. Stěží budem e hledat břeh porostlý pralesem. Stačilo by najít břeh, ve kterém by se terén prom ěňoval v krajinu, rozum v souladu s duší by zase začaly vním at přirozenou závislost lidí na Přírodě, Zem i, Vesm íru. Tedy vním at to, co asi v boji o přežití prožívali lidé z již zm íněných přírodních národů. M ohlo by se stát, že by převozník nechal zlom yslně všechny vědce, inženýry a ekonom y na um írajícím břehu. M ám pocit, že by pak posádky vorů m ěly o m noho složitější plavbu k tom u svém u, m lhavém u, vysněném u, trvale udržitelnějším u břehu. N avíc není vůbec jisté, zda by nejlepším i převozníky m ěli být právě ekologové. M ichal Bartoš (prosinec 1998) Použitá literatura: 1. Kosík Karel, Předpotopní úvahy, Torst, Praha 1997, v. 1., str. 258 2. Kosík Karel, Století M arkéty Sam sové, Český spisovatel, Praha 1995, v.2., str. 208 3. Jandourek Jan, Tom áš H alík. Ptal jsem se cest. Rozhovory. Portál, Praha 1997, v.1., str. 287 4. Bělohradský Václav, M ezi světy a m ezisvěty. Filosofické dialogy. Votobia, Praha 1997, v.1., str. 194