Prezentační dovednosti a aranžování

Studijní materiál pro účastnice projektu KOMUNITNÍ SPOLEČENSTVÍ CESTA KE VZDĚLÁNÍ, SEBEVĚDOMÍ A PRÁCI Prezentační dovednosti a aranžování Příprava prezentačního stánku, výzdoba a propagace Projekt č. CZ.01.04/5.1.01/77.00326 Komunitní společenství, cesta ke vzdělání, sebevědomí a práci. Aktivity projektu jsou financovány z Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR Realizátorem projektu je Místní akční skupina Opavsko

ZPRACOVÁNÍ PŘÍRODNÍCH MATERIÁLŮ FLORISTIKA Zpracovala: Lenka Vavrečková 2013

ÚVOD... 4 MATERIÁL... 5 SBĚR A SKLIZEŇ ROSTLINNÉHO MATERIÁLU... 6 POSTUP PŘI SUŠENÍ ROSTLIN... 6 TECHNIKY ARANŽOVÁNÍ... 9 Hlavní techniky... 10 ZPRACOVÁNÍ JEDNOTLIVÝCH MATERIÁLŮ... 11 PROUTÍ... 11 Chvojí... 16 Kůra... 17 Křídlatka... 18 Sláma... 19 Listy... 20 Plody... 21 Plody ovocných stromů... 21 Plody jehličnanů... 22 Plody listnatých stromů... 23 Plody keřů... 23 Plody zeleniny... 24 Traviny... 24 Kořeny... 25

ÚVOD Aranžování rostlin prošlo za svou historii mnohými změnami. Mění se materiál, nářadí se kterým pracujeme, ale také technické postupy při výrobě aranžmá. Jedna věc však stále zůstává a to krása přírody kolem nás. Ve svých malých i větších vazačských dílech se snažíme co nejpřirozeněji napodobit alespoň kousek tohoto světa a uchovat si ho pro svůj interiér nebo na jiná místa. Každý nápad, aniž si to uvědomujeme je inspirováním tím, co nás obklopuje, tím, co je denně kolem nás. Na dosah máme neuvěřitelné množství tvarů a barev, jen musíme vědět, jak toho využít. Láká nás právě ta rozmanitost, i když musíme respektovat nevýhodu živého materiálu a to určitou krátkodobost. V tomto pracovním semináři si ukážeme, jak můžeme upravit rostlinný materiál, prodloužit životnost, změnit nebo alespoň projasnit barvu. Jakým způsobem sušit, skladovat a hlavně jak zpracovávat. Také jak vyrobit aranžmá a jakým způsobem ho uchovat co nejdéle.

MATERIÁL Materiál, který budeme potřebovat, můžeme rozdělit do tří základních skupin: - pomocný: je to především nářadí, které je potřebné pro naši práci (nože, nůžky, zahradnické nůžky, štípací kleště, tavná pistole), ale také materiál, který potřebujeme pro výrobu, ale v konečném výrobku není vidět (dráty na cívce, sekaný drát, lepidlo, lepidlo na živé květy, vypichovací hmoty, špendlíky, začisťovací páska apod.) - rostlinný materiál: proutí, květy, zeleň, plody, kůra, budeme se mu věnovat podrobněji v dalších kapitolách - doplňkový materiál: dekorační prvky, které použijeme na dozdobení: (stuhy, umělé květy, ozdobné drátky apod.)

SBĚR A SKLIZEŇ ROSTLINNÉHO MATERIÁLU Protože rostlinný materiál má omezenou životnost, je důležité sklízet jej správným způsobem, ve správné zralosti a uchovávat jej ve správných podmínkách. Důležitá je sklizňová zralost květů, travin, ale i plodů, které chceme sušit a skladovat: některé květiny se sklízí ve stádiu poupat, protože při sušení ještě dozrají (slaměnka - Helichrysum) traviny se sklízí těsně před kvetením, pozdě sklizené traviny se pak rozpadávají největší část květin se sklízí v plně vyzrálém stavu - (Achilea) - žebříček, (Helipterum) smílek, (Limonium) statice a další po odkvětu se sklízí například (Papaver) mák, (Nigella) černucha u mnoha rostlin sklízíme plody v dozrálém stavu kaštany, žaludy, bukvice, šišky POSTUP PŘI SUŠENÍ ROSTLIN Rostliny se suší většinou v teplé, dobře větratelné a tmavé místnosti (aby si uchovaly barvu), stonky se odlisťují, vytvoří svazky a stáhnou gumičkou. Suší se zavěšené květem dolů, aby stonky zůstaly rovné. Šišky, kaštany, bukvice, mech sušíme rozložené na pletivu.

Traviny se suší volně rozloženy v nádobách a na světle je vhodnější, když ještě zesvětlají. Sušení v sušičce plody, hlavičky květů, nakrájené pomeranče, kdoule, jablka. Sušení pomocí silikagelu květy se prosypou silikagelem (může se použít i písek nebo prací prášek), který na sebe naváže vlhkost a tím rostliny postupně vysuší. Tento způsob se používá u květů, které při běžném sušení ztrácí barvu i tvar. Lisováním využíváme u křehkých květů, které se běžným způsobem nedají usušit (Primula petrklíč, Myosotis pomněnka, Viola maceška a další). Úprava rostlin glycerínem tohoto způsobu se používá pro dosažení lepšího vzhledu a zvýšení trvanlivosti rostlin. Stonky rostlin se vloží do nádoby roztoku vody a glycerínu (může se přidat i barevný inkoust nebo jiná barva), rostliny nasají roztok glycerínu do cévních svazků a zakonzervují se v čerstvém stavu. Celý proces trvá 6-15 dní, kdy se zastavuje nasávání a rostliny se stávají lesklými a vláčnými. (používáme listy stromů, keřů buk, dub, ale i odkvetlé květenství Scabiosa, Moluccella). Růže upravená roztokem glycerínu.

Skeletování je to velmi náročná metoda, jde o jakési vypreparování cévních svazků. S tímto procesem se můžeme setkat i v přírodě. Vhodné jsou listy stromů a keřů (buxus, mahonie, jinan, magnolie), můžou se preparovat i některé plody (mochyně Physalis, durman Datura). Rostlinný materiál ponoříme do skeletovacího roztoku z 1 l vody, 100 g sody a 50 g hašeného vápna, povaříme 10-15 minut, slijeme, dolije se teplou vodou a mírně vaří dalších 60 minut. Odpařenou vodu stále doplňujeme horkou vařící vodou. Tužší listy musíme vařit déle. Uvolněné pletivo od kostřičky opatrně oddělujeme promýváním, nejlépe pod tekoucí vodou za pomoci drobného kartáčku nebo štětečku. Vypreparované listy můžeme i bělit a barvit. Barvení existují speciální barvy na rostlinný materiál, ale jsou docela finančně náročné, můžeme je nahradit barvami na textil. Na některé materiály lze použít balakrylové barvy nebo mořidla.

TECHNIKY ARANŽOVÁNÍ Při samotném aranžování budeme používat různé techniky práce, abychom si materiál, který chceme použít, co nejvhodněji upravili. Pomocné techniky: navazování na drátky je to velmi častá technika při zpracování přírodních materiálů. Na sekaný rovný drát navazujeme květy, z důvodu prodloužení stonku. Na drát můžeme navázat také plody, listy a dekorační materiál. Příliš tenké stonky pomocí drátu vyztužíme. Navazování květů a listů na drát. ohýbání a tvarování většinou se snažíme při aranžování využít přirozeného tvaru stonků, ale někdy si přece jen musíme pomoci a větvičky nebo stonky velmi opatrně a trpělivě mačkat a hladit a tím je vytvarovat. voskování používáme pro udržení delší trvanlivosti čerstvého rostlinného materiálu. Konečky stonků namáčíme v roztaveném vosku a hned zchladíme ponořením do studené vody. Tuto techniku lze použít pouze u krátkých stonků květů nebo listů. Rostlinný materiál můžeme ve vosku také celé namáčet nebo jej potírat pěkné pro vánoční vazbu.

laminování - květy je vhodné před laminováním vylisovat, listy můžeme do fólie vkládat přímo. Hlavní techniky Pomocí hlavních technik aranžmá zhotovujeme. Jednotlivé techniky se hodně prolínají a vzájemně se doplňují. Volné vkládání do nádob je to nejjednodušší způsob úpravy rostlinného materiálu. Aranžujeme tak různé nádoby vázy, mísy, košíky. Materiál v nádobách můžeme kombinovat bohatě rozvětvený s nerozvětveným. Vázaná technika kytice, snopy, girlandy, copy. Používáme rostlinný materiál s přirozenými nebo prodlouženými stonky. Při vázání kytice klademe jednotlivé květy k sobě tak, že stonky křížíme v jednom místě, kde je pak stáhneme stuhou. Kytice může být jednostranná nebo oboustranná. Technikou vázání vyrábíme také girlandy, věnce a jiná aranžmá, kdy na hrubý drát postupně přikládáme skupinky rostlinného materiálu a ty pevně svahujeme drátem. Vypichovaná technika nádoby (misky, košíky, vázy). Rostliny vypichujeme do aranžovací hmoty (používáme šedou hmotu na suchou vazbu a zelenou hmotu na živou vazbu) nebo do zhotovených podkladů ze slámy, mechu, ale i do nádob naplněných zeminou. Lepená technika věnečky, obrazy. Je to často využívaná technika, vyžaduje preciznost a čistotu. Rozlišujeme lepení živých a sušených rostlin. Při aranžování živých rostlin je nutné použít speciální lepidlo na živé květy. K lepení sušených rostlin a plodů nejčastěji využíváme tavnou lepící pistoli. Navazování a navlékání na dekorační drátek materiál na drátek navlékáme jako korálky, drátem propichujeme jednotlivé prvky, nebo je omotáváme jemným drátkem a ten připevníme k vodícímu drátu.

ZPRACOVÁNÍ JEDNOTLIVÝCH MATERIÁLŮ PROUTÍ Proutí je jeden z nejvíce využívaných materiálů pro výrobu podkladů, ale i pro vytvoření samotného aranžmá. Pro jeho vlastnosti jako je pružnost, ohebnost a stálost se používá i k výrobě různých košů a nádob dokonce i nábytku. Nejvíce používaným proutím je ratan a pedig obojí původem z jihovýchodní Asie. Ratan (Calamus rotang) je liána rostoucí v tropických džunglích, jejíž šlahouny dosahují až 200m. Dovážejí se k nám v různých formách, velikostech, různě upravované, barvené. Když nebudeme chtít nakupovat dovezený materiál, můžeme si vybrat z mnoha druhů našich domácích dřevin, které mají obdobné vlastnosti. Nejčastěji používaným materiálem je proutí z břízy bělokoré (Betula verrucosa). Bříza je pro využití ve floristice velmi oblíbeným stromem, kromě dlouhých a ohebných větví na proutí, oceňujeme také nádhernou bílou kůru. Proutí břízy je dobře ohebné, neztrácí příliš na objemu při sesychání, takže tvar aranžmá zůstává po dlouhou dobu stabilní. Výhodou také je, že nezasychají ani konce výhonů jako např. u vrby smuteční. Z březového proutí můžeme vyrobit v podstatě podklad jakéhokoliv tvaru a využít jej pro danou příležitost.

Výroba věnečku: Podle průměru věnečku, který chceme vyrobit, si zvolíme vhodnou délku proutí. Jednotlivé větvičky si naskládáme koncem k sobě do ruky a pevně stáhneme drátem. Pruty si můžeme rozdělit do tří skupin a zaplétat jako cop, který poté ohneme do tvaru věnečku a oba konce připevníme drátem k sobě. Můžeme také zvolit způsob, kdy větve břízy neproplétáme, ale spíše obtáčíme. Je mnoho způsobů, jak docílit zajímavého vzhledu věnečku. Můžeme také využít jehněd na bříze a mladých výhonků a nechat lehce přírodní rozčepýřený vzhled, nebo můžeme přesahující konečky větví ostříhat a vyrobit uhlazený věneček. Velikonoční podklady z břízy: Bříza je velmi častý materiál pro aranžmá při příležitosti Velikonoc. Je na naší fantazii, jaké tvary zvolíme. Můžeme například vyrobit hnízdečko, které stvoříme z několika hrubších kroužků vyrobených z proutí. Kroužky naskládáme na sebe od nejmenšího po největší. Na dvou stranách kroužky stáhneme drátem. Pokud připevníme i ucho, vyrobíme košík, který pak nazdobíme dalším materiálem. I malé kousky výhonů můžeme využít a vyrobit otýpky. Podle velikosti, jaké chceme dosáhnout, zvolíme délku větviček. Ty naskládáme na sebe, zarovnáme konce a uprostřed pevně stáhneme dekoračním drátem. Otýpky pak můžeme použít jako prvky pro zdobení větších aranžmá. Roh hojnosti základní tvar rohu si vyrobíme z pletiva. Březovým proutím začneme omotávat podklad ze spodu a připevňujeme drátkem. Postupujeme ze spodní části a dbáme na to, aby proutí zakrylo podklad z pletiva.

Vánoční ozdoby: Vyrobíme si tři svazky proutí, na koncích tenčí a uprostřed hrubší. Naskládáme je na sebe tak, aby vytvořily tvar hvězdy a dekoračním drátkem je svážeme k sobě. Hvězdu můžeme nastříkat zlatým sprejem. Všechny výše zmíněné výrobky můžeme vytvořit i z jiných druhů proutí např. ze smuteční vrby (Salix alba), musíme však počítat s tím, že nevyzrálé konečky větví často při zasychání zčernají, proto raději výhony už při výrobě aranžmá zakrátíme. Aranžmá z vrby bílé jsou vždy velmi jemná a uhlazená. Velmi vděčnou dřevinou pro aranžování je Loubinec pětiprstý (Parthenocissus quinquefolia), lidově známá pod názvem psí víno. Tato popínavá rostlina mívá výhony až 12m dlouhé. Je to opadavá dřevina a její listy se na podzim zbarvují do červené barvy. Výhony bez listů velmi často ve floristice využíváme pro výrobu různých druhů podkladů. Dřevo je podobné vinné révě, ale výhony jsou mnohem delší. Velmi působivé jsou různé typy girland. Které můžeme z loubince vytvořit. Vytvarujeme si z výhonů požadovaný tvar a velikost a na několika místech vždy pevně stáhneme drátem. Tyto girlandy mohou být různě dlouhé a doplněny dalším dekoračním materiálem. Pokud si vyrobíme z hrubého drátu základní tvar, můžeme z proutí vyrobit zajímavé dekorační prvky.

Pro zvýraznění linií a zjemnění aranžmá se používají i tenké výhony wistárie (Wisteria floribunda), plaménku (Clematis) a nejsnadnější a přitom stejně působivé může být využití svlačce rolního (Convolvulus arvensis). Tato jednoletá nebo vytrvalá bylina je pro zahradníky těžko vyhubitelným plevelem, ale pro floristu aranžéra je to hotový poklad. Stačí vyrobit základ z pletiva nebo hrubého drátu a pak trpělivě obtáčet a navazovat výhony svlačce. Je nutné použít svlačec čerstvý, jakmile výhony přeschnou, jsou pro zpracovávání příliš křehké. Svlačec také můžeme po sklizni zakonzervovat roztokem glycerinu a pak zůstane stále vláčný. Základ je vyroben z pletiva a omotán svlačcem. Vlasy postavy na obraze jsou vytvořeny z výhonků svlačce. Jedná se o výrobek z floristické soutěže,,brněnská růže.

Podobně se využívá chmel otáčivý (Humulus lupulus), který pro podzimní vazbu necháme vyniknout i s chmelovými šištičkami. Zajímavé využití mají také jednoleté pruty vrby jívy (Salix caprea) nebo svídy bílé (Cornus alba) a svídy výběžkaté (Cornus stolonifera). Svídy mají v zimním období barevně zbarvené dřevo, svída bílá do červena a svída výběžkatá do žluta, čímž působí velmi dekorativně. Pruty svídy můžeme naaranžovat vypichovanou technikou, např. do vypichovací hmoty umístěné v nádobě a dozdobit dekoračním materiálem. Podobně můžeme využít polystyrénový nebo slaměný věneček a do něj dostatečně hluboko zapíchnout pruty kolem dokola. Když nahoře pruty stáhneme lýkem, vznikne kužel, který můžeme opět nazdobit podle ročního období. Z jednoletých výhonů můžeme vytvářet jakékoliv tvary, rámy, plůtky apod.

Chvojí Chvojí jehličnanů je oblíbeným vazačským materiálem pro svou rozmanitost a relativní trvanlivost. Chvojí aranžmá vhodně zaplní a je neodmyslitelnou součástí vánoční vazby. V našich podmínkách je pro aranžéry velmi oblíbený tis červený (Taxus baccata), zeravy (Thuja occidentalis, T. orientalis), cypřiše (Chamaecyparis), jalovce (Juniperus chinensis) a jedle (Abies alba). Chvojí smrků používáme méně, protože velice rychle opadá. Nejčastějším výrobkem z chvojí jsou navazované girlandy a věnce. Chvojí nastříháme na stejnou délku, je zajímavější, když používáme chvojí z více druhů jehličnanů. Připravíme si základ z hrubého drátu, který ještě omotáme drátem na cívce, aby se chvojí později neprotáčelo. Postupně přikládáme skupinky chvojí, obtočíme a velmi pevně stáhneme drátem na cívce. Další vrstvu chvojí přiložíme tak, abychom překryli drát předchozí vrstvy. Takto postupujeme po celé délce girlandy nebo věnečku. Konec začistíme, drát zajistíme protažením a zatočíme kolem podkladu. Chvojí musí být stále

stejně dlouhé, aby girlanda byla pravidelná. U věnečku používáme na vnější obvod o něco větší délku chvojí než na povrchu a na vnitřním obvodu. Kůra Velice často se v moderní floristice využívá palmová kůra, kterou můžeme zakoupit v různých velikostech, strukturách ale i barvách. Kůra našich domácích dřevin je ale stejně zajímavá a možnosti jejího použití ve floristice je velmi široké. Jemnější kůru nebo menší kousky většinou lepíme na nejrůznější podklady z vypichovací hmoty nebo polystyrenu. Kůrou můžeme oblepit celé nádoby a tím vhodně doplníme přírodní aranžmá. Aranžovat můžeme i vrstvením a lepením kůry a u jemnějších druhů i provlékáním. Věnec vyrobený vrstvením kůry z borovice lesní. Používáme kůru z jehličnatých stromů, ale i z listnatých např. bříza (Betula verrucosa), velmi zajímavá je kůra z platanu (Platanus acerifolia) a mnoho dalších.

Křídlatka Křídlatka česká (Reynoutria bohemica) je kříženec křídlatky japonské a křídlatky sachalinské. Šíří se rychleji než rodičovské druhy. V našich podmínkách dosahuje až 3m, lodyhy jsou statné, silné, duté. Rozmnožuje se velmi rychle, vytváří husté porosty a obtížně se likviduje. Aranžéři si pro tuto plevelnou rostlinu našli široké využití. Sklízí se na konci léta a během podzimu před příchodem mrazů. Lodyhy se používají odlistěné a nejlépe v čerstvém stavu. Usušená křídlatka se také dá použít, ale je už mnohem křehčí a často se láme. Způsoby použití při aranžování jsou různé, křídlatka není pružná, nedá se ohýbat ani nijak tvarovat. Využíváme jejího přirozeného vzhledu a používáme ji jako spíše geometrické prvky. Často se používá způsob navlékání na drát, kterým vytvoříme různé tvary ploché, ale i plastické. Na fotografii je výzdoba exteriéru prodejny Školního zahradnictví, kde základem jsou pásy z kousků křídlatky, které jsou dozdobeny podzimními motivy kukuřice, slunečnice, chmelu. Výhony křídlatky lze také provlékat tak, aby podklad působil plasticky.

Sláma Sláma je původním základním materiálem pro výrobu podkladů, hlavně věnců, ale i dalších výrobků. I dnes je stále takovýmto způsobem zpracovávána, přesto, že se vyrábí i podklady z jiných materiálů (polystyren). Výroba podkladu pro věneček není složitá. Potřebujeme opět základní kruh, který vyrobíme z hrubšího drátu. Ten nám bude určovat velikost věnečku. Pak postupně přikládáme na drát ze všech stran slámu a stahujeme drátem na cívce. Je důležité přikládat stále stejně objemné vrstvy slámy, aby tělo věnečku bylo rovnoměrné. Stahujeme velmi důkladně, podklad musí být pevný. Zahradnické podniky, zabývající se výrobou podkladů ze slámy už jsou v dnešní době většinou vybaveny vázacím strojem. Dnešní doba je ve znamení návratu k přírodě a přírodním materiálům a tak i sláma si mezi aranžéry opět dobývá své místo. Už není jen striktně podkladovým materiálem, který se zcela zakrývá, ale používá se jako dekorační materiál, který je sám ve výrobku ozdobou. Dá se různými způsoby upravovat barvit apod. Detail věnečku, kde sláma je obarvená stříbrnou barvou.

Ze slámy můžeme vytvořit jakékoliv tvary, vždy přikládáme vrstvy slámy na základní tvar vyrobený z drátu nebo z tvrdého kartonu. Takto můžeme vyrobit např. i zvířátka nebo postavičky. Listy Listy stromů nebo keřů jsou velmi často používaným materiálem. Můžeme použít listy v čerstvém stavu a počítat s tím, že časem v naší expozici seschnou a změní tvar i barvu nebo je můžeme před použitím upravovat. Listy se často lisují, konzervují glycerínem nebo i preparují. Takovéto listy už pak svůj vzhled nemění. Používáme většinou větší listy javoru (Acer platanoides, pseudoplatanus), platanu (Platanus acerifolia) buku (Fagus silvatica) a hlavně dubu (Quercus rubra, robur). Velice zajímavé jsou listy jinanu dvoulaločného (Gingko biloba). Z keřů pak některé druhy kalin (Viburnum), Magnólie (Magnolia) a mnoho dalších. Do některých aranžmá využijeme i drobnolisté druhy keřů jako zimostráz (Buxus sempervirens) a břečťan (Hedera helix). Listy můžeme opět navlékat a tvořit girlandy nebo věnce.

Aranžmá ze sušených listů rostliny Strelitzia. Plody Plody stromů a keřů se většinou nepoužívají na výrobu podkladů, ale jsou velmi častými dekoracemi většiny floristických výrobků. aranžmá. V podzimní vazbě tvoří podstatnou část Plody ovocných stromů Plody ovocných stromů se většinou musí pro aranžování upravovat z důvodu prodloužení trvanlivosti. Nejčastěji je krájíme na tenké plátky a sušíme v sušičce např. jablka, pomeranče, meruňky. Ve vánočním aranžmá určitě nemohou chybět. Menší ovoce sušíme celé švestky, třešně, borůvky a další.

Plody jehličnanů U většiny jehličnatých stromů je plodem šiška. Šišky jsou pro aranžéry oblíbeným materiálem, lze je použít mnoha různými způsoby. Šišky většinou na podklad lepíme tavnou pistolí nebo je můžeme navazovat na drát a pak do podkladu zapichovat. V našich podmínkách nejčastěji používáme šišky smrkové (Picea abies), borové (Pinus silvestris, P. nigra, P. strobus). Velmi pěkné jsou také malé šišky modřínu (Larix). Borovice vejmutovka Pinus strobus její šišky jsou velmi dekorativní. Borovice lesní Pinus silvestris

Plody listnatých stromů Nejčastěji používáme bukvice (Fagus silvatica), žaludy (Quercus robur), kaštany (Aesculus hippocastanus), plody platanu (Platanus acerifolia), ale také nažky z javoru (Acer platanoides), jilmu (Ulmus glabra), plody olše (Alnus glutinosa). Věneček z kaštanů, žaludů, ořechů a mochyně. Plody keřů Také mnoho keřů má velmi zajímavé plody, i když často bývají méně trvanlivé. Mezi nejznámější určitě patří šípky (Rosa canina). Trvanlivější je jiný druh růže a to růže mnohokvětá (Rosa multiflora). Působivé jsou větvičky s červenými plody skalníku (Cotoneaster horizontalis), dřišťálu (Berberis vulgare). Větvičky keřů s plody používáme do vypichovaných nádob, kde jim zajistíme přísun vody. Plody sklalníku vodorovného (Cotoneaster horizontalis)

Plody zeleniny Samozřejmě, že nemůžeme zapomenout ani na plody zeleniny. Pro aranžéry jsou zajímané především okrasné plody tykve (Cucurbita pepo) do podzimní vazby. Velmi široké použití má také kukuřice (Zea mays), používáme plody, ale mnohem častěji i listy. Listy se dobře suší a jsou dobře tvárné, dají se využít na výrobu podkladů, ale i rovnou jako dekorace. Traviny Nemůžeme vynechat pro floristiku tak důležité traviny. Ať už využijeme vyloženě luční trávy, nebo prořežeme okrasné zahradní traviny (Miscanthus, Festuca), vždy jsou traviny velmi důležitou součástí aranžování. Traviny tvoří linii aranžmá, zjemní a opticky protáhnou dílo, vnesou do něj lehkost a zdání pohybu. Do této skupiny můžeme zahrnout také velmi oblíbené obilí. Klasy obilí se používají hlavně jako znak hojnosti, sklizně, konce léta. Z obilí můžeme vyrobit věnce, copy, snopy a další. Věneček z obilí. Postupně navazovaná kytice z obilí.

Kořeny V poslední kapitole se ještě zmíním také o kořenech rostlin. Někdy si můžeme všimnout, že i kořeny mohou být velmi působivé a dekorativní. Například kořeny některých jehličnanů (Thuja) jsou krásně zbarvené do červenohnědých odstínů. Kořeny můžeme použít na začištění podkladů přilepením, ale mnohem zajímavější efekt nám vytvoří, když z nich vytvoříme celky různých tvarů a velikostí. Pak už jen záleží na naší fantazii, jakým způsobem využijeme těchto prvků. Obraz vytvořený z prvků listů Aspidistry upravené glycerínem, prvků vytvořených z kořenů, mechů, části větviček a květenství Hydrangea. Detail rámu obrazu.

Kužel vytvořený z jednotlivých segmentů z kořenů omotaných ozdobným drátkem. Podklad je vytvořen z pletiva a na něj jsou postupně připevněné prvky z kořenů. Je dozdoben Amaranthusem, Tilandsií a květy Rudbeckií. Aranžmá na použitých fotografiích jsou výrobky studentů a pedagogů Střední zahradnické školy Ostrava