Mendelova univerzita v Brně Floristika na přelomu 20. a 21. století Bakalářská práce

Mendelova univerzita v Brně Floristika na přelomu 20. a 21. století Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce Ing. Jarmila Neugebauerová, Ph.D. Vypracovala Lucie Malíková Lednice 2012

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Floristika na přelomu 20. a 21. století vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém spisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici, dne. Podpis diplomata..

PODĚKOVÁNÍ Velké poděkování patří paní Ing. Jarmile Neugebauerové, Ph.D. za její konzultace, pomoc, cenné rady a poskytnutí materiálu při zpracování této bakalářské práce. Ráda bych poděkovala Svazu květinářů a floristů za dodání požadované dokumentace, lidem z blízkého okolí, kteří mi poskytli dobové fotografie s tématikou floristiky.

Obsah 1 ÚVOD... 5 2 CÍL... 6 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED... 7 3.1 ZÁKLADY ESTETIKY, TECHNIKY ARANŽOVÁNÍ A ZÁKLADY FLORISTICKÝCH DISCIPLÍN... 7 3.1.1 ESTETICKÉ PRVKY... 7 3.1.2 ESTETICKÉ ZÁKONITOSTI A PRINCIPY... 8 3.1.3 TECHNIKY A STYLY... 8 3.1.4 ZÁKLADNÍ FLORISTICKÉ DISCIPLÍNY... 12 3.2 VÝVOJ FLORISTIKY NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY V LETECH 1950-2011... 16 3.2.1 50. LÉTA 20. STOLETÍ... 16 3.2.2 60. LÉTA 20. STOLETÍ... 19 3.2.3 70. LÉTA 20. STOLETÍ... 22 3.2.4 80. LÉTA 20. STOLETÍ... 25 3.2.5 90. LÉTA 20. STOLETÍ... 29 3.2.6 21. STOLETÍ A JEDNOTLIVÉ ROKY... 32 3.3 FLORISTICKÉ SOUTĚŽE... 40 3.3.1 SOUTĚŽE MEZINÁRODNÍ... 40 3.3.2 SOUTĚŽE EVROPSKÉ... 41 3.3.3 SOUTĚŽE NÁRODNÍ... 42 4 NÁVRH TÉMAT PRO BUDOUCÍ FLORISTICKÉ SOUTĚŽE... 45 5 ZÁVĚR... 47 6 SOUHRN - RESUME... 48 7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 49 8 PŘÍLOHY... 55

1 ÚVOD Tak jako společnost prochází historickým vývojem, tak i floristika zaznamenává určitý vývoj. Postupem času se květina dostává do popředí našeho života a je jeho součástí. Nové techniky a různorodost rostlinného i doplňkového materiálu má vliv na tvorbu jedinečných aranžmá, charakteristických pro jednotlivá období. Součástí bakalářské práce jsou floristické soutěže a navržení nových témat pro budoucí soutěže. Bakalářská práce je doplněna fotodokumentaci od padesátých let až po současnost a fotodokumentaci soutěžních disciplín z roku 2011. 5

2 CÍL Předmětem bakalářské práce je popsat vývoj floristiky na přelomu 20. a 21. století v souladu s historickými událostmi. Informovat o využití rostlinného i doplňkového materiálu, technikách aranžování a charakteristice tvorby vzhledem k aktuálním tématům. Zaměřit se na floristické soutěže. Navrhnout téma pro budoucí floristické soutěže, bakalářská práce je doplněna o fotografie soutěžních disciplín z roku 2011. 6

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 ZÁKLADY ESTETIKY, TECHNIKY ARANŽOVÁNÍ A ZÁKLADY FLORISTICKÝCH DISCIPLÍN 3.1.1 ESTETICKÉ PRVKY A) Bod Bod je místo, od kterého se odvíjí vznik celé kompozice. Bod bývá umístěn mimo střed anebo ve středové poloze. (Kuťková, 2007) B) Linie Rozděluje se na přímou a nepřímou. Přímá linie určuje směr přímky horizontální nebo vertikální a vytváří středovou osu díla, diagonální udává šířku a plastičnost celku. Nepřímá linie je přirozenější než linie přímá. Rozlišuje tyto linie - esovité, spirálovité, vinuté, vlnité, obloukové, které mohou zároveň stoupat i klesat. (Kuťková, 2007) C) Tvar Rozlišuje tvary konstrukční a volné. Konstrukční tvar zahrnuje geometrické tvary plošné a prostorové. Volný tvar je individuální, vychází z přírody, nelze jej stejným způsobem znovu vytvořit. (Kuťková, 2007) D) Textura Je definována jako uspořádání povrchových částí a detailů povrchu. U rostlin je ovlivněna primárně, například velikostí částí rostlin a sekundárně, formováním povrchu částí rostlin. U doplňkového materiálu ovlivňuje texturu barevnost.(kuťková, 2007) E) Struktura Slovo struktura může být definováno jako složení a členění konstrukce. Stejně jako textura i struktura u rostlin je ovlivněna primárně a sekundárně. Struktura rostlinného materiálu je závislá na směru růstu větví, lodyh a výhonů, mohou převažovat linie vertikální, diagonální, horizontální; mírně a silně obloukovité, silně pokroucené a indiferentní. Další dělení je podle množství a průměru větví, výhonů a lodyh na jemnou, střední a hrubou. (Kuťková, 2007) 7

F) Barva Spektrální barvy leží na spektru viditelného světla. Nespektrální (bílá, černá). Člověka ovlivňují z hlediska psychiky barvy teplé (červená, oranžová a žlutá) a studené (zelená, modrá a fialová). (Homola, 1993 ; Kuťková, 2007) 3.1.2 ESTETICKÉ ZÁKONITOSTI A PRINCIPY Dodržování zákonitostí ovlivňuje výslednou kompozici aranžmá. (Kuťková, 2007) A) Harmonie a kontrast Harmonie působí uceleným a klidným dojmem. Kontrast vzniká porušením souladu. Vzájemně se doplňují a přispívají k originalitě celku. (Homola, 1993 ; Kuťková, 2007) B) Rovnováha Dělí se na zřejmou a skrytou. Rovnováha zřejmá je okem viditelná. Při pomyslném použití středové osy jsou květy a zeleň v kompozici rozmístěny pravidelně jak na pravé, tak i levé straně. Rovnováha skrytá není viditelná na první pohled. Při použití středové osy jsou například květiny umístěny více vpravo a zeleň více vlevo.(homola, 1993 ; Kuťková, 2007) C) Rytmus Jedná se o střídání prvků v kompozici. Rytmus bývá rozlišen jako pravidelně jednoduchý, pravidelně stupňovitý a nepravidelný. Pravidelně jednoduchý vzniká pravidelným střídáním a opakováním rozdílných prvků. U pravidelně stupňovitého využíváme střídavosti, velikosti, sytosti barvy a hrubosti textury materiálu. Výsledkem je rytmicky odstupňovaná řada. Nepravidelný se v kompozici uplatňuje nejčastěji. (Kuťková, 2007) D) Proporcionalita Jeden z nejdůležitějších principů k docílení harmonie v aranžmá. Vystihuje poměr rozměrů dvou a více prvků v kompozici. Pravidlo zlatého řezu bývá využíváno například ke stanovení poměru mezi výškou a šířkou aranžmá ve vazbě. Nejčastěji bývá uplatňovaný poměr 3:5. (Kuťková, 2007 ; Homola, 1993) 3.1.3 TECHNIKY A STYLY Techniky se rozdělují na přípravné, hlavní a závěrečné.(kuťková, 2007) 8

A) Přípravné techniky Ohýbání a tvarování: Při ohýbání se usměrňuje linie a tvar rostlin do požadovaného tvaru. (Kuťková, 2007) Nalomení: Speciální technika uplatňovaná při tvarování větví. Dochází jen k částečnému nalomení vrchní vrstvy dřeva a pokožky, rostlina je i nadále zásobena vodou. (Kuťková, 2007) Navazování: Tato technika se používá u rostlinného materiálu, který nemá dostatečně dlouhé stonky, u plodu a doplňkového materiálu. Používá se vazačský drát různé síly a je přizpůsobován síle rostlinného materiálu. (Kuťková, 2007) Prodlužování stonků: Pokud je stonek krátký, tak se pomocí vazačského drátu naváže na dvě nožky. Na stonek se přikládá drát ohnutý do písmene U. (Kuťková, 2007) Vyztužování: Provádí se pomocí drátu. Způsoby vyztužení mohou být následující: zpevněním pomocí dlahy, drát vedený vnitřkem lodyhy, vyztužení pomocí dvou nožek, ovinutím stonku drátem spirálovitě po jeho délce. (Kuťková, 2007) Vatičkování: Květy se nechají nasáknout vodou nejméně dvanáct hodin, poté se seřízne stonek. Řezná rána se obtočí vatou namočenou ve vodě a začistí se kaučukovou páskou. (Kuťková, 2007) Začištění páskou: Páska se položí na stonek a spirálovitým obtáčením směrem dolů se takto stonek pevně ovine. K začištění stonků páskou se používají různé typy pásek.(kuťková, 2007) Voskování: Po zakrácení stonku se namočí řezná rána do roztaveného vosku a následně se zchladí ve studené vodě. Tato technika se používá jako ochrana před vadnutím. Není však zcela vhodná pro všechny typy rostlin. Mezi další způsoby voskování patří máčení celých rostlin do vosku, potírání rostliny voskem a zalití rostliny voskem. (Kuťková, 2007) Lepení: Provádí se pomocí tavné pistole, tapetového lepidla nebo lepidla ve spreji. Sušený materiál se jednoduše nalepuje na připravenou plochu. (Kuťková, 2007) B) Hlavní techniky Mezi hlavní techniky patří vkládání rostlin do nádob, vázání, vypichování, lepení, skobičkování, navlékání a proplétání. (Kuťková, 2007) Volné vkládání rostlin do nádob: Kombinuje se bohatě rozvětvený materiál s nerozvětveným. Při použití pouze rovného nerozvětveného materiálu jsou ukládány rostliny po obvodu stěny vázy. Z důvodu dosažení efektu při aranžování do váz s 9

širokým otvorem se vkládá dovnitř králíkářské pletivo a do něj stonky rostlin. Stonky se také vkládají do ampulí a jiných nádob. (Kuťková, 2007) Vázání: Na vázání kytic a věnců se používají květiny na stoncích, které musí být bez listů a trnů. Stonky se ukládají do spirály nebo paralelně, technika se může i kombinovat. Pokud se váže kytice do spirály, musí se dodržovat jednotný směr přikládaných stonků. Jednotlivé květy stonků se přikládají šikmo zleva doprava a kytice se při vázání drží v levé ruce. Stonky jednotlivých květů jsou přikládány tak, aby spodní část směřovala z dlaně ven. Takto uvázané kytice jsou zakončeny úvazkem. Postup zhotovování u paralelně vázaných kytic je definován tak, že jednotlivé stonky jsou kladeny rovnoběžně vedle sebe bez pomoci křížení. (Kuťková, 2007) Vypichování: K vypichování rostlin se používá aranžérská hmota různého tvaru, slámové podložky, zemina, udusaný písek, modelovací hmota nebo mech. Měkké stonky se zpevňují pomocí drátu. K vypichování do slámových podložek se používají rostliny s dostatečně pevnými a silnými stonky. Pokud nejsou rostliny dostatečně silné, jsou navazovány na kolíky nebo dráty a následně vypichovány do podložky. Uplatnění - často se používá ve smutečních vazbách. (Kuťková, 2007) Skobičkování: Tato technika je volena při zhotovování věnců, přichytnutí stuh a jiných materiálů. To se provádí pomocí ocelové skobičky ve tvaru písmene U, která má ostré hroty, aby se zapíchla i do tvrdé slámové podložky. (Kuťková, 2007) Lepení: Rozlišuje se lepení živých a sušených rostlin. Dbá se na to, aby při jeho lepení nebyl poškozen rostlinný materiál. Používají se například tyto druhy lepidel: oasis floral, tavná pistole, lepidla ve spreji, tapetová lepidla, aj.(kuťková, 2007) Navlékání a navazování na dekorační drátek: Jednotlivé květy jsou navlékány na drát jako korálky. Navazování, jedná se o obdobu navlékání jen s tím rozdílem, že jednotlivé květy jsou navazovány na samostatný drát. (Kuťková, 2007) Omotávání a proplétání: Při omotávání se obtáčí materiál kolem podkladu či konstrukce, u proplétání se tato konstrukce nepoužívá. (Kuťková, 2007) C) Závěrečné techniky Řadí se mezi ně ošetření řezaných a sušených rostlin pomocí vhodných přípravků na prodloužení trvanlivosti, sprej na živé květy Clearlife, lesk na listy Floralife, sušené květy ošetřujeme Elephantenhaut. (Rabušic, 2007) 10

Každá aranžérská práce má svůj styl. Podle Rabušice (2007) jsou známy tři typy stylů dekorativní, formálně lineární a vegetativní. Haake (2010) však tyto tři styl rozšiřuje o konstruktivně asociativní styl. Dekorativní styl: V tomto stylu převládá zdobnost, plnost, celkovým dojmem působí velmi bohatě. Typická jsou kompaktní uzavřená nebo volná aranžmá, která mají méně uzavřený obrys. Těžiště bývá obvykle umístěno ve středu nádoby. Střídá se zde symetrie nebo asymetrie. Celá kompozice působí pravidelně nebo nepravidelně. Jednotlivé linie zde nejsou patrny při prvním pohledu. Aranžér nebo vazač si zde může dovolit hru s kontrasty, barevností, kombinací většího počtu druhů květin. Bohatě se zde využívá dekoračních prvků, jako jsou stuhy, peří, korálky, provázky a jiné. (Rabušic, 2007) Formálně lineární styl: Důraz je kladen na tvar listů a květin, vedení linií a hru s kontrasty. Charakteristickým znakem pro tento styl je použití omezeného množství materiálu. V nejvyšší části kompozice jsou umístěny rostliny s největšími nároky na prostor. Naopak rostliny třetího řádu jsou umístěny ve spodní části kompozice. Rostliny mohou být částečné upravovány, například zalamováním, ohýbáním a zarovnáváním listů. Potřebné linie jsou nahrazovány drátem, provázkem nebo stuhou. Při použití formálně lineárního stylu bývá snahou vyzdvižení jedinečnosti rostlin pomocí způsobu umístění jednotlivých druhů v kompozici. (Rabušic, 2007) Vegetativní styl: Na první pohled kopíruje růst rostlin v přírodě. Zaměřuje se na přírodu, roční období, životní prostory a formy růstu. Charakteristickými znaky pro tento styl je použití kombinací materiálů, které spolu rostou v přírodě. Pracuje se zde s kontrasty tvarů, křivek, struktury a barvy, musí se však respektovat zákonitosti o slučování prvků stejného charakteru. Používá se výhradně přírodní materiál. Převládá zde paralelní uspořádání stonků. Bývá uplatňován při aranžování vypichovaných dekorací v nádobách, věnců, kytic, apod. (Rabušic, 2007) Konstruktivně asociativní styl aranžmá: V aranžmá je na první pohled rozpoznatelná technika provedení. Uspořádání je voleno symetrické nebo asymetrické. Jsou zde používány neformální a umělé kompoziční prvky. Výsledné aranžmá působí strukturovaně nebo architektonicky. (Haake, 2010) 11

3.1.4 ZÁKLADNÍ FLORISTICKÉ DISCIPLÍNY A) Kytice Kytice je záměrné seskupení dvou a více stonků nebo jiných částí rostlin, které mohu být doplněny ostatním dekoračním materiálem. Zhotovují se různými technikami, nejčastěji vázáním. U kytic hodnotíme kompozici, proporci a tvar. Od kompozice se odvíjí tvar, velikost, barva a druhové složení kytic. Kompozice kytic se rozděluje dle druhového složení, hustoty použitého materiálu a rozmístění prvků v kytici. K určení proporcí dopomáhá pravidlo zlatého řezu. Tvary kytic se rozdělují podle prostorového uspořádání rostlin a základního tvaru kytic. Prostorové uspořádáni rostlin: Kytice jednostranná - mívá trojúhelníkovitý, kapkovitý nebo elipsovitý tvar. Kytice vícestranná - vzniká spojením dvou kytic jednostranných. Dle základního tvaru kytic: symetrické - využívají středové osy a asymetrické - hrají si s kontrasty a linií, které se navzájem prolínají. Dále se kytice dělí podle stylu, techniky zpracování a podle příležitostí, ke kterým je určena. (Bittnerová, Hynková, 2007) Styl rozeznáváme dekorativní, vegetativní a formálně lineární styl. (Bittnerová, Hynková, 2007). Haake (2010) však uvádí ještě styl konstruktivně asociativní. Dle techniky zpracování se dělí kytice na vázané, vypichované, lepené nebo vytvořené kombinací technik. Dle příležitostí dělíme kytice na: dárkové, gratulační, smuteční, svatební. (Bittnerová, Hynková, 2007) B) Aranžování nádob Dle typů se rozdělují nádoby na vázy, misky, talíře, koše, květináče, tašky. Tvary a velikosti různě zdobené nebo geometrické. Skládají se ze dna, těla a hrdla. Hrdlo se rozděluje dle velikosti a průměru. Tělo nádoby se rozlišuje na symetrické a asymetrické tvary. Dno nemá vliv na vzhled aranžmá, slouží jen ke stabilizaci vázy. Za nejdůležitější vlastnosti nádob se považuje nepropustnost, stabilita, barevnost, tvar a i to, z jakého materiálu je vyrobena. Proporce se rozlišuje dle výšky na nádoby nízké a vysoké. Nízké nádoby jsou širší než vyšší. Patří sem misky, talíře a ošatky. Pro použití při aranžmá je stanovena adekvátní výška a to buď dle pravidla zlatého řezu, anebo za pomoci součtu výšky a šířky nádoby. 12

Vysoké nádoby jsou opakem nízkých nádob, tedy jsou vyšší, než širší. Řadí se zde vázy, koše, květináče a uplatňuje se pravidlo zlatého řezu. (Šebestová, Bittnerová, 2007) K základní technice aranžování nádob patří: Volně vkládané květiny do nádob - do váz se zúženým hrdlem je vkládán malý počet květin. Do váz se širokým hrdlem je umístěno nejprve pletivo, aby bylo docíleno rozdělení plochy a květiny zde lépe držely. Vypichované nádoby - uplatňuje se u vysokých, tak nízkých nádob. Aranžérská hmota bývá umístěna uvnitř nádoby. U vypichovaných nádob nesmí hmota vyplňovat celý prostor nádoby, protože zde musí zůstat volné místo na dolévání vody. Základní parametry kompozice jsou vymezeny pomocí několika rostlin. Sesazované nádoby - do vysokých nádob je vysazována jedna rostlina, nebo je vytvářeno sesazované aranžmá. U sesazovaných nádob by rostliny měly být stejné, nebo s podobnými pěstebními nároky. Používá se zde kombinace různých tvarů a linií, tím je docílena výsledná zajímavá kompozice. Do nízkých nádob sesazujeme například sukulenty, kaktusy a jarní cibuloviny. Rostliny se vysazují do košíků a ošatek, bonsajových misek a podobně. Transparentní nádoby - mají různou výšku i tvar, pouze jsou charakteristické svou průhledností.(šebestová, Bittnerová, 2007) C) Věnec Dnes se s věncem setkáváme při mnoha příležitostech, je vnímán spíš jako dekorační prvek. Začátkem 20. století se věnec zhotovoval pomocí kol drátu, na který se postupně připevňovala stejně silná vrstva mechu či sláma, která se připevňovala na drát pomocí obtáčení, tak vznikalo tělo věnce. Ve druhé polovině 20. století tuto činnost nahradil stroj, který vrstvu slámy připevňoval rovnoměrně na drátěný kruh. Tato technika se používá až dodnes. Zatímco na počátku 20. století měly těla věnce různý tvar, postupně se vývoj ustálil na kulatý tvar. (Jaša, č. 4/2003) Při vytváření věnců je důležitá především proporcionalita, celková kompozice, rozptyl atd. Proporce: Důležité je zachovat správný poměr mezi tělem věnce a jeho vnitřním otvorem. Ideální poměr je 1:1 nebo 1,6:1. Proporce ovlivňuje barevnost, uzavřenost povrchu a profil těla věnce. (Vaňková, 2007) 13

Kompozice: Je rozdělena na jednodruhovou - váže se z plných kulatých květů nebo drobných květenství a vícedruhovou - aranžuje se z více kombinací materiálů, struktury a barev. (Vaňková, 2007) Rozptyl: Je popsán v kapitole kytice. Profil: Kulatý - bývá zhotoven technikami vázáním, skobičkováním a proplétáním. Trojúhelníkový - vhodný pro položení na podložku. Ohraničený - tvořen dvěma kruhy, jejichž prostor je vyplněn materiálem. (Vaňková, 2007) Věnce rozdělujeme podle stylu dekorativní, vegetativní a formálně lineární.(vaňková, 2007) Dle techniky zpracování se rozlišuje věnec: Vázaný - jedna z nejstarších technik a zároveň nejpoužívanější. Je vyroben tak, že na předem připravenou podložku se přikládá rostlinný materiál ve směru hodinových ručiček. Vazačským drátem se obtáčí zevnitř těla věnce směrem ven. Vypichovaný věnec - postupuje se dvěma možnými způsoby. Nejprve se do těla věnce vypichují plody nebo dřevo, potom se zbylá prázdná místa vyplní zelení. U druhého způsobu dochází ke střídání materiálu. U paralelních věnců jsou stonky rostlin vypichovány kolmo do podložky. Skobičkovaný věnec - používá se u věnců římských nebo mechových. Větší listy zbavené řapíku se umísťují na vnější stranu věnce a menší na vnitřní stranu věnce, ty jsou pak pomocí skobičky nebo drátu přiskobičkovány. Listy jsou skládány pravidelně, anebo nepravidelně. Lepený věnec - uplatňuje se u sušeného rostlinného materiálu, ale výjimkou není použití živých květů. Pro jeho zhotovení se musí vždy odzkoušet reakce lepidla na podložku. Sesazované věnce- konstrukce podložky je zhotovena z desky, pletiva, prutů a igelitu. Do takto připravené podložky jsou sesazovány rostliny. Vhodné jsou nízké a plazivé rostliny. Proplétaný věnec- jsou známy dva způsoby zhotovení. Dostatečné dlouhé výhony jsou smotány do tvaru věnce a postupně jsou přidávány další výhony. Druhý způsob je, že ze ¾ prutů jsou vytvořeny kruhy libovolné velikosti, které se postupně spojují drátem, 14

lýkem nebo pomocí průhledných elektrikářských spojek. Hustota proplétání u věnce nemusí být stejná, kde je prutů méně, tak se umísťuje přízdoba. V aranžování věnců jsou známy další dvě techniky a to vitý a navlékaný věnec, tyto techniky jsou méně používané. (Vaňková, 2007) Přízdoba: Věnec s jednou hlavou má přízdobu soustředěnou na jednom místě. Zhotovujeme ho pomocí technik vypichováním nebo vázáním. Věnec se dvěma hlavami je tvořen dvěma přízdobami. První hlava je větší velikosti oproti hlavě druhé, považuje se za centrální. Druhá hlava menší doplňková, je umístěna naproti centrální hlavě, nesmí však být umístěna úplně symetricky, ale od středové osy hlavy věnce. Tato přízdoba se často používá pro věnce vázané a vypichované. Věnec s rozptýlenou přízdobou zcela postrádal přízdobu centrální. Květy jsou spolu s přízdobou zeleně rozptýleny pravidelně či nepravidelně po celém těle věnce. Po umístění stuhy se tak naznačí centrální místo věnce. Přízdoba stuhová nejčastěji používaná u věnců listových. Vavřínové věnce se zdobí obvykle v barvách trikolory. Nejčastěji však používáme tkaninové stuhy. Šířka stuhy je dána velikostí věnce. (Homola, 1993) D) Ikebana: Při tvorbě ikebany zohledňujeme mnoho faktorů, které jsou často velmi složitě kombinovány. Pečlivě vybíráme rostlinný materiál. (Martinek, 2007) Velikost a tvar nádoby musí odpovídat zvolenému rostlinnému materiálu. (Kubíčkova et al., 1978) V ikebaně se styl odvíjí od základního umístění linií, které podléhají jasným a pevně stanoveným principům. Při zhotovení ikebany se květy a listy seříznou, stonky se stříhají rovně pod vodou, aby déle vydržely. Dřevěné větve jsou seřezány šikmo. Do kenzanu se napichují rostliny s měkkými stonky. Větve a květiny musí svírat vzájemné úhly. (Martinek, 2007) 15

3.2 VÝVOJ FLORISTIKY NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY V LETECH 1950-2011 Na přelomu 19. a 20. století vznikla secese, poslední univerzální výtvarný sloh. Typické pro něj byly vysoké nádoby s použitím jednoho nebo několika květů s trochou zeleně. V období mezi světovými válkami se vazačství začalo postupně rozvíjet. Trh byl obohacen o distribuci květin převážně z Itálie a Francie. Velký výběr květů umožňoval vytváření nových originálních vazeb a s tím spojenou výzdobu interiéru. Květiny měly své místo na společenských akcích, oslavách i smutečních vazbách.(rabušic, 2011) 3.2.1 50. LÉTA 20. STOLETÍ HISTORIE Významným mezníkem tohoto období v Československu byla na počátku 50. let smrt presidenta K. Gottwalda. Pro československý lid to byla léta, kdy docházelo k poklesu životní úrovně i reálné výši platů. Nejvíce byly zejména postiženy sociálně nejslabší vrstvy obyvatelstva, to bylo spjato s vyvoláním měnové reformy, protestovalo se proti zvýšení norem a zhoršení pracovních podmínek. Docházelo k persekuci občanů, vysokoškolsky vzdělaní odborníci museli opouštět svá místa a byly nahrazovány dělnickými kádry. Majetky občanů byly znárodňovány a souběžně s tím docházelo k velkým poklesům, až úplné likviditě soukromého podniku. Národní hospodářství se tak na počátku 50. let stalo jedním velkým celkem tzv. superpodnikem. (Čornej, 2001; Jožák, 2000; Čornej, 2002) I přesto docházelo k rozvoji v oblasti šlechtění rostlin. O tento rozvoj se postaral bývalý profesor Střední zahradnické školy v Kopidlně, Ing. František Petr a Ing Milek Berný, kteří pracovali v podniku Sempra. V souvislosti s novými strukturálními změnami ve vysokoškolském systému v roce 1952 došlo dle ministerského výnosu k radikálním změnám. V říjnu 1952 Zahradnická katedra VŠZ Brno, zahájila výuku na novém detašovaném pracovišti v Lednici na Moravě, v historii zemědělského školství v ČSR to bylo první umístění vysokoškolského studia na venkově. (Salaš a Lužný, 2010) Významné mezníky 50. let: 8. června 1950- byla ve vykonstruovaném procesu odsouzena k trestu smrti Milada Horáková, 14. března 1953- zemřel K. Gottwald, 1. června 1953- proběhla měnová reforma (Čornej, 2001) 16

VAZAČSTVÍ A ARANŽOVÁNÍ KVĚTIN V období 50. let byla malá informovanost o tomto oboru, a proto lze vyvodit z díla Vlastimila Vaňka (1941), že květiny našly své místo i ve svatebních vazbách, vázaly se kulaté a převislé kytice, uspřádané co nejvzdušněji s velkým množstvím zeleně, viz příloha, viz příloha (Obr. 1). (Jaša, č. 5/ 2008) V pohřebním vazačství byly smuteční vazby nedoceňované, často se používal umělý materiál. V příležitostném vazačství jako byly narozeniny, jmeniny, křtiny a ostatní jubilea se k těmto svátkům vázaly kytice s menším počtem květů a jedním druhem zeleně. V 50. letech úroveň vazačství značně poklesla, nebyl zde dostatek řezaných květin. Proto bylo hledáno nové umělecké chápání ve vazačství a aranžování květin, touha poznat to, čeho se zde nedostávalo. (Kubíčková et al., 1978) Podle Kubíčkové et al.(1978) se k nám v 50. letech dostává japonská ikebana. V roce 1953 v Československu začala poprvé vysílat televize, a právě zde byla ikebana poprvé zveřejněna přímo s japonskými tvůrci. Vzhled ikebany se projevoval v jejich liniích. I zde sehrála svou roli symbolika. Rozvité květy a suché listy symbolizovaly minulost. Přítomnost se vyjadřovala rozvitými květy nebo bezvadnými listy. Budoucnost patřila poupatům. V každém ročním období se vyskytovaly rozdílné prvky. Jarní svěží aranžmá s velkými křivkami s použitím jarních větviček a s málo rozvinutými rozmanitými listy. V létě ikebany působily bohatým dojmem. Z materiálu byly nejčastěji používány květiny zahradní, například Leucanthemum, Solidago, Rosa, Lilium, Dianthum, Tagetes. Skromné a řídké ikebany byly znakem podzimu. Ideálním rostlinným materiálem byly Chrysanthemum. Zimní aranžmá ikebany mělo působit chmurně a klidně. Používaným materiálem byl Dianthus, Freesia, Camellia v kombinaci s pokojovými rostlinami i zelenými větvemi jehličnatých stromů, nebo rychlené dřeviny. V 50. letech byla používána dosud neznámá pomůcka kenzan,tzv. ježek tvořený z bodců. Rostliny byly aranžovány do váz či keramických misek, které musely být rovné a hladké. Barva misky byla nejčastěji používána v tlumených pastelových barvách.(kubíčková et al., 1978) Moribana-květiny byly umístěny v kenzanu a upraveny v nízkých, plochých nádobách. Jednotlivé řezané květiny měly předem definované základní linie. Všechny stonky byly upravovány tak, aby činily dojem, že vyrůstaly z jednoho místa.(martinek, 2007) 17

Tato ikebana se nejčastěji umísťovala do bytového interiéru, veřejných místností a kanceláří. Jednalo se o vzdušná aranžmá. (Kubíčková et al., 1978) Nageire - květiny byly aranžovány do vázy, tvaru cylindru nebo válce. Jednalo se o volnější styl, květiny byly volně vkládány do váz. Stonek každé květiny byl postaven tak, aby předvedl svůj přirozený růst, větve a stonky bylo možné ve váze křížit kvůli zvýšení efektu přirozenosti. Doplňkového materiálu se používalo velmi málo.(martinek, 2007) V 50. letech si těžko někdo dokázal představit byt bez vypichované misky, u nichž se vycházelo z japonské Moribany. Nedostatečná znalost kulturního prostředí však způsobila, že se na vědomí nebraly určitá pravidla a jejich vyjádření. Proto její uplatnění bylo časově omezené. I když zůstala japonská symbolika i kultura Evropě vzdálená, její vztah a cit ke květinám bude na dlouhé časy příkladem. Zájem o ikebanu 50. léty nekončí, pokračuje i začátkem 60. let, viz příloha (Obr. 2). (Kubíčková et al., 1978) ROSTLINNÝ MATERIÁL: ŘEZANÉ ROSTLINY: Aster, Convallaria, Chrysanthemum, Dahlia, Dianthus, Fresia, Gladiolus, Hyacinthus, Lilium, Rosa, Solidago, Tagetes, Tulipa ZELEŇ: Adiantum, Asparagus, Camellia, Fagus, Hedera, Laurus, Magnolia, Prunus SUŠENÉ ROSTLINY: Achillea, Ammobium, Delphinium, Goniolimon, Lomelosia, Nigella, Rosa, Setaria, Xerochrysum POMOCNÝ MATERIÁL: Malá škála pomocného materiálu - mech, lýko, kenzan, dráty, provázky, šňůrky, nitě, příze, krepový a hedvábný papír, stuhy, dřevěné obruče pro věnce a košíky. NÁDOBY: Ploché misky - skleněné, keramické, porcelánové, dřevěné, kamenné a kovové; vázy, košíky. TECHNIKY: Vypichování, vysazování, volně vkládané rostliny do váz, volně vázaná kytice - jednostranná a volně vázaná. (Vaněk, 1941) 18

3.2.2 60. LÉTA 20. STOLETÍ HISTORIE Začátkem 60. let vznikla Československá socialistická republika. Na samotném počátku 60. let nastala hospodářská krize, projevovala se nedostatkem uhlí a elektřiny, s tím byl spjatý ekonomický pokles. V Československu byl prosazován návrat k národním tradicím a k obnově přerušení vztahů s Evropou. Ve druhé polovině 60. let se v Československu společenský pohyb začíná vymykat kontrole, docházelo ke stále větším konfliktům mezi občany a mocí, rychle se vyostřil vztah mladé generace k režimu. Po Pražském jaru docházelo k určitým uvolněným poměrům, ke zmírnění mezinárodního napětí a sblížení Východu se Západem. Objevila se zde možnost vycestovat do zahraničí, tím se však zvýšil příliv zahraničních turistů do ČSSR. Na posty dělnických kádrů byli dosazováni lidé studující, tím docházelo ke generační výměně. Společností se začal šířit spotřební způsob života. (Čornej, 2001; Jožák, 2000; Čornej, 2002) Od roku 1962 se zemědělské a zahradnické školství dostalo pod působnost Ministerstva školství a kultury ČSSR. (Salaš & Lužný, 2010) Na katedře zahradnictví v Lednici na Moravě v roce 1963 začala výuka a přednášky o šlechtění a množení okrasných rostlin. Výuku zajišťoval Prof. Ing. Jan Lužný, CSc. (Salaš & Lužný, 2006) Významné mezníky 60. let: 1960 - základy socialismu byly dobudovány, byla přijata nová ústava, 11. července 1960 - vznik Československé socialistické republiky, 1968 - Pražské jaro, hnutí za demokratizaci politického života, 21. srpna 1968 - vstup vojsk pěti států Varšavské smlouvy do Československa, 28. října 1968 - vyhlášení federace, v platnost vstoupila 1. ledna 1969 (Čornej, 2001) VAZAČSTVÍ A ARANŽOVÁNÍ KVĚTIN Na počátku 60. let 20. století nebylo v Československé socialistické republice vazačství a aranžování květin na vysoké úrovni. K výuce se používala zahraniční literatura, například Les Bonamet z roku 1904, publikace od Josefa Vaňka Moderní vazačství květin z roku 1928 a Vlastimila Vaňka pod názvem Moderní vazačství květin díl II. z roku 1941. Až postupem doby začíná novodobá historie vzdělávání. (Jaša č. 5/ 2003) V roce 1969 byly v České republice založeny vazačské a aranžérské školy v Praze-Krči a v Brně-Bohunicích.(Kubíčková et al., 1978) Žádanými se staly květinové koše. Dekorace, která na první pohled působila velmi slavnostně, nacházela své uplatnění při významných příležitostech: oslava kulatého 19

životního výročí, divadelní představení, plesy, výstavy a další. U těchto typů aranžmá se používaly cennější řezané květiny, které tak vystihly dostatečnou úctu k obdarovanému. Květinové koše se uplatňovaly i v interiérech, například k výzdobě chaty nebo společenské haly. V těchto prostorech se používaly na zhotovování aranžmá sušené rostliny. Květinové koše se rozlišovaly podle tvaru, velikosti a dle účelu použití: dárkový, sesazovaný, kombinovaný, reprezentační nebo symbolický. (Homola, 1993) Květinový koš dárkový - zhotovoval se z řezaných květin, sloužil k příležitosti významného životního výročí. Jednalo se o jednostranné aranžmá, kdy květiny byly rozmístěny v různých výškách. K těmto příležitostem se používaly koše proutěné, přírodní barvy, široké do 40 cm s velkým uchem. Koše byly vykládány igelitovou fólií, na kterou se pokládalo potřebné množství mechu. Mech byl připevňován pomocí drátku ke dnu koše. Do takto připraveného základu se vypichovaly jednotlivé květy, nejčastěji byly voleny květy dvou až tří druhů, tvarově se však měly odlišovat. Jako příklad lze uvést Rosa, které mají svoji vlastní zeleň, byly v kompozici spíše nahlučené a květinový koš tak působil zaplněnějším dojmem. Zcela neolistěné květy Dianthus a Narcissus působily více vzdušně, viz příloha (Obr. 3). (Homola, 1993) Květinové koše sesazované - tento termín nebyl zcela přesný. Koš byl spíše sestavován z hrnkových rostlin, které se do koše umísťovaly přímo v květináčích nebo v igelitových sáčcích, z důvodu snížení hmotnosti. U takto sesazovaných košů nebylo záměrem, aby zde rostlina delší dobu vegetovala. Používaly se květiny rodů: Rododendron, Saintpaulia, Cyclamen, Strptocarpus, Vrisea, Gloxinie, cibuloviny, rostliny okrasné listem a popínavé. Spodní část se opět vykládala igelitovou fólií a povrch se překrýval mechem nebo keramzitem. (Homola, 1993) Květinové koše kombinované - lišily se od sesazovaných tím, že se ještě do aranžmá umísťoval vlhký mech pro řezané květiny. Nejprve byly sesazeny hrnkové rostliny a poté se vypichovaly řezanými květinami, které se celkovému aranžmá přizpůsobovaly a dominovaly v něm. (Homola, 1993) Květinové koše reprezentační - uplatňovaly se při výzdobách místností, které sloužily při jednání státních návštěv, ale také byly předávány při koncertech, divadelních 20

premiérách, květinových výstavách a ostatních kulturních akcích. Používaly se tvarované, proutěné koše s pevným dřevěným dnem. Nejčastěji se používaly rody Syringa, Lilium, Chrysanthemum, Gladiol v kombinaci se zelení. (Homola, 1993) Květinové koše symbolické - obdarovávalo se jimi při příležitostech jako byly vánoční a velikonoční svátky nebo památka zesnulých. (Pokorný et al., 1968) Florentinské koše - koš byl poměrně vysoký, s úzkou úložnou plochou a u horního okraje se rozšiřoval. V tomto koši velmi pěkně působily květy Rosa, Gerbera a Leucanthemum. Koš byl vykládán vlhkým mechem a několikacentimetrovou vrstvou oblázků. (Homola, 1993) V 60. letech ve svatebních vazbách, převládají kytice převislé, pravidelného či nepravidelného trojúhelníku s množstvím zeleně. Doplněné myrtovými věnečky a bohatou tylovou kruhovou manžetou, viz příloha (Obr. 4, 5). (Pavlíčková, č. 5/ 2008) Ve vánočních vazbách byly aranžovány interiérové vánoční svícny, vánoční úprava nástěnná, aj. (Pokorný et al., 1968) ROSTLINNÝ MATERIÁL: ŘEZANÉ ROSTLINY: Anthurium, Convallaria, Dianthus, Fressia, Fritillaria, Chrysanthemum, Eucharis, Gerbera, Papaver, Paeonia, Primula, Rosa, Syringa, Zantedeschia ZELEŇ: Abies, Acer, Arrhenatherum, Carex, Hosta, Juniperus, Picea, Populus, Sorbus, Taxus, Thuja, Tsuga POMOCNÝ MATERIÁL: Mech, špendlíky, lýko, králíkářské pletivo, pálený a sekaný vazačský drát, slaměné podložky, lepidla, šňůrky a stuhy, látky, nitě, pásky z PVC, celofánové a igelitové sáčky, krepový a hedvábný papír, kancelářská sešívačka. NÁDOBY: Vázy, misky, keramické nebo skleněné mísy, koše, plastové a kovové nádoby. TECHNIKY: Vypichování, sesazování, navazování, volně vkládané rostliny do nádob, vázaná kytice. (Pokorný et al., 1968) 21

3.2.3 70. LÉTA 20. STOLETÍ HISTORIE Počátkem 70. let 20. století začíná v Československu období takzvané normalizace. Na vysoce postavených místech docházelo k čistkám. V občanech tak tento režim vyvolával strach. Nacházel se mezi nimi i úzký okruh lidí, který se zajímal o budoucnost našeho národa. Nebál se tak kritizovat politickou státní moc za nedodržování lidských a občanských práv i na veřejnosti, díky nim vznikla Charta 77. V obchodech neexistovala konkurence, stagnoval vývoj nové výroby. (Čornej, 2001; Jožák, 2000; Čornej, 2002) V roce 1976 vydaly stranické řídící orgány dokument k rozvoji československé vzdělávací soustavy. Byla v něm uvedena struktura, organizace a náplň všech typů zemědělských včetně zahradnických škol. V 70 letech byla na vzestupu v oblasti šlechtění rostlin Sempra. Významnou aktivitou Sempry bylo řízení rezortních zahradnických výzkumných ústavů. (Salaš & Lužný, 2010) Významné mezníky 70. let: 1975 - zvolen G. Husák prezidentem, 1977 - založení Charty 77 (Čornej, 2001) VAZAČSTVÍ A ARANŽOVÁNÍ KVĚTIN V 70. letech docházelo k velkému rozvoji ve vazačství a aranžování květin. Byl zde kladen důraz na krásu jednotlivých květů a jejich detailů. V roce 1971 byl pořádán první ročník Děčínské kotvy. Na středních zahradnických školách se od roku 1976 začal vyučovat samostatný předmět vazačství. (Kubíčková et al., 1978) V roce 1978 byla publikována první učebnice od Ing. Dagmary Kubíčkové a kolektivu pod názvem Vazačství a aranžování květin. Byly pořádány semináře o vázání a aranžování květin, krajské, národní a celostátní soutěže. Více pozornosti bylo věnováno smutečním vazbám, byly zde prosazovány nové nápady a techniky. V pohřebních vazačských pracích hrála velkou roli symbolika rostlin. Buxus byl symbolem vytrvalosti, statečnosti a nesmrtelnosti. Crataegus znak trnové koruny, Hedera symbol víry ve věčný život, věrnost a přátelství. Dřevo symbolizovalo nesmrtelnost. (Jaša, č. 4/ 2003) Pohřební věnce se rozdělovaly dle různých kritérií, např. podle techniky zhotovení, druhu použitého materiálu, typu přízdoby, stylu a dalších. Je třeba podotknout, že se jednotlivé skupiny mezi sebou prolínají. (Jaroňová, 2007) 22

Podle Kubíčkové (1978) je věnec výrobek z květů a zeleně, nebo vázaný na kruhovou podložku různého průměru. Podkladová zeleň - v minulosti pro tento účel sloužila okrasná klst, výjimečně se jako podkladová zeleň používala Thuja. Výplňová zeleň - k tomuto účelu byl používán cennější materiál Cupressus, Juniperus, Thuja, Taxus, Pinus, Ilex, Hedera, Buxus a Mahonia. Přízdobová zeleň - byla tvořena skleníkovou zelení Asparagus, listy skleníkových kapradin nebo listy trav s řezanými květinami. (Homola, 1993) Dle techniky zhotovení dělíme věnec na vypichovaný a vázaný. (Homola, 1993) Vypichované věnce - v 70. letech 20. století se jednalo o nejčastější typ zhotovovaného věnce. Podle množství použitých květů se věnec rozděloval na zhotovovaný na těžko, polotěžko a lehko. (Kubíčková et al., 1978) Na těžko - se používal nejčastěji v jarním a letním období, kdy byl dostatek květů. Zeleň v této vazbě byla používána jako doplňková, kdy se pouze začistila spodní strana věnce a oblemovala se květy po celém obvodě věnce, nebo byla ze zeleně vytvářena hlava věnce. Polotěžko - hlavním rozdílem mezi věncem vypichovaným na těžko a lehko byl ten, že květy byly prokládány řídce zelení, nejčastěji Asparagus či chvojím. Lehko - převažovalo použití zeleně nad květinami. Květiny s pevnými stonky Rosa byly přímo vypichovány do podložky a květiny s křehkými stonky byly často navazovány na dřevěné zašpičatělé slabé kolíky. Zeleň se připevňovala pomocí drátu a květy byly následně vypichovány. V menší míře byly tyto věnce tvořeny z listů, které byly připevňovány pomocí drátků. (Jaša, č. 4/ 2003) Věnec vázaný, byl v praxi méně používán. (Kubíčková et al., 1978) Nejčastěji se z rostlinného materiálu používaly jehličnany, ale také listy dřevin, trvalek jako jsou Paeonia, Hosta, Convallaria a další. (Homola, 1993) Podle druhu použitého materiálu se věnce rozlišovaly na věnce z květů, mechu nebo listů, aj. Věnce z květů - používaly se velké květy, zeleň se používala pouze k přízdobě, nebo jako olemování po vnějším obvodu těla věnce. Věnce z mechu - používal se mech bochánkovitého tvaru. Věnce listové - byly používány na pohřbu herce, literáta či hudebníka. Často se používal Laurus, Ficus nebo Rhododendron. (Homola, 1993) Smuteční kytice měly stejné uplatnění jako pohřební věnce. (Homola, 1993) 23

Kytice na rakev - byla zhotovena jako jednostranná. Rakev se zdobila nejčastěji kyticí vázanou, girlandou a jednotlivými květy. Přízdoba rakve byla prováděna pouze z živého rostlinného materiálu. Kytice vázaná se vázala z květů světlých barev, doplněné zelení, ta mohla splývat přes okraj rakve. K úvazku byla volena stuha v barvě bílé. Kytice se umísťovala v horní části rakve. Kytice vypichovaná používala se méně často než kytice vázaná. Do stočeného válce z pletiva se květy a zeleň navázané na drát prostrkovaly jednotlivými okénky pletiva a konce drátu byly upevňovány k pletivu. Zhotovené aranžmá působilo vzdušně a velmi dekorativně. Dalším možným způsobem jak přizdobit rakev pozůstalého byla girlanda. Byla vázána z jemnější zeleně Hedera a Buxus a prokládána drobnými květy. Girlanda se na rakev umísťovala v půlobloucích, v tomto případě byla zavěšena po bocích rakve. Jednotlivými květy byla vykládaná vnitřní část rakve, nebo byly volně položeny na rakev. (Kubíčková et al., 1978) Květiny do hrobů drobná pozornost zesnulému od účastníků pohřbu. (Homola, 1993) Květy byly předem umístěny v košíku a po té vhazovány do otevřeného hrobu na rakev. (Kubíčková et al., 1978) Jednalo se o květy lehce přizdobené zelení nebo jen jednotlivé květy. V době, kdy se květiny staly cenově nedostupnými, nebo byl velký počet účastníků při pohřbu, byly květiny nahrazeny zelení Mahonia, Buxus, Thuja. (Homola, 1993) Výzdoba katafalku - katafalk byl pokryt černou látkou, po stranách zdoben girlandou, v jeho okolí byly postaveny dekorační rostliny a svícny. (Kubíčková et al., 1978) Před katafalk se umísťovaly věnce a kytice, které přinášeli smuteční hosté, viz příloha (Obr. 6). (Homola, 1993) Kytice na hrob se dělily na kytice vypichované a vázané. U vypichovaných kytic - se vypichovalo do slámové podložky nebo častěji do mechu. Nejčastější používanou podkladovou zelení byla Picea, která tak vytvořila základ pro kytici oválného nebo kulatého tvaru. (Homola, 1993) Počet květů pro vypichovanou pohřební kytici byl libovolný, musel být pravidelný a ze všech stran stejně hustý. (Kubíčková et al., 1978) 24

Kytice vázané vázaná jednostranně, vejcovitého tvaru. Kytice se svazovala pevným materiálem, lýkem nebo motouzem. Poté byl úvazek převázán stuhou a přizdoben černým monofilem nebo tylem. Při úmrtí dítěte či mladého člověka se používala bílá stuha, viz příloha (Kubíčková et al., 1978) Svatební kytice - kytice převislé ve tvaru trojúhelníkového, s malým množstvím zeleně, viz příloha (Obr. 7). (Pavlíčková, č.5/ 2008 Na Velikonoce - se nejčastěji zhotovovaly pomlázky, velikonoční závěsy, jehnědová a květinová vajíčka, věnečky, travnaté misky, velikonoční podkova, jarní koše a misky, aj. (Kubíčková et al., 1978) ROSTLINNÝ MATERIÁL: ŘEZANÉ ROSTLINY: Anthurium, Camellia, Convallaria, Dahlia, Dianthus, Gerbera, Iris, Narcissus, Ornithogalum, Rosa, Tulipa, Zantedeschia ZELEŇ: Abies, Adiantum, Asparagus, Buxus, Fagus, Ficus, Ginkgo, Hedera, Juniperus, Mahonia, Myrthus, Nephrolepis, Picea, Pinus, Rosmarinus, Thuja SUŠENÉ ROSTLINY: Ammobium, Helipterum, Limonium. Lonas, Nigella, Papaver POMOCNÝ MATERIÁL: Látkové stuhy, manžety, silon, lýko, mech, dráty, motouzy, sláma, dřevo, špendlíky, pletivo, tyl, umělé květiny, konopné nitě a provázky, papír, kámen, piaflor, polystyrén. NÁDOBY: Vázy - kovové, skleněné, porcelánové; koše; dřevěné a keramické nádoby, lýkové mísy. TECHNIKY: Nejčastěji byly vázány kytice jednostranné nebo oboustranné, květiny vkládané volně do váz a vypichovaly se květinové misky. (Kubíčková et al., 1978) 3.2.4 80. LÉTA 20. STOLETÍ HISTORIE Na počátku 80. let 20. století se zhoršoval stav hospodářství, který se významně projevoval v rozpočtu i životním způsobu jak jednotlivých občanů, tak rodin. Mladým talentovaným lidem vadilo, že se nemohli dále rozvíjet a uplatňovat své dovednosti na vyšších pozicích. Vše vyvrcholilo v listopadu 1989, studentské demonstrace v Praze 25

odstartovaly pád komunismu v Československu. (Čornej, 2001; Jožák, 2000; Čornej, 2002) V roce 1985 byla v Lednici na Moravě zřízena Zahradnická fakulta VŠZ Brno na základě rozhodnutí československé vlády. V 80. letech zaznamenala produkce zahradnického odvětví vzestupnou tendenci a to nejen v kvantitě, ale i v kvalitě. (Salaš & Lužný, 2010) Významné mezníky 80. let: 17. listopadu 1989 - pád komunistického režimu v Československu, 29. prosince 1989 - byl V. Havel zvolen členy Občanského fóra československým prezidentem. (Čornej, 2001) VAZAČSTVÍ A ARANŽOVÁNÍ KVĚTIN V 80. letech 20. století se objevovaly stejné typy aranžérských a vazačských prací jako v předešlých letech, do popředí se dostaly svatební vazačské práce. Na počátku 80. let byly žádané kytice kulaté a zcela nový typ dekorace, kterým je svatební košíček. Sortiment používaných druhů rostlin byl obohacen o nové rostliny. Ve druhé polovině 80. let byly vázány kytice ve tvaru převislém, kulatém nebo dle fantazie, viz příloha (Obr. 8). Ke konci 80. let se ve vazbách objevuje rozmanitá zeleň a výjimečné doplňky, například kousky kůží, semeníky a větvičky nebo dovážené umělohmotné stuhy. Oblíbenými se staly padající, kaskádovité či stoupající linie, které byly nejčastěji vázány z rychlených velkokvětých růží, Alstroemeria, Chrysanthemum a Iris, viz příloha (Obr. 9). (Pavlíčková, č. 5/2008) Košík - jedna z oblíbených dekorací určena pro mladistvé nevěsty. Košík byl zhotovován jako vzpřímená dekorace. Jednalo se o dekoraci vypichovanou. Tvar byl volen trojúhelníkový. Nejdůležitější částí košíku bylo ouško, proto nesmělo docházet k jeho překrytí. (Homola, 1993) Převislé svatební kytice - tento typ kytic se nejčastěji vázal v druhé polovině 80. let, rozeznávaly se tři typy, a to převislá přes ruku, převislá dlouhá a francouzská svatební kytice. (Homola, 1993; Kubíčková, et.al 1978) Kytice převislá přes ruku - byla vhodná k nevěstám s dlouhými svatebními šaty. Tato kytice působila vzdušným dojmem. Tvar převislé svatební kytice určoval její postup vázání, kdy se postupně vázalo od nejdelších stonků. Čím se postupovalo při vázání výš, tím byly dávány květy hustěji. Od počátku se květiny prokládaly zelení a délka 26

měla odpovídat délce stonku květu. Používaly se květy či květenství s přirozeně převislým charakterem růstu například Phalaneopsis. Vazba kytice byla doplňována textilními doplňky a stužkami. Kytice převislá dlouhá - byla určena nevěstám s dlouhými šaty, se kterými splývala a mohla dosahovat až k lemu šatů. Při vázání byly voleny dva způsoby. První způsob byl, že se kytice vázala nejprve v horní širší části a poté se postupovalo směrem k převisu. Druhým způsobem se kytice vázala opačně oproti prvnímu. Pro tento typ svatební kytice se používaly květy Fressia, Lathyrus, Convallaria, kdy stonky byly prodlužovány drátem a navazovány kaskádovitě jeden na druhý. Používala se kombinace drobných květin, spolu s Gerbera nebo Rosa. Větší květy se umísťovaly ve střední části kytice, nevěsta nesla kytici před sebou. (Homola, 1993) Francouzská svatební kytice - hlavní část této kytice tvořila kulatá kytice, která byla doplněna převislou jednostrannou kyticí vázanou z drobnějších kvítků z jedné strany. Doplňovala se asparágusem a tylovou manžetou. (Kubíčková et al., 1978) Kulatá svatební kytice - zhotovovaná v druhé polovině 80. let byla vhodná pro mladistvé nevěsty. Jednalo se o menší, pravidelně vypouklou kytici s použitím jednoho či více barevných květů. Jednotlivé květy byly prokládány zelení, nebo Gypsophila, Limonium, docílilo se tak dostatečné vzdušnosti. Kytice se zhotovovala jako vypichovaná nebo vázaná. Vázala se od středu směrem k okraji. Začištění kytice a zároveň její ukončení se provádělo pomocí manžety a stužky. (Homola, 1993) Kytice vázaná dle fantazie - byla ve druhé polovině 80. let velmi oblíbenou záležitostí, odlišovala se od ostatních kytic celkovým pojetím, volbou tvaru a materiálu. Používala se tehdy, chtěl-li vazač ve své vazbě použít netradiční materiál, nebo jej zapracovat do vazby netradičním způsobem. Tento styl svatební kytice volila nevěsta tehdy, jakmile neměla jasné představy o své svatební kytici. (Homola, 1993) Kromě vázání svatebních kytic pro nevěstu se vázaly kytičky do saka klopy ženicha, kytička do vlasů nevěsty kytice pro maminky a družičky, svatebčany a výzdobu dopravního prostředku. Kytička do saka klopy pro ženicha - byla volena z květů stejného druhu, které byly součástí svatební kytice či dekorace nevěsty. Kytička byla střední velikosti doplněna o snítku zeleně svázanou zlatou či bílou stužkou. Pokud měla nevěsta kytici ze dvou či více druhů, pak vazač vybíral nejkontrastnější květ k oblečení nevěsty. (Homola, 1993) 27

Kytička do vlasů nevěsty - používal se jeden květ, který byl výrazný, obvykle stejný s druhem, který byl zakomponován v kytici doplněný o zeleň. Původně se do vlasů umísťovaly myrtové věnečky a diadémy. Kytice pro maminky - obou snoubenců byly vázány stejně, byly však použity menší květy nebo květy v tlumených barvách. Počet květů v kytici byl nejčastěji tři až pět. Kytice pro družičky - byly kulatého tvaru, z menšího množství květů. Používaly se květy světlejších barev, než v kyticích u maminek. Vonička pro svatebčany - často se používaly myrty nebo méně obvyklý rozmarýn dozdobený bílou stužkou, větvičky dlouhé 5 8 cm musely být řádně začištěny. Dekorace dopravního prostředku - nejčastěji byl využíván automobil, ale výjimku nečinil kočár nebo bryčka. Hlavní podmínkou bylo, že aranžmá nesmělo překážet při výhledu řidiče, a také nesmělo zakrývat poznávací značku. Nejčastěji byla zdobena myrtovými kytičkami a bílými stužkami. (Homola, 1993) V 80. letech měla květina i své místo ve společnosti, příkladem mohou být květinové ozdoby do vlasů. Dámy si je vkládaly do vlasů při slavnostních příležitostech, byly to diadémy, čelenky a květy doplněné zelení. (Kubíčková, 1992) ROSTLINNÝ MATERIÁL: ŘEZANÉ ROSTLINY: Alstromeria, Anthurium, Convallaria, Dianthus, Gerbera, Gloriosa, Chrysanthemum, Iris, Narcissus, Ornithogalum, Protea, Spathypilum, Tulipa, Zantenedeschia ZELEŇ: Abies, Buxus, Cyperus, Fagus, Ficus, Hedera, Ilex, Mahonia, Marantha, Mythus, Pandamus, Picea, Pinus SUŠENÉ KVĚTINY: Achillea, Ammobium, Consolida, Gomphrena, Helichrysum, Lonas, Lunaria, Moluccella, Nigella, Physalis, Tagetes, Xeranthemum POMOCNÝ MATERIÁL: Aranžérská hmota - piaflor, látkové stuhy, manžety, lepidla, špendlíky, papíry. NÁDOBY: Vázy a misky keramické, skleněné, porcelánové; koše; skleněné koule. TECHNIKY: 28

Kytice - vázané, vypichované, volně vkládané do váz; věnce - vázané a vypichované. (Kubíčková 1978) 3.2.5 90. LÉTA 20. STOLETÍ HISTORIE V 90. letech došlo k řadě politických, hospodářských i společenských změn. Po pádu komunistického režimu byla počátkem roku zrušena státní bezpečnost, došlo k přejmenování státu na Českou a Slovenskou Federativní Republiku a konaly se první svobodné parlamentní volby. Svoji návštěvou nás poctil Jan Pavel II a Alžběta II. Na začátku 90. let se ČSFR rozdělila na ČR a SR. Prvním presidentem ČR se stal Václav Havel. (Čornej, 2001; Jožák, 2000; Čornej, 2002) V 90. letech v odborném zahradnickém školství vznikaly různé školy. Některé z nich měly velmi dobrou úroveň a perspektivní záměry. V roce 1990 byla zrušena Sempra, která byla nahrazena Semprou novou a rozdělena do devíti samostatných podniků. Některé se vyčlenily a vytvořily samostatný podnik, například ze ŠS Smržice vznikla a.s. SEMO, ze ŠS Valtice zase SEVA, atd. (Salaš & Lužný, 2010) Významné mezníky 90. let: duben 1990 - vyhlášení České a Slovenské Federativní Republiky, 1990- první návštěva Jana Pavla II., červen 1990- první svobodné volby, 1. ledna 1993- vznik ČR a SR, 1999- ČR členem NATO. (Čornej,2001) VAZAČSTVÍ A ARANŽOVÁNÍ KVĚTIN V 90. letech vazačská tvorba každého státu vycházela z historie a tradic národa. V roce 1991 zaniklo zájmové sdružení zahradnických podniků a vznikl Svaz vazačů a aranžérů. V roce 1993 dochází ke sloučení se Svazem květinářů a floristů. Rozvíjelo se výstavnictví, vazačství a aranžérská činnost. I mezinárodní výstavy aranžérských soutěží dokazovaly, že úroveň byla vysoká. Při aranžování byl kladen důraz na základní estetické vlastnosti, na zvýšení atraktivnosti se přidávaly folklórní prvky. Objevoval se zde i materiál dovážený ze světa, který se ve vazbách začal používat v kombinaci s tradičním materiálem. Vzniklo velké množství soukromých květinových prodejen spojených s floristikou. K dispozici byl velmi bohatý sortiment hrnkových a řezaných květin, přízdob a nové aranžovací hmoty, např. Oasis. Vznikaly nové tvary kytic i dalších děl, jako byly například květinové obrazy, aj. (Jaša, č.5/ 2003) 29