Vyhodnocení situace zemědělství ve vazbě k potravinářskému a zpracovatelskému průmyslu v Jihomoravském kraji Brno, listopad 2003 Zpracovali: Ing. Vlastimil Budík Ing. František Pavelka Ing. Vladimír Uhde
Obsah 1 Úvod... 6 1.1 Současný stav konkurence na trhu v ČR v agrárním a zpracovatelském sektoru... 6 1.2 Vztah studie k programu rozvoje kraje... 10 1.3 Metodika... 15 2 Charakteristika kraje... 18 2.1 Geografická poloha... 19 2.2 Charakteristika krajiny... 19 2.3 Sídelní struktura - polarizace území... 22 2.3.1 Střediska a územní osy... 23 2.3.2 Marginalizovaná území... 28 3 Demografická struktura Jihomoravského kraje... 30 3.1 Trh práce... 31 3.1.1 Strukturální změny... 31 3.1.2 Nezaměstnanost... 32 3.2 Podíl zemědělství na celkové zaměstnanosti v Jihomoravském kraji... 35 4 Ekonomická výkonnost kraje... 40 4.1 Celková ekonomická výkonnost Jihomoravského kraje... 40 4.2 Ekonomická výkonnost zemědělství Jihomoravského kraje... 44 4.3 Tržby za hlavní komodity RV a ŽV v r. 2001... 51 5 Půdní fond... 52 5.1 Analýza půdního fondu z hlediska struktury a bonity půdy... 52 5.2 Méně příznivé oblasti (LFA)... 66 5.3 Analýza půdního fondu z hlediska vlastnictví... 68 6 Hlavní obory podnikání v zemědělské prvovýrobě... 74 6.1 Mezinárodní srovnání zemí přistupujících k EU... 74 6.2 Zemědělská prvovýroba... 75 6.3 Hlavní komodity... 77 6.3.1 Rostlinná výroba... 77 6.3.1.1 Vývoj hlavních výrobních faktorů RV... 77 6.3.1.1.1 Výživa rostlin... 77 6.3.1.1.2 Ochrana rostlin... 78 6.3.1.1.3 Osivo a sadba... 79 6.3.1.2 Obiloviny... 88
6.3.1.2.1 Trh obilí... 93 6.3.1.2.2 Pšenice... 94 6.3.1.2.3 Žito... 98 6.3.1.2.3.1 Zpracovatelský průmysl zpracování potravinářského obilí... 100 6.3.1.2.4 Ječmen... 106 6.3.1.2.4.1 Sladovny a produkce sladu v Jihomoravském kraji... 111 6.3.1.2.4.2 Závěr ke komoditě ječmen... 112 6.3.1.2.5 Kukuřice... 112 6.3.1.2.6 Triticale... 114 6.3.1.3 Olejniny... 115 6.3.1.3.1 Řepka... 117 6.3.1.3.1.1 Nepotravinářské využití řepky... 121 6.3.1.3.2 Slunečnice... 123 6.3.1.3.3 Ostatní olejniny... 126 6.3.1.3.3.1 Mák setý... 127 6.3.1.3.3.2 Hořčice bílá... 127 6.3.1.3.3.3 Sója luštinatá... 128 6.3.1.3.4 Zpracovatelský průmysl olejnin... 128 6.3.1.3.5 Výhled komodity... 130 6.3.1.4 Luskoviny... 130 6.3.1.5 Okopaniny... 133 6.3.1.5.1 Brambory... 134 6.3.1.5.1.1 Výroba škrobu... 137 6.3.1.5.2 Cukrovka... 138 6.3.1.5.2.1 Perspektivy zvýšení produkce bioetanolu z cukrovky... 144 6.3.1.6 Zelenina... 145 6.3.1.6.1 Konzervárny... 148 6.3.1.7 Ovoce... 148 6.3.1.7.1 Zpracovatelský průmysl ovoce a zeleniny... 152 6.3.1.8 Réva vinná, víno... 153 6.3.1.8.1 Zpracovatelský průmysl révy vinné a vína... 155 6.3.1.8.2 Informace MZe k výsadbě vinic... 161 6.3.2 Živočišná výroba... 163 6.3.2.1 Skot... 174 6.3.2.1.1 Bilance užití a nabídky hovězího masa... 177 6.3.2.1.2 Produkce a užití mléka v ČR... 179 6.3.2.1.3 Zpracovatelský průmysl mléka... 193 6.3.2.1.4 Resumé ke komoditě skot... 194 6.3.2.2 Prasata... 195 6.3.2.2.1 Bilance vepřového masa... 200 6.3.2.2.2 Tuky... 206 6.3.2.2.3 Střeva... 208 6.3.2.2.4 Situace na zahraničních trzích vepřového masa... 208 6.3.2.2.5 Zpracovatelský průmysl červeného masa v Jihomoravském kraji... 210 6.3.2.2.5.1 Jatky... 211 6.3.2.2.5.2 Bourárny... 213 6.3.2.2.5.3 Masné výrobny... 213 6.3.2.2.6 Resumé k červenému masu... 213 6.3.2.3 Ovce... 214 6.3.2.4 Drůbež... 214 3
6.3.2.4.1 Situace v produkci drůbežího masa... 215 6.3.2.4.2 Zpracovatelský průmysl drůbežího masa... 221 6.3.2.4.2.1 Jatky... 221 6.3.2.4.2.2 Porcovny... 222 6.3.2.4.2.3 Výrobny... 224 6.3.2.4.3 Vejce... 225 6.3.2.4.3.1 Cenový vývoj vajec... 226 6.3.2.4.3.2 Zahraniční obchod s drůbežími produkty... 228 6.3.2.5 Ryby... 231 6.3.2.5.1 Základní ukazatele výroby ryb... 231 6.3.2.5.2 Spotřeba rybího masa... 233 6.3.2.5.3 Chov a produkce ryb v Jihomoravském kraji... 234 6.3.2.5.4 Chov ryb v EU... 234 6.3.2.5.5 Zpracovatelský průmysl ryb... 235 6.3.2.6 Krmivářský průmysl... 236 6.3.2.6.1 Spotřeba krmných surovin pro výrobu krmných směsí... 236 6.3.2.6.2 Cenový vývoj průmyslových krmiv (Ceny zemědělských výrobců - CZV)... 241 6.3.2.6.3 Zpracovatelský průmysl výrobny krmných směsí... 248 6.3.2.6.3.1 VKS s použitím doplňkových látek nebo premixů (pod 0,2 %)... 248 6.3.2.6.3.2 VKS s použitím doplňkových látek nebo premixů (nad 0,2 %)... 249 6.3.2.6.3.3 VKS s použitím premixů, dávkování nad 0,2 %... 250 6.3.2.6.3.4 VKS bez použití doplňkových látek... 250 6.3.2.6.3.5 VKS s doplňkovými krmivy... 251 6.3.2.6.3.6 VKS s použitím doplňkových látek... 252 6.3.2.6.3.7 Osoby provozující výrobní zařízení pojízdných výroben krmiv... 252 6.3.2.6.4 Výroba krmných směsí dle mikroregionů... 252 6.3.2.6.5 Resumé k výrobě krmných směsí... 253 7 Analýza trendů a perspektivy výroby potravin v souvislosti se vstupem do EU...253 7.1 Pozice odvětví v rámci zpracovatelského průmyslu... 255 7.2 Struktura odvětví podle počtu zaměstnanců v organizacích... 255 7.2.1 Regionální struktura odvětví... 257 7.3 Výrobní obory potravinářského průmyslu... 258 7.3.1 Výroba, zpracování a konzervování masa a masných výrobků... 258 7.3.1.1 Charakteristika oboru... 258 7.3.1.2 Mezinárodní srovnání a konkurenceschopnost... 259 7.3.1.3 Shrnutí a perspektivy oboru... 262 7.3.2 Zpracování a konzervování ryb a rybích výrobků OKEČ 15.2... 263 7.3.2.1 Charakteristika oboru... 263 7.3.2.2 Mezinárodní srovnání a konkurenceschopnost... 263 7.3.2.3 Shrnutí a perspektivy oboru... 264 7.3.3 Zpracování a konzervování ovoce, zeleniny a brambor OKEČ 15.3... 265 7.3.3.1 Charakteristika oboru... 265 7.3.3.2 Mezinárodní srovnání a konkurenceschopnost... 266 7.3.3.3 Shrnutí a perspektivy oboru... 266 7.3.4 Výroba rostlinných a živočišných olejů a tuků OKEČ 15.4... 266 4
7.3.4.1 Charakteristika oboru... 266 7.3.4.2 Mezinárodní srovnání a konkurenceschopnost... 266 7.3.4.3 Shrnutí a perspektivy oboru... 267 7.3.5 Zpracování mléka, výroba mlékárenských výrobků a zmrzliny... 267 7.3.5.1 Charakteristika oboru... 267 7.3.5.2 Mezinárodní srovnání a konkurenceschopnost... 267 7.3.5.3 Shrnutí a perspektivy oboru... 268 7.3.6 Výroba mlýnských a škrobárenských výrobků OKEČ 156... 269 7.3.6.1 Charakteristika oboru... 269 7.3.6.2 Mezinárodní srovnání a konkurenceschopnost... 270 7.3.6.3 Shrnutí a perspektivy oboru... 270 7.3.7 Výroba krmiv OKEČ 15.7... 270 7.3.7.1 Charakteristika oboru... 270 7.3.7.2 Shrnutí a perspektivy oboru... 272 7.3.8 Výroba ostatních potravinářských výrobků OKEČ 158... 273 7.3.8.1 Charakteristika oboru... 273 7.3.8.2 Mezinárodní srovnání a konkurenceschopnost... 274 7.3.8.3 Shrnutí a perspektivy oboru... 274 7.3.9 Výroba nápojů OKEČ 15.9... 275 7.3.9.1 Charakteristika oboru... 275 7.3.9.2 Mezinárodní srovnání a konkurenceschopnost... 276 7.3.9.3 Shrnutí a perspektivy oboru... 278 8 Prognózy dopadů strukturálních změn ve zpracovatelském sektoru do sociálně-ekonomické situace Jihomoravského kraje...281 9 Přehled finančních zdrojů využitelných pro projektové řešení strukturálních dopadů...283 10 Aktivní role kraje projekty...288 10.1 Rekapitulace opatření PRK z pohledu výsledků studie... 288 10.2 Programy a projekty... 291 11 Seznam použité literatury a ostatních podkladů...294 12 Seznam tabulek...296 13 Přílohy...302 13.1 Příloha č. 1 Seznam pekáren v Jihomoravském kraji... 302 13.2 Příloha č. 2 Bourárny červeného masa v Jihomoravském kraji... 305 13.3 Příloha č. 3 Výrobny masných výrobků... 319 5
1 Úvod Hlavním smyslem každé ekonomické analýzy je poznat stav zkoumaného objektu ve vztahu k jeho ekonomicky relevantnímu prostředí a šance v tomto prostředí uspět. Uspět může každý ekonomický subjekt jen tehdy, je-li konkurenceschopný. Tento základní metodický postulát platí i pro analýzu zemědělství ve vazbě ke zpracovatelskému a potravinářskému průmyslu, která je zadáním této studie. Výsledky analýzy by měly především naznačit další konkurenceschopnost podniků z těchto odvětví působících v Jihomoravském kraji, ale i konkurenceschopnost v širším mezinárodním kontextu v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie. 1.1 Současný stav konkurence na trhu v ČR v agrárním a zpracovatelském sektoru Klasická představa konkurence hovoří o tom, že konkurenční firmy se ucházejí o zákazníka svou co nejlepší nabídkou kvalitních výrobků za co nejlepší ceny. Vítězí ten z konkurentů, pro kterého se zákazník rozhodne. Tímto způsobem je konkurence hnacím motorem tržní ekonomiky. Prof. Samuelson rozlišuje konkurenci dokonalou a nedokonalou. Dokonalá konkurence je mezi tržními subjekty, z nichž žádný není tak velký, aby mohl diktovat ceny. U nedokonalé konkurence naopak dochází k narušení tržní rovnováhy a cenovému diktátu. Potud liberální ekonomická teorie. Jak už to v životě bývá, skutečnost je vždy jiná než předpokládá teorie. S výjimkou klasické průmyslové výroby (strojírenství, elektrotechnický průmysl atd.) je pouze velmi málo oborů lidské činnosti, ve kterých působí čistá konkurence. Lze naopak konstatovat, že ve všech ostatních rozhodujících oborech podnikání je i v nejliberálnějších tržních ekonomikách rozsah konkurence regulován jinými nástroji. V současné době není ani náznak, že je na obzoru jiná alternativa. Koncentrovaným příkladem regulace konkurenčního prostředí je v celosvětovém měřítku výroba potravin. Dnes není sporu o tom, že produkční potenciál vyspělých zemí umožňuje objemově bez problému uživit celou planetu i při dalším zvýšení počtu obyvatel. Existují tři základní důvody proč tomu tak doposud není: 1. Disproporce mezi hlavními lokalitami světové produkce, hlavními lokalitami koncentrace světové populace a logistickými problémy z toho vyplývajícími. Zejména potraviny s rozhodujícím obsahem proteinů nemohou být masově transportovány do největších oblastí spotřeby, zatímco jejich produkce v místě největší potřeby nestačí pokrýt dostatečnou výživu obyvatel. 2. Nedostatek peněz k nákupu a dovozu potravin nebo zajištění vlastní produkce v lokalitách s nejvyšší koncentrací obyvatelstva 3. Dosavadní neschopnost nalézt politicko-ekonomický model, jak efektivně převést kapitálové přebytky z průmyslové výroby vyspělých zemí do výživy obyvatelstva v rozvojových zemích Tyto disproporce vytvářejí trvalý problém přebytku zemědělské produkce ve vyspělých zemích. Podle liberální ekonomické teorie je tato situace ideální pro zákazníka, který tak může dostat vysoce kvalitní a velmi levné potraviny. To je zajisté pravda. Ale současně je však je nadprodukce potravin trvalým zdrojem napětí v mezinárodních obchodních vztazích a vyvolává obrovské a dlouhodobě neudržitelné dodatečné náklady státních rozpočtů vyspělých zemí, naopak prakticky znemožňuje rozvojovým zemím rovnoprávný přístup na světové trhy (viz neúspěch mexické konference WTO v r. 2003). Rozpor světové obchodní organizace a Evropské unie v oblasti mimotržní podpory agrárního sektoru je jedním z nejvážnějších problémů globalizace volného obchodu. 6
Globální konkurence v agrárním a potravinářském sektoru je dnes především konkurencí síly a rezerv státních rozpočtů jednotlivých vyspělých zemí a jejich uskupení. Jaké je dnes konkurenční prostředí v agrárním a potravinářském sektoru v České republice? Na tuto otázku, jak se domníváme, existuje jediná odpověď: samostatné konkurenční prostředí v České republice neexistuje. Již dnes působí na agrárním a potravinářském trhu České republiky globální konkurenční prostředí plnou silou. Jen si to možná ještě všichni ne plně uvědomují. V našem případě je situace proti zemím jiných světadílů složitější o to, že agrární přebytky a míra regulace trhu v rámci Evropské unie je výrazně vyšší než ve zbytku zemí sdružených ve WTO. Jaké hlavní vnější faktory toto konkurenční prostředí charakterizují? Přebytky komodit na světovém trhu USA, Kanada, Evropská unie, nově také Ukrajina a Rusko Pochopitelná neochota EU navýšit dosavadní přebytky o produkci asociovaných zemí Stagnace spotřeby potravin ve vyspělých zemích Stagnace cen masa ve vyspělých zemích Přebytek výrobních a zpracovatelských kapacit potravinářského průmyslu ve světě, speciálně v EU Globální konkurenční výhoda zemí s levnější produkcí krmiv Tlak na potravinovou bezpečnost a náklady s tím související EU doposud řeší konkurenční boj mezi hlavními uskupeními světových výrobců potravin prosazováním společné zemědělské politiky, jejímž cílem je v zásadě dosáhnout, aby navenek vystupovala proti ostatním světovým producentům (USA, Kanada, Jižní Amerika, Austrálie a Nový Zéland, Rusko a Ukrajina) jako jeden celek. Uvnitř evropského trhu však nastolila tvrdou regulaci, která volnou konkurenci v pravém slova smyslu neumožňuje. Pro Českou republiku (i další přistupující země) byly původní, fundamentalistické představy některých salonních makroekonomů o úplné liberalizaci domácího trhu potravin tváří tvář tvrdě regulovanému a masivně dotovanému trhu EU ekonomicky sebevražedné. Bohužel byly v devadesátých letech některé takové představy ke škodě českého zemědělství realizovány v praxi. Projevilo se to především v asociační dohodě s EU v kapitole zemědělství. Otázkou budoucnosti českého zemědělství a potravinářství tedy stále zůstává, jaké praktické důsledky budou mít podmínky vyjednané v přístupové smlouvě s EU v kapitole zemědělství. Smluvní podmínky jsou však již kodifikovány a představují tak definovaný komplex vnějších faktorů konkurenceschopnosti domácích zemědělců a potravinářů. Ovlivnění těchto faktorů bude obtížnější a dlouhodobé. Naproti tomu však existuje řada vnitřních faktorů konkurenceschopnosti, jejichž využití, resp. aktivní ovlivnění, je možné a v existenčním zájmu domácích producentů nezbytné. Vnitřní faktory lze rozdělit na faktory, které představují pro české producenty konkurenční výhody a které představují konkurenční nevýhody: Faktory konkurenčně výhodné: velká průměrná výměra zemědělské půdy na podnik v zemědělské prvovýrobě poměrně vysoká kvalifikace pracovní síly stále ještě nižší cena pracovní síly slušná počítačová gramotnost dobrá znalost moderních technologií dobrá úroveň odborného školství poměrně vysoká koncentrovanost zpracovatelského průmyslu 7
nižší cena některých energetických vstupů Faktory konkurenčně nevýhodné: Nestabilita půdního vlastnictví, nevyrovnané restituční nároky a odložené náklady z toho vyplývající, nízká cena půdy, která vede ke skupování půdy ve velkém od zahraničních spekulantů Nadbytek zpracovatelských kapacit v ČR, z toho plynoucí cenová válka, realizační ceny se tak často dostávají pod úroveň úplných vlastních nákladů Nákladová konkurenceschopnost domácích výrobců je nadále zatížena privatizačními dluhy. To je jeden z důvodů plošné podkapitalizace zpracovatelského sektoru a jeho nízké kredibility Na rozdíl od zemí s kontinuálním rozvojem tržní ekonomiky došlo k vlastnickému oddělení hlavních logistických kapacit, na kterých je zemědělská prvovýroba závislá. Tyto kapacity např. dnes zatěžují každou tunu rozhodujících komodit rostlinné výroby cca 300,- Kč dalších nákladů. Velká část těchto peněz opět slouží ke krytí dluhů z privatizace. Nedostatek volného kapitálu a nízká kredibilita je důvodem technologického zaostávání a stále nízké produktivity práce Přetrvávající orientace managementu na technologické a výrobní know how, fatální nedostatek marketingového obchodního know how na mezinárodních trzích nízká znalost složité legislativy, předpisů a norem EU, mnohdy chybějící základní představa o rozsahu změn spojených se vstupem ČR do EU nedostatečná jazyková vybavenost managementu nedostatečné znalosti managementu o moderních metodách a systémech řízení, nedostatečná znalost metod řízení lidských zdrojů, což celkově vede k nízké produktivitě práce nedokončená restrukturalizace zpracovatelského průmyslu v důsledku nedostatečného tlaku makroekonomického prostředí v devadesátých letech. Z tohoto důvodu lze očekávat v souvislosti se vstupem do EU další otřesy a redukci počtu podnikatelských subjektů (viz zkušenosti z lépe připraveného vyspělejšího Rakouska, kde v souvislosti se vstupem do EU zbankrotovalo 40 % podniků ve zpracovatelském sektoru) Vysoké náklady na jednotku produkce ve srovnání nejen s vyspělými zeměmi s výhodnějšími klimatickými podmínkami, ale i zeměmi se srovnatelnými podmínkami (prům. hektarové výnosy pšenice v Bavorsku 7 t / ha, v Jihomoravském kraji 4,5 t / ha) Nevýhodná logistická poloha, zejména značná vzdálenost k mořským přístavům a nízká prostupnost dopravních cest. Dopravní náklady hlavních komodit k realizaci na světových trzích tak snižují tržby domácích producentů o cca 30% z realizační ceny Vysoká závislost ČR na dovozech rozhodujících komponentů pro ochranu rostlin a do krmných směsí Vysoké náklady na dosažení mezinárodních parametrů potravinové bezpečnosti a potřebné certifikace (ISO, HACCP) dále nárazově zatíží ekonomiku domácích producentů. Nesplnění těchto parametrů může znamenat faktickou administrativní likvidaci jednotlivých podniků Vysoká míra závislosti cash flow zpracovatelů a celého agrárního sektoru na podmínkách diktovaných koncentrovanými obchodními řetězci a dosavadní neodpovídající regulace jejich chování ve srovnání s podmínkami v EU. 8
Výše uvedený výčet samozřejmě nemůže být úplný, ale jedná se o faktory, které významně určují konkurenční prostředí domácích producentů a šance na jejich další existenci. Dokumentují, jak velkou šíři faktorů musí brát v úvahu podnikatelé a manažeři v zemědělství a ve zpracovatelském průmyslu při svém rozhodování. Kromě doposud nezvládnutých vnitřních problémů celého sektoru přistupuje navíc nutnost přizpůsobit se obrovské šíři regulující legislativy, předpisů a norem EU. Je mj. známo, že dokonalou znalost budou mít pouze úředníci, právníci a úzcí oboroví specialisté, na které se budou podnikatelské subjekty i nadále muset obracet. Podnikatel nebo manažer však bude muset pochopit smysl a celkovou podstatu těchto změn, aby je byl schopen řídit a realizovat. Proto je jednou z hlavních priorit odvětvové politiky vlády ČR harmonizace potravinové legislativy s předpisy ES a jejich implementace v podnikatelské praxi. Základem potravinové legislativy je zákon č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů v platném znění. Dalším významným předpisem je zákon č. 146/2002 Sb. o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů, jehož cílem bylo zejména - dosáhnout provázanosti kompetencí s ostatními dozorovými orgány: Českou obchodní inspekcí (ČOI), Státní veterinární správou (SVS) a orgány ochrany veřejného zdraví v dozorované oblasti a upravit kontrolní činnost v souladu s komunitárním právem. Pokud jde o prováděcí předpisy k zákonu o potravinách a tabákových výrobcích, většina jich byla vydána ještě v roce 1997 v návaznosti na zákon a následně novelizována. V posledním období probíhá další kolo novelizací, a to jak zmíněného zákona, tak vyhlášek k tomuto zákonu, s cílem dovršit transpozici nových předpisů ES do potravinového práva ČR, přičemž řada předpisů ES byla transponována již v předcházejícím období. Potravin se týká i legislativa patřící do kompetence Ministerstva zdravotnictví, a to jak ve vazbě na shora zmíněný zákon o potravinách a tabákových výrobcích, tak zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví. Pro potraviny živočišného původu je dalším stěžejním předpisem zákon č. 166/1999 Sb. o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), v platném znění, když poslední novela z roku 2003 (zákon č. 131/2003 Sb.) spolu s novelizovanými prováděcími předpisy znamená dokončení harmonizace v uvedené právní oblasti. V následujícím období bude nezbytné, aby novelizovaná legislativa byla po 1. 7. 2003 v průběhu následujících 6-ti měsíců implementována ve velkých závodech zpracovávajících zemědělskou produkci živočišného původu, aby si tak zajistily možnost účasti na trhu EU. V roce 2002 bylo také novelizováno vinařské právo, a to zákonem č. 50/2002 Sb., kterým se změnil zákon č. 115/1995 Sb. o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících právních předpisů ve znění pozdějších předpisů. Novela zmíněného zákona vytváří základ nového samofinancovatelného systému podpor ve vinohradnictví a vinařství v ČR v souvislosti s přípravou na vstup do EU, a to s využitím tzv. Vinařského fondu. V zájmu ochrany životního prostředí ve smyslu zákona č. 76/2002 Sb. o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci IPPC) byla v roce 2002 řešena problematika doplnění seznamu potravinářských podniků spadajících pod ustanovení tohoto zákona a též systém hodnocení způsobilosti podniků k udělení integrovaného povolení pro příslušná zařízení v potravinářském průmyslu. (Pramen: Panoráma potravinářského průmyslu ČR 2002, zpracovalo MZe a VÚZE, str. 10). Důsledná aplikace složité legislativy bude podmínkou další podnikatelské existence řady podnikatelských subjektů v zemědělství a v potravinářském a zpracovatelském průmyslu. 9
Proto bude velmi důležité, aby i v této oblasti měli podnikatelé odborně kvalifikovanou a ekonomicky dostupnou poradenskou podporu. 1.2 Vztah studie k programu rozvoje kraje Program rozvoje Jihomoravského kraje (PRK) v části I. Sociálně ekonomická analýza mj. konstatuje, že: zemědělství je svou biologickou podstatou nosným a stabilizujícím prvkem venkovského prostoru. Kromě produkčních jsou významné i mimoprodukční funkce zemědělství, zejména krajinotvorná a environmentální (usměrňovaná např. prostřednictvím komplexních pozemkových úprav). Pro jeho efektivní fungování je nezbytné zabezpečení jeho účelné provázanosti se zpracovatelským průmyslem. Zemědělská výroba v kraji disponuje příznivou velikostní strukturou farem (průměrná velikost farem v ČR všeobecně přesahuje adekvátní údaje za EU). Podle dlouhodobě dosahovaných výsledků zemědělské výroby, odpovídajících přírodním a společenským předpokladům jejího rozvoje, stojí Jihomoravský kraj spolu s kraji Olomouckým, Pardubickým a Královéhradeckým v čele českého zemědělství. O významu zemědělské výroby pro ekonomiku Jihomoravského kraje svědčí nejen ta skutečnost, že se řadí mezi kraje, v kterých podíl zemědělské půdy na celkové výměře území překračuje hranici 60%, ale především to, že vedle Středočeského kraje také na Brněnsku ve struktuře pozemků tvoří orná půda více než polovinu výměry kraje (kraj 50,8%, ČR 39,2%).Téměř polovina zemědělské půdy (47,2%) leží v kukuřičné výrobní oblasti. Až na 7,5 tis.ha v okrese Uherské Hradiště, celá kukuřičná výrobní oblast České republiky připadá na Jihomoravský kraj. V pořadí druhou nejvýznamnější výrobní oblastí kraje je oblast řepařská (36,7%). Ve výrobní oblasti bramborářské leží 12,3%, bramborářsko-ovesné 3,4% a horské 0,4% zemědělské půdy. Dále PRK charakterizuje význam zemědělství Jihomoravského kraje v rámci ČR: Hektarovými výnosy zemědělských plodin se Jihomoravský kraj řadí trvale mezi úspěšnější kraje. V roce 1997 se Jihomoravský kraj podílel 15,5% na produkci luskovin, 14,7% na produkci obilovin, 11,7% na produkci řepky atd. Specializací zemědělské výroby kraje je i jeho orientace na ovocnářství a vinohradnictví. Téměř 90% výměry všech vinic v ČR připadá právě na Jihomoravský kraj (z Jihomoravského kraje téměř 48% představuje okres Břeclav). V kraji se nachází také více než pětina ovocných sadů celé republiky. Vinohradnictví je rozvinuto v okresech Břeclav, Hodonín a Znojmo. Zatímco u skotu podíl kraje na ČR činil 6,7% (u krav 6,3%), tak u prasat to bylo 15,6%, u drůbeže 11%. To jednoznačně vypovídá o intenzitě chovu nejdůležitějších hospodářských zvířat v kraji. Na 100 ha zemědělské půdy připadá jenom 9,4 krav (v ČR 15,0 krav), resp. 26,5 ks skotu (ČR 39,4). Celorepublikový průměr byl překročen pouze v okrese Blansko. Úplně jiná situace je v intenzitě chovu prasat. V Jihomoravském kraji na 100 ha orné půdy připadá 173,6 prasat (v ČR 129,3). V okrese Hodonín jde dokonce o hodnotu 238,4 kusů na 100 ha, což nemá v souboru okresů ČR obdoby. Intenzitou chovu prasat vyniká také okres Znojmo (téměř 200 kusů na 100 ha orné půdy). Intenzita chovu drůbeže je v kraji vzhledem k průměru ČR nižší (vyšší průměr dosahují okresu Břeclav, Brno-venkov a Hodonín). Dále se PRK stručně dokumentuje sociálně ekonomický význam zemědělství údajem, že zaměstnanost v zemědělství, lesnictví a rybnikářství činí v kraji 6,6% ve srovnání s celostátním průměrem 5,5%. Podíl zemědělství a lesnictví na hrubé přidané hodnotě kraje činí 5,0% (1998). 10
Na základě sociálně ekonomické analýzy PRK definuje v části II. SWOT analýzu, která k Problémové oblasti B1- Zemědělství uvádí: Silné stránky Nadprůměrná úroveň přírodních a společenských předpokladů pro rozvoj intenzivní zemědělské výroby Dlouhodobá tradice ve specializovaných oborech zemědělské výroby (zejména vinařství a ovocnářství, osivářství), s vazbou na specifické regionální kulturní rysy Relativně stabilizované zemědělské podniky v kraji umožňující svou velikostí efektivní rozvoj Rozsáhlé plochy zemědělské půdy zabezpečené závlahovými soustavami Existence konkurenceschopných výrobků Příhodná koncentrace půdní držby a vyšší průměrná výměra polí a farem Zkušenosti s velkovýrobními postupy hospodaření Dlouhodobá tradice, know how a věhlas některých agrárních komodit s exportním uplatněním (ovocnářství, vinařství, zelinářství) Travinářská tradice a vysoká úroveň šlechtitelské a plemenářské práce v chovu skotu a prasat, vytrvalé pícniny Slabé stránky Převládající špatná ekonomická situace zemědělských podniků s výrazně negativními dopady na rozvoj venkova Výrazná redukce zpracovatelských kapacit potravinářského průmyslu a jejich celková technologická zaostalost Nedostatečná síť odbytových center zemědělských produktů, vlastnické odtržení zpracovatelského průmyslu, potravinářství a obchodu s agrárními produkty od zemědělské prvovýroby Výrazné problémy vznikající s nedořešenými vlastnickými a územními vztahy k zemědělským pozemkům Vysoká zadluženost, nízká kapitálová úroveň podniků, prohlubující se ztrátovost, nesolventnost, omezený přístup k úvěrům, restituční zátěž Nedokonalá transformace a privatizace zemědělství, komplikované majetkové poměry a vlastnické vztahy, restituční zátěž a nedořešení vyrovnání majetkových podílů z transformace a privatizace Nízká konkurenceschopnost zemědělského sektoru a navazujícího zpracovatelského průmyslu při nesrovnatelných podmínkách se státy EU z hlediska ochrany trhu a celních podmínek Technická zaostalost stávajících závlahových soustav Absence odborně specializované agenturní rozvojové kapacity 11
Klesající podíl trvale obydlených domů Příležitosti Nalezení optimálního modelu řešení ekonomických problémů spjatých s provozováním systémů závlah Plné využití produkčního potenciálu oblastí vhodných pro zemědělskou výrobu Obnova zpracovatelských kapacit produktů zemědělské prvovýroby, odbytových center a rozvoj služeb zemědělství a lesnictví Přístup k velkým odbytovým příležitostem na jednotném evropském trhu v období po vstupu do EU Využití podpůrných programů EU k rozvoji zemědělství a infrastruktury a následně ke zrychlení procesu restrukturalizace sektoru zemědělství Využití zemědělských programů ochrany životního prostředí Dořešení vlastnických vztahů k zemědělskému majetku, zemědělské a lesní půdy, zejména komplexními pozemkovými úpravami Modernizace zpracovatelského průmyslu, restrukturalizací a integrací jeho kapacit Zavedení regionální certifikace výrobků Zefektivnění a modernizace řízení a technologických procesů v zemědělství Využití zemědělské produkce pro nepotravinářské účely Zlepšení informačního systému o výrobě a odbytu zemědělských výrobků Budování odbytových a zpracovatelských center zemědělských prvovýrobců Ohrožení Další pokles zemědělské výroby, omezující potenciální možnosti systémového řešení rozvoje venkovských území Neodpovídající řešení ochrany zemědělského trhu proti dotovaným dovozům (plně nevyužívající standardních postupů akceptovaných EU) Nedostatečná obnova vinic a sadů omezující možnost zásobování domácího trhu z vlastních zdrojů Akumulace problémů vznikajících v souvislosti s nedořešenými pozemkovými úpravami Přetrvávající ohrožení půdního fondu, především vodní a větrnou erozí, zaplevelením, nedostatkem organické hmoty v půdě, zanášením cizorodých látek a dalšími degradačními činiteli Pomalý proces restrukturalizace a modernizace v zemědělství Nedostatečná a opožděná reakce na postupující globalizaci světového agrárního trhu, nejistá budoucnost podnikatelských subjektů Hrozba ztrát trhů pro místní zpracovatelský průmysl zemědělské prvovýroby, nestabilní vnitřní trh Nízké tempo pozemkových úprav a v jejich rámci dořešení vlastnických vztahů, zúrodnění půdy a zvelebení krajiny 12
Prohlubování rozdílů mezi cenami vstupů a odbytovými cenami v zemědělské prvovýrobě Další zhoršování postavení zemědělských prvovýrobců V části IV. Specifikace opatření pak PRK v oddíle - PROBLÉMOVÝ OKRUH B: ZEMĚDĚLSTVÍ A VENKOV uvádí výčet opatření a jednotlivých aktivit kraje, které by měly přispět k řešení slabých stránek a ohrožení zemědělství kraje. Z hlediska podpory ekonomické stability zemědělství jako stále klíčového faktoru sociální stability venkova je nutno zdůraznit důležitost následujících opatření: B 1.1 Podpora modernizace výrobní základny zemědělské prvovýroby a zpracování zemědělské a potravinářské produkce s majetkovým propojením se zemědělskou prvovýrobou Nutnost tohoto opatření je zdůvodněna následovně: Pro zvýšení konkurenceschopnosti zemědělství v oblastech s vhodnými předpoklady a navazujícího zpracovatelského průmyslu a obchodu je nezbytné zajistit jejich účelnou majetkovou provázanost. Zpracovatelské kapacity v kraji jsou částečně zastaralé a vyžadují další investice na modernizaci technologií. Schází efektivní síť distribučních, odbytových a skladových kapacit. Jednou ze základních podmínek dalšího rozvoje je podpora rozvoje komoditních odbytových center ve vazbě na účelové struktury vznikající v rámci podnikatelské sféry, rozvoj poradenství, odborného školství a vzdělávání dospělých. Právě v tomto směru lze současnou pozici kraje hodnotit jako nevyhovující, čímž dochází k vytváření závažných disproporcí. Na uvedené aktivity přirozeně musí navazovat propojování výroby finalizující zemědělské a potravinářské produkty, prohloubení marketingu a propagace a doprovodné služby. Opatření si klade následující cíle: Zvýšit konkurenceschopnost zemědělských a potravinářských výrobků. Zvýšit odbytové možnosti potravinářské produkce Modernizovat zemědělské, zpracovatelské a potravinářské technologie vč. staveb Za jednu z klíčových, ale také z nejkomplikovanějších aktivit k dosažení těchto cílů lze z PRK citovat: Modernizace základny a technologický rozvoj zpracovatelského průmyslu majetkově propojeného se zemědělskou prvovýrobou. Formulace této aktivity jasně prokazuje významnost závislosti dalšího osudu zemědělství na budoucím vývoji zpracovatelského a potravinářského průmyslu a tudíž i význam informací o jeho skutečném stavu. PRK předpokládá, že realizačními výstupy tohoto opatření budou: Vývoj a zavedení nových technologií v podnicích zemědělské prvovýroby Hmotné investice do zemědělských a zpracovatelských podniků Vznik komoditních odbytových a marketingových center Vznik sítě školících a poradenských firem 13
Dalším opatřením, jehož realizace by měla mít významný vliv na primární ekonomickou stabilitu zemědělství v kraji je v PRK: B 1.3 Rozvoj specifických odvětví zemědělské výroby má následující cíle: Využít místních specifických předností pro zvýšení konkurenceschopnosti výrobků. Rozšířit plochy vinic Zvýšit místní hospodářskou aktivitu ve venkovských oblastech. Využít potenciálu úrodnosti půdy a příznivých přírodních podmínek ke stabilizaci a přiměřené intenzitě zemědělského hospodaření. a k jehož realizaci vedou následující aktivity: Podpora koncepční výsadby a obnovy vinic a sadů v příhodných přírodních podmínkách. Obnova tradiční zelinářské výroby a příměstského zahradnictví. Podpora rozvoje ovocnářství a místního vinařství. Podpora semenářství, osivářství, školkařství a zlepšování genofondu. Podpora tradičních regionálních plodin a revitalizace skladovacích kapacit zeleniny a ovoce. Pěstování nepotravinářských technických a energetických plodin. Rozvoj živočišné výroby. Toto opatření má mít následující realizační výstupy: Hmotné investice do zemědělských a zpracovatelských podniků Podpora projektů výsadby a obnovy vinic a sadů Podpora projektů produkce nepotravinářských technických a energetických plodin Z výše uvedené inventarizace hlavních úkolů Programu rozvoje Jihomoravského kraje pro problémový okruh zemědělství vyplývá potřeba jejich řešení ve vazbě na zpracovatelský a potravinářský průmysl i potřeba odpovídajícího rozsahu znalostí o tomto sektoru. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že podobnou komplexní kvalitativní a kvantitativní analýzou se v této souvislosti v období po roce 1989 doposud nikdo nezabýval, a to ani na centrální, ani na regionální úrovni. Bylo to způsobeno bouřlivým transformačním vývojem tohoto sektoru od roku 1990, který probíhá i nadále jak strukturálně, tak vlastnicky, přičemž veřejně přístupné zdroje informací o něm jsou omezeny pouze na ty, které ukládá zákon, tj. na Obchodní rejstřík, Obchodní věstník a v omezené míře Český statistický úřad, to vše pouze na centrální úrovni. Dalším, ale podstatným důvodem je fakt, že se jedná o soukromý sektor, který považuje většinu zákonem neuložených informací za své obchodní tajemství, a proto se brání jejich předávání. Je přitom známo, že informační povinnost firem je nejen v regulovanější EU, ale i ve velmi liberálních ekonomikách (USA), vyšší než v ČR. Jedná se především o informace, které dokládají transparentní finanční hospodaření firem a plnění 14
jejich daňových povinností a dodržování zákonů a které svou otevřeností slouží pro kontrolní úlohu státních orgánů a decizní úlohu samosprávných orgánů. 1.3 Metodika Základním problémem analýzy zemědělství a potravinářského průmyslu na krajské úrovni je neexistence systematického statistického sledování v návaznosti na realizovanou územně správní reformu České republiky. Na okresní, resp. krajské úrovni jsou sledována většinou jen některá statistická data naturálního charakteru, zatím co analyticky podstatné hodnotové údaje za jednotlivé obory jsou sledovány pouze centrálně. To výrazně znesnadňuje nejen jakoukoliv analýzu sociálně ekonomické situace kraje, ale především decizní roli jeho samosprávných orgánů, které jsou tak informačně stále závislé na centrálních orgánech. Neexistuje také obecný legislativní základ pro běžnou horizontální komunikaci kraje s krajskými, resp. územně příslušnými organizačními jednotkami státních orgánů a institucí (výjimku tvoří pouze krizové řízení). Nedostatek přímých statistických informací o stavu a vývoji kraje tak nutí zpracovatele sociálně - ekonomických analýz využívat ve značném rozsahu aproximace nepřímých informací a expertních odhadů s rozdílnou mírou přesnosti. U zemědělské výroby však přesto tradiční okresně strukturované statistické výkaznictví umožňuje základní orientaci na krajské úrovni alespoň v naturálních ukazatelích. Stav informačních zdrojů o zpracovatelském a potravinářském průmyslu je však na krajské úrovni podstatně komplikovanější. Jednáním s Českým statistickým úřadem bylo zjištěno, že dostupné údaje, zejména o potravinářském a zpracovatelském průmyslu, jsou strukturovány podle oborové klasifikace ekonomických činností (OKEČ). Zcela chybí vazba těchto informací k území, kde je výrobní aktivita realizována. O podnikové struktuře poskytuje ČSÚ údaje v Registru ekonomických subjektů (RES) za celou Českou republiku, které vycházejí z vykazovací povinnosti dle sídla podnikatelských subjektů. RES nezobrazuje aktivity podle územního rozmístění skutečných výrobních kapacit - provozoven. Pohotově dostupné statistické údaje tedy nevypovídají o tom, které provozovny v kraji jsou, v jakém rozsahu fungují a jaká je jejich perspektiva z hlediska ovlivňování dalšího sociálně ekonomického vývoje v kraji. Zejména u kapacit zpracovatelského a potravinářského průmyslu lze očekávat výrazný dopad schopnosti splnit legislativní předpisy Evropské unie (EU) na jejich další existenci a šance uspět v konkurenčním prostředí EU. Dlouhodobá praktická zkušenost zpracovatelů této studie jako podnikových poradců svědčí spíše o velmi nízké připravenosti domácích podniků zpracovatelského a potravinářského průmyslu na nové podmínky a obecně jeho nižší konkurenceschopnost. To vyvolává oprávněné obavy z budoucího zániku těchto kapacit a z dalších přímých dopadů do zemědělské prvovýroby. Tato případová studie je mimo jiné snahou o dočasné překlenutí deficitu informací, které mají kraje o tomto sektoru k dispozici. Proto při přípravě metodiky analýzy byla formulovány hlavní problémy sektoru zemědělství a zpracovatelského a potravinářského průmyslu jako výchozí situace analýzy, kterými dle názoru zpracovatelů jsou: Míra připravenosti na splnění přísných veterinárních podmínek dle standardů EU, respektive včasnost podání žádostí o přechodné období na konkrétní parametry. Očekávané výsledky certifikačního procesu přinesou zatřídění zpracovatelských a potravinářských kapacit do 3 kategorií 1. Schválené pro trh v EU 2. Schválené jen pro vnitřní trh v ČR 15
3. Neschválené Deformovaná hladina nákupních cen, zejména cen masa, od kterých se odvozují odbytové ceny zemědělské produkce na vertikále Přetrvávající nevyrovnaná úroveň kvality managementu a vlastníků, které je v průmyslu všeobecně a speciálně ve zpracovatelském a potravinářském průmyslu závažnější než se všeobecně přiznává a v pořadí závažnosti příčin ekonomických problémů firem v sektoru je významnější než jiné, tradičně vyjmenovávané důvody. Specialitou České republiky a dalších postkomunistických zemí je nízká firemní kultura odvozující se většinou od nízké úrovně vlastníků firem, kteří mnohdy bez příslušné kvalifikace, vzdělání, znalostí a praxe, osobně a nekvalifikovaně zasahují do přímého řízení firem. Dalším důsledkem zvoleného způsobu privatizace je vysoká zadluženost zpracovatelského a potravinářského sektoru, jehož majoritní vlastnictví vznikalo za použití rozsáhlých úvěrových prostředků, jejichž splácení se děje na úkor tvorby provozního a fixního kapitálu a finanční zátěž je dále přenášena na prvovýrobce V návaznosti na problémy zmíněné v předchozím bodě vzniká zásadní nerovnováha mezi obrátkou zboží a obrátkou peněz a z toho vyplývající zhroucení cash flow. V podmínkách České republiky se nepodařilo doposud vytvořit systém financování zemědělství tak, jak je v rozvinutých ekonomikách obvyklé, který by byl odpovídajícím způsobem schopen vykrývat rozdíl mezi ročním cyklem při výrobě základních zemědělských surovin a rychlou obrátkou finálních výrobků potravin na straně spotřeby. Tato disproporce je dále prohlubována v posledních letech sílícími obchodními řetězci, které těží ze své koncentrované poptávky po zboží proti roztříštění a kapacitně stále ještě hypertrofované nabídce potravinářské produkce. Míra využití programu SAPARD pro modernizaci (programy SAPARD bylo celkově za přistupující země jen na úrovní asi 1/5 možností. Česká republika si vedla v této skupině sice nejlépe, ale stejně to znamená obrovský nevyužitý potenciál pro oblast modernizace technologií, ať už v prvovýrobě nebo v potravinářském a zpracovatelském průmyslu a úrovni jejich přizpůsobení standardům EU. Počet úspěšných projektů je navíc limitován zmíněnou nízkou kompetencí managementu, ale nepochybně i s vysokou byrokratickou náročností projektové dokumentace požadované z Bruselu. Z přehledu počtu úspěšných projektů za kraje v letech 1999 2001 vyšel Jihomoravský kraj se svými 59 schválenými projekty jako absolutně nejlepší. 16
tabulka 1: Úspěšné projekty v programu Sapard Kraj Počet úspěšných projektů Projekty Pozemkových úřadů sloupec 4 v % sloupce 1 Zem., potr. a Projekty obcí zprac. prům. Sloupec č. 1 2 3 4 5 Hl.m. Praha 2 0 0 2 100 Středočeský 58 21 11 26 44,8 Jihočeský 58 25 6 27 46,6 Plzeňský 36 14 3 19 52,8 Karlovarský 6 5 0 1 16,7 Ústecký 21 5 3 13 61,9 Liberecký 17 7 3 7 41,2 Královehradecký 26 13 2 11 42,3 Pardubický 33 8 8 17 51,5 Jihomoravský 59 22 11 26 44,1 Vysočina 52 25 5 22 42,3 Olomoucký 32 7 4 21 65,6 Zlínský 25 2 7 16 64,0 Moravskoslezský 33 7 6 20 60,6 Česká republika 458 161 69 228 49,8 Z celkového počtu schválených projektů však zemědělské, zpracovatelské a potravinářské podniky získaly jen asi polovinu, v Jihomoravském kraji pak ještě o něco méně. V rámci konkurenčního boje mají kapitálově silné nadnárodní korporace, ale i střední a menší zahraniční podnikatelé, zájem na tom, aby došlo k vyklizení trhu od domácích firem v maximální možné míře. Využívají k tomu kapitálové slabosti domácí podnikatelské sféry, roztříštěného vlastnictví zemědělského půdního fondu a jeho nestability a finanční a platební nestability podniků zpracovatelského a potravinářského průmyslu. Umožňuje to zahraniční konkurenci zvolit si optimální čas, místo a metodu útoku na domácí konkurenci. Jako příklad lze uvést rozsáhlé výkupy zemědělské půdy v příhraničních oblastech České republiky ze strany zahraničních podnikatelů. Na této půdě vytvořenou levnou surovinu, za podpory dotací ze svých mateřských zemí, pak buďto stahují do zahraniční nebo naopak budují v ČR moderní zpracovatelské kapacity na zelené louce. V oblasti zpracovatelského a potravinářského průmyslu mají již veškeré lukrativní výrobní kapacity ve vlastnictví zahraniční majitelé. U řady ostatních zpracovatelských kapacit se projevuje tlak na utlumení a zánik jejich činnosti a nikoli zájem o jejich odkoupení, neboť většinou stavebně, technologicky a ekologicky nevyhovují standardům EU. Hlavní prostor pro ohrožení a likvidace těchto firem leží v jejich nízké až záporné kapitálové vybavenosti a vysoké zadluženosti, která umožňuje likvidaci takové firmy a její kompletní vytlačení z trhu ze dne na den. Stav analytických znalostí o současné a perspektivní vazbě mezi zemědělstvím a zpracovatelským a potravinářským průmyslem není na úrovni centrální doposud zpracován a nic nenasvědčuje tomu, že by měl být tento stav v dohledné době změněn. Naopak řada krajů zpracovala nebo současně zpracovává analýzu zemědělství na svém území (mimo jiné kraje Zlínský, Pardubický, Jihočeský, Ústecký a další). Některé výsledky těchto analytických prací jsou zpracovatelům této studie k dispozici a jejich výstupy jsou ve studii citovány. Ani tyto studie však nejsou zpracovány komplexně ve vazbě na stav potravinářského a zpracovatelského průmyslu, neboť na rozdíl od sektoru 17
zemědělství nejsou o něm systematické analytické informace vztažené na území jednotlivých krajů. Studie vesměs vycházejí z metodiky analýzy dle Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky (VÚZE), který sám zpracoval analýzu zemědělství ve Zlínském kraji, která má faktografický charakter. Jedinými možnými zdroji informací o podnicích zpracovatelského a potravinářského průmyslu, a to jak celkem, tak jednotlivě, a dále pak informací o jejich územní působnosti jsou: 1. Orgány a organizace státní správy, které vykonávají odborný dozor dle zákona nad činností podniků zpracovatelského a potravinářského průmyslu (Státní veterinární správa, Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský a hygienická služba ČR). Informace jsou získávány na základě žádosti Jihomoravského kraje na uvedené instituce, ale vzhledem k neexistující legislativní základně pouze na bázi dobrovolnosti. 2. Potravinářská komora a jednotlivé oborové svazy zpracovatelského a potravinářského průmyslu. Informace je možno získávat pouze na základě osobních vztahů a kontaktů na představitele těchto organizací při zachování obchodního tajemství a ochrany osobních údajů. Dále jsou prováděna výběrová šetření, která se opírají mimo jiné o informace získané na základě interview řešitelů s představiteli podniků tohoto sektoru. Získané údaje jsou expertně porovnány se statistickými údaji za jednotlivé obory v ČR celkem a aproximovány na úroveň kraje. Při práci na studii vycházeli autoři ze skutečnosti, že relativní podíl přidané hodnoty zemědělství a lesního hospodářství na celkové přidané hodnotě hospodářství ČR celkem v posledním období klesá. Vývoj ilustruje následující graf. Podíl hrubé přidané hodnoty sektoru zemědělství a lesního hospodářství na celkové přidané hodnotě v % 4,9 4,8 4,7 4,6 4,5 4,4 4,3 4,2 4,1 4,0 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 Tento vývoj bude v mírnější formě pokračovat i nadále. 2 Charakteristika kraje (Pramen: Program rozvoje Jihomoravského kraje, verze k 31.1.2002, ČSÚ) Jihomoravský kraj je územně vymezen okresy Blansko, Brno - město, Brno-venkov, Břeclav, Hodonín, Vyškov a Znojmo. Rozkládá se na území 7 066 km 2 a rozlohou je čtvrtým největším krajem České republiky. Počtem obyvatel (k 31.3.2001) - 1 133 916 zaujímá třetí místo 18
v republice. Metropolí kraje je největší moravské a druhé největší město České republiky Brno, které počtem obyvatel (k 31.3.2001 mělo město 379 185 obyvatel) i hospodářským významem jednoznačně převyšuje ostatní města kraje. Nové krajské uspořádání je platné podle zákonného vymezení od 1.1.2000, nerespektuje však zcela přirozené spádové vazby v území, což se negativně projevilo v rozbití zejména přirozených specifických zemědělských regionů. Nově vytvořené území kraje navíc svou omezenou velikostí zcela neodpovídá pojetí regionu dle standardů EU. To v praxi znamená, že pro mezinárodní spolupráci a realizaci regionálně orientovaných projektů je nutno využívat uměle vytvořené územní jednotky NUTS. tabulka 2: Rozloha kraje a okresů Deskriptor Ukazatel Jednotka JM kraj Blansko Brno -město Brno -venkov Břeclav Hodonín Vyškov Znojmo Lokalizace regionu Rozloha regionu km 2 7066 943 230 1108 1173 1086 889 1637 Pramen: Statistický bulletin Jihomoravského kraje za 1.čtvrtletí 2001 2.1 Geografická poloha Geografická poloha kraje je poměrně výhodná, což je dáno především jeho postavením na jednom z nejvýznamnějších přirozených spojení Středozemí se Střední a Severní Evropou. Kraj sousedí s členskou zemí EU Rakouskem a dále Slovenskem. V rámci České republiky sousedí s následujícími kraji: Jihočeským, Vysočinou, Olomouckým, Pardubickým a Zlínským. Spolu s krajem Vysočina tvoří NUTS II (nomenklaturní územní statistická jednotka EU). 2.2 Charakteristika krajiny Přírodní vlastnosti krajiny mají vliv na způsob jejího využívání a na způsob života v ní. Významnou měrou tedy buď přímo, nebo zprostředkovaně může ovlivňovat i rozvojové šance daného území. Program rozvoje Jihomoravského kraje definuje tyto přírodní subregiony: Východní okraj České vysočiny s Českomoravskou vysočinou, Boskovickou brázdou, Brněnským masívem, Moravským krasem a Drahanskou vysočinou, dále moravské úvaly s Dyjsko-svrateckým a Dolnomoravským úvalem a Vyškovskou bránou a karpatské vysočiny zahrnující Jihomoravské Karpaty - Pálavu a Dunajovické kopce, Středomoravské Karpaty - Ždánický les a Litenčické vrchy a Bílé Karpaty s podhůřím. Přírodní vlastnosti jednotlivých částí, ať už z hlediska nerostného bohatství, úrodnosti a využitelnosti půd pro zemědělství a lesnictví, zdrojů pitné vody, dopravní prostupnosti nebo obytnosti krajiny a jejího rázu, mají vliv na lidské aktivity a potenciály jejího využití. Tyto vlastnosti významně charakterizují možnosti rozvoje kraje jako celku, ale i jeho jednotlivých prostorových částí. nerostné bohatství úrodnost a využitelnost půd pro zemědělství a lesnictví zdroje pitné a užitkové vody dopravní prostupnost, preferované dopravní tahy 19
obytnost, rekreační atraktivita krajiny a její ráz Tyto přírodní vlastnosti krajiny mají vliv především na následující lidské aktivity: těžební a surovinově náročný průmysl intenzita a zaměření prvovýroby vodohospodářsky náročná výroba vodohospodářské limity růstu sídel trasy hlavních silničních a železničních dopravních tahů urbanizace území rekreace a cestovní ruch Od základních interpretací přírodních složek krajiny se odvíjí podstatná část potenciálů jejího využívání. Tyto výše uvedené vlastnosti významně charakterizují možnosti rozvoje kraje jako celku, i jeho jednotlivých částí. Hodnocení těchto vlastností bylo provedeno expertním posouzením. Naproti tomu analýzy krajské reprezentace podle přírodních podmínek rozděluje Jihomoravský kraj na sedm účelových zón, které mají odlišné přírodní podmínky a potenciály a tím i odlišné způsoby využití. Výjimku tvoří pouze zóna G - Aglomerace Brna, kde urbanizační procesy převládají natolik, že jsou přírodní potenciály potlačeny až setřeny. Účelové zóny jsou: A. Jevišovická pahorkatina B. Zemědělský jih C. Pomoravský koridor D. Bílé Karpaty a Podbělokarpatí E. Ždánický les a Chřiby F. Drahanská vrchovina G. Aglomerace Brna A) Jevišovická pahorkatina Okrajová část Českomoravské vrchoviny budovaná převážně krystalickými horninami, kvarterní pokryv pouze ve fragmentech, klima mírně teplé, vodní zdroje omezené, nádrže na vodních tocích. půdy méně úrodné, mělké přírodní zdroje omezené, lokální význam mají kámen a kamenivo, kaolín podmínky pro zemědělství průměrné až podprůměrné střední a dolní úseky menších vodních toků jsou znečištěné relativně pestré využívání krajiny atraktivní pro rekreaci, rekreační oblast Vranovské přehrady Na tomto území pokračují stejné přírodní podmínky, jako u sousedního Waldviertelu ve spolkové zemi Niederösterreich (Dolní Rakousko). Má tedy obdobné problémy i způsoby řešení. Společná práce na jejich řešení je významná. Jde o výrazně marginální oblast. 20
B) Zemědělský" jih Jižní části obou úvalů a navazující plošiny a pahorkatiny, převaha neogenních sedimentů v podloží s rozsáhlými sprašovými pokryvy, významné akumulace štěrků a štěrkopísků, oblast vátých písků, ojedinělé (ale morfologicky významné) výchozy vápenců, klima teplé, pouze na okrajích mírně teplé, vodní zdroje významné (vodní toky i zásoby podzemních vod), rozsáhlé vodní plochy, půdy velmi úrodné a úrodné: bohatší zdroje písků, štěrků a hlín, omezeně ropa a nekvalitní uhlí podmínky pro zemědělství průměrné a nadprůměrné (limit - nedostatek vláhy) vodní toky značně znečištěné, problematická kvalita vody ve vodních nádržích monotónní využívání krajiny atraktivní pro rekreaci spíše v oblasti kulturní (Lednicko-Valtický areál, po staletí přeměňovaná Pálava s blízkým okolím, Mikulov, Novomlýnské nádrže). C) Pomoravský koridor Okraje nivy řeky Moravy a vlastní niva, neogenní a kvarterní výplň dna údolí Moravy - kvarterní písky a štěrky, fluviální povodňové hlíny, na okrajích váté písky, proluviální písky a štěrky, sprašové překryvy, klima teplé, vodní zdroje významné (vodní toky i zásobárny podzemních vod), vodní plochy, půdy velmi úrodné a úrodné: přírodní zdroje omezené (váté písky, písky a štěrky) podmínky pro zemědělství průměrné a nadprůměrné vodní toky s nízkou kvalitou vody velkoplošné monotónní využívání krajiny neatraktivní pro rekreaci D) Bílé Karpaty a Podbělokarpatí Zvlněná pahorkatina v podhůří Bílých Karpat a vlastní Bílé Karpaty, horniny karpatského flyše, místy vápnité, v podhůří překryvy spraší, klima na okraji teplé, výše mírně teplé, ve vrcholových polohách mírně chladné (chladné), vodní zdroje omezené, půdy úrodné a méně úrodné: přírodní zdroje omezené (hlíny, kámen) přírodní podmínky pro zemědělství průměrné a podprůměrné velkoplošné monotónní využívání krajiny až pestrá bělokarpatská mozaika Bílé Karpaty jsou velmi atraktivní pro rekreaci, ostatní území neatraktivní Toto území má nepříliš vhodné podmínky pro zemědělství. Vlivem dlouhodobého a vyváženého využívání však vznikla harmonická kulturní krajina vysokého rekreačního potenciálu a přírodních hodnot. Tyto vlastnosti jsou však dosud nesprávně využívány a jde tak stále o marginální oblast. E) Ždánický les a Chřiby Vrchoviny na karpatském flyši, zčásti vápnité, zvětralinový plášť, na okrajích překryvy sprašových hlín a ojediněle i spraší, klima mírně teplé, vodní zdroje omezené, půdy méně úrodné: 21