Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie Řeka Svitava jako koridor Bakalářská práce Brno 2006 Vedoucí diplomové práce: Vypracoval/a: RNDr. Pavel Trnka, CSc. Tomáš Kučera
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Ústav aplikované a krajinné ekologie Agronomická fakulta ZS 2005/2006 - AF ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Řešitel Bakalářský studijní program Obor Tomáš Kučera Zemědělská specializace Agroekologie Název tématu: Řeka Svitava jako koridor Zásady pro vypracování: 1. Cílem práce je zhodnotit význam vodního toku a přilehlé nivy pro šíření organismů, jakož i pro člověka a jeho aktivity - na příkladu řeky Svitavy od jejího pramene po hranici města Brna. 2. Geografická charakteristika řeky Svitavy a její nivy 3. Vliv osídlení a socioekonomických aktivit na řeku a její životodárné funkce (využívání nivy, čistota vody, dopravní koridor) 4. Život v řece a na jejích březích (řeka jako migrační koridor, břehové porosty a jejich funkce, problém invazních druhů) 5. Porovnání regulovaných a přirozených úseků řeky, revitalizační a protipovodňová opatření. 6. Závěry Rozsah práce: cca 30 stran textu, mapové a grafické přílohy, fotodokumentace Seznam odborné literatury: 1. Králová, H. (ed.): Řeky pro život. Veronica Brno, 2001. 2. Voda a krajina. Zvl. vyd. Veronica, III., 1993. 3. Řeka Morava pro život. Zvl. vyd. Veronica, IX., 1996. Datum zadání bakalářské práce: únor 2005
Datum odevzdání bakalářské práce: duben 2006 Tomáš Kučera zpracovatel bakalářské práce RNDr. Pavel Trnka, CSc. vedoucí bakalářské práce prof. Ing. František Toman, CSc. vedoucí ústavu prof. Ing. Jaroslav Hlušek, CSc. Děkan AF MZLU v Brně
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Řeka Svitava jako koridor vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně, dne.. Podpis diplomanta
Abstract The Svitava river represents an important flow which springs from the surroundings close to the town of Svitavy. The river takes up 97 kilometres and enters the Svratka river south of Brno. The goal of my thesis aims to elaborate on the significance of the river flow and its adjacent river flood-plain from the stream of the river to the northern border of the town of Brno. The introduction covers the geographical characteristics of the river and its river flood-plain. The following chapter involves migration permeability, as well as barriers for fish migration in watercourse, and their brief description. The subsequent section describes shore vegetation, characterization of primary river flood-plain, and the issue of invasive plant species. There appear also chapters about fish population, quality of surface water, and groundwater in this thesis. Eventually, I detail exploitation of the river flow and the river flood-plain. In conclusion, I deal with the overall assessment of the Svitava river.
Rád bych na tomto místě poděkoval vedoucímu bakalářské práce panu RNDr. Pavlovi Trnkovi, CSc. za poskytnutí podkladů a za cenné rady při zpracování této bakalářské práce. Zvláštní dík patří POVODÍ MORAVY, s.p. za poskytnutí důležitých podkladů.
Obsah 1 Úvod... 3 1.1 Cíl práce...3 1.2 Svitava...3 2 Fyzickogeografická charakteristika povodí Svitavy... 3 2.1 Geologické a geomorfologické poměry...3 2.2 Klimatické poměry...3 2.3 Charakteristiky bioregionů...3 2.3.1 Svitavský bioregion...3 2.3.2 Brněnský bioregion...3 3 Migrační prostupnost toku... 3 3.1 Přehled migračních bariér...3 3.1.1 Stručná charakteristika příčných staveb...3 4 Vegetační doprovod vodních toků... 3 4.1 Břehové a nivní porosty...3 4.2 Břehové a doprovodné porosty vodních toků niv v údolích řek 2.-4. vegetačního stupně, původní stav...3 4.2.1 Charakteristika původní nivy...3 4.2.2 Charakteristika stanovištních podmínek a vegetace břehových a doprovodných porostů u přírodních toků...3 4.3 Problémy s invazními druhy rostlin...3 5 Kvalita povrchové a podzemní vody... 3 6 Rybí fauna v řece a rybaření... 3 7 Využití toku a údolní nivy řeky Svitavy... 3 8 Závěr... 3 9 Literatura... 3
Seznam příloh: Příloha č. 1 Mapa Řeky Svitavy Příloha č. 2 Podélný profil řeky Svitavy Příloha č. 3 Vývoj znečištění toku v podélném profilu Příloha č. 4 Fotodokumentace Příloha č. 5 Vodohospodářské mapy s vyznačenými příčnými stavbami na řece Svitavě
10 1 Úvod Voda je nezbytnou složkou prostředí naší planety. Neexistuje živý organismus, který by byl schopen bez vody přežít. Rovněž pro člověka znamenala voda odjakživa nenahraditelnou součást jeho života. Člověk využíval vodu nejen jako životně důležitou tekutinu, ale sloužila i k jiným účelům, např. k transportu dřeva či rekreaci. Lidská sídla se v minulosti soustřeďovala do blízkosti vodních toků, ale člověk bral v úvahu přirozené chování vodních zdrojů. Snažil se žít v souladu s vodním živlem. Respektoval záplavová území a potřebnou volnost toků. Nestavěl si obydlí či jiné budovy v těsné blízkosti vodních toků, protože dobře věděl, co dokáže tento dynamický živel. Lidská společnost se však neustále vyvíjí, mohutní a stále vzrůstají její prostorové nároky. Dochází k modernizaci a využívání nových materiálů a látek, které mohou způsobovat kvalitativní změny vody a narušovat stabilitu ekosystémů. Jsou osidlovány stále větší a větší území. Současný člověk přestal respektovat prostorové nároky vodního živlu. Dochází ke stálé většímu využívání zátopových území jak pro průmyslovou, tak i obytnou zástavbu. Katastrofické důsledky tohoto počínání se projevují při nadměrných dešťových srážkách a tání sněhu. Betonové základy staveb, ukotvené v akumulačních štěrkových terasách značně snižují možnost štěrkových vrstev plnit funkci tlumiče povodňové vlny tím, že se podzemní prostory ve štěrcích sytí vodou a zpomalují vzestup hladiny. Ve vyrovnaných, často vydlážděných korytech s nízkou drsností dosáhne přívalová voda značné rychlosti a obrovské energie, která se v určitých místech nutně stane energií ničivou. 1.1 Cíl práce V důsledku kvantitativních a kvalitativních změn vody v krajině dochází ke změnám ekosystémů vázaných na vodní prostředí. Při úpravách řek byly zničeny pobřežní ekosystémy bažiny, rašeliniště, boční a slepá ramena řek. Dochází k velmi rychlému odvodňování krajiny.
V této práci bych chtěl vystihnout současný charakter řeky Svitavy od pramene po horní hranici města Brna. Co vše zde člověk způsobil a jak se lidská společnost snaží o zachování přirozených funkcí toku. V práci bych se rád zmínil o problému migračních bariér, stávajících břehových porostech, kvalitě povrchové i podzemní vody, využití říční nivy a rybí populaci v řece a nakonec celkově shrnul význam tohoto toku. 1.2 Svitava Téměř sto kilometrů dlouhý tok řeky Svitavy vzniká na česko-moravském pomezí v katastru obce Javorník, poblíž hlavního evropského rozvodí, a pod Brnem se u Přízřenic vlévá do řeky Svratky. Vody obou řek přijímá ve střední nádrži Vodního díla Nové Mlýny pod Pavlovskými vrchy řeka Dyje, posílená řekou Jihlavou. Dyje pod Břeclaví protéká lužním lesem a nedaleko jejího soutoku s řekou Moravou míjí starodávné Pohansko, jedno z opevněných center Velké Moravy. Největší moravská řeka končí svou pouť pod Děvínem u Bratislavy. Úpatí děvínské skály omývají vody Moravy a Dunaje, splývají zde spolu, aby společně dospěly až k Černému moři. Samotné jméno řeky Svitavy je nepochybně velice starého původu a již dávno se zapsalo do lidského povědomí. Důkaz o tom přináší Kosmova kronika. Ta k roku 981 uvádí, že potok Svitava tekl středem pomezního hvozdu na východní hranici knížectví Slavníkovců. Nedaleko od svých pramenišť protéká Svitava, převážně skrytá ve skružích, stejnojmenným městem. Svitavy vyrostly z původně slovanské vsi, připomínané už ve 12.století jako trhová osada. S příchodem německých kolonistů v pol. 13. století zde vzniká nové městské sídliště obehnané příkopy, později hradbami, které hospodářsky těžilo ze své polohy. Rozvíjel se zde obchod a od 16. století soukenictví. Textilní průmysl proslavil Svitavy nejvíce. Výtvarnou podobu dala městu renesance a jeho zachovalé historické jádro evokuje představu, jak v té době vypadala náměstí a hlavní ulice většiny moravských měst. Když řeka opouští Svitavy, protéká mělkým údolím, dále k jihu se však postupně zahlubuje do pískovcového podkladu. Pod Hradcem nad Svitavou se údolí zužuje do dříve těžko průchodného zářezu mezi Poličským a Březovským lesem, který odděluje Svitavskou pahorkatinu od členité krajiny na rozhrání mezi Českomoravskou a Drahanskou vrchovinou. U Březové nad Svitavou dosahuje krajinný zářez, místy
rozrušující krystalický skalní podklad, hloubky 120-150m. Z vydatných pramenů na údolním dně je zásobováno kvalitní pitnou vodou i vzdálené Brno. Řeka skýtala výdělek a obživu mnoha lidem. Na svitavské vodě se dodnes udrželo několik mlýnů. V minulosti jich bylo daleko víc, protože mlynářské řemeslo bylo zárukou dobrého živobytí, pokud ovšem mlýn stál na hrubé vodě a byl úrodný rok. Vedle mlýnů se u řeky stavěly papírny, valchy, bělidla, barvírny, a apretovny, které podnítily přechod od řemeslné cechovní výroby k výrobě tovární a stály u zrodu různých odvětví textilního průmyslu, jako byla výroba bavlněného a vlněného zboží, tkalcovství lnu a hedvábí. Původní pohon obstarávala dřevěná vodní kola, bez vody se od poloviny 19. století neobešly parní stroje a mnohem později turbíny, nahrazující dosavadní vodní díla. Řeka Svitava se zařadila k vodní tokům, kterým náleží klíčová role při industrializaci Moravy. Řeka Svitava protéká středem Letovic a přijímá zde vody Křetínky. Mlýny ve Zboňku a Svitávce, při kterých vznikly v počátcích elektrifikace jedny z prvních závodních a zemědělských elektráren, představují Svitavu jako řeku, jíž patří přední místo při využívání vodní síly k výrobě elektrického proudu na Moravě. Pod Letovicemi vstupuje řeka Svitava do okrajové kotliny Boskovické brázdy, od jejíž hlavní části ji u Svitávky izoluje pískovcový hřbet. V Boskovické brázdě se údolí stává mělkým, doširoka se rozevírá. Na jeho východní straně, v podhůří Drahanské vrchoviny a jejího podcelku Adamovské vrchoviny, jsou položeny Boskovice. Níže po toku se řeka Svitava stává rozhraním Boskovické brázdy a Adamovské vrchoviny a její vody směřují k Blansku. Město leží v jižním uzávěru hlubokého tektonického údolí Blanenského polomu, které je vyplněno druhohorními křídovými sedimenty. Výskyt železných rud a dalších surovin v těchto horninách se stal oporou hospodářského rozvoje regionu v minulosti. Blansko ztratilo v posledních desetiletích asanacemi svoji historickou tvář, v jehož středu vyrostly moderní budovy a na jeho okrajích sídliště. Dávný energetický význam měl i dolní, povrchový tok krasové Punkvy, která ústí do Svitavy v závěru Arnoštova údolí. Od Blanska k Brnu plyne Svitava sevřeným a hlubokým údolím, které si pro svůj romantický vzhled vysloužilo název Moravské Švýcarsko. Při soutoku Svitavy s Křtinským potokem se na místě středověkých hamrů nachází město Adamov, které už v předminulém století proslavil strojírenský průmysl. Než na své pouti dospěje Svitava k Brnu, pod nímž se spojuje se Svratkou, protéká Bílovicemi. Následují Obřany, kde Svitava opouští strmé pásmo vysočin a její
proud směřuje přes Brněnskou kotlinu k jihu do Dyjsko-svrateckého úvalu.(brodesser, 2005)
2 Fyzickogeografická charakteristika povodí Svitavy Svitava je největším přítokem řeky Svratky. Vlastní Svitava pramení severozápadně od Svitav v katastru obce Javorník a Moravský Lačnov ve výši 464 m.n.m. Odsud teče téměř jižním směrem. Nejužší údolí má v úsecích od Muzlova ke Zboňku a od Blanska po Brno-Obřany. Povodí Svitavy sousedí na severozápadní straně s povodím Labe, kde rozvodnici mezi nimi tvoří současně předěl mezi Černým a Severním mořem, na severovýchodní straně s povodím Moravy na jihu a jihozápadě s povodím Svratky. Nejvyšší bod povodí je v okolí obce Benešova (734 m.n.m.), nejnižší bod je u vtoku Svitavy do Svratky (191 m.n.m.). Celková výměra povodí Svitavy je 1146,9 km 2 a délka 97,3 km. 2.1 Geologické a geomorfologické poměry Celé povodí Svitavy leží na území České Vysočiny. Provincie Soustava (subprovincie) Podsoustava (oblast) Celek Česká vysočina VI. Česká tabule VIC. Východočeská tabule VIC-3. Svitavská pahorkatina Česká vysočina II. Česko-moravská soustava IID Brněnská vrchovina IID-1 Boskovická brázda IID-3 Drahanská vrchovina Svitavská pahorkatina se nachází v jihovýchodní části Východočeské tabule, rozloha je 1192 km 2, střední výška 412,2 m. Na východě této členité pahorkatiny, v povodí Svitavy, se nachází vrchovinové území. Tento celek se nachází převážně na slínovcích, jílovcích, spongilitech a pískovcích svrchní křídy, s lokalitami neogenních mořských a říčních a pleistocenních říčních, proluviálních a eolických sedimentů. Reliéf je erozně denudační, místy erozně akumulační, charakterizovaný zejména plochými kuestami,
strukturně denudačními plošinami a pleistocenními říčními terasami Chrudimky, Svitavy a přítoků, se sprašovými pokryvy a závějemi. Boskovická brázda je protáhlá 3-10 km široká sníženina probíhající od jihozápadu k severovýchodu, vyplněna je permokarbonskými a neogenními usazeninami, místy ostrůvky křídových usazenin. Rozloha činí 409 km² a její střední výška je 354,6 m. Většina vodních toků probíhá napříč brázdou. Drahanská vrchovina je členitá vrchovina oválného tvaru, která tvoří severovýchodní část Brněnské vrchoviny. Rozloha je 1183 km 2, střední výška 462,8 m. Budována je ve východní části spodnokarbonskými drobami, břidlicemi a slepenci, v západní části granitoidy brněnského masivu a ve střední části devonskými vápenci. Západní a východní zalesněné okraje jsou konkávně prohnuty, tektonicky rozlámány a rozřezány hlubokými údolími (Demek, 1987). 2.2 Klimatické poměry Podle E. Quitta se v povodí Svitavy nacházejí klimatické oblasti MT3, MT5, MT7 a MT11. Slovní charakteristiky oblastí: MT3 - "mírně teplé". Vyznačuje se normálním až krátkým létem, delším přechodným obdobím s mírně chladným jarem a poněkud teplejším podzimem (alespoň v jeho první půli). Zima je mírně delší, s normální až delší sněhovou pokrývkou.. MT5 středně dlouhé, teplé mírně suché léto s relativně krátkými přechodnými obdobími. Zima je normálně dlouhá, mírně chladná, se spíše kratším trváním sněhové pokrývky. MT7 - normálně dlouhé, mírné, mírně suché léto, přechodné období je krátké, s mírným jarem a mírně teplým podzimem, krátká zima, mírná, suchá, s krátkým trváním sněhové pokrývky. MT11 s dlouhým, teplým a normálně až slabě zavlaženým létem. Přechodné období je zde krátké, s mírně teplým jarem i podzimem. Zima je rovněž krátká, mírně teplá, normálně až slaběji zavlažená s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky. 2.3 Charakteristiky bioregionů Řeka Svitava zasahuje do těchto bioregionů: Svitavský (1.39) a Brněnský (1.24).
2.3.1 Svitavský bioregion Tento bioregion leží na pomezí východních Čech, jižní a střední Moravy. Má protáhlý tvar od jihu k severu a zaujímá převážnou část Svitavské pahorkatiny. Bioregion je tvořen opukovými hřbety a brázdami na permu, s významnými průlomovými údolími. Na převážně vápnitých podkladech se střídají bohatší, ale monotónní typy společenstev, odpovídající 3. dubovo-bukovému a 4 bukovému vegetačnímu stupni. Potencionální vegetace je řazena do bikových, na svazích do květnatých bučin a suťových lesů. Nižší části zaujímají zpravidla acidofilní doubravy, svahy dubohabrové háje. V bioregionu převažuje orná půda, v lesích kulturní smrčiny, zastoupeny jsou však též bučiny a dubohabřiny. Z půd mají největší rozsah typické kambizemě, u Svitav i jinde jsou větší plochy primárních pseudoglejů a oglejených luvizemí. Svitavský bioregion se rozkládá v mezofytiku. Rozpětí vegetačních stupňů je suprakolinní až submontánní. V potencionální přirozené vegetaci převládají v údolí Svitavy dubohabřiny (Melampyro nemorosi-carpinetum), v nivách vodních toků jsou luhy, představované olšinami asociace Stellario-Alnetum glutinosae a jasanové olšiny asociace Carici remotae-fraxinetum. Na odlesněných místech se nachází přirozená náhradní vegetace v podobě vlhkých luk svazu Calthion, méně Molunion, které přecházejí do slatinných luk svazu Caricion davallianae. Na suchých stanovištích jsou to poháňkové pastviny svazu Cynosurion (Culek, 1996). 2.3.2 Brněnský bioregion Bioregion je tvořen okrajovou vrchovinou Hercynika a zaobírá protáhlý tvar ve směru S-J. Tvořen je soustavou granodioritových hřbetů a prolomů se sprašemi. V území převažuje 3. vegetační stupeň (dubovo-bukový) s význammným zastoupením 2. bukovodubového stupně. Dodnes se zachovaly rozsáhlé dubohabřiny a bučiny (údolí Svitavy) a řada travnatých lad, převažuje orná půda. Z půd se střídají hnědozemě až hnědozemní černozemě na spraších ve sníženinách a typické kambizemně s luvizeměmi na svazích hřbetů a jejích úpatích.
Brněnský bioregion leží na rozhrání termofytika a mezofytika. Vegetační stupně kolinní až suprakolinní. V severním části se vyskytují acidofilní doubravy (Luzulo albidae- Quercetum). Podél větších vodních toků jsou olšiny asociace Stellario-Alnetum glutinosae, podél potůčků jasanové olšiny asociace Carici remotae-fraxinetum. Větší toky jsou lemovány vegetací rákosin svazu Phalaridion arundinaceae (Culek, 1995).
3 Migrační prostupnost toku V rámci Kategorizace hlavních toků ČR z hlediska priorit ochrany a obnovy migrační prostupnost toků je Svitava v úseku od ř. km 0,000 do 77,000 zařazena v kategorii C, tj. úseky toků, které jsou propojeny do významného celku říčního systému, kde je nutno zachovat a obnovit migrační prostupnost. Horní část toku od ř. km 77,000 není zařazena. Jako celek patří Svitava mezi toky se silně narušeným migračním kontinuem. Migračně souvisle prostupné jsou úseky v řádu stovek metrů až nižších jednotek kilometrů. Migrační kontinuum toku je narušeno četnými objekty jezů, odběrnými místy pro vodní díla a v horní části toku vodními nádržemi. Za specifické migrační bariéry je nutné považovat rovněž tvrdě upravené úseky (např. souvislé betonové koryto o délce cca 5 km v ochranném pásmu Březovského vodovodu) [Foto č. 8]. Dále pak úseky se silným znečištěním vody v obcích podél toku. 3.1 Přehled migračních bariér Aktuální rozmístění staveb zachycuje příloha č. 5 mapa Příčné stavby na řece Svitavě. 3.1.1 Stručná charakteristika příčných staveb 1. Pevný betonový jez mlýn Bílovice nad Svitavou ř. km.: 16,275 Pevný betonový jez s nástavky délka v koruně: 34,5 m výška: 0,8 m účel: energetika hydroelektrárna stabilizační stupeň pozn.: náhon nad jezem levý břeh, průtočná hydroelektrárna (turbíny s generátory) 2. Pevný betonový jez Vranov (k.ú. Adamov ) [Foto č. 21]
ř. km.: 26,082 Pevný betonový jez s nástavky délka v koruně: 19 m výška: 2,20 m účel: zásobování vodou, odběr vody nad jezem do úpravny užitkové vody stabilizační stupeň pozn.: náhon nad jezem poškozen a zrušen návrh rešení zprůchodnění: rybí přechod formou bypassu nebo rybí rampa 3. Balvanitý stupeň - Klamovka ř. km.: 32,609 Původní jez zrušen, nahrazen balvanitým stupněm délka v koruně: 35 m výška: 2,86 m účel: zásobování vodou stabilizační stupeň 4. Pohyblivý jez Paulinka Blansko [Foto č. 20] ř. km.: 33,522 Původní jez zrušen, nahrazen pohyblivým jezem klapkovým délka v koruně: 22,8 m výška: 3,44 m účel: zásobování vodou, odběr vody pro průmyslové závody stabilizační stupeň 5. Pohyblivý jez Salmův - Blansko ř. km.: 35,895 Původně kombinovaný jez
délka v koruně: 23,60 m výška: 4,2 m účel: energetika hydroelektrárna stabilizační stupeň, zajištění hladiny podzemní vody pozn.: náhon nad jezem pravý břeh, průtočná hydroelektrárna (turbíny s generátory) 6. Kombinovaný jez Dolní Lhota (k.ú. Ráječko) ř. km.: 38,435 Kombinovaný jez délka v koruně: 20,1 m výška: 1,9 m účel: energetika hydroelektrárna stabilizační stupeň pozn.: náhon nad jezem pravý břeh, průtočná hydroelektrárna (turbíny s generátory) 7. Stavidlový jez Rájec-Jestřebí ř. km.: 40,800 Stavidlový jez délka v koruně: 9,90 m výška: 2,9 m účel: energetika hydroelektrárna stabilizační stupeň, odběr vody pro průmysl pozn.: náhon nad jezem levý břeh, průtočná hydroelektrárna (turbíny s generátory)
8. Stupeň Doubravice nad Svitavou ř. km.: 44,786 Stupeň kamenobetonový s rourovými propustěmi (p = 0,40 m), koruna stupně slouží jako brod (cesta), vozovka je živičná s výmoly. délka v koruně: 21 m výška: 1,5 m účel: hospodářský brod stabilizace koryta průchodnost: prostupnost pro hydrobionty v protiproudním směru 9. Jez Řezníčkův Doubravice nad Svitavou [Foto č. 16] ř. km.: 45,000 Stavidlový jez délka v koruně: 6 m výška: 1,6 m účel: energetika hydroelektrárna stabilizační stupeň pozn.: náhon nad jezem levý břeh, průtočná hydroelektrárna (turbíny s generátory) 10. Kamenný stupeň Lhota Rapotina ř. km.: 49,200 Kamenný spádový stupeň délka v koruně: 20 m výška: 0,25 m účel: stabilizace koryta průchodnost: prostupnost pro hydrobionty v protiproudním směru 11. Jez Mikešův Skalice nad Svitavou ř. km.: 51,786 Stavidlový jez
délka v koruně: 3,6 m výška: 0,85 m účel: energetika hydroelektrárna stabilizační stupeň pozn.: náhon nad jezem levý břeh, průtočná hydroelektrárna (turbíny s generátory) 12. Stavidlový jez Svitávka ř. km.: 55,220 Stavidlový jez délka v koruně: 14,20 m výška: 1,80 m účel: energetika hydroelektrárna odběr vody pro průmysl pozn.: náhon nad jezem pravý břeh, původně průtočná hydroelektrárna (turbíny s generátory) 13. Jez Jarošův Svitávka ř. km.: 56,095 Stavidlový jez délka v koruně: 14 m výška: 1,85 m účel: energetika hydroelektrárna stabilizace koryta pozn.: náhon nad jezem levý břeh, průtočná hydroelektrárna (turbíny s generátory)
14. Jez Sasina Svitávka ř. km.: 56,776 Stavidlový jez délka v koruně: 4,80 m výška: 1,80 m účel: energetika hydroelektrárna stabilizace koryta pozn.: náhon nad jezem levý břeh, průtočná hydroelektrárna (turbíny s generátory) 15. Jez Jarošův Zboňek (k.ú. Letovice) [Foto č. 12] ř. km.: 58,303 Pevný jez kamenný s dřevěnými nástavky délka v koruně: 16,8 m výška: 2,90 m účel: energetika hydroelektrárna, provoz pily stabilizace koryta pozn.: náhon nad jezem pravý břeh, průtočná hydroelektrárna (turbíny s generátory) 16. Spádový stupeň Letovice [Foto č. 11] ř. km.: 59,728 Betonový spádový stupeň délka v koruně: 14 m výška: 1,6 m účel: stabilizace koryta
17. Stupeň Letovice ř. km.: 60,400 Spádový stupeň délka v koruně: 5 m výška: 1,5 m účel: stabilizace koryta 18. Jez Jeřábkův Letovice ř. km.: 62,436 Kombinovaný jez délka v koruně: 8 m výška: 2,6 m účel: původně energetika hydroelektrárna stabilizace koryta pozn.: náhon nad jezem levý břeh, původně průtočná hydroelektrárna (turbíny s generátory) 19. Jez Synkův Letovice ř. km.: 62,736 Stavidlový jez délka v koruně: 5 m výška: 2,6 m účel: původně energetika hydroelektrárna pozn.: náhon nad jezem pravý břeh, původně průtočná hydroelektrárna (turbíny s generátory) 20. Stavidlový jez Letovice
ř. km.: 63,160 Stavidlový jez délka v koruně: 4 m výška: 1,5 m účel: energetika hydroelektrárna stabilizace koryta pozn.: náhon nad jezem levý břeh, průtočná hydroelektrárna (turbíny s generátory) 21. Jez Kolářův Meziříčko (k.ú. Letovice) ř. km.: 64,190 Stavidlový jez délka v koruně: 4,20 m výška: 1,8 m účel: energetika hydroelektrárna stabilizace koryta pozn.: náhon nad jezem pravý břeh, průtočná hydroelektrárna (turbíny s generátory) 22. Stavidlový jez Meziříčko-Slatinka (k.ú. Letovice) ř. km.: 64,810 Stavidlový jez délka v koruně: 5 m výška: 1,4 m účel: energetika hydroelektrárna stabilizace koryta pozn.: náhon nad jezem levý břeh, průtočná hydroelektrárna (turbíny s generátory)
23. Kombinovaný jez Skrchov ř. km.: 66,646 Kombinovaný jez délka v koruně: 9 m výška: 2 m účel: energetika hydroelektrárna stabilizace koryta pozn.: náhon nad jezem pravý břeh, průtočná hydroelektrárna (turbíny s generátory) 24. Jez Peclův Stvolová ř. km.: 68,365 Stavidlový jez délka v koruně: 8 m výška: 1,8 m účel: energetika hydroelektrárna stabilizace koryta pozn.: náhon nad jezem pravý břeh, průtočná hydroelektrárna (turbíny s generátory) 25. Jez Kopeckého Rozhrání ř. km.: 70,137 Stavidlový jez, v současné době zbytky jezu délka v koruně: 10 m výška: 1 m účel: původně energetika hydroelektrárna stabilizace koryta
pozn.: náhon nad jezem levý břeh, původně průtočná hydroelektrárna (turbíny s generátory) 26. Jez Kopeckého Chrastavec ř. km.: 71,700 Pevný kamenný jez s dřevěnými nástavky délka v koruně: 24 m výška: 2,5 m účel: energetika hydroelektrárna stabilizace koryta pozn.: náhon nad jezem pravý břeh, průtočná hydroelektrárna (turbíny s generátory) 27. Stavidlový jez Mor. Chrastová ř. km.: 72,600 Stavidlový jez délka v koruně: 8 m výška: 1,5 m účel: energetika hydroelektrárna stabilizace koryta, odběr vody pro průmysl pozn.: náhon nad jezem pravý břeh, průtočná hydroelektrárna (turbíny s generátory) 28. Jez Mlýny Brněnec ř. km.: 73,330 Stavidlový jez dřevěný délka v koruně: 6,5 m
výška: 1,5 m účel: stabilizace koryta pozn.: náhon nad jezem pravý břeh, zrušen 29. Stavidlový jez Březová ř. km.: 74,300 Stavidlový jez dřevěný délka v koruně: 6,5 m výška: 1,5 m účel: stabilizace koryta pozn.: vodní dílo je v klidu, jez je zasypán průchodnost: selektivní migrační bariéra pro hydrobionty v protiproudním směru 30. Spádový stupeň Dlouhá Březová ř. km.: 76,199 Betonový spádový stupeň délka v koruně: 31 m výška: 1,6 m účel: stabilizace koryta pozn.: ř.km. 76,225 původní Jez Antonínův, zrušen, trosky nadále součástí stabilizace koryta 31. Kombinovaný jez Dlouhá ř. km.: 78,418 Kombinovaný jez délka v koruně: 10 m výška: 1,16 m účel: stabilizace koryta, reguluje hladinu podzemní vody
Některé objekty jezů se v současné době nachází v poškozeném stavu a jsou částečně migračně prostupné. Poškození nastalo z důvodu povodní a neudržování v dobrém technickém stavu.
4 Vegetační doprovod vodních toků Břehové a doprovodné porosty tvoří vegetační doprovod vodních toků. Jsou to rostlinná společenstva údolních oblastí rostoucích na březích řek, potoků nebo bystřin a porosty údolních niv navazujících bezprostředně na břehovou vegetaci. Z ekologických faktorů nejvíce ovlivňujících břehová a pobřežní společenstva je voda. Výška hladiny v korytě řek ovlivňuje břehovou vegetaci, limituje její skladbu a vymezuje prostorové uspořádání dřevin na břehu. Hladina podzemní vody, její kolísání a výška, determinuje zase životní nebo existenční podmínky pobřežních nebo doprovodných porostů. Společenstva, která rostou bez podstatných zásahů člověka se vyvíjejí samovolně, procházejí přirozenou sukcesí a dospívají k přírodním fytocenózám. Porosty ovlivněné činností člověka, převážně porosty na upravených tocích, jsou obvykle porosty pozměněné druhové skladby a hospodářského tvaru. Vegetační doprovod vodních toků rozdělujeme na břehové porosty a porosty doprovodné. Břehové porosty jsou vymezeny patou svahu a břehovou hranou. Doprovodné porosty jsou porosty údolní nivy navazující na břehové porosty (Šimíček, 1999). 4.1 Břehové a nivní porosty Břehové a nivní porosty Svitavy lze jako celek hodnotit převážně jako nefunkční (respektive chybějící). S výjimkou pramenné části toku, která prochází lesními porosty (jedná se většinou o jehličnatý hospodářský les) s malými enklávami luk, se v údolní nivě Svitavy lesní porosty prakticky nedochovaly. Jeden z mála porostů, který se druhovou skladbou a strukturou částečně přibližuje přirozeným nivním porostům je krátký úsek lesa na severním okraji rybníka Rosnička (ř. km. 95,5). Tento porost vznikl pravděpodobně spontánně v místě podmáčené pastviny (vrba křehká - Salix fragilis, olše lepkavá - Alnus glutinosa, jasan ztepilý - Fraxinus excelsior). V intravilánu města Svitavy a obce Hradec nad Svitavou je koryto Svitavy prakticky bez břehového porostu. V břehové zóně toku se vyskytují ojediněle solitérní dřeviny nebo jejich malé skupinky (vrba křehká - Salix fragilis, olše lepkavá - Alnus glutinosa, jasan ztepilý - Fraxinus excelsior, javor mléč - Acer platanoides). Ekosystémový efekt břehového porostu je v tomto úseku prakticky nulový.
V krátkém úseku neupraveného toku (ř. km. 83-82) se vyvinul přirozeně strukturovaný břehový porost s dominantním zastoupením vrb (vrba křehká - Salix fragilis, vrba trojmužná - Salix triandra). Celková pokryvnost porostu dosahuje 40%. Jedná se o jediný fragment přirozeně strukturovaného břehového porostu. Porost si zachovává funkční vazbu na vodní tok. V prostoru ochranného pásma Březovského vodovodu byly břehové porosty zlikvidovány v souvislosti s tvrdou úpravou koryta Svitavy. Úsek je prakticky bez břehových porostů, ojediněle zůstaly zachovány nebo postupně nalétly solitérní stromy (zpravidla vrba křehká - Salix fragilis, jasan ztepilý - Fraxinus excelsior) nebo keřové vrby. Celá údolní niva je udržována jako trvalý travní porost. V úseku obce Dlouhá tvoří břehové porosty typický liniový doprovod toku. Porosty byly založeny uměle, ve většině úseku se jedná o liniové porosty jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior) s náletovým podrostem keřových vrb. Celková pokryvnost břehových porostů v tomto úseku dosahuje hodnoty cca 40 %. V intravilánu obce Březová nad Svitavou byly břehové porosty potlačeny v rámci regulačních úprav koryta. Břehové porosty zde tvoří solitérní stromy a keře nebo jejich menší skupinky (vrby - Salix sp., jasan ztepilý - Fraxinus excelsior, olše lepkavá - Alnus glutinosa). Celková pokryvnost porostů nepřesahuje hodnoty 5-10 %. V úseku mezi Březovou nad Svitavou a Brněncem tvoří břehové porosty uměle založený liniový doprovod koryta. Porostní kostru tvoří linie topolu kanadského (Populus x canadensis), doplněná přirozeným náletem ostatních dřevin (vrby - Salix sp., jasan ztepilý - Fraxinus excelsior, olše lepkavá - Alnus glutinosa). Celková pokryvnost břehových porostů dosahuje hodnoty cca 40 %. Při průchodu intravilánem obce Brněnec tvoří břehové porosty sporadické liniové výsadby jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior), olše lepkavé (Alnus glutinosa). Tok je upraven v nábřežních zdech, komunikace toku s břehovými porosty je významně narušena. V úseku Brněnec Letovice tvoří břehové porosty pestrou směs. Střídají se úseky s dobře druhově i prostorově strukturovanými porosty s kratšími úseky, kde břehové porosty zcela chybí nebo jsou významně prořídlé. Typické dřeviny břehových porostů tvoří vrba křehká (Salix fragilis), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), olše lepkavá (Alnus glutinosa), jilm vaz (Ulmus laevis), lípa srdčitá (Tilia cordata), javor klen (Acer pseudoplatanus), javor mléč (Acer platanoides), slivoň střemcha evropská (Prunus padus), v keřovém patře dominuje bez černý (Sambucus nigra), brslen evropský (Euonymus
europaeus), svída krvavá (Cornus sanquinea) a keřové vrby. V zapojených úsecích se pokryvnost břehových porostů pohybuje v rozmezí 70 90 %. V místech, kde tok není výrazně zahlouben vytváří porosty funkční vazbu s říčním korytem. Při průchodu intravilánem obce Letovice tvoří břehové porosty sporadické liniové výsadby jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior), olše lepkavé (Alnus glutinosa), javoru klenu (Acer pseudoplatanus) a javoru mléče (Acer platanoides). V dalším úseku mezi Letovicemi a Svitávkou jsou břehové porosty tvořeny liniově. Nejvíce vrba křehká (Salix fragilis), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), olše lepkavá (Alnus glutinosa), jilm vaz (Ulmus laevis), lípa srdčitá (Tilia cordata). V ostatních obcích a městech podél toku je situace obdobná. V intravilánu tvoří břehové porosty sporadické liniové výsadby jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior), olše lepkavé (Alnus glutinosa), lípa srdčitá (Tilia cordata), javoru klenu (Acer pseudoplatanus) a javoru mléče (Acer platanoides). V některých místech je tok upraven v nábřežních zdech, komunikace toku s břehovými porosty je významně narušena. Mimo intravilán jsou břehové porosty až po město Blansko povětšinou uměle vysázeny a tvoří opět liniový doprovod koryta. Nejvíce vrba křehká (Salix fragilis), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), olše lepkavá (Alnus glutinosa), jilm vaz (Ulmus laevis). V úsecích mimo intravilán měst a obcí mezi Blanskem a Obřany protéká řeka Svitava hlubokým údolím. Okolní svahy jsou lemovány dubohabřinami a místy borovým lesem. Podél toku opět nacházíme převážně olši lepkavou (Alnus glutinosa), vrbu křehkou (Salix fragilis) a lísku obecnou (Corylus avellana). Podíváme-li se do bylinného patra, nalezneme zde v hojné míře téměř podél celého toku zastoupeny dva druhy: kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria). 4.2 Břehové a doprovodné porosty vodních toků niv v údolích řek 2.- 4. vegetačního stupně, původní stav V této kapitole bych rád charakterizoval původní nivu a břehové porosty, můžeme tím porovnat stávající porosty, které jsem zmiňoval v předešlé kapitole s porosty původně se vyskytující podél toku a v říční nivě.
4.2.1 Charakteristika původní nivy Nivy se nalézají na dnech výrazných, někdy i skalnatých údolí. Jsou široké většinou 50 až 300 m a nejčastěji 50 m, ale v nivě se mohou vyskytnout užší a širší místa. Jsou utvářena většinou středně velkými řekami se šířkou 10 až 15 m, tyto řeky mají větší spád a bývají pravidelně peřejnaté. Podélný sklon nivy je relativně velký, přibližně 0,5 m, hloubka koryta k hladině při normálním stavu vody činí 0,7 až 2 m. Svahy koryta bývají mírné a jeho součástí jsou štěrkové lavice široké i přes 10 m. Řeky, vzhledem ke své šířce, nemohou příliš meandrovat, a proto pouze tvoří zákruty od jednoho břehu k druhému. Celkem pravidelně se v řekách vyskytovaly ostrovy, které jsou dnes vzácné. Bez přehrad a úprav by tok zaplavil nivu každý rok. Nivy buduje v podloží 1 6 m mocná vrstva dobře propustných a opracovaných štěrků. Na povrchu se nachází cca 1 2 m mocná vrstva naplavených písčitých hlín. Koryta by přirozeně byla zahloubena asi 1 3 m pod povrch nivy a zpravidla jsou tvořena velkými kameny. Břehové valy jsou nevýrazné a pokud se vyskytují, jsou vysoké do 1 m a široké do 50 m. Lokálně dokonce vystupuje skalní podloží. Okraje nivy velmi výrazně přecházejí do více či méně strmých údolních svahů, většinou zalesněných. Sedimenty nivy jsou dostatečně zásobeny dusíkem, ale bývají většinou nevápnité. Chemismus hornin niv nebývá a tvoří jakýsi průměr celého povodí. Povrch nivy je málo diferencován. Součástí niv bývají náplavové kužely nanesené malými přítoky vytékajícími ze strmých svahů údolí. Často přehrazují nivu a odtlačují tok k protějšímu svahu, který potom řeka podkopává. Náplavové kužely jsou relativně sušší místo v nivě. Zaplavované pouze při vodách cca padesátiletých a větších. Bývají centrem osídlení a vedou po nich komunikace. Řeky nevytvářejí výraznější břehové valy a povrch nivy se sklání k řece. Tento typ niv byl postižen silnými regulacemi jen v oblasti sídel a plavebních cest. Lokálně se zachovaly segmenty mrtvých ramen, nikoliv meandrů. Dnes jsou v nivách nejnápadnější antropogenní tvary, a to hráze a náspy komunikací. Vegetace byla původně tvořena jasanovými olšinami, místy s příměsí topolu černého, dubu letního, javorů, jilmů a střemchy. Po regulaci toku a snížení hladiny podzemní vody lze předpokládat převahu jasanu. Olše bude omezena na břehy toku (Culek, 2005).
4.2.2 Charakteristika stanovištních podmínek a vegetace břehových a doprovodných porostů u přírodních toků a) Fraxini-alneta inferiora jasanové olšiny nižšího stupně (Výskyt: velkoplošný) Užší údolní nivy středních toků v pahorkatinách a vrchovinách. V přirozených podmínkách dochází v jarním období ke krátkodobému zaplavování, v průběhu roku hladina podzemní vody kolísá, zpravidla bývá kolem 1 m hluboko. Stromové patro tvoří olše lepkavá (Alnus glutinosa) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), přimíšeny jsou vrby (Salix fragilis, Salix alba a jejich kříženci), vzácněji i topoly (Populus nigra, Populus tremula). V podúrovni často roste střemcha hroznovitá (Padus avium). Především v inverzních polohách s trvaleji vyšší vzdušnou vlhkostí se může přirozeně ojediněle vyskytovat i tzv. nížinný smrk (Picea abies). V keřovém patře zde rostou vrby (Salix caprea, na březích Salix triandra, Salix viminalis), hojně se vyskytuje bez černý (Sambucus nigra), brslen evropský (Euonymus europaea), krušina olšová (Frangula alnus) a kalina obecná (Viburnum opulus). Typicky hojný je výskyt liány chmele otáčivého (Humulus lupus). V obvykle druhově bohaté sinusii podrostu se mísí druhy mokřadní a vlhkomilné s druhy mezofilními, k dominantním patří druhy s nitrofilní tendencí. Nápadný je časný jarní aspekt (Buček, Lacina, 2002). b) Fraxini-alneta aceris inferiora et superiora javorovo jasanové olšiny nižšího a vyššího stupně (Výskyt: máloplošný při okrajích) Mírně vyvýšené části užších říčních a potočních niv v pahorkatinách a vrchovinách. Z geomorfologického hlediska se jedná o části nivy nejrůznější geneze nízké terasy, rozplavené náplavové kužele a podsvahová deluvia, patří sem i části niv, kde antropogenní vlivy způsobují vysušení. Stromové patro je druhově velmi pestré, neboť kromě dřevin mokré hydrické řady se vždy vyskytují i dřeviny hydricky normální řady, především náročné druhy s nitrofilní tendencí. Základní druhovou kombinaci tvoří olše lepkavá (Alnus glutinosa), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a javor klen (Acer pseudoplatanus), místy i lípa srdčitá (Tilia cordata). V javorových jasanových olšinách přistupují javor babyka (Acer campestre),
javor mléč (Acer platanoides) a habr obecný (Carpinus betulus), ve vyšším stupni se může vyskytovat i olše šedá (Alnus incana). Z dalších dřevin se v nižším i vyšším stupni vyskytují lípy, především lípa velkolistá (Tylia platyphyllos), jilm horský (Ulmus glabra), střemcha hroznovitá (Padus avium), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), vrba křehká (Salix fragilis). Z keřů se nejčastěji vyskytují bezy (Sambucus nigra, Sambucus racemosa), zimolez pýřitý (Lonicera xylosteum), kalina obecná (Viburnum opulus). Složení dřevinného patra je významně ovlivněno druhovým složením okolních porostů a proto je značně proměnlivé. V druhově rozmanitém bylinném patře převládají mezofilní druhy s nitrofilní tendencí, mokřadní druhy se vyskytují pouze v úzkém lemu podél potočních koryt nebo v plošně malých sníženinách (Buček, Lacina, 2002). c) Fraxini-alneta superiora jasanové olšiny vyššího stupně (Výskyt: velkoplošný) Úzké údolní nivy potoků a horních toků řek a pramenišť ve vrchovinách a hornatinách. Hlavní dřevinou je olše lepkavá (Alnus glutinosa), přistupují jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a vrba křehká (Salix fragilis). Jednotlivě se může vyskytovat i smrk (Picea abies), dosahující často nad hlavní stromovou korunu. V podúrovni často roste střemcha hroznovitá (Padus avium) a jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), z keřů krušina olšová (Frangula alnus), kalina obecná (Viburnum opulus), bez hroznatý (Sambucus racemosa). Z keřovitých vrb jsou časté jíva (Salix caprea), vrba ušatá (Salix aurita), vrba trojmužná (Salix triandra). Podobně jako v jasanových olšinách se v druhově bohaté synusii podrostu s vysokou pokryvností mísí mokřadní, vlhkomilné a mezofilní druhy. K dominantním patří druhy s nitrofilní tendencí (Buček, Lacina, 2002). d) Saliceta fragilis inferiora et superiora vrbiny vrby křehké nižšího a vyššího stupně (Výskyt: úzký pruh kolem řeky) Mladé, případně povodněmi obnažené, štěrkopískové náplavy na březích potoků a řek, pomístně tvořící říční ostrovy. Jedná se o vývojově nejmladší části říční nivy, vznikající v peřejovitých úsecích toků periodickým usazováním, obnažováním a přemisťováním štěrkopísků. Jejich povrch je pravidelně přeplavován.
Vrbiny vrby křehké jsou nejmladšími stádii vývoje nivních společenstev pahorkatin a vrchovin. Ve stromovém patře s mezernatým zápojem dominuje vrba křehká (Salix fragilis), hojná je i vrba bílá (Salix alba). Z dalších dřevin se mohou přidružovat olše lepkavá (Alnus glutinosa). Účast dalších stromovitých dřevin jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior) a javorů (Acer pseudoplatanus a Acer platanoides) naznačuje přechod těchto sukcesně zralejších společenstev do skupiny typů geobiocénů Fraxini-alneta aceris. Naopak v mladších vývojových stádiích je typický vysoký podíl keřových vrb (Salix purpurea, Salix triandra) (Buček, Lacina, 2002). 4.3 Problémy s invazními druhy rostlin Tato kapitola nastiňuje problém s invazními druhy rostlin a možnou koncepci jak zabránit jejich šíření. V případě řeky Svitavy to není jev prvořadého významu, ale i zde je potřeba přijmout určitá opatření, aby nedošlo k masivnímu rozšíření. Velikým problémem je šíření invazních druhů rostlin (netýkavka žláznatá - Impatiens glandulifera, křídlatka japonská - Reynoutria japonica, křídlatka sachalinská - Reynoutria sachalinensis) podél vodních toku. Invaze těchto druhů se ještě zintenzivňuje při terénních pracích na revitalizacích, přesunu vytěženého materiálu, a to jak přímo u toku, tak i na lokalitách kam je sediment odvážen. Je potřeba počítat s nutnými asanačními opatřeními (regulace invazních druhů rostlin: křídlatka kombinace kosení a chemického postřiku, netýkavka vytrhávání před dozráváním semen, při kosení je schopna regenerovat z bočních výběžků stonku), a to výhledově na několik let. V případě, že by se asanační opatření nerealizovala, vzniknou podél toku i na skládce vytěženého materiálu rozsáhlé monocenózy invazních rostlin. Dojde tak k postupnému ohrožování dalších pozemků. Podobnému problému je nutné předejít také při budování hrází poldrů, kde je také nebezpečí šíření invazních a ruderálních rostlin. Založený trvalý travní porost na hrázi poldru a kolem toku je nezbytné velmi často po vybudování kosit tak, aby nedocházelo k dozrávání ruderálních druhů rostlin, které jako první obnažené plochy s nezapojeným trávníkem osídlí. Častým kosením se podpoří vegetativní šíření vysetých trav a vytvoření souvislého drnu.
5 Kvalita povrchové a podzemní vody Kvalitu vody Svitavy ovlivňují negativně následující faktory: komunální a zdroje znečištění (Svitavy, Březová, Letovice, Blansko, Bílovice a ostatní obce podél toku), kvalita vody přítoků, technické úpravy na toku (snížení samočisticí kapacity). Jako nejvýznamnější zdroje znečištění se uplatňují zdroje v intravilánu obcí podél toku Svitavy. Vedle vysokého vstupu splaškových vod se například v horní části toku promítají i nízké průtoky a vysoký stupeň upravenosti vodoteče. Vliv zemědělství na kvalitu vody se může uplatnit zejména prostřednictvím přítoků, procházející zemědělsky intenzívně využívanou krajinou (okolí Svitav, Hradce nad Svitavou, Letovic, Svitávky). Vlastní niva Svitavy není v horní části toku příliš zemědělsky využívaná, převládají zde převážně travní porosty, místy menší enklávy orné půdy. V oblasti mezi Březovou a Hradcem nad Svitavou jsou udržovány trvalé travní porosty z důvodu ochranného pásma Březovského vodovodu. Jako příklad bych uvedl znečištění v oblasti Svitav. Dle informací obecních úřadů žije v tomto území kolem Svitavy přibližně 22.400 stalých obyvatel, z toho na ČOV je napojeno přibližně 74% domácností (Svitavy). Ostatní domácnosti řeší odpadní vody individuálně (domovní ČOV, septik, vývod do kanalizace, vývod do recipientu). Lze říci, že komunální splaškové vody představují z hlediska čistoty vody ve Svitavě velmi závažný problém po celém toku a hlavně v intravilánu jednotlivých obcí. Větší problém je to samozřejmě v horní části toku vzhledem k již zmiňovaným nízkým průtokovým objemům vody. Na základě získaných dat lze říci, že kvalita vody ve Svitavě vykazuje stále neuspokojivé parametry. Tok je významně znečištěn ve Svitavách (III. třída znečištění podle ČSN 75 7221) voda znečištěná. Před Březovou nad Svitavou se znečištění postupně snižuje na úroveň II. třídy, nicméně pod vlivem zdrojů znečištění v Březové nad Svitavou a následujících obcích úroveň znečištění stoupá opět do III třídy čistoty. Dále po toku dochází k podobnému problému, mimo obce se kvalita vody zlepšuje a v obcích dochází opět k znečištění. Díky větším objemovým průtokům už ale není znečištění tak markantní a řeka se dostává na hranici III. a II. třídy znečištění. [Příloha č. 3] Kvalita podzemní vody z prameniště Březová je velmi vyrovnaná a splňuje průběžně požadavky normy (dle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č.252/2004 Sb.) na pitnou vodu bez úpravy. Některé vrty do druhé zvodně dokonce splňují podmínky
kvality pro umělou výživu kojenců a jsou také pro tyto účely využívány. Celkově však pro zvýšený a bohužel i vzrůstající obsah dusičnanů (30-37 mg/l) pro kojence vhodná není. Jinak má velmi vyvážený obsah minerálií, stálou teplotu 9 10 o C a patří mezi velmi kvalitní, pro lidskou spotřebu hodnotné, pitné vody. K udržení současného stavu kvality vody jsou vyhlášena ochranná pásma vodního zdroje.
6 Rybí fauna v řece a rybaření Tok řeky tvoří pět rybářských revírů, z nichž až na jeden jsou všechny pstruhové. Pstruhový je celý horní úsek od jezu ve Stvolové až po splav Koudelkova mlýna v Bílovicích nad Svitavou. Pouze dolní tzv. brněnský úsek řeky od Bílovic až po soutok se Svratkou je mimopstruhový, i když zde platí některá ustanovení pro vody pstruhové. Tato část řeky je dlouhá 16 km a tvoří revír Svitava 1. Na revíru hospodaří Místní organizace Brno 3 Moravského rybářského svazu. S trochou nadsázky by se dalo říct, že jsou zde na poměrně malém prostoru zastoupeny všechny čtyři pásma Fryčovy stupnice tekoucích vod. Najdou se tu pstruhovo-lipanové peřeje, kde prudký tok omývá oblázky nebo si razí cestu přes velké balvany, značnou část profilu tvoří klidnější tahy parmového charakteru, s písčitým či štěrkopísčitým podložím, a v nadjezích se setkáme i s pomalými úseky cejnového pásma, s dnem písčitým či dokonce bahnitým. Dle rybářských záznamů se můžeme na Svitavě setkat s těmito druhy ryb: kapr, lín, cejn velký, cejnek malý, plotice, perlín, karas stříbřitý, tloušť, jesen, proudník, parma, ostroretka, podoustev, lipan, siven, pstruh duhový, pstruh potoční, okoun, štika, hrouzek, ouklej, ouklejka pruhovaná, střevle potoční a hořavka duhová. Ze zkušeností rybářů a z ichtyologických průzkumů je prokázáno, že se v revíru vyskytují i další druhy ryb, jako jsou amur, candát, bolen, mník, úhoř a místy i sumec. Pstruhová Svitava stála v minulosti více méně ve stínu jiných jihomoravských řek. Za pstruhovými revíry Dyje, Svratky a Jihlavky byla až ta čtvrtá v řadě. Důvodem bylo především extrémní znečištění toku. Voda silně zapáchala, často hrála všemi barvami a přestože tu pstruzi žili, absolutně se nedali konzumovat. I když se v tomto směru událo po roce 1989 hodně pozitivního, mnoho pravověrných pstruhařů hledí na řeku stále s nedůvěrou. Může za to kromě minulých neblahých zkušeností i specifický charakter toku, který se od jiných pstruhových řek poněkud odlišuje. Úzký a poměrně hluboký tok je často sevřený vysokými břehy a dno tvoří místo typických oblázků a balvanů písečné či dokonce bahnité vrstvy. To všechno na mnoha místech znesnadňuje brodění a především někteří muškaři proto Svitavu nemají příliš rádi. V dnešní době, kdy je situace na klasických pstruhových revírech rok od roku horší, se k Svitavě přesto začíná obracet stále více rybářů, kteří zde nalézají to, co je na ostatních tocích již vzácností: lipany a především pstruhy potoční.
Jak již bylo řečeno, rybí obsádka je tu nesmírně pestrá. Přesto tu některé druhy dominují. Na první místě je to tloušť, který je na celém revíru Svitava 1 nesmírně hojný. Pstruhy obecné nalézáme především v nejhornější části (Bílovice nad Svitavou), pak se jejich počty pomalu snižují, ale přesto jej lze ulovit prakticky na celém úseku. Pstruha duhového ulovíte především tam, kde byl vysazen. A protože se vysazuje poměrně hojně, stává se také častou kořistí rybářů. Úlovky jiných druhů už jsou poněkud vzácnější. V přemíře tloušťů občas potěší jesen, okouny hledáme v klidnějších a hlubších vodách, kde nás občas překvapí i štika a nesmíme zapomínat na parmu, která je na Svitavě hojná, a jejíž úlovek na přívlač je sice méně častý, nikoli však ojedinělý (Lotocki, 2006).
7 Využití toku a údolní nivy řeky Svitavy 1. Zemědělství. Zemědělsky užívané pozemky zaujímají v údolní nivě řeky Svitavy významnou pozici v úseku mezi Hradcem nad Svitavou až po město Blansko. Je to z toho důvodu, že v tomto úseku je niva širší, zatímco dále za Blanskem je řeka sevřená v zaříznutém údolí a to až po hranici města Brna. V údolní nivě převažují především trvalé travní porosty (např. ochranné pásmo Březovského vodovodu). Podíl orné půdy se zvyšuje v okolí Březové nad Svitavou po rozhrání a dále v okolí Letovic, Svitávky, Rájce Jestřebí. Z hlediska plošného zastoupení nepředstavují orné půdy pro ekosystém Svitavy významnou zátěž. Intenzita zemědělské výroby (koncentrované chovy skotu) v současné době výrazně poklesla v důsledku obecné recese odvětví. 2. Lesní porosty. Z hlediska plošného zastoupení představují lesní porosty v údolní nivě Svitavy nevýznamný fragment. Uvedený typ využití území se vyskytuje pouze v pramenné oblasti toku po rybník Rosnička (okrajově Mastigobryo Piceetum, Luzulo Fageteum). Vesměs se jedná o hospodářské porosty se změněnou druhovou skladbou. Souvislejší lesní porosty se nacházejí mimo prostor údolní nivy na údolních svazích v oblasti jižně od Hradce nad Svitavou a to téměř podél celého toku. Významně v úseku jižně od Blanska až k Brnu (Melampyro nemorosi Carpinetum, Dentario enneaphylli Fagetum). Typické porosty lužního lesa, dle mého průzkumu, se podél toku nedochovaly. 3. Rekreace. Rekreační využití údolní nivy není v horní části toku nijak významné a nepředstavuje pro ekosystém toku významné zatížení. V okolí Svitav se v údolní nivě nachází jedna plošně významná rekreační oblast v okolí svitavských rybníků. Jedná se o standardní chatovou zahrádkářskou kolonii. Rybníky jsou využívány k sportovnímu rybolovu a hospodářskému chovu ryb. Za zmínku také stojí chatařské využití malebného úseku řeky Svitavy v dolní části toku mezi Bílovicemi nad Svitavou a Obřany. Tato oblast je dále díky přítomnosti značených turistických tras a cyklostezek využívána pro pěší turistiku a cykloturistiku. V případě vodácké turistiky, řeka je splavná za zvýšených vodních stavů z Rájce Jestřebí, celoročně je sjízdná z Bílovic nad Svitavou. Sjízdnost komplikují četné jezy.