Arvita P, spol. s r.o.

Transkript

1 Arvita P, spol. s r.o.

2 OBSAH: 1 TEXTOVÁ ČÁST OBECNÁ ČÁST Úvod Základní údaje Použité podklady Charakteristika lokality Klimatické poměry Geologické poměry Geomorfologické poměry Půdní poměry Hydrologické poměry Biogeografické poměry Širší vztahy Aktuální stav Návrh řešení a význam akce Segmenty řešeného území NÁVRH OPATŘENÍ Majetkoprávní vztahy k půdě Charakteristika akce Výběr vhodných druhů dřevin Požadavky na rostlinný materiál Popis navrhovaných opatření Návrh vegetačních úprav Doporučení pro PUPFL Následná péče o výsadby Postup prací Časový harmonogram Návrh dlouhodobého managementu Vymezení střetů zájmů Bezpečnost práce Financování akce NÁVRH DALŠÍHO POSTUPU A HARMONOGRAM PRACÍ ZÁVĚR TABULKOVÁ ČÁST FOTODOKUMENTACE

3 1 TEXTOVÁ ČÁST 1.1 OBECNÁ ČÁST ÚVOD Dílo bylo zpracováno na základě objednávky obce Ostrožská Lhota. Předmětem smlouvy 13/2010 je zhotovení technické pomoci pro revitalizaci a doplnění nadregionálního biocentra K 154 na k. ú. Ostrožská Lhota. Záměr je v souladu s územním plánem obce a respektuje hranice vymezené schválenou KPÚ. Geometrické zaměření lokality nebylo provedeno, návrhy vycházejí z aktuálního stavu v terénu a schváleného plánu společných zařízení KPÚ Ostrožská Lhota (zpracovatel PÚP Uherský Brod, 2010). Zájmová lokalita se nachází ve východní až jižní části k. ú. Ostrožská Lhota (výkres č. 1). Předmětem dokumentace je revitalizace a doplnění neregionálního biokoridoru K 154 na k. ú. Ostrožská Lhota na nelesní půdě. Pozemky s příslušností k PUPFL nejsou řešeny jako návrh, ale pouze formou doporučení ZÁKLADNÍ ÚDAJE AKCE : Revitalizace a doplnění NRBK K154 na OBJEDNATEL : Obec Ostrožská Lhota KRAJ : Zlínský KATASTRÁLNÍ ÚZEMÍ : Ostrožská Lhota PŘEHLED DOTČENÝCH PARCEL KN : viz tabulková část VÝMĚRA ŘEŠENÉHO ÚZEMÍ : m 2 z toho plocha zásahů m 2 ZPRACOVATEL : ARVITA. P spol. s r.o. Příčná Otrokovice tel.: Zodpovědný projektant : Ing. Hedvika Psotová Autorizovaný projektant územních systémů ekologické stability Projektant : Mgr. Kristýna Marvanová Ing. Lubomír Šálek 3

4 1.1.3 POUŽITÉ PODKLADY Chytrý a kol., eds.: Katalog biotopů České republiky, AOPK ČR, Praha 2001 Culek M. a kol.: Biogeografické členění České republiky, Enigma, Praha, 1996 Kadavý J. a kol.: Nízký les na nelesních půdách alternativa pro budoucnost [online]. Nízký a střední les, Dostupné na < Neuhäslová Z. a kol.: Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky, Academia, Praha, 1998 Veverková, Z.: Boj s akátem, metodický list, DAPHNE ČR, České Budějovice, 2009 vlastní terénní průzkumy archivní materiály ARVITA P, spol. s r.o. a další Mapové podklady: základní mapa ČR M = 1 : mapa KN M = 1 : CHARAKTERISTIKA LOKALITY Řešené území je situováno východně až jihovýchodně od obce Ostrožská Lhota (výkres č. 1). Celková výměra zájmové lokality je m 2. Záměr řeší část nadregionálního biokoridoru K 154, který zasahuje Klimatické poměry Klimaticky leží řešené území v teplé oblasti T2 (členění podle Quitta, 1984). Řešené území je charakteristické dlouhým létem, teplým a suchým. Přechodné období je velmi krátké s teplým jarem a podzimem. Zima je krátká, mírně teplá a suchá až velmi suchá, s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky. Některé vybrané klimatické charakteristiky jsou uvedeny v následujícím přehledu: T 2 POČET LETNÍCH DNŮ POČET DNŮ S PRŮMĚRNOU TEPLOTOU 10 C A VÍCE POČET MRAZOVÝCH DNŮ POČET LEDOVÝCH DNŮ PRŮMĚRNÁ TEPLOTA LEDNA PRŮMĚRNÁ TEPLOTA ČERVENCE PRŮMĚRNÁ TEPLOTA DUBNA 8 9 PRŮMĚRNÁ TEPLOTA ŘÍJNA 7 9 PRŮMĚRNÝ POČET DNŮ SE SRÁŽKAMI 1 MM A VÍCE SRÁŽKOVÝ ÚHRN ZA VEGETAČNÍ OBDOBÍ SRÁŽKOVÝ ÚHRN V ZIMNÍM OBDOBÍ POČET DNŮ SE SNĚHOVOU POKRÝVKOU POČET DNŮ ZAMRAČENÝCH POČET DNŮ JASNÝCH

5 Arvita P spol. s r.o. Otrokovice Revitalizace a doplnění nadregionálního biokoridoru K 154 LETNÍ DEN : t max 25 C MRAZOVÝ DEN LEDOVÝ DEN VEGETAČNÍ OBDOBÍ ZIMNÍ OBDOBÍ : t min -0,1 C : t max -0,1 C : měsíce IV - IX : měsíce X - III JASNÝ DEN : N d 2/10 ZAMRAČENÝ DEN : N d 8/10 [N d : průměrná oblačnost (v desetinách pokrytí oblohy)] Sluneční záření a oblačnost Průměrné roční úhrny globálního záření se pohybují kolem 4000 MJ.m 2. Průměrná roční oblačnost (v desetinách pokrytí oblohy) se pohybuje mezi 6,0-6,5, přičemž nejvyšší oblačnost pozorujeme v prosinci, nejnižší srpnu. Teplota vzduchu Průměrná roční teplota vzduchu se pohybuje mezi 8,5-9,0 C, přičemž nejchladnějším měsícem je leden, nejteplejším červenec. Průměrná denní maxima teploty vzduchu v létě se pohybují kolem hodnoty 25 C. Průměrná denní minima teploty vzduchu jsou zejména v zimních měsících výrazně závislá na typu reliéfu a klesají na -4,5 až -5 C. V létě se průměrná denní minima pohybují mezi 10 až 12 C. Charakteristické průměrné denní teploty vzduchu Průměrná denní teplota vzduchu 0 C charakterizuje nástup a 0 C konec zimy. V průměru zde začíná zima v druhé dekádě prosince a končí začátkem druhé dekády února. Velké vegetační období, v němž začínají jednoduché projevy života rostlin, znamená nástup jara a konec podzimu. Je charakterizováno průměrnou denní teplotou 5 C a vyšší. V řešeném území začíná začátkem poslední dekády března, podzim zde končí v druhé dekádě listopadu. Malé vegetační období s průměrnou denní teplotou 10 C a více začíná v řešeném území na přelomu druhé a třetí dekády dubna a končí v druhé dekádě října. Průměrnou denní teplotou 15 C a více je určeno letní období. To zde začíná na přelomu druhé a třetí dekády května a končí v druhé dekádě září. Vlhkost vzduchu Průměrná roční relativní vlhkost vzduchu se pohybuje kolem 76%, přičemž nejvyšších hodnot dosahuje v prosinci, nejnižších v dubnu. Atmosférické srážky Průměrné roční úhrny srážek se pohybují mezi mm, přičemž nejvíce srážek spadne v červenci, nejméně v únoru. Roční srážkové úhrny překročené s pravděpodobností 1% se pohybují kolem 850 mm. 5

6 Vítr Co se týká převládajících větrů, převahu mají směry z jihovýchodu. Mezoklimatické poměry Řešené území nepatří mezi oblasti s četným výskytem místních inverzí teploty vzduchu Geologické poměry Geologický podklad území je budován sedimenty neogenními a třetihorními paleogenními sedimenty flyšového pásma Západních Karpat. Sedimenty magurského flyše jsou zde zastoupeny bělokarpatskou a račanskou jednotkou. Jedná se o flyšové vrstvy jílovců zčásti vápnitých a pískovců převážně drobových. Podle poměru složky pelitické a pískovcové i podle převažujícího složení hlavních typů pískovcových rozlišujeme ve vrstvách svrchního oddílu paleogénu série bělokarpatské vývoj vlárký a vývoj hlucký. Vývoj hlucký vyznačuje silná vápnitost složky pelitické i psamitické a převaha složky pelitické. Jílovce a slínovce vystupují ve vrstvách 0,02-5 m silných, výjimečně až 15 m silných. Jsou šedé až tmavošedé i zelenošedé, vzácně hnědé nebo černošedé, často světle žlutohnědavé, lavičkovité, hrubě nebo ploše lasturnaté nebo břidličnaté. Často jsou jemně moučkovité, písčité, někdy proužkovitě písčité. Občas jsou v nich vložky (až 2-3 m) modrošedých pevných slínovců, nerovně deskovitě odlučných, běložlutavě-okrově žlutě navětrávajících (bystrický typ). Nehojně a roztroušeně se objevují lávky světle šedých, bělavých, tříšťnatých, slínitých vápenců (12-20, výjimečně až 50 cm silné) čočkovitých. Navětrávají bělošedě nebo okrově žlutavě. Infiltrované Fe-oxidohydroxidy často v nich vytvářejí kresby typu zříceninového mramoru. Význačnou složkou hluckého vývoje jsou světle šedé, šedé až modrošedé, převážně aleuritické až jemnozrnné silně vápnité drobové pískovce až písčité vápence v lávkách a lavicích 2-40 cm, nejčastěji cm silných. Vzácněji jsou středně hrubě zrnité, drobně slídnaté. Silnější lavice mají často rozpad nepravidelně balvanitý, odlučnost mají hlavně lavicovitou, deskovitou až tabulkovitou. avětrávají šedohnědě, žlutohnědě, žlutohnědavě, rezavě hnědě. Místy jsou vyvinuty i pískovce hrubě zrnité, světle šedé - bělošedé, arkózovité (1 m), někdy až drobně slepencovité; klastický materiál (do 4-6 mm) je hlavně různobarevný křemen, šedé - černé rohovce, tmavošedý a sericitický fylit, živce; někdy mají nummulity, lithothamnia. Pleistocenní uloženiny řešeného území jsou fluviálního (náplavy vodních toků) a eolického (spraše) původu. K holocenním sedimentům zde patří sedimenty údolních niv, svahových sutí a hlín Geomorfologické poměry Podle geomorfologického členění ČSR (Demek J. a kol., 1987) leží řešené území v provinci Západní Karpaty. Regionální členění reliéfu ukazuje následující přehled: Subprovincie : Vnější Západní Karpaty Oblast : Slovensko - moravské Karpaty Celek : Vizovická vrchovina 6

7 Podcelek : Hlucká pahorkatina Okrsek : Boršická pahorkatina Subprovincie : Vnější Západní Karpaty Oblast : Slovensko - moravské Karpaty Celek : Vizovická vrchovina Podcelek : Hlucká pahorkatina Okrsek : Hlucká kotlina Řešené území leží na rozhraní geomorfologických okrsků Boršická pahorkatina a Hlucká kotlina. Boršická pahorkatina je členitá pahorkatina budovaná flyšovými horninami. Převažuje erozně denudační, strukturně litologicky podmíněný reliéf širokých krátkých hřbetů a vyvýšenin s velkými zbytky zarovnaného povrchu. Ty jsou odděleny krátkými průlomovými údolími nebo obklopeny sníženinami místy se sprašovým pokryvem. Hlucká kotlina má charakter strukturně litologicky podmíněné sníženiny na středním toku říčky Okluky. Dno má členitý reliéf s kryopedimenty a širokou údolní nivou Půdní poměry MATEČNÍ PŮDNÍ MATERIÁLY: Fluviální uloženiny: Jsou to aluviální, povodňové sedimenty. Složení sedimentů je závislé na petrografickém složení a stavbě celého povodí nad daným místem. Fluviální uloženiny jsou zde většinou nevápnité. Karpatský flyš: Pro horniny karpatského flyše je typické střídání jílovců a pískovců, většinou slabě vápnitých. Půdy vyvinuté na karpatském flyši mají v závislosti na procesu zvětrávání různě hloubkově omezený půdní profil. Povaha flyšových zvětralin je písčitá až jílovitá. Všeobecně jsou v půdách rozšířeny pískovcové úlomky, neboť vložky pískovců se vyskytují i v břidlicových souvrstvích. Půdy vzniklé na takovémto podkladu mají horší fyzikální i chemické vlastnosti, písčitou až písčito-hlinitou zrnitost s nejrůznější příměsí skeletu. Jedná se o půdy vysychavé se slabě kyselou reakcí. Obsah skeletu v ornici je 0-10 %. Spraše: Spraš je nezpevněný pórovitý sediment, slabě propustný, zpravidla bez vrstevnatosti. Tvoří ho prachové částice, vyskytuje se však i hrubší písčitá a jemnější jílovitá frakce. Spraš je světle žluté až hnědavé barvy, časté jsou vápnité konkrece (cicváry) a svislé vápencové rourky na místech kořenových systémů rostlin. Spraše se většinou vyskytují v sériích mocných několik metrů, mezi nimi jsou obvykle fosilní půdy. Na takovýchto podkladech se vyvinuly půdy s dobrými chemickými a fyzikálními vlastnostmi. Obecně jsou spraše a sprašové hlíny matečným materiálem pro černozemě a hnědozemě. 7

8 Sprašové hlíny: Je to nezpevněný sediment velmi podobný spraši. Vzniká obvykle vyluhováním CaCO3 ze spraše působením srážkové vody za vzniku jílu. PŮDNÍ TYPY: Plochu řešeného území zaujímají hnědozemě a fluviální půdy (niva Okluky) a ve vyšších a svahových polohách kambizemě Hydrologické poměry Podzemní vody: V oblasti karpatského flyše jsou prosté podzemní vody chudé a jsou vázané na málo mocné vrstvy rozpukaných pískovců flyšových souvrství. Prameny toků jsou v oblasti puklinových podzemních vod s malou vydatností. Zásoby podzemních vod jsou doplňovány sezónně, nejvyšších úrovní hladiny dosahují v květnu až červenci, nejnižších v říjnu až listopadu. Minerální vody jsou v řešeném území nevýznamné. Povrchové vody: Zájmovým územím protéká vodohospodářsky významný vodní tok Okluky. Na území katastru se do Okluky vlévají i bezejmenné levostranné přítoky. Ústí zleva do Petříkovce těsně před soutokem s Moravou. Toky mají poměrně rozkolísaný průtok, poněvadž retenční schopnost povodí je nízká. Nejvyšší odtok je v březnu až dubnu, nejnižší je koncem léta do zimních měsíců Biogeografické poměry Biogeograficky náleží řešené území do provincie středoevropských listnatých lesů, do podprovincie karpatské a leží v biogeografickém regionu hluckém. V zájmovém území je vymezena biochora: 2PC Pahorkatiny na vápnitém flyši 2. v.s. Potenciální přirozenou vegetaci tvoří mozaika dubohabřin panonských (Primulo veris- Carpinetum) a zejména karpatských. Na konvexních tvarech je doplňují teplomilné doubravy, zpravidla ze svazu Quercion petraeae (asociace Potentillo albae-quercetum). V potočních nivách lze předpokládat vegetaci asociace Pruno-Fraxinetum. Na odlesněných plochách se objevují teplomilné trávníky ze svazu Cirsio-Brachypodion pinnati. Pole jsou zde velká, v členitějším terénu středně velká, dělená sítí polních cest, větrolamů a vegetačních mezí vrstevnicového i spádnicového průběhu. Lesy mají podobu drobných fragmentů zarůstajících strží a strmých svahových partií, menších až středně velkých lesních celků, jakož i velkých celků a rozsáhlých komplexů, majících těžiště své plochy v sousedních biochorách. V současné dřevinné skladbě lesů k dubu a habru jako hlavním dřevinám přistupují borovice, buk, modřín, smrk, akát, bříza, lípy a další. Travní porosty jsou reprezentovány zbytky obhospodařovaných luk ve vlhčích partiích i pestrou škálou převážně xerotermních travnatobylinných a křovitých společenstev. Vodní plochy jsou reprezentovány řadou menších vodních toků, vesměs co do morfologie, čistoty vod i biotického bohatství zasažených agrárním charakterem intenzivně 8

9 obhospodařované krajiny. Sady a vinice jsou vázány jednak bezprostředně na sídla, jednak vytvářejí velké bloky ve volné krajině Širší vztahy Samotné řešené území je nadregionálním biokoridorem s vloženými lokálními biocentry. Řešená část NRBK K154 navazuje na RBC Kobylí hlava a na RBC Svatý Antonínek. Nejbližší lokalita soustavy Natura 2000 se nachází cca 2 km od trasy biokoridoru EVL Milejovské Louky, EVL Kobylí hlava a EVL Údolí Okluky. Maloplošná zvláště chráněná území jsou v blízkosti biokoridoru reprezentována PP Střečkův kopec, PP Okluky a PP Pod Husí horou (výkres č. 2). Návrh je v souladu s Generelem nadregionálního a regionálního ÚSES Zlínského kraje. Jeho trasa je stabilizovaná v ZUR a v územním plánu obce Aktuální stav Řešené území je situováno při jihovýchodním okraji katastrálního území Ostrožská Lhota (výkres č. 1). NRBK 154 na katastrálním území Ostrožská Lhota vede od RBC Sv. Antoníček po jižní hranici katastrálního území, dále vede severním směrem podél bezejmenných přítoků Okluky a podél samotné Okluky až na SV okraji k.ú. opouští. Je označen za částečně funkční s vloženými lokálními biocentry. Trasa nadregionálního biokoridoru reprezentuje především teplomilná hájová společenstva dubohabřin a zajišťuje přechod do Hluckého bioregionu. Velká část biokoridoru je situována podél bezejmenného přítoku Okluky, na tzv. žlebu který je výrazně modelován erozí v okolí řešeného území. Katastrální území obce Ostrožská Lhota lze zařadit do kategorie zemědělské krajiny polní se sady v nižších pahorkatinách. Zájmové území náleží do krajinného typu B harmonická krajina (dle Kocourkové, 1974) s průměrnou krajinářskou hodnotou. Charakter vizuálně vnímaných prostorů je na horizontu otevřený, místy uzavřený s průhledy. Lesní porosty zaujímají necelých 5 % katastrálního území, přičemž souvislé lesní celky zcela chybí. Původní listnaté lesy - s dominujícím dubem, bukem a javorem byly od konce 19. stol. a především v tomto století nahrazovány krátkodobě technicky i ekonomicky výhodnějšími dřevinami, jako akát a jehličnany, především smrk a borovice, vtroušeně je přítomen modřín. Lesní porosty v řešeném území jsou poplatny době a účelu vzniku. Podél potoka Okluka je směs listnatých dřevin, kde dominuje akát, ve žlebech je směs dřevin včetně jehličnatých (smrk, borovice), kde opět akát hraje jednu z důležitých rolí. Obecně byl akát zaváděn v oblasti v 19. století, protože pro potřeby produkce palivového dříví byl nejvhodnější dřevinou a porosty se obnovovaly kořenovou a pařezovou výmladností. Žleby byly terénně upraveny v období 60. a 70. let a z hlediska myslivosti (krycí dřeviny) byly osázeny i jehličnany. Akát je z hlediska původnosti dřevinnou nepůvodní, pochází ze Severní Ameriky východní pobřeží USA po prérijní oblasti. V mládí má velmi dobrou výmladnou schopnost, převážně z kořenů. Vzhledem k jeho nepůvodnosti a některým negativním vlastnostem (změna chemismu půdy) je nutné akátové porosty a příměs akátu postupně nahradit. 9

10 Na základě terénních průzkumů a dostupných podkladů byly v řešeném území identifikovány následující biotopy (výkres č. 3): K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny Křoviny se v řešeném území nachází v několika místech. Často se však jedná o porosty ostružiníku, případně nálety nepůvodních dřevin (škumpa ocetná) nebo ruderální bylinné porosty s bezem černým. L.3.3 Karpatské dubohabřiny Část lesních porostů byla zařazena do karpatských dubohabřin, i když jejich druhové složení je pozměněné. Nenacházejí se zde však invazivní nepůvodní druhy a vhodnými zásahy či ponecháním bez zásahu lze předpokládat postupné obohacení druhového složení. T1 Louky a pastviny V biokoridoru se nachází drobný segment udržovaného travního porostu. X2 Intenzivně obhospodařovaná pole Velká část řešeného území je v současné době intenzivně zemědělsky využívanou ornou půdou. X7 Ruderální bylinná vegetace mimo sídla Do této kategorie byly zařazeny části biokoridoru, kde je převaha bylinné vegetace s řídkým porostem stromů. X9 Lesní kultury s nepůvodními dřevinami Jedná se o porosty s akátem, smrkem ztepilým, modřínem. X9B Lesní kultury s nepůvodními listnatými dřevinami Jedná se o porosty listnatých dřevin s dominancí akátu. X11 Paseky s nitrofilní vegetací Jedná se o plochu s travním porostem a pozůstatkem starší výsadby stromů. Porost dřevin je však natolik řídký, že se v místě udržuje nelesní travní porost. X12 Nálety pionárských dřevin Plocha zarostlá nejen keři, ale i nálety stromů. V druhovém složení jsou zastoupeny také nepůvodní druhy. Plocha řešeného území činí m 2 a na této ploše je také vytvořen návrh řešení a návrh doporučení. Samotný návrh řešení, tedy realizační část projektu, zahrnuje plochu m NÁVRH ŘEŠENÍ A VÝZNAM AKCE Realizací akce bude NRBK K154 na k. ú. Ostrožská Lhota doplněn na finální výměru dle dokončené KPÚ Ostrožská Lhota a obměněn tak, aby druhová skladba porostů vyhovovala nárokům na územní systém ekologické stability. Tak dojde po zapojení výsadeb k plnění vymezených funkcí biokoridoru. Zájmové území je situováno v intenzivně zemědělsky využívané kulturní krajině na otevřené krajinné scéně. Biokoridor prochází krajinou a jeho řešená část je zakončena na výrazné dominantě kraje, Blatnické hoře s poutním kostelíkem sv. Antonína. Koncepčně je biokoridor navržen jako prostorově, strukturně i barevně rozmanitý celek, jehož základem jsou stávající lesní porosty doplněné nově navrženými segmenty. Tak dochází ke střídání ploch lesa, lučních porostů, luk s rozptýlenou zelení a rozvolněných křovin (výkres č. 4). Návrh nových segmentů respektuje uspořádání krajiny a nebrání významným pohledům. Propojením dílčích segmentů bude dosaženo plné funkčnosti této části biokoridoru. Do kompozice budou zároveň zahrnuty prvky k vytvoření zázemí pro hmyz a další drobné živočichy (kamenné zídky, broukoviště, zimoviště). 10

11 Cílem záměru je vytvoření stabilního, funkčního a druhově bohatého segmentu biokoridoru, který umožní migraci organismů a obohatí přírodu i krajinu ve svém okolí. Nadregionální biokoridor má ochranné pásmo 2 km na každou stranu od osy. Výhledově se doporučuje v tomto prostoru zvýšit diverzitu využití území a podpořit obnovu původních krajinných struktur. Funkční část NRBK je tvořena zejména trnovníkem akát, proto jsou navrženy zásahy i zde, s cílem vytvořit porosty druhově vhodných dřevin. V plochách PUPFL pak jsou návrhy zpracovány formou doporučení, která budou zapracována do LHO. Návrh revitalizace a doplnění biokoridoru je zpestřen drobnými enklávami bezlesí (luční porosty) a křovinami tak, aby byla podpořena nejen lesní biota, ale také druhy vyžadující travní porosty a rozvolněné porosty (zejména ptáci a hmyz) (výkres č. 4). Návrh řešení vegetačních úprav vytváří také další nášlapné kameny k propojení lokalit výskytu bourovce trnkového v oblasti JV Moravy (viz Studie možného propojení některých vybraných stanovišť bourovce trnkového v oblasti JV Moravy). Realizací K154 dojde k pozitivnímu ovlivnění krajinného rázu, zůstanou zachovány průhledy v krajině a zvýší se pestrost zemědělské krajiny. Návrh je v souladu s Generelem nadregionálního a regionálního ÚSES Zlínského kraje. Jeho trasa je stabilizovaná v ZUR a v územním plánu obce. Návrh byl v rozpracovanosti opakovaně konzultován s pracovníky AOPK ČR Segmenty řešeného území Díky ploše řešeného území a rozmanitým potřebám zásahů byl biokoridor na k.ú. Ostrožská Lhota pro potřeby tohoto projektu rozdělen na dílčí části (výkres č. 5). Jedná se o 10 segmentů, vymezených na základě dělení biokoridoru vloženými lokálními biocentry. Segmenty jsou pak dále dle navrhovaných zásahů a cílového stavu děleny na podsegmenty. Segment S1 Jedná se o segment biokoridoru, označený z větší části za funkční. S1 zasahuje i malou část LBC Koruny, jehož většina leží na k.ú. Hluk. V severní části trasa segmentu kopíruje tok Okluky, po asi 750 m se stáčí k jihu podél bezejmenného přítoku Okluky k lokálnímu biocentru Nad Oklukou. Plocha segmentu činí cca 3,5449 ha. S1a, m 2 V porostu funkční části naprosto převažuje trnovník akát (Robinia pseudoacacia), dále je zastoupena olše lepkavá (Alnus glutinosa), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), vrba (Salix sp.), bez černý (Sambucus nigra), topol bílý (Populus alba), šlechtěné euroamerické topoly (Populus sp.), třešeň ptačí (Prunus avium), lípa malolistá (Tilia cordata), jilm vaz (Ulmus 11

12 laevis), jírovec maďal (Aesculus hippocastanum), ořešák královský (Juglans regia), hrušeň polnička (Pyrus pyraster). Dle katalogu biotopů lze podsegment zařadit do X9B Lesní kultury s nepůvodními listnatými dřevinami. Na říčce byl zjištěn výskyt bobra evropského (Castor fiber). Podél toku, zejména v jeho jižní části, je silný výskyt podražce křovištního (Aristolochia clematitis) v bylinném lemu, který je potenciálním stanovištěm entomofauny. Břehový porost geograficky původních druhů stromů s keřovým lemem. S1b, 523 m 2 Podsegment je součástí orné půdy. Dle katalogu biotopů lze segment zařadit do X2 Intenzivně obhospodařovaná pole. Břehový porost geograficky původních druhů stromů. S1c, 2157 m 2 Jedná se o řídký porost dřevin podél bezejmenného přítoku Okluky. Bylinný podrost lze zařadit do biotopu X7 Ruderální bylinná vegetace mimo sídla. Nebyly zde zjištěny žádné geograficky nevhodné dřeviny. Porost geograficky původních druhů stromů. S1d, 6396 m 2 Podsegment je součástí orné půdy. Dle katalogu biotopů lze segment zařadit do X2 Intenzivně obhospodařovaná pole. Břehový porost geograficky původních druhů stromů (teplomilná doubrava) s keřovým lemem. S1e, 6454 m 2 Podsegment je součástí orné půdy. Dle katalogu biotopů lze podsegment zařadit do X2 Intenzivně obhospodařovaná pole. Rozvolněný porost jasanu ztepilého s bylinným podrostem předpokládá se samovolné rozšíření podražce křovištního do řídkých výsadeb. Vzhledem k zjištěnému výskytu motýla pestrokřídlec podražcový v blízkosti řešeného území (výše po toku Okluky), je cílem rozšířit do podsegmentu porost podražce a vytvořit tak vhodné stanoviště pro tento druh. 12

13 Segment S2 Část nadregionálního biokoridoru K 154 je tvořena biocentrem kompaktního tvaru. Větší díl jeho centrální části je zařazen do segmentu S3 díky shodnému stavu a navrhovaným opatřením. Zbytek centrální části tvořen funkčním porostem, obklopeným z obou stran plochami k doplnění. Plocha segmentu činí cca 2,5764 ha. S2a, 2181 m 2 Jedná se o funkční část segmentu s porostem geograficky vhodných dřevin podél bezejmenného přítoku Okluky. Dle katalogu biotopů lze podsegment zařadit do L3.3 Karpatské dubohabřiny. Porost geograficky původních druhů stromů (teplomilná doubrava). S2b, m 2 Podsegment je součástí orné půdy. Dle katalogu biotopů lze podsegment zařadit do X2 Intenzivně obhospodařovaná pole. Porost geograficky původních druhů stromů (teplomilná doubrava) s keřovým lemem. S2c, m 2 Podsegment je součástí orné půdy. Dle katalogu biotopů lze podsegment zařadit do X2 Intenzivně obhospodařovaná pole. Travní porost s rozvolněnými křovinami a hraniční výsadbou dřevin, keřový lem. Segment S3 Část biokoridoru kopíruje trasu bezejmenného přítoku Okluky od LBC Nad Oklukou k jihu je v celé délce označena za funkční. Z větší části je segment tvořen dřevinnou vegetací, při západním okraji ostrůvkovitě odolávají plošky travního porostu, místy doplněné ovocnými dřevinami. Plocha segmentu činí cca 7,757 ha. S3a, m 2 Jedná se o porost ve žlebu, v němž dominují nevhodné druhy dřevin trnovník akát, modřín opadavý, borovice. V porostu se ojediněle nachází také vhodné listnaté dřeviny jasan ztepilý, vrba, třešeň ptačí, olše lepkavá, dub. 13

14 Dle katalogu biotopů lze podsegment zařadit do X9 Lesní kultury s nepůvodními dřevinami. Žleb plní v lokalitě funkci zachytávání povrchových vod. Porost geograficky původních druhů stromů (teplomilná doubrava) s keřovým lemem v kombinaci s porostem křovin. S3b, m 2 Podsegment je tvořen travními porosty doplněnými o skupinové porosty dřevin při hranici s ornou půdou. Dle katalogu biotopů lze podsegment zařadit do T1 Louky a pastviny. Travní porost s dřevinami na hranici s ornou půdou. S3c, m 2 Plochu tvoří hustý porost křovin, vzniklý náletem na původně travním porostu. Dle katalogu biotopů lze podsegment zařadit do K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny. V konečné fázi na ploše vznikne porost lesního charakteru. Bude ho postupně dosaženo přirozenou sukcesí, která v podsegmentu již probíhá. S3d, 321 m 2 Podsegment je součástí orné půdy. Dle katalogu biotopů lze podsegment zařadit do X2 Intenzivně obhospodařovaná pole. Vysoké mezofilní křoviny. Segment S4 Část biokoridoru je tvořena biocentrem nepravidelného tvaru, které je v centrální části tvořeno plochou, označenou za funkční. Ta je tvořena lesním porostem s dominancí akátu. Nefunkční plochy jsou součástí bloku orné půdy. Plocha segmentu činí cca 4,16 ha. S4a, m 2 Jedná se o porost s dominancí akátu. Dále se v porostu vtroušeně nachází olše, jilm, jasan, dub, třešeň a modřín. Přítomné jilmy trpí grafiózou. Plocha je součástí PUPFL. Dle katalogu biotopů podsegment S4a mezi X9 Lesní kultury s nepůvodními dřevinami. Porost geograficky vhodných dřevin lipo-buková doubrava s keřovým lemem. 14

15 S4b, m 2 Jedná se o porost s dominancí akátu. Dále se v porostu vtroušeně nachází olše, jilm, jasan, dub, třešeň a modřín. Přítomné jilmy trpí grafiózou. Plocha je součástí PUPFL. Dle katalogu biotopů podsegment S4a mezi X9 Lesní kultury s nepůvodními dřevinami. Porost geograficky vhodných druhů stromů (teplomilná doubrava) s keřovým lemem. S4c, m 2 Na ploše S4c se nachází náletové křoviny, stanoviště je díky přítomnosti prameniště podmáčené, vegetace je spíše ruderální. Dle katalogu biotopů náleží podsegment S4c mezi K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny. Porost geograficky vhodných druhů stromů (teplomilná doubrava) s keřovým lemem. S4d, m 2 Plocha S4d zahrnuje porost lesního charakteru s dominancí akátu a příměsí jasanu a olše. Dle katalogu biotopů náleží podsegment S4d mezi X9 Lesní kultury s nepůvodními dřevinami. Porost geograficky vhodných druhů stromů (teplomilná doubrava) s keřovým lemem. S4e, m 2 Porost lesního charakteru se nachází také v podsegmentu S4e, zde je však složen z geograficky vhodných dřevin. Dle katalogu biotopů náleží podsegment S4e mezi L3.3 Karpatské dubohabřiny. Porost geograficky vhodných druhů stromů (teplomilná doubrava) s keřovým lemem. S4f, m 2 Jedná se o porost s dominancí akátu. Plocha je součástí PUPFL. Dle katalogu biotopů podsegment S4a mezi X9 Lesní kultury s nepůvodními dřevinami. Porost geograficky vhodných druhů stromů (teplomilná doubrava) s keřovým lemem. S4g, 2983 m 2 Plocha S4g zahrnuje porost lesního charakteru s dominancí akátu. 15

16 Dle katalogu biotopů náleží podsegment S4g mezi X9 Lesní kultury s nepůvodními dřevinami. Porost geograficky vhodných druhů stromů (teplomilná doubrava). S4h, m 2 Podsegment S4h tvoří pole. Dle katalogu biotopů náleží podsegment S4h mezi X2 Intenzivně obhospodařovaná pole. Porost geograficky vhodných druhů stromů (teplomilná doubrava) s keřovým lemem. S4i, 2247 m 2 Plochu tvoří travní porost s dřevinami, většinou ovocnými. Dle katalogu biotopů náleží podsegment S4i mezi X7 Ruderální bylinná vegetace mimo sídla s řídkým porostem ovocných dřevin. Travní porost s rozvolněnými dřevinami s postupnou samovolnou přeměnou v lipovou doubravu. S4j, 1328 m 2 Podsegment je součástí orné půdy, sousedí zčásti s porostem dřevin s dominancí akátu, zčásti s rozvolněným porostem převážně ovocných dřevin. Dle katalogu biotopů náleží podsegment S4j mezi X2 Intenzivně obhospodařovaná pole. Křoviny při okraji porostů dřevin vysoké mezofilní křoviny. S4k, m 2 Podsegment je součástí orné půdy. Dle katalogu biotopů náleží podsegment S4k mezi X2 Intenzivně obhospodařovaná pole. Travní porost s rozvolněnými křovinami a hraniční výsadbou dřevin. Segment S5 Segment biokoridoru propojuje LBC Podstolní, ležicí na prameni bezejmenného přítoku Okluky a LBC Losky, ležicí na hranici katastrálního území na levostranném přítoku Loskového járku. Z větší části je koridor označen za funkční, v porostu však převažují stanovištně a geograficky nevhodné dřeviny (trnovník akát, smrk ztepilý). 16

17 S5a, 362 m 2 Plochu tvoří porost křovin a stromů s třešní ptačí, slivoní, vrbou jívou. Dle katalogu biotopů náleží podsegment S5a mezi L3.3 Karpatské dubohabřiny. Porost s postupnou samovolnou přeměnou v dubohabřinu. S5b, m 2 Jedná se o porost s dominancí akátu. Dále se v porostu vtroušeně nachází jasan, dub, borovice, javor babyka a jilm habrolistý. Plocha je součástí PUPFL. Dle katalogu biotopů podsegment S4a mezi X9 Lesní kultury s nepůvodními dřevinami. Porost geograficky vhodných druhů stromů (teplomilná doubrava) s keřovým lemem. S5c, m 2 Podsegment je součástí orné půdy. Dle katalogu biotopů náleží podsegment S5c mezi X2 Intenzivně obhospodařovaná pole. Travní porost se soliterními a hraničními dřevinami. Segment S6 Segment je tvořen lokálním biocentrem Losky, které se nachází na hranici katastrálního území Ostrožská Lhota a v rámci řešeného katastru je celé území označeno za funkční, nicméně je tvořeno z větší části porostem smrku ztepilého. Plocha segmentu činí cca 1,0715 ha. S6a, 638 m 2 V podsegmentu se nachází břehový porost přítoku Okluky. Nebyly zde zjištěny žádné nevhodné druhy dřevin. Dle katalogu biotopů lze pod segment zařadit do L.3.3 Karpatské dubohabřiny (s částečně pozměněným zastoupením druhů). Porost geograficky vhodných druhů stromů (teplomilná doubrava). S6b, 745 m 2 Plocha S6b zahrnuje porost křovin (zejména bez černý) a ruderální, křovinami zarůstající plochy. Dle katalogu biotopů náleží podsegment S6b mezi K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny. 17

18 Porost geograficky vhodných druhů stromů (teplomilná doubrava). S6c, m 2 Jedná se o smrkovou monokulturu. Cca 90letý porost je první generací smrku. Dle katalogu biotopů lze podsegment zařadit mezi X9 Lesní kultury s nepůvodními dřevinami. Porost geograficky vhodných druhů stromů (teplomilná doubrava). Segment S7 Segment biokoridoru propojuje LBC Losky a LBC Chmelnice. Koridor přesahuje do k.ú. Blatnice pod sv. Antonínkem. Na je biokoridor označen za funkční. V porostu převažuje jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), třešeň ptačí (Prunus avium), olše lepkavá (Alnus glutinosa), javor klen (Acer pseudoplatanus), bez černý (Sambucus nigra). Jedná se o rozvolněný porost, který se strukturou blíží přirozenému lesu. Dle katalogu biotopů lze funkční část segmentu zařadit do L3.3 Karpatské dubohabřiny (s částečně pozměněným zastoupením druhů). Plocha segmentu činí cca 0,6649 ha. Porost geograficky vhodných druhů stromů (teplomilná doubrava). Segment S8 Segment je tvořen lokálním biocentrem Chmelnice, jež se nachází na hranici katastrálního území, přechází do k.ú. Blatnice a je označeno jako funkční, nicméně se zde nachází nálety invazních dřevin, přehoustlá tyčkovina či historická výsadba stromů se zanedbanou péčí a přerostlá křovinami. Plocha segmentu činí cca 3,4479 ha. S8a, 9939 m 2 Rozvolněný porost jasanu s příměsí lípy, olše, klenu, topolu. Strukturou se blíží přírodnímu lesu. Dle katalogu biotopů náleží podsegment S8a mezi L.3.3 Karpatské dubohabřiny. Porost geograficky vhodných druhů stromů (teplomilná doubrava). S8b, 8343 m 2 Podsegment je tvořen křovinami, které se samovolně zahušťují a rozšiřují do dalších ploch. Při hranici plochy se zemědělskou půdou se nachází několik ořešáků královských, které zůstanou ponechány. 18

19 Dle katalogu biotopů náleží podsegment S8b mezi K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny. Rozvolněné křoviny, tvořené zejména hlohem, jako plocha pro potenciální rozvoj bourovce trnkového. S8c, 3498 m 2 Jedná se o svah zarůstající křovinami. V porostu ojediněle přežívají zbytky dřívější neudržované výsadby stromů. Mezi křovinami jsou ložiska škumpy ocetné. Dle katalogu biotopů náleží podsegment S8c mezi K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny. Porost geograficky vhodných druhů stromů (teplomilná doubrava). S8d, 4283 m 2 Jedná se o svah s prořídlou historickou výsadbou, která je ohrožena pokračujícím rozšiřováním křovin z S8c. Z původní výsadby přežívají jedinci jilmu, dubu a klenu. Dle katalogu biotopů náleží podsegment S8d mezi T1 Louky a pastviny, a to díky nízkému zastoupení dřevin a dosud nezarostlému travnímu porostu. Porost geograficky vhodných druhů stromů (teplomilná doubrava). S8e, 8416 m 2 Jedná se o mladý porost převážně klenu, vytvářející místy až monokulturu. Velmi hustá tyčkovina vyžaduje okamžitou probírku. Dle katalogu biotopů náleží podsegment S8e mezi L.3.3 Karpatské dubohabřiny. Porost geograficky vhodných druhů stromů (teplomilná doubrava). Segment S9 Segment biokoridoru směřuje z LBC Chmelnice na jihozápad k RBC 74. Koridor je z větší části označen za nefunkční. Funkční část je tvořena z části přehuštěným porostem převážně lip a zčásti mladým přehuštěným porostem převážně dubů. Plocha segmentu činí cca 2,5621 ha. S9a, m 2 Jedná se o cca 15letou tyčkovinu se zanedbanou výchovou. Druhové složení je lípa, jasan, dub. Dle katalogu biotopů náleží podsegment do L3.3 Karpatské dubohabřiny. 19

20 Porost geograficky vhodných druhů stromů (teplomilná doubrava). S9b, m 2 Jedná se o lipovou pařezinu s modřínem. Porost je přehuštěný. Dle katalogu biotopů náleží podsegment do L3.3 Karpatské dubohabřiny. Porost geograficky vhodných druhů stromů (teplomilná doubrava). S9c, 4540 m 2 Podsegment je součástí orné půdy, jedná se o úzký pruh kolem stávající tyčkoviny. Biokoridor je sem rozšířen na vhodnou šířku. Dle katalogu biotopů náleží podsegment S9c mezi X2 Intenzivně obhospodařovaná pole. Porost geograficky vhodných druhů stromů (teplomilná doubrava). S9d, m 2 Podsegment je součástí orné půdy. Dle katalogu biotopů náleží podsegment S9d mezi X2 Intenzivně obhospodařovaná pole. Travní porost se soliterními a hraničními dřevinami. S9e, m 2 Podsegment je součástí orné půdy. Jedná se o pruh pole mezi stávajícím porostem a dalším podsegmentem, tvořeným ornou půdou. Dle katalogu biotopů náleží podsegment S9d mezi X2 Intenzivně obhospodařovaná pole. Porost geograficky vhodných druhů stromů (teplomilná doubrava). Segment S10 Segment S10 je tvořen malou části regionálního biocentra. Na katastrálním území Ostrožská Lhota se nachází pouze malá část tohoto biocentra a ta je celá označena za funkční. Část plochy je tvořena mladým porostem, z menší části je porost starší. Plocha segmentu činí cca 2,1659 ha. Všechny podsegmenty jsou zde evidovány jako PUPFL a návrhy jsou zde zpracovány formou doporučení (kapitola ). 20

21 1.2 NÁVRH OPATŘENÍ Návrh opatření bude proveden na ploše m 2. Bude provedeno kácení trnovníku akát jakožto nepůvodní invazní dřeviny. Trnovník akát je agresivně se šířící invazní dřevina, u níž lze předpokládat intenzivní šíření v řešeném území. Akát navíc způsobuje nitrifikaci půdy (obohacení dusíkem) a tím negativně ovlivňuje druhové složení bylinného patra (podporuje růst ruderálních rostlin - kopřiv, bezu černého apod.) a negativně působí na nové výsadby (jak nevyhovujícím chemickým složením půdy, tak konkurencí ruderálních druhů). Jeho likvidace v řešeném území bude sama o sobě přínosem pro oživení druhového složení porostů v lokalitě, avšak pouhé kácení by nepřineslo kýžený dlouhodobý efekt, jelikož hrozí opětovné obražení pařezů díky výborné výmladnosti druhu. Návrh řešení dále zahrnuje přípravu území pro výsadby, výsadby dřevin a založení travních porostů a následná péče o výsadby i travní porosty. Předmětem řešení je dále instalace jednotlivých opatření pro zvýšení biodiverzity, konkrétně loggerů, zimovišť a suchých zídek. Realizace projektu bude velmi pravděpodobně mít významný pozitivní vliv na populace významných druhů dle vyhlášky č. 395/1992 Sb., Červeného seznamu druhů ČR a Směrnice o stanovištích 92/43/EHS. Konkrétně se jedná o bourovce trnkového (Eriogaster catax), pestrokřídlece podražcového (Zerynthia polyxena) (více viz dokladová část Prohlášení o předpokládaném významném pozitivním vlivu) MAJETKOPRÁVNÍ VZTAHY K PŮDĚ Přehled parcel (tabulka č. 1 v tabulkové části dokumentace, výkres č. 6) je vypracován na základě parcelace po schválené pozemkové úpravě (zpracovatel PÚP Uherský Brod, 2010). Na některé parcely je zpracován návrh řešení, další jsou vypracovány formou doporučení (viz tabulka č. 1 v tabulkové části dokumentace). Z celkové plochy řešeného území (29,3349 ha) budou opatření realizována na 19,2832 ha. Z toho je 1,7363 ha v soukromém vlastnictví, zbylé plochy, na nichž dojde k realizaci navržených opatření, jsou ve vlastnictví obce Ostrožská Lhota. Další parcely, pro které je zpracováno pouze doporučení, jsou zahrnuty do tabulky č. 1 v tabulkové části dokumentace. Podle druhu pozemků je většina řešeného území tvořena kategorií ostatní plocha (69, 91%), dále vodní plocha (7,37 %), orná půda (1,15 %), PUPFL (21,54 %) a trvalý travní porost (0,03 %) (výkres č. 7). Veškeré pozemky zůstanou beze změny druhu pozemku. 21

22 1.2.2 CHARAKTERISTIKA AKCE Výběr vhodných druhů dřevin Cílové druhové složení nadregionálního biokoridoru K 154 na odpovídá dubohabřině, vegetačním typem osy biokoridoru je teplomilná doubrava. Podkladem pro výběr vhodných druhů dřevin byla skupina typů geobiocénů vymezená v rámci biogeografického členění ČR, Katalog biotopů České republiky a také vlastní terénní průzkum. S přihlédnutím k aktuálnímu stavu lokality, stanovištním a prostorovým limitům a stavu okolních porostů byla provedena volba stanovištně původních druhů dřevin. Tabulka (tab. 1) obsahuje celkový soupis použitých druhů, které jsou v jednotlivých segmentech použity v různém zastoupení. Tabulka 1: Druhy dřevin použité pro návrh doplnění a revitalizace K 154 Stromy Keře dub letní habr obecný hrušeň polnička jasan ztepilý javor babyka jeřáb břek jeřáb oskeruše jilm vaz lípa malolistá olše lepkavá topol bílý třešeň ptačí vrba bílá brslen evropský brslen bradavičnatý dřín obecný hloh jednosemenný hloh obecný kalina obecná kalina tušalaj krušina olšová líska obecná ptačí zob obecný řešetlák počistivý svída krvavá vrba jíva vrba nachová vrba šedivá zimolez obecný Quercus robur Carpinus betulus Pyrus pyraster Fraxinus excelsior Acer campestre Sorbus torminalis Sorbus domestica Ulmus laevis Tilia cordata Alnus glutinosa Populus alba Prunus avium Salix alba Euonymus europaeus Euonymus verrucosus Cornus mas Crataegus monogyna Crataegus laevigata Viburnum opulus Viburnum lantana Frangula alnus Corylus avellana Ligustrum vulgare Rhamnus cathartica Cornus sanguinea Salix caprea Salix purpurea Salix elaeagnos Lonicera xylosteum Požadavky na rostlinný materiál Pro výsadbu bude použit materiál výhradně z výpěstků místní provenience, dřevinný materiál z místních školek. Specifikace sazenic je pak uvedena v popisu navrhovaných opatření níže. Volba druhů nebo velikosti může být po konzultaci upravena dle aktuální nabídky školek. 22

23 Pokud se nejedná o poloodrostky a odrostky, budou použity sazenice minimálně dvouleté, životaschopné a nenarašené. Zatravnění bude provedeno regionální trávobylinnou směsí (např. z produkce ČSOP Bílé Karpaty) s vyšším zastoupením dvouděložných rostlin (cca 20 %). Travinobylinné směsi musejí být z kvalitních, zralých, nepřeležených semen Popis navrhovaných opatření Nadregionální biokoridor K154 zahrnuje na některé plochy označené za funkční, které však svým druhovým složením neodpovídají přirozené vegetaci a je třeba zde provést obnovu porostů. V porostu předmětných ploch je vysoké zastoupení trnovníku akát, který je invazní dřevinou a jeho existence by ohrožovala budoucí výsadby. Akátové porosty také nemohou plnit všechny funkce územního systému ekologické stability, jelikož negativně ovlivňují vlastnosti půdy a dokáží se agresivně šířit a potlačovat další druhy, čímž snižují biodiverzitu všech pater dřevinného porostu. Z výše uvedených důvodů se navrhuje likvidace trnovníku akátu, a to jak vzrostlých jedinců, tak akátových výmladků. Pro podporu biodiverzity fauny i flory jsou dále navrženy jednotlivé prvky, jako loggery, suché zídky nebo zimoviště, které budou umístěny na vhodných místech v rámci K 154 (výkres č. 8). Kácení dřevin v rámci přípravy území shrnuje výkres č. 3 a tabulky č. 2 a 3 v tabulkové části dokumentace. Dále se v ploše biokoridoru na nacházejí plochy nefunkční, které budou zakládány na orné půdě. Budou provedeny následující zásahy: a) Vytyčení hranic řešeného území Bude provedeno před samotnou realizací jako první krok. Vytyčení není vhodné provádět v časovém předstihu z důvodu vandalismu. b) Kácení trnovníku akátu Trnovník akát je agresivně se šířící invazní dřevina, u níž lze předpokládat intenzivní šíření v řešeném území. Akát navíc způsobuje nitrifikaci půdy (obohacení dusíkem) a tím negativně ovlivňuje druhové složení bylinného patra (podporuje růst ruderálních rostlin - kopřiv, bezu černého apod.) a negativně působí na nové výsadby (jak nevyhovujícím chemickým složením půdy, tak konkurencí ruderálních druhů). Z tohoto důvodu se navrhuje kácení trnovníku akátu. Kácení je řešeno lesnickým způsobem (viz box 1) jedná se o obdobu těžby v lese, což je způsob vhodný pro zapojené porosty jako je tomu v našem případě. Kmeny budou uřezány nízko nad zemí a čerstvý pařez bude ihned zatřen totálním herbicidem (Roundup biaktiv). Použit bude 1 ml na 10 cm obvodu pařezu zředěný 25 ml vody. Kácení proběhne ke konci vegetačního období (srpen září), neboť pak bude herbicid nejúčinněji natažen do kořenů a omezí se tím výmladkovost. Nutná je okamžitá likvidace zbytků po kácení (listy, větve, ), a to spálením na místě samém, čímž se sníží riziko rozšíření semen akátu na minimum. Ošetření je nutno provést do 8-9 hodin po kácení. 23

24 Dřevo bude využito pro potřeby obce, větve do průměru 7 cm budou spáleny ihned po kácení na místě samém. Box. č. 1: Objemy porostních skupin byly stanoveny takto: U všech dřevin se změří tloušťka ve výčetní výšce (1,3 m nad zemí). Ze změřených tlouštěk se stanoví střední tloušťka (ze střední kruhové základny) a vyhledají se stromy v porostu o této střední tloušťce. Změří se výšky těchto stromů a z nich aritmetickým průměrem se získá střední výška porostu. Obě získané hodnoty (střední tloušťka a střední výška) jsou rozhodující pro určení jednotné objemové křivky. V tabulkách jednotných objemových křivek se nalezne křivka odpovídající střední tloušťce a střední výšce dané dřeviny. Poté se podle tabulek zjistí objem jednoho kmene v daném tloušťkovém stupni a pronásobí se počtem kmenů příslušejících do tloušťkového stupně. Výsledky se sečtou a objem dané dřeviny v porostní skupině je hotov. Tabulky jednotných objemových křivek jsou schválené pro ČR Ministerstvem zemědělství a metodika výpočtu je popsána ve standardních učebnicích dendrometrie pro střední a vysoké školy lesnického směru (autoři Korf, Šmelko, Štipl, Sequens, Simon). c) Odstranění akátových výmladků Výmladky trnovníku akátu budou rovněž káceny v období srpen září. Jejich pařezy budou zatřeny totálním herbicidem (Roundup biaktiv). Nebylo však možné přesně spočítat počet a obvody výmladků, proto je v rozpočtu kalkulováno kácení výmladků na plochu, bude však probíhat stejně jako u vzrostlých akátů! Ošetření je nutno provést do 8-9 hodin po kácení. Akátové výmladky budou po kácení likvidovány spálením a jsou zahrnuty do položky pálení klestu. d) Kácení nevhodných dřevin - stromy Ostatní dřeviny navržené ke kácení budou káceny ve stejném čase jako trnovník akát, tedy srpen září, a to z důvodů ryze praktických a ekonomických. Je technicky vhodnější provést kácení najednou. Stromy, které by byly ponechány, by při kácení akátu byly poničeny, kácení by bylo náročnější. Dále by ponechané stromy ohrožovaly bezpečnost práce na lokalitě, jelikož by byly vystaveny nezvyklým stresovým podmínkám. Inventarizace dřevin ke kácení je předmětem tabulky č. 2 a 3 v tabulkové části dokumentace. Kácení je řešeno lesnickým způsobem (viz box 1) jedná se o obdobu těžby v lese, což je způsob vhodný pro zapojené porosty jako je tomu v našem případě. Dřevo bude využito pro potřeby obce. Nehroubí bude štěpkováno a je kalkulováno jako 1/3 objemu hroubí. e) Odstranění keřového podrostu Keřový podrost bude kácen současně se stromy. Vykácené dřeviny budou štěpkovány. Jelikož není možné přesně stanovit objem štěpky, je kalkulováno s 15 m 3 štěpky na 1 ha keřových porostů se zapojením %. f) Odstranění keřových porostů Keřové porosty budou káceny mimo vegetační období a zejména mimo období hnízdění ptáků (do poloviny března). V takto vzniklých plochách bude věnována zvýšená pozornost ožinu, a to až do doby zapěstování sazenic. V opačném případě by zanedbáním péče došlo k zárustu výsadeb křovinami. 24

25 Vykácené dřeviny budou štěpkovány. Jelikož není možné přesně stanovit objem štěpky, je kalkulováno s 30 m 3 štěpky na 1 ha keřových porostů se zapojením %. g) Příprava orné půdy Na plochách zakládaných na zemědělské půdě bude provedena mělká orba, dvojí vláčení a poté válení. h) Suchá zídka Z kamene sesbíraného z nově zakládaných ploch biokoridoru budou vytvořeny suché zídky. Ty podpoří populace plazů, ale také např. bělořita šedého, různé druhy bezobratlých či suchomilné druhy rostlin. Zídka bude podlouhlého tvaru o šířce 2 m na základně, výšce 1 1,2 m a různé délce (dle segmentu). Kameny nebudou slepovány zeminou ani jiným materiálem. Kameny v zídce nemusí být uspořádány jako v klasických zahradních zídkách, bude se jednat spíše o jakýsi tvarovaný snos kamení (viz obrázek č. 1 a 2). Kameny budou nasbírány v řešeném území, jejich frakce bude tedy různá. Obrázek č. 1 a 2: Příklady řešení suché zídky jako tvarovaného snosu kamení. i) Umělé zimoviště pro plazy Zimoviště bude dalším prvkem, který podpoří zejména populace plazů, ale také další obratlovce i bezobratlé živočichy. Zimoviště je vlastně hromadou organického materiálu, jehož postupným tlením dochází k uvolňování tepla a jsou tak vytvořeny specifické mikroklimatické podmínky. Návrh zahrnuje vybudování dvou umělých zimovišť. Mohou však být zakládány i další podobné prvky, např. při probírkách a provádění managementu v biokoridoru jako hromady organické hmoty zatížené většími větvemi / kmínky. Bude-li třeba se zimovištěm manipulovat, musí být vhodně stanoveno načasování, aby plazi nebyli rušeni v období zimování, tedy v říjnu až březnu. Umělé zimoviště bude založeno z místního materiálu kameny z ploch, kde budou realizovány vegetační úpravy, suché listí, větve a hrubší dřevo z odstraňovaných dřevin (mimo nepůvodní druhy). Průměr zimoviště bude 3 m, výška nad zemí 1,5 m, hloubka pod zemí 0,3 m. Spodní vrstva bude tvořena hrubým materiálem (kameny) o tloušťce 0,2 m. Další vrstvou bude jemnější materiál (suché listí, cca 7 m3), který bude na povrchu překryt většími větvemi (cca 14 m2), aby nedošlo k jeho rozfoukání (viz obrázek 3). 25

26 větve suché listí kameny Obrázek 3: Zimoviště pro plazy (dle Mikátová a kol. 1995). j) Broukoviště (loggery) Loggery neboli broukoviště budou umístěny v porostu s již vzrostlými stromy, které je budou chránit před přímým slunečním světlem. Logger je tvořen celými neodkorněnými kmeny geograficky původních druhů stromů, které mohou být rozřezány na různě dlouhé části. Jednotlivé části kmenů pak budou zapuštěny cca 30 cm do volné půdy a vhodně uspořádány. Pro loggery budou použity kmeny stromů, které musely být káceny kvůli bezpečnosti apod., tedy starší stromy. Před jejich pokácením bude na kmeni jasně označena strana orientovaná k severu a tato orientace vůči světovým stranám pak bude zachována při ukládání částí kmene na své místo v rámci loggeru. Pokud bychom totiž pokácený strom ponechali na místě ležící, začne se v něm v důsledku kontaktu s půdou měnit mikroklima, což může být pro řadu hmyzích larev fatální. V broukovišti je proto vhodné postavit kmen do stejné pozice vůči světovým stranám, v jaké původně stál. Každé broukoviště (obr. č. 4) bude tvořeno nejméně jedním kmenem o výšce cca 2 m nad terénem, min. dvěma kmeny o výšce cca 1 m nad terénem a min. 7 kmeny o výšce cca 0,6 m. Jednotlivé části kmene o výšce 0,6 2,3 m budou zapuštěny nejméně 30 cm do země tak, aby nehrozily svalením a nebyly tak bezpečnostním rizikem. Správně označené kmeny pro broukoviště zajistí obec Ostrožská Lhota. Obrázek č. 4: Příklad řešení loggeru. 26