Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta informatiky a statistiky. Informační etika a její dodržování v online prostředí

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta informatiky a statistiky Informační etika a její dodržování v online prostředí Vypracoval: Libor Marek Vedoucí práce: Mgr. Ing. Tomáš Sigmund, Ph.D. Rok vypracování: 2014

Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracoval samostatně. Veškeré použité podklady, ze kterých jsem čerpal informace, jsou uvedeny v seznamu použité literatury a citovány v textu podle normy ČSN ISO 690. V Praze dne 5. 5. 2014 Podpis:...

Poděkování: Rád bych poděkoval panu Mgr. Ing. Tomáši Sigmundovi, Ph.D. za vedení mé bakalářské práce, za jeho cenné připomínky a rady.

Abstrakt Tato bakalářská práce se zabývá informační etikou a jejím dodržováním v online prostředí. První část předkládá stručnou historii vývoje etiky a představuje základní etické postoje. Druhá část práce je věnována dílčí oblasti etiky, kterou představuje informační etika, jež úzce souvisí s fenoménem dnešní doby, kterým je internet. Rovněž jsou zde popsány související etické kodexy a normy, dále platná legislativa v České republice a představeny jsou také všeobecné zásady informační etiky ve spojení s internetovým prostředím. Třetí část je zaměřena na praktickou rovinu, v rámci které je řešeno obecné chování lidí na internetu a popsány jsou problémy s ním spojené. Pozornost je přikládána oblasti elektronické korespondence, reklamy na internetu a řešeno je také téma sociálních sítí. V případě sociálních sítí byla provedena SWOT analýza pro detailní rozbor této problematiky a k vyvození konkrétních závěrů z dané oblasti. Závěrečnou část práce představuje vyhodnocení dotazníkového šetření, které bylo vytvořeno konkrétně pro tuto práci, a následně shrnutí dosažených závěrů z této práce s návrhem možných řešení ke zlepšení stávající situace. Příkladem závěrečného tvrzení je fakt, že by etická stránka věci neměla být společností opomíjena a současně s platnou legislativou České republiky by měla být pomocnou rukou při budování lepší společnosti a zlepšení chování nejen v oblasti internetu. Klíčová slova Etika, informační etika, etický kodex, legislativa, normy, informace, internet, sociální síť

Abstract This bachelor thesis is focused on information ethics and her compliance with the Internet. The first part shows a brief history of the development of ethics and ethical principles. The second part is devoted to information ethics that is linked to Internet, the phenomenon in today s world. This part also describes ethical codes and standards, attends to valid Czech legislation and general principles of information ethics in connection with the Internet. The third part is focused on practical level that is devoted to general behavior of the internet users (and problems or threats, which occur there). Furthermore, stress is laid on issue of electronic correspondence, online advertising or internet advertising and social networking sites. In the part of social networking sites, there is created a SWOT analysis to draw specific conclusions. In the final part, there is published survey, which was created specifically for this bachelor thesis with proposal of possible solutions to improve the current situation. An example of the final claim is that the ethical side of the issue should not be neglected by the society. The ethics (in connection with the legislation of the Czech Republic) should help to build a better society and improve the behavior not only on the Internet. Keywords Ethics, information ethics, ethics code, legislation, standards, information, internet, social network

Obsah Úvod... 8 1 Obecná etika (teorie, resp. teoretická východiska)... 11 1.1 Historie etiky a její postupný vývoj... 12 1.2 Etické teorie a normy... 13 1.2.1 Teleologický pohled... 14 1.2.2 Teologický pohled... 14 1.2.3 Deontologický pohled... 15 1.2.4 Shrnutí pohledů s aplikací do současného virtuálního světa... 15 2 Informační etika... 17 2.1 Kodexy informační etiky... 18 2.1.1 Kodex reklamy... 20 2.1.2 Kodex žurnalistický... 20 2.1.3 Kodex knihovnický... 20 2.2 Související legislativa v oblasti práce s informacemi v ČR... 21 2.2.1 Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím... 21 2.2.2 Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů... 22 2.2.3 Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském... 22 2.2.4 Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu... 22 2.3 Shrnutí kodexů, norem a legislativy z hlediska dopadu na společnost... 22 2.4 Všeobecné zásady informační etiky ve spojení s internetovým prostředím... 23 2.4.1 Citační etika... 25 2.4.2 Netiquette... 25 3 Aplikace etiky do praxe aneb etika na internetu... 27 3.1 Obecné chování na internetu a problémy s ním spojené... 27 3.1.1 Kyberšikana... 28 3.1.2 Kyberstalking... 29 3.1.3 Kybergrooming... 30 3.1.4 Shrnutí... 30 3.2 Reklama na internetu... 32 3.3 Elektronická korespondence... 32 3.3.1 Phishing... 33 3.3.2 Spamování... 33 3.4 Sociální sítě... 34 4 Vyhodnocení dotazníkového šetření... 39 Závěr... 45 Bibliografie... 48 Seznam grafů... 51

Seznam obrázků... 51 Seznam tabulek... 51 Příloha... 52 1. Odpovědi respondentů na dotazníkové šetření (vč. otázek)... 52

Úvod V 70. letech 20. století takřka nikdo nevěděl, co vznik počítačové sítě představuje, jakou bude mít budoucnost a jaký to bude mít celkový dopad na společnost. Od té doby však počet připojených počítačů (i uživatelů) rapidním způsobem vzrostl. Navíc je možné označit posledních 20 let za revoluci v oblasti informačních a komunikačních technologií. V současné době (v porovnání s počátkem rozvoje tohoto fenoménu) by si jen stěží někdo představil život bez aktivního využívání informačních a komunikačních technologií. (1) Předešlé tvrzení je možné doložit zveřejněnými statistikami Českého statistického úřadu, podle kterého je například 62 českých domácností ze 100 připojeno k internetu. V roce 2011, ke kterému se váže i předchozí záznam, se lidé připojovali k internetu nejčastěji prostřednictvím bezdrátového připojení (tento způsob využívalo 51% domácností s internetem). Mezi činnosti, které lidé provozují na internetu a jsou určené pro jejich soukromé účely, patří zejména prohlížení a čtení online zpráv a vyhledávání informací o zboží a službách. Významný nárůst byl zaznamenán v případě podílu jednotlivců na telefonování přes internet. V roce 2006 se jednalo o 8% populace (celkově pětina uživatelů internetu), v roce 2011 se této oblibě těšila již třetina dospělé populace, kterou tvořilo 48% uživatelů internetu. (2) Jak již bylo zmíněno v úvodních řádcích, stále více lidí si nachází cestu k tomuto virtuálnímu světu, jehož neustálý rozvoj způsobuje, že mnohé činnosti uživatelů z reálného světa jsou přenášeny právě do tohoto kyberprostoru. Dnes už jistě nikoho nepřekvapí, že největší procento z prováděných činností zaujímá komunikace přes internet, jež může mít podobu textovou, zvukovou i obrazovou. V posledních několika letech se rovněž hojně rozvinulo podnikání a obchodování na internetu. Podle statistik z konce roku 2013 se zálibě v nakupování přes internet těší 10x více lidí než před 10 lety a je oblíbenější zejména u mladších a vzdělanějších Čechů. (3) Pro úspěšné fungování internetu a jeho další vývoj je však potřeba kontrolovat, resp. regulovat činnosti uživatelů v internetovém prostředí. Kdyby tento prostor neměl žádné hranice, kam až běžný uživatel může zajít, znamenalo by to zřejmě pokles jeho využívání a ztrátu značné části společnosti jako uživatelů. Neznamená to však, že by internet byl v dnešní době pevně regulován nějakými pravidly (i když určitá snaha regulovat internet existuje a zákony se již zabývají elektronickým prostředím). Vzhledem k jeho masivnímu rozšiřování by už z logické stránky věci bylo těžké pokrýt každou oblast, do které již stačil proniknout, určitými pravidly a povinnostmi jedince a následně monitorovat jejich dodržování, resp. nedodržování. Pro příklad jsou v této práci uvedena pravidla související s chováním uživatelů v prostředí počítačové sítě aj. (viz kapitola 2.4). 8

Avšak zastupují pouhé doporučení, resp. všeobecné zásady, kterými by se měl jedinec řídit, měl by je ctít a respektovat. To, že by došlo k poklesu využívání internetu samotnými uživateli je myšleno jako důsledek jednání některých jedinců ve virtuálním světě a zvláště na tuto problematiku je v práci kladen velký důraz. Je to proto, že nerespektováním a nedodržováním principu (smyslu) správného chování lidé ztrácejí důvěru a pocit bezpečí v daném prostředí. V prostředí internetu, ve kterém chování uživatelů vychází z etických postojů jejich běžného života, se řeší postavení jednotlivců a jejich jednání a vystupování, jejich přístup k práci s nejrůznějšími informacemi a v neposlední řadě také otázka komunikace mezi lidmi. Kromě etiky se o regulaci internetu snaží také legislativa, která na rozdíl od etického rámce, jenž představuje soubor doporučení, zastává funkci kontrolní a umožňuje uvalení trestu na jedince při porušení určitých zásad. Jak je ale uvedeno v kapitole věnující se dodržování informační etiky v prostředí internetu (praktická rovina), nemusejí být etika a legislativa natolik účinné vzhledem k rozsahu, který právě internetové prostředí v dnešní době zaujímá. Cílem této práce je poukázat na současný stav dodržování, resp. nedodržování etického rámce v praktickém měřítku, konkrétně je řešena otázka (role) informační etiky v jednotlivých oblastech internetu, a přinést tak komplexní shrnutí problematiky etického chování v internetovém prostředí a stejně tak poskytnout pohled na vztah dnešní společnosti k samotné etice. To, jaká rizika, nebezpečí či hrozby ve fenoménu dnešní doby, který internet představuje, vznikají a rovněž nastínění jejich možných řešení včetně vlastního zhodnocení konkrétní situace. Důležitou roli hraje také povědomí lidí a celková informovanost společnosti o možných příčinách a následcích neetického jednání ve virtuálním světě (značnou vypovídající hodnotu reprezentují dosažené výsledky z provedeného dotazníkového šetření). Řešena je zejména problematika sociálních sítí, v rámci které je navíc detailně zpracována SWOT analýza, prostřednictvím které je možné vyvodit konkrétní závěry z dané problematiky, dále oblast reklamy na internetu a její vliv na společnost a rozebráno je také aktuální téma elektronické korespondence. Kromě stanovených cílů napomáhají k bližšímu představení problematiky informační etiky a jejího dodržování v online prostředí následující zkoumané otázky, jež reprezentují konkrétní okruhy zkoumání a analýzy: Je v prostředí sociálních sítí (uživateli) dodržována informační etika? Jsou uživatelé internetu dostatečně informováni o možných hrozbách virtuálního světa? Vyskytují se rozpory v oblasti práce s informacemi v rámci informační etiky, resp. legislativy ČR? 9

Mimo stručný historický vývoj etiky jsou základem pro analýzu problematiky informační etiky a jejího dodržování v online prostředí tři základní etické pohledy či postoje - teleologický, deontologický a teologický (normativní). Tyto postoje jsou v průběhu práce uvedeny do přímé konfrontace se současnými trendy chování v internetovém prostředí. Dochází tím rovněž ke zjištění, zda je možné z nich vycházet i v dnešním (moderním) světě a získat tak určitou pomoc při rozhodování se v nejrůznějších situacích. Celá kapitola je věnována problematice informační etiky a pozornost je také přikládána k platné české legislativě v oblasti práce s informacemi. Tato práce je obohacena o zmíněný průzkum, který byl zpracován výhradně k tomuto tématu a předkládá postoje zúčastněných jedinců k dané problematice (jeho vyhodnocení se objevuje již v průběhu práce, detailnímu rozboru je pak věnována předposlední kapitola). 10

1 Obecná etika (teorie, resp. teoretická východiska) Výraz etika vychází z řeckého slova éthos, které lze volně přeložit jako mrav. Etiku je tak možné chápat jako uplatňování normativů mravní povahy, dále jako množinu principů směřující k rozhodování mravních problémů a v neposlední řadě také jako vědu o morálce. Za problémy, kterými se etika zabývá, je možné považovat otázky po původu a podstatě morálky (stejně tak otázka její funkčnosti) a také vztah morálky a práva. Samotnou morálku je možné chápat jako souhrn hodnotících pravidel či zásad, jimiž se lidé v určitém ohledu řídí (praktické mravní jednání). (4) Ve vlastním smyslu je etika filozofickou disciplínou a je vědou o správném řádu lidských činů. Hlavním zaměřením je to, jak se lidé mají správně chovat. Tento fakt je blíže představen v jednotlivých částech práce ve vztahu k dané situaci. Jako shrnutí poslouží mnou navržené tvrzení, že předmětem etiky je morální život lidí a rozlišování toho, co je dobré a špatné, a úkolem je stanovovat základní pravidla lidského života a na základě toho zkoumat jednotlivé podmínky mravnosti. Za mravnost je označováno jednání, které spočívá ve svobodném rozhodnutí odpovídajícím obecným mravním normám či standardům. Etické chování jedinců je velmi různorodé, každý totiž může mít (v reálném životě se s tím lze setkat každý den) v určité chvíli odlišný názor od ostatních. Navíc je těžké rozeznat, který z těchto názorů, resp. postojů je možné považovat za správný a který nikoliv. Z toho důvodu je těžké stanovit jasná pravidla, která by se těšila ohlasu společnosti a byla jí navíc dodržována. V úvodní kapitole této práce je přiblížen historický vývoj této filosofické disciplíny, zmíněni jsou nejvýznamnější myslitelé, kteří se v daném období zabývali problematikou etiky, a rovněž jsou zde představeny základní etické teorie a postoje, které tvoří východisko pro dílčí oblast etiky, jež je ústředním tématem této práce a kterou představuje informační etika. Aplikace jednotlivých etických postojů či pohledů probíhá v každodenním životě jedince, a to zejména ve chvíli, kdy se rozhoduje o (jednotlivých) krocích svého jednání a chování. 11

1.1 Historie etiky a její postupný vývoj První zmínky o obecné etice se objevují již v antice, kde byla pozornost věnována morálním otázkám a to zejména z pohledu vhodného chování (mj. i z pohledu dobra a zla). I když bylo prvotní rozpracování provedeno Sokratem (469-399 př. n. l.), který se zcela odchýlil od ostatních učenců dané doby (zabývali se filozofií přírody ) a soustředil se na otázku člověka a etiky, je za samotného zakladatele etiky jako vědy považován Aristoteles, jeden z nejvýznamnějších filozofů své doby. Aristotelovým ústředním dílem je Etika Nikomachova, ve kterém je za základ etiky považováno lidské jednání řízené rozumem (ten je základem společenského jednání). Opakováním rozumové činnosti vzniká ctnost, která je uváděna jako jeden z hlavních prostředků dosažení mravního jednání. S ohledem na Aristotelovy myšlenky vyplývá fakt, že stejně jako je ctnost pro člověka přirozeným úkazem, je i etika jako věda pro člověka přirozená. (5) Nejvýznamnějším křesťanským myslitelem, který se v období středověku zabýval otázkou morálky, byl Tomáš Akvinský (1225-1274). Ten se ve svých názorech a myšlenkách vracel k Aristotelovi a snažil se jeho učení propojit s křesťanskou etikou (hlavní dílo Suma Teologie). Po smrti Akvinského se učení zvané tomismus značně rozšířilo a lze se s ním setkat i v dnešní době. (6) V novověké filozofii se oblastí etiky zabýval nizozemský filozof Baruch Benedictus Spinoza (1632-1677), který se ve svých dílech opírá o myšlenky Descarta, který byl jeho učitelem, a klade důraz na přirozenost člověka. Předkládá tvrzení, že člověk je mravný, jestliže své chování tvoří podle vlastní přirozenosti a v případě že tak nejedná, je nesvobodným. (7), (8) Významným představitelem novodobé etiky (i s ohledem na dnešní dobu) je Immanuel Kant (1724-1804), který ve svém díle Kritika praktického rozumu navrhuje etiku, jejíž uplatňování odvozuje z tzv. kategorického imperativu. Ten lze interpretovat takto: jednej jen podle té maximy, o níž můžeš zároveň chtít, aby se stala obecným zákonem. (9) Kant tak nechával zcela volný průchod lidské svobodě. V protikladu s Kantovou prací vystoupil Herbert Spencer (1820-1903), který rozdělil etiku na absolutní a relativní. Tvrdí, že není možné posoudit lidské chování jako absolutně dobré či špatné, ale pouze relativně, a dodává, že pokud budou převládat dobré pocity, bude život stát za to, aby jej člověk prožil. (10) Na Spencera poté navázal John Stuart Mill (1806-1873), jehož práce je spojována s utilitarismem, který je více přiblížen v jedné z následujících etických teorií, konkrétně se jedná o teorii teleologickou. Existuje řada dalších osobností, které jsou spojovány s etickým myšlením, jejich pokusy o obohacení etiky však nebyly tak zásadní. 12

1.2 Etické teorie a normy Dle různých přístupů k tradičním etickým problémům vzniklo v průběhu historie samotné filosofie široké spektrum etických teorií. Specifické jsou zejména tím, že společnosti ukazují, jaké pole kontroverzních mínění a představ může etika představovat a nakolik komplikované jsou zmíněné etické problémy. Pro dílčí etické teorie, jejichž podstata je v následujících podkapitolách blíže představena, platí, že každá z nich se zaměřuje jiným směrem, čímž se od sebe odlišují. Jedna je založena na plnění povinnosti, která nutí jedince dodržovat určitá pravidla, druhá se zaměřuje na důsledky činů, kterých se člověku tímto postojem dostane (předpokladem je, že výsledek bude maximálně prospěšný) a jiná se orientuje na poli toho, co etické chování přináší. Navzdory mnoha názorům a vyprávěním na téma nesoucí název etika je pouze na člověku samém, co přijme za svou etickou normu a podle které se bude rozhodovat a chovat. V souvislosti s etickými teoriemi a normami je zde rovněž patrný vliv kultury jako způsob života ve společnosti. Kulturou jsou myšlena sociálně zavedená pravidla chování a jednání, která si lidé osvojili jako členové společnosti a jsou pozorovatelná v jejich každodenním jednání a chování. Lze tak učinit tvrzení, že lidské jednání a chování je určitým způsobem kulturně podmíněno. Konkrétní ukázkou je například situace, kdy společnost vytváří pro své zaměstnance tzv. etický kodex, který představuje prostředek firemní kultury. Tím jsou definována pravidla (vzorce), kterými se hodlá firma řídit zejména ve vztahu ke svým konkurentům a zákazníkům, ale patří sem i pravidla jednání samotných vlastníků společnosti, manažerů a zaměstnanců v rámci firmy. Etický kodex reprezentuje nástroj, který pomáhá zajišťovat, aby jednání příslušných lidí odpovídalo stanoveným zásadám. Ustanovení kodexu pak slouží k prosazení etického chování a rozhodování a přispívá ke zlepšení vnitřního i vnějšího prostředí daného subjektu. (11) V úvodních odstavcích této práce je částečně řešena problematika hranic a pravidel v případě internetového prostředí. Určitým způsobem s tím souvisí zmíněný etický kodex, který vymezuje hranice žádoucího chování pro jednotlivé zaměstnance společnosti a další členy a podporuje (či doprovází) tak tvrzení týkající se hranic a pravidel internetu tím, že je potřeba kontrolovat, resp. regulovat činnosti jedinců. Vymezené zásady pak podporují manažerské řízení a usnadňují (v některých případech ale také komplikují) rozhodování pracovníků v určitých situacích. Vybrané etické kodexy jsou řešeny v kapitole 2.1, která je již dána do přímé souvislosti s informační etikou. 13

Následuje představení základních teorií či pohledů, ze kterých je možné dále vycházet, resp. tvoří základ pro další části práce. Jedná se zejména o ty části, ve kterých jsou jednotlivé pohledy dávány do souvislosti se současnými etickými postoji na internetu či v oblasti práce s informacemi. V závěru této podkapitoly jsou shrnuty jednotlivé teorie, resp. pohledy s aplikací do současného virtuálního světa. 1.2.1 Teleologický pohled Teleologický pohled na etiku se soustředí na výsledek. Jeho cílem je dosažení co největšího užitku a celospolečenské prospěšnosti za pomoci etických zásad. Jedná se o hledisko, v němž se jedinec rozhoduje na základě očekávaného přínosu (větší přínos znamená přijatelnější etické stanovisko). V případě teleologické teorie je jejím základem užitek a právě v tomto bodě se teorie váže na dříve zmíněný utilitarismus. Tento směr, jehož hlavním a nejznámějším představitelem je John Stuart Mill (zakladatelem utilitarismu byl Jeremy Bentham), klade důraz na užitečnost a také na dosažení maximálního blaha. Součástí toho je i minimalizace smutku a bolesti jakožto negativních prvků. (12) Utilitarismus však s sebou přináší kromě snahy dosáhnout co největšího dobra i svůj nedostatek v podobě výskytu zla. Stojí pak za zvážení, zda je směr tím pravým, pokud mnoho dobra může přinést i určité zlo. Příkladem může být situace z jiné oblasti a oboru, konkrétně pak podání léků na rakovinu, které do značné míry oslabují tělo jedince. Cílem je zde zničení nádoru, jenž ovšem provází i vedlejší účinek, kterým je neblahý vliv na jiné části těla. Utilitaristé se tak řídí heslem: Ve jménu menšího zla, ve jménu většího dobra.. (13) 1.2.2 Teologický pohled Toto hledisko je spojováno s tzv. etikou normativní, jelikož je založená na normách chování, jež jsou dány od Boha, a člověk je má zachovávat. Zmíněnými normami jsou pak například Desatera přikázání, která na jedné straně vychází ze Starého zákona, resp. kodexu Tóra, a na straně druhé z Koránu, islámské posvátné knihy. Jednotlivá přikázání tvoří škálu či hranici vhodného chování a samotná společnost se podle ní řídí. Normy však fungují jako návody, které je možné aplikovat do konkrétních situací, avšak za pomoci lidského rozumu, na který je potřeba brát ohled. (14) Teologický pohled, který může rovněž značit etiku v náboženství a který zároveň souvisí s morálkou, lze označit za soupis pravidel takových jednání, která symbolizují danou víru a přesvědčení. 14

1.2.3 Deontologický pohled Deontologické hledisko má svůj základ postaveno na principech chtít nebo potřebovat dodržovat a plnit určitá pravidla a povinnosti. Platí, že jedinec nesmí při svém konání pomýšlet na vlastní prospěch, ale na svou povinnost něco konat, resp. dodržovat. Hlavním představitelem tohoto smýšlení je Immanuel Kant, který etiku z hlediska povinnosti rozpracoval v díle Kritika praktického rozumu a jak již bylo zmíněno, tuto teorii představuje prostřednictvím tzv. kategorického imperativu, který se snaží být příslušnou normou pro etické rozhodování. Kant věří ve spojení etických principů a rozumu a rovněž je pro něj rozhodujícím faktorem dobrá vůle jako záruka správného etického jednání. Předpokladem je situace, kdy se všichni jedinci budou chovat podle toho, jak by chtěli, aby se k nim chovali ostatní. (15), (16) Tento fakt však naráží na obecný problém současné společnosti (i v oblasti internetu), kdy se člověk snaží na někom nebo něčem vydělat. Může pak také nastat situace, kdy nebude existovat žádná důvěra mezi lidmi a pojem povinnost či pravidla ve společnosti ztratí na významu. Pro samotné fungování tohoto systému je tedy etika nezbytným prvkem. 1.2.4 Shrnutí pohledů s aplikací do současného virtuálního světa Rozdíl mezi jednotlivými etickými teoriemi či postoji, které jsou v současné době stále aktuální, je v tom, čemu společnost dává přednost, jakým se vůbec ubírá směrem a jaká kultura je s ní spojená. U každého z představených hledisek se mohou objevit jak pozitivní, tak i negativní stránky, které člověk vnímá. S ohledem na zmíněná hlediska byly vytvořeny různé kodexy a normy, se kterými se lze setkat v současné době, konkrétně pak v oblasti práce s informacemi, a jsou základem pro dnešní vnímání etické stránky. Teleologický pohled, který, jak již bylo zmíněno, je spojován s cílem dosáhnout maximálního užitku, je možné v dnešní době vidět zejména v souvislosti s aktuálním trendem, který tvoří sociální sítě. Lidé se snaží získat co možná nejvíce kladných bodů na atraktivitě a současně zaujmout své okolí. I další oblast, kterou představuje podnikání a obchodování na internetu, je dávána do souvislosti s teleologickým pohledem. Jedná se o snahu dosáhnout silného postavení na trhu nebo se využívá například při porovnávání jednotlivých zboží a služeb na trhu, kdy zejména cena hraje největší roli při řešení otázky samotného nákupu. I druhý z představených pohledů, kterým je teologický pohled, je v současnosti stále ještě uplatňován. Řeč je o dodržování pevně stanovených pravidel, která jsou koncipována do nejrůznějších internetových diskusí (diskusní fóra), v jejichž případě se člověk, pokud chce danou službu využívat, musí uvedenými pravidly řídit. Deontologický pohled, poslední z výše uvedených etických teorií a norem, nachází své uplatnění v prostředí virtuálního světa právě ve chvíli a 15

v takové situaci, kdy se jedinec rozhoduje, jakým způsobem bude jednat. Tento pohled je stále více prosazován jak v prostředí internetovém, tak i v reálném životě. V následujících dvou kapitolách, které se již zabývají samotnou informační etikou a její následnou konfrontací s internetovým prostředím, jsou představeny situace, ve kterých jsou jednotlivé etické postoje, resp. pohledy uplatňovány. V závěrečné kapitole je pak obsaženo jejich konečné shrnutí ve vztahu k současnosti. Dle mého vlastního názoru bude nejlepším řešením situace, kdy dojde ke zkombinování zmíněných pohledů. Touto kombinací by byl zajištěn stav, kdy budou dané pohledy působit jako celek a kdy jedna teorie bude druhou doplňovat o konkrétní myšlenky a poznatky. Na prvním místě to předpokládá znalost a dodržování psaných zákonů, společností uznávaných (psaných) pravidel a norem, dále vzít v potaz společností očekávané hranice vhodného chování (nepsaná forma) a teprve poté se rozhodovat podle možného užitku. Příkladem legislativních norem, které se týkají práce s informacemi a které se vyznačují tím, že na rozdíl od etických pravidel, která stanovují pravidla chování, ošetřují i postihy pro případ jejich nedodržení, je autorský zákon, dále zákon o svobodném přístupu k informacím, knihovní zákon, zákon o ochraně osobních údajů aj. Vybrané (nejdůležitější) zákony, které se zabývají problematikou práce s informacemi, jsou blíže představeny v kapitole 2.2. Mezi společností uznávaná pravidla se řadí například Desatero počítačové etiky, dále tzv. Netiquette, citační etika aj. Vybrané všeobecné zásady informační etiky, které jsou dávány do souvislosti hlavně s internetovým prostředím, jsou uvedeny v kapitole 2.4. Nelze opomenout také směrnice či vnitřní nařízení různých organizací nebo dříve zmíněné etické kodexy, které představují nástroj firemní kultury. V současnosti je možné na internetu evidovat mnoho pravidel, kde každé je specifické tím, že je určeno pro konkrétní oblast, čímž na jedné straně může s jinými pravidly souviset a vzájemně se doplňovat nebo se naopak odlišovat. Mimo zmíněné pravidlo Netiquette, které představuje zásady správného chování v počítačové síti, existují například pravidla bezpečného internetu, resp. pravidla pro rodiče a děti k bezpečnějšímu užívání internetu, základní pravidla slušného chování na internetu nebo také pravidla používání internetu aj. Je možné učinit tvrzení, že každé ze zmíněných pravidel nachází své uplatnění, avšak ne každé je společností dostatečně přijato a následně dodržováno. Tato problematika je řešena v dalším průběhu práce, zejména v kapitole věnující se informační etice, resp. kodexům, legislativě a všeobecným zásadám informační etiky. 16

2 Informační etika V souvislosti s neustálým rozvojem IT/ICT se stále více dostává do popředí oblast etiky zaměřená na správné zacházení či práci s danými informacemi, tedy informační etika. Informační etika představuje dílčí část etiky, která se zabývá morálními principy a pravidly souvisejícími se zpracováním informací. Orientace je tedy směřována na zásady správného lidského chování a uplatňování příslušných zásad v informační praxi. Na rozdíl od etiky jako takové je informační etika úzce propojena s ústavou a zákony dané země. Velký důraz je přikládán na zavádění norem a předpisů ohledně užívání technologií, které se týkají zejména otázky šíření informací. Otázkou však zůstává, zda je informační etika pouhou aplikací obecné etiky do informačního prostředí nebo se jedná o nový rámec, který vznikl z potřeby související s aktuálními fenomény, kterým je například internet. Karel Janoš tuto etiku definuje ve své knize následujícím způsobem: Oblast morálky uplatňované při vzniku, šíření, transformaci, ukládání, vyhledávání, využívání a organizaci informací. (17) Lze tak konstatovat, že každý, kdo šíří, vytváří, rozvíjí či jakkoliv pracuje s danou informací, by měl dodržovat informační etiku včetně jejích zásad. Tato oblast etiky se tedy dotýká zejména oboru knihovnictví, žurnalistiky a publikační činnosti či v neposlední řadě samotné informatiky aj. Při samotné práci s informacemi je důležité dodržovat určité povinnosti (pravidla). Rozlišují se podle toho, kdo a v jaké pozici k příslušným informacím přistupuje. Informační etika zahrnuje etiku veškerých účastníků procesu přenosu informace, jmenovitě sem patří etika tvůrce informace (autorská etika), etika zprostředkovatelů informací (knihovníci, informační pracovníci, žurnalisté aj.) a poslední část tvoří etika uživatele informací. (18) Předmětem informační etiky není pouze hodnocení, zda a nakolik je určitý způsob manipulace s informacemi správný či nesprávný, zaobírá se i širšími dopady určitých struktur používaných k transformaci informací. V sepsané práci Sylabus k bakalářskému studiu informační vědy její autor Jan Činčera rozlišuje dva pohledy na informační etiku a zároveň tak představuje dvě hlavní oblasti, na které se tato oblast etiky zaměřuje. Na jedné straně je jím mikroetika a na straně druhé pak makroetika (s tímto rozdělením jsou spojováni Rafael Capurro, který byl nakloněn k oblasti mikroetiky, a John Ladd, který byl zastáncem makroetiky). Mikroetiku lze chápat jako chování jedince při práci s konkrétní informací, ale také jako problémy, které souvisejí s vlastní informační prací a individuálním chováním. Z hlediska makroetiky se jedná o dopady informačních technologií na celou společnost, resp. problémy s tím související. Příkladem mikroetických problémů je například dodržování autorských práv, porušování citačních práv, obchodování s osobními údaji nebo také ochrana obchodního tajemství. Makroetické problémy tvoří spojení informační technologie a moci, tzv. cyberspace 17

a zájem o dění v reálném světě, digitální rozdělení společnosti a také například otázka informační technologie ve výuce. (18), (19) S ohledem na platnou legislativu v zemi mohou při práci s informacemi nastat sporné situace, kdy je obtížné určit, co je etické a co je nařízeno samotným zákonem. To znamená, že některé principy či zásady, kterou mohou být společné pro více kodexů a norem, nelze aplikovat universálně. Z (informační) praxe tak vyplývá, že dodržování jedné zásady může narazit na jinou zásadu. Dochází tak například k rozporu ve věci spojené s ochranou osobních údajů (ochrana soukromí) a svobodným přístupem k informacím, rozporem může být také svoboda projevu ve vztahu k šíření pravdivých a nezkreslených informací, dále ochrana soukromí versus kontrola zaměstnanců, obchodní tajemství ve vztahu k veřejnému zájmu a v neposlední řadě také ochrana soukromí ve sporu se zajištěním bezpečnosti občanů. Otázkou nadále zůstává, zda jsou takové rozpory řešitelné vzhledem ke své komplikovanosti či nikoliv. Existují však zákonná nařízení (rovněž předpisy) a etické kodexy, které objasňují situace, jak vhodně s danou informací naložit. Tyto oba atributy jsou v následující části rozebrány a poté shrnuty z hlediska dopadu na dnešní společnost. 2.1 Kodexy informační etiky V úvodu této kapitoly jsou vypracovány tabulky charakterizující výhody, resp. nevýhody etických kodexů. Jedná se o vlastní zhodnocení kladů a záporů obecného etického kodexu informační etiky (s konkrétním typem kodexu může nastat situace, že by došlo k některým změnám v rámci výhod a nevýhod). VÝHODY ETICKÉHO KODEXU usměrňuje a předkládá návod, jak se správně zachovat, resp. chovat definuje akceptovatelné, resp. neakceptovatelné jednání objasňuje politiku organizace pomáhá v řešení sporných otázek zlepšuje reputaci organizace představuje návody, které nejsou vnucovány (nejedná se o striktní pravidla a zákony) Tabulka č. 1 - Výhody etické kodexu (zdroj: autor) 18

NEVÝHODY ETICKÉHO KODEXU přílišná obecnost nemusí zohledňovat skutečný problém v organizaci přílišná rozsáhlost může vybízet k různým interpretacím možné neporozumění cílům, resp. účelnosti kodexu možný spor s názory jedince, resp. jeho svědomím Tabulka č. 2 - Nevýhody etického kodexu (zdroj: autor) Jak vyplývá z výzkumu provedeného společností GfK Praha pro Transparency International - Česká republika, důležitost etických kodexů není příliš v povědomí, co se týká České republiky. Příkladem mohou být výsledky průzkumu z roku 2005 a 2006, kdy pouze 10.3%, resp. 8.4% ze zkoumaných společností má zaveden etický kodex (poslední průzkumy uvádějí, že etický kodex má zhruba 20% společností v České republice). Z dalšího výzkumu téže společnosti vyplývá, že 24.7% firem vlastní písemnou formu etického kodexu, 44% firem upřednostňuje nepsané etické kodexy a u 37.3% firem je etický kodex zaveden do vnitřních směrnic podniku. (20), (21) Tento výsledek z provedeného výzkumu však představuje například ve srovnání se Spojenými státy americkými malé procento zavedení kodexu. Z níže přiloženého grafu je patrné, že se v 62% z celkového počtu dotázaných firem či organizací (v USA) vyskytuje etický kodex a dalších 9% uvedlo, že v následujících 6 měsících etický kodex přijme, resp. vytvoří. Graf č. 1 - Etický kodex v organizacích USA (zdroj: http://dl.cbsimg.net/i/tr/cms/contentpics/r00620020731_01.gif) 19

Následuje představení jednotlivých (vybraných) etických kodexů, které jsou poté shrnuty (společně se související legislativou) v kapitole 2.3 z hlediska dopadu na společnost. 2.1.1 Kodex reklamy Současný trend spočívá v ochraně spotřebitele před klamavou reklamou a reklamou na zakázané výrobky. Souvisí to nejen s možným morálním poškozením nezletilých lidí (v případě erotických výrobků), ale i s celou společností, kdy jsou lidé reklamou ovlivněni jak pozitivně, tak i negativně. Hlavní podstatou této problematiky je tedy obsah a způsob prezentace dané reklamy, která je v České republice ovlivněna zákonem č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy (22), který určuje předměty, jež nesmějí být v reklamě publikovány, a zmiňuje konkrétní předměty, které musejí být detailně popsány. Rada pro reklamu v roce 2009 vydala tzv. Kodex reklamy (23), ve kterém jsou zmíněny 4 zásady reklamy: slušnost, čestnost, pravdivost a společenská odpovědnost. Cílem Kodexu reklamy je, aby jej dodržovaly (nebo minimálně braly v úvahu) subjekty působící na českém trhu v oblasti reklamy. Zabývá se problematikou alkoholických i nealkoholických nápojů, ale také například potravinami a tabákovými výrobky. 2.1.2 Kodex žurnalistický Stejně jako v případě reklamy je i na oblast žurnalistiky přikládán velký vliv ve vztahu ke společnosti. Lidé očekávají, že prostřednictvím internetu, televize či novin a časopisů získají pravdivé a nezkreslené informace o aktuálním dění. V roce 1998 vznikl tzv. Etický kodex novináře vydaný Syndikátem novinářů ČR (24). Mezi pravidla novináře patří například pravidlo respektovat pravdu bez ohledu na důsledky, dále dbát na rozlišování faktů od osobních názorů, nést osobní odpovědnost za uveřejněné materiály, nezneužívat novinářskou praxi k reklamním účelům, dodržovat citační etiku, opravit nepřesně uvedené informace, nepoužívat nepoctivé prostředky k získávání informací aj. 2.1.3 Kodex knihovnický Etika je v této oblasti založena na principu rovného přístupu k celé společnosti, tzn. zajištění přístupu k informacím, resp. knihám, bez ohledu na pohlaví, rasu či náboženské vyznání jedince. 20

Karel Janoš rozděluje etiku informačního pracovníka a knihovníka (profesní informační etika) do následujících 3 rovin: osobní etika informačního pracovníka, dodržování etiky vůči svému zaměstnavateli a dodržování etiky vůči uživatelům. S odkazem na Svaz knihovníků a informačních pracovníků je v České republice evidován Kodex etiky českých knihovníků (25). Dle kodexu má knihovník za úkol poskytnout neomezený, rovný a svobodný přístup k informacím a informačním zdrojům, poskytovat své služby uživatelům bez zmíněného ohledu na jejich národnost, rasu náboženství, pohlaví či sociální status, respektovat práva autorů a nakládat s jejich intelektuálním vlastnictvím v souladu se zákonnými předpisy, respektovat práva uživatelů na soukromí a anonymitu, sledovat aktuální problematiku své profese aj. 2.2 Související legislativa v oblasti práce s informacemi v ČR Protože etika jako taková představuje ve společnosti pouhý návrh či doporučení (ne vždy tomu tak musí být a v určitých situacích je jedinec vázán povinností - směrnice či vnitřní nařízení organizace), přicházejí na řadu zákony, které již zahrnují funkci související s povinnostmi a právy jedince, a právě pro etickou koncepci je legislativa důležitým atributem. Zvláště pak v dnešním světě, ve kterém dochází k neustálému rozvoji informačních technologií, prostřednictvím kterých se denně šíří nepřeberné množství informací. Je možné učinit tvrzení, že v současnosti legislativa zastává vůbec nejdůležitější roli. Podle ní je snadnější určit, nakolik se člověk provinil např. proti svým povinnostem nebo právům jiných osob. Následuje seznam a stručné představení vybraných zákonů, které jsou v České republice nezbytným nástrojem v oblasti práce s informacemi a informačními technologiemi. 2.2.1 Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím Zákon o svobodném přístupu k informacím upravuje pravidla pro poskytování informací a rovněž upravuje podmínky práva svobodného přístupu k daným informacím. Dále jsou zde stanovena pravidla, při kterých povinné subjekty, jimiž jsou státní orgány, územní samosprávní celky a veřejné instituce, musejí poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti. V zákoně je také obsažena mj. ochrana utajovaných informací a ochrana obchodního tajemství. (26) 21

2.2.2 Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, se vztahuje na osobní údaje, které zpracovávají státní orgány, územní samosprávné celky a jiné orgány veřejné moci (zahrnuty jsou i fyzické a právnické osoby). Vztahuje se na veškeré zpracovávání osobních údajů, ke kterým dochází automatizovaně či s pomocí jiných prostředků. Vedení registru zpracovaných dat nebo například příjem podnětů od občanů ČR provádí Úřad pro ochranu osobních údajů, který zákon zřizuje. (27) 2.2.3 Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském Předmětem autorského práva, jež se zabývá jeho ochranou, je dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je výsledkem tvůrčí činnosti autora. Právo autorské k dílu platí od okamžiku, kdy je dané dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě. Zákon rovněž zahrnuje výlučná práva osobnostní a výlučná práva majetková. Osobnostních práv se člověk nemůže vzdát, jsou nepřevoditelná a zanikají smrtí autora. Naopak s majetkovými právy lze nakládat volně a dle svého uvážení. Zahrnuje například právo dílo užít (tzn. rozmnožování, rozšiřování, vystavování, sdělování veřejnosti, půjčování díla aj.). (28) 2.2.4 Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, upravuje používání elektronického podpisu, elektronické značky, poskytování certifikačních služeb a souvisejících služeb poskytovateli usazenými na území České republiky. Úkolem zákona je vytvořit právní prostředí pro zajištění elektronické korespondence. (29) 2.3 Shrnutí kodexů, norem a legislativy z hlediska dopadu na společnost Každý člověk se během svého života setkal s určitým (základním) etickým rámcem. Příkladem mohou být pravidla správného chování (ve společnosti), kterých se mu dostalo výchovou v rodinném prostředí či během povinné školní docházky. V předchozích řádcích této práce byly představeny vybrané etické kodexy, které jsou pomocnou rukou při řešení nejrůznějších etických otázek a souvisejících konfliktů, ať už v prostředí knihovnictví, žurnalistiky nebo v oblasti reklamy na internetu, která je v současnosti hojně využívána. Další aktuální trend, kterým je podnikání a obchodování na internetu, je upravován především legislativou, která se snaží udržovat krok a předcházet tak možným 22

hrozbám, které v internetovém prostředí mohou vznikat. Je však možné se setkat s reakcí lidí, že české normy jsou mnohdy přísnější, než by se dalo očekávat. V praxi se pak setkáváme se situací, kdy jsou zákony doplňovány právě etickými kodexy (a naopak), jejichž vhodnost namísto povinnosti přispívá k uspořádanosti a přehlednosti společenských, ale i kulturních zvyklostí, které se zejména prostřednictvím internetového prostředí vzájemně ovlivňují. Fakt, že etické kodexy nabývají své platnosti a účinnosti, ještě neznamená, že se jím budou lidé (jednoznačně) řídit a že budou znát jejich podstatu a přínos pro společnost. To dokládá provedená analýza dotazníkového šetření (viz kapitola 4), kdy zhruba třetina respondentů nemá představu, co například představuje slovní spojení citační etika. Toto zjištění navíc podporuje fakt, jak dokazuje následující tabulka, kdy necelých 50% z celkového počtu dotázaných uvedlo, že již vícekrát použilo vědomě cizí text do vlastní práce bez řádného ocitování daného zdroje. Dalších 27 respondentů naplnilo skutečnost neocitování příslušného zdroje právě jednou. Na základě dosažených výsledků z daného průzkumu lze konstatovat, že zásady citační etiky nejsou veřejností natolik dodržovány. Odpověď Odpovědi Podíl (v %) Nikdy 74 37.00 Pouze jednou 27 13.50 Vícekrát 99 49.50 Tabulka č. 3 - Otázka plagiátorství (zdroj: autor) Dále za zmínku stojí zjištění, že se většina lidí domnívá, že etické zásady nejsou v prostředí virtuálního světa dodržovány. Tato fakta nelze přehlížet a jsou důkazem toho, nakolik se etika dostala do povědomí lidí a nakolik je jimi respektována. 2.4 Všeobecné zásady informační etiky ve spojení s internetovým prostředím V úvodu kapitoly o informační etice je zmíněno, že při práci s informacemi je potřeba dodržovat určitá pravidla. Podle způsobu, kterým jedinec přistupuje k informacím, se rozdělují uživatelé do tří základních skupin: Etika tvůrce Etika zprostředkovatele Etika uživatele informací 23

Pro etiku tvůrce informací platí, že daný tvůrce příslušné informace má největší morální zodpovědnost, jelikož jeho dílo může mít dopad na celkovou společnost. Předpokládá se, že právě v tomto případě bude jedinec dbát na dodržování určitých zásad či pravidel. Mezi hlavní patří: Šířit pouze pravdivé, nezkreslené a ověřené informace Sdělovat pouze informace, které jsou ku prospěchu společnosti Nešířit lži, polopravdy nebo dvojsmyslné informace Nešířit informace, které podněcují nenávist mezi lidmi Správně citovat použité zdroje Nepublikovat stejný obsah vícenásobně Nepsat proti svému morálnímu přesvědčení Další v pořadí je etika zprostředkovatele informací, pro kterého jsou to zejména následující povinnosti, jenž by měl dodržovat: Respektovat práva autorů Zajistit stejný přístup všem Informace utajovat pouze v případě, že by mohly být zneužity Nezkreslovat záměrně výběr informací, který by mohl vést k deformovanému vnímání skutečnosti Neuplatňovat vlastní morální zásady Poskytovat správné informace a poskytovat je včas Poslední ze zmíněných skupin tvoří etika uživatele informací, kde příjemce dané informace, tedy čtenář, má jistá práva a povinnosti: Právo na svobodný výběr informace Získané informace využívat pro vlastní rozvoj i pro pomoc ostatním Právo na zachování důvěrnosti informačního požadavku Právo uživatele být informován Přijímat i takové relevantní informace, které mu jsou nepříjemné Napomáhat zprostředkovateli informací při uspokojování vzneseného požadavku (např. spolupracovat při doplnění vágní formulace požadavku) (18) 24

2.4.1 Citační etika Toto téma úzce souvisí s již zmíněnou ochranou autorských práv (zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském). Čerpání informací z prostředí internetu či nejrůznějších periodik je ošetřeno, ve vztahu k autorským právům, řádně uvedenými citacemi. Pro správné dodržování citační etiky je potřeba uvádět všechny zdroje, které jsou v dané práci použity. (30) Existují prohřešky proti citační praxi (31), kde těmi nejčastějšími jsou následující situace: Autor cituje díla, jež nepoužil Autor necituje díla, která použil Autor cituje vlastní díla, aniž mají podstatnou souvislost s dílem novým Autor necituje přesně, citace jsou neúplné a neumožní dostatečnou identifikaci díla V současné době není téma citační etiky dáváno do souvislosti jen s periodickými publikacemi, ale zabývá se i oblastí internetu jako plnohodnotného informačního zdroje. Na rozdíl od tištěných publikací může být v případě internetu složitější dohledání konkrétních zdrojů (totožný text na vícero stránkách) nebo například může nastat situace, kdy je použit již dříve převzatý úryvek textu a je potřeba dohledání původního zdroje. S ohledem na neustálý rozvoj samotného internetu je stále obtížnější rozeznat plagiát od vlastního zpracování z důvodu existence mnoha příspěvků na konkrétní téma. Citační normy jsou upravovány Mezinárodní organizací pro standardizaci (zkratka ISO). Oblastí správné citace se zaobírá citační norma s označením ISO 690. Základními pravidly (principy) pro citování periodik jsou uvedení jména autora, název daného díla, rok a místo vydání, příslušné vydavatelství a ISBN. V případě, že citace probíhá z internetového zdroje, je důležité uvést název konkrétní webové stránky, z níž je text citován, název celkového webu, kde se příslušná stránka nachází, hypertextový odkaz na webovou stránku a datum zmíněného ocitování (případně i datum, kdy byla stránka na webové prezentaci zveřejněna). 2.4.2 Netiquette Zkratka Netiquette pochází ze slovního spojení Network etiquette (volně přeloženo jako síťová etiketa) a znamená soubor pravidel a zásad slušného chování v oblasti internetu, konkrétně pak v prostředí počítačových sítí a elektronických komunikací. (32) V souvislosti s Netiquette jsou rozlišována tři prostředí: One-To-One ( jeden s jedním, například e-mail), One-To-Many ( jeden s více, e-mail a diskusní fórum), Information service ( informační služba, webová stránka). V závislosti na tom, o jaké prostředí se v danou chvíli jedná, jsou specifikována pravidla a doporučení pro práci v konkrétním prostředí. 25

Následuje výčet hlavních zásad, které lze nalézt v jednotlivých prostředích: Pokud přeposíláte textové sdělení dál, neměňte jeho obsah. Pokud nastane situace, že osobní zpráva byla odeslána celé skupině, omluvte se za svůj chybný krok. Pokud ve svém příspěvku naleznete chybu, opravte ji co nejdříve. (33) Byť je těmto zásadám či standardům chování jedince v internetovém prostředí datován vznik v roce 1995, tedy v době, kdy byl samotný internet stále v rozvoji (s odkazem na dnešní dobu nebyl zprvu očekáván takový rozmach, avšak v současnosti doslova pohlcuje téměř každou domácnost napříč celý světem), kodex nazývaný RFC 1855, jenž zaštiťuje zmíněná pravidla, se dnes těší ohlasu a je do určité míry přijímám širokou veřejností. (34) 26

3 Aplikace etiky do praxe aneb etika na internetu Masivní rozšiřovaní internetu, ke kterému začalo docházet v uplynulých letech a nadále probíhá, tuto skutečnost potvrzuje například počet aktivních uživatelských účtů na sociálních sítích a jejich průměrná denní a měsíční návštěvnost (35), má za následek, že v některých situacích jsou nástroje, ať už se jedná o etiku nebo legislativní rámec, určené pro správné dodržování předpisů a pravidel neúčinné. Důležitou roli tak v dnešní době hraje sama společnost, která má občas účinnější dosah působnosti než některé normy a předpisy. Je to dáno zejména tím, že člověk neustále vnímá své okolí, to, jak je na něj nahlíženo a jakou měrou je společností přijímán. Na rozdíl od reálného života funguje internet (stále ještě z větší části) na principu anonymity, uživatel je tak vystavován častému hodnocení vlastní osoby (zejména prostřednictvím sociálních sítí a internetových diskuzí), které může postupně přerůst až v samotnou kritiku či utiskování jedince. Tato část práce je zaměřena na obecné chování jedinců ve virtuálním prostředí a na problémy s ním spojené a také na dodržování, resp. nedodržování etiky ve vybraných (dílčích) oblastech internetu. Konkrétní příklady neetického a protiprávního jednání (pro každou dílčí oblast) byly vybrány dle mého vlastního uvážení (v potaz byla brána vlastní zkušenost a zkušenost příbuzných). Cílem je zhodnocení současné situace etiky v prostředí internetu a přiblížení možných návrhů řešení na její zlepšení v jednotlivých (vybraných) oblastech. Prostředí sociálních sítí je navíc vzhledem ke své aktuálnosti podrobeno detailnímu rozboru (zpracování formou SWOT analýzy), z něhož jsou vyvozeny konkrétní závěry. V závěrečné kapitole jsou pak interpretována shrnutí, která jsou navíc doplněna o vybrané informace získané z provedeného dotazníkového šetření. 3.1 Obecné chování na internetu a problémy s ním spojené Tato část práce zahrnuje etiku a příslušnou legislativu z hlediska obecného chování jedinců v oblasti internetu. I přes to, že etika představuje sama o sobě značně složitou problematiku, jsou v předchozích kapitolách přiblíženy některé (vybrané) zásady správného chování, které by měl člověk v určitých situacích dodržovat a zároveň je respektovat. Byť se jedná o postoje, které jsou určeny k vytváření lepší společnosti, v praxi je možné setkat se s mnoha případy, které jsou zcela odlišné od podstaty etického rámce. 27

Oblast práce s informacemi na internetu je možné rozdělit na dva základní přístupy, jimiž jsou konkrétně příjem a produkování informací. První případ, kterým je příjem informací, nastává ve chvíli, kdy člověk přijímá informace již někým vytvořené (konkrétními činnostmi jsou například vyhledávání a následné čtení informací, prohlížení obrázků a přehrávání dostupných videí). Sdílený obsah však může podávat zkreslené či nepřesné informace nebo se může jednat rovněž o obsah, který může poškozovat morálku nezletilých nebo je založen na rasové či sociální diskriminaci (tento fakt souvisí s důvěryhodností konkrétních zdrojů). Naproti tomu druhý přístup, jímž je produkování informací, si zakládá na dodržování zásad při samotném šíření informací. Příkladem může být nepřisvojování si cizí tvorby či myšlenek nebo nešíření informací, u kterých není jednoznačné určit původ a pravdivost. Internetové prostředí s sebou přináší mnohá nebezpečí, u kterých je stále obtížnější odhalit jádro věci, možné následky nebo samotného viníka. Následuje souhrn nejčastěji ohrožujících projevů chování některých jedinců, na jehož konci je ve formě rekapitulace poukázáno na hlavní příčiny jejich výskytu a možná předcházení a zabezpečení se proti takovým rizikům. 3.1.1 Kyberšikana Pod tímto pojmem se skrývá fyzické i psychické omezování či týrání za pomoci nejrůznějších informačních a komunikačních technologií (kyberšikana se týká zejména internetu a mobilních telefonů). Nejčastějšími projevy jsou situace, při kterých dochází k zasílání urážlivých zpráv nebo pomluv skrze e-mail či třeba prostřednictvím textové mobilní zprávy dotyčné osobě, dále vytvoření webových stránek, jejichž cílem je urážet nebo ponižovat konkrétní osobu, vydírání za pomoci mobilního telefonu nebo internetu a v neposlední řadě také obtěžování a pronásledování osoby voláním, psaním zpráv nebo prozváněním. (36) 28

Graf č. 2 - Kyberšikana (zdroj: http://my.survio.com/y7g6u8n1l4n2f7k7v0c4/data/index) Jak vyplývá z dotazníkového šetření, kterému je věnována celá kapitola 4, s určitým projevem kyberšikany se během svého života setkalo 28% z celkového počtu respondentů (viz graf č. 2). To představuje více než jednu čtvrtinu všech účastníků dotazníkového průzkumu a lze tento fakt označit za alarmující. Jak je možné vypozorovat z údajů obsažených v předposlední kapitole, která se věnuje celkovému zhodnocení příslušného dotazníkového šetření, 48.5% dotázaných označilo kyberšikanu jako jedno z nejhorších neetických jednání na internetu, jako 2. nejhorší neetické jednání vůbec. 3.1.2 Kyberstalking Kyberstalking označuje zneužití informačních a komunikačních technologií k tzv. stalkingu, tedy pronásledování. Termín představuje opakované a stupňované obtěžování, které může mít řadu různých forem a stejně tak i různou intenzitu. Projevy kyberstalkingu jsou například opakované dlouhodobé pokusy kontaktování oběti prostřednictvím dopisu, e-mailu, telefonátu, SMS zprávy aj., snaha poškodit reputaci oběti, ničení majetku oběti, kam lze (v oblasti informačních technologií) zařadit i zasílání počítačových virů. (36), (37) 29

Graf č. 3 - Kyberstalking (zdroj: http://my.survio.com/y7g6u8n1l4n2f7k7v0c4/data/index) Na rozdíl od kyberšikany se dle výsledků z průzkumu setkalo s touto ohrožující formou chování 25.5% z dotázaných (viz graf č. 3). Současně však 28.5% lidí nezná význam pojmu kyberstalking, a proto i z toho důvodu by měl být kladen větší důraz na výchovu jedinců a informování veřejnosti o možných příčinách a následcích této hrozby. Stejně jako v předchozím případě i kyberstalking se objevil v tabulce nejhorších neetických jednání a označilo jej celých 39.0% respondentů. 3.1.3 Kybergrooming Kybergrooming je z představených projevů chování jedinců tím nejnebezpečnějším, jelikož může dojít i k situaci osobního setkání oběti s delikventem. Nese označení pro jednání takové osoby, která se snaží zmanipulovat vyhlédnutou oběť a přesvědčit, resp. donutit ji ke zmíněné osobní schůzce. Termín je často spojován se sexuálním zneužitím oběti (kterou ve většině případů představuje dítě) nebo s fyzickým mučením. Mezi jednotlivé etapy patří vzbuzení důvěry u vybrané oběti a snaha o její izolaci s okolním prostředím, budování kamarádského vztahu, po čase dochází k osobnímu setkání a následnému sexuálnímu obtěžování. (38) 3.1.4 Shrnutí Hlavními příčinami těchto, ale i dalších ohrožujících projevů chování člověka, je zejména špatná výchova a celkový vliv společnosti. Neetickým jednáním může navíc nastat situace, kdy 30