VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií. Kvalita života u osob po TEP kyčelního kloubu s prvotní dg.

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií Kvalita života u osob po TEP kyčelního kloubu s prvotní dg. artróza Bakalářská práce Autor: Markéta Karbanová Vedoucí práce: Mgr. Markéta Křivánková Jihlava 2011

Anotace Práce je věnována porovnávání kvality ţivota před a po totální endoprotéze kyčelního kloubu. Dále zjišťuje znalost reţimových opatření u klientů, kteří tuto operaci podstoupili. Klíčová slova Kvalita ţivota, totální endoprotéza kyčelního kloubu, kyčelní kloub, osteoartróza, reţimová opatření. Title The quality of the client s life after the TEP of the hip, with the first diagnosis being osteoarthritis. Annotation This work is focused on the comparison between the quality of the life before and after the total endoprosthesis of the hip. Further, it identifies the knowledge about the regime measures among the clients who underwent this surgery. Key words The quality of a life, total endoprosthesis of the hip, the hip, osteoarthritis, the regime measures.

Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucí práce Mgr. Markétě Křivánkové za její čas, trpělivost, připomínky a cenné rady při zpracování mé bakalářské práce. Dále děkuji všem respondentům za čas strávený nad vyplněním mého dotazníku. Současně děkuji své rodině a přátelům za pomoc při shánění respondentů. Poděkování rovněţ patří Ing. Lucii Hejné za konzultaci ohledně stylistických úprav mé práce. Velké díky také náleţí mým rodičům, kteří po celé roky podporovali mé studium.

Prohlašuji, ţe předloţená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, ţe citace pouţitých pramenů je úplná, ţe jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále téţ AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím uţitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, ţe VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití mé bakalářské práce a prohlašuji, ţe s o u h l a s í m s případným uţitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, ţe uţít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu vyuţití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaloţených vysokou školou na vytvoření díla (aţ do jejich skutečné výše), z výdělku dosaţeného v souvislosti s uţitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 27.5.2011... Podpis

Obsah 1 Úvod... 8 1.1 Cíle práce... 11 1.2 Pracovní hypotézy... 11 2 Teoretická část... 12 2.1 Kyčelní kloub... 12 2.1.1 Anatomie a fyziologie kyčelního kloubu... 12 2.1.2 Pohyby v kyčelním kloubu... 12 2.1.3 Kostní tkáň... 13 2.2 Osteoartróza... 14 2.2.1 Úvod do problematiky... 14 2.2.2 Definice... 14 2.2.3 Epidemiologie... 14 2.2.4 Etiologie a patogeneze... 14 2.2.5 Klinické projevy... 15 2.2.6 Diagnostika... 16 2.2.7 Léčba... 17 2.3 Kvalita ţivota... 19 2.3.1 Úvod a vymezení pojmu... 19 2.3.2 Zjišťování kvality ţivota... 19 2.3.3 Kvalita ţivota jedince s dg. OA a po následné implantaci TEP kyčelního kloubu... 22 2.4 Totální endoprotéza kyčelního kloubu... 23 2.4.1 Úvod do problematiky... 23 2.4.2 Totální endoprotézy... 23 2.4.3 Zvláštnosti předoperační přípravy... 23 6

2.4.4 Zvláštnosti pooperační péče... 24 2.4.5 Komplikace TEP kyčelního kloubu... 24 2.5 Rehabilitace po totální endoprotéze kyčelního kloubu... 27 2.5.1 Předoperační rehabilitace... 27 2.5.2 Pooperační rehabilitace za hospitalizace... 27 2.5.3 Rehabilitace, která následuje po propuštění z nemocnice... 28 2.6 Reţimová opatření... 29 3 Praktická část... 30 3.1 Metodika výzkumné práce... 30 3.2 Charakteristika vzorku respondentů... 31 3.3 Průběh a popis výzkumu... 32 3.4 Vlastní výsledky výzkumu... 33 4 Diskuze... 55 5 Závěr... 57 Seznam zkratek... 59 Seznam literatury... 60 Seznam příloh a přílohy... 64 7

1 Úvod Zdraví určitého člověka je co nejúžeji spojeno s kvalitou jeho života. David Seedhouse Ke zvolení tématu pro mou bakalářskou práci mne vedla školní praxe absolvovaná na ortopedickém oddělení, kde převáţnou většinu klientů tvoří jedinci, kteří v nejbliţší době mají podstoupit TEP kyčelního kloubu nebo jsou krátkou dobu po operaci. V posledních letech se kvalitě ţivota přisuzuje stále větší pozornost a důleţitost. Dá se hodnotit objektivně, ale nemůţeme podcenit subjektivní sloţku, kdy kaţdý hodnotí svůj ţivot jako celek a tím i jeho kvalitu. Jedním z hlavních faktorů, který ovlivňuje kvalitu ţivota, je zdraví a nemoc. Ve zdraví si člověk mnoho ţivotních hodnot a kvalit ani neuvědomuje, bere je jako samozřejmost a nepřipouští si, ţe by tomu někdy mohlo být jinak. Oproti tomu nemoc vţdy ovlivní náš ţivot a tím i jeho kvalitu. Ať uţ se jedná o běţné akutní onemocnění, jako je například chřipka nebo jde o chronické onemocnění. Chřipka náš ţivot také ovlivní, ale většinou pouze na krátkou dobu, po vyléčení nezůstávají následky a jedinec se vrací do zaběhlých kolejí svého ţivota, bez rozdílu, jak ho ţil před onemocněním. Kdeţto vleklé, chronické onemocnění, jako například osteoartróza změní kvalitu ţivota jedince na dlouhou dobu. Zhoršení pohyblivosti a chůze, bolesti, které doprovází kaţdý krok, to jsou potíţe, které jinak aktivního člověka vedou k pracovní neschopnosti a pocitům méněcennosti se podepíší na kvalitě jeho ţivota. Medicína se v dnešní době nesnaţí léčit jenom tělo, ale také se snaţí o celkové zvyšování kvality ţivota. Ve své bakalářské práci se věnuji kvalitě ţivota osob po totální endoprotéze kyčelního kloubu s prvotní dg. osteoartróza. Snaţím se porovnat jejich ţivot před implantací kloubní náhrady a po ní. Osteoartóza kyčelního kloubu je časté onemocnění, které postihuje stále větší procento populace a to především vyššího věku. Uţ dávno neplatí teorie, ţe starý člověk si své uţ uţil a proto nezáleţí na kvalitě jeho ţivota. Kaţdý člověk, bez rozdílu pohlaví nebo věku chce být soběstačný a ţít aktivní a kvalitní ţivot. Pro svou bakalářskou práci jsem si vytyčila čtyři hlavní cíle. Prvním je porovnání kvality ţivota před a po totální endoprotéze kyčelního kloubu. Druhým cílem je zjištění problémů a obav respondentů z návratu do běţného ţivota. Třetím je zjistit znalost 8

respondentů reţimových opatření, která je nutné dodrţovat určitou dobu po operaci. Jako poslední, čtvrtý, cíl jsem si vytyčila zjistit, jak respondenti dodrţují reţimová opatření, která je nutné dodrţovat určitou dobu po operaci. Práce je členěna na dvě části, teoretickou a praktickou. Teoretická část obsahuje šest kapitol. V první kapitole jsem se věnovala kyčelnímu kloubu, jeho anatomii a fyziologii. V práci je rovněţ uvedeno o jaký druh kloubu se jedná. Dále jak kloub připojuje dolní končetinu k pánvi a jaké pohyby kyčelní kloub umoţňuje. Také jsem se věnovala stavbě kostní tkáně. Druhá kapitola nese název Osteoartróza. Věnovala jsem se v ní definici tohoto onemocnění, jejímu vzniku, klinickým projevům a výskytu onemocnění v populaci v závislosti na věku. V části s podnázvem Etiologie a patogeneze popisuji rozdíl mezi primární a sekundární osteoartrózou a rizikové faktory, které se mohou podílet na jejím vzniku. V další části jsem se zaměřila na diagnostiku a léčbu tohoto kloubního onemocnění. Léčba je rozdělena na konzervativní a chirurgickou. V rámci terapie OA se zmiňuji o biologické léčbě Ortokine, která se začala uplatňovat teprve nedávno. Kvalitě ţivota je věnována třetí kapitola, kde je rozveden pojem kvality ţivota a definován podle WHO. V další části jsou ukázány některé metody pro zjišťování kvality ţivota, kterou je moţné hodnotit objektivně, subjektivně a smíšeně (tedy spojením předešlých metod). Poslední část této kapitoly je věnována kvalitě ţivota jedince s dg. OA a po následné implantaci TEP kyčelního kloubu. V další, čtvrté, kapitole jsem se věnovala totální endoprotéze kyčelního kloubu, hlavním indikacím, typům implantátů a připevněním do kosti. Další část je zaměřena na zvláštnosti předoperační přípravy a zvláštnosti pooperační péče. Nemalá část je také věnována komplikacím, které mohou nastat po implantaci endoprotézy kyčelního kloubu, jako je infekce TEP kyčelního kloubu, luxace endoprotézy, nestejná délka končetin, poranění nervů, periprotetické zlomeniny a trombembolická nemoc. Pátá kapitola je věnována rehabilitaci, kterou klient podstupuje v předoperačním období. Dále RHB po operaci za hospitalizace a nakonec také RHB, která následuje po propuštění z nemocnice a ve většině případů je realizována na oddělení lůţkové rehabilitace. 9

Poslední, šestá, kapitola je věnována reţimovým opatřením. Tato opatření musí klient dodrţovat určitou dobu po operaci z důvodu rizika poškození implantátu a tím i pacientova zdraví. Na konci práce jsou řazeny přílohy, které doprovází teoretický text. Jedná se o obrazové přílohy anatomie kyčelního kloubu, rtg snímku kyčelního kloubu postiţeného osteoartrózou. Dále na obrázku popsaná metoda Ortokine a fotografie miniinvazivního přístupu při chirurgickém řešení OA. V přílohách nechybí ani ukázka implantátů TEP kyčelního kloubu a rtg snímek kyčelního kloubu s implantátem. Pro ukázku komplikací TEP kyčelního kloubu slouţí obrázky mechanismu luxace TEP a periprotetické zlomeniny u TEP kyčelního kloubu. Poslední přílohou je dotazník, který jsem pouţila pro výzkum. Pro praktickou část své bakalářské práce jsem si stanovila čtyři pracovní hypotézy. První z nich tvrdí, ţe více neţ 80 % dotazovaných uvádí zlepšení kvality ţivota po podstoupení totální endoprotézy kyčelního kloubu. Druhá hypotéza tvrdí, ţe více neţ 75 % respondentů mělo před operací obavy z budoucnosti a návratu k aktivnímu způsobu ţivota. Třetí hypotéza říká, ţe méně neţ 20 % respondentů nebude znát reţimová opatření, která je nutné dodrţovat určitou dobu po operaci. A poslední, čtvrtou, hypotézou je, ţe méně neţ 20 % dotazovaných nebude dodrţovat reţimová opatření, která je nutné dodrţovat určitou dobu po operaci. Na základě těchto hypotéz jsem vytvořila dotazník pro kvantitativní výzkum, který obsahuje uzavřené dichotomické a polytomické otázky a otázky polootevřené. V praktické části je dále popsaná metodika výzkumu, tedy o jaký výzkum se jedná a jaký je koncept dotazníku. Dále je charakterizovaný vzorek respondentů, jaké podmínky museli splňovat. Po popsání průběhu výzkumu následují vlastní výsledky výzkumu, které jsou zpracovány do tabulek a grafů. Vzhledem k tomu, ţe v práci jsou pouţity zkratky, tak v závěru práce je zařazena kapitola Seznam pouţitých zkratek. 10

1.1 Cíle práce 1. Porovnat kvalitu ţivota před a po totální endoprotéze kyčelního kloubu. 2. Zjistit problémy a obavy respondentů z návratu do běţného ţivota. 3. Zjistit znalost reţimových opatření, která jsou nutná dodrţovat určitou dobu po operaci. 4. Zjistit dodrţování reţimových opatření, která jsou nutná dodrţovat určitou dobu po operaci. 1.2 Pracovní hypotézy 1. Více neţ 80 % dotazovaných uvádí zlepšení kvality ţivota po totální endoprotéze kyčelního kloubu. 2. Více neţ 75 % dotazovaných mělo před operací obavy z budoucnosti a návratu k aktivnímu způsobu ţivota. 3. Méně neţ 20 % nebude znát reţimová opatření, která jsou nutná dodrţovat určitou dobu po operaci. 4. Méně neţ 20 % dotazovaných nebude dodrţovat reţimová opatření, která jsou nutná dodrţovat určitou dobu po operaci. 11

2 Teoretická část 2.1 Kyčelní kloub 2.1.1 Anatomie a fyziologie kyčelního kloubu Kyčelní kloub (lat. articulatio coxae) (příloha A) připojuje volnou dolní končetinu k pánevním kostem. Typem se jedná o kloub kulovitý omezený, který ze všech typů kloubů umoţňuje největší rozsah pohybů, ovšem omezených, a to právě díky hluboké kloubní jamce. Kloubní hlavice je tvořena hlavicí kosti stehenní (lat. caput femoris), která zapadá do hluboké kloubní jamky (lat. acetabulum). Kloubní jamka, která je na zevní ploše kosti pánevní, je tvořena srůstem a osifikací třech pánevních kostí, a to kostí kyčelní (lat. os ilium), stydkou (lat. os pubis) a kostí sedací (lat. os ischii). Dotyk kloubní hlavice a jamky je zajištěn kloubními vazy a vazy v okolí kloubu. Dalším významným činitelem je klidové napětí svalů a atmosférický tlak. (Čihák, 2001). Styčné plochy kloubu - kloubní hlavici a kloubní jamku pokrývá hyalinní (sklovitá) chrupavka, která je v lidském těle nejrozšířenější. Na povrchu chrupavky je vazivová vrstvička, perichondrium, jež plynule přechází do chrupavky obsahuje cévy, jež dodávají chrupavce výživu. V chrupavce samotné je cév velmi málo, buňky chrupavky jsou živeny převážně difuzí látek mezibuněčnou hmotou. (Čihák, 2001). Kloubní chrupavka dospělého člověka se špatně hojí a to právě proto, ţe nemá ani cévní ani nervové zásobení. Chrupavka má díky svému složení výborné hydraulické vlastnosti a je schopna absorbovat nárazy na kloub. Je však příliš tenká, a proto je větší část zátěže přenášena na subchondrální kost. Chrupavka a kost by ovšem nedokázaly bez poruchy své struktury odolat pohybovému zatížení. Proto má zásadní význam zátěž absorbující funkce okolních svalů, šlach a vazů. (Trnavský, 2002). Pro skluznost styčných ploch je důleţitá synoviální tekutina, která je produkovaná synoviální membránou. Tak vystýlá celou kloubní dutinu s výjimkou styčných ploch. Synoviální tekutina také vyţivuje kloubní chrupavku. 2.1.2 Pohyby v kyčelním kloubu Kyčelní kloub neslouţí z funkčního hlediska jen pro pohyb dolní končetiny vůči pánvi, ale oba kyčelní klouby nesou trup a k udrţení jeho rovnováhy přispívají balančními 12

pohyby. Díky svojí konstrukci tedy vykazuje kyčelní kloub nejen velmi dobrou pohyblivost, ale také maximální stabilitu a schopnost zatíţení. Vţdyť při kaţdém kroku zatěţujeme kyčel hmotností našeho těla. Základním postavením kyčelního kloubu je postavení ve vzpřímeném stoji a umoţňuje tyto pohyby: (Čihák, 2001). Flexe přibližně do 120, může se zvětšit za současné abdukce. Extense nepatrná (do 13 ), ukončí ji napětí lig. iliofemorale. Abdukce do 40 - ještě větší za současné flexe. Addukce ze základního postavení, tedy hyperaddukce, do 10. Rotace zevní rotace do 15, vnitřní rotace do 35. Abdukce s addukcí a rotace oběma směry významně stoupnou při současné flexi. (Čihák, 2001). 2.1.3 Kostní tkáň Kostní tkáň patří společně s vazivem a chrupavkou k pojivovým tkáním. Skládá se z buněk a mezibuněčné hmoty. Kostní buňky se nazývají osteocyty, které vznikají z osteoblastů a kostitvorných buněk, které produkují základní kostní hmotu. Osteocyty jsou podlouhlé, vřetenovité, oploštělé buňky s mnoha výběţky, které jiţ nevytváří kostní matrix, ale aktivně se podílí na uvolňování minerálií ze základní hmoty a tím regulují hladinu Ca v tělních tekutinách. Tyto buňky jsou uloţeny v drobných lakunách základní hmoty a výběţky vstupují do drobných kanálků. Základní hmota je sloţena ze sloţky organické (25 40 %) a anorganické (60 75 %). Organická sloţka ossein převaţuje v mladším věku a zaručuje kosti pruţnost a ohebnost. Za to anorganická sloţka (soli vápníku, fosforu, fluoru atd.) s věkem přibývá. Kost je potom tvrdší, ale lomivější a křehčí. (Čihák, 2001). Kostní tkáň je základní sloţkou dvou typů kostí: fibrilární a lamelozní. Fibrilární kost není u dospělého člověka v takovém zastoupení. Lamelozní tvoří převáţnou většinu kostry člověka. 13

2.2 Osteoartróza 2.2.1 Úvod do problematiky S postupujícím věkem se u člověka objevují jisté změny na chrupavce. Artróza není choroba v původním smyslu slova. Jde vlastně o proces stárnutí chrupavky kloubu, který probíhá na základě mnoha faktorů. Tento proces se u někoho projevuje rychleji, u jiného pomaleji. Na druhou stranu artróza se můţe objevit i u mladších lidí, a to následkem úrazu. Naše populace stárne a klouby společně s ní. Proto výskyt osteoartrózy bude dále narůstat a stávat se stále aktuálnějším tématem. (Jessel, 2004). 2.2.2 Definice Osteoartróza (OA) je nejčastější kloubní onemocnění, které s věkem přibývá. Jedná se o chronické nezánětlivé degenerativní onemocnění kloubu, které je charakterizované degradací - destrukcí kloubní chrupavky, subchondrální sklerózou, tvorbou osteofytů a změnami měkkých tkání, jako jsou změny synoviální membrány, kloubního pouzdra, kloubních vazů a svalů. OA můţe postihnout kterýkoliv kloub v lidském těle, v práci se však budu dále zabývat pouze OA kyčelního kloubu, tzv. coxartrózou. (Šafránková 2006; Navrátil, 2008). 2.2.3 Epidemiologie Výskyt OA je velmi častý a s přibývajícím věkem jeho výskyt prudce stoupá. Častěji postihuje ţeny a to po 50. roce věku, do 50. roku je výskyt naopak vyšší u muţů. Bílá rasa je OA postiţena častěji. Přibliţně 15 % veškeré populace trpí artrózou, u osob nad 65 let je to nadpoloviční většina a nad 75 let dokonce 80 % populace. (Dungl, 2005). Heineho patologicko-anatomická práce přinesla výsledky, které poukazují na přítomnost OA v téměř 100 % a to u věkové kategorie nad 65 let. (Trnavský, 2002). 2.2.4 Etiologie a patogeneze OA se dělí na primární a sekundární. U primární OA je etiologie neznámá. U sekundární OA se jedná o důsledek jiného kloubního poškození. 14

Primární OA je pravděpodobně způsobená trvalým přetěţováním kloubů při obezitě, náročném sportu nebo vlivem špatné ţivotosprávy jako je kouření, špatná výţiva, alkohol, apod. (Šafránková, 2006). Sekundární osteoartróza je rozdělena do čtyř základních podskupin podle vyvolávající příčiny a to na OA následující po poranění kloubu, jako například po nitrokloubních frakturách. OA jako druhotný výsledek kloubních zánětů, např. u revmatoidní nebo septické artritidy. Dále můţe být OA vyvolaná metabolickými a endokrinními onemocněními, např. OA u ochronózy, chondrokalcinózy nebo OA u akromegalie. Poslední moţnou podskupinou je OA nasedající na anatomické změny kloubu, a to OA jako důsledek epifyzeolýzy hlavice femuru, Perthesovy choroby, kongenitální subluxace kyčlí a nestejné délky končetin. (Trnavský, 2002). Podle lokality chorobného procesu se dělí na OA kyčelního kloubu (koxartrózu), kolenního kloubu (enartróza), polyartrózu drobných ručních kloubů a postiţení páteře. Na vzniku OA se podílí i některé rizikové faktory. Kromě pohlaví (jak jiţ bylo řečeno výše) je to i věk. Právě vyšší věk patří mezi nejzávaţnější rizikový faktor. Současně se ovšem nedá říci, ţe kaţdý starý člověk, který má opotřebovanou kloubní chrupavku, má OA. Jistou roli hraje také genetická predispozice. Pozornost se věnuje OA mladších jedinců, která má familiární charakter a u které je změněno genetické kódování chrupavkového kolagenu (abnormální gen pro kolagen označovaný jako COL2A1). (Trnavský, 2002). Dalšími rizikovými faktory jsou poruchy biomechaniky, pokud došlo k úrazu kloubu, riziko OA se zvyšuje 5-6 násobně. Obezita a opakované zatěţování kloubu rovněţ zvyšuje riziko vzniku OA. Některé studie poukazují na vztah mezi OA a osteoporózou. U lidí s osteoporózou je menší výskyt OA. Naopak jedinci s OA mají mnohem větší kostní hustotu. (Trnavský, 2002). 2.2.5 Klinické projevy Hlavní příznaky, které se vyskytují u coxartrózy: Bolest postiţeného kloubu a to v závislosti na pohybu. Nejčastěji se vyskytuje při chůzi, kdy je bolest lokalizovaná v oblasti hýţdí, v třísle, na přední straně stehna a v kolenním kloubu. Později se vyskytují i klidové bolesti. 15

Omezení rozsahu pohybu a to hlavně abdukce a rotace. Ranní startovací bolesti a ztuhlost kloubu. Kulhání, které šetří kloub. Typický postoj a chůze nemocného Horní část těla je tažena dopředu a kolena jsou nucena zaujmout pozici s lehkým pokrčením. Tak vzniká držení těla v předklonu. (Thomann, 1989. s. 79). Tabulka 1: Dělení coxartrózy dle Bombelliho z roku 1983 (zdroj: TRNAVSKÝ, Karel. Osteoartróza. Vyd. 1. Praha : Galén, 2002. 81 s. ISBN 80-7262-158-0. S 42-43.) typ Charakteristika superolaterální Poškození chrupavky, zúţení kloubního prostoru, subchondrální změny horní přední části hlavice a horní okrajové části acetabula. koncentrický mediální inferomediální Rovnoměrná redukce kloubní štěrbiny i chrupavky po celém povrchu hlavice a acetabula. Horní kloubní prostor je nepoškozený a drobné osteofyty se vytvářejí cirkulárně na hlavici femuru. Změny v dolní mediální části kloubu s osteofytózou. 2.2.6 Diagnostika Pro správnou léčbu je vţdy důleţitá diagnostika onemocnění. Začínáme sběrem anamnézy, kdy zjišťujeme vrozené vady kloubů, výskyt onemocnění v rodině, prodělané úrazy, ţivotosprávu (stravovací návyky, kouření, alkohol, sportovní aktivity atd.), pracovní anamnézu pro zjištění nadměrného opotřebení kloubu při zaměstnání. Dalším diagnostickým prvkem je fyzikální vyšetření, kdy si všímáme postoje a chůze, klinickým vyšetřením zjišťujeme pohyblivost a bolestivost v kloubu. Nejdůleţitějším však nadále zůstává rtg (příloha B), na kterém je patrné zúţení aţ zánik kloubní štěrbiny, osteofyty a další změny. Dále je moţné CT nebo MR, které se pouţívají k průkazu nekróz. Další zobrazovací metodou je UZ, kterým se zjišťuje kloubní výpotek, posuzuje se tloušťka kloubního pouzdra a změny měkkých tkání. 16

Z invazivních je moţná artroskopie, která umoţní pohled přímo do kloubu. Laboratorním vyšetřením se OA nedá prokázat. ( Šafránková, 2006; Trnavský, 2002). 2.2.7 Léčba Léčba OA je konzervativní a chirurgická. Konzervativní se uplatňuje především v počátečních stádiích onemocnění, zakládá se především na edukaci o změně ţivotního stylu a vhodných pohybových aktivitách, sníţení bolesti a zlepšení pohyblivosti. Chirurgická léčba přichází na řadu, kdyţ je jiţ konzervativní léčba nedostačující nebo došlo k pokročilé degeneraci kloubu nebo k úplné ztrátě chrupavky postiţeného kloubu. Konzervativní léčba Redukce hmotnosti. Pohybová rehabilitace bez zátěţe. Fyzikální léčba vodoléčba, elektroléčba, magnetoterapie, terapie ultrazvukem, vodoléčba. Lázeňská léčba (Třeboň, Jáchymov, Velichovky). Farmakologická léčba je dvojího typu. Farmakoterapie zaměřená na pokud moţno rychlé tlumení bolesti, kdy je třeba dát pozor na úplnou analgezii, která svádí k dalšímu přetěţování kloubu. A dále farmakoterapie, která příznivě ovlivňuje projevy onemocnění. Uţívají se neopioidní analgetika aţ slabé opioidy, NSA, inj. aplikace kortikoidů do kloubu, antiflogistika, která tlumí zánět a chondroprotektiva, která zlepšují stav chrupavek a chrání je před opotřebením. Orthokine Jedná se o novou účinnou biologickou autologní formu léčby bolesti a zánětu kloubů, která je zaloţena na odběru vlastní krve klienta a následném podání z ní získaného séra. Venózní krev se odebere do speciálních zkumavek, které obsahují růstové faktory, díky kterým leukocyty produkují bílkovinu antiinterleukin I., coţ je receptorový antagonista interleukinu I. (tj. látka, která má významnou roli při vzniku zánětlivého procesu v kloubech a degenerativních procesech. Tato bílkovina je součástí přirozené obranné 17

reakce organismu). Poté krev 6 9 hodin inkubuje ve speciálním inkubátoru při teplotě 37 C, coţ je ideální prostředí pro syntézu bílkovin. Při následné centrifugaci dojde k oddělení krevních elementů od séra (příloha C). Takto připravené sérum obsahuje vysoké hladiny antiinterleukinu I. (aţ 140x více neţ je v lidském organismu normální) a zvýšené hladiny některých růstových faktorů. Sérum tedy není ţádná cizí látka, ale do těla klienta se vpravují bílkoviny, které jsou izolovány z jeho vlastní krevní plazmy. Do postiţeného kloubu se sérum aplikuje 1 2x týdně, rozvrţení aplikací určí lékař, většinou se ale jedná o 3 6 injekcí. (LékařiOnline, 2009; Ortokine, 2009). Chirurgická léčba Pokud je jiţ nedostatečná konzervativní léčba, nebo pokud je OA jiţ v pokročilejším stádiu, přichází na řadu chirurgická léčba. V případě kyčelního kloubu se jedná hlavně o kloubní náhradu. A to buď cervikokapitální, při které se nahrazuje pouze hlavice a krček stehenní kosti nebo o totální endoprotézu, kdy se vyměňuje jak kloubní hlavice, tak kloubní jamka. (Trnavský, 2002). Výkon dělíme podle operačního přístupu, a to na miniinvazivní (příloha D) a klasickou TEP, u které je řez dlouhý 25 aţ 30 cm a ke kloubu se operatér dostane protětím nebo uvolněním svalů. Při miniinvazivním přístupu se operatér ke kloubu dostane řezem dlouhým 5 aţ 8 cm a svaly pouze rozhrne. Tkáně jsou tedy oproti klasickému přístupu poškozeny minimálně a klient odchází do domácí péče dříve (6. 7. pooperační den). Ovšem díky menšímu řezu je operační pole méně přehledné a dostupné, klient je při operaci v neobvyklé poloze a tak můţe dojít ke špatnému uloţení implantátu. O přínosu můţeme zatím pouze spekulovat, protoţe výsledky TEP se hodnotí z dlouhodobého hlediska a tak konečné výsledky přínosu miniinvazivního přístupu bude znám aţ za v průměru 15 let. (Taliánová, 2009). Totální endoprotéza kyčelního kloubu bude podrobněji řešena v kapitole 2.4. 18

2.3 Kvalita života 2.3.1 Úvod a vymezení pojmu Kvalita ţivota je velmi široký a sloţitý pojem, jehoţ definování se mění podle toho, z jakého hlediska ji chceme posuzovat. Jednou z definic je např.: Kvalita života je to, jak jedinec vnímá své postavení, ve světě v kontextu kultury a hodnotových systémů, ve kterých žije, a ve vztahu ke svým cílům, očekáváním, životním stylům a zájmům 1. Pohled na kvalitu ţivota nám dává celkový pohled na to, jak nemoc jedince mění a v jakých oblastech je tato změna nejvýraznější. Problematikou kvality ţivota se lidé bohatě věnovali jiţ v minulosti, ale jednalo se především o kvalitu ţivota z pohledu filozofického, duchovního nebo materiálního. Aţ teprve v nedávné době, kolem poloviny 20. století, se lidé začali hlouběji zajímat o kvalitu ţivota nemocných lidí. První výzkumy se zabývaly kvalitou ţivota starých lidí a lidí s chronickým onemocněním. (Křivohlavý, 2002). Kvalita ţivota je relativně blízce spojena s pojmem kvantita ţivota. Kvantita ţivota, jako číselné vyjádření délky ţivota, byla v minulosti hodně upřednostňována bez většího ohledu na jeho kvalitu. V dnešní době medicína usiluje nejen o co moţná nejdelší bytí jedince, ale také o zvyšování jeho kvality. 2.3.2 Zjišťování kvality života Metod pro zjišťování kvality je mnoho. Základní je rozdělení do tří skupin: Objektivní kvalitu ţivota hodnotí druhá osoba. Subjektivní kvalitu ţivota hodnotí sama daná osoba. Smíšená kombinace objektivního a subjektivního hodnocení. (Křivohlavý, 2002). 1 Definice WHO 19

Objektivní metody měření kvality života Principem objektivních metod měření kvality ţivota je, ţe hodnotitelem je druhá osoba, která posuzuje zejména fyzický stav klienta, komunikaci, soběstačnost, nemoci atd. Jsou zaměřeny na chování a jednání, které je objektivně měřitelné. Hodnotitel ale neví, jak se klient cítí a jsou velké rozdíly v tom, jak kvalitu ţivota vnímá on a jak sám klient. Symbolické vyjádření kvality života hodnotí se především soběstačnost, komunikace a psychický stav klienta prostřednictvím vyjádření jedním aţ čtyřmi kříţky. + Klient je v dobrém tělesném stavu, soběstačný, komunikuje a má realistický pohled na ţivot. + + Klient je v mánii nebo depresi, potřebuje minimální dopomoc v sebeobsluţných činnostech, komunikace není tak dobrá jako v prvním případě označeném jedním kříţkem. + + + Klientovi je potřeba dopomoc v sebeobsluţných činnostech, překáţky v komunikaci. + + + + Klient je zcela nesoběstačný, neuvědomuje si, co se s ním a kolem něj děje, je v těţké osobní situaci. (Křivohlavý, 2002). Vizuální škálování celkového stavu pacienta jde o úsečku, která je dlouhá 10 cm a stoupá v úhlu 45. Hodnotitel vodorovným kříţkem označí místo, kde se podle jeho úsudku klient vyskytuje. Spodní hranice úsečky vyjadřuje pacientův stav za mimořádně špatný a naopak horní hranice označuje celkový pacientův stav za velmi dobrý. (Křivohlavý, 2002). Karnafolský index (Performance Status Index) hodnotícím je lékař, který vyjádří svůj názor na zdravotní stav chronicky nemocného klienta. (Křivohlavý, 2002). 20

Tabulka 2: PSI (Zdroj: KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie nemoci. Vyd. 1. Praha : Grada Publishing, 2002. 200 s. ISBN 80-247-0179-0.) 100 % Normální stav pacienta, neprojevují se ţádné obtíţe. 90 % Normální výkonnost pacienta, minimální projevy choroby. 80 % Normální výkonnost pacienta, avšak s vypětím, drobné příznaky nemoci. 70 % Omezená výkonnost pacienta, samoobsluţnou zachována, pracovní neschopnost pacienta. 60% Omezená výkonnost pacienta, ten však občas potřebuje cizí pomoc. 50 % Omezená výkonnost pacienta, ten není trvale upoután na lůţko, potřebuje však ošetřovatelskou a lékařskou péči. 40 % Pacient je trvale upoután na lůţko, potřebuje nutně lékařskou odbornou péči. 30 % Pacient je váţně nemocen, nutná je odborná péče a podpůrná léčba, je indikovaná hospitalizace. 20 % Pacient je velmi váţně nemocen, je nutná hospitalizace, odborná péče a aktivní podpůrná léčba. 10 % Pacient je moribundní (pomalu umírá), nemoc rychle pokračuje a léčení nepomáhá. 0 % Pacient je mrtev. Subjektivní metody měření kvality života Hodnotitelem je sám klient, který sám hodnotí svůj stav. Stupnice spokojenosti se životem vyvinul ji Ed Diener, který hodnotí spokojenost s ţivotem jako s celkem. Hodnocené osobě je poloţeno 5 otázek (např. Můj ţivot je blízký mému ideálu ţivota?) na které odpovídá stupněm souhlasu, který je vyjádřen v sedmibodové škále, kdy 1 je minimum souhlasu a 7 maximum souhlasu. (Křivohlavý, 2002). Metoda SEIQoL (Schedule for the Evaluation of Individual Quality of Life = systém individuálního hodnocení kvality ţivota) vychází z představ, co hodnocená osoba sama povaţuje za důleţité. Není tedy předem určené, co je 21

správné a co ne. Záleţí pouze na dané osobě, jaký má vlastní systém hodnot a svobodně si zvolí oblasti cílových podnětů. (Křivohlavý, 2002). Smíšené metody měření kvality života MANSA (Manchester Short Assesment of Quality of Life = Krátký způsob hodnocení kvality ţivota vypracovaný univerzitou v Manchesteru) jde o měření širšího rozsahu kvality ţivota. Pro důslednou pomoc danému člověku je důleţité znát jeho celkový obraz kvality ţivota. Zjišťuje se spokojenost s vlastním zdravotním stavem, vztahy v rodině a s ostatními lidmi, finanční situací, zaměstnáním atd. (Křivohlavý, 2002). LSS (Life Statisfaction Scale = stupnice spokojenosti) jde o vizuální sedmistupňovou stupnici spokojenosti, kde jsou uvedeny body od nemůţe to být jiţ horší k nemůţe to být jiţ lepší. Hodnocená osoba pouze na ose udělá leţatý kříţek nad popiskem, kde se nachází jeho momentální kvalita ţivota a pohled do budoucna. (Křivohlavý, 2002). 2.3.3 Kvalita života jedince s dg. OA a po následné implantaci TEP kyčelního kloubu Kvalita ţivota se projevuje především ve čtyřech oblastech. První oblastí jsou fyzické obtíţe (př. bolest, zvýšená únava), dále sníţená funkční zdatnost (př. změna soběstačnosti, pracovní zátěţ), sociální potíţe (př. invalidizace a následná ztráta zaměstnání, změna sociálního postavení) a emocionální oblast (př. změny nálady, deprese, pocity méněcennosti). (Baudyšová, 2008). Člověk, který trpí osteoartrózou v pokročilém stádiu, svádí kaţdodenní souboj s omezeným, zhoršeným a hlavně bolestivým pohybem. Chronická bolest, která je vytrvalá, nedovolí postiţenému myslet na nic jiného, mění jeho chování a psychický stav a v konečném důsledku i kvalitu jeho ţivota. Díky podstoupení totální endoprotézy kyčelního kloubu se primárně zlepší zdravotní stav nemocného a tím tedy i jeho kvalita ţivota. Dá se předpokládat zmírnění bolesti a s ní spojeným utrpením. Kvalitu ţivota po implantaci TEP kyčelního kloubu lze hodnotit aţ po delší době od provedení operace, kdy je nemocný začleněn zpět do běţného ţivota. Tato doba je u kaţdého jedince individuální a odvíjí se od jeho zdravotního stavu. 22

2.4 Totální endoprotéza kyčelního kloubu 2.4.1 Úvod do problematiky Totální endoprotéza kyčelního kloubu patří k základním a nejčastějším ortopedickým operacím, u níţ se dá počítat se stálým nárůstem, a to v souvislosti se zvyšující se průměrnou délkou ţivota a zvyšujícími se nároky na kvalitu ţivota. Mezi indikace patří především koxartróza, dále například revmatoidní artritida, vývojová dysplazie kyčelního kloubu a posttraumatické stavy. V roce 1989 byla v ČR TEP kyčelního kloubu provedena zhruba u 2 500 klientů, v současnosti je ročně takto odoperováno více neţ 10 000 klientů. (Dungl, 2005). 2.4.2 Totální endoprotézy Implantáty můţeme rozdělit podle fixace komponentu na cementované, které se do kosti fixují pomocí kostního cementu a na necementované, kdy je dlouhodobá fixace zajištěna prorůstáním kosti do zdrsněného povrchu implantátu. Další moţností je hybridní fixace, při které je kaţdá z komponent připevněna jinak. Materiálem pro výrobu implantátů kloubních náhrad je keramika, chromkobaltmolybdenová slitina a nemagnetická ocel. (Příloha E, F). (Dungl, 2005). 2.4.3 Zvláštnosti předoperační přípravy Kaţdá operace vyţaduje jistou přípravu a ne jinak je tomu i u TEP kyčelního kloubu. Ve většině případů se klient ještě před hospitalizací podrobí odběru krve pro autotransfúzi. Dále je vhodné mít jiţ zajištěnou následnou rehabilitační péči, ať uţ na lůţkovém odd., nebo vyuţitím sluţeb home care. Změnami musí projít i klientovo bydlení a to z důvodů bezpečnosti (kapitola 1.5.1.). Také se doporučuje redukce hmotnosti a před nástupem do nemocnice bezezbytková dieta. K hospitalizaci přichází klient s jiţ hotovým celkovým předoperačním vyšetřením, které by nemělo být starší neţ 14 dnů 2. V nemocnici je klient seznámen s uspořádáním odd., nemocničním řádem, 2 Zdroj: SLEZÁKOVÁ, Lenka, et al. Ošetřovatelství v chirurgii I. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2010. 264 s., iv s. ISBN 978-80-247-3129-2. 23

právy a povinnostmi pacienta. S rehabilitačním pracovníkem nacvičí vstávání z lůţka a pohyb na lůţku. Před operací je klient opět informován o průběhu operace a moţných komplikací a podepíše souhlas. O anestezii je informován anesteziologem. V den operace je klient lačný (od půlnoci nesmí jíst, pít, kouřit), operační pole je vyholené, má zavedený permanentní močový katétr a flexibilní ţilní kanylu do opačné HK neţ je operovaná DK a zabandáţované DKK. Těsně před operací sestra zkontroluje lačnost, odšperkování, popřípadě vyjme zubní náhradu a podá premedikaci. 2.4.4 Zvláštnosti pooperační péče Z operačního sálu je klient převezen na ortopedickou JIP, kde jsou mu monitorovány ZŢF, operační rána, bilance tekutin a odpady z Redonova drénu, který je vyveden z rány. Operovaná končetina je umístěna v derotační botě, která zajišťuje správnou polohu končetiny nataţená a prsty směřují vzhůru, aby nedošlo k luxaci. Bolest je tlumena analgetiky, která předepíše lékař. Za klientem dochází fyzioterapeut, který se mu věnuje po celou dobu hospitalizace (kapitola 2.5.). (Sosna, 2003). Podle zdravotního stavu je klient přeloţen na standardní odd. (většinou 1. 2. pooperační den), kde nadále pokračuje v rehabilitaci. O ukončení hospitalizace rozhodne operatér podle stavu klienta. Ve většině případů následuje hospitalizace na rehabilitačním odd. 2.4.5 Komplikace TEP kyčelního kloubu Stejně jako u všech operačních výkonů, tak i u TEP kyčelního kloubu mohou nastat komplikace, které se mohou vyskytnout v pooperačním období nebo během operace, jako je např. masivní krvácení. Nejzávažnější je smrt v souvislosti s operačním výkonem Podle různých autorů se údaje liší a kolísají mezi 0,15 1,14 % v jednotlivých skupinách (nemocniční, do 30. a do 90. pooperačního dne), prakticky stejná je i u replantací. (Dungl, 2005). Komplikacemi v pooperačním období jsou: Infekce TEP kyčelního kloubu: Kvůli minimalizaci rizika vzniku infekce se operace provádí na superaseptických sálech, ale ani tak není riziko infekčních komplikací nulové. Můţe dojít k zavlečení infekce během operace nebo sekundární kolonizací, při zánětu urogenitálního traktu nebo dentálním infektem aj. Léčba se dá seřadit 24

do jednotlivých postupů, které se částečně překrývají: nasazení antibiotik, incize a drenáţ kyčelního kloubu, revize s reimplantací, extrakce TEP a modifikovaná Girdlestonova resekční artroplastika a naposled exartikulace. (Dungl, 2005). Luxace TEP kyčelního kloubu: Objevuje se u 1 10 % TEP kyčelního kloubu a aţ u 20 % replantací TEP. Přibliţně 70 % luxací vznikne během 1. měsíce po implantaci. Mechanismus luxace TEP je trojí (Příloha G). Můţe dojít ke spontánní luxaci, která nastane při nedostatečné stabilitě endoprotézy. Dalším mechanismem je páčení krčku femorální komponenty o okraj acetabula. A nakonec páčení kostěného femuru o kostní prominenci pánve. Podle některých studií je větší riziko páčení krčku o okraj acetabula u implantátů s větším průměrem hlavice. Léčba je nejdříve konzervativní, kdy se kloub reponuje a fixuje, následuje imobilizace. Pokud není konzervativní léčba účinná, přichází na řadu chirurgické řešení. (Dungl, 2005). Aby nedošlo k luxaci TEP kyčelního kloubu, je potřeba dodrţovat reţimová opatření, kdy jsou zakázány pohyby, při kterých se operovaná končetina dostane do zevní rotace, addukce a flexe nad 90. Reţimová opatření a výčet zakázaných pohybů je zpracovaný v kapitole 2.6. Nestejná délka končetin: I přes to, ţe délka DKK je několikrát měřena, tak 18 32 % pacientů má po operaci nestejně dlouhé dolní končetiny, kdy častěji dochází k prodlouţení končetiny. Subjektivně to obtěţuje aţ polovinu případů. (Dungl, 2005). Poranění nervů: K takovéto komplikaci můţe dojít v důsledku prodlouţení končetiny nebo poranění při operaci. Klinicky významná paréza se vyskytuje asi u 1 % implantací. Dalších 70 % má změny na EMG. Z toho asi u 40 % se dá očekávat úplná náprava, u dalších 40 % částečná náprava a u 20 % je paréza trvalá. (Dungl, 2005). Periprotetické zlomeniny: Vyskytují se především u implantací v niţším věku, kdy je implantát ve femuru delší dobu a tím postupně dochází k úbytku kostní hmoty. Další rizikovou skupinou jsou pacienti nad 70 let s cementovaným typem endoprotézy. (Dungl, 2005). Nejčastěji se pouţívá Vancouverská AAOS klasifikace (Příloha H). U typu A je zlomenina malého i velkého trochanteru a v 70 90 % se zlomeniny zhojí. Zlomenina typu B je kolem dříku nebo pod jeho hrotem a má 3 podtypy podle stability femorální komponenty. B1 je stabilní zlomenina, která se léčí dlahovou osteosyntézou 25

a spongioplastikou. Výsledky léčby jsou stejné jako u typu A. Při zlomenině B2 je uvolněný dřík při dobré kvalitě kosti a je indikací k výměně femorální komponenty s delším dříkem a spongioplastikou. Léčení je obtíţné s vysokým počtem komplikací. Stejně obtíţné je i léčení typu B3, kdy je kromě uvolněného dříku ještě sníţená kvalita kosti a je nutné pouţít revizní nebo tumorózní implantát. Poslední zlomeninou je typ C, kdy je zlomenina diafyzálně distálně od endoprotézy, léčba je nezávislá na přítomnosti implantátu a je účinná v 70 90 % případů. (Dungl, 2005). TEN: Jedná se o pooperační komplikaci, při které vznikne zánět ţil a následnému vytvoření trombu. Vzácně můţe dojít k embolizaci krevní sraţeniny do plic, které můţe klienta ohrozit na ţivotě. V rámci prevence se provádí bandáţování DKK a aplikují se antikoagulancia. 26

2.5 Rehabilitace po totální endoprotéze kyčelního kloubu Operace jako je TEP kyčelního kloubu vyţaduje rehabilitační přípravu a pooperační rehabilitační péči, kterou obstarává rehabilitační pracovník přímo na ortopedickém oddělení a následně v rehabilitačním zařízení. Vlastní rehabilitace probíhá ve 3 fázích. První fází je předoperační rehabilitace, druhou je pooperační rehabilitace za hospitalizace a poslední fází je rehabilitace, která následuje po ukončení hospitalizace. 2.5.1 Předoperační rehabilitace V dnešní době velmi opomíjena, ale stejně důleţitá jako další RHB, je předoperační RHB. Jejím cílem je nácvik pooperační RHB. Pacient je seznámen s úpravami, kterými jeho domov musí projít před tím, neţ se vrátí z nemocnice domů. Jedná se především o odstranění předmětů, po kterých by mohl uklouznout nebo o ně zakopnout, jako jsou volně poloţené koberečky a předloţky, někdy i vysoké prahy mezi místnostmi. Dále je nezbytná úprava koupelny a WC, kdy je vhodná instalace madel a protiskluzových podloţek, nástavec na WC a sedátko do vany. Pacient se učí pouţívat kompenzační pomůcky, jako jsou francouzské hole, stoj a chůzi bez zatěţování operované končetiny a nácvik chůze po schodech. Také nacvičuje sebeobsluhu s ohledem na pohybové omezení, přetáčení na bok, vstávání z lůţka, oblékání a další sebeobsluţné činnosti. (Širůčková, 2010; Kolář, 2009). 2.5.2 Pooperační rehabilitace za hospitalizace S pooperační RHB se začíná první pooperační den, kdy fyzioterapeut dochází za pacientem na oddělení, kde s ním cvičí. Hlavním cílem je zvládnutí pohybu na lůţku, vstávání z lůţka, nácvik chůze po rovině a následně i po schodech. Pacient se také učí zvládat běţné denní činnosti, jako je např. oblékání a hygiena. Pooperační RHB je s menšími odchylkami stejná na všech pracovištích, kde se TEP kyčelního kloubu provádí. Míru zátěţe na operovanou končetinu určuje vţdy operatér. 1. pooperační den: dechové cvičení, procvičování HKK a neoperované DK, na operované končetině se procvičuje hlezno a izometricky gluteální svaly a m. quadriceps femoris. 27

2. - 3. pooperační den: přidáváme aktivní cvičení v kyčelním kloubu, nacvičuje se sed na lůţku se svěšenými končetinami přes okraj lůţka a vertikalizace, dále trojdobá chůze o francouzských holích nebo o podpaţních berlích. Při chůzi o berlích je důleţité dodrţet pořadí berle operovaná končetina neoperovaná končetina. 4. 5. pooperační den: pokračujeme ve zvětšování pohybu v kyčelním kloubu aţ do 90, stále nacvičujeme správné vstávání z lůţka, stoj a správnou chůzi po rovině. 6. 7. pooperační den: pacient začíná cvičit vnitřní rotaci vsedě na lůţku, přetáčí se na bok s klínem mezi koleny. Dále posiluje gluteální svaly a m. quadriceps femoris. V kolením kloubu se cvičí flexe a extenze. 8. 12. pooperační den: pacient jiţ většinou zvládá samostatně chůzi po rovině, a proto můţe s fyzioterapeutem nacvičovat chůzi po schodech. Při chůzi do schodů je důleţité dodrţovat pořadí neoperovaná končetina operovaná končetina berle. A při chůzi ze schodů je pořadí berle operovaná končetina neoperovaná končetina. Dále pokračuje učení soběstačnosti a sebeobsluhy. 13. 14. pooperační den: pacient by jiţ měl být schopný samostatné chůze po rovině i po schodech. Měl by si být jistý v sebeobsluţných denních činnostech. (Kruţíková, 2010). 2.5.3 Rehabilitace, která následuje po propuštění z nemocnice Tato fáze RHB probíhá u některých pacientů ambulantně, ale stále větší část z nich je z ortopedického odd. přeloţena na odd. lůţkové rehabilitace, kde se o pacienta starají fyzioterapeuti, kteří se snaţí o to, aby si pacienti osvojili správné pohybové stereotypy. Důleţité je posilování svalů kolem kyčelního kloubu a svalstva zad, které jsou zodpovědné za stabilitu páteře a tím vytvoření dobré základny pro další pohyb. Pokud pacient zvládne správný stereotyp chůze s dobrou stabilitou pánve, můţe odloţit francouzské hole. Pokud toho pacient nedosáhne, je dobré ponechat francouzské hole nebo nacvičit chůzi o jedné vycházkové holi. (Cibulka, 2009). Závěrem lze shrnout, že léčebná rehabilitace u pacientů s totální endoprotézou by měla zaujímat období před i po operaci ve spolupráci ortopedického i rehabilitačního týmu s cílem dosažení jejího co nejlepšího funkčního výsledku a tím maximálního zlepšení kvality života pacienta. (Cibulka, 2009) 28

2.6 Režimová opatření Návratu do běţného ţivota je pacient schopen většinou po 6 měsících, kdy se můţe začít plně zatěţovat, vrátit se do zaměstnání a věnovat se lehčímu sportu. K tomu, aby nedošlo k luxaci TEP, je nutné dodrţování reţimových opatření, která zakazují nebo nedoporučují činnosti, které obsahují zevní rotaci, addukci a flexi nad 90. Dobu, po kterou je nutné dodrţování těchto opatření určí operatér (většinou 3 měsíce po operaci). Sedět max. do 90 úhlu mezi kyčelním kloubem a trupem (nesedat do nízkého a měkkého křesla, pouţívat nástavec na WC). Vyvarovat se flexi nad 90 (nedělat dřepy, nepředklánět se, neshýbat se). Nekříţit DKK přes sebe (dochází k addukci a zevní rotaci). Na lůţku se přetáčet s polštářem mezi koleny a kotníky. Nedoskakovat na operovanou končetinu. Vyvarovat se jednostranné zátěţi. Na ţidli sedět na obou půlkách hýţdí. Neleţet na straně operované končetiny. Vyvarovat se pádu (nechodit po mokrém nebo kluzkém povrchu). Nosit pohodlnou a pevnou obuv, kdy podpatek by neměl být vyšší neţ 3 cm. Spát na rovném a pevném lůţku. Nenosit těţká břemena. Vleţe na zádech dbát na to, aby končetiny byly mírně od sebe a špičky se nevytáčely ven. V prvních týdnech po operaci jezdit v autě pouze jako spolujezdec. (Kruţíková, 2010). 29

3 Praktická část 3.1 Metodika výzkumné práce Při vypracování své bakalářské práce jsem postupovala následovně. Nejprve jsem si vytyčila hlavní cíle své práce. Na základě těchto cílů a prostudované literatury potřebné k napsání teoretické části, jsem si stanovila pracovní hypotézy, podle kterých jsem vypracovala dotazník (příloha I). Dotazník jsem nejdříve rozdala malému vzorku respondentů v předvýzkumu, který se konal na jaře 2010. Při vyhodnocování předvýzkumu jsem zjistila nedostatky v dotazníku a po jeho úpravách jsem pokračovala ve vlastním výzkumu. Dotazník byl členěn na dvě části. První zjišťovala problémy, které klienti měli před operací a zda se po operaci jejich ţivot změnil. V druhé části jsem se zaměřila na informovanost klientů a jejich znalost reţimových opatření. Celkem jsem v dotazníku poloţila 19 otázek, otázky byly polootevřené, uzavřené dichotomické a polytomické. Před zahájením samotné analýzy výsledků bylo nutné shromáţdit data, jejichţ výsledky jsem následně zpracovala do tabulek a grafů. U interpretace výsledků je uvedena četnost odpovědí v číslech a v procentech. 30

3.2 Charakteristika vzorku respondentů Respondenti pro vyplnění dotazníku potřebného pro zpracování mé bakalářské práce byli vybráni záměrným výběrem. Jednalo se o jedince bez rozdílu pohlaví a věku, kteří byli k totální endoprotéze kyčelního kloubu indikováni z důvodu osteoartózy. Další podmínkou bylo, aby respondenti byli jiţ navráceni do běţného ţivota a měli tedy moţnost porovnat kvalitu svého ţivota nyní, po operaci se stavem před operací. S ohledem na podmínky kladených na respondenty jsem s pomocí vytipovala 57 respondentů. Při oslovení respondentů a následném vyplnění dotazníků jsem se nesetkala s neochotou nebo jinými problémy. 31

3.3 Průběh a popis výzkumu Vlastní výzkum probíhal od ledna 2011 do května 2011. Celkem jsem rozdala 59 dotazníků vytipovaným jedincům, z nichţ se vrátilo 57 úplně vyplněných dotazníků, a 2 se vrátily neúplně nebo špatně vyplněné, viz tabulka 3. Dotazníky jsem rozdala pomocí elektronické pošty, osobně nebo prostřednictvím třetí osoby. Velká část dotazníků byla vyplněna na základě telefonického rozhovoru s dotyčným respondentem. Tabulka 3: Návratnost dotazníků Dotazníky Počet Procenta Vráceno 57 97 Nevráceno 0 0 Vráceno neúplně/špatně vyplněno 2 3 Celkem 59 100 % 32

3.4 Vlastní výsledky výzkumu Otázka číslo 1: Kolik let jste po operaci? a) Méně neţ 1 rok b) 1 3 roky c) 4 10 let d) Déle neţ 10 let Tabulka 4: Odpovědi na otázku číslo 1 odpovědi počet Procenta Méně neţ 1 rok 9 16 1-3 roky 23 40 4 10 let 20 35 Déle neţ 10 let 5 9 celkem 57 100 % 40 % všech dotazovaných bylo po TEP kyčelního kloubu 1 3 roky, dále následovalo 4 10 let od operace s 35 %. Méně neţ 1 rok od operace bylo 16 % respondentů a déle neţ 10 let 9 % respondentů. 33

Otázka číslo 2: Před operací Vás nejvíce trápilo? a) Bolest pohybového aparátu b) Sníţení pohyblivosti c) Špatná chůze d) Jiné Tabulka 5: Odpovědi na otázku číslo 2 Odpověď Počet Procenta Bolest pohybového aparátu 22 38 Sníţení pohyblivosti 13 23 Špatná chůze 17 30 Jiné 5 9 Celkem 57 100 % 5 9% 17 30% 22 38% Bolest pohybového aparátu Snížení pohyblivosti Špatná chůze Jiné 13 23% Obrázek 1: Graf odpovědí na otázku číslo 2 38 % dotazovaných před operací nejvíce trápily bolesti pohybového aparátu, 17 % dotazovaných nejvíce vadila špatná chůze. 13 % uvedlo jako svojí odpověď na otázku sníţení pohyblivosti a 9 % zvolilo jinou odpověď. 3x se objevilo spojení všech 3 předešlých odpovědí, 1x respondent dopsal, ţe ho nejvíce trápila bolest a špatná chůze a jednoho dotazovaného nejvíce obtěţovala bolest ve spojení se sníţenou pohyblivostí. 34

Otázka číslo 3: V jaké oblasti pociťujete nejvýraznější zlepšení v porovnání se stavem před operací? a) Sníţení nebo vymizení bolesti pohybového aparátu b) Zlepšení pohyblivosti c) Zlepšená chůze d) Jiné Tabulka 6: Odpovědi na otázku číslo 3 Odpověď Počet Procenta Sníţení nebo vymizení 23 40 bolesti pohybového aparátu Zlepšení pohyblivosti 14 25 Zlepšená chůze 13 23 Jiné 7 12 Celkem 57 100 % 7 12% 13 23% 23 40% Snížení nebo vymizení bolesti pohybového aparátu Zlepšení pohyblivosti Zlepšená chůze jiné 14 25% Obrázek 2: Graf odpovědí na otázku číslo 3 Sníţení nebo vymizení bolestí pohybového aparátu jako největší zlepšení po operaci uvedlo 40 % respondentů. 25 % respondentů se zlepšila pohyblivost, 23 % dotazovaných uvedlo zlepšení chůze a 12 % dotazovaných si z nabízených moţností nevybrali a zvolili jinou odpověď, kdy 2 respondenti uvedli, ţe výrazné zlepšení 35

nepociťují. 2 dotazovaní dopsali, ţe všem třem předešlým bodům přisuzují stejné zlepšení. Stejně tak další 2 respondenti uvedli zmírnění bolesti a zlepšení chůze. 1 respondent uvedl zlepšení pohyblivosti a zlepšení nebo vymizení bolestí pohybového aparátu. 36

Otázka číslo 4: Pociťoval/a jste před operací obavy z návratu do běžného života? a) Ano b) Ne Tabulka 7: Odpovědi na otázku číslo 4 Odpověď Počet Procenta Ano 21 37 Ne 36 63 Celkem 57 100 % 36 63% 21 37% ano ne Obrázek 3: Graf znázorňující odpovědi na otázku číslo 4 63 % respondentů uvedlo, ţe před operací neměli obavy z návratu do běţného ţivota. 37 % respondentů obavy pociťovalo. Jakých oblastí se to týkalo, zjišťuje otázka číslo 5, viz tabulka 8. 37

Otázka číslo 5: Jaké oblasti se Vaše obavy týkaly, z čeho jste měl/a strach? Tabulka 8: Odpovědi respondentů na otázku číslo 5 Odpovědi Počet Procenta Upoutání na lůţko 15 71 Bolestivý pohyb 3 14 Celkově z operace 2 10 Nesoběstačnost 1 5 celkem 21 100 80% 70% 71% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 14% 10% 5% 0% upoutání na lůžko bolestivý pohyb celkově z operace nesoěstačnost Obrázek 4: Graf se znázorněním odpovědí na otázku číslo 5 Na tuto otázku odpovídali pouze respondenti, kteří v otázce číslo 4 odpověděli ano. Těch bylo 37 %. Z toho nejčastější odpovědí byl strach z upoutání na lůţko, to uvedlo celých 71 % respondentů. 14 % respondentů uvedlo, ţe má strach z bolestivého pohybu po operaci. Celkově z operace má strach 10 % dotazovaných a 5 % dotazovaných uvedlo, ţe obavy se týkají především nesoběstačnosti. 38