Souhrnná chronologie 1. dynastie

1. DYNASTIE Z doby 1. dynastie pocházejí nejstarší archeologické nálezy částí nábytku (především jeho součásti ze slonoviny) a objevují se už některé speciální výrobky z mědi nože s dřevěnou rukojetí, pily na řezání kamene a zrcadla. V Petrieho muzeu v University College v Londýně jsou vystaveny plisované šaty považované za nejstarší dochovaný oděv na světě. Jsou již také doloženi specializovaní zádušní kněží, pečující zpravidla o posmrtný kult svých vlastních předků, a první zdařilejší pokusy o mumifikaci. Za 1. dynastie získal Egypt kontrolu nad ložisky a těžbou měděné rudy na Sinajském poloostrově, které byly v provozu ještě za pozdní Střední říše. Nálezy středovýchodní keramiky v abedžských hrobkách potvrzují obchodní kontakty s přilehlou asijskou oblastí, odkud se v těchto nádobách importovalo víno a olej. Cedrové dřevo, použité například na zastropení pohřebních komor, se dováželo z libanonských hor. Obchod proudil převážně pozemními cestami, které směřovaly z východní delty do Gazy na palestinském pobřeží a Aradu v Negevské poušti. Tyto trasy jsou pravděpodobně totožné se spojnicemi Egypta a Asie doloženými pozdějšími prameny jako Horovy cesty, z nichž jedna určitě vedla k ložiskům měděné rudy u Timny ve Vádí Arába hluboké geologické průrvě vycházející ze severního cípu Akabského (Ejlatského) zálivu a směřující k jižnímu okraji Mrtvého moře. V Palestině byly důkazy egyptské přítomnosti za 1. dynastie nalezeny na několika lokalitách, nejseverněji otisky egyptských pečetí v místě zvaném Tell Erana poblíž Jeruzaléma. Se vzdálenějšími asijskými oblastmi vedli Egyp ané obchod prostřednictvím libanonského přístavního města, kterému říkali Kepnej (akkad. Gublu; řec. Byblos; jeho pozůstatky jsou severně od Bejrútu). Předpokládá se, že za importované dřevo, nerostné suroviny a luxusní výrobky platil Egypt především potravinami, není to však doloženo. Hlavní výboje prvních egyptských králů zřejmě směřovaly na jih do Núbie, kde se hranice nejpozději za 1. dynastie posunula od Místa veslování (eg. Chenej; arab. Gabal es-silsila) k 1. kataraktu. Na ostrově Abu (řec. Elefantiné; arab. Džezíra) u Asuánu byla objevena mohutná pevnost ze sušených cihel s polokruhovitými baštami a až pět metrů silnými zdmi, jejíž počátky snad sahají až do závěru předdynastické doby. Depozitum raně dynastických votivních figurek, podobajících se nálezům z Nechenu, jsou nepřímým důkazem, že zde již v tomto období stál chrám. Núbie, vyprahlá a zemědělsky nevýznamná země, byla zajímavá především svými nalezišti zlata; spekulace o tom, že mohla být už v této době tranzitní zemí pro zboží přicházející z nitra afrického kontinentu, nejsou ničím podloženy. Podrobnější údaje o dobyvačných válkách ve směru proti toku Nilu z této doby nemáme; zachoval se jen výrok krále Ahy, že rozdrtil Núbii, který se však může vztahovat právě jen k její okrajové části severně od 1. kataraktu. Skalní reliéf s krátkým nápisem krále Džera byl sice nalezen až u 2. kataraktu, ale trvalejší egyptská přítomnost je v této oblasti doložena až později. Odborníci rozpoznali jisté rozdíly ve struktuře jmen protodynastických králů 0. dynastie a archaických králů 1. dynastie, které mohou naznačovat, že přelom opravdu souvisí se změnou královské rodiny. Počínaje Archaickou dobou se v literatuře také objevují četněji názory na absolutní chronologii, které budeme nadále srovnávat formou přehledných tabulek. Je třeba poznamenat, že výběr pramenů pro tyto komparace může u odborníků vzbudit úžas, zejména když někteří uvádění autoři nejsou školenými egyptology. Použité excerpce jsou však podmíněny dostupností zdrojů a kromě toho vycházíme z předpokladu, že takzvaní popularizátoři se opírají o odbornou literaturu, a to i v případech, kdy své prameny neuvádějí rozhodně si letopočty nevycucali z prstu. Typickým příkladem tohoto přístupu je bezpochyby seriózní amatér Zamarovský, jehož zdroje (především Lauer) jsou však již značně zastaralé. Počet známých vládců 1. dynastie udávají různí autoři mezi sedmi a devíti, podle toho, zda akceptují jednu nebo obě královny (Neithotep a Meretneit), které pravděpodobně skutečně samostatně vládly, nebo je považují jen za regentky jejich nedospělých synů a nástupců trůnu, či za pouhé královské manželky, tedy z hlediska výkonu moci soukromé osoby. Délka vlády dynastie se odhaduje na 150 220 let a její začátek se udává v rozmezí let 3150 až 2920.

Souhrnná chronologie 1. dynastie Pramen Chronologie Počet roků Celkem králů Turínský papyrus 8 Manehto 8 Encyklopedie 3150 2930 220 7 Lauer 3100 2900 200 Weeks 3100 2900 200 Loy 3100 2890 210 8 Zamarovský 3000 2900 100 7 Raffaele 3000 2850 150 Schneider 3000 2850 150 7 Strouhal 3000 2840 160 8 Kinnaer 3000 2800 200 9 Baines 2920 2770 150 7 Přehled králů 1. dynastie (TP Turínský papyrus, římská číslice udává sloupec, arabská řádek. Podle Manehta vládlo v 1. dynastii 8 králů z Ceneje v pořadí, jak jsou uvedeni, jejich přiřazení k Horovým jménům je však jen spekulativní) Hor TP Manehto 1. Aha II,11 Meni Menés 2. Neithotep II,12 It[ej] 3. Džer II,13 [Iteti] Athótis 4. Meretneit II,14 Kenkenés (?) 5. Džet II,15 [I]tejui Uenefés 6. Den II,16 Semtej Usafis 7. Andžib II,17 Merbiapen Miébis 8. Semerchet II,18 Semsem Semempsés 9. Kaa II,19 [Ke]beh[u] Bienechés Přiřazení Manehtových jmen podle teorie ztotožňující Narmera a Meniho a interpretující odlišně i Turínský papyrus 1. Narmer Meni Menés 2. Aha Ite[t], Teti Athótis 3. Džer Iti Kenkenés 4. Džet Iteju, Itejui Uenefés Další část dynastie je shodná s předchozí tabulkou Jiná archeologicky doložená, zatím však přesněji nezařaditelná Horova jména A. Sneferka (Seneferka) B. Sechet (Sekhet) C. Ba Přehled královských hrobek 1. dynastie Abedžu Sakkára 1. Aha B 10/15/19/16 S 3357 2. Neithotep ( královská hrobka v Nakádě ) 3. Džer O S 3471 4. Meretneit Y S 3503 5. Džet Z S 3504 6. Den T S 3035 (Hemaka) 7. Andžib X neidentifikována 8. Semerchet U neidentifikována 9. Kaa Q S 3505 (Merka)

KRÁLOVÉ 1. DYNASTIE 1. [11.] Aha Meni Hor: aha nebo aha Aha TP II,11: mn+n-i Meni Manehto: Menés, 62 roků (Iulius Africanus); 60 roků (Eusebius) Varianty Horova jména: Hor-Aha; Hor Aha; Hor- Ah a; Ahaou; Bojovník Varianty jména z TP: Menej; Men; Mena Jak již bylo naznačeno, opíráme se zde o obecněji přijímaný názor, že jména Aha a Meni patřila jedné osobě. Podklady pro toto tvrzení se nepovažují za zcela průkazné, jejich předností je snad jen to, že odlišné koncepce jsou doloženy ještě chaběji. Pro úvahy o identitě nositelů obou jmen má klíčový význam malý štítek ze slonoviny ( Naqada label ), dnes uložený v Egyptském muzeu v Káhiře, který našel na konci 19. století Borchardt v hrobce královny Neithotep ve Zlatém městě (eg. Nubt; řec. Ombos; arab. Nakáda). V jeho pravém horním rohu jsou v těsném sousedství dvě skupiny znaků, z nichž první (čte se zprava doleva) byla identifikována jako jméno typu nebtej (Obě paní) Meniho a druhá nepochybně představuje serech s Horovým jménem Aha. 79, 80, 81 Ahova slonovinová destička z královské hrobky v Nakádě (Egyptské muzeum v Káhiře); vlevo reprodukce originálu z roku 1911, uprostřed rekonstrukce dochovaného textu, vpravo s doplněním chybějících částí Čtení jména Meni však není bez problémů. Uvnitř obrazce připomínajícího dům se sedlovou střechou jsou nahoře charakteristické symboly Obou paní, supice a kobry, tj. ochranných bohyň Horního a Dolního Egypta Nechbet a Vadžet, a pod nimi dvojice hieroglyfických značek nb (neb). Složitá struktura u dolního okraje se vysvětluje jako precizně (tj. neschematicky) vypracovaná hieroglyfická značka mn (men), vyjadřující Meniho jméno. Mnozí považují tuto skupinu znaků za vůbec první zmínku o Menim a ve spojitosti se sousedním Ahovým serechem za důkaz identity obou jmen. Hlavní námitku proti tomuto pojetí formuloval Grdseloff. Souhlasí sice s interpretací struktury u dolního okraje obrazce jako znaku mn, ale považuje ji zároveň za zobrazení pohřebního komplexu Meniho, a z toho dovozuje, že výjev symbolizuje běžnou péči o Meniho posmrtný kult, tradiční povinnost jeho nástupce, tedy Ahy, jehož jméno je v sousedícím serechu. Podle tohoto výkladu by výjev dokazoval totožnost Meniho s Narmerem, Ahovým předchůdcem. Jiná námitka je založena na skutečnosti, že jméno nebtej (Obě paní) se u jiných archaických králů objevuje v poněkud odlišné formě vedle supice Nechbet není logogram hadí bohyně Vadžet, ale stylizovaná dolnoegyptská královská koruna. Této nestejnorodé heraldické dvojici pak odpovídají vždy i jasně rozlišitelné dvojice budov ( domů ) v dolní části ohrady. Ochranné bohyně v obrazci na Ahově štítku tedy vyjadřují původní ideu spojení Obou zemí ( Obou domů ), z níž bylo jméno nebtej jako součást královské titulatury teprve později odvozeno.

82 Srovnání detailu pravého horního rohu Ahovy destičky (vlevo) se dvěma jmény nebtej z 1. dynastie, u nichž ochrannou bohyni Vadžet nahrazuje dolnoegyptská královská koruna Jméno Meni se v písemných pramenech objevuje běžně až od Nové říše, zejména na seznamech králů, kde zaujímá místo zakladatele státu. Podle výpisků Iulia Africana z Manehta vládl Meni 62 let, podle Eusebiových excerpcí 60 let. Pozdní autoři ho opředli mnoha legendami: podle Manehta ho zabil hroch, podle Diodóra Sicilského napadli krále jeho vlastní psi při lovu u jezera ve Fajjúmské oáze, ale zachránil ho krokodýl a Meni na pamě této události založil ve Fajjúmu město Krokodilopolis. Hérodotos, jenž navštívil Egypt v polovině 5. století př. Kr., píše: Kněží říkají, že Meni byl první egyptský král, který vybudoval hráz, jež chrání Memfidu [Mennefer] před záplavami Nilu... Nechal přehradit řeku v zákrutu, který se tvoří jižně od Memfidy, vysušit původní koryto a vykopat nové v jiném směru... Starověcí autoři čerpající z Manehta však považují za stavitele nejstarších paláců v Memfidě až Meniho nástupce jménem Athótis (snad Džer). K tomu lze říci, že pokusy vyčlenit z této skrumáže Horymírových Šemíků historické jádro pozvolna ustávají. Jisté je, že legendární zakladatel státu byl tradicí velmi vážen, na některých místech Egypta existují doklady o jeho pozdějším uctívání. Horovo jméno Aha bylo nalezeno v nakádské hrobce královny Neithotep na fragmentech nádob, na hliněných pečetích a na výše zmíněném historicky významném štítku ze slonoviny. Figuruje na otiscích pečetních válečků ve dvou královských hrobkách v Abedžu, na pečetích, fragmentech tabulek a nádob v hrobech z počátku 1. dynastie v Sakkáře, Abedžu, Abú Raváši a Heluánu, ve sbírkách jsou i nádoby neznámého původu. V dolnoegyptském městě Sau (Sais; Sá el-haggar) nechal Aha postavit jednoduchý chrám bohyni Neit. 83 Serech se jménem Aha na alabastrové nádobě neznámé provenience 84 Destička s Ahovým serechem z hrobky B 18/19 v Abedžu. V horním registru je znázorněn chrám bohyně Neit v Sau 85 Detail chrámu bohyně Neit v Sau z Ahovy destičky a rekonstrukce téhož chrámu podle A. Badávího. Symbol štítu se zkříženými šípy na stožáru uprostřed ohrazeného dvora byl zároveň hieroglyfickým logogramem pro označení této bohyně 86, 87 Destičky s Ahovými serechy nalezené na hřbitově B v Abedžu

Na další historicky cenné ebenové destičce z Abedžu je znázorněno Ahovo vítězství nad Núbijci. Král je zobrazen symbolicky jako velký dům s lidskýma rukama jednou drží za vlasy k zemi sraženého nepřítele a v druhé třímá palcát, jímž se ho chystá udeřit. Tento artefakt snad souvisí s definitivním posunutím egyptské hranice na jih k 1. kataraktu. Styky s Asií dokládá soudobá keramika nalezená v palestinském Aradu. Slovo Aha znamená v překladu Bojovník, což posiluje zakořeněné představy o způsobu sjednocení Egypta. Někteří badatelé se snaží projektovat i jeho dynastické (genealogické) vazby, nejsou však ve svých víceméně spekulativních vývodech jednotni. Existují teorie, že jeho rodiči byli Narmer a královna Neithotep, jindy je Neithotep považována za Ahovu hlavní manželku a matku jeho nástupce Džera. Někteří autoři soudí, že Neithotep byla dcerou významného dolnoegyptského velmože a král sňatkem s ní legitimoval svůj nárok na vládu nad Dolním Egyptem (k této problematice se ještě vrátíme). Aha je spojován i s jinými ženami, o nichž nevíme téměř nic; někdy se uvádí, že matkou jeho syna Džera nebyla Neithotep, ale vedlejší žena Henithapi, která je v ne zcela jasných souvislostech zmíněna v Palermských análech. Nejstarší z velkých královských mastab v Sakkáře S 3357 je datována do Ahovy doby: Emery v ní našel fragmenty pohřební výbavy s jeho jménem. V substruktuře hrobky, vytesané do homogenní skály, je celkem pět místností uspořádaných v řadě, s pohřební komorou uprostřed. Superstruktura ze sušených cihel s bohatě členěným palácovým průčelím obsahuje 27 komor, pět centrálních polohově a rozměrově koresponduje s podzemními prostorami a odlehčuje tak jejich dřevěné stropy. Kolem hrobky jsou pozůstatky dvou soustředných ohradních zdí, vnější vymezovala prostor o velikosti 42,5x22,1 m (Zamarovský). Na severní straně jsou zbytky skupiny dalších, snad rituálních staveb a velká podlouhlá jáma pro uložení pohřební lodě. 88 Sakkárská mastaba S 3357 z doby krále Ahy Ahova skutečná hrobka je v severní části královského hřbitova B v Abedžu (komplex B 10/15/19/16). Ze superstruktury se nedochovalo nic, zbytky substruktury, vyzděné sušenými cihlami a zpevněné trámy, mají celkové půdorysné rozměry 11,7x9,5 m (Zamarovský). Hlavní osa podélně uspořádaného komplexu směřuje od jihozápadu na severovýchod (viz obr. 76). Začíná řadou tří větších komor přibližně stejných rozměrů, z nichž prostřední zřejmě sloužila k vlastnímu uložení králova pohřbu a východní dostala název Lví hrobka byly v ní totiž nalezeny pozůstatky staré lvice, mladého lva a pěti lvíčat. Za Lví hrobkou jsou vedle sebe dvě menší komory, pravděpodobně pro část pohřební výbavy, a na ně navazuje linie vedlejších hrobů uspořádaných po trojicích, v nichž se dochovaly neúplné ostatky několika mladých mužů ve věku do 25 let. 2. [12.] Neithotep Itej Hor: n(i)t-htp Neithotep TP II,12: i-t-[y] It[ej]; ztracený znak je doplněn podle jiných pramenů Manehto: Varianty Horova jména: Nejthotep; Neithhotep; Neithotepe; Neit Hetepu Varianty jména z královských seznamů: Iti; Ati; Atej; Itet; Teti Jméno Neithotep je složeno z logogramu pro bohyni Neit v podobě štítu se zkříženými šípy a fonogramu Htp (hetep), v překladu Neit je spokojena (či usmířena ). Protože tato bohyně byla patronkou dolnoegyptského města Sau (Sais; Sá el-haggar), má se za to, že po ní pojmenovaná Neithotep pocházela z významné rodiny ze severního Egypta a vítězný hornoegyptský král s ní po sjednocení země uzavřel dynastický sňatek. Z různých pojetí vztahu trojice jmen Narmer Aha Meni pak vyplývá i identifikace královského manžela této ženy: může

jím být Narmer (například podle Tyldesleyové 1999b znázorňuje paleta z Nechenu, na níž se Narmer s dolnoegyptskou korunou na hlavě zúčastňuje jakéhosi obřadu, právě oslavu tohoto sňatku), nebo Aha (a podle některých egyptologů jsou oba totožni). V prvém případě by Narmer a Neithotep byli rodiči Ahy, převažuje však názor, že Neithotep byla Ahovou hlavní manželkou, tedy ženou o generaci mladší. Nástupce krále Ahy na egyptském trůnu je poněkud problematický. Zprostředkovatelé Manehta a některé seznamy králů předpokládají, že po Ahově smrti vládl jeho syn Džer, známý z pozdních excerpcí jako Athótis. Jiné seznamy však vkládají mezi Ahu a Džera ještě krále jménem Itej, jehož identifikace je obtížná. V hieratickém záznamu na Turínském papyru je ve II. sloupci na 12. řádku (tj. po Menim) bezpečně rozpoznaná dvojice znaků i a t, za níž pravděpodobně následoval ještě znak y, tedy i-t-y, v transkripci Itej nebo Atej, ale na soudobých památkách se takové jméno nikde nenašlo. Poměrně elegantním, avšak nejistým řešením je možnost, že tímto králem byla právě Neithotep, podle archeologických nálezů žena dosti mocná a vlivná již v době vlády Ahy. Není vyloučeno, že po smrti manžela soustředila na krátkou dobu ve svých rukou moc, možná jako regentka nezletilého nástupce. Z hlediska legitimity tu není podle pozdějších analogií žádný rozpor: Henithapi, pravděpodobně skutečná matka Džera, nemohla jako pouhá Ahova vedlejší žena vystupovat jménem budoucího krále, nebo se dokonce stát vládnoucí královnou, zatímco hlavní královská manželka Neithotep se této role mohla ujmout celkem legálně. U starého hornoegyptského města Nubt (Ombos; Nakáda) na levém břehu Nilu severně od Karnaku objevil de Morgan v roce 1897 obrovskou cihlovou mastabu z 1. dynastie, kterou prohlásil za hrobku raně historické královny; dnes je známa jako královská hrobka v Nakádě. Vnější zdi komorové superstruktury s půdorysnými rozměry 54x27 m (Baines) mají charakter členitého palácového průčelí a skrývají celkem 21 pravoúhlých prostor. Pohřební komora a další čtyři místnosti pro uložení funerální výbavy jsou opět situovány v centru stavby, nadzemní komory byly vyplněny štěrkem a pískem. Mastaba byla ohrazena cihlovou zdí o tlouš ce asi 1,1 m. 89 Rekonstrukce královské hrobky v Nakádě Uvnitř byly nalezeny fragmenty nádob, tabulky ze slonoviny a otisky pečetí se jmény krále Ahy a královny Neithotep. (Právě odtud pochází slonovinový štítek, na němž je vedle Horova jména Aha jméno Meni viz u Ahy). Někteří egyptologové považují za majitelku hrobky královnu Neithotep, jiní dávají přednost verzi, že byla postavena pro (zatím anonymního) místního správce, podobně jako královské mastaby v Sakkáře. 90 Štítek ( visačka ) z královské hrobky v Nakádě. Na lícní straně je jméno n(i)t-htp Neithotep, na rubové číslovky 100 + 3x10 + 5x1, tj. 135 Při této příležitosti je třeba zmínit, že v egyptologické literatuře se s konvenčním pojmem královna zachází poněkud libovolně. Král míval obvykle více manželek, jejichž statut nebyl rovnocenný. Tyto ženy byly často nositelkami mnoha honosných titulů (které se postupem doby vyvíjely a měnily), neměly však až na výjimky vůbec žádný vliv na výkon moci, rozhodně ne vliv založený na nějakém oficiálním základě. Nebyly to tedy vládnoucí královny, ale pouhé královy manželky. Pro pojem královna ostatně v egyptštině neexistuje ani žádný termín králem byl vždy muž, a pokud výjimečně vládly ženy, používaly stejný titul jako muži, tj. v maskulinním tvaru. Abychom postavení královských žen jednoznačně rozlišili, dáváme přednost standardnímu členění na velké (tj. hlavní) královské manželky (jichž mohl mít král postupně nebo i najednou několik), vedlejší ženy (které zastávaly v hierarchii u dvora podružnější roli) a konkubíny (jejichž vztah ke králi měl v podstatě jen sexuální charakter). Termín královna používáme výhradně pro několik žen, které podle současného stavu znalostí skutečně a samostatně vládly jako král Horního a Dolního Egypta. Královnami v tomto smyslu byly Neitokret (6. dynastie), Neferusobek (12. dynastie), Hatšepsut (18. dynastie) a Tausret (19. dynastie). Věcně k nim řadíme i Neithotep a Meretneit z 1. dynastie, přestože formálně se v jejich době jméno nisut bitej, interpretované jako král Horního a Dolního Egypta, v titulatuře ještě nepoužívalo, a podmíněně i několik dalších žen, u nichž chybějí patřičné důkazy a o jejichž pozici v hierarchii lze jen spekulovat (např. Chentkaus I. na konci 4. dynastie).

Královně Neithotep ovšem nemůžeme kvůli nedostatku pramenů přiřknout tento atribut bez výhrad, v úvahu pro ni přichází i statut regentky, doložený až za Staré říše (Anchesenpepi II., 6. dynastie), ale mohla být i pouhou uzurpátorkou, popřípadě nemusela vládnout vůbec. Jméno It[ej] se mohlo v mnohem mladším Turínském seznamu ocitnout tradováním staršího omylu, nebo může také patřit jinému či zatím neznámému (archeologicky dosud nezjištěnému) králi. 3. [13.] Džer Iteti Hor: Dr Džer; čtení podle konvence TP II,13: jméno je ztraceno AS: i-t-ti Iteti Manehto: Athótis (Iulius Africanus i Eusebius) Varianty Horova jména: Djer; Zer; Kobra Varianty jména z královských seznamů: Iti; Atoti Varianta Manehtova jména: Athóthis Horovo jméno Džer (čtení je nejisté; tentýž znak má ještě jiné významy, např. sm či qn) lze poměrně bezpečně spojit se jménem Iteti známým z Abedžského seznamu králů a předpokládaným i ve II. sloupci na velmi poškozeném 13. řádku Turínského papyru. Identitě nositele obou jmen nasvědčuje mj. záznam na největším káhirském fragmentu Palermských análů K1. Džer byl snad synem krále Ahy a jeho vedlejší ženy Henithapi. Jeho hlavní manželkou byla Herneit, v jejímž jméně podobně jako u Neithotep figuruje logogram bohyně Neit, což umožňuje výklad, že i tento král uzavřel dynastický sňatek s příslušnicí vlivné dolnoegyptské rodiny po vzoru svého otce a legitimoval tak v rámci státní duality ústřední vládu. Vztahy v královské rodině však příliš přehledné nejsou. V této době se totiž objevuje v pramenech další žena s charakteristickým dolnoegyptským jménem Meretneit, která nepochybně s Džerem rovněž přímo souvisí: bu byla také jeho manželkou (možná druhou v pořadí, po smrti Herneit), nebo dcerou. Někteří egyptologové se kloní k názoru, že po smrti Džera vládla jako královna (viz níže). Nález hieroglyfického nápisu na dřevěné destičce představujícího Džera jako pána Severu i Jihu naznačuje, že jednota Obou zemí byla v době jeho vlády již jistým faktem. Našly se slonovinové tabulky, na nichž je zaznamenáno, že navštívil dolnoegyptské chrámy bohyň Neit v Sau (Sais; Sá el-haggar) a Vadžet v Peruadžet (Bútó; Tell el-faraín), jiné písemné památky dokládají jeho vojenské výpravy v deltě proti Libyjcům na západě a sinajským kočovníkům na východě. Tabulky nalezené v Sakkáře, Abedžu a jinde poskytují dosti podrobné informace o jeho vládě, zejména ve srovnání s jinými králi 1. dynastie. Džerovo jméno je i na některých nádobách, které byly později uskladněny v podzemí Džoserovy pyramidy v Sakkáře. Podle výpisků z Manehta byl Athótis stavitelem prvního paláce v Memfidě. 91, 92, 93 Nádoby s Džerovými serechy nalezené v podzemí Džoserovy pyramidy v Sakkáře nahoře dioritová, uprostřed a dole (s detailem serechu) porfyrové V minulosti se předpokládalo, že Džerovy výboje v Núbii vyústily v další posunutí hranice Egypta na jih. Teorie byla založena na nálezu skalního graffita z jeho doby v Gabal Šéch Sulémánu u 2. kataraktu, zobrazujícího válečnou scénu (po dokončení Vysoké přehrady u Asuánu se toto místo ocitlo pod hladinou tzv. Násirova jezera, ale reliéf byl v předstihu odtesán a deponován v Súdánském muzeu v Chartúmu). Dnes se již natolik zásadní význam graffitu nepřikládá. Pokud se Džerova válka v Núbii vůbec uskutečnila, měla spíše charakter krátkodobé, jednorázové loupežné výpravy, jaké se pořádaly ještě mnohokrát později a po nichž se egyptské vojenské síly vždy stahovaly zpět za hranici u 1. kataraktu. Vítězství nad Núbijci byla sice pravidelně připisována králům, ale jejich osobní účast na taženích tohoto druhu není pravděpodobná. 94 Rekonstrukce reliéfu z Gabal Šéch Sulémánu u 2. kataraktu. Kresba na levém okraji je považována za Džerův serech (Sudan Museum, Chartúm)

Za Džerovy vlády byla v Sakkáře postavena královská hrobka S 3471, koncepčně podobná sousední mastabě z doby Ahy. V podzemí je pohřební komora a dalších šest místností pro funerální výbavu, nad nimi bylo celkem 29 vnitřních pravoúhlých prostor. Zbytky superstruktury se zachovaným palácovým průčelím zaujímají plochu 41,3x15,5 m (Zamarovský), po ohradní zdi už nezbyla žádná stopa. Tabulky s královým jménem byly nalezeny i v dalších sakkárských mastabách S 3035 a S 2171H. 95, 96 Destičky ( visačky ) s Džerovými serechy ze sakkárských mastab S 3035 (vlevo) a S 2171H (vpravo) Stejně jako jeho předchůdci byl i Džer pohřben na královském hřbitově v Abedžu. Jeho hrobka O je větší než Ahova superstruktura měřila asi 22x20 m (Zamarovský) a také hlubší. V podzemí je sice jen jedna místnost pohřební komora, ale mnohem velkorysejší a stavebně sofistikovanější. Její půdorysná plocha je ve srovnání s každou ze tří Ahových velkých komor zhruba dvojnásobná a ke stěnám je po celém obvodě přistavěno v pravidelných intervalech celkem 14 kolmých zdí směřujících do středu, jejichž původní výšku už nelze zjistit. Názory na jejich funkci se rozcházejí: mohly jen členit prostor na souvislou řadu výklenků, v nichž byly uloženy záhrobní dary, nebo sloužit jako podpěry pro velkou dřevěnou skříň, v níž byla uložena Džerova rakev. 97 Rub a líc destičky ( visačky ) s Džerovým serechem z hrobky O v Abedžu 98 Fragmentárně dochovaná Džerova pohřební stéla z Abedžu (Egyptské muzeum v Káhiře) Petrie měl při odkryvu hrobky v sezoně 1900/1901 zcela mimořádné štěstí: v otvoru poblíž vstupního schodiště do podzemí byla ukryta část mumifikované lidské paže v původních obalech, na níž byly navlečeny čtyři neporušené zlaté náramky zdobené světle modrým tyrkysem, tmavě modrým lapisem lazuli a fialovým ametystem. Tepané zlato tvořilo růžice a kameny byly vybroušeny do tvaru slz a destiček, na nichž byly vyryty obrazy sokolů (podle Vilímkové 1969). Jsou to nejstarší šperky nalezené v královské hrobce. Podle názoru Petrieho se lupiči pokoušeli nejprve vniknout do hrobní komory stropem, který byl už propadlý, a vysekali při tom nahoře ve stěnách otvory. Když se později v souvislosti se stavbou chrámu Amenhotepa III. [král 18. dynastie] hrob vyklízel, byla nalezena mumie, rychle prohledána a kvůli snadnějšímu transportu rozlámána na kusy. Lupiče zřejmě někdo vyplašil a při útěku ukryl jeden z nich paži mumie, ještě v původních obalech, do jedné z děr ve zdi. Neměl už možnost se pro kořist vrátit, takže tam zůstala zapomenuta. (Vilímková 1969; podle ní mumifikovaná paže patřila ženě.) Petrieho výklad ovšem vzbuzuje námitky: Jestliže se lupiči pokusili proniknout do hrobky propadlým stropem, proč vysekali nahoře ve stěnách otvory? Také je velmi nepravděpodobné, že neporušená mumie se šperky byla v hrobce ještě za Amenhotepa III.

Džerova hrobka v Abedžu má i další primát: obklopuje ji neuvěřitelných 338 satelitních hrobů uspořádaných v pravidelných řadách. V některých byly nalezeny pozůstatky pohřbených lidí, mužů i žen, a kamenné stély s jejich jmény. Názory na dobrovolnost nebo nedobrovolnost smrti a postavení těchto osob nejsou zatím definitivní, podobně jako u všech vedlejších hrobů na abedžském pohřebišti. 99 Plán Džerovy hrobky O v Abedžu 100 Linie satelitních hrobů (v popředí) u hrobky O krále Džera (uprostřed snímku) v Abedžu Od 12. dynastie byla Džerova hrobka považována za kenotaf boha Usira. Později byla doslova zavalena votivní keramikou, přinášenou poutníky od doby 18. dynastie. (Od mohutných vrstev zlomků nádob je odvozen arabský název lokality Umm el-káb Matka střepů.) 4. [14.] Meretneit Jméno mwt-n(i)sw.t (mut nisut): mr+r(.t)-n(i)t Meretneit TP II,14: jméno je ztraceno, 10 [+x], 28 dnů Manehto: Kenkenés (Iulius Africanus i Eusebius) Varianty jména mut nisut: Merneit; Merneith; Meret-neith; Meritneit; Merit-Neit; Merjetneit; Mernetneit; Merneitnet; Meryt-Neith Varianty Manehtova jména: Qenqenes; Cencenes Historickou existenci královny Meretneit odhalili až archeologové, jmenovitě Petrie, když v roce 1900 vykopal na hřbitově B v Abedžu velkou kamennou desku, kterou přestože na ní chybí obvyklý serech a také symbol Hora ve tvaru sokola identifikoval jako královskou pohřební stélu. Jméno na stéle je zapsáno logogramem pro bohyni Neit a fonogramem mr (mer) s opakováním posledního konsonantu r (r), tedy Merneit, ve volném překladu Milovaný [bohyní] Neit. Až později se ukázalo, že ačkoli adjektivum mr nemá feminivní koncovku.t, patří jméno ženě, kterou lze ztotožnit s dámou uvedenou v Palermských análech jako matka krále, nejspíše Dena z 1. dynastie. Mut nisut Merneit, v překladu matka krále Merneit, figuruje také na dvou otiscích pečetních válečků nalezených v Denově hrobce v Abedžu a egyptologové začali jméno číst podle pravidel klasické egyptštiny ve tvaru mr+r(.t)-n(i)t, tj. Meretneit Milovaná [bohyní] Neit. Někteří ji pak vzhledem k různým okolnostem začali považovat za egyptskou královnu, která po nějaký čas samostatně vládla. 101 Pohřební stéla královny Meretneit z Abedžu

Tradiční prameny se o případné vládě Meretneit vůbec nezmiňují není explicitně uvedena ani na jednom královském seznamu. Na Turínském papyru pro ni sice relativně vybývá řádek II,14, k němuž Gardiner přiřadil jen torzo problematického časového údaje: po čitelné číslici 10, o níž není zřejmé, zda udává roky nebo měsíce, a jíž mohly předcházet další číslice, následuje údaj 28 dnů. Sám však připouští, že číslice mohou patřit až k následujícímu řádku. Druhou skutečností, která snad umožňuje Meretneit na tuto pozici v linii králů 1. dynastie umístit, je Manehtův záhadný Kenkenés, vklíněný mezi pořečtěná jména Athótis a Uenefés. Po spekulativním přiřazení Manehtových jmen králům 1. dynastie podle přehledu na začátku kapitoly, kde je Athótis ztotožněn s Džerem a Uenefés s Džetem, Kenkenés jaksi přebývá a zdá se, že není důvod, proč by toto jméno nemohlo patřit právě Meretneit: Hor Manehto TP 1. Aha Menés II,11 Meni 2. Neithotep II,12 It[ej] 3. Džer Athótis II,13 [Iteti] 4. Meretneit Kenkenés II,14? 5. Džet Uenefés II,15 [I]tejui 6. Den Usafis II,16 Semtej atd. Vyjdeme-li naopak z předpokladu, že řádek TP II,14 s číslicemi skutečně patří jinam (podle Gardinera snad k řádku následujícímu), a Meretneit v souladu s tím ze seznamu vypustíme, změní se schéma následovně: 1. Aha Menés II,11 Meni 2. Neithotep Athótis II,12 Itej 3. Džer Kenkenés II,13 Iteti 4. Džet Uenefés II,14+15 Itejui 5. Den Usafis II,16 Semtej atd. Podobná situace nastane i v koncepci, která ztotožňuje Narmera s Menim a opomíjí obě problematické královny, Neithotep i Meretneit: 1. Narmer Menés II,11 Meni 2. Aha Athótis II,12 Itej 3. Džer Kenkenés II,13 Iteti 4. Džet Uenefés II,14+15 Itejui 5. Den Usafis II,16 Semtej atd. Rozhodnout se jednoznačně pro některou z naznačených (nebo dalších možných) variant není snadné a nemělo by to ani valný smysl dochované prameny prostě umožňují různý výklad. V jednom jsou však jednoznačné: Meretneit měla určitě v hierarchii královské rodiny významné postavení, řádově se lišící od pozice manželek jiných vládců 1. dynastie. 102 Rekonstrukce hrobky Y královny Meretneit v Abedžu podle Lauera (nahoře) a podle Rickeho (dole). Superstruktura vlastní hrobky je upravena ve stylu prvotního písečného pahorku, v jejím čele stojí dvojice pohřebních stél a nádvoří je obklopeno ohradní zdí. Satelitní hroby jsou vně ohrazeného areálu, mimo prvotní pahorek, takže pohřby do nich mohly být ukládány individuálně, nezávisle na pohřbu královny

Sama přítomnost bezpečně identifikované Meretneitiny hrobky Y se 77 typickými satelitními hroby na královském pohřebišti v Abedžu pro tuto výlučnost svědčí a část badatelů ji považuje za nesporný důkaz, že byla skutečnou vládkyní Egypta, přestože na její stéle není vyobrazen Hor a pozdější seznamy ji neuznaly za jeho vtělení jako ostatní archaické krále. Tato hrobka je na abedžské nekropoli navíc jednou z nejdůkladněji postavených, podle Jacqa je vnitřně členěna na pohřební komoru a osm podlouhlých místností s celkovými rozměry 19x16 m. Vedlejší hroby jsou uspořádány v souvislých liniích podél všech čtyř stran, takže v půdorysu tvoří obdélník, jenž na jihozápadě není uzavřený řada hrobek přibližně uprostřed náhle končí (viz obr. 76). 103 Destička ( visačka ) z hrobky Y v Abedžu Archeologové identifikovali jméno Meretneit (resp. Merneit) také na sošce paviána neznámé provenience (Michailidisova soukromá sbírka) a na několika fragmentech nádob. Figuruje i na otiscích dvou ze tří pečetních válečků nalezených na nekropoli v Abedžu, které vyjmenovávají krále 1. dynastie v chronologickém pořadí, v obou případech je však prezentována jen jako matka krále. Do výčtu králů je tedy zařazena nesystémově, nepochybně však z nějakého závažného důvodu, možná právě proto, že v nějakém mezidobí opravdu vládla. Její označení titulem matka krále pak může vyplývat z pouhé formální nepřipravenosti soudobé ideologie (a terminologie) akceptovat v této výlučně mužské roli ženu. Na druhé straně však figuruje jen na otiscích válečků nalezených v Denově hrobce (viz obr. 129, 130), zatímco na třetím (viz obr. 149), zhotoveném až v závěru dynastie, už uvedena není a o důvodech můžeme opět jen spekulovat: Byla snad její státnická role dodatečně relativizována a její postavení v hierarchii revidováno? Nebo se změnila pravidla legitimity nástupnictví ve prospěch rigidnějšího pojetí, z něhož ženský král nepřístojně vyčníval? Nebo její umístění na ranější královská pečetidla reflektovalo zásluhy jiné než státnické povahy, případně nějaké dobové emoce, které později už nebyly sdíleny? Přehled pečetních válečků z Abedžu 1. otisk 2. otisk 3. otisk hrobka T (Den) hrobka T (Den) hrobka Q (Kaa) 1. Narmer Narmer Narmer 2. Aha Aha Aha 3. Džer Džer Džer 4. Džet Džet Džet 5. Meretneit Den Den 6. Meretneit Andžib 7. Semerchet 8. Kaa Emery na základě archeologických nálezů připsal Meretneit i jednu z obřích královských hrobek v Sakkáře S 3503, která zřejmě jako všechny ostatní patřila soudobému vysokému hodnostáři spravujícímu (jejím jménem?) Dolní Egypt. Obklopuje ji více než 40 satelitních hrobů a je u ní i typická jáma pro (nedochovanou) pohřební lo. Mrtví uložení do vedlejších hrobů byli vybaveni předměty symbolizujícími jejich profesní specializace (stavitel lodí modelem lodě, malíř několika kelímky barev apod.). 104 Rekonstrukce sakkárské mastaby S 3503 z doby královny Meretneit podle Lauera Z umístění S 3503 mezi mastaby spojované s Džerem a Džetem (viz obr. 78) bývají vyvozovány i vztahy v královské rodině. Podle jedné teorie pocházela Meretneit z Dolního Egypta a Džer s ní po smrti Herneit uzavřel další dynastický sňatek, aby obnovil personální vazbu Obou zemí. Mezistátní smlouvy totiž nebyly podle úzu platného ještě i v 1. tisíciletí př. Kr. uzavírány mezi státy, jak je obvyklé dnes, ale mezi jejich představiteli. Jejich platnost se všemi z toho plynoucími důsledky končila smrtí jedné ze smluvních stran a musela být obnovena následníkem. (Jedním z důvodů lability všech starověkých říší byly odstředivé tendence různých vazalských území po smrti suveréna, jehož nástupce si je musel často znovu podrobovat.) Druhý sňatek krále

s příslušnicí téže rodiny by tedy nebyl nijak mimořádný. Podle druhé hypotézy byla Meretneit Džerovou (a Herneitinou?) dcerou, tedy vlastní nebo nevlastní sestrou dalšího krále Džeta, a později snad i jeho manželkou, tj. vlastní či nevlastní Denovou matkou. Dodejme, že zařazení problematických královen Neithotep a Meretneit do linie 1. dynastie v této příručce není vyjádřením apodiktického názoru ani o jejich samostatné vládě, ani o dynastickém pořadí, ale jen snahou o úplnější soustředění poznatků a teorií formulovaných různými badateli v různých fázích výzkumů. 5. [15.] Džet Itejui Hor: D(t) Džet; čtení podle konvence TP II,15: [i-t]-tyw-i [I]tejui; ztracené znaky jsou doplněny podle jiných pramenů Manehto: Uenefés, 23 roků (Iulius Africanus); 43 roků (Eusebius) Varianty Horova jména: Djet; Džed; Ut; Vedžo; Wedžo; Vadži; Wadži; Wadj; Wadji; Uadji; Vedžoj; Had; Snake Varianty jména z královských seznamů: Itiui; Itiu; Iteju Varianty Manehtova jména: Uenephes; Venef; Vavenephis Jiné jméno: Serpent Král Džet, v české literatuře nazývaný obvykle Vedžo nebo Vadži, byl snad synem Džera. Za jeho matku je nejčastěji pokládána Meretneit, která však podle možného výkladu záznamů v Palermských análech mohla být naopak jeho manželkou a matkou jeho nástupce Dena. Podle výpisků Iulia Africana z Manehta vládl Uenefés 23 let, podle Eusebia 43 let. Tito prostředníci dochovali také Manehtovy výroky, že si postavil pyramidu u Kokómy a že za jeho doby postihl Egypt veliký hlad. Naprostá nevěrohodnost první zprávy ovšem zpochybňuje i tu druhou. Jméno Džet, zapisované znakem v podobě hada, se dochovalo na nádherné pohřební stéle a řadě fragmentů z jeho hrobky Abedžu, na nádobách nalezených pod Džoserovou pyramidou z 3. dynastie, na otiscích pečetních válečků abedžské nekropole a na skalním nápisu v Arabské poušti východně od Nechebu (Eileithyiaspolis; el-káb), kudy vedla cesta k Rudému moři. Z tohoto nápisu někteří soudí, že Džet vyslal první vojenskou výpravu na Sinajský poloostrov. (Určitě tak učinil jeho nástupce Den a následující egyptští králové se už pokládali za majitele tamních dolů a těžili v nich.) Zmínka o něm byla nalezena také nedaleko jihoegyptské Džeby (Apollónopolis; Edfu) a na nekropoli v Gíze byla objevena soukromá hrobka z jeho doby. 105, 106 Džetovy serechy na nádobách z Džoserovy pyramidy (vlevo) a z hrobky Z v Abedžu (vpravo) 107 Nádoba neznámé provenience s Džetovým serechem Královská hrobka S 3504 v Sakkáře, datovaná do Džetovy doby, je ve srovnání s předchozími po stavebnětechnické stránce pokročilejší a ze všech dosavadních mastab 1. dynastie také největší její superstruktura ze sušených cihel zaujímá plochu 49,5x20 m (Radwan; podle Zamarovského 56,5x25,5 m) a obsahuje 45 komor. Na rozdíl od starších mastab je po obvodě lemována nízkým zděným ochozem připomínajícím lavici, na němž bylo rozmístěno na tři sta býčích hlav vymodelovaných z hlíny a osazených dílem dřevěnými a dílem pravými býčími rohy. V substruktuře je celkem pět místností zastropených dřevěnými trámy, centrální kobka sloužila jako pohřební komora. Stěny měla obložené dřevěnými panely, na dochovaných zbytcích se našly stopy po intar-

zování zlatými pásky. Kolem hrobky byla obligátní ohradní ze a po její vnější straně je uspořádáno 62 vedlejších hrobů. 108 Rekonstrukce sakkárské mastaby S 3504 z Džetovy doby podle Emeryho 109 Skulptury býčích hlav na ochozu sakkárské mastaby S 3504 K pozoruhodným nálezům ze sakkárské mastaby S 3504 patří zejména visačka k nádobě (destička s dírkou v rohu), na níž je kromě králova serechu i typická orámovaná struktura s nestejnorodou dvojicí supice Nechbet a červené koruny, dvěma značkami nb (neb) a dvěma domy, která je jakousi předzvěstí jména nebtej (Obě paní), zavedeného do královské titulatury za krále Dena. Totéž uspořádání je na velmi podobné destičce neznámého původu. Právě tato symbolika je argumentem proti výkladu nápisu v pravém horním rohu destičky krále Ahy jako jméno nebtej Meniho (srov. obr. 79 82 a 110, 111). 110, 111 Destičky ( visačky ) s Džetovými serechy a heraldickou dvojicí hornoegyptské supice Nechbet a dolnoegyptské královské koruny; vlevo neznámá provenience, vpravo ze sakkárské mastaby S 3504 Džet byl pohřben rovněž na archaickém královském hřbitově v Abedžu. Jeho hrobka Z se koncepcí podobá Džerově, je však menší. V jejím okolí bylo odkryto 174 pravidelně uspořádaných vedlejších hrobů, seskupených do šesti samostatných oddílů, které mohou svou polohou vůči hrobce krále naznačovat jistou hierarchii. Část z nich byla odhalena až při pozdějším výzkumu. 112 Plán Džetovy hrobky Z v Abedžu 113, 114 Fragmenty destiček z hrobky Z v Abedžu. Na zlomku vlevo se z Džetova jména v serechu dochoval jen konec hada, k jednoznačné identifikaci to však postačuje Jedním z nejslavnějších archaických nálezů je Džetova vápencová pohřební stéla s reliéfem královského serechu (nyní v Louvru), která umožnila identifikaci jeho hrobky a jejíž vyobrazení nechybí téměř v žádné publikaci s egyptologickou tematikou. Na dva kusy přeražená, 1,45 m vysoká deska je jen zbytkem horní části jedné ze dvou stél, které podle předpokladu egyptologů původně stály po stranách vchodu do hrobky, a je nejstarším dokladem egyptské monumentální plastiky. Serech má velmi detailně propracované palácové průčelí se dvěma branami mezi třemi věžemi.

115 Džetova pohřební stéla z Abedžu (Louvre, Paříž) 6. [16.] Den Semtej Hor: d-n Den Obě paní: xas.ty Chasetej TP II,16: sm.ty Semtej; čtení podle konvence Jiné seznamy: spa.ty Sepatej Manehto: Usafis, 20 roků (Iulius Africanus i Eusebius) Varianty Horova jména: Dewen; Vedimev; Udimu; Oudimou Varianty jména Obě paní: Chasti; Khasti; Khasty; Khasety; Hesepti Varianta jména z TP: Semti Varianty jména z jiných seznamů: Septi; Septej Varianty Manehtova jména: Usaphaidos; Usaphais V královské titulatuře Dena se poprvé objevuje jméno typu nebtej (Obě paní), průkazně doložené primárními prameny. Je pokládán za Džetova syna a podle některých badatelů za něj v době jeho nezletilosti vládla královna Meretneit (podle záznamů v Palermských análech mohla být i jeho matkou); jiní však tuto teorii nepokládají za pravděpodobnou (viz u Meretneit). Podle výpisků z Manehta vládl 20 let, což zřejmě také neodpovídá skutečnosti. Z Denovy doby máme k dispozici již mnohem více hodnověrných zpráv, dokonce z několika na sobě nezávislých zdrojů, které lze vzájemně komparovat. Historický význam má především dřevěná destička o rozměrech 8x5,5 cm, kterou našel Petrie v jeho hrobce v Abedžu. Text informuje o vítězném vojenském tažení na východě, pravděpodobně až na Sinajském poloostrově. Den je na tabulce znázorněn vsedě na trůnu při ceremoniální slavnosti sed (význam svátku není úplně jasný, ale určitě souvisel s oslavou jubilea vlády a prak-

tikoval se po celou dobu egyptské historie), s dvojitou korunou Obou zemí na hlavě a s typickými důtkami nechechu v ruce. Za královým serechem (směrem doleva; viz obr. 116) je jméno sedžautej bitej nejvyššího soudobého úředníka Hemaky a úplně vlevo, pod tzv. zlatým domem, zmínka o Denově paláci hwt-n(i)swt (hut nisut králův dům). Poškozený výjev v pravé dolní části tabulky se vykládá jako seznam obětí bohům, nebo naopak jako výčet válečného tributu odvedeného poraženým nepřítelem. 116 Denova destička z hrobky T v Abedžu. Vlevo od králova serechu je jméno H-mA-kA Hemaka Tato zpráva je důležitá zejména pro svůj soulad s údaji v Palermském seznamu králů, jenž začíná být právě na tomto místě obsažnější a nabývá podoby análů (letopisů). Vedle méně zajímavých záznamů o různých náboženských slavnostech, lovu hrochů a nejstaršího svědectví o svátku sed se objevují historicky cenné údaje, které lze poměrně spolehlivě datovat právě do Denovy doby, přestože samo královo jméno na příslušném torzu Palermské desky chybí. Podle těchto textů vedl král v 2. roce vlády první úder na východ, tj. zřejmě na Sinaj, kde porazil kočovníky a pravděpodobně definitivně upevnil egyptskou kontrolu nad ložisky mědi, jejichž zábor lze na základě jednoho nápisu v Arabské poušti datovat už do doby jeho otce Džeta. Ve 4. roce vlády nařídil sčítání v zemích Západu, Severu a Jihu, v 7. roce založil chrám Trůny bohů a v 8. roce u něj nechal zřídit posvátné jezero. V 10. roce zničil zbraní město Verku (zatím nebylo identifikováno) atd. Král, o jehož činech tato část Palermských análů vypovídá, vládl 45 let, což ve srovnání s údajem z Manehta o dvacetileté Denově vládě zřejmě inspirovalo teorii, že palermský soupis zahrnuje i dobu vlády regentky Meretneit, kdy byl nezletilý Den králem jen formálně. Informace o délkách vlády nejstarších panovníků jsou však bohužel zásadně nespolehlivé ve všech pramenech a nelze z nich vyvozovat žádné rozumné závěry. V podzemních prostorách pod Džoserovou pyramidou v Sakkáře byly spolu s velkým množstvím uskladněných nádob všeho druhu z doby 1. a 2. dynastie i některé se jménem krále Dena. Mimořádný význam má především alabastrová váza s dlouhým nápisem obsahujícím i jména jeho tří nástupců (Andžib, Semerchet a Kaa) v pořadí, jež velmi dobře koresponduje s poznatky o relativní chronologii a je v souladu i s údaji na Palermské desce. 117 Detail břidlicové nádoby z podzemí Džoserovy pyramidy se jmény (zprava doleva) Chasetej (Den), Merbiapen (Andžib), Iri (Semerchet) a Kaa 118 Alabastrová nádoba z podzemí Džoserovy pyramidy se zkrácenou formou Denova jména Chaset

Předměty s Denovým jménem byly vykopány i na nekropoli v Abú Raváši. Na některých nápisech figurují i současníci z jeho okolí, především velmož Hemaka, první vysoký úředník známý svým jménem ze sakkárské královské mastaby, administrátor západní delty Amka a muž jménem Nebetku, jehož mastaba je rovněž v Sakkáře. Ebersův papyrus z Nové říše, známý též jako Berlínský lékařský papyrus, klade do Denovy doby rozvoj medicíny a původ některých lékařských předpisů, to však nelze brát doslova. Knihy mrtvých z Nové říše uvádějí několik zaříkávadel, která údajně při své záhrobní cestě účinně použil král Den. Královská mastaba v Sakkáře S 3035 z Denovy doby byla po odkrytí ve třicátých letech 20. století připsána Hemakovi, pravděpodobně správci Dolního Egypta, jehož jméno H-mA-kA se v ní mnohokrát vyskytuje. Je ze všech sakkárských mastab 1. dynastie největší podle Zamarovského měří superstruktura 57,3x26 m a pohřební komora je vytesána v hloubce přes 10 m. Vzhledem k tomu, že hrobka není na rozdíl od předešlých anonymní, není důvodu se jí zabývat na tomto místě podrobnosti viz v oddílu Vybrané osoby 1. dynastie, heslo Hemaka. Král Den byl po vzoru svých předků pohřben v Abedžu. Jeho hrobku T, která je pokládána za vrchol raně dynastické monumentální architektury, objevil Amélineau v roce 1897, ale vykopal ji až Petrie v roce 1901. Pohřební komora o velikosti 8,9x15,2 m (podle Zamarovského jen 8x14 m) je zahloubena 6 m pod úrovní terénu (je to nejhlubší hrobka v Abedžu) a na všech stranách zpevněna mimořádně masivními, až 4 m silnými cihlovými zdmi. Ke stěnám bylo speciální dřevěnou konstrukcí připevněno obložení z rákosových rohoží a celý vnitřek byl vyplněn obrovskou dřevěnou skříní, která ponechávala okolo zdí pouze asi tři čtvrtě metru široké uličky. Podlaha byla vydlážděna velkými, dokonale vyhlazenými a vyleštěnými dlaždicemi z načervenalé žuly, tzv. asuánského granitu (je to první známý případ užití žuly jako stavebního materiálu). Komora je přístupná od severovýchodu dlouhým schodištěm, které se na horním konci jednostranně obloukovitě rozšiřuje. U jihovýchodního rohu přiléhá k cihlové vyzdívce zvenku další, podstatně menší podzemní prostora s výklenkem a se samostatným, do pravého úhlu zalomeným schodištěm, která je považována za první známý serdab (arab. sklep), tj. místnost určenou pro královu sochu. Půdorysný rozměr superstruktury, z níž se nedochovalo vůbec nic, se odhaduje na 23,5x16,5 m (Zamarovský), kolem ní jsou pravidelně uspořádané sklady pro záhrobní výbavu a vedlejší hroby 136 mužů a žen. Celý areál zaujímal plochu přibližně 40x55 m. 119 Denova pohřební stéla z Abedžu (Musée Royauxd'Art et d'histoire, Brusel) 120 Plán Denovy hrobky T v Abedžu 121, 122, 123 Fragmenty destiček z Denovy hrobky T v Abedžu. Na zlomku vlevo dole je jméno Chasetej a vzácně dochovaná postava krále s obřadní holí v levé a palcátem v pravé ruce, na menším úlomku vpravo je král se spojenou korunou Obou zemí 124 Fragment destičky s Denovým serechem z jeho hrobky T v Abedžu 125 Destička ( visačka ) z hrobky T (?) v Abedžu s Denovým serechem a typickým zobrazením krále porážejícího nepřítele 126 Fragment s detailně propracovaným Denovým serechem z hrobky T v Abedžu 127 Fragment destičky s Denovým serechem z hrobky T v Abedžu

128 Detail alabastrové nádoby s Denovým serechem z hrobky T v Abedžu Kromě výše zmíněné dřevěné destičky s historicky cenným textem byly v Denově hrobce nalezeny početné úlomky dalších štítků ze slonoviny a jiných materiálů a také dva ze tří známých otisků pečetních válečků abedžského pohřebiště s chronologicky seřazenými jmény králů 1. dynastie (jejich diskusi viz u královny Meretneit). 129, 130 Rekonstrukce otisků dvou pečetních válečků z Denovy hrobky T v Abedžu se jmény králů 1. dynastie. V první polovině výčtu jsou na obou válečcích králové prokládáni jménem ochranného božstva abedžské nekropole a jejich pořadí je totožné (čte se zleva doprava): Narmer, Aha, Džer. Zbývající části textů se však liší: na horním otisku následuje Džet a matka krále ( mut nisut ) Meretneit, na dolním Džet, Den a Meretneit 7. [17.] Andžib Merbiapen Hor: and-ib Andžib Obě paní: mr-p-bia Merbiapen (transliterace je nejistá, čtení podle konvence) TP II,17: mr+r-bia-p-n Merbiapen, 74 roků Manehto: Miébis (Iulius Africanus); Niebados (Eusebius) Varianty Horova jména: Andžejb; Andžjeb; Adžib; Adjib; Anedjib; Anendjib; Enezib Varianty jména Obě paní: Merpebia; Merbiape; Merbapen; Mer...pen; Merjebten Varianta Manehtova jména: Miebidos O posledních třech vládcích 1. dynastie máme velmi málo informací. Po Denově smrti propukly v Egyptě pravděpodobně dynastické spory, které zatím nejsou spolehlivě rozkryty. Víme, že Andžib vedl nějaké boje se svým nástupcem Semerchetem, ale neznáme podrobnosti. Semerchet po uchopení moci nechal Andžibovo jméno odstranit z mnoha nápisů, snad se záměrem upřít mu ex post legitimitu, na druhé straně však další nástupce a poslední král dynastie Kaa považoval za uzurpátora zase Semercheta. Podle některých náznaků Andžib možná nebyl následníkem trůnu v přímé dynastické linii a k moci se dostal jen prostřednictvím sňatku s příslušnicí královské rodiny a matkou Semercheta. Jsou jisté pochybnosti, zda Andžib skutečně ovládal celou zemi, protože podle zpráv antických autorů severní kraje se po celou dobu jeho vlády bouřily. Nicméně politická jednota země, alespoň nominálně, zůstala zachována. Archeologické nálezy ovšem naznačují, že asi skončila dřívější hospodářská prosperita. Jménem Merbiapen začíná Sakkárský seznam králů, Turínský papyrus mu připisuje nepravděpodobných 74 let vlády. Podle výpisků z Manehta, kde je nazýván Miébis či Niebados, a také podle Abedžského seznamu byl šestým králem 1. dynastie.

Andžibovo jméno figuruje na některých nádobách nalezených pod Džoserovou pyramidou, je zmíněn na alabastrové váze s dlouhým nápisem obsahujícím i jména Den, Semerchet a Kaa (viz obr. 117). 131, 132, 133 Detaily nádob s Andžibovými serechy z podzemí Džoserovy pyramidy Královská mastaba v Sakkáře z Andžibovy doby nebyla identifikována. (Zamarovský za ni mylně považuje stupňovitou hrobku S 3505, jejímž vlastníkem byl Merka, žijící až v době vlády posledního krále dynastie jménem Kaa.) Z Andžibovy hrobky X v Abedžu zbyla jen jáma s pohřební komorou, malou vedlejší místností a krátkým vstupním schodištěm, ve srovnání s ostatními je poměrně malá. Superstruktura měřila asi 16x9 m (Zamarovský), kolem ní bylo nalezeno 64 vedlejších hrobů. 134 Plán Andžibovy hrobky X v Abedžu 135, 136 Detaily nádob z hrobky X v Abedžu; vlevo s Andžibovým serechem, vpravo se jménem Merbiap 8. [18.] Semerchet Semsem Hor: mr-s-x; znaky se čtou v pořadí: s-mr-x(.t) Semerchet Obě paní: iri (determinativ vyjadřující držení či výkon moci; čtení Iri je krajně nejisté) TP II,18: s-m-s-m Semsem, 72 roků Manehto: Semempsés, 18 roků (Iulius Africanus i Eusebius) Varianta Horova jména: Semerkhet Varianta jména z TP: Semsu Varianta Manehtova jména: Mempses Semerchet snad byl příslušníkem dynastie jen po matce, která se vdala za jeho předchůdce Andžiba, a vedl se svým nevlastním otcem boje o moc. Není jasné, kdo z nich byl z hlediska legitimity v právu, možná ani jeden. Následující král Kaa považoval Semercheta za uzurpátora (a mohl by být v těchto souvislostech pokládán za Andžibova vlastního syna).

Turínský papyrus připisuje Semerchetovi nepravděpodobných 72 let vlády, Abedžský a Sakkárský seznam jeho jméno neuvádějí, podle káhirského fragmentu Palermského seznamu vládl 9 let, podle výpisků z Manehta 18 let. Iulius Africanus zachoval zmínku, že za jeho vlády postihla zemi velká pohroma, ale o jejím charakteru nic nedodává. Egyptologové se domnívají, že Semerchetova vláda se překrývala bu s Andžibovou, nebo Kaaovou. Jeho jméno se objevuje na některých nádobách nalezených pod Džoserovou pyramidou. Starší badatelé mu přisuzovali silně poškozený skalní nápis ve Vádí Maghára na Sinaji, ukázalo se však, že graffito nechal zhotovit král 3. dynastie s podobně znějícím jménem Sechemchet. Královská mastaba v Sakkáře ze Semerchetovy doby nebyla identifikována. Ze Semerchetovy hrobky U v Abedžu (označované též W) se dochovala jen hluboká jáma o vnitřních rozměrech 16,4x7,5 m, tlouš ka cihlové vyzdívky se pohybuje mezi 1,5 a 1,8 m. Zvláštností je umístění 68 vedlejších hrobů do těsného sousedství pohřební komory, na níž jsou jakoby nalepeny ze všech čtyř stran, s malými mezerami pro vchod na severovýchodě a také u protilehlého rohu na jihozápadě. 137, 138, 139 Vlevo destička ( visačka ) z hrobky U v Abedžu se Semerchetovým jménem nebtej v podobě determinativu vyjadřujícího držení či výkon moci, jehož čtení není známo; uprostřed destička z hrobky Q v Abedžu (patřící králi Kaaovi) se Semerchetovým serechem uprostřed a menším Kaaovým vpravo nahoře; vpravo její rekonstrukce 140 Plán Semerchetovy hrobky U v Abedžu 141 Pohřební stéla ze Semerchetovy hrobky U v Abedžu 9. [19.] Kaa Kebehu Hor: q(a)-a Kaa Obě paní: q(a)-a Kaa TP II,19: [q]-b-h [Ke]beh, 63 roků; ztracený znak je doplněn podle jiných pramenů Jiné seznamy: q-b-h-w Kebehu Manehto: Bienechés (Iulius Africanus); Abienthés (Eusebius) Varianty Horova jména: Ka a; Qaa; Qa-a; Qa a Varianta jména Obě paní: Sen Varianty jména z královských seznamů: Qebeh; Qebehu Varianty Eusebiova jména: Ubienthes; Vibenthis

První dynastii uzavírá král Kaa, jehož jméno někteří autoři považují za nesklonné, v genitivním tvaru píší Kaa místo Kaae (podle vzoru muž ) nebo Kaay (podle vzoru předseda ), případně Kaaa (podle vzoru pán ), a způsobují tak zmatek, který může vést k záměně s králem jménem Ka z 0. dynastie. Těžko říci, kterou z naznačených deklinací je možno považovat za gramaticky správnou, jednoznačnější jsou však určitě první dvě. Kaaovy serechy se vyskytují na celé řadě památek včetně nádob nalezených pod Džoserovou pyramidou. Je uveden na Sakkárském i Abedžském seznamu, na Turínském papyru se mu přisuzuje 63 let vlády. Zajímavou neshodu vykazují výpisky z Manehta: podle Iulia Africana byl posledním králem 1. dynastie Bienechés, podle Eusebia Abienthés, obě verze jsou však zřejmě řeckými zkomoleninami téhož jména. Je s ním spojováno i odlišné jméno nebtej (Obě paní), zapisované ve dvou variantách sn+n a sn-?, ale obě se čtou Sen (význam posledního znaku znázorňujícího profil horní části obličeje není znám). 142 Jiné Kaaovo jméno nebtej ve dvou variantách Soudobou královskou mastabu S 3505 v Sakkáře, kterou Zamarovský mylně datuje do doby Andžiba, objevil Emery roku 1954. Po Hemakově je druhou velkou hrobkou na tomto pohřebišti, jejíž majitel byl spolehlivě identifikován patřila vysokému úředníkovi jménem Merka. Od předchozích se liší zvláštním tvarem a stavebním postupem, který bývá považován za předzvěst stupňovitých pyramid a zádušních chrámů (podrobně viz v oddílu Vybrané osoby 1. dynastie, heslo Merka). 143 Detail fragmentu břidlicové nádoby s Kaaovým serechem z podzemí Džoserovy pyramidy Kaaova hrobka Q v Abedžu se podobá Semerchetově, ale je pečlivěji postavena. Její identifikaci umožnil nález celé série popsaných destiček, zbytků nádob a zejména dvou nádherných, bohužel značně poškozených stél z černošedé břidlice s královým Horovým jménem. Symbolika na jedné stéle je zrcadlovým obrazem druhé, dohromady tvoří nepochybně pár a jsou tak důkazem, že pohřební stély u abedžských hrobek stály ve dvojicích. Mimořádně významným objevem je otisk pečetního válečku se jménem ochranného boha královské nekropole a výčtem králů od Narmera až po Kaau, o němž jsme se zmiňovali již v souvislosti se dvěma podobnými otisky z Denovy hrobky. Tento důležitý dokument je vlastně soudobým královským seznamem 1. dynastie, a tedy cenným pramenem pro relativní chronologii. 144, 145 Vlevo zachovalejší ze dvou Kaaových párových pohřebních stél z Abedžu (Egyptské muzeum v Káhiře); vpravo centrální fragment druhé (University Museum, Philadelphia) 146, 147, 148 Destičky ( visačky ) z hrobky Q v Abedžu s Kaaovými serechy; na prostřední je i jméno nebtej Sen 149 Rekonstrukce otisku pečetního válečku z Kaaovy hrobky Q v Abedžu s královskými jmény v sestupném pořadí (zleva doprava): ochranný bůh nekropole, Kaa, Semerchet, Andžib, Den, Džet, Džer, Aha, Narmer Pohřební komora Kaaovy hrobky má rozměry přibližně 10x5 m (Zamarovský), zcela zničená superstruktura asi 30x20 m (tamtéž). Pouhých 26 vedlejších hrobů, obklopujících podobně jako u Semercheta velmi těsně pohřební komoru ze všech stran, je završením dlouhodobě klesajícího trendu a zároveň posledním známým případem tohoto druhu za 2. dynastie se satelitní pohřby kolem královských hrobek již nevyskytují. 150 Kaaova hrobka Q v Abedžu