VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Obor Finance a řízení. u jednotlivých bank

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Obor Finance a řízení P o ro v n á n í p ro d u k t u s t u d e n t s k ý ú č e t u jednotlivých bank Bakalářská práce Autor: Markéta Hudziecová Vedoucí práce: Ing. Marie Borská Jihlava 2012

Anotace Cílem mé bakalářské práce je zanalyzovat a porovnat nabídku studentských účtů u šesti vybraných bank působících na českém bankovním trhu. V první části práce se věnuji historickému vývoji bankovnictví a to především v Evropě a ČR, vysvětluji pojmy banka, bankovní systém, bankovní produkt, běžný a studentský účet nebo bankovní poplatek, definuji elektronické bankovnictví a marketingový výzkum. V praktické části charakterizuji a porovnávám vybrané banky a jejich studentské účty, zjišťuji preference studentů pomocí dotazníkového šetření a na základě těchto údajů sestavuji modely studenta. Na závěr všechny tyto výsledky použiji pro vyhodnocení a výběr nejvýhodnějšího bankovního účtu pro studenta. Klíčová slova Banka. Bankovní poplatky. Studentský účet. Preference studentů. Model studenta. Annotation The aim of this my bachelor thesis is to analyze and compare the offer student accounts at six selected banks operating on the Czech banking market. The first part is devoted to the historical development of banking, especially in Europe and the Czech Republic, explain concepts bank, the banking system, banking product, current and student bank account or bank charge, define electronic banking and marketing research. In the practical part I characterize and compare these banks and their student accounts, I find preferences of students using a questionnaire survey and on the basis of these data compiling student models. In conclusion, all these results are used to evaluate and choose the best bank account for the student. Keywords The Bank. Bank charges. Student account. Preference of students. Student model.

Poděkování Ráda bych touto cestou poděkovala Ing. Marii Borské za odborné vedení mé bakalářské práce a poskytování cenných rad a připomínek, kterými přispěla ke zdárnému vypracování bakalářské práce.

Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne... Podpis

Obsah 1 2 Úvod... 7 Historie bankovnictví... 8 2.1 Historický vývoj v Evropě... 8 2.2 Historický vývoj v ČR... 9 2.3 Současná situace... 11 3 Banky a bankovní systém... 12 3.1 Banka... 12 3.2 Základní funkce bank... 13 3.3 Bankovní systém a jeho uspořádání... 14 3.4 Bankovní systém v ČR... 15 3.5 Bankovní produkty... 16 4 Bankovní účty a poplatky... 18 4.1 Běžný účet... 18 4.1.1 Podmínky založení a zrušení běžného účtu... 19 4.1.2 Výhody a nevýhody používání běžného účtu... 20 4.2 Studentský účet... 20 4.3 Bankovní poplatky... 22 4.4 Elektronické bankovnictví... 23 4.4.1 Základní formy elektronického bankovnictví... 24 5 Marketingový výzkum... 26 6 Charakteristika vybraných bank... 29 6.1 Komerční banka, a.s... 30 6.2 Československá obchodní banka, a.s.... 32 6.3 Česká spořitelna, a.s... 33 6.4 ČSOB Poštovní spořitelna... 35 6.5 Waldviertler Sparkasse von 1842... 36 6.6 BRE Bank S. A. mbank... 38 7 Preference studentů... 40 7.1 Výsledky dotazníkového šetření... 40 7.2 Modely průměrného studenta... 49 7.2.1 Model 1... 50 7.2.2 Model 2... 51 7.2.3 Model 3... 53 8 Závěr... 55 Seznam použité literatury a zdrojů... 57 Seznam tabulek... 59 Seznam obrázků... 60 Seznam zkratek... 61 Seznam příloh... 62

1 Úvod Téma Porovnání produktu studentský účet u jednotlivých bank jsem si vybrala, jelikož nabídka studentských účtů je v České republice velice široká a obsáhlá a z vlastní zkušenosti vím, že klient (student) se v nich může špatně orientovat. A protože vlastnit bankovní účet je v dnešní době téměř nutnost, rozhodla jsem se zanalyzovat rozdíly mezi nabídkami studentských účtů u jednotlivých bank, a tím třeba i pomoci váhajícím nebo špatně se orientujícím studentům a mladým lidem k výběru optimálního a výhodného produktu. Studenti a mladí lidé jsou pro banky velice perspektivní klientelou, jelikož banky předpokládají, že studenti, i po ukončení studia, zůstanou u jejich banky. Tento předpoklad vychází z toho, že změna banky je složitá záležitost a čeští klienti jsou v těchto změnách velice konzervativní a jen neradi přecházejí k jiné bance, i v případě, že nejsou úplně spokojeni se svojí stávající bankou. A tak po dostudování nebo ukončení studia z jiného důvodu velká většina studentů automaticky přejde na běžný typ bankovního účtu. A po dostudování navíc banka na klienty většinou zacílí i s produkty z oblasti úvěrů a investic. Cílem mé bakalářské práce je zanalyzovat nabídku studentských účtů u šesti vybraných bank působících na českém bankovním trhu. Popsat vybrané banky a jejich studentské účty. Zjistit preference studentů pomocí dotazníkového šetření a tyto výsledky použít pro výběr nejvýhodnějšího studentského účtu. V první části práce se věnuji historickému vývoji bankovnictví a to především v Evropě a v České republice, vysvětluji pojmy z oblasti bankovnictví jako je banka, bankovní systém, bankovní produkt, běžný a studentský účet nebo bankovní poplatek, definuji elektronické bankovnictví a jeho základní formy a marketingový výzkum především dotazníkový průzkum. V praktické části charakterizuji a porovnávám vybrané banky a jejich studentské účty, zjišťuji preference studentů pomocí dotazníkového šetření a na základě těchto údajů sestavuji tři modely průměrného studenta a strukturu jejich průměrných měsíčních nákladů. Na závěr všechny tyto výsledky použiji pro vyhodnocení a výběr nejvýhodnějšího bankovního účtu pro studenta. 7

2 Historie bankovnictví V této kapitole se budu věnovat historickému vývoji bankovnictví. Jelikož je toto téma velice rozsáhlé, budu zde popisovat jen klíčové události, které výrazně ovlivnily vývoj a formování bankovního systému v Evropě a v České republice. Nejdříve se budu věnovat charakteristice vývoje bankovnictví v evropských zemích od 11. století (od vzniku) až po vznik EU. Poté se zaměřím konkrétně na vývoj v České republice a to od období Rakousko-Uherské monarchie až po vstup ČR do EU. Nakonec shrnu současnou situaci, která panuje na českém bankovním trhu, a nastíním trendy, kterými je tento trh ovlivňován. 2.1 Historický vývoj v Evropě Počátky vzniku bankovnictví sahají až do starověkých civilizací, ale k velkému, zásadnímu pokroku došlo až v 11. a 12. století, kdy byly zakládány první banky a to zejména v severní Itálii, ve významných obchodních centrech (Florencie, Miláno, Benátky, Janov). Vznik bankovnictví a jeho vývoj byl úzce spjat s rozvojem obchodu, výroby a především peněz (peněžní směna začala nahrazovat směnu naturální). Malí obchodníci už neměli dostatek kapitálu na velké obchodní operace, a proto začaly vznikat bankovní společnosti, které fungovaly na základě ukládání cizích úspor, které banky shromažďovaly a poté jejich přebytky půjčovaly za úplatu úrok, čímž dosahovaly zisku. Tyto transakce daly základ bankovním úvěrovým a depozitním operacím. V 17. století docházelo k rozvoji a formování bankovnictví, které bylo spojeno se vznikem a používáním cenných papírů, šeků, směnek a bankovek. V této době také začaly fungovat první centrální banky, které měly za úkol vést finance panovníka, úvěrovat schodek státní pokladny a také emisi hotovostních peněz. Na rozdíl od současné doby, byly centrální banky ještě plně závislé na vládě. Se vznikem centrálních bank je také spojen vznik dvoustupňového bankovního systému, který právě odděluje funkce centrální banky od funkcí obchodních bank. 18. století je spojeno s průmyslovou revolucí, která samozřejmě negativně ovlivnila i bankovní trh. I přesto začaly vznikat velké obchodní domy, které mohly lépe reagovat na potřeby obchodníků a na jejich rychle rostoucí výrobní a obchodní činnosti (dlouhodobé úvěry, rychlost a spolehlivost platebního styku, velké množství kapitálu). 8

V 19. století používala většina vyspělých zemí zlatý standard ve formě zlaté mince (standardním ekonomickým měřítkem je zlato, směnitelnost bankovek a mincí přímo za zlato, volný dovoz i vývoz zlata), který byl postupně rušen v průběhu první světové války. Přelom 19. a 20. století je v bankovnictví spojen se vznikem bezhotovostních peněz, především bezhotovostních úvěrů nebankovním subjektům. Tento stav však značně komplikoval možnost centrální banky regulovat optimální množství peněz v oběhu. Po druhé světové válce se začaly prosazovat snahy o určité spojení a sjednocení států, měn a obchodu (integrace), především v západní Evropě. Tyto snahy byly postupně realizovány a výsledkem byl, v roce 1979, vznik Evropské hospodářské a měnové unie. Tato integrace je založena na sbližování ekonomik členských států, na společném právním systému, který upravuje i oblast bankovnictví, dále i například na společné měně (původní zúčtovací jednotkou byla ECU, která byla v roce 1999 nahrazena v poměru 1:1 eurem), na volném pohybu kapitálu, osob, zboží. Dále integrace zabezpečuje výkyvy devizových kurzů nebo přispívá ke stabilitě hospodářských vztahů mezi jednotlivými členskými zeměmi. Centrální banky zúčastněných zemí spolupracují s Evropskou centrální bankou, která byla založena v 1999 se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem. Členské státy této unie se zavázaly plnit určité podmínky (Maastrichtská konvergenční kritéria), které byly přesně definovány v tzv. Maastrichtské smlouvě, kterou všechny státy Evropské unie podepsaly v roce 1992. (Papoušková, 2006) 2.2 Historický vývoj v ČR Bankovní systém byl na území českých zemí formován už v období Rakousko-Uherské monarchie. Příčinou vzniku bankovnictví byl velký rozvoj průmyslu, výroby a obchodu (český průmysl byl velice významný a známý po celé monarchii), kdy bylo potřeba vybudovat silný a prosperující bankovní systém, který by napomohl k hospodářskému rozkvětu na našem území. V 19. století prosazovali představitelé Rakousko-Uherské monarchie diskriminační politiku, kvůli které byly zakládány první české akciové a zemské banky, bankovní domy a družstevní záložny. Český bankovní kapitál byl vysoce centralizován a byl základem pro rozvoj kvalitního bankovnictví v samostatném Československu. 9

V roce 1918, po skončení první světové války a vzniku samostatného Československa, byly všechny snahy vlády soustředěny na zvyšování vnější a vnitřní kupní síly koruny, na vytvoření vyrovnaného státního rozpočtu a vyrovnané platební bilance. Trendem této doby bylo zakládání výhradně českých obchodník bank, avšak množství bank poté neodpovídalo finančním potřebám země. V roce 1929 byla československá koruna spojena se zlatem. V té době byla československá měna jednou z nejvýznamnějších měn v Evropě. V 30. letech 20. století, v období velké hospodářské krize, která zasáhla i Československo, byla ekonomika země oslabena vlivem poklesu výroby a odbytu, nízkou zaměstnaností, častými bankroty společností, což mělo negativní dopad i na bankovní trh. V roce 1939, kdy byl zřízen Protektorát Čechy a Morava, muselo být všechno přizpůsobeno německým zájmům. Byla nově založena Národní banka pro Čechy a Moravu, která plnila funkci centrální banky. V té době podléhala emise peněz i další činnosti Národní banky válečným potřebám německých okupantů. Za okupace bylo odcizeno velké množství československého zlata. Všechny tyto události byly příčinou úplného krachu československého bankovního systému i zřícení celého národního hospodářství. Po skončení války už nebylo možné pokračovat v demokratickém vedení státu ani v rozvoji bankovnictví. Byl zde zaveden sovětský systém centrálně plánované ekonomiky, který nepřipouštěl existenci obchodního (komerčního) bankovnictví (jednostupňový bankovní systém). Vše bylo direktivně a administrativně řízeno, čímž byla československá ekonomika úplně odtržena od vyspělých zemí. Až po revoluci v roce 1989, kdy byla obnovena demokracie, byly vytvořeny vhodné podmínky pro vznik tržního hospodářství a pro oddělení centrálního a komerčního bankovnictví. Při přeměně na tržní hospodářství se objevily problémy v bankovním sektoru velké množství nesplacených úvěrů, které byly poskytnuty ještě před rokem 1989. Proto byl vytvořen systém regulace a dohledu, kterým byla pověřena Česká národní banka na základě bankovních zákonů, a které přišly v platnosti v roce 1992, a které řeší veškerou problematiku spojenou s bankovnictvím. 10

V roce 1993 bylo Československo rozděleno a vznikl tak samostatný stát Česká republika, vznikla nová měna česká koruna a byla založena Česká národní banka. Bankovní zákony z roku 1992 byly několikrát novelizovány. V roce 1994 novela zákona o bankách posílila pravomoci centrální banky a zavedla povinné pojištění vkladů, v roce 1998 novely zpřísnily licenční podmínky a další novela z roku 2002 sjednotila předpisy s Evropským společenstvím a mezinárodními standardy. Při vstupu do Evropské unie, 1. května 2004, se Česká republika zavázala ke spolupráci, v oblasti bankovního dohledu, s partnerskými bankovními dohledy zemí Evropské unie, což také znamená, že některé pravomoci České národní banky budou, v měnové oblasti, převedeny na Evropskou centrální banku, kromě bankovního dohledu a regulace. Dále se zavázala harmonizovat české právní předpisy s těmi evropskými, tak aby byly slučitelné s pravidly na jednotném trhu. (Papoušková, 2006) 2.3 Současná situace V poslední době je v oblasti bankovnictví spoustu nových trendů, jedná se například o velkou konkurenci ze strany nebankovních institucí, integraci bankovních a nebankovních institucí, rychlý rozvoj informačních a komunikačních technologií, zvyšování bezhotovostních bankovních operací, nárůst finančních inovací, působení mezinárodních bank a bankovních holdingů (systém dceřiných společností), vyšší regulaci a bankovní dohled ČNB. Vstupem České republiky do Evropské unie se v oblasti bankovnictví neudály žádné velké změny, které by měly vliv na rozdělení bankovního trhu, nebyl zde ani zaznamenán významný vstup nových zahraničních bankovních institucí. Český bankovní trh stále tvoří tři velké bankovní domy (Komerční banka, Česká spořitelna a Československá obchodní banka), důležitou roli zde hrají i menší banky, které nutí velké banky k poskytování lepších služeb a produktů, tak aby získaly více potenciálních zákazníků. K 31. 12. 2011, podle údajů České národní banky, působí na českém bankovním trhu 44 bankovních institucí, které jsou zastřešeny Českou národní bankou, která plní funkci centrální banky státu. (Papoušková, 2006; www.cnb.cz) 11

3 Banky a bankovní systém V této kapitole budu charakterizovat základní termíny, které se týkají oblasti bankovnictví. Nejdříve budu definovat pojem banka a objasním podmínky, které musí banky splňovat. Dále budu charakterizovat základní funkce bank. Poté vysvětlím pojem bankovní systém a vyjmenuji jejich možné typy a následně se zaměřím konkrétně na bankovní systém v České republice. Nakonec vysvětlím termín bankovní produkty a uvedu základní přehled produktů, které banky nabízejí. 3.1 Banka Banky (všechny banky mimo centrální) můžeme označit jako podnikatelské subjekty, které ovšem vlastní mnoho specifických rysů, jimiž se výrazně odlišují od klasických podniků v různých oborech ekonomiky. Tyto rysy se projevují zejména ve stanovisku bank a jejich celkovém významu v ekonomice. I v obecné úpravě podnikání jsou dána rozdílná pravidla pro činnost podnikatelských subjektů a bank. Ovšem primárním cílem se stává, jak pro banku, tak i pro jakýkoliv podnik v ekonomice, rozhodně maximalizace zisku. Můžeme tedy říci, že banka je specializovaný podnik, který se zabývá obchodováním s peněžním kapitálem a finančními službami s cílem dosahovat maximálního zisku. (Revenda a kol., 2008) Definici banky můžeme posuzovat ze dvou hledisek: (Revenda a kol., 2008) Funkční hledisko. Definuje banku z hlediska ekonomických funkcí a jejích činností. Zde je banka tedy běžně charakterizována jako druh finančního zprostředkovatele, jehož primárním úkolem je zajistit pohyb finančních prostředků mezi jednotlivými ekonomickými subjekty. Právní hledisko. Z tohoto hlediska je banka jednoznačně definována příslušnou právní normou. V České republice je problematika bankovnictví řešena zákonem č. 21/1992 o bankách, který vychází ze Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu. 12

V zákoně je uvedeno, že banky musí splňovat čtyři základní podmínky: - Banky musí být právnické osoby, které mají sídlo v České republice a jsou založené jako akciové společnosti. - Musí přijímat vklady (svěřené finanční prostředky) od veřejnosti. - Musí poskytovat úvěry (dočasně poskytnuté peněžní prostředky). - K výkonu bankovní činnosti musí získat bankovní licenci, kterou uděluje Česká národní banka. Zákon dále vymezuje pojem bankovní prostředí. Zde jsou určeny podmínky pro vznik banky, činnosti banky, postupy ČNB při řešení problémů, zánik banky nebo systém pojištění vkladů. (Revenda a kol., 2008) 3.2 Základní funkce bank Poslání bank v národním tržním hospodářství je velice různorodé a v hodně směrech nenahraditelné. Funkcí, které banky plní je mnoho, avšak za běžné základní funkce banky považujeme tyto čtyři následující: (Revenda a kol., 2008) Finanční zprostředkování. Banky jsou nejdůležitějšími institucemi, které zajišťují finanční zprostředkování. Tuto funkci provádějí na ziskovém principu. Banky se snaží získané finanční prostředky vkládat do oblastí, oborů nebo podniků, kde budou přinášet maximální zhodnocení a kde tedy budou nejúčinnější, a to při dané míře rizika. Při finančním zprostředkování banky realizují velice významnou přeměnu peněžních prostředků z různých hledisek. Emise bezhotovostních peněz. Centrální banka je jedinou institucí ve státě, která smí vydávat hotovostní peníze do oběhu. Ostatní banky mohou vydávat do oběhu bezhotovostní peníze, tedy ty, které jsou zaznamenány na bankovních účtech klientů. Provádění platebního styku. Banky mohou provádět převody peněz pouze účetním převodem, jen bezhotovostně s absencí hotovostní peněz, a to proto, že banky zpravidla vedou bankovní účty pro velký počet svých klientů. Aby se mohla ekonomika dobře vyvíjet, je potřeba udržovat bezpečný, rychlý a relativně levný platební styk. 13

Zprostředkování finančního investování. Banky umožňují svým klientům emisi cenných papírů a dále pak fungují jako prostředník při jejich nákupu. Zprostředkovávají i jiné investiční obchody (např. úschovu a správu investičních nástrojů, poskytování investičních úvěrů, obchody s finančními deriváty). 3.3 Bankovní systém a jeho uspořádání Bankovní systém je tvořen centrální bankou a různými typy obchodních bank, vzájemná provázanost jejich vztahů a také vztahy k okolí (podnikovému sektoru, domácnostem, státu, zahraničí). Bankovní systém a jeho fungování je určováno zejména stávajícím ekonomickým prostředím a vazbou na ekonomiku daného státu, ale také spoluprácí země se zahraničím nebo tradice. (Revenda a kol., 2008) Bankovní systém může být rozdělen na několik typů. Obvykle se bankovní systémy rozdělují do dvou skupin: (Revenda a kol., 2008) Podle oddělenosti centrální banky od obchodních bank: - Jednostupňové bankovní systémy. Z historického hlediska fungovaly dříve než dvoustupňové systémy. U tohoto principu není oddělena centrální banka od obchodních bank, ty provádějí všechny bankovní činnosti včetně vydávání hotovostního oběživa. Tento typ bankovního systému byl zaveden v centrálně plánovaných ekonomikách. - Dvoustupňové bankovní systémy. U tohoto typu bankovního systému je oddělena makroekonomická sféra, tu zabezpečuje centrální banka, od mikroekonomické sféry, tu zabezpečují obchodní banky. Hlavním cílem centrální banky je měnová stabilita, zatímco obchodní banky fungují na ziskovém principu. Podle oddělenosti obchodního (komerčního) a investičního bankovnictví: - Model univerzálního bankovnictví. Tento model umožňuje obchodním bankám poskytovat, jak klasické bankovní produkty, tak produkty investičního bankovnictví. U tohoto modelu se mohou banky i specializovat na jeden určitý produkt (obchodní, investiční, hypoteční banky). 14

- Model odděleného bankovnictví. U tohoto modelu je bankovnictví rozděleno na komerční a investiční. Zde se nacházejí obchodní banky se vkladateli a úvěry. Rizikové obchody s cennými papíry jsou odděleny. Typickým příkladem takového modelu jsou Spojené státy, kde byl tento model legislativně zaveden při hospodářské krizi v roce 1929. 3.4 Bankovní systém v ČR Český bankovní systém se řídí, stejně jako systémy ostatních členských států EU, zásadami, které jsou zapsány ve směrnicích EU. Tyto směrnice se vztahují, jak na činnost bank, tak i na činnost bankovního systému. Bankovní systém v ČR funguje jako model dvoustupňového univerzálního bankovnictví, ve kterém nechybí ani určité typy specializovaných bank. Základním prvkem našeho systému jsou univerzální banky. Největší podíl na českém trhu mají tři velké banky: Komerční banka, a. s., Česká spořitelna, a. s., Československá obchodní banka, a. s. Mezi specializované banky můžeme zařadit investiční banky, spořitelny, stavební spořitelny, hypoteční banky nebo družstevní banky. Dále pak zde fungují i další specializované banky, které se úmyslně zaměřují jen na jeden druh bankovní činnosti. Jsou to např.: Česká exportní banka (založena za účelem podpory exportu, při kterém stát poskytuje zvýhodněné financování), Českomoravská záruční a rozvojová banka (založena za účelem podpory malých a středních podniků, na kterou, za pomoci komerční bank, poskytují cenově zvýhodněné záruky za úvěry). V současné době (po vstupu do EU) mají velký význam i pobočky zahraničních bank, tedy banky z jiných členských států EU. Ty zde mohou být založeny jen v případě, že jim je udělena jednotná bankovní licence. (Revenda a kol., 2008) Domácí bankovní sektor je dle názoru České národní banky stabilní a ziskový. Přebytek celkových vkladů nad úvěry v systému poskytuje bankám dostatečnou rezervu hotovosti a zabezpečuje, že domácí bankovní systém není závislý na financování ze zahraničí. Poměr úvěrů ke vkladům v českém bankovním sektoru se pohybuje kolem 75 procent, což je jedna z nejnižších hodnot v Evropské unii. České banky jsou převážně čistými věřiteli evropských bankovních skupin, které jsou vlastníky většiny 15

českých bank. V mezinárodním srovnání je český bankovní systém dobře kapitalizovaný a výsledky zátěžových testů ukazují, že je schopen přestát i velmi nepříznivý ekonomický vývoj. (http://www.cnb.cz/cs/faq/jak_jsou_na_tom_banky.html#4) 3.5 Bankovní produkty Bankovní produkt je služba, kterou může banka poskytovat svým zákazníkům, zpravidla za peněžní odměnu. Banky nabízejí velké množství produktů (obchodů), a ty se stále rozvíjejí a mění, a proto je nesnadné je charakterizovat a systematizovat. Avšak existuje obecné produktové schéma, ve kterém je uveden základní přehled produktů, které univerzální banky poskytují. Bankovní produkty jsou zpravidla rozděleny do tří skupin: (Revenda a kol., 2008) Podle pozice v bankovní bilanci (klasický přístup): - Aktivní bankovní obchody. Jsou zaznamenány na straně aktiv v bilanci banky. Banka při těchto obchodech vystupuje jako věřitel, tedy vznikají bance pohledávky. Je to např.: nákup dlouhodobých cenných papírů nebo poskytování úvěrů. - Pasivní bankovní obchody. Odrážejí se v pasivech bilance banky. Jedná se o obchody, při kterých banka nabývá cizích zdrojů z úvěrů a vystupuje jako dlužník, tedy vznikají jí závazky. Je to např. emise vlastních dluhopisů, operace s vlastním kapitálem nebo příjem vkladů. - Neutrální bankovní obchody. Tyto obchody nejsou zaznamenány na žádné straně bilance, jsou rozvahově neutrální. Banka zde nevystupuje ani jako věřitel ani jako dlužník. (Revenda a kol., 2008) Jedná se především o platební styk, bankovní záruky nebo směnárenské operace. (www.ekf.vsb.cz) Podle pohledu klienta banky (moderní přístup): - Bankovní finančně úvěrové produkty. Banka poskytuje svým zákazníkům možnost půjčky finančních prostředků. Je to např. 16

podnikatelský, účelový, provozní, investiční, kontokorentní, eskontní, hypoteční nebo spotřebitelský úvěr, dále pak bankovní záruky, akceptační a avalový úvěr nebo faktoring a forfaiting. - Depozitní (vkladové) bankovní produkty. Banka nabízí svým zákazníkům možnost uložení finančních prostředků. Jsou to např. termínované vklady, spořící konta, vklady na viděnou nebo emise bankovních dluhopisů. - Platebně zúčtovací bankovní produkty. Banka poskytuje svým klientům možnost zúčtovacího a platebního styku. Jsou to např. příkazy k inkasu nebo k úhradě, šeky, dokumentární akreditivy a inkasa nebo platební karty. - Produkty investičního bankovnictví. Banka nabízí pro své klienty veškeré služby týkající se investic, jako např. transakce s cennými papíry nebo finančními deriváty, možnost finančního investování, úschova a správa investičních nástrojů, realizace fúzí a akvizic. - Pokladní a směnárenské produkty. Banka umožňuje svým klientům směnit různě měny mezi sebou a současně poskytuje služby spojené s hotovými penězi. - Podle klientské segmentace: - Retailové produkty. Představují zejména menší částky, ale mnoho transakcí. - Wholesalové produkty. Představují většinou větší částky, ale v menším počtu transakcí. 17

4 Bankovní účty a poplatky V této kapitole se zaměřím na charakteristiku bankovních účtů a to především běžného a studentského účtu. Vysvětlím možnosti vkladu a výběru na běžných účtech, podmínky pro založení a zrušení účtu a výhody a nevýhody používání běžného účtu. Poté se zaměřím na popis studentského účtu a přiblížím rozdíly mezi studentským a běžným účtem. Následně vyjmenuji a popíši jednotlivé bankovní poplatky a nakonec se zmíním o elektronickém bankovnictví a objasním jeho základní formy. Český bankovní trh je velice obsáhlý, v současné době (konec roku 2011) na něm působí celkem 44 bankovních institucí. (www.cnb.cz) Každá z těchto bank nabízí různé typy bankovních účtů, škála bankovních produktů je velice široká a český klient se v nich může špatně orientovat, čehož banky velmi často využívají. Tabulka č. 1: Banky a pobočky zahraničních bank v ČR Banky s převážně českou účastí Banky s převážně zahraniční účastí 8 15 Pobočky zahraničních bank 21 Celkem Zdroj: www.cnb.cz, vlastní zpracování 44 4.1 Běžný účet Bankovní účet je základním nástrojem hotovostního i bezhotovostního platebního styku. Je to prostředek k uskutečňování peněžních operací nebo k ukládání a vybírání hotových peněz. Bankovní účet je charakterem založen na kreditním principu. Běžný účet je základním produktem obchodních bank. Jedná se o netermínovaný účet platebního styku, jehož problematika je řešena a upravena v Obchodním zákoníku. Na běžných účtech jsou zaznamenávány všechny vzájemné operace o peněžních závazcích a pohledávkách uskutečněných mezi klientem a bankou. Na těchto účtech mohou klienti banky kdykoliv se svými peněžními prostředky libovolně hospodařit (vkládat, vybírat nebo převádět na jiný účet a to jak v hotovosti, tak i v bezhotovostní formě). Zároveň si u pravidelných plateb může klient zřídit inkasa (platby z příkazu příjemce), trvalé příkazy k úhradě (jednorázové, trvalé) nebo SIPO (sdružené inkaso plateb obyvatelstva). Peněžní prostředky vložené klientem na běžný účet se, pro své nízké 18

úročení, zásadně nehodí k vytváření úspor, proto by si na běžný účet měl klient ukládat jen nezbytně nutné peněžní prostředky. Peníze mohou klienti vkládat na svůj účet buď převodem z jiného účtu, nebo v hotovosti, tedy na přepážce v bance. Dále pak existuje několik způsobů, jak mohou klienti získávat (vybírat) peníze ze svého účtu. Jedná se o bezhotovostní převod z jiného účtu, výběr hotovosti na přepážce v bance (nejdražší způsob), výběr hotovosti z bankomatu (nejlevnější způsob při výběru u své banky) nebo platba kartou při nákupu (s tímto způsobem nejsou spojeny žádné další poplatky). Banky nabízejí běžné účty jak pro fyzické, tak i pro právnické osoby. Ovšem nabídka účtů pro fyzické osoby je jiná, než nabídka pro osoby právnické. Banky ještě rozlišují fyzické osoby na občany, tedy nepodnikatele, a na fyzické osoby podnikající, tedy živnostníky. Za právnické osoby jsou považovány jednotlivé firmy (ty se často dělí ještě podle velikosti), neziskové organizace, municipality, bytová družstva a další instituce. Banky vedou běžné účty pro své klienty jak v českých korunách, tak i v cizích měnách (devizový běžný účet). Měna, ve které je běžný účet veden, se zpravidla řídí podle měny, ve které má banka stanovené úrokové sazby. (Šenkýřová, 1997; www.pf.jcu.cz) 4.1.1 Podmínky založení a zrušení běžného účtu Běžný účet může banka založit pouze na písemnou žádost svých klientů, tedy na základě Smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu. V této smlouvě jsou uvedeny podmínky, na kterých se klient s bankou předem domluví (způsob disponování s peněžními prostředky, měnu, datum založení, úročení, kontokorent, podpisový vzor, sazebník, poplatky atd.). Při sestavování těchto smluv se musí banky řídit příslušnými právními normami. Jedná se o 708 a další zákona č. 513/91 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů a 787 zákona č. 47/92 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Všichni klienti, kteří žádají o založení běžného účtu, musí prokázat svou totožnost nebo právní existenci. FO občané se prokazují buď občanským průkazem, cestovním pasem nebo povolením k trvalému pobytu v ČR. Žadatel musí být právně způsobilý. Pokud není, může účet založit a hospodařit s ním pouze jeho zákonný zástupce. FO podnikatelé musí ještě doložit živnostenský list nebo koncesní listinu. Právnické osoby musí bance předložit výpis z obchodního rejstříku nebo zakladatelskou listinu. Všechny tyto doklady musí být originálem nebo úředně ověřenou kopií. Poté, co 19

banka účet klientovi zřídí, písemně mu oznámí název a datum založení účtu a bankovní spojení. Banka, v rámci bankovního tajemství, smí bankovní spojení klienta poskytnout jen v případech, které jsou vymezeny v 38 odst. 3 zákona č. 21/92 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů. Ovšem klient podpisem smlouvy o účtu dává bance automaticky svolení ke sdělení svého bankovního spojení bankám a orgánům spojů. Běžný účet může být zrušen jak ze strany majitele účtu, tak i ze strany banky. Banka klientům zpravidla účet nezruší, pokud k tomu nemá závažný důvod. Tímto důvodem může být např. uplynutí doby, na kterou byl účet zřízen, podezření z podvodu nebo případ, kdy je účet min. jeden rok neaktivní (v tomto případě banka upozorní klienta na neaktivitu nebo v případě ztráty kontaktu s klientem označí účet za spící ). Majitel účtu (nebo osoba pověřená plnou mocí) může smlouvu o běžném účtu vypovědět kdykoliv, bez udání důvodu, ale výpověď musí být vždy písemná. Ovšem banka si sama může stanovit termín, kdy bude účet zrušen. Doba zrušení zpravidla odpovídá tomu, kolik dalších služeb bylo s účtem spojeno (platební karta, šeky, trvalé příkazy, SIPO apod.), a to z toho důvodu, že účet může být zrušen, až poté, co budou zrušeny i všechny tyto služby. (Šenkýřová, 1997; Sekerka, 1997; www.dolceta.eu) 4.1.2 Výhody a nevýhody používání běžného účtu Používání běžného účtu má mnoho výhod, je to např. snadná dostupnost peněžních prostředků (výběry z bankomatu, platba kartou), pohodlí (trvalé příkazy), bezpečnost (vklady klientů musí banka ze zákona pojistit), získání úvěru (kontokorent). Samozřejmě jsou zde i určité nevýhody, jedná se zejména o poplatky, které jsou spojené s používáním běžného účtu (za výpisy, za vedení účtu, za různé transakce atd.) Další nevýhodou je určitě velmi nízký úrok, ze kterého se navíc platí daň ve výši 15%. (www.pf.jcu.cz) 4.2 Studentský účet Studentský účet je jeden z možných typů bankovních účtů, který banky nabízejí jen pro vybraný segment zákazníků, tedy pro studenty a to především pro studenty vysokých škol, pro které je v dnešní době bankovní účet samozřejmostí, bez které se neobejdou. S tímto účtem bývá vždy spojen určitý balíček služeb a produktů, který klientům umožňuje spravovat své finance za výhodných podmínek. 20

Osobní studentský účet je určen pro studenty a mladé lidi, kterým je více než patnáct let a studují na střední, vyšší odborné nebo vysoké škole. Horní věková hranice se u jednotlivých studentských kont může lišit, většinou se pohybuje v rozmezí od 26 do 30 let. Při založení studentského konta musíme předkládat, kromě dokladu o totožnosti, také většinou i potvrzení o studiu. V případě ukončení studia nebo dovršení horní věkové hranice se účet nezruší, pouze banka převede účet na jejich standardní běžný účet, u kterého už ale ztrácíme studentské výhody. Studentský účet je založen na stejném principu jako běžný účet, funkce obou účtů jsou shodné. Liší se od sebe zejména nižšími (často také žádnými) poplatky za platební transakce, za výběry z bankomatu nebo za vedení účtu. Banky studentům dále nabízejí výhodné půjčky na studium, kontokorent, vyšší úročení vkladů nebo jim zdarma vydávají mezinárodní platební karty. V dnešní době studenti velice často využívají internetové bankovnictví, při jehož používání mohou ještě více ušetřit, jelikož banky nabízejí ještě výhodnější ceny poplatků za provedené transakce nebo někdy dokonce žádné poplatky. Používání studentského účtu se, ve srovnání s běžným účtem, určitě vyplatí, protože při pasivním využívání nezaplatíme téměř nic a při častějším využití platíme jen za provedené transakce, které jsou ještě s nižší sazbou než na běžném účtu. Ovšem i mezi jednotlivými studentskými účty můžeme najít značné rozdíly, některé jsou velice výhodné, jiné se spíše podobají běžným účtům. Výhodné účelové půjčky (úvěry) na studium (odklad splátek po dobu studia, snížené splátky, nebo zřízení a vedení půjčky zdarma), jazykové kurzy a studium v zahraničí, roční finanční bonusy za využívání účtu, příspěvky na studentské (ISIC) karty nebo různé slevy u obchodních partnerů. Toto všechno jsou speciální služby, které banky poskytují jen v rámci studentských účtů. (www.mesec.cz) Zřízení a používání studentského účtu bývá pro mladé lidi často první kontakt s bankou. Mohou se tak naučit sami hospodařit se svými finančními prostředky, rozumně využívat bankovní produkty a služby a rozpoznat často pouze lákavé a ve výsledku ne příliš výhodné nabídky. V České republice nabízejí studentské účty všechny významné banky, tradičně Komerční banka, Československá obchodní banka i Česká spořitelna. Ale i menší banky jako Poštovní spořitelna nebo Waldviertler Sparkasse. 21

4.3 Bankovní poplatky Bankovní poplatek je peněžní platba, kterou klient zaplatí své bance za služby, které jsou mu touto bankou poskytovány, a z pohledu banky se tedy jedná o tržbu. Bankovní poplatky můžeme rozdělit na několik typů: (www.bankovnipoplatky.com) Poplatky spojené s běžným účtem. - Poplatky za zřízení, vedení, změnu nebo zrušení účtu, poplatek za výpis z účtu. Poplatky spojené s platebními transakcemi. - Transakce hotovostního (operace prováděné na pobočce banky) a bezhotovostního (příkazy k úhradě, inkasa, příchozí a odchozí platby apod.) platebního styku. Poplatky spojené s přímým bankovnictvím. - Poplatky za zřízení, (PhoneBanking, využívání InternetBanking, nebo zrušení HomeBanking, jakékoliv GSM formy Banking) přímého bankovnictví. Poplatky spojené s platebními kartami. - Poplatky za vydání, vedení nebo blokaci platební karty, poplatky za výběry z bankomatu (u vlastní i cizí banky), poplatek za Cashback. Poplatky spojené s úvěrem. - Poplatky spojené s poskytnutím spotřebitelského nebo hypotečního úvěru, poplatky za povolené debety. Bankovní poplatky jsou velice diskutovaným tématem a to jak u odborníků, tak i u laické veřejnosti. A to proto, že většina bankovních poplatků je každodenní součástí téměř všech obyvatel České republiky. Poplatky jsou pro banky velice důležité a to z toho důvodu, že každá banka se snaží dosahovat maximálního zisku a právě poplatky tvoří jeden ze dvou hlavních zdrojů bank. Tím druhým zdrojem jsou úroky z poskytnutých úvěrů, které by u všech bank měly být tím primárním zdrojem zisku. 22

Avšak právě bankovní poplatky jsou velice důležitým a jistým příjmem bank, a proto v posledních letech tyto poplatky značně narůstají, což dokazuje následující tabulka. Tabulka č. 2: Objem peněz, které české banky vybraly na poplatcích od 2005 do 2011 2005 Zisk z poplatků* 31 831 2006 2007 2008 2009 2010 2011 32 918 35 841 36 121 36 442 38 334 40 000 Zdroj: www.mediafax.cz *v milionech korun Češi jsou velice často nespokojeni s výší a (ne)logickým odůvodněním některých poplatků. O tomto faktu vypovídá i anketa o nejabsurdnější bankovní poplatek, která je v České republice vyhlašována od roku 2006. Organizátorem je Ing. Patrik Nacher, provozovatel portálu www.bankovnipoplatky.com, který důvod vyhlašování této ankety vysvětlil takto: Anketa by kromě zjišťování postojů klientů bank měla do jisté míry vyvinout tlak na banky v souvislosti s výší bankovních poplatků. (http://www.bankovnipoplatky.com/documents/petra_polankova.pdf ) Tabulka č. 3: Přehled nejabsurdnějších bankovních poplatků od 2005 do 2011 Rok Nejabsurdnější bankovní poplatek 2005 poplatek za příchozí platbu 2006 poplatek za výběr z bankomatu 2007 poplatek za vedení běžného účtu 2008 poplatek za nadměrný vklad 2009 poplatek za vklad na přepážce na vlastní účet 2010 poplatek za výběr na přepážce z vlastního účtu 2011 poplatek za předčasné splacení úvěru Zdroj: www.bankovnipoplatky.com, vlastní zpracování 4.4 Elektronické bankovnictví Platební styk se v poslední době stále více rozvíjí a jeho vývoj jednoznačně směřuje od předávání dat v papírové formě k elektronickému bankovnictví. Jedná se o moderní formu přímého bankovnictví, tedy o službu, prostřednictvím které banka může komunikovat se svými klienty, aniž by museli fyzicky navštívit pobočku banky. Všechny tyto služby probíhají pomocí telefonu (pevné linky i mobilního telefonu), počítače nebo internetu. Elektronický přenos dat je jistým způsobem upravován hned několika právními normami: (Schlossberger, 2005) 23

Zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a o platebních systémech, který charakterizuje a vysvětluje základní pojmy spojené s elektronickým přenosem dat. Zákon č. 40/196 Sb., občanský zákoník, který řeší problematiku smluv a prostředků bezhotovostního platebního styku (příkaz k úhradě, k inkasu apod.). Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších novel. Všeobecné obchodní podmínky, které definují zásady vedení účtů klientů. Za vznik elektronického bankovnictví můžeme považovat 80. léta 20. století, kdy klienti měli možnost předávat bance (i naopak banka klientům) data platebního styku na kompatibilních médiích (magnetická páska, disketa). Tato forma byla základní, velice jednoduchá a stále přetrvávala nevýhoda potřeby fyzického přenosu daného média, avšak technologický vývoj spěl rychle dopředu. Už v 90. letech 20. století banky nabízely elektronické bankovnictví pro firemní klientelu (Homebanking), následovalo telefonní bankovnictví pro privátní klientelu (Phonebanking) a na počátku 21. století, s nástupem internetu, už mohli všichni klienti využívat i internetové bankovnictví (Internetbanking). Dnes už banky ve spolupráci s mobilními operátory, přes mobilní bezdrátové GSM sítě, nabízejí i mobilní bankovnictví (GSM banking), které funguje prostřednictvím SIM karet. (Schlossberger, 2005) 4.4.1 Základní formy elektronického bankovnictví Elektronické bankovnictví můžeme rozdělit do čtyř základních forem: (Schlossberger, 2005; www.pf.jcu.cz) Homebanking. Tato forma elektronického bankovnictví umožňuje klientům banky kontrolovat svůj běžný účet a provádět operace zúčtovacího a platebního styku pomocí speciálního počítačového systému (softwaru), který musí mít klient nainstalován ve svém počítači (program získá klient od banky na instalačním CD). A tento program je propojen s informačním systémem dané banky, který je přístupný v podstatě kdykoliv. Homebanking je vhodný především pro podnikatele, a to z toho důvodu, že tento produkt je možné propojit s účetními a ekonomickými programy. Každá banka by měla pro své klienty zajišťovat nejvyšší možnou bezpečnost a ochranu jejich bankovních 24

údajů, což je u homebankingu zabezpečeno různými šifrovacími algoritmy. Klient se do programu přihlašuje pomocí hesla a data, která od něj banka přijímá, jsou identifikována jeho elektronickým podpisem. Phonebanking. U této služby přímého bankovnictví probíhá komunikace mezi bankou a klientem prostřednictvím pevné telefonní linky. Klient může zavolat, zpravidla na bezplatnou, telefonní linku, kde se musí nejprve prokázat svým identifikačním číslem a číslem PIN a poté může komunikovat s operátorem. Pomocí phonebankingu může klient zjišťovat informace o svém účtu, zadávat příkazy k úhradě či inkasu, založit nový účet nebo získávat informace o dalších produktech. Výhodou phonebankingu je, pro klienta, především úspora času. Internetbanking. Tento produkt nabízí klientům možnost komunikovat s bankou prostřednictvím zabezpečených webových serverů. Uživatel tedy musí mít počítat s připojením na internet a internetovým prohlížečem. Klient potom pouze zadá do internetového prohlížeče název webové adresy banky a po zadání uživatelského jména a certifikačního kódu je mu umožněn přístup do speciálního systému banky, který může využívat prakticky stejně jako u homebankingu. Rozdíl je ovšem v kapacitě přenášených dat. Přes internetbanking není možné rychle přenášet velké množství dat, proto je tato služba bankami nabízena zejména pro fyzické osoby občany, zatímco homebanking je vhodný spíše pro právnické osoby s širšími bankovními aktivitami. Všechny úkony, které jsou prováděny přes internetbanking jsou zabezpečeny autorizačním klíčem, tak aby nemohlo dojít ke zneužití dat. GSM banking. Další služba, kterou mohou klienti využívat pro operace na svém bankovním účtu, a to přes mobilní telefon. Klient si nejdříve musí nechat od banky aktivovat, přes textovou zprávu, speciální bankovní aplikaci, kterou má nahranou na své SIM kartě přímo od operátora. Bez ní není možné službu využívat. Takto může klient komunikovat i s více bankami na jedné SIM kartě. Po aktivaci aplikace se v mobilním telefonu objeví nové menu, které je zpravidla označeno názvem dané banky. Do tohoto menu může uživatel vstoupit a provádět další operace na svém účtu, až po zadání čísla PIN. Prostřednictvím GSM bankingu může klient získávat informace o zůstatku, kurzy měn, úrokové sazby, podávat příkazy k úhradě nebo kontrolovat historii pohybů na účtu. 25

5 Marketingový výzkum V této kapitole se zaměřím na pojmy z oblasti marketingu, konkrétně marketingového výzkumu, a to z toho důvodu, že údaje pro zjištění preferencí studentů jsem získala pomocí dotazníkového šetření. Vysvětlím zde jednotlivé typy marketingového výzkumu a zaměřím se konkrétně na typy dotazování a techniky sběru informací. Nakonec shrnu zásady, kterými bychom se měli řídit při tvorbě dotazníku. Marketingový výzkum můžeme charakterizovat jako uspořádaný systém, při kterém zjišťujeme potřebné informace, které nám slouží k rozpoznání a řešení nejrůznějších marketingových situací. Data tedy systematicky shromažďujeme, upravujeme, zpracováváme, analyzujeme a nakonec prezentujeme zjištěné výsledky, které využíváme při řešení problému. (Malý, 2008) Při marketingovém výzkumu je důležité, abychom si nejdříve definovali problém, který chceme řešit a cíl, kterého chceme pomocí výzkumu dosáhnout. Z tohoto důvodů je vhodné zpracovat si plán výzkumu, který by zahrnoval všechny skutečnosti potřebné pro zpracování výzkumu. Dále je důležité, abychom si ujasnili, které informace budeme pro výzkum potřebovat, zda jsou volně přístupné anebo je budeme muset zjišťovat. Podle způsobu zjištění informací můžeme tedy zdroje rozdělit na primární a sekundární. Primární zdroje informací jsou takové, které získáváme vlastním výzkumem (rozhovorem, dotazníkem, pozorováním atd.), zatímco sekundární zdroje informací jsou ty, které jsou veřejně dostupné, jsou zpracované a již publikované (knihy, časopisy, informační brožury apod.). V praxi často používaný způsob, jak můžeme marketingový výzkum rozdělit je členění na kvantitativní a kvalitativní. Kvantitativní výzkum je používán zejména pro zjištění skutečných, věcných, číselných dat, u kterých se dále analyzují vztahy mezi příčinami a následky a můžeme z nich vytvářet různé hypotézy nebo domněnky. Kvalitativní, psychologický výzkum, který se používá pro hloubkový rozbor zkoumaných jevů, se snaží analyzovat všechny příčiny, vtahy a faktory, které by mohly přímo ovlivnit zkoumanou jednotku. (Vysekalová, 1997) 26

Tři základní metody marketingového výzkumu nebo také techniky sběru dat jsou: (Malý, 2008) Pozorování. Dotazování. Experiment. Dále budu charakterizovat pouze metodu dotazováním, a to z toho důvodu, že marketingový výzkum v mé práci je zaměřen pouze na dotazníkové šetření. Podstatou metody dotazování je pokládání předem připravených otázek respondentům se záměrem získat důležité informace potřebné k vyřešené daného marketingového problému. Podle toho, jakým způsobem podáváme otázky respondentům, můžeme rozlišovat čtyři různé metody dotazování: (Vysekalová, 1997) Písemné dotazování. Respondent se může sám rozhodnout, zda dotazník vyplní či nikoliv, jelikož obdrží dotazník předem. Písemné dotazování je výhodné pro to, že nemůžeme ovlivňovat dotazované nebo pro nízké náklady. Ovšem nemůžeme počítat s vysokou přesností výsledků. Osobní dotazování. Při tomto způsobu se dostáváme do přímého kontaktu s respondenty a to pomocí rozhovoru. Tento způsob je výhodný pro to, že si sami můžeme vybrat segment dotazovaných nebo pro vysokou návratnost. Ovšem osobní dotazování je poměrně časově náročné. Telefonické dotazování. Toto dotazování je také založeno na kontaktu s respondenty a to pomocí telefonní sítě. Takto získávají informace jednotliví tazatelé i firmy, protože je to levná a rychlá metoda sběru údajů. Elektronické dotazování. U této metody je potřeba vlastnit počítač s přístupem na internet, což v dnešní době není žádný problém. Elektronické dotazování je poměrně často využívané pro rychlost, nízké náklady nebo pro to, že data jsou již zpracovaná v elektronické podobě. Dotazníkové šetření je nejčastěji používanou metodou pro získávání primárních informací, jelikož je to nástroj, který nabízí široké možnosti při pokládání otázek. Dotazník musí být vždy perfektně připravený a jednoznačně a přehledně uspořádaný. 27

Nejdůležitější částí při sestavování dotazníku je pečlivě a profesionálně zvolit otázky. Otázky mohou být buď otevřené (respondent nevybírá z možností) nebo uzavřené (respondent vybírá z předepsaných variant). Tazatel by měl vždy, při formulování otázek, dodržovat následující zásady: (Malý, 2008) Jednoduchý jazyk. Bez ohledu na zkušenosti a vědomosti musí každý respondent otázku pochopit. Používat známé (obecné) termíny. Při dotazování u široké veřejnosti nemůžeme používat odborné termíny. Srozumitelné, jasné a konkrétní otázky. Otázky by měly být krátké a výstižné. Nespojovat různá témata do jedné otázky. V takovém případě raději rozdělit otázku na dvě. Nepodsouvat respondentovi odpověď. Měli bychom se vyvarovat sugestivních otázek, které už v sobě obsahují částečně odpověď. Vyvarovat se nepříjemných, příliš osobních otázek. 28

6 Charakteristika vybraných bank V této kapitole se bude věnovat charakteristice šesti vybraných bank působících na českém bankovním trhu a jejich studentským účtům. A u každého produktu uvedu ceny jednotlivých poplatků a služeb s nimi spojených. A nakonec, podle těchto údajů, jednotlivé produkty mezi sebou porovnám a vyhodnotím nejlepší. V České republice nabízí studentské účty 10 bank Komerční banka, Československá obchodní banka, Česká spořitelna, Poštovní spořitelna, Waldviertler Sparkasse, GEMoney Bank, UniCredit Bank, Volksbank a Oberbank AG. Pro zpracování mé bakalářské práce jsem si vybrala šest bank působících na českém bankovním trhu. První tři Komerční banku, Československou obchodní banku a Českou spořitelnu jsem si vybrala, jelikož jde o tři největší bankovní domy a to podle objemu aktiv a počtu klientů. Dále jsem si vybrala významnou značku Poštovní spořitelnu spadající pod skupinu ČSOB, a bankovní dům Waldviertler Sparkasse, které také nabízejí zajímavé studentské účty. A nakonec jsem zařadila mbank a to, i přestože tato banka typický studentský účet nenabízí, nicméně její produkt mkonto může být pro studenty opravdu atraktivní a výhodný. Obrázek č. 1: Rozdělení bank podle objemu aktiv a počtu klientů k 30. 6. 2011 Zdroj: výroční zprávy jednotlivých bank, vlastní zpracování 29

6.1 Komerční banka, a.s. Komerční banka byla založena státem v roce 1990. V roce 1992 došlo u banky k transformaci na akciovou společnost a Komerční banka, a. s. se stala mateřskou společností Skupiny KB. V roce 2001 se Komerční banka stala důležitou součástí skupiny Société Générale (mezinárodní skupina retailového bankovnictví), a to po odkoupení státního podílu (60%) v Komerční bance. Dále pak v roce 2010 banka učinila přeshraniční fúzi, sloučením s Komerční bankou Bratislava. Tedy KB poskytuje bankovní služby i na Slovensku prostřednictvím zahraniční pobočky ( Komerční banka, a. s., pobočka zahraničnej banky ). KB se řadí mezi přední bankovní instituce, a to nejen v České republice, ale i ve střední a východní Evropě. Jedná se o univerzální banku, která nabízí služby v oblasti retailového, investičního a podnikového bankovnictví. 2,67 milionu zákazníků využívá služby KB a to prostřednictvím 397 poboček a 693 bankomatů po celé České republice. (www.kb.cz) KB poskytuje pro studenty dva studentské účty a to G.2, který je určen pro mladé lidi od 15 do 25 let, a G2.2 (balíček v konceptu Moje odměny), který je určen pro studenty od 26 do 30 let. U těchto účtů mají studenti, u balíčku G2.2 po splnění daných podmínek, zdarma vedení účtu, měsíční výpisy z účtu, internetbanking, příchozí platby, a při platbě u obchodníka i výběr z bankomatu vlastní banky. Také mohou využívat úvěr na studium, který KB nabízí pro plnoleté studenty. 30