Sedací nábytek občanských staveb

Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav nábytku, designu a bydlení Sedací nábytek občanských staveb Diplomová práce Přílohy 2012/2013 Bc. Jana Hubertová, DiS. 1

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Sedací nábytek občanských staveb zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MENDELU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne: podpis studenta 2

3

PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bych ráda poděkovala doc. Dr. Ing. Petr Bruneckému za jeho cenné rady a vedení při tvorbě diplomové práce. Také bych chtěla poděkovat vedoucím pracovníkům Krajského ředitelství policie v Hradci Králové, a dále ředitelství v Pardubicích a v Brně, že mi umožnili navštívit jejich prostory. Jmenovitě bych též chtěla poděkovat vrchní komisařce kpt. Mgr. Kvasničkové za odbornou pomoc a Ing. Jančové za rady poskytnuté při řešení čalounění, dále pak i Ing. arch. Kovaříkovi a Ing. Holoušovi, Ph.D. za jejich konzultace. Samozřejmě bych ráda poděkovala i všem, kteří mne při studiu podporovali a umožnili mi tak vytvořit tuto práci. 4

ABSTRAKT Jméno, název práce: Jana Hubertová, Sedací nábytek občanských staveb Tématem diplomové práce je návrh sedacího nábytku pro speciální výslechovou místnost pro dětské oběti a svědky trestné činnosti. Práce se zabývá obecně veřejným interiérem, sedacím nábytkem, ale i čalouněním a konkrétně řeší problematiku výslechových místností a psychologii interiéru. Informace získané k této problematice jsou následně využity při návrhu vhodného sedacího prvku určeného do speciální výslechové místnosti pro děti. Tento návrh je zpracován formou skic, konstrukčních výkresů a vizualizace. Zároveň je v práci uveden a graficky zpracován nejvhodnější způsob dispozičního řešení speciální výslechové místnosti. Klíčová slova: Dětský sedací nábytek, veřejný interiér, speciální výslechová místnost 5

ABSTRACT Name, title of Diploma thesis: Jana Hubertová, Seating furniture for civil buildings The topic of this thesis is to design seating furniture for special interrogation room for child victims and witnesses of crime. The work deals with the general public interiors, seating furniture, but also upholstery and specifically solves the issue of interrogation rooms and interior psychology. Information collected on this issue are subsequently used in the design of appropriate seating element designated in a special interrogation room for children. This design is processed in form of sketches, drawings and visualization. There is also presented and graphically processed the best way of layout design in the special interrogation room. Keywords: Seating furniture for children, public interiors, special interrogation room 6

OBSAH: 1 Úvod do problematiky... 10 2 Cíl a metodika práce... 12 3 Sběr informací, specifikace požadavků kladených na nábytek občanských staveb 13 3.1 Tvorba interiéru občanských budov... 13 3.1.1 Funkční hledisko... 13 3.1.2 Ergonomické hledisko... 14 3.1.3 Technologické hledisko... 15 3.1.4 Hygienické hledisko... 15 3.1.5 Estetické hledisko... 16 3.1.6 Ekonomické hledisko... 17 3.1.7 Kvalitativní hledisko... 18 3.1.8 Bezpečnostní hledisko... 18 3.1.9 Ekologické hledisko... 18 3.1.10 Psychologické hledisko... 19 3.2 Normy... 20 3.2.1 Související normy... 20 3.3 Sedací nábytek ve veřejném interiéru... 21 3.3.1 Historie sedacího nábytku... 21 3.3.2 Problematika sezení... 23 3.3.3 Veřejný interiér a varianty sedacího nábytku... 23 3.4 Čalounění... 25 3.4.1 Klasické čalounění... 25 3.4.2 Soudobá technologie čalounění... 26 4 Definování konkrétního prostoru uplatnění nábytku - funkce... 28 4.1 Speciální výslechové místnosti pro dětské oběti a svědky trestné činnosti u útvaru Policie České republiky... 29 4.1.1 Historie zřizování speciálních výslechových místností... 29 7

4.1.2 Pojem sekundární viktimizace... 30 4.1.3 Současný stav realizace speciálních výslechových místností pro děti... 31 4.1.4 Základní uspořádání výslechových prostředí... 32 4.1.5 Vybavení speciálních výslechových místností... 32 4.1.6 Přínos využívání speciálních výslechových místností... 34 4.1.7 Specifikace základního vybavení speciální výslechové místnosti pro dětské oběti a svědky... 34 4.2 Speciální výslechové místnosti pro dětské oběti a svědky trestné činnosti u útvaru Polské policie... 36 4.2.1 Nutné technické vybavení "Modrého pokoje" dle polských standardů... 36 4.2.2 Vedlejší - psychologické potřeby "Modrého pokoje"... 37 4.3 Rozbor situace a psychologický pohled... 39 4.3.1 Vývojová psychologie... 39 4.3.2 Psychologické účinky barev... 43 4.3.3 Psychologie a estetika tvarů... 46 4.4 Srovnání výslechových pracovišť... 48 4.4.1 Hradec Králové... 48 4.4.2 Brno... 56 4.4.3 Pardubice... 59 4.5 Další veřejné interiéry určené dětem... 66 4.5.1 Fakultní nemocnice v Hradci Králové... 66 5 Návrh sedacího nábytku včetně konstrukčního řešení... 77 5.1 Návrh dispozičního řešení speciální výslechové místnosti pro dětské oběti a svědky... 77 5.1.1 Současný stav dispozičního řešení speciální výslechové místnosti na Krajském ředitelství policie Královéhradeckého kraje... 80 5.1.2 Navrhované dispoziční řešení speciální výslechové místnosti na Krajském ředitelství policie Královéhradeckého kraje... 81 5.2 Filozofie návrhu a skicy... 83 5.3 Vizualizace... 99 5.4 Konstrukční řešení a materiálová skladba... 103 8

5.4.1 Základní konstrukce křesla... 103 5.4.2 Čalounění základní konstrukce křesla... 104 5.5 Cenový odhad výroby křesla KITTY... 106 6 Diskuse o navrhovaném řešení, alternativy řešení... 109 7 Závěr... 111 8 Summary... 113 9 Použitá literatura... 115 10 Seznam obrázků... 118 11 Seznam příloh... 121 9

1 Úvod do problematiky Chceme-li se zaobírat otázkou vytváření interiéru a jeho specifikací, je nutné vrátit se k samotnému počátku vzniku interiéru jako takového. Jedná se o vnitřní prostředí obytného prostoru. Z hlediska historie byly první interiéry vytvářeny již v pravěku, kdy měl tehdejší člověk potřebu jakéhosi zázemí s ohledem na svou bezpečnost a ochranu, zejména vůči divoké zvěři a povětrnostním vlivům. Tyto základní potřeby tak přispěly k utvoření určitého osobního prostoru, který byl v této době sdílen větším počtem příslušníků daného kmene. S vývojem myšlení, a tedy účelného zpracování jednotlivých materiálů, došlo k tomu, že se člověk začal stěhovat z jeskyní do vybudovaných sídlišť, kde spolu žil jeden kmen v několika příbytcích. Tyto příbytky byly zprvu jednoduché, avšak postupem času se stávaly složitějšími. Se samotným vývojem stavby je spojen i vývoj vnitřního prostoru. Přestože dříve byla důležitost přikládána především umístění stavby, její bezpečnosti a honosnosti, s rozvojem řemeslné výroby byl důraz kladen i na vnitřní vybavení staveb. Dnes toto vnitřní prostředí nazýváme interiérem. Pojem interiér jako označení vnitřku budovy pochází z francouzského intérieur, a to má etymologický původ v latinském interior, tedy vnitřní. I když je toto slovo používáno zejména od poloviny 19. století ve spojení s uspořádáním a vybavením vnitřního prostoru, můžeme říci, že interiér tu byl a bude vždy, a od rozvoje řemesel dokonce ve dvou formách: interiér privátní a interiér veřejný. Pokud bychom chtěli porovnat důležitost těchto dvou interiérů, bylo by třeba vzít v potaz více hledisek, podle kterých je možné jednotlivá prostředí porovnávat. Výsledkem by však mohl být také závěr, že tato dvě prostředí se porovnat nedají. Zatímco soukromý neboli bytový interiér je vytvářen pro individuální potřeby malé skupinky obyvatel, tedy rodiny, spolubydlících, partnerů a podobně, veřejný interiér je vytvářen s určitou funkcí a pro širokou veřejnost občasných i trvalých návštěvníků a uživatelů. Privátní interiér je tedy omezen převážně pouze konkrétními požadavky konkrétních osob, zatímco veřejný prostor podléhá zejména funkci, předpisům a normám. Dalo by se tedy říct, že veřejný interiér je mnohem náročnější na řešení. Pro pochopení problematiky občanských staveb je nutné, aby byl nejprve vysvětlen pojem občanská stavba neboli veřejný prostor. Jedná se zejména o vnitřní 10

prostory budov, u nichž se předpokládá, že budou opakovaně užívány různorodými skupinami osob. Od soukromého interiéru se liší tím, že neslouží jako útočiště, ale naopak jako prostor, který nám umožňuje přístup k využití služeb poskytovaných firmami, společnostmi, podnikateli a dalšími. Veřejný prostor vznikal již v dávné minulosti, avšak počátek "novodobé" účelné a cílené výstavby budov, určených k využívání veřejností, by se dal řadit do druhé poloviny 19. století. Během 18. století došlo k rozvoji věd, zejména přírodních, technických vynálezů a jejich patentování. To vše bylo základem rozvoje průmyslové výroby, což bylo ještě podpořeno zrušením nevolnictví, a to přineslo možnost stěhování poddaných do měst bez souhlasu vrchnosti. V této době již můžeme rozlišovat různé druhy staveb určených veřejnosti. Tyto budovy lze rozdělit do několika skupin: sakrální, kulturní, správní, sportovní, restaurační, dopravní, zdravotnické, vzdělávací, obchodní, ubytovací, výrobní atd. Některé z výše jmenovaných podléhají spíše tradicím než určitým předpisům a normám pro vytváření interiéru, obecně však platí, že podléhají zejména funkci, která určuje formu vnitřního prostoru. Samostatnou kapitolou veřejného interiéru by mohl být interiér pracovní, který je však velmi rozsáhlým tématem, neboť v dnešní době je právě pracovní prostor řešen nejčastěji, a to zejména kvůli jeho působení na pracovní výkon zaměstnanců. Ovšem to není cílem této práce, takže pracovní interiér bude při tvorbě této práce brán v úvahu jako dále nespecifikovaný veřejný interiér (Kolektív autorov, 2003). Pokud má být řečeno něco o veřejném interiéru, je nutno mluvit zejména o zařizovacích předmětech, tedy nábytku, který je zde používán. Je nutno řešit dispozici, barevnost, psychologický účinek, financování a další, ovšem nejdůležitějším je právě nábytek, v našem případě nábytek sedací. Sedací nábytek je nejčastějším zařizovacím prvkem. V dnešní době se vyskytuje nespočet druhů sedacího nábytku, který může mít v interiéru kromě jeho hlavní funkce, tj. sezení, i funkce další. Je tedy nutné se tomuto tématu podrobně věnovat a zohlednit všechny faktory, které ovlivní výsledný návrh a volbu toho nevhodnějšího sedacího nábytku pro vybraný účel. 11

2 Cíl a metodika práce Hlavním cílem této práce je vytvořit návrh a konstrukci vhodného sedacího nábytku pro níže specifikovaný interiér, tedy speciální výslechovou místnost pro dětské oběti a svědky trestné činnosti. V první řadě bude nutné vysvětlit pojem veřejný interiér. Dále specifikovat požadavky, které jsou na takový interiér kladeny. Zároveň bude důležité řešit problematiku sedacího nábytku, a to od jeho vzniku až po současnou situaci, která je značně ovlivněna novými poznatky z ergonomie, a dále pak se zabývat jeho využitím ve veřejném interiéru. Vzhledem k problematice sezení, bude třeba zmínit i problematiku čalounění, která je pro výsledný návrh také velmi důležitá. Po obecném rozboru zadání bude dalším úkolem této práce konkretizovat zvolený veřejný interiér, který v ní bude řešen. Budou zde uvedeny veškeré dostupné informace, které se speciálních výslechových místností týkají. Bude zohledněn i psychologický faktor tvorby tohoto prostoru, působení barev a tvarů. Zároveň by měla být porovnána a podrobně rozebrána současná situace těchto pracovišť v rámci Policie České republiky ve třech krajích. Jako další pomocné vodítko bude pro srovnání posouzena i situace dětských ambulancí v rámci Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Podrobný přehled daného tématu bude zpracován do výsledného návrhu sedacího prvku, který by měl být určen k užívání ve speciální výslechové místnosti pro děti. Tento návrh bude doplněn o skicy, fotografie zkušebních modelů a vizualizace. Zároveň bude v rámci zadání vyhotovena výkresová dokumentace konstrukce křesla tak, aby splňovala stanovené požadavky. 12

3 Sběr informací, specifikace požadavků kladených na nábytek občanských staveb Na začátku práce je nutné zkompletovat jednotlivé informace, které budou při následném řešení návrhu vůdčí. Tématem této práce je sedací nábytek občanských budov. Co se považuje za občanské budovy, bylo specifikováno již v úvodu, ovšem jaká kritéria jsou sledována při vytváření jejich interiéru, bude blíže specifikováno níže. Zároveň je důležité rozebrat problematiku sedacího nábytku a sezení obecně, aby výsledný návrh odpovídal současným požadavkům, které jsou na sedací nábytek kladeny. Následně bude tedy nutné rozebrat i problematiku čalounění, neboť výsledkem práce by měl být právě návrh čalouněného sedacího prvku. 3.1 Tvorba interiéru občanských budov Při vytváření interiéru je třeba mít na zřeteli několik hledisek, podle kterých je nutné se řídit a které nám pomohou, abychom vytvořili prostor přesně vyhovující jeho funkci. Jak je již patrno výše, tím nejdůležitějším bodem je funkční hledisko, od kterého jsou následně odvozena hlediska ostatní. Patří sem zejména hledisko ergonomické, technologické, hygienické, estetické, ekonomické, kvalitativní, ekologické, bezpečnostní a psychologický faktor. Než se tedy začne se zařizováním vybraného veřejného interiéru, je nutné všechny tyto body podrobně rozebrat. 3.1.1 Funkční hledisko Tento bod řeší, co přesně se od zvoleného interiéru očekává a k čemu by měl sloužit. Funkce je většinou dána zadavatelem, který by měl specifikovat své požadavky a činnost, pro kterou je interiér určen. Jedná-li se například o obchod, je nutné upřesnit, o jaký druh obchodu jde. Funkce je základním stavebním kamenem pro vývoj efektivního interiéru, který přesně plní svůj účel. Funkci může dále určovat i okruh lidí, kterým je tento interiér určen. Jinak bude zařízen interiér, který je určen převážně ženám, například kosmetický salon, a jinak ten, který má být pro muže. Pohlaví zde tedy hraje také velkou roli. Dalším faktorem 13

určujícím funkci může být i věková kategorie. Dětský nábytek má jiné parametry než nábytek pro dospělé či seniory. Zároveň musí být zohledněn i faktor času, tedy doby, kterou zde bude ta která skupina trávit. Část veřejného interiéru určená pracovníkům bude zařízena jinak, než část určená "zákazníkům", neboť ti zde nebudou trávit většinu svého dne jako skupina předešlá. Funkční hledisko je tedy první a nejdůležitějším faktorem, který je třeba při zařizování veřejného interiéru sledovat, a který musí být zohledněn například i při výběr lokality a stavby, ve které bude tento interiér vybudován. 3.1.2 Ergonomické hledisko Ergonomie je slovo, které vzniklo spojením dvou slov z řečtiny. Ergon - tj. práce, a nomos - tj. zákon. Ergonomie je tedy věda zabývající se optimalizací lidské činnosti, a to zejména vhodnými rozměry a tvary nástrojů, nábytku a jiných předmětů (cs.wikipedia.org). Pojem ergonomie je v dnešní době hojně používán v jakémkoliv pracovním procesu. Od veřejného interiéru se obecně očekává, že bude uspokojovat jak pracovní nároky zaměstnanců, tak potřeby "zákazníků" či pravidelných návštěvníků, například studentů. Z toho vyplývá, že právě ergonomie bude jedním z nejdůležitějších východisek při vytváření vhodného pracovního interiéru, prostoru služeb. Podle definice je ergonomie mezioborová disciplina, jejímž cílem je dosáhnout přizpůsobení pracovních podmínek výkonnostním možnostem člověka. Tento vědní obor integruje a využívá poznatky humanitních věd (zejména psychologie práce, fyziologie práce, hygieny práce, antropometrie, biomechaniky) a věd technických (cs.wikipedia.org). Důležité je, aby používané předměty svým tvarem co nejlépe odpovídaly pohybovým možnostem, potřebám a rozměrům lidského těla. Například vhodně zvolená židle má tvarem sedáku sedícímu napomoci, aby seděl vzpřímeně, a předcházet tak křivení páteře při dlouhém sedavém zaměstnání. Pro optimalizaci práce s počítačem stanovuje například i vhodný maximální počet pohybů prstů při ovládání klávesnice a zabývá se i uspořádáním prvků na obrazovce (cs.wikipedia.org). Základní ergonomické parametry jsou většinou stanoveny normami. Tato pravidla je vhodné respektovat pro vlastní prospěch, neboť dobře zpracovaný prostor 14

napomáhá k lepším pracovním výkonům, ke zvýšení komfortu a funkčnosti interiéru. Tento faktor zároveň může do budoucna eliminovat například i zdravotní problémy zaměstnanců, pracovní chyby a další. Při návrhu je tedy nutné mít na zřeteli právě tyto zákonitosti. 3.1.3 Technologické hledisko Technologická a technická vybavenost je dalším důležitým faktorem. Při nedostatečném nebo nevhodném technologickém a technickém zařízení může dojít k závažným problémům, finančním ztrátám a dalším rizikům. Tento bod se netýká pouze dnes již standardního vybavení pracoviště, jako jsou telefony, počítače, tiskárny, kopírky nebo skenery, ale i bezpečnostních systémů, technologického propojení jednotlivých pracovišť atd. Pro jednotlivé veřejné interiéry je nutné zajistit dostatečné a vhodné technické a technologické zařízení a funkce, které budou napomáhat při práci a poskytování služeb a které budou vhodně umístěny tak, aby splňovaly i výše zmíněné ergonomické hledisko. Můžeme sem zároveň zařadit i další technické vybavení, jako je samotný rozvod elektřiny, rozmístění vypínačů, zásuvek a jističů. I systém odvětrávání nebo klimatizace může být v tomto bodu zohledněn, neboť se také jedná o technické zařízení. Z výše uvedených informací vyplývá, že technické neboli technologické hledisko by mělo hrát velkou roli již při výběru prostoru, kde bude veřejný interiér zřízen. Samozřejmě je možné ne zcela vyhovující prostor přizpůsobit naší představě, je však otázkou, jestli nám takový zásah jen zbytečně neprodraží celý proces zřizování a zařizování daného veřejného interiéru. Touto problematikou rozhodování se zabývá zejména management tvorby veřejného interiéru. 3.1.4 Hygienické hledisko Tento parametr se týká všech veřejných interiérů, ovšem v různých druzích se mu přikládá rozdílná důležitost. Obecně platí, že zařízení občanské stavby by mělo být řešeno tak, aby bylo jednoduše udržovatelné, neboť v prostoru, kde se pohybují lidé, je vířen prach, což může přispívat k rozvoji bakterií, plísní a roztočů. Vybavení zároveň musí splňovat určité emisní normy z pohledu uvolňování chemických látek, které jsou při jeho výrobě používány a běžně je nemusíme čichem vnímat, a z pohledu odérů, 15

které se mohou během používání nábytku také uvolňovat a negativně ovlivňovat náš pobyt v tomto interiéru. Dále je možné zohledňovat i světelnou nebo tepelnou hygienu. K těmto dvěma druhům se však vážou pouze doporučené hodnoty a nemusí být tak striktně dodržovány. Co se týče viditelné "špíny", veřejné prostory jsou většinou znečištěny více než náš osobní obytný prostor, proto je nutné tento fakt zohlednit při výběru materiálů, prostorovém řešení a návrhu zařízení interiéru. Ne každý veřejný interiér si může dovolit uklízečku, tato práce pak může být v popisu práce zaměstnance. Špatně zvolený materiál může být poškozen, nevhodně řešený prostor může být nedostatečně uklizen a následně tedy nesplňovat hygienická kritéria. Ve stravovacích zařízeních může nedodržení tohoto hlediska způsobit zdravotní obtíže zákazníkům. Stejně tomu je i ve zdravotnických prostorách, nebo i na sportovištích. Hygienickým parametrům jsou podrobena také hygienická zařízení všech veřejných staveb. Jak již bylo zmíněno výše, dalším problémem, který má vliv na hygienu prostoru, jsou odéry a emise. Nevhodně zpracovaný nábytek, který byl dán do kanceláře, může po nějaké době používání způsobit vážné zdravotní problémy právě díky emisím chemikálií, které byly při jeho výrobě použity. Nábytek pro veřejný interiér by měl vždy splňovat předepsané normy. Co se týče odérů, i ty mohou být dle intenzity a typu odéru vnímány negativně, ale i pozitivně nebo neutrálně. Obecně jsou však odéry považovány za obtěžující a nejlepší volbou je vytvoření odérově neutrálního prostředí. Takový stav dnes již zajišťují převážně odvětrávací systémy a klimatizace. 3.1.5 Estetické hledisko Tento faktor by měl zohlednit všechny předešlé podmínky a napomoci vytvořit vyvážený návrh, který bude esteticky uspokojovat jak pracovníky, tak zákazníky. Esteticky řešený prostor je takový, který na člověka působí příjemně, vytváří pocit harmonie a pohody, částečně může zohledňovat i zamýšlený psychologický a optický vliv na pracovníka i klienta. Estetika, jako většina dávných věd a disciplín, má původ v antickém Řecku a odtud pochází i její název. Je filosofickou disciplínou, která se zabývá krásnem, jeho působením na člověka, lidským vnímáním pocitů a dojmů z uměleckých i přírodních výtvorů. (cs.wikipedia.org) 16

Biolog George Orians věří, že jsme vybaveni rozpoznávacími schopnostmi vůči vhodnému okolí, že jako krásné vnímáme krajinu a prostředí, které představují bezpečí a útočiště. Dalo by se tak říci, že vše, co vnímáme jako estetické, je podmíněno biologickým cítěním a vrozenými pudy. Interiér tedy působí esteticky, pokud mimo jiné vyvolává také pocit bezpečí a klidu. (Etcoff, 2002) Jedná-li se o veřejný interiér, vzhled je jedním z nejdůležitějších kritérií, podle kterých je tento prostor posuzován. U státních institucí je většinou předepsaná forma prezentace a též u nadnárodních společností bývá zvykem dodržovat určitý vizuální styl, ovšem co se týče veřejných interiérů, které jsou zřizovány nezávislým podnikatelem, je opět nutné zohlednit funkci, druh podnikání, okruh návštěvníků ale i názor zadavatele. Obecný recept na estetiku neexistuje, důležitý je výsledný dojem, tedy jednoduchost, jednotnost a barevné ladění, které nebude vyvolávat dojem chaosu či pocit negativního neklidu. 3.1.6 Ekonomické hledisko Veřejné interiéry jsou většinou prostory, které jsou zprostředkovatelem nějakých příjmů či výsledků pro jejich zřizovatele. Ekonomické hledisko by se dalo brát jako ne příliš důležitý faktor, ovšem opak je pravdou. Pokud přijde zadavatel s požadavkem na zařízení veřejného interiéru, v první řadě specifikuje jeho funkci a základní tužby a hned poté, jakou částku je schopen nebo ochoten pro tento účel obětovat. Interiér, tedy ať už je to interiér veřejný nebo soukromý, by měl být také ekonomický. Hospodaření s penězi se netýká pouze zařizování prostoru, ale i jeho následného využívání. Pěkně a účelně řešený prostor, který však musí být z nějakých předvídatelných důvodů po roce obnoven nebo předělán, není ekonomicky vhodnou investicí. To samé platí i pro prostor, který je vytvořen s maximálním ekonomickým rozpočtem, který však zadavatel není schopen financovat sám, takže se na dlouhou dobu zadluží a samotný interiér tak nesplňuje požadovanou návratnost investice. Proto je vhodné nejprve prodiskutovat finanční možnosti zadavatele a dle nich utvářet jednotlivé varianty návrhu řešení samotného prostoru, vždy s ohledem na předpisy a normy. 17

3.1.7 Kvalitativní hledisko Problém kvality je spojen s výše zmíněným ekonomickým hlediskem. Kvalita provedení zařizovacích prvků a vybraných materiálů, členění prostoru a další jsou zároveň podřízeny i normám. Nevhodné materiály, nebo jejich nevhodné použití, mohou narušit bezpečnost výrobku, případně i celého prostoru. Je tedy nutné vybírat solidního dodavatele i výrobce, a pokud je to v možnostech zadavatele, tak také volit pouze zařizovací prvky s osvědčením, případně nechat zvolené prvky otestovat na bezpečnost. 3.1.8 Bezpečnostní hledisko Jak bylo již zmíněno v předchozích podkapitolách, při výběru zařízení je nutné zohlednit bezpečnostní normy, které se k jednotlivým výrobkům a materiálům vztahují. Nejedná se pouze o montážní spojovací prvky, ale i o použité kombinace materiálů, chemické látky, zohlednění mechanických vlastností a působení času. Přestože normy nejsou závazné a ze zákona tedy není nutné je respektovat, každý zadavatel by měl brát v potaz, že pokud dojde k nějaké zdravotní újmě, jsou právě tyto normy prvotním vodítkem při prověřování příčiny takové újmy. Je tedy na každém, jak s tímto faktorem naloží, ovšem na vlastní zodpovědnost. 3.1.9 Ekologické hledisko Dalším z bodů, který je v současné době velmi často zmiňován a řešen, je ekologické hledisko. Minimálním požadavkem na všechny moderní produkty a zařízení bývá, aby svou existencí a provozem nezatěžovaly a neškodily životnímu prostředí, a to jak životnímu prostředí v nejširším slova smyslu, tak bezprostřednímu prostředí, ve kterém pracují zaměstnanci a klienti daného zařízení. Ekologické požadavky se týkají i materiálů, z nichž je fyzické prostředí vytvořeno a se kterými případně konkrétní instituce pracuje, aby jejich eventuální likvidace v budoucnosti nevedla ke škodám na životním prostředí. Nejčastěji skloňovaným ekologickým problémem v produktivní sféře je otázka životního cyklu výrobku. Oficiální definice životního cyklu je uvedena v normě ČSN EN ISO 14040 a zní: všechna stádia života výrobku od získávání surovin potřebných k jeho výrobě, přes 18

výrobu vlastního výrobku, jeho používání a likvidaci použitého, již nepotřebného výrobku ( ČSN EN ISO 14040). Při navrhování a tvorbě interiéru je tedy nutné zohlednit veškeré parametry interiéru, pokusit se ušetřit energii jak při jeho vytváření, tak při jeho provozu, minimalizovat tepelné ztráty, které by do budoucna prostor mohl mít, a vybírat a volit nábytek tak, aby byl co nejekologičtější, případně nebyl náročný na likvidaci. Ovšem celá ekologická strategie je stále v "plenkách" a i proto je velmi drahou záležitostí. 3.1.10 Psychologické hledisko Vzhledem k tomu, že moderní psychologie, na rozdíl od klasické, poukazuje na to, že člověk je bytost více pocitová než racionální, mělo by být psychologické hledisko jedním z nejdůležitějších měřítek kvality projektu, zejména při vytváření pracovního prostředí. Psychologický faktor je především důležitý při vytváření interiérů, které by při nevhodném řešení mohly být stresující a nevhodně působit na osoby, které se v takovém prostoru ocitnou. Toto hledisko je zohledňováno hlavně při zařizování interiérů určených dětem. Je známo, že lidská osobnost prochází rozhodujícími vývojovými etapami zejména v období raného dětství a následně i v období dospívání, proto je důležité brát ohled na tuto skutečnost. I zdánlivě nepatrný nepříjemný vjem či zážitek může mít na dítě někdy velmi neblahý až katastrofický vliv. Citové frustrace, deprivace, stres a další negativní pocity nepříznivě ovlivňují zdravý vývoj osobnosti. Proto je vhodné veškeré dětem určené interiéry řešit tak, aby byl zohledněn zejména vliv na jejich psychiku. 19

3.2 Normy Technické normy jsou předpisy, které stanovují důležité vlastnosti různých materiálů, výrobků, součástek nebo postupů a mohou definovat také používané pojmy. Normy vydává Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Od 20. století se státní normy podřizují mezinárodním, vydávaným evropskými nebo světovými organizacemi. Technické normy nejsou v naší republice závazné, pokud však dojde k poškození spotřebitele nedodržením právě těchto norem, jsou tato pravidla zohledněna a brána téměř jako závazná, čemuž následně odpovídá i případná sankce. Všeobecné požadavky na nábytek uvádí ČSN 91 0100. Předmětem normy jsou požadavky na nábytek, který neohrožuje bezpečnost osob a životní prostředí. Norma je určena pro výrobce nábytku, architekty, obchod, Českou obchodní inspekci, zákazníky, dřevařský průmysl, stavebnictví, zkušebnictví, rovněž pro právní účely a odbornou pedagogiku (Kanická, Holouš; 2011). 3.2.1 Související normy ČSN 91 0001 Dřevěný nábytek. Základní ustanovení ČSN 91 0016 Nábytek. Měření rozměrů čalouněného nábytku ČSN 91 0100 Nábytek. Bezpečnostní požadavky ČSN 91 0102 Nábytek. Povrchová úprava dřevěného nábytku. Technické požadavky ČSN 91 0604 Nábytek. Čalouněný sedací nábytek. Technické požadavky ČSN 91 0611 Nábytek. Křesla a pohovky. Základní rozměry 20

3.3 Sedací nábytek ve veřejném interiéru Vzhledem k názvu této práce, tedy Sedací nábytek občanských budov, je vhodné vysvětlit i původ sedacího nábytku a zákonitosti se sezením spojené. 3.3.1 Historie sedacího nábytku Je obecně známo, že počátky sedacího "nábytku" můžeme dosledovat až do pravěku. Pravěcí lidé neměli důvod sedat jinak než na zemi, v blízkosti ohnišť, nejvýše měli pod sebou klestí, seno či rohož. Dodnes tak sedávají některé domorodé kmeny, ale s tímto způsobem sezení se setkáme i v tak vyspělé zemi, jakou je Japonsko. Zde jde ovšem o tradiční záležitost japonské kultury. Zajímavé je, že náčelníci většinou seděli o něco výše - na kameni či kusu kmene. Vyvýšené sezení bylo znakem moci a velmi dlouho, prakticky až do novověku, tuto moc vyjadřovalo. Mocní seděli zpočátku pravděpodobně na sedátku ze samorostu či z balvanů. Později "přesedli" na masivní trůny, ke kterým se vystupovalo i po několika schodech. Sezení se nevyvíjelo jen jako znak moci, ale také v závislosti na otopném systému a způsobu bydlení. Nízké sezení na zemi nebo nízko nad zemí souviselo s otevřenými ohništi, kolem kterých kmeny sedaly. S postupným vývojem k vyspělejší společnosti docházelo ke změnám způsobu bydlení, tím ke změnám otopného systému a zákonitě došlo i k jinému způsobu sezení. Lze říci, že sedátka a židle patří k nejstarším kulturním statkům lidstva. Odborníci odhadují, že lidé přešli od nízkého k vysokému způsobu sezení v období mezi léty 4500 až 2500 př. n. l. Tehdy vznikla ohniště uzavřená do krbů a pecí, případně vyvýšená na podezdívkách (např. černé kuchyně). A nejen to. Ve chvíli, kdy obydlí dostala kamenné podlahy namísto hliněných, bylo nutno sedícího člověka izolovat od chladu kamene. Protože krb sálal jednostranně, vznikly trůny a sedáky se širokými sedadly, vysokými plnými opěradly, mohutnými podnožemi k opření nohou a k izolaci od studených podlah. Sedící panovník byl zprvu obkládán po stranách a za zády kožešinami a polštáři, později se tyto polštáře připevňovaly přímo k sedadlům a opěrkám. Přibližně na konci středověku tak vznikl první čalouněný nábytek. Novověký životní styl, který přinesla renesance, změnil i lidské příbytky. Od románských a gotických se lišily lepším zateplením, barevností a nápaditostí. Objevují se teplé dřevěné podlahy a stropy, po stěnách se již nevěší kůže, ale obkládají se dřevem 21

a textilem. Samotné stavby již nemají tak značnou tloušťku zdí a mění se i systém vytápění. K vytápění se začínají používat velká akumulační kachlová kamna. Proto dochází k výrazným změnám i u nábytku. Renesance pozvolna upustila od těžkých masivních kusů nábytku a ke změně dochází i u židlí, které do té doby připomínaly trůny. Vyrábějí se lehké a přitom stabilní a pevné rámové židle. Lze říci, že v letech 1600 až 1680 nabyla židle tvary a konstrukční principy používané dodnes. Sedací nábytek se vyvíjel i v závislosti na činnosti lidí. Lidé si postupně zpříjemňovali práci pohodlnějším sezením. Židle měly mnohdy velmi vyhraněné použití. Zajišťovaly člověku malou výškou lepší stabilitu, snížením těžiště dávaly možnost vhodného zapření nohou při práci. Nízké sedačky umožňovaly náročnou práci u různých zařízení, například u kolovratu, nebo práci na klíně a na kolenou, například mísení těsta v mísách, ševcovskou práci na verpánku nebo přebírání brambor či ovoce na zápraží. Protože židle je vlastně předmět usnadňující činnost, snižující únavu, případně předmět k odpočinku, říkalo se jí také někdy lenoška. Mnohé národy kdysi židle neuznávaly. Považovaly je za věc určenou ženám a dětem, případně starým a nemocným lidem. Staří Řekové proto židle téměř nepoužívali. Měli spíše jakási lehátka, na kterých odpočívali i jednali, hodovali i hrávali hry. Každé období v jednotlivých kulturních epochách lidstva měnilo nejen význam, ale i konstrukci židle. V dobách hliněných podlah se častěji používaly židle třínohé. Rovné kamenné nebo dřevěné podlahy umožnily existenci čtyřnohých židlí. Také móda ovlivňovala tvary židlí, takže například v období baroka a biedermeieru si široké sukně vynutily hluboké široké sedáky. Ve středověku již existovaly zajímavé skládací sedačky nůžkové konstrukce a dodnes oblíbený "ušák", čalouněné křeslo s opěrkami pro hlavu, vznikl kolem roku 1720. Soudobý sedací nábytek, tedy nejen židle, ale i stoličky, taburety a křesla vycházejí jak z tradičních materiálů, tak tvarů. Ovšem dřevo je stále více nahrazováno kovem a plasty, čalounění z koňských žíní a afrických trav nahradily polyuretanové pěny a latex. I tvary se přizpůsobují potřebám života moderního člověka (www.oko.yin.cz). 22

3.3.2 Problematika sezení Sezení je nejčastější formou pasivního odpočinku, přesto se dá zařadit mezi jednu z nejškodlivějších činností, které člověk vykonává. Člověk odpradávna rozlišoval tři nejčastější klidové pozice, tedy leh, sed a stoj. Z hlediska spotřeby energie je tou nejméně náročnou právě ležení a tou nejvíce náročnou stání. Je tedy logické, že člověk tráví svůj čas během dne vsedě, neboť tato pozice poskytuje nejvíce možností pro práci a zároveň šetří do určité míry energii. Ovšem o šetření energie můžeme hovořit pouze v případě, že sedíme správně. Sezení na nevhodném sedacím nábytku v nevhodné poloze nám naopak může energii odebírat. Páteř je základem celého našeho pohybového aparátu a to zejména proto, že je zde uložena mícha. Páteř je tvořena obratli a meziobratlovými ploténkami. Právě ploténky, které zde plní funkci jakéhosi kuličkového ložiska, jsou při nesprávném sezení namáhány nejvíce, což může způsobit až jejich vyhřeznutí a problémy s hybností. Prvními příznaky mohou být již občasné bolesti zad, které by se neměly podceňovat (Brunecký, Jančová, Hála; 2009 2012) Problematice správného sezení se dnes čím dál častěji věnuje ergonomie, která se zabývá právě optimalizací lidských činností. Sedací nábytek tak v posledních letech vzniká v upravených rozměrech. Největší pozornost je věnována pracovní židli, která je využívána nejčastěji. Ovšem i ostatní druhy sedacího nábytku si zaslouží svou pozornost, neboť každý člověk je jedinečná individualita a je tedy vhodné vybírat sedací nábytek dle individuálních potřeb jedince. Při použití sedacího nábytku ve veřejném interiéru se dostáváme tak trochu do svízelné situace. Je nutno specifikovat konkrétní funkci sedacího nábytku, tedy zda se jedná o odpočivné či pracovní sezení, zda jde o krátkodobou nebo dlouhodobou činnost a v neposlední řadě si musíme konkretizovat, pro kterou věkovou skupinu bude nábytek určen. Vzhledem k věkové specifikaci, může být specifikováno i pohlaví, to je však méně obvyklé. 3.3.3 Veřejný interiér a varianty sedacího nábytku Jak již bylo napsáno výše, sedací nábytek existuje v mnoha variantách a některé jsou více či méně vhodné do veřejných prostor. Jedná-li se o židli, můžeme říci, že ta se vyskytuje nejčastěji v pracovním interiéru, a to v několika verzích a s použitím různých 23

materiálů. Dřevěná židle již dnes není tak obvyklou součástí právě veřejného interiéru, vzhledem k nepřebernému množství nových materiálů, které se k výrobě nábytku používají. Přesto se stále vyskytuje v některých kavárnách, restauračních zařízeních, kde může být nahrazena nebo doplněna stoličkou (bar), v kancelářských prostorech, ale i vzdělávacích institucích. Celodřevěnou židli však velmi dobře zastupují židle, které jsou kombinovány z dalších materiálů; dřevo - kov, plast - kov, samotný plast atd. Velmi často je dnes také základní židle doplněna o područky, čímž se dostává do pozice sedacího nábytku nejen pracovního, ale i odpočivného. Pokud je tato židle vhodně ergonomicky řešena a je ještě doplněna o čalounění, nemůže být pochyb o její pohodlnosti. Další možnou variantou sezení ve veřejném interiéru jsou různé druhy lavicového nábytku, ať už s opěradlem nebo bez, i z rozdílných materiálů. Například na nádraží se můžeme setkat jak s lavicemi ze dřeva, tak z kovu, kamene, ale i plastu. Nejedná se o příliš pohodlnou variantu pro dlouhé sezení, to však není ani její hlavní funkcí. Dnes již nedílnou součástí veřejného interiéru mohou být i sedací soupravy, pohovky, křesla, nebo taburety. Tento druh sedacího nábytku je většinou využíván ve veřejném interiéru tam, kde se snažíme navodit pocit klidu, pohody, bezpečí, přátelského ovzduší. Nedílnou součástí právě tohoto nábytku je čalounění, ať už pevné nebo volné, které ještě prohlubuje výsledný dojem z posezení v tomto prvku i v samotném prostoru, kde se takový prvek nachází. Právě díky tomu, že čalouněný sedací nábytek působí bezpečně, navozuje důvěru, připomíná domov, tak je využíván i ve veřejných interiérech, které samy o sobě svou funkcí mohou působit spíš traumaticky. To se týká například zdravotnických zařízení, sociálních pracovišť, policejních prostor. 24

3.4 Čalounění Čalounění je způsob povrchové úpravy nábytku. V historii zprvu sloužilo hlavně k tepelné izolaci, později bylo používáno především kvůli pohodlí a estetice sedacího nábytku. Z hlediska použitých materiálů a konstrukce rozlišujeme dvě formy čalounění, klasické a novodobé. Podle způsobu očalounění nábytku zároveň můžeme rozlišovat i jeho jednotlivé typy, jako například celočalouněný nábytek a částečně čalouněný nábytek. K tomu se následně váže i variabilita čalounění, tedy jedná-li se o čalounění pevné nebo odnímatelné. 3.4.1 Klasické čalounění Technologie klasického čalounění využívá klasické postupy a materiály. Toto je zpravidla využíváno při rekonstrukci historického nábytku, nebo při výrobě napodobenin. Většina materiálů klasického čalounění je přírodních. K upínání popruhů, potahů apod. jsou využívány klasické čalounické hřebíčky. Postup klasického čalounění sedáku je jednoduchý. Základem je sedákový rám z masivu. Na něj jsou pomocí hřebíčku připevněny dvakrát zahnuté popruhy. Samotný systém popruhování má několik variant, a to jak dle způsobu připevňování, tak i dle křížení jednotlivých popruhů. Rozlišujeme tedy popruhování horní, spodní a vnitřní, křížení jednoduché, dvojité a zdvojené. Na popruhy mohou být upevněny tlačné pružiny, které rozlišujeme na jednokuželové, dvoukuželové a válcové. Aby pružiny držely na svém místě a ve správné pozici, jsou navzájem provázány vázacím motouzem. Po upevnění pružin je tento systém překryt technickou textilií, která je taktéž upevněna hřebíčky k rámu sedáku. Technickou textilii použijeme i v případě, že čalounění konstruujeme bez pružin. Na technickou textilii je dále navrstven výplňkový materiál, zpravidla africká tráva, koňské žíně, bavlněná nebo kapoková vata. Jednotlivé výplňkové vrstvy jsou od sebe vždy odděleny technickou textilií a zpevněny prošitím. Obvykle je z výplňkového materiálu, africké trávy, vytvořeno i hranování. Toto hranování může být jednoduché, dvojité, až trojité. Poslední výplňkovou vrstvou, jak již bylo zmíněno výše, je čalounická vata, která je překryta bílým plátnem, které je připevněno k rámu pomocí hřebíčků. Všechny tyto vrstvy tvoří vnitřní konstrukci čalounění, která je svrchu překryta potahovou textilií a zespodu začišťovacím plátnem. Zatímco plátno je k rámu připevněno čalounickými hřebíčky, potah je sice taktéž 25

připevněn pomocí hřebíčku, nicméně je vizuálně začištěn pomocí paspule (ozdobné lemovky), která může být připevněna jak klasickými, tak ozdobnými čalounickými hřebíky nebo lepidlem. 3.4.2 Soudobá technologie čalounění V současné době existuje několik možností, jak čalounit sedací nábytek. Vzhledem k vývoji používaných materiálů, jak nosných, výplňkových, tak potahových, by mohlo být popsáno několik stran, aby bylo toto téma dostatečně rozebráno. Tématem této práce však není dopodrobna řešit čalounění, ale navrhnout sedací prvek, který bude očalouněn, a k tomu budou využity soudobé technologie čalounění. Stejně jako u klasického čalounění, je i zde základem rám, na který jsou postupně vrstveny jednotlivé materiály. První vrstvou, která se na rám připevňuje, je nosný materiál. V současnosti se jedná zpravidla o vlnité pružiny, plastové popruhy, nebo perforovanou MDF, nebo překližovanou desku. Zvolený nosný materiál již tak v prvopočátku určí, zda bude čalounění pružné nebo ne. Použití pružin, zajišťuje právě pružení, je tedy vhodné zejména pro nábytek, který je určen k delšímu sezení, kde má člověk tendenci měnit často pozici. Plastové popruhy jsou dnes již jednodušší variantou vlnitých pružin, neboť i ony zajišťují pružení sedáku, ovšem ne v takové míře, jako výše zmíněné pružiny. Pokud však má být docíleno tvrdšího nepružného sezení, je vhodné zvolit variantu perforované desky, která poskytuje nutnou oporu a zároveň dostatečné odvětrání pro následně kladené vrstvy čalounění. Další následující vrstvou je zpravidla separační textilie, která nejen že zabraňuje poškození podkladové vrstvy, ale umožňuje i její upevnění. Tato textilie je upevněna sponkami. Na ní je pokládána další vrstva, tedy první vrstva podkladového materiálu. Zpravidla se jedná o PUR pěny různých tuhostí, případně PPUR pěny, latex, pryžožíně, pryžokokos. Je obvyklé, že podklad je tvořen pomocí tužších materiálů, zatímco vrstva následující již bývá relativně měkká. Ovšem i mezi tyto dvě vrstvy je možné vložit speciální pružiny typu Bonell. Jsou to tlačné taškové pružiny, kterými může být řešena zónová tuhost sedáku. Tato varianta však není tak častá, proto po vrstvě podkladového materiálu následuje vrstva druhá, tvarovací, která je většinou z pěnové pryže nebo PUR pěny s nižší tuhostí, případně profilované. Poslední tři vrstvy jsou k sobě pojeny pomocí kontaktních lepidel a následně překryty kypřícím materiálem, tedy rounem, nebo netkanou textilií, která je 26

opět připevněna sponkami k sedáku. Spojení výše jmenovaných materiálů tvoří nosnou konstrukci čalounění, která je překryta potahovým materiálem a tím dokončena. Potahový materiál je nastřihán a sešit do požadovaného tvaru a následně je přisponkován k rámu. Celá tato konstrukce je ze spodní strany rámu překryta technickou textilií, která má čistě zakončit zpracované čalounění. Přestože soudobé technologie vycházejí z klasického čalounění, současná nabídka materiálů je natolik rozsáhlá, že nám dává mnoho možností pro způsoby řešení čalounění námi zvoleného prvku. Proto je jen na nás, kterou z možností si vybereme. 27

4 Definování konkrétního prostoru uplatnění nábytku - funkce Přestože je veřejný interiér stejně zajímavým tématem jako interiér bytový, je poměrně těžké dohledat dostatek literatury a informací obecně, které by se této problematice podrobně věnovaly. Hlavním problémem při vytváření veřejných prostor je propojení několika disciplín, díky kterým je možné vytvořit příjemné funkční prostředí vyhovující všem předpisům a požadavkům. Právě proto je řešení sedacího nábytku občanských budov zajímavým tématem. Další zajímavou částí je pak samotná konkretizace veřejného interiéru, který chceme řešit. Často navštěvované prostory, jako jsou restaurace, kavárny, hotely, obchody, se jeví jako méně zajímavé, neboť bývají často řešeny a jsou poměrně individuální, právě díky konkrétním zadavatelům. Zcela neprobádanou oblastí jsou místa, která jsou navštěvována méně často, která se musí řídit tradicemi nebo specifickými předpisy a pravidly. Jedním z takových míst může být například kostel, veřejný dům, věznice nebo v našem případě speciální výslechová místnost pro dětské oběti a svědky trestné činnosti. Jak již bylo zmíněno, prostorem pro návrh sedacího prvku bude výslechová místnost. Předtím než se dostaneme k řešení celé problematiky těchto prostor, je nutné vysvětlit pojem výslechová místnost, tedy proč je tato místnost nazývána výslechovou. Název těchto prostor je odvíjen od činnosti, která je zde prováděna, tedy od výslechu osob. Tato činnost je běžnou součástí procesu vyšetřování trestných činů. Je tedy zjevné, proč se tyto místnosti nemohou nazývat např. vyšetřovací, neboť pojem vyšetřování v sobě zahrnuje mnohem více činností než pouhý výslech. Výslech je tedy specifickou metodou způsobu vyšetřování, které musí být podřízeny i okolní podmínky, v našem případě např. zřízení vhodného prostoru pro výslechy dětských obětí a svědků trestné činnosti. 28

4.1 Speciální výslechové místnosti pro dětské oběti a svědky trestné činnosti u útvaru Policie České republiky Činnost státních orgánů je speciální kapitolou práce s veřejností a pro veřejnost. Pro všechny tyto instituce platí určitá pravidla a pro bezpečnostní sbory státu zvlášť. Řadí se sem i Policie ČR. Prostorám právě této instituce je tedy nutné věnovat zvýšenou pozornost. Samozřejmostí dispozičního řešení prostorů právě tohoto orgánu jsou recepce, kanceláře, učebny ale i tzv. specializovaná pracoviště, tedy výslechové místnosti. Přestože v dřívějších dobách byla taková místnost určena pro všechny druhy výslechů, dnes můžeme rozlišovat dva druhy. Prvním druhem je výslechová místnost pro dospělé a druhým je výslechová místnost pro děti. Dnes již téměř všechny výukové materiály, které se věnují kriminalistice, uvádějí, že osoba mladší patnácti let by měla být vyslýchána v místnosti, která je vybavena tak, aby dítě nebylo stresováno "policejním prostředím". Stejně tak bývá zmiňováno i to, že se doporučuje vést výslech dítěte v místnosti vybavené záznamovou technikou s technickým propojením této místnosti s dalším prostorem, aby mohl být jeho průběh zadokumentován a nebylo nutné tento úkon opakovat (Badin, 2011). 4.1.1 Historie zřizování speciálních výslechových místností Zkušenosti z let minulých jednoznačně prokázaly, že kancelář běžně užívaná vyšetřovatelem (specialistou) není vhodným místem pro výslech nezletilého účastníka trestního řízení. Z poznatků praxe vyplývá, že stávající stav pracovišť je někdy až krajně nevyhovující. Zejména v situacích, kdy se provádí neodkladný a neopakovatelný úkon dle 158a, 164 odst. 1 trestního řádu. Při takzvaně běžně prováděném výslechu mladistvého či nezletilého účastníka (zejména pokud je v procesním postavení svědka nebo poškozeného) bezesporu dochází k jeho velice nežádoucí sekundární viktimizaci. Sekundární viktimizaci samozřejmě předchází viktimizace primární, což je nejen fyzická, ale i psychická újma způsobená oběti trestného činu pachatelem tohoto činu. Úmluva o právech dítěte z r. 1990 v článku 3 ukládá přednostně zohledňovat zájem dítěte a současně ukládá státním institucím odpovědným za péči o ochranu dítěte zabezpečit vysoký standard zdraví a bezpečnosti. Zároveň Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte v článku 8 upozorňuje na zvláštní zranitelnost dětí a ukládá poskytovat během trestního řízením takové služby, které zajistí bezpečnost, zdraví a reintegraci 29

dítěte. Ekonomická a sociální rada OSN přijala v roce 2005 rezoluci č. 20, kde jsou uvedeny speciální Zásady spravedlnosti ve věcech týkajících se dětských obětí a svědků zločinu. Je zde uvedeno, že veškerý kontakt musí být prováděn způsobem, který je citlivý k dítěti, ve vhodném prostředí, které zohledňuje zvláštní potřeby dítěte, v míře odpovídající schopnostem, věku, inteligenční vyspělosti a vývojového potenciálu dítěte (Badin, 2011). Nový, českými zákonodárci nedávno schválený Zákon číslo 45/2013 o obětech trestných činů řadí děti do kategorie zvlášť zranitelných obětí a formuluje práva obětí, mezi která patří právo, aby nebyly v průběhu trestního řízení sekundárně traumatizovány. To je velmi významný krok. Nejen vzhledem k necitlivému přístupu některých orgánů činných v trestním řízení, ale především s ohledem na chování některých advokátů obviněných. 4.1.2 Pojem sekundární viktimizace Jak již bylo zmíněno výše, při nevhodně vedeném výslechu v nevhodném prostředí, může docházet k efektu sekundární viktimizace dítěte. Tento jev je považován za velice závažný problém, kterým se v současnosti zabývají i orgány Evropské unie. Sekundární viktimizaci lze definovat jako viktimizaci, ke které nedochází přímo následkem trestného činu, ale je výsledkem reakce institucí a jednotlivců na oběť. Těmito reakcemi je myšlen např. nedostatek porozumění k utrpení obětí, pocit izolace a nejistoty oběti, ztráta víry v pomoc společnosti. Tyto pocity zintenzivňují důsledky trestného činu tím, že prodlužují trauma, což následně způsobuje i pocity odcizení k celé společnosti. Výslech dítěte je většinou prováděn v objektu věcně a místně příslušné součásti policie. Již samotný pobyt na těchto pracovištích nepůsobí ani na dospělého pozitivně, a tak dochází k tomu, že dítě pod vlivem strachu či studu neuvede všechny okolnosti, o kterých v předchozích rozhovorech mluvilo (Badin, 2011). Předcházet sekundární viktimizaci je tedy důležité nejen proto, aby nebylo oběti dále ubližováno, ale je to i v zájmu objektivity procesu vyšetřování. 30

4.1.3 Současný stav realizace speciálních výslechových místností pro děti Od roku 2004 začaly být budovány u útvarů Policie České republiky specializované výslechové místnosti. Mezi prvními vznikly tyto prostory v Praze a Ostravě a i nadále jsou soustavně dobudovávány a vylepšovány. Tento projekt vznikl v rámci boje proti komerčnímu zneužívání dětí a v rámci prevence kriminality v roce 2007. V povědomí vešel jako program Zřizování speciálních výslechových místností pro dětské oběti a svědky Policie ČR. V roce 2007 bylo na tento projekt vyčleněno 2,5 mil. Kč a následně v roce 2010 vznikla koordinační skupina specialistů na výslechy, která má zastoupení na každém krajském ředitelství policie. Na základě vypracovaných projektů, které byly předloženy a posouzeny Republikovým výborem pro prevenci kriminality, začaly vznikat i další výslechová pracoviště v následujících městech: Příbram, Mnichovice, Cheb, Most, Liberec, Hradec Králové, Trutnov, Brno, Olomouc, Jeseník, Slabeč. Další specializované místnosti jsou samozřejmě v rámci projektu dále plánovány, jejich vznik je však limitován finančními prostředky (Badin, 2011). Prozatím je jedním z nejnovějších počinů výslechová místnost v Pardubicích. Od roku 2011 začala fungovat i skupina expertů, kteří mají za cíl vzdělávat specialisty na výslechy dětí se zaměřením na výslechové místnosti (Kolářová, 2012). Hlavním důvodem pro budování těchto specializovaných místností je ohleduplnost ke křehké dětské psychice a zároveň zkvalitnění práce policistů při komunikaci s dětmi a výslechu dětských obětí. Při vytváření takové místnosti je tedy nutné vybudovat prostor, který se bude zásadně odlišovat od tradičních policejních kanceláří (Kolářová, 2012). Pravidla pro vytvoření kvalitní výslechové místnosti jsou jasná. Je nutné vytvořit nejen prostor pro komunikaci s dítětem, ale i technický prostor zázemí, které umožní zaznamenat probíhající výslech, případně zprostředkuje informace dalším osobám přímo, aniž by dítě bylo stresováno jejich bezprostřední přítomností v místnosti, kde se výslech odehrává (Kolářová, 2012). Obecným cílem programu stále zůstává posilování práv dětí obětí či svědků trestné činnosti cestou zamezení sekundární viktimizace a posilování zákonnosti a kvality úkonů v trestním řízení, kde děti vystupují jako oběti nebo svědci (Badin, 2011). Konkrétně jsou tedy tyto cíle převedeny do snahy vybudovat speciální výslechové komplexy pro dětské oběti a svědky, které budou upraveny tak, aby 31