VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu. Cestovní ruch a ţivotní prostředí Krkonošského národního parku

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu Cestovní ruch a ţivotní prostředí Krkonošského národního parku bakalářská práce Autor: Lada Folejtarová Vedoucí práce: Mgr. Eva Horňáková Místo: Jihlava Rok: 2011

Anotace Tato bakalářská práce popisuje Krkonošský národní park a negativní vliv cestovního ruchu na krkonošskou přírodu. Oddělení ekologické výchovy Krkonošského národního parku se snaţí k ochraně přírody motivovat širokou veřejnost, obzvlášť děti. Prostřednictvím dotazníkového šetření zjišťuji, jaký vliv má oddělení ekologické výchovy na školní mládeţ ve Vrchlabí. Klíčová slova Krkonošský národní park, oddělení ekologické výchovy, ochrana přírody, školní mládeţ. Die Annotation Diese Bachelorarbeit beschreibt den Nationalpark Riesengebirge und den Tourismus im Riesengebirge. Die Abteilung der ökologischen Erziehung bemüht sich um die Motivation der breite Öffentlichkeit und besonders die Kinder zum Naturschutz. Mit Hilfe der Fragebögen feststelle ich, wie die Abteilung der ökologischen Erziehung die Schuljugend in der Stadt Vrchlabí beeinflusst. Die Schlüsselwörter Der Nationalpark Riesengebirge, die Abteilung der ökologischen Erziehung, der Naturschutz, die Schuljugend.

Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucí mé bakalářské práce Mgr. Evě Horňákové za odborné vedení práce a za podporu a trpělivost při jejím vytváření. Velký dík patří všem respondentům, kteří mi věnovali svůj čas a vyplnili dotazníky. Ráda bych poděkovala také své rodině, všem blízkým a přátelům, kteří mě při vytváření této práce podpořili a bez jejichţ pomoci by nebylo moţné práci dokončit.

Prohlašuji, ţe předloţená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, ţe citace pouţitých pramenů je úplná, ţe jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále téţ AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím uţitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, ţe VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití mé bakalářské práce a prohlašuji, ţe s o u h l a s í m s případným uţitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, ţe uţít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu vyuţití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaloţených vysokou školou na vytvoření díla (aţ do jejich skutečné výše), z výdělku dosaţeného v souvislosti s uţitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 15. května 2011... Podpis

Obsah Úvod... 8 1 Krkonošský národní park... 10 1.1 Historie ochrany přírody v Krkonoších... 10 1.2 Zaloţení Krkonošského národního parku... 12 1.3 Poloha a vymezení Krkonošského národního parku... 13 1.3.1 Zóny v Krkonošském národním parku... 13 1.3.2 Ochranné pásmo Krkonošského národního parku... 14 1.4 Přírodní poměry v Krkonoších... 15 1.4.1 Geologie a geomorfologie Krkonoš... 16 1.4.2 Hydrologie Krkonoš... 17 1.4.3 Půdní poměry v Krkonoších... 17 1.4.4 Klima v Krkonoších... 18 1.4.5 Flóra a fauna Krkonoš... 19 2 Cestovní ruch v Krkonošském národním parku... 20 2.1 Historie cestovního ruchu v Krkonoších... 20 2.2 Návštěvní řád Krkonošského národního parku... 21 2.2.1 Některá omezení obsaţená v zákonech... 22 2.3 Cestovní ruch v Krkonošském národním parku dnes... 22 2.3.1 Návštěvnost Krkonoš... 23 2.4 Negativní dopad cestovního ruchu na krkonošskou přírodu... 23 2.5 Řešení stávající situace... 25 3 Oddělení ekologické výchovy Krkonošského národního parku... 26 3.1 Historie ekologické výchovy v Krkonošském národním parku... 26 3.2 Akce pro školní i mimoškolní veřejnost... 27 3.2.1 Brigády na pomoc krkonošské květeně... 27 3.2.2 Den Země ve Vrchlabí... 27 3.2.3 Napříč Vrchlabím... 28 3.2.4 Tma přede mnou aneb Dotkněme se Krkonoš... 28 3.2.5 Vítání ptačího zpěvu ve Vrchlabí... 29 3.2.6 Zimní krouţkování ptactva u krmítka... 29 3.3 Sluţby pro školy... 30 3.3.1 Exkurze pro školy... 30 3.3.2 Projektové vyučování... 31 3.3.3 Přednášky o Krkonoších pro školy... 33 3.4 Soutěţe... 33 3.4.1 Kaštaňák... 33 3.4.2 Krkonoše očima dětí... 34 3.4.3 Soutěţ pro mladé přírodovědce... 34 3.5 Shrnutí... 35 4 Dotazníkové šetření... 36 4.1 První a druhá otázka... 36 4.2 Třetí otázka... 37 4.3 Čtvrtá otázka... 40 4.4 Pátá otázka... 44 4.5 Šestá otázka... 47 4.6 Shrnutí výsledků dotazníkového šetření... 50 4.7 Zhodnocení výsledků... 55 6

Závěr... 58 Seznam pouţitých zdrojů... 60 Seznam příloh na CD... 69 Přílohy na CD 7

Úvod Krkonošský národní park byl zaloţen jiţ v roce 1963. Ochrana přírody je zaručena několika zákony, vyhláškami a v neposlední řadě i návštěvním řádem tak, aby nedocházelo ke zhoršování ţivotního prostředí, ale naopak k zachování a v nejlepším případě ke zlepšení stavu krkonošské přírody. Přestoţe se jedná o vysoce chráněné území, je Krkonošský národní park místem vyuţívaným v cestovním ruchu. Kromě tradiční pěší turistiky a běţeckého i sjezdového lyţování jsou v Krkonoších oblíbeny i další rekreační a sportovní činnosti jako např. cykloturistika, horolezectví, sjíţdění řek nebo paragliding. Aby nedocházelo ke zhoršování stavu krkonošské přírody, předpokládá se, ţe nejlepším moţným řešením je ekologicky šetrný cestovní ruch. Přesto se v posledních letech stále více hovoří o neukázněných návštěvnících, kteří svým chováním negativně ovlivňují a někdy doslova ničí krkonošskou přírodu. Proto je nezbytná vzájemná komunikace mezi návštěvníky a národním parkem, který je poučuje, jak se správně ke krkonošské přírodě chovat. V tomto směru je důleţitým orgánem oddělení ekologické výchovy Krkonošského národního parku, které se snaţí motivovat širokou veřejnost k ochraně přírody. Stěţejní činností tohoto oddělení je působení na mládeţ ze všech typů škol. Děje se tak prostřednictvím ekologicky zaměřených akcí, exkurzí, projektového vyučování, přednášek či soutěţí určených pro školy. Domnívám se, ţe veřejnost by se měla k ochraně přírody motivovat jiţ od útlého věku. Proto jsem vytvořila dotazníky pro děti a mládeţ ze škol, abych zjistila, jaký vliv má oddělení ekologické výchovy na školní mládeţ ve Vrchlabí, coţ je také cílem mé bakalářské práce. V první kapitole mé bakalářské práce se podrobně rozepisuji o Krkonošském národním parku a o přírodních poměrech v Krkonoších. Začátek je věnován historii ochrany krkonošské přírody. Následují důleţitá data, která se týkají zaloţení a opětovného zřízení Krkonošského národního parku, včetně definic a poslání národního parku. Dále jsou zde podkapitoly o poloze a vymezení Krkonošského národního parku a o jeho 8

zónách a ochranném pásmu. Ve zbývající části první kapitoly jsou popsány Krkonoše z hlediska geologie a geomorfologie, hydrologie, pedologie, klimatu, flóry a fauny. Druhá kapitola se věnuje cestovnímu ruchu v Krkonošském národním parku a to jak historii turismu v Krkonoších, tak i jeho současnému stavu. Důleţitá je i podkapitola zaměřená na Návštěvní řád Krkonošského národního parku a na některé zákony, které se týkají ochrany přírody. V závěru kapitoly se rozepisuji o negativních následcích cestovního ruchu na krkonošskou přírodu a zamýšlím se nad řešením této situace. Oddělení ekologické výchovy Krkonošského národního parku je tématem třetí kapitoly. Kromě několika informací z historie ekologické výchovy v Krkonošském národním parku je kapitola věnována popisu jednotlivých akcí pro školní i mimoškolní veřejnost, sluţeb pro školy, ke kterým patří exkurze, projektové vyučování a přednášky, a soutěţí, které oddělení ekologické výchovy Krkonošského národního parku pořádá. Čtvrtá kapitola je věnována dotazníkovému šetření. Na začátku uvádím několik informací o tom, jak jsem vyplněné dotazníky získala. Následuje analýza všech odpovědí na jednotlivé otázky, která je doplněna názornými grafy. Na závěr kapitoly shrnuji výsledky dotazníkového šetření a na základě zhodnocení těchto výsledků vyvozuji několik závěrů, které vypovídají o tom, jaký vliv má oddělení ekologické výchovy na školní mládeţ ve Vrchlabí. K bakalářské práci patří i přílohy, které jsou vloţeny na CD. Příloha A obsahuje plné znění Návštěvního řádu Krkonošského národního parku. V příloze B je vzor dotazníku. Vyplněné a naskenované dotazníky jsou v příloze C. 9

1 Krkonošský národní park Tato obsáhlá kapitola se věnuje historii ochrany přírody v Krkonoších a vzniku Krkonošského národního parku. Další část podrobněji popisuje Krkonošský národní park z hlediska jeho polohy a přírodních poměrů, kam patří geologie a geomorfologie, hydrologie, půdní poměry, flóra a fauna. 1.1 Historie ochrany přírody v Krkonoších Ještě předtím, neţ do vývoje Krkonoš zasáhl člověk, bylo pohoří místem rozsáhlého pralesa nedotčeného civilizací. Těţko prostupná oblast smrků, jedlí a buků přecházela ve vyšších polohách v pásmo kosodřevin. Na nejvyšších vrcholcích rostly byliny. V průběhu 13.-14. století byly Krkonoše postupně kolonizovány. Lidé zde káceli a ţďářili lesy, vysoušeli baţiny. Pomalu tak měnili lesnatou krajinu na louky, pole a pastviny a stavěli první větší obce. (Flousek, 2007, 1. vyd., s. 729) S těţbou dřeva je těsně spjat rozvoj hornictví. V dolech, které vznikaly jiţ v polovině 13. století, se těţilo nerostné bohatství. Největšího rozmachu dosáhla těţba v období 16. a 17. století, přičemţ docházelo ke značné devastaci lesů. V důsledku pozdějšího přesunu těţby dřeva do sousedních Orlických hor se mnoho obyvatel přeorientovalo na zemědělství chov dobytka a sklízeň semen. Přesto dále docházelo k ničení lesů v důsledku vytváření stále nových pastvin pro dobytek a luk pro sklízení sena. (Flousek, 2007, 1. vyd., s. 729) Lidé si stále více uvědomovali napáchané škody i moţné další následky. Jiţ na přelomu 18. a 19. století probíhaly zalesňovací práce. Kromě zasévání místního sadebního materiálu bylo později vyuţíváno především osivo z Rakouska a Německa. Tímto procesem byl postupně nahrazen původní druh krkonošského smrku sibiřskými modříny nebo alpskými borovicemi. Kromě zalesňování se prosadila i některá důleţitá opatření, jako např. zákaz lesní pastvy a zákaz vyřezávání kleče. (Flousek, 2007, 1. vyd., s. 729) Koncem 18. století se v Krkonoších začala stále více prosazovat turistika, v druhé polovině 19. století uţ lze mluvit o jejím masivním rozvoji. Turisté se čím dál tím více dostávali do oblastí, které byly dosud člověkem nedotčené. Byly budovány nové komunikace, navazující na původní síť stezek, které vedly přes dříve nepřístupné úseky hor. Pro turistické účely byly přestavovány původní boudy nebo budovány zcela nové. 10

Místní prodejci nabízeli návštěvníkům kromě zemědělských výrobků i ručně dělané výrobky z kosodřevin nebo přímo květy prvosenek, hořců, koniklece a dalších. Sbírání rostlin v tak velkém mnoţství vedlo k poškození horského rostlinného společenstva. Působení člověka v Krkonoších se výrazně dotklo i fauny. Zcela byli vybiti vlci (1761) a medvědi (1726), vymizeli rysi (počátek 19. století) a divoké kočky (1896). [1] Prvním důleţitým datem v historii zákonem dané ochrany krkonošské přírody byl 16. březen 1904. C. k. místodrţitelství v Praze vydalo výnos o ochraně krkonošské květeny. V tom samém roce byla zřízena první přírodní rezervace Strmá stráň hrabětem Janem Harrachem, který vlastnil rozsáhlé území na západě Krkonoš. O rezervaci, velikosti asi 60 hektarů, se staral personál, který byl poučen o potřebách ochrany přírody. (Flousek, 2007, 1. vyd., s. 730) Po první světové válce, kdy turistika v Krkonoších poklesla, vláda vydala vyhlášku o ochraně krkonošského rostlinstva, která dovolovala pohraniční stráţi a lesníkům trestat osoby, které rostlinstvo ničily. Bohuţel, toto nařízení nebylo příliš účinné, protoţe chyběly orgány, které by na dodrţování dohlíţely. (Flousek, 2007, 1. vyd., s. 730) Ministerstvo školství a osvěty uvaţovalo o tom, ţe v Krkonoších zřídí přírodní rezervaci. Vypracováním projektu byl pověřen profesor botaniky z Karlovy univerzity František Schustler, který byl velkým znalcem krkonošské přírody. Návrh na vytvoření Národního parku krkonošského, předloţený roku 1923, byl na tehdejší dobu velmi pokrokovým řešením ochrany přírody. Do rozlohy národního parku chtěl zařadit kromě české části Krkonoš i Jizerské hory a Rýchory. Měla být chráněna celá příroda, nejen její jednotlivé sloţky. Komplikovaná politická i sociální situace v pohraničí však nedovolila projekt zrealizovat. (Sýkora, 1983, 1. vyd., s. 204) Další rozmach cestovního ruchu s sebou přinesl negativní vliv na přírodu. Stavěly se nové silnice, z nichţ některé vedly aţ na nejvyšší hřbety Krkonoš. Po nástupu Hitlera k moci a v průběhu druhé světové války byly Krkonoše vyuţívány jako strategické místo pro stavbu vojenských ochranných zařízení (betonové bunkry, dělostřelecká postavení, zákopy, ubytovny a komunikace). (Flousek, 2007, 1. vyd., s. 731) Stavební činnost po sobě zanechala poškozený terén. Zároveň docházelo k devastaci rostlinstva. Některé škody jsou patrné dodnes a názorně ukazují, jak příroda 11

reaguje na jakékoli zásahy do přirozeného prostředí hor, sestávající z flóry, fauny, půdy, vody a dalších důleţitých sloţek. Po ukončení druhé světové války snahy o vytvoření chráněného území v Krkonoších pokračovaly. Ţádosti praţských přírodovědců, zaslané vládě v roce 1946, nebylo vyhověno, přestoţe se objevovaly stále nové případy poškozování krkonošské přírody. Na několika místech došlo k obnovení rudného průmyslu, rostl počet pastvin pro dobytek a byla vybudována jedna z prvních lanovek, jejíţ stavbu doprovázel nesouhlasný postoj mnoha významných přírodovědců. (Flousek, 2007, 1. vyd., s. 731-732) Skutečně významným počinem bylo vyhlášení osmi přírodních rezervací 4. března 1952. Jednalo se o tyto rezervace: Černohorská rašelina, Kotelné jámy, Labský důl, Obří důl, Pančavská louka, Prameny Labe, Prameny Úpy a Úpská rašelina. Další čtyři rezervace Dvorský les, Rýchorská květnice, Rýchorská studánka a V Baţinkách byly vyhlášeny roku 1960. (Sýkora, 1983, 1. vyd., s. 206) V letech 1959-1960 probíhalo zpracovávání Územního plánu rajónu Krkonoš, v roce 1962 byl schválen vládou. (Sýkora, 1983, 1. vyd., s. 206) Následovalo zřízení Krkonošského národního parku. 1.2 Zaloţení Krkonošského národního parku Krkonošský národní park byl zaloţen dne 17. května 1963 na základě zákona č. 40/1956 Sb., který definuje národní parky jako velké plochy původní nebo lidskými zásahy málo dotčené přírody, které mají obzvláštní vědecký význam, jsou důleţité z hlediska klimatického, vodohospodářského nebo zdravotního a vedle toho mají slouţit vzdělání našeho lidu. [2] Nová a specifičtější definice pochází ze zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve které jsou národní parky definovány jako rozsáhlá území, jedinečná v národním či mezinárodním měřítku, jejichţ značnou část zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichţ rostliny, ţivočichové a neţivá příroda mají mimořádný vědecký a výchovný význam. [3] Vládní nařízení č. 41/1963 Sb. zdůrazňovalo vyuţití přírody pro člověka a v důsledku tak na ní mělo velmi negativní vliv. Proto vláda vydala dne 20. března 1991 nařízení 12

č. 165/1991 Sb., kterým nově zřizuje Krkonošský národní park a vymezuje tři ochranné zóny a ochranné pásmo. Podle tohoto nařízení, které platí do dnešní doby, je posláním Krkonošského národního parku uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí, zejména ochrana či obnova samořídících funkcí přírodních systémů, přísná ochrana volně ţijících ţivočichů a planě rostoucích rostlin, zachování typického vzhledu krajiny, naplňování vědeckých a výchovných cílů, jakoţ i vyuţití území národního parku k ekologicky únosné turistice a rekreaci nezhoršující ţivotní prostředí. [4] 1.3 Poloha a vymezení Krkonošského národního parku Krkonoše, nejvyšší české pohoří, se rozkládá v severovýchodních Čechách. Státní hranice s Polskem rozděluje území Krkonoš, s celkovou rozlohou pohoří 631 km 2, na dvě části. Česká část Krkonoš zaujímá plochu 454 km 2 a polská část zabírá 177 km 2. [5] Krkonošský národní park se rozprostírá na většině území české části Krkonoš. Česko-polská hranice je zároveň hranicí mezi českým Krkonošským národním parkem a polským národním parkem Karkonoski Park Narodowy. Území národního parku zasahuje do bývalých okresů Jablonec nad Nisou, Semily a Trutnov, v současnosti do krajů královéhradeckého a libereckého, a je orientováno ve směru od severozápadu k jihovýchodu. [6] Délka jeho území dosahuje 39 km, šířka se pohybuje v rozmezí 3,5-15 km. [7] Krkonošský národní park leţí převáţně v geomorfologickém celku Krkonoš. Česká část Krkonoš se dělí na tři podcelky, kterými jsou Krkonošské hřbety, Krkonošské rozsochy a Vrchlabská vrchovina. Zbytek národního parku se nachází v Krkonošském podhůří s podcelky Ţeleznobrodská vrchovina a Podkrkonošská pahorkatina. [8] Celková rozloha Krkonošského národního parku činí 36 327 ha. Národní park je tvořen třemi zónami, na které navazuje ochranné pásmo s rozlohou 18 642 ha. Jednotlivé zóny mají tuto rozlohu: zóna I 4 503 ha, zóna II 3 416 ha a zóna III 28 408 ha. [9] 1.3.1 Zóny v Krkonošském národním parku Podle zachovalosti ţivotního prostředí se území Krkonošského národního parku dělí na tři zóny. I. zóna (přísná přírodní) je oblast národního parku, ve které jsou chráněny nejvzácnější přírodní hodnoty. Jedná se o přirozené nebo minimálně pozměněné 13

ekosystémy, např. ledovcové kary, rašeliniště na vrcholových plošinách, oblasti s endemickou flórou a faunou atd. [10] Ve II. zóně (řízené přírodní) jsou zahrnuty oblasti s významnými přírodními hodnotami, přičemţ ekosystémy jsou většinou pozměněny člověkem za účelem zemědělského vyuţití. Ochrana přírody v této zóně je zaměřena na udrţení druhové rozmanitosti a, pokud to bude moţné, přiblíţení ekosystému přirozenému stavu. [11] Zbývající plocha Krkonošského národního parku, která tvoří přibliţně tři čtvrtiny jeho rozlohy, patří do III. zóny (okrajové). Zahrnuje ekosystémy, které jsou značně pozměněny člověkem a hojně vyuţívány pro turistické a rekreační aktivity, zemědělství a lesnictví. [12] 1.3.2 Ochranné pásmo Krkonošského národního parku Ochranné pásmo není přímou součástí Krkonošského národního parku. Tvoří jen jakýsi přechodný pás mezi vlastním národním parkem a okolní krajinou, a chrání tak jeho území před rušivými vlivy zvenčí. Oblast ochranného pásma je běţně vyuţívána pro zemědělskou činnost a nachází se zde rekreační a sportovní centra (např. Harrachov, Pec pod Sněţkou). Ochranné pásmo Krkonošského národního parku bylo zřízeno v roce 1986 nařízením vlády č. 58/1986 Sb. (Flousek, 2007, 1. vyd., s. 793) Zonace Krkonošského národního parku a jeho ochranného pásma je znázorněna na následujícím obrázku (Obr. 1). 14

Obr. 1: Zóny a ochranné pásmo Krkonošského národního parku (zdroj: http://www.pecpodsnezkou.cz/krnap-planpece.php?parent=obcani.php) 1.4 Přírodní poměry v Krkonoších Mezi evropskými pohořími mají Krkonoše zvláštní postavení, coţ souvisí především s jejich nadmořskou výškou. Krkonoše jsou naším nejvyšším pohořím, přičemţ nejvyšším vrcholem je hora Sněţka (1 602 m n. m.). Nejniţší bod je na řece Jizeře a má hodnotu 480 m n. m. Místa, která přečnívají přes 1 500 m n. m., nesou některé rysy vysokohorské přírody. [13] Také výjimečná poloha tohoto pohoří je jedním z důvodů, proč mají Krkonoše mimořádnou přírodovědnou hodnotu, coţ se týká především rostlinných a ţivočišných druhů. V důsledku převahy západního proudění vzduchu od Atlantského oceánu je pohoří vystaveno vlhkému oceánskému vzduchu. Převaţující západní větry mají za následek rovněţ velmi vysoké sráţky, stálou sněhovou pokrývku a častý výskyt sněhových lavin. [14] 15

1.4.1 Geologie a geomorfologie Krkonoš Krkonoše jsou geologicky velmi pestré. Převaţuje skupina hornin, které se nazývají krystalické břidlice. Méně je zastoupena ţula a další vyvřeliny. V období před 1-1,5 miliardou let na území dnešních Krkonoš ještě ţádné hory nebyly. Většina evropského kontinentu, včetně dnešní České republiky, byla zalita mořem, na jehoţ dně se v průběhu let ukládaly několik set metrů mocné vrstvy jílovitých břidlic, pískovců a vápenců. Přibliţně před 900 miliony let se mořské dno začalo pomalu zdvihat a oblast dnešních Krkonoš se po částech vynořovala nad hladinu. (Sýkora, 1983, 1. vyd., s. 13) Před 700-600 miliony let došlo na našem území ke sráţení pevninských ker a silnému zvrásnění. Původně mořské usazeniny se přeměnily na krystalické břidlice. (Sýkora, 1983, 1. vyd., s. 14) V období 450-400 milionů let byla oblast Krkonoš znovu zalita mořem. Před 300 miliony let pronikl pod starší horniny obrovský ţulový masiv, který svým tlakem a teplotou výrazně zapůsobil na své okolí. Tímto končí nejstarší geologická historie Krkonoš. Jiţ nikdy nedošlo k zaplavení mořem a krkonošská oblast se stala souší. (Sýkora, 1983, 1. vyd., s. 18) Povrch byl během druhohor a začátkem třetihor, tedy v období před 250-60 miliony let, kdy zde převládalo vlhké a teplé tropické klima, obnaţován postupnou erozí, odkryto bylo částečně i dosud skryté ţulové těleso. Horninový materiál byl zanášen do okolních podkrkonošských pánví a Krkonoše získaly plochý zarovnaný povrch. (Sýkora, 1983, 1. vyd., s. 18) Geomorfologický vývoj Krkonoš lze sledovat asi od poloviny třetihor. V té době docházelo k tektonickému lámání zemské kůry a jednotlivé kry byly postupně zdvihány do dnešní podoby. Tvar a výška pohoří zůstala dodneška téměř stejná, ovšem kromě výrazných širokých a hlubokých údolí, která se formovala aţ v následujícím období. Zdvíháním horstva se totiţ zvětšil sklon toků a tím zesílila říční eroze. [15] S nástupem období čtvrtohor (před 3 miliony let) se výrazným způsobem změnilo klima v Evropě došlo k velkému ochlazení. Období starších čtvrtohor je označováno jako doba ledová. K severnímu úpatí krkonošského pohoří sahal skandinávský ledovec a údolí v jeho blízkosti se vyplnila údolními ledovci. Ledovce měly obrovskou erozní a 16

transportní sílu. Přemodelovaly horská říční údolí s typickým tvarem písmene V na široká a hluboká ledovcová údolí, která mají profil písmene U. [16] Po skončení doby ledové (asi před 10 000 lety) nastalo období s podobnými podmínkami, jaké jsou v dnešní době (teplejší a na sráţky bohatší klima). I v době poledové, které trvá dodnes, jsou viditelné přírodní procesy, které formují současnou podobu krkonošského pohoří. (Sýkora, 1983, 1. vyd., s. 24) V současnosti převaţují vodní eroze, zvláště patrné při povodních, svahové (sněhové) laviny a zvětrávací procesy. V niţších polohách hor se zintenzivňuje činnost člověka, která nepříznivě ovlivňuje reliéf. [17] 1.4.2 Hydrologie Krkonoš Podoba dnešní říční sítě souvisí s geomorfologickým vývojem krkonošského pohoří v období třetihor a čtvrtohor. Říční síť na české straně pohoří se výrazně liší od té polské. Povrch polské strany Krkonoš má charakter příkrého a přímého svahu, který nedovoluje velké rozvinutí vodní sítě. [18] Reliéf české strany Krkonoš je sloţitější. Větší rozloha této části pohoří, delší řeky, hlubší údolí a také střídání měkčích a tvrdých hornin mají za následek rozvětvenější říční síť. Do hlavních toků (např. Jizera, Labe) se vlévá jiţ v horách mnoţství menších přítoků, které jsou většinou kolmé na hlavní tok a tím vzniká tzv. mříţovitá vodní síť. Dalším druhem jsou toky, které jsou rovnoběţné s hlavním hřebenem. [19] Krkonošské řeky jsou charakteristické tím, ţe nejvyšší hodnoty průtoku vody nastávají na jaře v době tání sněhu. Nejmenším průtokem se vyznačují v létě, kdy je největší výpar. Většina řek nemá stabilní průtoky po celý rok. Důvodem jsou poměrně vysoké sráţky v kombinaci s horninami, které mají nízkou retenční schopnost. Nestálost průtoků se projevuje nebezpečnými povodněmi v období vydatných sráţek nebo prudkého tání sněhu a nízkou hodnotou průtoku vody v dlouhém období sucha. [20] 1.4.3 Půdní poměry v Krkonoších Velmi vlhké a chladné klima ovlivnilo vývoj všech druhů půd, které se zde vyskytují. V Krkonoších je velmi zřetelná výšková půdní stupňovitost od podhorských aţ po vysokohorské půdy. 17

Pro nejníţe poloţené oblasti národního parku jsou charakteristické hnědé kyselé půdy, které se vyskytují v nadmořské výšce nad 500 m. Ve výškovém pásmu 600-800 m n. m. převaţují spolu s rezivými půdami. Rezivé půdy jsou v národním parku nejrozšířenějším typem půd. V nadmořské výšce 800-1 000 m se prolínají s podzolovými půdami. (Sýkora, 1983, 1. vyd., s. 59-60) Podzolové půdy jsou nejvíce rozšířeny ve výškovém pásmu nad 1 000 m n. m. Typickým znakem je vysoká propustnost. Ve vyšších polohách (nad 1 500 m n. m.) přecházejí podzoly v subalpínské půdy, jejichţ rostlinným pokryvem jsou alpínská společenstva. V tomto pásmu se občas nachází arktické půdy, coţ je v České republice vzácnost. (Sýkora, 1983, 1. vyd., s. 61) Bohatě jsou v Krkonoších zastoupeny rankery, ale jen v podobě malých lokalit. Nejedná se o velké, souvislejší plochy. Podél větších vodních toků jsou rozšířeny nivní půdy. Glejové půdy se jako malé ostrůvky vyskytují na celém území národního parku, kromě nejvyšších partií. Ve vyšších polohách jsou také zastoupeny rašeliništní půdy, a to ve dvou typech lesní rašeliniště a vzácnější subarktické vřesoviště. (Sýkora, 1983, 1. vyd., s. 61-62) 1.4.4 Klima v Krkonoších Krkonoše leţí ve střední Evropě, která patří do klimatického mírného pásu. Typickými znaky jsou střídání ročních dob a vliv Atlantického oceánu, respektive západní proudění vzduchu. Poloha pohoří má také vliv na klimatické podmínky, kterými jsou nízké teploty a velké mnoţství sněhových i dešťových sráţek. [21] Průměrná teplota během roku se v Krkonoších pohybuje v rozmezí 0-6 C, přičemţ nejstudenějším místem je vrchol Sněţky (0,2 C). [22] S rostoucí nadmořskou výškou přibývá dešťových sráţek. Zatímco na úpatí Krkonoš spadne ročně 700 800 mm sráţek, na hřebenech Krkonoš to bývá 1 200-1 300 mm sráţek za rok. [23] Na nadmořské výšce je závislá i sněhová pokrývka. V podhůří sněţí průměrně 50 dní v roce, ve středních polohách okolo 75 dní a ve vrcholových partiích aţ 120 dní. Výška sněhové pokrývky se pohybuje v rozmezí 150-200 cm. Důleţitým faktorem jsou i sněhové laviny, které vznikají uvolněním nahromaděných vrstev sněhu. [24] 18

1.4.5 Flóra a fauna Krkonoš Krkonoše jsou tvořeny čtyřmi vegetačními stupni. Jedná se o stupeň submontánní (podhorský), montánní (horský), subalpínský a alpínský. Submontánní stupeň, vyskytující se v nadmořské výšce 400-800 m, je charakteristický listnatými a smíšenými lesy. Montánní stupeň (800-1 250 m n. m.) je tvořen smrky, které jsou přirozeně rostlé nebo vysázené člověkem. Bylinné patro tvoří především traviny a kapraďorosty. V nadmořské výšce 1 250-1 450 m se nachází subalpínský stupeň, kde se vyskytují klečové porosty, smilkové louky a na vrcholových plošinách rašeliniště. Pro alpínský stupeň (1 450-1 602 m n. m.) jsou typické mechy, lišejníky a traviny. [25] V závislosti na čtyřech vegetačních stupních, které se v Krkonošském národním parku nacházejí, se zde vyskytují i ţivočichové. V niţších partiích Krkonoš ţijí zvířata typická pro listnaté lesy, v nadmořské výšce nad 800 m n. m. pro tajgu. S rostoucí nadmořskou výškou se vyskytuje stále více typicky horských druhů. [26] Mezi obratlovce patří např. hraboš mokřadní, kos horský středoevropský, linduška horská, pěvuška podhorní, slavík modráček tundrový. Z bezobratlých jmenujme huňatce ţlutopásého, jepici horskou, jepici krkonošskou a slíďáka ostnonohého. [27] 19

2 Cestovní ruch v Krkonošském národním parku Krkonošský národní park byl zřízen za účelem ochrany ba dokonce zlepšení ţivotního prostředí. To zahrnuje mimo jiné ochranu planě rostoucích rostlin a volně ţijících ţivočichů a zachování typického krajinného rázu. Kromě toho hraje Krkonošský národní park důleţitou roli i v cestovním ruchu. Nejlepším předpokladem je, ţe národní park má být vyuţíván k ekologicky šetrnému turismu a rekreaci, tedy tak, aby nedocházelo ke zhoršování ţivotního prostředí. 2.1 Historie cestovního ruchu v Krkonoších Krkonošská příroda odedávna lákala návštěvníky k výletům. Počátky turistiky v Krkonoších však zařazujeme aţ do druhé poloviny 19. století, kdy bylo turistům nabízeno stravování a ubytování. Koncem tohoto století se horské boudy začaly přestavovat tak, aby vyhovovaly letním i zimním pobytům návštěvníků. Počátkem 20. století se rozrostl počet hospod a hostinských zařízení a začalo se s výstavbou mnoha hotelů a penzionů. Toto období můţeme označit za počátek cestovního ruchu (v dnešním slova smyslu) v Krkonoších. (Flousek, 2007, 1. vyd., s. 773) Následný rozvoj byl poněkud zbrzděn válečnými událostmi. Po druhé světové válce se k cennému ţivotnímu prostředí přistupovalo způsobem, který v Krkonoších podporoval vysoce koncentrovaný cestovní ruch. Krajinný ráz byl znehodnocen výstavbami rekreačních objektů a do Krkonoš proudily masy návštěvníků. (Flousek, 2007, 1. vyd., s. 773) Masový rozvoj cestovního ruchu měl na krajinu velmi negativní dopad. V roce 1984 byl Krkonošský národní park dokonce zařazen k dalším jedenácti národním parkům, které patřily mezi nejohroţenější na světě. (Flousek, 2007, 1. vyd., s. 773-774) Naštěstí byly v následujícím období realizovány kroky, které vedly ke zlepšení stavu krkonošské přírody, a zároveň omezení počtu návštěvníků a jejich negativního vlivu na ţivotní prostředí. Protoţe je turismus v Krkonošském národním parku jednou z cest prosperity místních obyvatel, musí se cestovní ruch dále podporovat a rozvíjet, ale jedině na principech trvale udrţitelného rozvoje. Je nutné respektovat zonaci národního parku a zákony, které upravují lidské aktivity v jednotlivých zónách národního parku. 20

Vedle zákonů se musí návštěvníci řídit i Návštěvním řádem Krkonošského národního parku. (Flousek, 2007, 1. vyd., s. 774) Pozitivním důsledkem udrţitelného rozvoje cestovního ruchu v Krkonošském národním parku pak bude růst místní ekonomiky i pracovních příleţitostí, zlepšení sociálního postavení místního obyvatelstva nebo zachování místních tradic. Důleţité je podporovat vzájemnou komunikaci mezi Krkonošským národním parkem a lidmi a stimulovat jejich zájem o ochranu krkonošské přírody. (Flousek, 2007, 1. vyd., s. 774) 2.2 Návštěvní řád Krkonošského národního parku Definici a poslání Krkonošského národního parku obsahuje zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Kromě tohoto zákona je pro ochranu ţivotního prostředí důleţitý i návštěvní řád, který slouţí zejména k usměrnění turistické a rekreační činnosti na území Krkonošského národního parku. Vyhlášku o návštěvním řádu vydala Správa Krkonošského národního parku dne 15. února 1993 na základě zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. [28] Dne 1. října 2010 vstoupil v platnost nový Návštěvní řád Krkonošského národního parku, který nahrazuje ten předešlý. [29] Návštěvní řád je závazný pro fyzické i právnické osoby, které se na území národního parku pohybují nebo zde vyvíjejí činnost. Vyhláška uvádí, které činnosti jsou na území Krkonošského národního parku zakázány nebo nějakým způsobem omezeny. Plné znění návštěvního řádu je v příloze A. Hlavní změny v návštěvním řádu se týkají pohybu osob ve II. zóně národního parku. Nový návštěvní řád umoţňuje volný pohyb osob ve II. zóně národního parku, ten předešlý povoloval návštěvníkům pohybovat se pouze v ochranném pásmu a ve III. zóně národního parku. [30] Druhým důleţitým faktem je, ţe došlo ke zjednodušení návštěvního řádu. Oproti tomu předchozímu jsou vypuštěny některé zákazy, které jsou uvedeny v jiných zákonech (týká se to např. zákazu plašit zvěř a rozdělávat oheň). Neznamená to ovšem, ţe by tyto zákazy jiţ neplatily povinností návštěvníka je řídit se platnými zákony, ne pouze návštěvním řádem. [31] 21

2.2.1 Některá omezení obsaţená v zákonech Nejdůleţitější zákazy, které nejsou v novém návštěvním řádu obsaţeny, jsou zakotveny v jiných platných zákonech České republiky. Jedná se např. o zákon č. 114/1992 sb., o ochraně přírody a krajiny, podle kterého je na území Krkonošského národního parku zakázáno: provozovat vodní sporty, horolezectví, létání na padácích a závěsných kluzácích mimo místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody, jezdit na kolech mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody, tábořit a rozdělávat oheň mimo místa vyhrazená orgánem ochrany přírody, sbírat rostliny (kromě lesních plodů) a odchytávat ţivočichy. [32] Zákon č. 289/1995 sb., o lesích zakazuje v lesích Krkonošského národního parku: rušit klid a ticho, poškozovat stromy a keře, tábořit mimo vyhrazená místa, odhazovat odpadky a znečišťovat les, kouřit, rozdělávat nebo udrţovat otevřený oheň, jezdit na kole, na koni, na lyţích nebo na saních mimo lesní cesty a vyznačené trasy. [33] Významnou sloţkou je rovněţ pojednání o vjezdu a setrvání motorových vozidel. Nový návštěvní řád vyjmenovává, komu je umoţněn vjezd do národního parku a za jakých podmínek. Navíc se jako dodatek k návštěvnímu řádu připravuje vyhláška, která by uváděla podrobný seznam zpoplatněných tras. [34] 2.3 Cestovní ruch v Krkonošském národním parku dnes Do Krkonoš přijíţdějí turisté za sportem a rekreací. Dlouholetou tradici má v Krkonošském národním parku pěší turistika. Pro turisty je k dispozici asi 700 km turisticky značených cest, které vedou všemi zónami Krkonošského národního parku. Trasy jsou rozlišeny čtyřmi barvami červenou, modrou, zelenou a ţlutou. Při pohybu na území parku je nutné dodrţovat návštěvní řád. [35] 22

Cykloturistiku je moţné uskutečňovat pouze na cyklotrasách, které vyznačila Správa Krkonošského národního parku, a na veřejných komunikacích. Krkonoše nabízejí trasy pro běţecké a sjezdové lyţování a spolu s tím mnoho lyţařských středisek, jako např. Harrachov, Janské Lázně nebo Špindlerův Mlýn. Horolezectví je na území Krkonošského národního parku povoleno pouze ve vyhrazených lokalitách, kterými jsou např. Lubošské skály na Harrachovsku. Sjíţdění řek lze uskutečnit pouze s plavidlem bez motorového pohonu a pouze v určených úsecích (řeka Jizera a horní tok řeky Labe). Na území Krkonošského národního parku jsou rovněţ vyznačeny plochy, kde je milovníkům paraglidingu umoţněno startovat a přistávat. [36] 2.3.1 Návštěvnost Krkonoš Na počátku 18. století navštívily Krkonoše zhruba 2 000 lidí. Začátkem 20. století se počet návštěvníků pohyboval okolo půl milionu. V 21. století se v Krkonošském národním parku pohybuje ročně asi 8 milionů turistů. Tímto počtem patří Krkonoše k nejnavštěvovanějšímu středoevropskému pohoří. (Flousek, 2007, 1. vyd., s. 775) Podle statistiky, kterou si nechala Správa Krkonošského národního parku v letech 2000-2002 vypracovat, činí roční návštěvnost Krkonoš přibliţně 5,4 milionu lidí. Nejsilnější je zimní sezóna s asi 300 000 návštěvníky za deset dnů. Deset dnů v letní sezóně činí asi 217 000 návštěvníků. Mezi návštěvníky podle očekávání převaţují Češi (hlavně v letní sezóně), druhou významnou skupinou návštěvníků jsou Němci. V zimě je nejčastější aktivitou sjezdové lyţování. Na pěší túry se v zimě vydá 7-10 % lidí, v ostatních ročních obdobích 10-20 % turistů. [37] 2.4 Negativní dopad cestovního ruchu na krkonošskou přírodu V této kapitole uvádím jen některé z nejčastějších přestupků, kterých se dopouštějí neukáznění návštěvníci Krkonošského národního parku. Některé z nich jsou méně, jiné více závaţné, další naprosto bezohledné ke krkonošské přírodě. Síť turistických cest se neúnosně rozšířila od nejniţších partií pohoří aţ po vrcholky hor. Turisté, putující k cílům své cesty, si zkracují vzdálenosti a vybočují z turistických stezek. Během cesty odhazují odpadky do okolní přírody a hlučně se mezi sebou baví, čímţ ruší ţivočichy. Neukáznění návštěvníci sešlapávají vegetaci a trhají horské rostliny. Sběrači lesních plodů ničí horské porosty. Např. při masovém sběru borůvek 23

pouţívají česací hřebeny, a ničí tak porosty borůvek. Takovým jednáním porušují Návštěvní řád Krkonošského národního parku. Výše uvedené příklady špatného chování v přírodě patří k tzv. přímým dopadům cestovního ruchu. Bohuţel horší jsou nepřímé dopady rozvoje turismu, které si návštěvníci bezprostředně neuvědomují. (Flousek, 2007, 1. vyd., s. 775) Původní horské boudy jsou přestavovány ve větší stavby, aby vyhovovaly neustále se zvyšujícím nárokům zhýčkané klientely. Tím dochází k nevratným změnám v krkonošské krajině. Jednak se mění kulturní vzhled krajiny a jednak se rozšiřováním objektů zmenšuje území luk se vzácnou krkonošskou květenou. (Flousek, 2007, 1. vyd., s. 775) S rozvojem turismu souvisí výstavba ubytovacích zařízení. Rostou poţadavky na vybavení, spotřebovává se více vody a produkuje se více komunálního odpadu, který se hromadí v okolí horských budov. Nedostatečné čištění odpadních vod je rovněţ problémem, protoţe vede k takovým změnám v ekosystému, při kterých jsou ohroţeni na změnu citliví ţivočichové a rostliny. (Flousek, 2007, 1. vyd., s. 775-776) V důsledku vyššího pohybu osob a hustšího provozu vozidel se zvyšuje počet horských cest a stezek. Při úpravě komunikací nebo budování zcela nových jsou někde stále pouţívány nevhodné chemické materiály. Tím se změní chemické sloţení okolní půdy, coţ má negativní vliv např. na nekontrolovatelné šíření nepůvodních, a tím pádem neţádoucích rostlin. (Flousek, 2007, 1. vyd., s. 776) Zvýšený pohyb osob a vozidel po horských komunikacích má také za následek nepřetrţitý přenos semen nepůvodních rostlin, a to ve značném mnoţství. (Flousek, 2007, 1. vyd., s. 776) K poškozování přírody, zejména kosodřevin, dochází také při nedovoleném pohybu skútrů a jiných motorových vozidel, které nemají vjezd do národního parku povolen. Jsou známy případy, kdy agresivní jezdci pořádají na skútrech tajné závody nebo nepovolené přejezdy mezi středisky. [38] Vliv na přírodu národního parku má také výstavba lyţařské infrastruktury. Počet lyţařských areálů se sjezdovkami, vleky a lanovkami a samozřejmě ubytovacím zařízením i nadále stoupá, protoţe větší část příjmů z cestovního ruchu pochází ze zimní sezóny. Negativní vliv na přírodu má samozřejmě i provoz výše zmíněných zařízení. Následky jsou např. eroze půdy, sníţení ekologické stability lesních porostů nebo 24

narušení krajinného rázu pohoří. (Flousek, 2007, 1. vyd., s. 776) Před neopatrnými návštěvníky není příroda chráněna ani vrstvou sněhové pokrývky. Neukáznění lyţaři a snowboardisté jezdí ve volném terénu, přestoţe jsou pro ně vyznačeny trasy, hranami svých lyţí a prken ničí stromy i keře, a tím váţně poškozují krkonošskou přírodu. Sněţné skútry rozjíţdějí při vysoké rychlosti upravené lyţařské cesty. 2.5 Řešení stávající situace Mnozí návštěvníci přijíţdějí do Krkonošského národního parku za sportem nebo rekreací a neuvědomují si, ţe právě cestovní ruch je jednou z obrovských hrozeb pro přírodu národního parku. Chování velkého mnoţství návštěvníků stejným nebo podobným způsobem, který jsem uvedla v předešlé kapitole, je alarmující. Přestoţe v České republice existují zákony na ochranu přírody, které jsou navíc doplněny Návštěvním řádem Krkonošského národního parku, lidé těchto předpisů nedbají. Dnes uţ bereme jako samozřejmost, ţe je Krkonošský národní park vyuţíván pro cestovní ruch, nemělo by to mít ale zničující účinky na jeho ţivotní prostředí. Nejdůleţitější je příroda, teprve po ní následuje cestovní ruch. Snahy ochránit Krkonošský národní park jsou v rozporu s porušováním zákonů či vyhlášek, které se k danému problému vztahují. Je nutné, aby národní park komunikoval s veřejností, poučoval ji o způsobech, jak krkonošskou přírodu chránit. K tomuto účelu jistě slouţí oddělení ekologické výchovy pracující při Správě Krkonošského národního parku, které se snaţí působit na širokou veřejnost a motivovat ji k ochraně přírody Krkonošského národního parku. 25

3 Oddělení ekologické výchovy Krkonošského národního parku Oddělení ekologické výchovy Krkonošského národního parku, sídlící ve Vrchlabí (stejně jako Správa Krkonošského národního parku), se snaţí působit na širokou veřejnost, coţ zahrnuje místní obyvatele i návštěvníky Krkonoš. Prioritou jsou děti a mládeţ z mateřských, základních, středních i vysokých škol. Nejen pro ně oddělení ekologické výchovy organizuje různé přednášky, exkurze, brigády, semináře, soutěţe a mnoho dalších akcí a programů. [39] 3.1 Historie ekologické výchovy v Krkonošském národním parku Za počátek ekologické výchovy v Krkonošském národním parku můţeme povaţovat letní školy mladých ochránců přírody, které se poprvé konaly v roce 1972. (Sýkora, 1983, 1. vyd., s. 208) Tyto akce probíhají dodnes, nyní pod názvem Letní tábory mladých ochránců přírody. Správa Krkonošského národního parku zakoupila roku 1976 Rýchorskou boudu za účelem vybudování centra ochrany přírody. Její rekonstrukce probíhala v letech 1980-1985. V současnosti je sídlem Krkonošského střediska ekologické výchovy. (Flousek, 2007, 1. vyd., s. 797) Krkonošské středisko ekologické výchovy Rýchorská bouda pořádá různé akce, které mají ekologické zaměření. Tyto akce, určené pro veřejnost a především pro školní mládeţ, zahrnují odborné přednášky, exkurze, přírodovědná pozorování, ekologicky zaměřené hry nebo tradiční ruční řemesla. (Flousek, 2007, 1. vyd., s. 797) Od roku 1976 pracuje při Správě Krkonošského národního parku oddělení ekologické výchovy. S odkazem na systém výchovy a vzdělávání zavedený v 80. letech 20. století byla roku 1996 vypracována Strategie ekologické výchovy a práce s veřejností v Krkonošském národním parku. (Flousek, 2007, 1. vyd., s. 797) Kaţdý rok přichází oddělení ekologické výchovy s nabídkou akcí pro školní i mimoškolní veřejnost a sluţeb pro školy, mezi které patří exkurze, projektové vyučování a přednášky. Také organizuje soutěţe a pobytové akce v Krkonošském středisku ekologické výchovy Rýchorská bouda. 26

3.2 Akce pro školní i mimoškolní veřejnost Mezi jednorázové akce, určené pro veřejnost i školy, zařazuje oddělení ekologické výchovy např. Brigády na pomoc krkonošské květeně, Den stromů, Den Země, Kaštaňák, Napříč Vrchlabím, Tma přede mnou aneb Dotkněme se Krkonoš, Ukliďme Krkonoše, Vítání ptačího zpěvu ve Vrchlabí, Zimní krouţkování ptactva u krmítka, Zvířátkové Vánoce ve Vrchlabí. 3.2.1 Brigády na pomoc krkonošské květeně Správa Krkonošského národního parku vyzývá kaţdoročně školy, aby se jejich ţáci zapojili do hrabání krkonošských luk se vzácnou květenou. Brigády se konají většinou v dubnu. Přesný termín je upřesněn v závislosti na vývoji vegetace. Shrabáním staré loňské trávy umoţňují účastníci brigády, aby se odkryla semena vzácných rostlin a zvýšila se tím druhová pestrost. [40] V roce 2009 se jednalo o hrabání luk v těchto lokalitách: Bíner u Lánova, Bolkov, Horní Albeřice, Peklo u Lánova, Slunečná stráň u Svobody nad Úpou, Víchová nad Jizerou. [41] Následující rok byly tyto lokality navíc rozšířeny o Harrachov. V roce 2011 přiřadili pracovníci Správy Krkonošského národního parku k výše zmíněným lokalitám ještě Stráţné. [42] Správa Krkonošského národního parku zajišťuje po domluvě dopravu nářadí ze školy nebo dětí od zastávky autobusu. Odměnou pro zúčastněné třídy můţe být (podle zájmu) prezentace o květeně Krkonoš v jejich škole. 3.2.2 Den Země ve Vrchlabí Den Země připadá na 22. duben. Program pro školy probíhá ve Vrchlabí tradičně v zámeckém parku. Předem nahlášené skupiny prochází stanoviště, která jsou pro ně připravena. Zaměření jednotlivých stanovišť jsou různá, ale vţdy se nějakým způsobem týkají přírody a historie parku. V roce 2004 se návštěvníci, kterých se dostavilo asi 900, dozvěděli informace o ţivotě netopýrů nebo o psích spřeţeních. [43] Na programu akce byla roku 2005 mimo jiné simulace ropné havárie a její likvidace a také pastva ovcí na území Krkonošského národního parku s ţivou ukázkou. Akce se zúčastnilo 958 návštěvníků. [44] 27

V následujícím roce byly pro návštěvníky připraveny ukázky sokolničení a výcviku sluţebních psů. Tohoto ročníku se zúčastnilo asi 900 lidí. [45] V roce 2010 byl tématem Dne Země Vrchlabský zámecký park. Na stanovištích se ţáci seznamovali s historií parku a získali informace o dřevinách, ptácích a půdních bezobratlých. Tyto informace měli následně uplatnit při jednoduchých hrách. Zároveň jim bylo umoţněno pozorování výše uvedených organismů. [46] Tématem letošního Dne Země byl wellfare zvířat. Ţáci základních škol se dozvěděli, jak se starat o chovaná zvířata. Seznámili se s laboratorním potkanem, psem, slepicí a včelami. Nechybělo několik her, při nichţ si účastníci ověřili právě nabyté vědomosti. [47] 3.2.3 Napříč Vrchlabím V roce 2010 se konal jiţ 11. ročník dobrodruţné historicko-přírodovědné hry Napříč Vrchlabím. V tomto roce se akce zúčastnilo 36 dětí. Pro srovnání: v roce 2004 se dobrodruţné hry zúčastnilo 78 dětí, [48] o dva roky později 42 dětí. [49] Hlavní cenou bývá účast na přírodovědné poznávací exkurzi. V roce 2005 to byla exkurze do CHKO Český kras, o pět let později do CHKO Křivoklátsko. Tříčlenné týmy jsou sloţeny z dětí nebo rodičů s dětmi do 9 let. Před začátkem hry jsou účastníci vybaveni podrobnou mapou Vrchlabí, s pomocí které obíhají jednotlivá stanoviště. Úkoly jsou kaţdý rok jiné, ale hry mívají podobný průběh. [50] 3.2.4 Tma přede mnou aneb Dotkněme se Krkonoš Smyslová výstava určená pro zrakově postiţené, nevidomé i širokou veřejnost vyvolává kaţdoročně velký zájem návštěvníků, a to nejen z řad nevidomých. Ve velkém počtu se akce účastní ţáci ze škol. Např. v roce 2010, kdy proběhl jiţ 7. ročník, navštívilo čtrnáctitýdenní výstavu 352 ţáků z 21 základních škol. [51] Výstavu, rozdělenou na dvě části, připravuje oddělení ekologické výchovy. V prostorách Krkonošského muzea ve Vrchlabí se odehrává první část výstavy. Návštěvníci prochází výstavou vybaveni pouze mp3 přehrávačem, který jim popisuje celou expozici. Navíc lidé bez zrakového postiţení mají zavázané oči šátkem. Jejich úkolem je pomocí čichu, hmatu, sluchu či chuti projít expozicí. 28

V roce 2004 tvořily vnitřní expozici např. vycpaniny ptáků, ţivé ryby nebo lišejník a vřes. Chuť si návštěvníci mohli vyzkoušet na krkonošských specialitách kyselo, borůvkový koláč, kozí sýr. [52] O dva roky později poznávalo 345 účastníků např. ţivou fretku, horniny a houby a ochutnávalo lišejníkový a maliníkový čaj. [53] Ve venkovní části výstavy ještě účastníky čekal tunel z vrb a nášlapná stezka, kterou procházeli s pomocí průvodce bosí, neboť stezka byla vysypaná různým materiálem, např. šiškami, ţaludy, bukvicemi, slámou, štěrkem, mechem nebo pískem. [54] Smyslem této výstavy je vyzkoušet si, alespoň na chvíli, jak se ţije nevidomým. Lidé bez zrakového hendikepu často během prohlídky zjistí, ţe neví, kde je pravá a levá strana, nebo ztrácí rovnováhu. Přitom ještě musí dbát pokynů z mp3 přehrávače, aby se v připravené expozici orientovali. Naopak lidé se zrakovým postiţením jsou sebejistí, protoţe jsou na mluvené slovo zvyklí. [55] 3.2.5 Vítání ptačího zpěvu ve Vrchlabí Vítání ptačího zpěvu se ve Vrchlabí většinou koná ve dvou termínech, a to koncem dubna a počátkem května. Na kaţdý den jsou naplánovány tři vycházky s odborným doprovodem, které začínají většinou v okolí rybníka u letiště ve Vrchlabí. Během cesty se zúčastnění zastavují na několika místech a snaţí se rozpoznat ptáky podle jejich zpěvu. Návštěvníkům se doporučuje, aby si s sebou vzali dalekohledy, a mohli tak ptáky pozorovat. Součástí vycházky je i odchyt a krouţkování ptactva na předem určeném a k tomuto účelu připraveném stanovišti. Pro děti bývají připraveny hry s ptačí tematikou. [56] Vítání ptačího zpěvu ve Vrchlabí se v roce 2004 zúčastnilo 95 lidí, [57] o tři roky později jiţ 104. [58] V roce 2010 se akce konala 24. dubna a následně 1. května. Letos se první Vítání ptačího zpěvu ve Vrchlabí uskutečnilo 30. dubna v zámeckém parku. Druhým termínem byl 7. květen a akce se konala v okolí rybníka u vrchlabského letiště. [59] 3.2.6 Zimní krouţkování ptactva u krmítka Odchyt a krouţkování ptactva jsou určeny pro širokou veřejnost a probíhá vţdy v únoru. Ptáci jsou odchytáváni do sítí, které připravují pracovníci oddělení ekologické 29

výchovy u krmítek v zámeckém parku ve Vrchlabí. Před zahájením odchytu bývají účastníci informováni o tom, které ptáky mohou u tohoto krmítka v zimě vídat i to, jaké dobroty mají ptáci v krmítkách nejraději. Pro děti bývají připraveny jednoduché hry s ptačí tematikou a také si mohou vyrobit tukové krmítko. [60] Odchycení ptáci se krouţkují. Pokud jsou jiţ okrouţkovaní, zaevidují se do seznamů. Například v letošním roce se u krmítka nejčastěji objevovaly sýkorky modřinky a koňadry, tedy typičtí ptáci vyskytující se ve městech. [61] 3.3 Sluţby pro školy Oddělení ekologické výchovy Krkonošského národního parku nabízí školám své sluţby v podobě exkurzí, projektového vyučování či přednášek. U některých sluţeb je nutné se dopředu nahlásit. Většina z nich se koná po předchozí domluvě mezi pracovníky oddělení ekologické výchovy a zástupci škol. Programy a přednášky pro školy jsou poskytovány zdarma. 3.3.1 Exkurze pro školy V roce 2010 nabízelo oddělení ekologické výchovy školám několik terénních exkurzí s odborným průvodcem. Navrhované trasy byly např.: ze Špindlerova Mlýna přes Zlaté návrší a Pančavský vodopád do Labského dolu, z Pece pod Sněţkou přes Obří důl a Úpské rašeliniště do Špindlerova Mlýna, z Janských Lázní přes Černohorské rašeliniště do Horního Maršova, ze Svobody nad Úpou přes Rýchorskou boudu do Mladých Buků. Většina těchto cest se jde pěšky, jen někde pouţívají účastníci autobus nebo lanovku. Trasy se mohou různě upravit a zkombinovat po předchozí domluvě. Odborný doprovod z oddělení ekologické výchovy přednáší během trasy o přírodovědných zajímavostech Krkonoš. [62] Na rok 2010 byly exkurze rozděleny do dvou kategorií. První z nich zahrnuje ty, které probíhají pouze venku. Jedná se např. o tyto exkurze: K čemu jsou dobré lišejníky exkurze v Těsném dole nad Janskými Lázněmi, která je zaměřená na biologii a ekologii lišejníků. Součástí je ukázka některých druhů lišejníků. 30

Po stopách krkonošských ledovců celodenní exkurze s trasou zvolenou tak, aby odborný průvodce mohl dětem přednášet o geomorfologii, arkto-alpínské tundře a rašeliništi i s názornými ukázkami. [63] Do druhé kategorie patří exkurze, při kterých jsou děti částečně venku a částečně v učebně. Jsou to např. tyto exkurze: Jak se ţije jeţkům přednáška o jeţcích spojená s různými aktivitami a exkurze do útulku, Mravenčení přednáška o mravencích a vycházka po Mravenčí naučné stezce v Hostinném, Stromy v Krkonošském národním parku a stromy vrchlabského zámeckého parku přednáška o stromech v Krkonoších a vycházka do zámeckého parku ve Vrchlabí. [64] V roce 2005 provázeli odborníci z oddělení ekologické výchovy 230 dětí z osmi základních škol, [65] o tři roky později se 52 exkurzí zúčastnilo 1 175 dětí. [66] 3.3.2 Projektové vyučování Projektové vyučovaní je určeno pro školy. Oddělení ekologické výchovy pořádá ročně několik takových projektů, z nichţ některé jsou na seznamu nabídek řazeny jiţ několik let. Jedná se např. o projektové vyučování Ptáci kolem nás, Stromy kolem nás, Myslivost v Krkonoších nebo ekovýchovný projekt Bodlinka u nás. 3.3.2.1 Ptáci kolem nás Dvoudenní výukový program Ptáci kolem nás je jedním z nejoblíbenějších druhů projektového vyučování. Většinou probíhá v dubnu a květnu. V roce 2005 se projektu zúčastnilo 85 dětí ze tří základních škol, [67] o dva roky později stoupl počet účastníků ze sedmi základních škol na 188 dětí. [68] První den probíhá ve škole, kde si ţáci poslechnou přednášku o ptácích vyskytujících se ve zdejším regionu. Program je doplněn o různé hry, např. takové, při kterých děti představí jeden druh ptáka svým spoluţákům. Ti mají za úkol hádat, o jakého ptáka se jedná. Vyučovací den je zakončen výrobou ptačích budek, které jsou pak rozvěšeny v areálu školy. 31