Vývoj úmrtnosti na novotvary v České republice v letech 1994 až 2012

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta informatiky a statistiky Studijní program: Kvantitativní metody v ekonomii Studijní obor: Ekonomická demografie Vývoj úmrtnosti na novotvary v České republice v letech 1994 až 2012 Autor diplomové práce: Bc. Jana Marešová Vedoucí diplomové práce: doc. Ing. Jitka Langhamrová, CSc. školní rok 2013/2014

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a ţe jsem uvedla všechny pouţité prameny a literaturu, ze kterých jsem čerpala. V Praze dne podpis

Poděkování Ráda bych poděkovala doc. Ing. Jitce Langhamrové, CSc. za poskytnuté rady, cenné připomínky a projevenou ochotu při zpracování mé diplomové práce.

Abstrakt Práce se věnuje problematice novotvarů v České republice, v jednotlivých krajích České republiky a v Evropské unii. Cílem práce je zjistit vývoj úmrtnosti na zhoubné novotvary. Důraz je kladen nejen na všechna nádorová onemocnění, ale i na vybrané diagnózy, které populaci postihují nejčastěji. V závěru práce jsou předneseny změny ve střední délce ţivota po vyloučení zhoubných novotvarů jako příčiny úmrtí. Summary The thesis deals with problems of cancer in the Czech Republic, regions of the Czech Republic and in the European Union. The objective of the study is to determine the development of cancer. The thesis emphasise not only the development of all cancer but also those diagnoses which affect our population most often. Last part of the work analyses the changes in life expectancy after elimination of cancer as a cause of death.

Obsah Úvod...7 1. Zdravotnická statistika...8 1.1. List o prohlídce zemřelého (LPZ)...8 1.2. Mezinárodní klasifikace nemocí a přidruţených zdravotních problémů.9 1.3. Národní zdravotnický informační systém (NZIS)... 11 1.3.1. Národní onkologický registr (NOR)... 11 1.4. Epidemiologie nádorů... 13 1.5. Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky... 13 1.6. Novotvary... 14 1.7. Prevence zhoubných nádorů... 15 2. Ukazatele úmrtnosti a nemocnosti... 19 2.1. Standardizovaná míra úmrtnosti... 19 2.2. Incidence... 19 2.3. Úmrtnostní tabulky s vyloučením příčiny smrti... 19 3. Vývoj incidence a úmrtnosti na novotvary v ČR v letech 1994 aţ 2012.. 24 4. Regionální analýza úmrtnosti v ČR v letech 1994 2012... 34 4.1. Vývoj regionálních rozdílů úmrtnosti na novotvary u muţů... 34 4.2. Vývoj regionálních rozdílů úmrtnosti na novotvary u ţen... 36 5. Vývoj regionálních rozdílů úmrtnosti na vybrané diagnózy novotvarů v letech 1994 a 2012... 40 5.1. Zhoubný novotvar průdušnice, průdušek a plic... 40 5.2. Zhoubný novotvar kolorekta... 44 5.3. Zhoubný novotvar prostaty... 48 5.4. Zhoubný novotvar prsu... 50 6. Vývoj úmrtnosti na novotvary v EU... 53 7. Střední délka ţivota po vyloučení příčiny úmrtí na novotvary... 63

Závěr... 68 Zdroje... 70 Seznam grafů... 73 Seznam obrázků... 74 Seznam tabulek... 74 Přílohy... 75

Úvod Novotvary jsou onemocnění, která představují váţný zdravotní problém nynější populace, neboť neustále roste počet nových případů a také proto, ţe jsou druhou nejčastější příčinou úmrtí v České republice. Cílem práce je zjistit trendy úmrtnosti zhoubných novotvarů v letech 1994 aţ 2012, zjistit také nejčastější typy novotvarů, na které lidé umírají za celou Českou republiku a v rámci jednotlivých krajů. K tomu byla vyuţita standardizovaná míra úmrtnosti. Dále je také v práci za pomoci úmrtnostních tabulek s vyloučením příčiny úmrtí zjišťováno, zda vyloučení příčiny úmrtí na novotvary má vliv na prodlouţení střední délky ţivota. Práce je rozdělena do sedmi kapitol. První kapitola se zabývá vymezením zdravotnické statistiky se zaměřením na statistiku příčin smrti. Zabývá se také definicí novotvarů, jejich rizikovými faktory a prevencí. Druhá kapitola vysvětluje postup výpočtu úmrtnostních tabulek s vyloučením příčiny úmrtí a standardizované míry úmrtnosti. Následující dvě kapitoly jsou zaměřeny na vývoj incidence a úmrtnosti na novotvary v České republice v letech 1994 a 2012 a na vývoj úmrtnosti v jednotlivých krajích, kde jsou sledovány navíc jednotlivé diagnózy, které postihují populaci nejvíce. Šestá kapitola pojednává o vývoji úmrtnosti na novotvary v EU, blíţe také sleduje konkrétní diagnózy a jejich míru incidence a úmrtnosti. Poslední kapitola poukazuje na to, jak by se změnila střední délka ţivota v České republice, pokud by novotvary byly vyloučeny z příčin úmrtí. 7

1. Zdravotnická statistika Zdravotnická statistika je jedním z podstatných nástrojů sledování a vyhodnocování zdravotního stavu populace a zdravotní péče. Je však nutné si uvědomit, ţe měření a sledování zdravotního stavu populace představuje poměrně obtíţný úkol. Pro měření zdravotního stavu populace se vyuţívají zejména ukazatele nepřímé, mezi které patří ukazatele zabývající se měřením nemocnosti (incidence, prevalence, ukazatel přeţití a letalita), výdaje na zdravotnictví apod. Měření zdraví ve vztahu k měření úmrtnosti je poměrně sloţitou problematikou. Tímto se zabýval také prof. Roubíček, který konstatoval, ţe Zpracování statistik nemocnosti je obtížnější než zpracování statistik úmrtnosti, protože není dostatečně jasná hranice mezi nemocí a zdravím, ani dostatečně jasné vymezení obsahu pojmu zdraví a onemocnění. (Roubíček, 1997) Zpracování statistik úmrtnosti je tedy jednodušší, neboť úmrtí je jev, který lze jednoznačně určit. Součástí zdravotnické statistiky je statistika nemocnosti a příčin smrti, která slouţí k hodnocení a predikci dalšího vývoje nemocnosti a úmrtnosti, tím tedy i potřeby a zaměření zdravotní péče, spotřeby léků, hodnocení a podpory cíleně zaměřeného rozvoje diagnostických a léčebných metod. (ÚZIS, 2006) Data o úmrtnosti dle příčin smrti jsou také vyuţívána pro hodnocení zdravotního stavu populace. Jejich kvalita se odvíjí od záznamů příčin smrti lékaři na Listu o prohlídce zemřelého a na samotném výběru základní příčiny smrti. 1.1. List o prohlídce zemřelého (LPZ) List o prohlídce zemřelého (LPZ) nám poskytuje důleţité informace týkající se příčin smrti. Tyto informace jsou vyplněny lékařem, vychází se z Mezinárodní statistické klasifikace nemocí a přidruţených zdravotních problémů (MKN). Lékař určuje základní příčinu smrti, ale jsou zaznamenávány i informace o dalších příčinách smrti. Zjišťuje se: bezprostřední příčina smrti choroba nebo stav přímo vedoucí ke smrti; předchozí příčiny chorobné stavy, které vyvolaly vznik choroby nebo stavu bezprostřední příčiny smrti; 8

základní příčina smrti choroba nebo stav, která vyvolala řetězec chorobných stavů vedoucích ke smrti, případně vnější příčina, která přivodila smrtelné poškození (ÚZIS, 2006). Od 1. 1. 2013 je v platnosti vyhláška 297/2012 Sb., která zavádí nový postup předávání LPZ. (ÚZIS, 2013a) LPZ je členěn na části A a B. V případě, ţe není nařízena pitva, je část A LPZ předávána matričnímu úřadu, který provede zápis do Knihy úmrtí, vyhotoví Hlášení o úmrtí a odešle na Český statistický úřad (ČSÚ) a také na krajské pracoviště ÚZIS ČR. Dále je předána provozovateli pohřební sluţby zajišťující převoz zemřelého a osobě, která dle zákona o pohřebnictví sjednává nebo zajišťuje pohřbení. Část B je předána Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky nejpozději do 30 dnů ode dne úmrtí. Jde-li o případ, kdy je nutné provést pitvu, obě části se předávají poskytovateli zdravotních sluţeb, u kterého má být pitva provedena, část A osobě zajišťující pohřbení. Po provedení pitvy se List předává stejným způsobem jako v případě, kdy pitva provedena není. (Vyhláška č. 297/2012) 1.2. Mezinárodní klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů Mezinárodní klasifikace nemocí a přidruţených zdravotních problémů (MKN) poskytuje závazný seznam nemocí a příčin smrti, které se vyplňují do zdravotnické dokumentace. MKN umoţňuje přesné zařazení jednotek do klasifikačních skupin a také převod slovní podoby nemoci do určitého kódu. Díky tomu lze data o úmrtnosti a nemocnosti srovnávat jak časově tak prostorově. V současnosti je platná desátá revize (MKN-10), jejíţ příprava byla koordinována Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Tato klasifikace je v České republice platná od roku 1994. Bylo doporučeno provádět průběţné aktualizace, jeţ má na starost ÚZIS ČR. Nejnovější verze doplněná o průběţné aktualizace je platná od 1. 1. 2013. MKN-10 se skládá ze tří dílů: 1. Tabelární část obsahuje zprávu mezinárodní konference o desáté revizi, vlastní klasifikaci na úrovni třímístných a čtyřmístných kódů, klasifikaci morfologie 9

novotvarů, stručné seznamy pro tabelaci úmrtnosti a nemocnosti, definice a pravidla nomenklatury. 2. Instrukční příručka shrnuje instrukce pro pouţívání tabulek i pro další vyuţívání MKN. 3. Abecední seznam obsahuje abecední seznam poloţek s úvodem a rozšířeným návodem k pouţití. (ÚZIS, 2013c) Tabulka 1: MKN-10, přehled skupin I. A00 B99 Některé infekční a parazitární nemoci II. C00 D48 Novotvary III. D50 D89 Nemoci krve, krvetvorných orgánů a některé poruchy týkající se mechanismu imunity IV. E00 E90 Nemoci endokrinní, výţivy a přeměny látek V. F00 F99 Poruchy duševní a poruchy chování VI. G00 G99 Nemoci nervové soustavy VII. H00 H59 Nemoci oka a očních adnex VIII. H60 H95 Nemoci ucha a bradavkového výběţku IX. I00 I99 Nemoci oběhové soustavy X. J00 J99 Nemoci dýchací soustavy XI. K00 K93 Nemoci trávicí soustavy XII. L00 L99 Nemoci kůţe a podkoţního vaziva XIII. M00 M99 Nemoci svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně XIV. N00 N99 Nemoci močové a pohlavní soustavy XV. O00 O99 Těhotenství, porod a šestinedělí XVI. P00 P96 Některé stavy vzniklé v perinatálním období XVII. Q00 Q99 Vrozené vady, deformace a chromozomální abnormality XVIII. R00 R99 Příznaky, znaky a abnormální klinické a laboratorní nálezy nezařazené jinde XIX. S00 T98 Poranění, otravy a některé jiné následky vnějších příčin XX. V0 Y98 Vnější příčiny nemocnosti a úmrtnosti XXI. Z00 Z99 Faktory ovlivňující zdravotní stav a kontakt se zdravotnickými sluţbami XXII. U00 U99 Kódy pro speciální účely Zdroj: ÚZIS, 2013c 10

1.3. Národní zdravotnický informační systém (NZIS) Celostátním informačním systémem z oblasti zdravotnictví je Národní zdravotnický informační systém (NZIS). Ten je určený ke zpracování údajů o zdravotním stavu obyvatelstva, o činnosti poskytovatelů a jejich ekonomice, o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví za účelem získání informací o rozsahu a kvalitě poskytovaných zdravotních sluţeb, pro řízení zdravotnictví a tvorbu zdravotní politiky, dále k vedení Národních zdravotních registrů, Národního registru poskytovatelů a Národního registru zdravotnických pracovníků a zpracování údajů v nich uvedených. Dalším úkolem je realizace a zpracování výběrových šeření o zdravotním stavu obyvatel, o determinantách zdraví, o potřebě a spotřebě zdravotních sluţeb a spokojenosti s nimi a o výdajích na zdravotní sluţby. Informace z NZIS jsou určeny pro potřeby vědy a výzkumu v oblasti zdravotnictví a pro statistické účely. (ÚZIS, 2012) Součástí NZIS je i Národní onkologický registr, který na národní úrovni shromaţďuje údaje týkající se zhoubných novotvarů. Je součástí Mezinárodní asociace onkologických registrů (International Agency fo Research on Cancer IACR), která sleduje tato data na mezinárodní úrovni. 1.3.1. Národní onkologický registr (NOR) Národní onkologický registr (NOR) shrnuje data o výskytu onkologických onemocnění a jejich vývoji na národní úrovni. Tyto údaje jsou potřebné k podpoře včasné diagnostiky a léčbě novotvarů a přednádorových stavů, a také ke sledování vývoje výskytu, příčinných faktorů a společenských důsledků. Tato data jsou také podkladem pro realizaci a vyhodnocování zdravotnických programů a pro odhady finančních nákladů na zabezpečení onkologické péče. NOR je populačním registrem, který získává data jednak od zdravotnického pracoviště, které stanoví diagnózu, a jednak od zdravotnického pracoviště, které je zodpovědné za léčbu. Získají se tak informace o incidenci novotvarů v ČR a také informace o léčbě těchto novotvarů. Získávají se údaje o: zdravotním stavu pacienta ve vztahu k jeho onemocnění a léčbě např. rodné číslo, sociální postavení, zhoubný novotvar v rodinné anamnéze, kouření, hlavní 11

zaměstnání, v jaké souvislosti zjištěno (preventivní prohlídka, screening, pitva apod.), datum stanovení diagnózy; sledovaném onemocnění např. diagnóza (slovně), kód MKN-10, TNM klasifikace pro popis anatomického rozsahu nemoci 1, histologie (slovně), kód topografie a morfologie, cytologie (slovně), kód topografie a morfologie; způsobu léčby onemocnění např. navrţený léčebný postup (slovně), zhoubný novotvar neléčen (uvést důvod proč), operace, operační výkon (slovně), druh operace, radioterapie (slovně) forma léčby, typ léčby, datum zahájení léčby, chemoterapie forma léčby, typ léčby, datum zahájení léčby, hormonální léčba forma léčby, typ léčby, datum zahájení léčby, závěr (léčba ukončena, přerušena, pokračuje, symptomatická, bez léčby, neznámo); údaje o úmrtí pacienta datum úmrtí pacienta, diagnóza nemoci, která přímo vedla ke smrti (bezprostřední příčina smrti), diagnóza uvedená na LPZ, diagnóza základní, hlavní nemoci (prvotní příčina smrti), diagnóza uvedená na LPZ, diagnóza jiné závaţné průvodní nemoci uvedená na LPZ, pitva. Dále se sledují informace o: dalším sledování pacienta např. identifikační údaje o pacientovi, stav pacienta (ţije, zemřel), druh léčby, datum úmrtí, diagnóza nemoci, která přímo vedla ke smrti (bezprostřední příčina smrti), diagnóza uvedená v LPZ, diagnóza základní, hlavní nemoci (prvotní příčina smrti), diagnóza uvedená na LPZ; zdravotnických zařízeních, která se podílejí na léčbě identifikační údaje např. registrujícího praktického lékaře, zdravotnického zařízení, které provedlo operační výkon, zdravotnického zařízení, které zahájilo radioterapii, zdravotnického zařízení, které zahájilo chemoterapii (ÚZIS, 2011). Všechny údaje se zjišťují za zhoubné novotvary, novotvary in situ 2, novotvary nejistého nebo neznámého chování a za některé nemoci postihující lymforetikulární tkáň a retikulohistiocytární systém u všech osob bez ohledu na pohlaví a věk, se státním občanstvím ČR, u cizinců s povolením trvalého pobytu. 1 Rozsah primárního nádoru (T), nepřítomnost či přítomnost a rozsah metastáz v regionálních mízních uzlinách (N) a nepřítomnost či přítomnost vzdálených metastáz (M). 2 Novotvary in situ jsou neinvazivní nádory, které nemají schopnost metastazovat. 12

Údaje v NOR jsou porovnávány s databází zemřelých z Informačního systému List o prohlídce zemřelého, který vede ÚZIS ČR. Konečné publikační výstupy k danému roku jsou k dispozici přibliţně s dvouletým zpoţděním. 1.4. Epidemiologie nádorů Epidemiologie obecně je vědní disciplína, která studuje distribuci výskytu nemocí v populaci, a snaţí se nalézt faktory a podmínky, které na distribuci mají vliv. Metody epidemiologických studií v onkologii lze rozdělit na dvě kategorie deskriptivní epidemiologie a analytická epidemiologie. Cílem deskriptivní epidemiologie je zkoumání rozloţení onemocnění v populaci a porovnání jejich výskytu v různých teritoriálních oblastech. Také se zabývá stanovením základních epidemiologických ukazatelů. Snahou analytické epidemiologie je objasnit vznik příčin a následků a koncipovat preventivní opatření k eliminaci škodlivých vlivů, které přispívají ke vzniku nádorového onemocnění. Mezi základní epidemiologické ukazatele, o které se opírají epidemiologické studie, patří incidence nádorů, prevalence, úmrtnost a smrtnost. (Klener, 2002) Přehled epidemiologických ukazatelů vydává ÚZIS ČR. 1.5. Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky (ÚZIS ČR) vydává od roku 1959 publikaci Novotvary, přičemţ od roku 1979 jsou zachyceny i novotvary in situ a od roku 1987 novotvary nejistého či neznámého chování. Nejsou zachycovány nezhoubné novotvary. (ÚZIS, 2013b) Výchozí informace pro tuto publikaci jsou zpracovaná Hlášení novotvaru, která jsou povinně podávána zdravotnickým zařízením, která novotvar diagnostikovala. Jsou vedena v Národním onkologickém registru. Vývoj a léčba kaţdého nádorového onemocnění jsou sledovány pomocí Kontrolních hlášení, která jsou vyplňována dispenzárními pracovišti. Údaje o hlášených onemocněních a úmrtnosti na novotvary jsou tříděny dle pohlaví, druhu diagnózy, věkových skupin, regionů a okresů. 13

Publikace Novotvary obsahuje tabulky incidence, které zpracovávají počty nově hlášených zhoubných onemocnění a tabulky prevalence, které ukazují přeţívající a zemřelé, evidované v registru. K příslušným diagnózám jsou uváděny počty jednotlivých onemocnění, nikoliv osob, neboť u jedné osoby můţe být evidováno více onemocnění. Údaje o nově hlášených onemocněních a úmrtnosti, které jsou tříděny dle pohlaví, věku, území a vybraných diagnóz. Nejzávaţnější zhoubná onemocnění jsou zpracována aţ na úroveň okresů. 1.6. Novotvary Novotvary neboli nádorová onemocnění lze definovat jako neregulovaný růst buněk (proliferace), kdy buňky ztrácejí schopnost apoptózy (buněčné smrti). Nekontrolovaný růst vede ke zvětšení postiţené tkáně, která můţe stlačovat okolní struktury, nebo k postupné invazi do okolních struktur k metastazování. (Klener, 2002) Nádorová onemocnění mohou vzniknout v jakékoli tkáni nebo orgánu. Podle aktivity proliferace se rozlišují dva základní typy nádorů nádory benigní a nádory maligní. U benigních novotvarů nádorové buňky vytvářejí struktury, které jsou podobné strukturám výchozí tkáně, ale nejsou zapojeny do struktury orgánu nebo tkáně. Většinou má své ostré ohraničení a nevytváří metastázy. (Linkos, 2013a) Maligní novotvary mohou porůstat do okolních tkání. Nádorové buňky pronikají do cév a krevním proudem se dostávají do vzdálených míst lidského těla, kde se nádorové buňky uchytí a roste dceřiný zhoubný nádor metastáze. (Linkos, 2013b) Jsou definovány také novotvary in situ, tedy preinvazivní nádory, coţ je počáteční stav malignity. Jedná se o přednádorový stav, kdy buňky, ze kterých se loţisko skládá, vykazují určité atypie, ale dosud nejsou lokalizovány intraepiteliálně a nepronikají do hloubky okolní tkáně. Jedinec s nádorem in situ by tedy neměl mít metastázy. (ÚZIS, 2010) 14

1.7. Prevence zhoubných nádorů Cílem onkologické prevence je předvídání a předcházení neţádoucích událostí souvisejících se vznikem a progresí zhoubných nádorů. Onkopreventivní opatření lze rozdělit do čtyř kategorií: 1.7.1.1. Primární prevence Primární prevence je zaměřena na pokles výskytu zhoubných nádorů. Snaţí se o sniţování aţ eliminaci rizikových faktorů, které mají vliv na vznik malignit. Indikátorem kvality primární prevence je vývoj incidence zhoubných nádorů. V rámci primární prevence jsou podporovány následující aktivity: boj proti kouření, zejména v mladších věkových skupinách a u ţen, programy pro odvykání kouření, boj s alkoholismem, ochrana kůţe před neúměrnou expozicí slunečnímu záření, eradikace infekcí ţaludku Helicobaterem pylori, vakcinace proti hepatitidám, vakcinace proti papilomavirům, výchova ke zdravé výţivě a zdravému ţivotnímu stylu, analýza komerčních výrobků z hlediska moţné kancerogenity a analýza stavu ţivotního prostředí z hlediska kancerogenity. (Ţaloudík, 2006) Rizikové faktory zevního prostředí Analýza a posouzení všech faktorů zevního prostředí je značně obtíţná, existují však škodliviny, jejichţ vliv je průkazný. Mezi tyto faktory patří kouření, alkohol, virové infekce, chemické látky, záření a způsob výţivy. V menší míře se vyskytují i další faktory. Kouření je jedním z rizikových faktorů, který vyvolává nádorové bujení přibliţně u 20 30 % všech zhoubných nádorů, neboť tabákový kouř obsahuje více neţ 40 kancerogenních látek. Riziko vzniku nádorových onemocnění se zvyšuje i v závislosti na tzv. pasivním kouření, tj. nedobrovolném vdechování kouře v prostorách sdílených s kuřáky. Dalším rizikovým faktorem je konzumace alkoholu zejména pro vznik karcinomů ORL oblasti, jícnu a ţaludku. Způsob výţivy je faktorem, který ovlivňuje vznik nádorů aţ z 35 %. Tento odhad se opírá o výsledky tzv. nutriční epidemiologie, která porovnává incidenci nádorů se způsobem výţivy v různých regionech. Tento fakt také potvrzují prospektivní randomizované studie a experimenty na zvířatech. Rizikové faktory neplatí obecně pro 15

všechna nádorová onemocnění, ale povaţují se za významné jen pro vznik určitých nádorů. Riziko vzniku karcinomu prsu, endometria a prostaty zvyšuje obezita a nadměrný příjem tuků. Nedostatečný přívod vitaminů zvyšuje riziko vzniku bronchogenního karcinomu. Rizikovým faktorem je také způsob přípravy potravy, zejména pečení na otevřeném ohni či zvýšená konzumace uzených potravin. (Klener, 2002) 1.7.1.2. Sekundární prevence Sekundární prevence si klade za cíl záchyt zhoubných nádorů v časném, plně vyléčitelném stádiu. Kvalita sekundární prevence lze hodnotit pomocí indikátorů poměr lokalizovaných stádií nádorů k ostatním pokročilejším stádiím a vývoj úmrtnosti na zhoubné nádory. V rámci sekundární prevence se podporují tyto programy: screening rakoviny prsu, screening rakoviny hrdla děloţního, screening rakoviny tlustého střeva a konečníku, kampaně pro záchyt zvrhávajících se melanomických morf, dispenzarizaci jedinců se zvýšeným dědičným rizikem vzniku nádoru na základě rodinné anamnézy, preventivní onkologické prohlídky, pilotní a cílené studie zaměřené na metodologii časného záchytu rakoviny prostaty, plic, jater, ţlučových cest, slinivky břišní a ledvin, pilotní studie zaměřené na časnou diagnostiku nádorů u seniorů. (Ţaloudík, 2006) Screening Screening je metoda, která vyhledává onemocnění u osob, u kterých onemocnění neprojevuje ţádné příznaky. Provádí se plošně v populaci, kde je riziko daného onemocnění přiměřeně vysoké. Screeningová metody by měly být relativně levné, nenáročné, ale dostatečně citlivé a specifické. Cílem screeningu je sníţit nemocnost i úmrtnost na sledované onemocnění. V současné době je v ČR prováděn screening karcinomu prsu (mamografie), karcinomu děloţního čípku a karcinomu tlustého střeva. (Linkos, 2013c) Preventivní opatření K včasné diagnostice nádorových onemocnění slouţí řada preventivních vyšetření, která jsou občanům České republiky hrazena ze zdravotního pojištění. 16

U praktického lékaře je součástí preventivní prohlídky, která by se měla od 18 let opakovat kaţdé dva roky, i onkologická prevence, která zahrnuje vyšetření kůţe a konečníku, u muţů varlat a u ţen prsou spolu s poučením o nutnosti a způsobu samovyšetření. Praktický lékař by měl také u pacientů ve věku 50-54 let provádět kaţdoročně standardizovaný test na okultní krvácení ve stolici, který je prevencí zhoubného nádoru tlustého střeva. Lidé starší 55 let by toto vyšetření měli absolvovat kaţdé dva roky. Jako prevence rakoviny tlustého střeva slouţí i preventivní koloskopické vyšetření, které je prováděno ve screeningových centrech. Lidé starší 18 let by kaţdý rok měli podstoupit stomatologickou prohlídku, jejíţ součástí je i onkologická prevence se zaměřením na pátrání po přednádorových změnách i nádorových projevech na chrupu, parodontu, čelistech i kolem čelistních měkkých tkání. Ţeny starší 15 let by měly kaţdý rok absolvovat gynekologické prohlídky, jejichţ součástí je onkologická prevence kůţe, vyšetření prsů pohmatem, vyšetření regionálních mízních uzlin, kolposkopie 3, odběr materiálu z děloţního čípku k cytologickému vyšetření, palpační bimanuální vyšetření. Cílem gynekologické prevence je záchyt gynekologických nádorů včetně rakoviny děloţního čípku. Ţeny starší 45 let by měly jednou za dva roky podstoupit preventivní mamografické vyšetření mléčné ţlázy, jehoţ cílem je prevence rakoviny prsu. Dívky mezi 11. a 13. rokem věku se mohou nechat očkovat proti lidskému papillomaviru (HPV), který způsobuje rakovinu děloţního čípku. (Linkos, 2013c) 1.7.1.3. Terciární prevence Terciární prevence má za úkol zachytit případný návrat nádorového onemocnění ve stále ještě léčitelné podobě. V rámci terciární péče je nutné podporovat povinnost označit zdravotnické zařízení a lékaře odpovědné za dispenzarizaci onkologicky nemocného po primární léčbě, povinnost konzultace kaţdého případu návratu nádorového onemocnění v onkologickém centru a poskytovat onkologicky nemocným s jedním typem nádoru preventivní vyšetření také pro časný záchyt jiných typů nádorů čili sekundární prevenci. 3 Kolposkopie je vyšetření povrchu děloţního čípku pomocí kolposkopu, který zachytí časné změny na děloţním čípku. 17

Indikátorem úrovně terciární prevence je zejména doba celkového přeţití nemocných s nádory primárně diagnostikovanými v I. - III. klinickém stádiu. (Ţaloudík, 2006) 1.7.1.4. Kvartérní prevence Náplní kvartérní prevence je předvídání a předcházení důsledků progredujícího a nevyléčitelného nádorového onemocnění, které můţe zkracovat zbytek ţivota nebo sniţovat jeho kvalitu. V kvartérní prevenci je nutné akceptovat, ţe preventivní postupy se týkají i pokročilých případů nádorových onemocnění, které se liší od prevence u zdravých a úspěšně léčených. Dále je nezbytné zajistit včas všem onkologicky nemocným s nevyléčitelným nádorovým onemocněním moţnost konzultace algeziologa a onkologa s orientací na paliativní medicínu a v neposlední řadě také zajistit psychologickou, duchovní a sociální podporu. Indikátorem úrovně kvartérní prevence je soustavné vyhodnocování dotazníků kvality ţivota přizpůsobených danému typu onemocnění. (Ţaloudík, 2006) 18

2. Ukazatele úmrtnosti a nemocnosti 2.1. Standardizovaná míra úmrtnosti Hlavním ukazatelem pouţitým ke srovnání úmrtnosti dvou nebo více populací s různou věkovou strukturou je standardizovaná míra úmrtnosti. Smyslem je vyloučit vliv skutečné věkové struktury zkoumaného obyvatelstva. Jako standard byla zvolena Evropská standardní populace, která je určena Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Standardizovaná míra úmrtnosti byla vypočítána metodou přímé standardizace podle vzorce je skutečná specifická míra úmrtnosti je věková struktura zvolená za standard (Roubíček, 1997) 2.2. Incidence Incidence je ukazatel sledující počet nově registrovaných nemocí během určitého časového období na určitém území. Vypočítáme jí dle vzorce: (Gladkij, 2002) 2.3. Úmrtnostní tabulky s vyloučením příčiny smrti Úmrtnostní tabulky představují přehled speciálních modelových ukazatelů, tzv. biometrických veličin, které jsou odvozeny z modelu stacionární populace 4 a modelově charakterizují skutečný řád vymírání sledované populace, pozorovaný 4 Stacionární populace má v čase stabilizovaný řád vymírání a stabilizovanou obecnou porodnost, která je rovna obecné úmrtnosti. (Roubíček, 1997) 19

v určitém období. (Roubíček, 1997) Důleţitým ukazatelem, který vychází z úmrtnostních tabulek je střední délka ţivota. V rámci této práce byly vyuţity úmrtnostní tabulky s vyloučením vlivu vybrané příčiny úmrtí na střední délku ţivota (Associated single decrement life tables, ASDT). Příčina úmrtí, která je vyloučena, je označena indexem j a ostatní příčiny indexem k. Předpokladem je, ţe intenzita úmrtnosti na příčinu k ve věkové skupině x je proporční k úmrtnosti celkové. (Chiang, 1984) Nejprve je vypočítána úmrtnostní tabulka pro všechny příčiny úmrtí z jednotlivých specifických měr úmrtnosti dle následujících vzorců. Specifické míry úmrtnosti (mx) je počet zemřelých v dokončeném věku x je střední stav populace v dokončeném věku x (Fiala, 2002) vzorce: Pravděpodobnost úmrtí (qx) Pravděpodobnost osoby x-leté, ţe zemře během daného interval, se vypočítá dle a x vyjadřuje průměrný počet let, kteří zemřelí v intervalu x a x+h ještě proţijí. Pro a x platí: 20 (Wilmoth, Andreev, 2007)

Pravděpodobnost dožití (px) Pravděpodobnost osoby x-leté, ţe přeţije daný interval a doţije se počátku věku dalšího intervalu. Vypočte se jako doplněk pravděpodobnosti úmrtí do jedné. (Fiala, 2002) Počet dožívajících se (lx) Počet doţívajících se věku 0, coţ je tabulkový počet narozených, je rovno nějaké mocnině deseti, nejčastěji 100 000. Pro další věky se výpočet provádí dle vzorce: (Fiala, 2002) Počet zemřelých (dx) Vyjadřuje počet zemřelých v daném věkovém intervalu z původního souboru narozených. Počet prožitých let (Lx) Hodnoty souboru h L x se pro x>0 vypočítají dle vzorce: (Fiala, 2002) pro x=0 dle vzorce: kde α 0 = 0,92. (Fiala, 2002) Počet zbylých let života (Tx) Počet zbylých let ţivota T x se získá kumulací souborů ţijících L x od nejvyššího věku tabulky ω-h postupně aţ po nejniţší věk tabulky (0 let) dle rekurentního vzorce: 21

(Fiala, 2002) Střední délka života ( ) Střední délka ţivota v přesném věku x udává, jak dlouho ještě zůstanou průměrně naţivu přesně x-leté osoby při neměnné úmrtnosti. Vypočítá se jako poměr počtu zbylých let ţivota T x a počtu doţívajících se přesného věku l x dle vzorce: (Fiala, 2002) Rozdíl mezi střední délkou ţivota vypočtenou z úmrtnostních tabulek, kde byly zahrnuty všechny příčiny úmrtí a střední délkou ţivota vypočtenou z úmrtnostních tabulek, kde byla vyloučena určitá příčina úmrtí, jsou získané roky navíc za neexistence příčiny úmrtí j. (Pavlík, 1986) Pro eliminaci jedné z příčin úmrtí j je nutné určit koeficient r(x,k),který vyjadřuje specifické míry úmrtnosti na příčiny k a celkové úmrtnosti. m x,k obsahuje všechny příčiny úmrtí kromě eliminované příčiny m x,j jsou specifické míry úmrtnosti eliminované příčiny úmrtí Pravděpodobnost přeţití je určena jako původní celková pravděpodobnost přeţití umocněná na r x,k. Dále jsou úmrtnostní tabulky s vyloučením příčiny úmrtí počítány dle standardních vzorců. Ještě je potřeba vypočítat podíl intervalu mezi věkem x a x+h, ve kterém zemřelí v průměru proţijí, podle vzorců: 22

Pro věky 0, 1-4 a 5-0 platí (Preston, 2001) Je nutné však upozornit na to, ţe odstraněním určité příčiny úmrtí není nikdy efekt takový vzhledem k existenci nemocnosti na jiné příčiny, které ve výpočtech nejsou uvaţovány. (Manthon, Sharon, 1979). Předpokladem těchto tabulek je, ţe lidem, kteří jsou zachráněni před smrtí na danou diagnózu tím, ţe se daná diagnóza nepovaţuje za příčinu úmrtí, se přiřadí riziko úmrtí na jiné příčiny, které je totoţné s průměrnými riziky úmrtí na příčiny v dané populaci. Tím u některých onemocnění dochází k nadhodnocení zisku střední délky ţivota, neboť rizika úmrtí některých diagnóz jsou podstatně vyšší neţ rizika úmrtí na jiné příčiny. Problémem je, ţe ve statistikách příčin smrti jsou většinou uvedeny informace jen o základní příčině smrti, a ne o přidruţených či konkurenčních příčinách. (Mackenbych, Kunst, 1999) 23

3. Vývoj incidence a úmrtnosti na novotvary v ČR v letech 1994 až 2012 V České republice jsou novotvary druhou nejčastější příčinou úmrtí. V roce 2012 zemřelo na novotvary 27 683 osob, z čehoţ 15189 muţů a 12494 ţen. Z celkového počtu zemřelých činí úmrtí na novotvary 27,8 % u muţů a 23,3 % u ţen. Tabulka 2: Struktura zemřelých, ČR, 2012 Nemoci Absolutní počet % ze všech zemřelých muži ženy muži ženy IX Nemoci oběhové soustavy (I00-I99) 24179 28867 44,3% 53,8% II Novotvary (C00-D48) 15189 12494 27,8% 23,3% XX Vnější příčiny poranění a otrav (V01-Y98) 4060 2652 7,4% 4,9% X Nemoci dýchací soustavy (J00-J99) 3230 2004 5,9% 3,7% XI Nemoci trávicí soustavy (K00-K93) 2487 1796 4,6% 3,3% Zdroj: ČSÚ Úroveň incidence vykazuje rostoucí trend. Počet nově vzniklých případů novotvarů kaţdoročně stoupá. V roce 1994 dosahovala standardizovaná incidence novotvarů (pouţita věková struktura evropské populace) hodnoty 589 nových případů novotvarů u muţů a 426 nových případů novotvarů u ţen na 100 000 obyvatel. V roce 2010 vykazovala hodnotu 721 nových případů novotvarů pro muţe a 536 nových případů novotvarů pro ţeny na 100 000 obyvatel. V absolutním počtu to činí v roce 1994 26 764 hlášených případů novotvarů pro muţe a pro ţeny 26 835. V roce 2010 bylo zaznamenáno 42 933 hlášených případů novotvarů u muţů a 39 673 hlášených případů u ţen. Oproti roku 1994 vzrostla incidence o 23 % u muţů a o 26 % u ţen. V celém období standardizovaná incidence vykazuje vyšší hodnoty pro muţe neţ ţeny. Důvody pro zvyšování incidence novotvarů jsou stárnutí populace, vyšší výskyt fyzikálních a chemických kancerogenů, coţ je důsledkem znečištění ţivotního prostředí a v neposlední řadě lepší diagnostika novotvarů a kvalita lékařské péče. (ÚZIS, 2010) 24

Graf 1: Vývoj standardizované incidence novotvarů 45 000 40 000 35 000 30 000 25 000 20 000 15 000 10 000 5 000 0 800 700 600 500 400 300 200 100 0 muži; absolutní počet muži; evropský standard ženy; absolutní počet ženy; evropský standard Zdroj: ÚZIS, 2010 Vyšší incidence nově hlášených novotvarů souvisí zejména s prodluţující se střední délkou ţivota, neboť riziko nádorového onemocnění roste se zvyšujícím se věkem. Na následujících grafech je znázorněno věkové rozloţení nově hlášených novotvarů v roce 2010 pro muţe i ţeny. Nejvyšší počet novotvarů je zjištěn ve věku nad 60 let. V roce 2010 bylo v populaci nad 60 let zjištěno 48 % nových hlášení novotvarů u muţů a 37,5 % u ţen. Nad 75 let bylo zjištěno 30,4 % u muţů a 31 % u ţen. Ve věkové kategorii 20 44 let bylo zjištěno 3,2 % nových případů novotvarů pro muţe a 8,9 % pro ţeny. 25

Graf 2: Věková struktura nově hlášených novotvarů pro muže, 2010 75+ 30,4% 0-14 0,3% 15-29 0,9% 30-44 3,2% 45-59 17,3% 0-14 15-29 30-44 45-59 60-74 75+ 60-74 48,0% Zdroj: ÚZIS, 2010 Graf 3: Věková struktura nově hlášených novotvarů pro ženy, 2010 0-14 0,2% 15-29 2,7% 30-44 8,9% 75+ 31,0% 45-59 19,7% 0-14 15-29 30-44 45-59 60-74 75+ 60-74 37,5% Zdroj: ÚZIS, 2010 26

Na následujících grafech je znázorněn vývoj incidence diagnóz, které patří k nejčastějším onkologickým diagnózám v ČR, za obě pohlaví. Údaje pro rok 1994 a 2010 jsou získány z ÚZIS, za rok 2012 jsou získány z European Cancer Observatory (ECO), které je součástí Mezinárodní asociace onkologických registrů (International Agency fo Research on Cancer IACR), a poskytuje mimo jiné data o incidenci, úmrtnosti a prevalenci hlavních typů nádorových onemocnění v evropských zemích za rok 2012. Obě statistiky pouţívají evropský standard. Nejčastěji diagnostikovaným onkologickým onemocněním je jiný zhoubný novotvar kůţe, tedy dg. C44. V roce 2010 bylo nahlášeno 20 584 těchto nádorů, coţ tvoří čtvrtinu všech hlášených případů zhoubných novotvarů v daném roce. Míra incidence je vyšší u muţů. Rizikovými faktory jsou kromě muţského pohlaví, věk jedince, světlý fototyp a zejména dlouhodobá kumulativní expozice slunečnímu záření. Úmrtnost na toto onemocnění je stabilně nízká díky příznivé povaze nemoci a obvykle včasné diagnóze. (ÚZIS, 2010) Mezi další časté onkologické diagnózy v ČR patří zhoubný novotvar kolorekta (dg. C18-21). V roce 2010 bylo nahlášeno 8 265 případů zhoubného novotvaru kolorekta, z čehoţ 4 951případů u muţů a 3 314 případů u ţen. Dle evropského standardu to je tedy 82,9 případů na 100 000 muţů a 41,4 případů na 100 000 ţen. U muţů je dále často diagnostikován zhoubný novotvar prostaty (dg. C61). V roce 1994 bylo zjištěno 50 nových případů na 100 000 muţů. Tato hodnota vzrostla v roce 2010 na 112 nových případů této diagnózy na 100 000 muţů. Dalším četným onkologickým onemocněním jsou zhoubný novotvar průdušnice (dg. C33) a zhoubný novotvar průdušky a plíce (dg. C34). V roce 1994 bylo zaznamenáno 107 nových případů na 100 000 muţů. Do roku 2010 tato hodnota klesala aţ na 77 nových případů na 100 000 muţů. Rostoucí počet nových případů u muţů je zřejmý pro zhoubný novotvar kolorekta (dg. C18 C21), zhoubný novotvar slinivky břišní (dg. C25), zhoubný melanom kůţe (dg. C43) a zhoubný novotvar prostaty (dg. C61). U ostatních sledovaných diagnóz zhoubný novotvar ţaludku (dg. C16), zhoubný novotvar hrtanu (dg. C32), zhoubný novotvar průdušnice, průdušek a plic (dg. C33 C34) a pro leukémie (dg. C91 C95). 27

Graf 4: Vývoj incidence novotvarů (evropský standard na 100 000 obyvatel) vybrané diagnózy, muži 200 180 160 140 120 100 80 60 40 20 0 C16 C18-C21 C25 C32 C33,C34 C43 C44 C61 1994 2010 2012 Zdroj: ÚZIS, 2004; ÚZIS, 2010; ECO, 2012 U ţen nejčastěji diagnostikovaným onkologickým onemocněním jsou zhoubné novotvary prsu (dg. C50). V roce 2010 bylo zjištěno 92 nových případů dg. C50 na 100 000 ţen, v roce 1994 to bylo 77 nových případů. Dále jiţ zmiňovaný zhoubný novotvar kolorekta (dg. C18 C21) a zhoubný novotvar průdušnice, průdušek a plic (dg. C33 C34). K poklesu incidence došlo u diagnóz: zhoubný novotvar ţaludku (dg. C16), zhoubný novotvar kolorekta (dg. C18 C21), zhoubný novotvar hrdla děloţního (dg. C53), zhoubný novotvar vaječníku a zhoubný novotvar jiných a neurčených ţenských pohlavních orgánů (dg. C56 C57) a leukémie (dg. C91 C95). Zhoubný novotvar těla děloţního (dg. C54) vykazuje v celém sledovaném období hodnoty kolísající kolem 25 nových případů na 100 000 ţen. U ostatních diagnóz došlo k nárůstu nových případů. 28

Graf 5: Vývoj incidence novotvarů (evropský standard na 100 000 obyvatel) vybrané diagnózy, ženy 140 120 100 80 60 40 20 0 C16 C18-C21 C33,C34 C43 C44 C50 C53 C54 C56, C57 1994 2010 2012 Zdroj: ÚZIS, 2004; ÚZIS, 2010; ECO, 2012 Z následujícího grafu je patrné, ţe standardizovaná míra úmrtnosti na novotvary u obou pohlaví klesá, u muţů je tento pokles rychlejší. Mezi lety 1994 a 2012 došlo u muţů k poklesu standardizované míry úmrtnosti na novotvary z hodnoty 348 zemřelých na 100 000 obyvatel v roce 1994 na 243 zemřelých v roce 2012, u ţen tato hodnota klesla ze 188 zemřelých v roce 1994 na 145 zemřelých v roce 2012. U ţen jsou zaznamenány niţší hodnoty standardizované míry úmrtnosti na novotvary neţ u muţů. Nejvyšší hodnoty standardizovaná míra úmrtnosti u ţen dosahovala v roce 1995 191 zemřelých na 100 000 obyvatel, nejniţší hodnoty v roce 2012 145 zemřelých na 100 000 ţen. U muţů standardizovaná míra úmrtnosti na novotvary dosáhla svého maxima v roce 1994 s hodnotou 348 zemřelých na 100 000 muţů, minima v roce 2012 s hodnostou 243 zemřelých na 100 000 muţů. 29

Graf 6: Vývoj standardizované míry úmrtnosti (na 100 000 obyvatel) na novotvary pro muže a ženy 400,00 350,00 300,00 250,00 200,00 150,00 100,00 50,00 0,00 muži ženy Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty Věkovou struktura zemřelých na novotvary lze vidět na následujícím grafu. Je zřejmé, ţe k poklesu úrovně úmrtnosti došlo ve všech věkových kategoriích u obou pohlaví. K výraznějšímu zvyšování úmrtnosti docházelo v roce 1994 ve věkové kategorii 45-49, v roce 2012 to bylo ve věkové kategorii 50-54 u obou pohlaví. Intenzita úmrtnosti se zvyšuje s rostoucím věkem. Je vyšší u muţského pohlaví ve všech věkových kategoriích v obou obdobích, výjimku tvoří jen věková skupina 25-29 v roce 2012. 30

Graf 7: Míra úmrtnosti dle věku (na 100 000 osob) na novotvary v ČR roce 1994 a 2012, muži a ženy 3000 2500 2000 1500 1000 500 0 2012, muži 2012, ženy 1994, muži 1994, ženy Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty Nejčastější příčinou úmrtí na zhoubné novotvary u muţů byl v roce 1994 zhoubný novotvar průdušnice, průdušek a plic (dg. C33 C34), tvořil 29 % z celkového počtu úmrtí. Dále to byl se zastoupením 15 % zhoubný novotvar kolorekta (dg. C18 C21) a se zastoupením necelých 7 % zhoubný novotvar prostaty (dg. C60). U ţen byl nejčastější příčinou úmrtí zhoubný novotvar prsu (dg. C50), který měl podíl přibliţně 16 %, dále se zastoupením 15 % zhoubný novotvar kolorekta (dg. C18 C21) a zhoubný novotvar průdušnice, průdušek a plic (dg. C33 C34), který měl 8 % zastoupení na celkovém počtu úmrtí na novotvary. Dalšími příčinami u obou pohlaví byly zhoubné novotvary slinivky břišní (dg. C25), ţaludku (dg. C16), ledvin (dg. C64), leukémie (dg. C91 C95), jater (dg. C22) a mozku (dg. C71). Další častou příčinou úmrtí u ţen byly také zhoubné novotvary ţenských pohlavních orgánů, zejména hrdla a těla děloţního, dělohy (dg. C53 C54) a vaječníku (dg. C56). 31

Graf 8: Graf 8: Struktura zemřelých na novotvary, ČR, 1994 100% ostatní 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 23,57% 2,08% 3,25% 3,01% 4,67% 4,67% 7,24% 7,36% 15,44% 31,23% 1,88% 2,93% 3,05% 4,14% 5,55% 5,72% 6,44% 14,99% ZN mozku ZN jater a intrahepatálních žlučových cest leukémie ZN ledviny mimo pánvičku ZN hrdla a těla děložního, dělohy ZN vaječníku ZN slinivky břišní ZN žaludku 20% 10% 0% 28,70% muži 8,32% 15,75% ženy ZN prostaty ZN kolorekta ZN průdušnice, průdušek a plic ZN prsu Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty Nejčastější příčinou úmrtí na zhoubné novotvary u muţů byl v roce 2012 zhoubný novotvar průdušnice, průdušek a plic (dg. C33 C34), tvořil 25 % z celkového počtu úmrtí. Dále to byl se zastoupením 14 % zhoubný novotvar kolorekta (dg. C18 C21) a se zastoupením necelých 9 % zhoubný novotvar prostaty (dg. C60). U ţen byl nejčastější příčinou úmrtí stejně jako u muţů zhoubný novotvar průdušnice, průdušek a plic (dg. C33 C34), který měl 14 % zastoupení na celkovém počtu úmrtí na novotvary. Další častou příčinou byl zhoubný novotvar prsu (dg. C50), který měl podíl přibliţně 13 % a se stejným zastoupením také zhoubný novotvar kolorekta (dg. C18 C21). Dalšími zhoubnými novotvary jsou stejně jako v roce 1994 zhoubné novotvary ţenských pohlavních orgánů, zejména hrdla a těla děloţního, dělohy (dg. C53 C54) a vaječníku (dg. C56), u obou pohlaví zhoubné novotvary slinivky břišní (dg. C25), ţaludku (dg. C16), ledvin (dg. C64), leukémie (dg. C91 C95), jater (dg. C22) a mozku (dg. C71). 32

Graf 9: Struktura zemřelých na novotvary, ČR, 2012 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% 27,85% 24,85% 2,74% 2,38% 2,43% 3,13% 3,16% 3,22% 3,49% 4,15% 3,99% 4,18% 5,59% 6,46% 6,56% 8,95% 7,24% 14,19% 12,52% 13,43% 25,31% 14,01% muži ženy ostatní ZN mozku ZN jater a intrahepatálních žlučových cest leukémie ZN ledviny mimo pánvičku ZN žaludku ZN vaječníku ZN hrdla a těla děložního, dělohy ZN slinivky břišní ZN prostaty ZN kolorekta ZN prsu ZN průdušnice, průdušek a plic Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty Struktura zemřelých u muţů na novotvary zůstala téměř totoţná s rokem 1994. U třech nejčastějších příčin úmrtí došlo k jejich poklesu na celkovém počtu úmrtí. U ţen se sníţila úmrtnost na zhoubný novotvar prsu a kolorekta z celkového počtu zemřelých na novotvary, avšak úmrtí na zhoubný novotvar průdušnice, průdušek a plic se zvýšil. Také se změnilo pořadí příčin úmrtí v roce 1994 nejčastěji ţeny umíraly na zhoubný novotvar prsu, v roce 2012 na zhoubný novotvar průdušnic, průdušek a plic. 33

4. Regionální analýza úmrtnosti v ČR v letech 1994 2012 4.1. Vývoj regionálních rozdílů úmrtnosti na novotvary u mužů Úroveň úmrtnosti na novotvary u muţů v roce 1994 v jednotlivých krajích ČR je patrná z následujícího obrázku. Nejlepší úmrtnostní charakteristiky byly v roce 1994 v Královéhradeckém kraji se standardizovanou mírou úmrtnosti 302 zemřelých na 100 000 muţů a v Jihomoravském kraji s hodnotu 317 zemřelých na 100 000 muţů. Nejvyšší standardizovaná míra úmrtnosti byla zaznamenána v Karlovarském kraji s hodnotou 382 zemřelých na 100 000 muţů a v Ústeckém kraji s hodnotou 401 zemřelých na 100 000 muţů. Hodnota standardizované míry úmrtnosti na novotvary byla za celou ČR 347 zemřelých na 100 000 muţů. Obrázek 1: Standardizovaná míra úmrtnosti na novotvary v ČR, muži, 1994 Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty 34

Na konci sledovaného období, v roce 2012, byla nejniţší standardizovaná míra úmrtnosti v Praze s hodnotou 214 zemřelých na 100 000 muţů a v kraji Královéhradeckém s hodnotou 216 zemřelých na 100 000 muţů. Nejvyšší hodnotu vykazoval Liberecký kraj s hodnotou 264 zemřelých na 100 000 muţů a opět Ústecký kraj s hodnotu 278 zemřelých na 100 000 muţů. Hodnota standardizované míry úmrtnosti na novotvary za celou ČR byla 240 zemřelých na 100 000 muţů. Obrázek 2: Standardizovaná míra úmrtnosti na novotvary v ČR, muži, 2012 Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty Ve všech krajích došlo v průběhu sledovaného období k poklesu standardizované míry úmrtnosti na novotvary. K největšímu poklesu došlo v Praze zhruba o 33 %, z hodnoty 401 zemřelých v roce 1994 na 278 zemřelých na 100 000 muţů v roce 2012, a ve Zlínském kraji z 370 zemřelých v roce 1994 na 248 zemřelých na 100 000 muţů v roce 2012, tedy o necelých 35 %. Nejniţší pokles byl zaznamenán v Jihomoravském kraji, konkrétně z 317 zemřelých v roce 1994 na 237 zemřelých na 100 000 muţů v roce 2012, coţ je pokles přibliţně o 25 %, a v Olomouckém kraji, kde 35

byl pokles z 302 zemřelých na 216 zemřelých na 100 000 muţů, pokles o 27 %. Standardizovaná míra úmrtnosti na novotvary za celou ČR poklesla také z 347 zemřelých na 240 zemřelých na 100 000 muţů, coţ je 31% pokles. Tabulka 3: Standardizovaná míra úmrtnosti na novotvary v ČR, muži 1994 2012 Rozdíl (v %) Hlavní město Praha 319 214 33,1 Středočeský kraj 370 248 33,0 Jihočeský kraj 354 249 29,8 Plzeňský kraj 375 257 31,5 Karlovarský kraj 382 261 31,6 Ústecký kraj 401 278 30,6 Liberecký kraj 381 264 30,7 Královéhradecký kraj 302 216 28,3 Pardubický kraj 363 244 32,8 Kraj Vysočina 348 235 32,5 Jihomoravský kraj 317 237 25,4 Olomoucký kraj 329 240 27,0 Zlínský kraj 336 219 34,9 Moravskoslezský kraj 362 262 27,6 ČR 347 240 30,8 Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty 4.2. Vývoj regionálních rozdílů úmrtnosti na novotvary u žen U ţen byly nejpříznivější úmrtnostní charakteristiky na novotvary v roce 1994 v Jihomoravském kraji, kde zemřelo 170 ţen na 100 000 ţen, a ve Zlínském kraji, kde hodnota standardizované míry úmrtnosti dosáhla hodnoty 149 zemřelých na 100 000 ţen. Naopak nejméně příznivé hodnoty vykazoval stejně jako u muţů Ústecký kraj, kde zemřelo 223 ţen na 100 000 ţen, a Karlovarský kraj, kde hodnota dosáhla 230 zemřelých na 100 000 ţen. Hodnota standardizované míry úmrtnosti za celou ČR byla 188 zemřelých na 100 000 ţen. 36

Obrázek 3: Standardizovaná míra úmrtnosti na novotvary v ČR, ženy, 1994 Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty V roce 2012 nejniţší hodnoty standardizované míry úmrtnosti na novotvary vykazoval opět Jihomoravský kraj 136 zemřelých na 100 000 ţen a Zlínský kraj, kde zemřelo 119 ţen na 100 000 ţen. Nejvyšší hodnoty se objevily v Ústeckém kraji se 164 zemřelými ţenami na 100 000 ţen a v Karlovarském kraji, kde byla hodnota 179 zemřelých na 100 000 ţen. Standardizovaná míra úmrtnosti na novotvary za celou ČR byla 144 zemřelých na 100 000 ţen. 37

Obrázek 4: Standardizovaná míra úmrtnosti na novotvary v ČR, ženy, 2012 Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty Regionální rozdíly mezi počátkem a koncem sledovaného období jsou patrné z následující tabulky. Ve všech krajích došlo ke sníţení úmrtí na novotvary, přičemţ nejmenší pokles byl zaznamenán ve Zlínském kraji pokles o necelých 20 %, tedy z hodnoty 149 zemřelých v roce 1994 na 119 zemřelých na 100 000 ţen v roce 2012, a v Jihomoravském kraji, kde hodnota klesla také o necelých 20 %, ze 170 zemřelých v roce 1994 na 136 zemřelých na 100 000 ţen v roce 2012. Největší pokles vykazovala Praha, kde na počátku sledovaného období bylo 204 zemřelých a na konci sledovaného období 144 zemřelých na 100 000 ţen, tedy pokles o necelých 30 %, a Plzeňský kraj, kde v roce 1994 zemřelo 206 ţen a v roce 2012 140 ţen na 100 000 ţen, o necelých 32 %. Pokles za celou ČR byl přibliţně o 23 %, konkrétně z hodnoty 188 zemřelých v roce 1994 na hodnotu 144 zemřelých na 100 000 ţen v roce 2012. Je zřejmé, ţe k poklesu standardizované míry úmrtnosti na novotvary došlo u obou pohlaví, avšak u muţů byl tento pokles výraznější. 38

Tabulka 4: Standardizovaná míra úmrtnosti na novotvary v ČR, ženy 1994 2012 Rozdíl (v %) Hlavní město Praha 204 144 19,1 Středočeský kraj 181 147 19,0 Jihočeský kraj 192 148 21,8 Plzeňský kraj 206 140 23,1 Karlovarský kraj 230 179 22,0 Ústecký kraj 223 164 26,6 Liberecký kraj 183 149 29,5 Královéhradecký kraj 177 139 31,9 Pardubický kraj 184 147 19,8 Kraj Vysočina 174 139 19,8 Jihomoravský kraj 170 136 20,2 Olomoucký kraj 183 144 20,1 Zlínský kraj 149 119 20,1 Moravskoslezský kraj 188 150 21,2 ČR 188 144 23,4 Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty 39

5. Vývoj regionálních rozdílů úmrtnosti na vybrané diagnózy novotvarů v letech 1994 a 2012 Pro analýzu regionální diferenciace byly vybrány nejčastější příčiny úmrtí ze skupiny novotvarů zhoubný novotvar průdušnice, průdušek a plic, zhoubný novotvar kolorekta, zhoubný novotvar prostaty a zhoubný novotvar prsu. Tyto diagnózy zastupují velkou část úmrtí ze skupiny novotvarů v roce 2012 představovaly u muţů zhruba 50 % a u ţen přibliţně 43 % ze všech úmrtí na novotvary, v roce 1994 to bylo obdobné 51 % u muţů a 39 % u ţen. Jejich vývoj má významný vliv na celkový vývoj úmrtnosti na novotvary, tedy i na vývoj celkové úmrtnosti. 5.1. Zhoubný novotvar průdušnice, průdušek a plic Zhoubný novotvar průdušnice, průdušek a plic (dg. C33 C34) je onemocnění, které je velmi agresivní a vyznačuje se nízkou pravděpodobností přeţití. Kancerogenně v případě rakoviny plic působí například radioaktivní plyn radon, kterému jsou vystaveny osoby pracující v dolech nebo ţijící v oblastech se zvýšeným obsahem radonu v podloţí. Rizikovým faktorem jsou však zejména nebezpečné látky vdechované při kouření. Výskyt rakoviny plic u kuřáků v porovnání s nekuřáky je více neţ desetinásobný. Ohroţeni jsou však i nekuřáci, kteří se pohybují v prostředí, kde se kouří. Úroveň úmrtnosti na zhoubný novotvar průdušnice, průdušek a plic u muţů v roce 1994 v jednotlivých krajích ČR je patrná z následujícího obrázku. Nejlepší úmrtnostní charakteristiky byly v roce 1994 v Jihomoravském kraji se standardizovanou mírou úmrtnosti 80 zemřelých na 100 00 muţů a Praze s hodnotu 83 zemřelých na 100 000 muţů. Nejvyšší standardizovaná míra úmrtnosti byla zaznamenána v Karlovarském kraji s hodnotou 125 zemřelých na 100 000 muţů a v Ústeckém kraji s hodnotou 128 zemřelých na 100 000 muţů. Hodnota standardizované míry úmrtnosti na novotvary za celou ČR byla 98 zemřelých na 100 000 muţů. 40

Obrázek 5: Standardizovaná míra úmrtnosti na dg. C33 - C34 v ČR, muži, 1994 Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty Do roku 2012 došlo ke sníţení míry úmrtnosti na dg. C33 C34 ve všech krajích, přičemţ největšího poklesu bylo dosaţeno ve Zlínském kraji o 49 %. Nejmenší pokles byl zaznamenán v Jihomoravském kraji o 28 %. Nejniţší hodnotu standardizované míry úmrtnosti vykazoval Královéhradecký kraj s hodnotou 51 zemřelých na 100 000 muţů a kraj Zlínský s hodnotou 46 zemřelých na 100 000 muţů. Naopak maxima v roce 2012 bylo dosaţeno ve Středočeském kraji, kde zemřelo 68 muţů na 100 000 muţů a v Ústeckém kraji, kde bylo 77 zemřelých na 100 000 muţů. Hodnota za celou ČR byla 60 zemřelých na 100 000 muţů. 41