Úvod do metodologie praktické teologie Celoživotní vzdělávání kněží, KTF UK, 11. 9. 2007, 10:20 12:00, Petr Hruška Cílem tohoto krátkého metodologického semináře je pomoci účastníkům reflektovat jejich vlastní pojetí praktické teologie 1 ve světle dnešních metodologických diskusí v tomto oboru a poskytnout jim některé praktické inspirace jak pro vlastní pastorační službu, tak pro případné další studium. Motto (Gaudium et spes 1 a 4) Radost a naděje, smutek a úzkost lidí naší doby, zvláště chudých a všech, kteří nějak trpí, je i radostí a nadějí, smutkem a úzkostí Kristových učedníků, a není nic opravdu lidského, co by nenašlo v jejich srdci odezvu Aby církev splnila tento úkol, musí neustále zkoumat znamení doby a vykládat je ve světle evangelia, aby mohla způsobem každé generaci přiměřeným odpovídat na věčné otázky, které si lidé kladou. Obsah A. Prozkoumání našeho osobního pojetí... 3 1. Asociační cvičení... 3 2. Konceptuální cvičení... 3 3. Prohloubení... 3 4. Pokus o shrnutí... 3 B. Reflexe ve světle teologických pramenů... 4 1. Historická reflexe... 4 2. Příklady jednotlivých modelů... 5 Vidět Soudit Jednat... 5 Teologie osvobození... 6 Regelkreismodel Rolfa Zerfaße... 7 Církevní futurologie Paula M. Zulehnera... 8 Fundamental Practical Theology Dona Browninga... 8 3. Systematická reflexe... 9 Method in Theology Bernarda Lonergana... 9 Hermeneutika mystéria Ctirada V. Pospíšila... 10 Novější německá prakticko-teologická literatura... 11 Erkenntnis und Methode in der Praktischen Theologie Stephanie Kleinové... 11 4. Shrnutí reflexe... 12 1
C. Návrhy některých pracovních konceptů... 13 1. Akademická praktická teologie... 13 Metodologie praktické teologie podle Stephanie Kleinové... 13 Legenda ke schématu:... 14 Základní strategie výzkumu a tvorby teorie... 15 Konkrétní metody získávání dat... 15 2. Modely pastorační reflexe vhodné pro pastorační praxi... 16 Vidět Soudit Jednat... 16 Teologická reflexe podle Roberta Kinasta... 16 Method in Ministry podle manželů Whiteheadových... 16 Social Analysis podle Joe Hollanda a Petera Henriota... 17 Fundamental Practical Theology Dona Browninga... 17 Pastorační plánování či rozlišování... 18 Appreciative Inquiery... 19 Trojiční kompas Christiana Schwarze... 20 Duchovní rozlišování podle sv. Ignáce... 23 Proces duchovního rozlišování podle Morrise a Olsena... 23 Tříbarevný valčík pastoračního rozlišování... 24 D. Příklady uplatnění některých konceptů... 25 Proces pastorační proměny v plzeňské diecézi... 25 Pastorační vize a poslání Řk farnosti Cheb... 26 E. Praktické cvičení na základě těchto konceptů... 27 F. Vyhodnocení semináře a volná debata... 28 Bibliografie... 29 Vysvětlivky... 31 2
A. Prozkoumání našeho osobního pojetí 1. ASOCIAČNÍ CVIČENÍ Co se mi jako první vybaví, když se řekne praktická teologie? Jaké toto slovo ve mně vyvolává pocity? 2. KONCEPTUÁLNÍ CVIČENÍ Jak bych stručně vysvětlil mé osobní pojetí praktické teologie? Jak bych já osobně definoval praktickou teologii? Jaké synonyma bychom mohli použít pro výraz praktická teologie? 3. PROHLOUBENÍ Zacílení: Co je podle mne vlastním cílem či účelem praktické teologie? Popis situace: PT pojmenovává a podrobně popisuje pastorační situaci či praxi Interpretace situace: PT se snaží do hloubky porozumět pastorační situaci či praxi Reflexe situace: PT reflektuje pastorační situaci či praxi ve světle teologických konceptů Návrhy na řešení: PT navrhuje pastorační koncepty podporující rozvoj pastorační praxe Aktivní proměna: PT vstupuje do pastorační situace jako účastník a snaží se o proměnu Oblast zájmu: Na jakou oblast či oblasti se praktické teologie zaměřuje? Pastýři: PT se zaměřuje na pastorační činnost biskupů, kněží či jáhnů Pastorační pracovníci: PT se zaměřuje na pastorační činnost pastoračních pracovníků Komunita věřících: PT se zaměřuje na pastorační úkoly konkrétních komunit věřících Církev jako celek: PT se zaměřuje na poslání, život a službu církve jako celku Společnost ve vztahu k Bohu: PT se zaměřuje na rozvoj společnosti ve vztahu k Bohu Praxe lidského života ve vztahu k Bohu: PT se zaměřuje na lidský život ve vztahu k Bohu Oblasti použití: Jaký vztah má praktická teologie k pastorační praxi a k životu křesťana? Akademie: PT je disciplína s metodologií respektovanou ve světě humanitních věd Pastorace: PT je disciplína nabízející praktické postupy pro pastorační reflexi v terénu Život křesťana: PT je nástrojem pro reflektování života z evangelia každého křesťana Metodické kroky: Jaké postupy či směry uvažování používá praktická teologie? Teologické koncepty pastorační praxe Porozumění situaci teologická reflexe pastorační praxe (atd.) 4. POKUS O SHRNUTÍ Je z toho co zaznělo možné vyčíst nějaký jeden souhrnný, v této skupině obecně přijímaný obraz nebo několik jasněji ohraničitelných obrazů praktické teologie? 3
B. Reflexe ve světle teologických pramenů 1. HISTORICKÁ REFLEXE Charakteristickým rysem praktické teologie posledních přibližně třiceti let je určitá poměrně radikální změna základního přístupu ( změna paradigmatu ) oproti jejímu staršímu pochopení. Zde uvádíme stručný přehled tohoto procesu: 2 Ve svých počátcích v době zřízení profesionálních kateder na univerzitách v německy mluvících zemích (od r. 1774; opat Franz Stephan Rautenstrauch, 1734 1785) byl objektem pastorální teologie (jak se tehdy ve svém katolickém vydání obor jmenoval) pastorační akce, a to především pastorační akce kněží, v tehdejším kontextu hodně zaměřená nejen na církev, ale i na společnost (kněz jako nositel kultury a vzdělání). Později, v první polovině 19. století (Johann Michael Sailer, 1751 1832; Anton Graf, 1811 1867), byly pastorálky koncipovány více ekleziologicky a objektem zkoumání byla pastorační akce v kontextu celé církve (vliv Friedricha Schleiermachera, 1768 1834 a jeho pojetí praktické teologie jako koruny završující kmen systematické teologie vyrůstající z kořenů historické teologie). Avšak záhy se ve druhé polovině 19. století důraz pastorální teologie v katolickém podání vrátil opět na konání pastýřů, nyní však již hodně zaměřené dovnitř církve a s převažujícím základem v novoscholastice (tendence ke klerocentrismu ). Přibližně po stu letech, kolem r. 1960, se vývoj obrací znovu k zaměření na konání církve jako celku. Programový počátek této obnovy pastorální teologie může být tentokráte spojován s publikací Handbuch der Pastoraltheologie (Arnold, Rahner, Schurr, Weber, Klostermann aj. 1964 1972), jejíž podtitul zní: Praktische Theologie der Kirche in ihrer Gegenwart. Objektem, kterým se pastorální teologie zabývá, se stává církev a její vlastní rozvoj v nových podmínkách (tendence k eklesiocentrismu ). 3 Třetí přístup lze datovat od roku 1974, v souvislosti se vzpomínkou na 200 let praktické teologie jako univerzitní disciplíny. Při této příležitosti byla vydána publikace Praktische Theologie heute, která odráží myšlení v praktické teologii dané doby. V daném modelu byla církev umístěna do kontextu společnosti; do roviny ve které může přispívat k osvobození lidství a společnosti, s níž je spojena evangelijní praxí. Objektem pastorální teologie v tomto přístupu je tedy praxe církve či křesťanství obecně v kontextu moderní společnosti. Koncem 90. let pak bylo navrhováno zcela zrušit hranice jejího předmětu či je rozšířit na praxi lidí obecně v jejich vztahu k Bohu. 4 Zároveň je reflektována dále se rozvíjející potřeba spolupráce praktické teologie s jinými obory ( interdisciplinarita ), kritického dialogu se současnou postmoderní kulturou ( kritická dimenze ), rozvinutí spirituálního základu praktické teologie ( mystagogická dimenze ) a angažovanosti praktické teologie ve prospěch trpících a marginalizovaných ( diakonická dimenze ). Při tomto vývoji však šlo o důležitý posun nejen v předmětu zájmu (místo osoby a role duchovního pastýře a jeho vztahu k věřícím se dnes zájem rozšířil na společenství věřících a jeho diakonickou či evangelizační roli vůči širší společnosti, či dokonce na jakékoli jednání člověka jako takového, viděného v perspektivě důstojnosti před Bohem), ale také jak v metodě práce (místo lineárně sestupného deduktivního novoscholastického postupu od teorie k praxi nastoupil induktivní postup pohybující se v hermeneutickém kruhu od praxe k teorii a zpět). 4
2. PŘÍKLADY JEDNOTLIVÝCH MODELŮ Vidět Soudit Jednat Jedním z přístupů vyrostlých v pastorační praxi, které podstatně ovlivnily obnovu akademické praktické teologie v polovině 20. století, je pastorační metoda belgického kněze a pozdějšího kardinála Josepha Cardijna (1882 1967), zakladatele hnutí Křesťanské dělnické mládeže (kolem r. 1925; fr. JOC Jeunesse ouvriére chretiénne ; něm. CAJ Christlichen Arbeiterjugend ), 5 na které navázala další podobná hnutí, jako Křesťanská zemědělská mládež (JAC Jeunesse agricole chrétienne ; 1929) či Křesťanská studující mládež (JEC Jeunesse étudiante chrétienne ; 1930). Po určitých iniciativách, které tímto směrem vyvinuli P. M. Habáň a částečně i P. S. Braito, u nás tyto přístupy šířil především chorvatský kněz, jezuita prof. Tomislav Poglajen (Kolakovič), 6 který vystudoval teologii a byl vysvěcen na kněze v belgické Lovani (1935), dále studoval v Paříži, Lille a Římě, žil od r. 1943 na Slovensku a v letech 1945-6 položil i v Praze základy k hnutí vycházejícího z principů Josepha Cardijna, s nímž před tím v Belgii spolupracoval. Z kněží se na celém díle podíleli především P. J. Zvěřina, P. A. Mandl, P. A. Heidler, P. O. Mádr, P. J. Bárta a další. Joseph Cardjin v rámci práce s dělnickou mládeží vyvinul jedinečnou metodu, která se běžně nazývá "vidět, soudit, jednat (fr. voir, juger, agir; něm. Sehen, Urteilen, Handeln). Základními charakteristikami této metody jsou: je hluboce zakořeněna v komunitní praxi malých skupin; jejím základem jsou subjektivní životní zkušenosti těch, kdo jí používají; jejím východiskem je přesné vnímání a pozornost k nejprostším každodenním jednáním; její postup je induktivní, vycházející od konkrétního života a pokračující k tvorbě teorie; základním prostředím pro její praxi je společné zkoumání v malé angažované skupině. 7 Charakteristiky jednotlivých kroků: 8 1. Vidět (vnímat, naslouchat, pozorovat, vstoupit, nechat se zasáhnout): Prvním krokem či momentem je přesné, hluboké, od předsudků osvobozené vnímání konkrétní životní situace, při kterém dáváme do závorky jak vlastní, tak přejaté teoretické úsudky. Nejde zde však o rádoby objektivní sociální analýzu. Již při tomto pozorném vnímání zde člověk vstupuje do postoje úcty ke zkoumanému životu ve vší jeho jedinečnosti a zranitelnosti. Již tento první krok je krokem osobní víry, která zkoumanou situaci zevnitř proměňuje tím, že tato citlivá pozornost je odrazem milující Boží pozornosti. Víra je zde tedy podstatnou dimenzí tohoto počátečního vnímání a nepřistupuje teprve až ve druhém kroku jako určitá normativní instance. Také třetí krok, jednání, je již imanentně obsažen v tomto počátku. 2. Soudit (přemýšlet, zkoumat, reflektovat, porozumět, srovnávat, vykládat): Tento druhý krok či moment směřuje ke hlubšímu porozumění vnímané zkušenosti skrze reflexi ve světle obecných teoretických a teologických poznatků o životě, srovnávání s podobnými zkušenostmi, porovnávání s životními příběhy druhých lidí či zasazení do širšího organizačního nebo kulturního kontextu. Podstatným nástrojem tohoto kroku je společný rozhovor, při kterém je rozšiřována perspektiva jeho účastníků o pohledy druhých, prohlubuje se schopnost kritiky běžně přijímaných teorií a odvaha k osobnímu obětavému nasazení se ve prospěch potřebných. Postoj víry, který je v procesu klíčový už od počátku, se zde rozšiřuje ve své perspektivě. 5
3. Jednat (navrhovat, konat, proměňovat, plánovat konkrétní akce): Posledním krokem či momentem je postoj zacílení k jednání, která má ovlivnit a pomoci proměnit životní situaci, všednodenní život, životní podmínky, osobnost a zralost víry účastníků i společenské vztahy a struktury. Základ této proměny je obsažen již v obou předchozích krocích či momentech, avšak zde se stává tento cíl explicitním. Celý proces vede k novým poznatkům zacíleným na nové jednání a proměněnou praxi jak lidí, kteří jsou předmětem našeho zkoumání, tak těch, kteří se účastní procesu tohoto zkoumání. Základní struktura metody vidět-soudit-jednat byla později uznána jako vhodný přístup pro praxi sociální nauky církve v encyklice Jana XXIII. Mater et magistra z r. 1961: Existují tři fáze, které by měly být běžně sledovány při převádění principů sociální nauky do praxe. Za prvé, prozkoumání konkrétní situace; za druhé, formování úsudku o této situaci ve světle zmíněných principů; za třetí, rozhodnutí, co v daných okolnostech může a má být vykonáno, aby byly tyto principy realizovány. To jsou tři fáze, které jsou obvykle pojmenovány třemi termíny: vidět, soudit, jednat. Pro mladé lidi je velmi důležité, aby si tuto metodu osvojili a aby ji praktikovali. Poznání získané tímto způsobem nezůstane na pouhé abstraktní rovině, ale je chápáno jako něco, co musí být realizováno v akci (čl. 236 236). 9 Na Koncilu pak ovlivnila základní dynamiku Gaudium et spes (srov. především GS 4), 10 ale např. i očekávání, která Koncil vložil do role diecézních pastoračních rad: Úkolem této (diecézní pastorační) rady bude zkoumat vše, co souvisí s pastoračním působením, radit se o tom a vyvozovat praktické závěry (ChD 27). Teologie osvobození Později se metoda vidět-soudit-jednat skrze rozšíření hnutí křesťanské dělnické mládeže a Katolické akce dostala do Jižní Ameriky, kde byla široce přijata a dále modifikována jak teologií osvobození, tak latinskoamerickou biskupskou konferencí (Medelín 1968, Puebla 1979). Tato latinskoamerická kontextualizce metody především zdůraznila nutnost aktérů teologického zkoumání vstoupit do situace chudých a utlačovaných a zkoumat, posuzovat a proměňovat tuto situaci zevnitř. Tuto adaptaci můžeme vyjádřit např. takto: 11 Reflexe víry Metody Profesionální teologie osvobození Sociálně-analytické zprostředkování Hermeneutické zprostředkování Praktické zprostředkování Pastorační teologie osvobození Lidová teologie osvobození Před-teoretická angažovanost Vidět Soudit Jednat Konfrontace: Evangelium - Život Praktická životní angažovanost na straně chudých Metody a roviny teologie osvobození podle Leonardo a Clodovise Boffa 12 6
Regelkreismodel Rolfa Zerfaße Přes Latinskou Ameriku se inspirace zmíněného trojkroku vrátila zpět do Evropy a pod tlakem na objektifikaci teologie prodělala různá vědecká přizpůsobení, která většinou sledují základní dynamiku Cardijnova trojkroku, ale snaží se jej vědecky objektivizovat ve sledu: vědecká situační analýza posouzení ve světle tradice, církevní sociální nauky a teologie do praxe orientované koncepty jednání. Jedním z příkladů je tzv. Regelkreismodel Rolfa Zerfaße (1974): 13 Praxe 1 2 1 3 4 platná tradice 5 situační analýza 6 7 8 9 13 prakticko-teologická teorie 12 10 11 Praxe 2 Regelkreismodel podle Rolfa Zerfaße 14 Jestliže se stará praxe (Praxe 1) ocitne v krizi a samozřejmá opora (2) o platnou tradici (4) problém spíše zesiluje, než řeší, nastává dříve či později nutnost přesné, metodami sociálních věd realizované situační analýzy (6) této původní praxe (3). Tato situační analýza ještě sama o sobě neprodukuje žádné návody k jednání, protože musí být nejprve konfrontována s platným nárokem tradice (5). Dále se pak hledá konvergence plynoucí z tvůrčího napětí mezi nárokem platné tradice ( má být ) a situační analýzou ( je ) a ze které lze na základě teologické (7) a humanitně-vědní (8) reflexe vyčíst nové impulsy k jednání. Toto je úkolem utváření prakticko-teologické teorie (9). Tato teorie musí zformulovat předpoklady a oblast platnosti hledaných impulsů k jednání (10), popřípadě určitého prakticko-teologického konceptu (11) pro novou praxi (Praxe 2). Následná zkoumání, tj. analýzy nové praxe (12), mohou tento prakticko-teologický teoretický rámec dále precizovat; zároveň však může být případně také ukázáno nové, prohloubené porozumění dosavadní tradici (13), protože se změnil horizont porozumění. 15 7
Církevní futurologie Paula M. Zulehnera Zerfaßův model dále rozvíjí rakouský teolog Paul Michael Zulehner (1989). 16 Hlavní přínos této metody spočívá v tom, že klade důraz, resp. vytváří prostor, pro nutné stanovení teologických (biblických) kritérií pro křesťanskou praxi, čímž stanovuje pro křesťanskou praxi jasné cíle. Kriteriologie: První krok kriteriologie je stanovením kritérií (cílů) pro křesťanskou praxi, která vycházejí zejména ze Zjevení, tzn. z Písma, a dále i z tradice a další teologické reflexe. Za základní kritérium, resp. cíl, pro křesťanskou praxi je považováno Ježíšem předané poslání hlásat evangelium, od kterého se odvozují další dílčí kritéria nebo cíle (např.: spravedlnost, mír, osvobození, život, lid Boží). Protože se kulturní kontext neustále mění, i formulace těchto cílů se musí stále přizpůsobovat situaci. Kairologie: Každé církevní jednání je vztaženo ke konkrétní situaci či praxi. Ta je zkoumána pomocí metod humanitních věd a reflektována na základě kritérií: jsou zkoumána znamení času, od toho kairologie (kairos = příhodný čas). Těm je pak dán dle stanovených kritérií a cílů teologický výklad. Praxeologie: Na tento výklad pak navazuje nová praxe, resp. její návrh praxeologie, jež může často nabýt podobu prorocké kritiky současné praxe, pokud není zaměřena na hlavní cíl a neodpovídá současné situaci. Fundamental Practical Theology Dona Browninga Klíčovým dílem, které mně osobně otevřelo obzory takto zaměřené novější praktické teologie, bylo dílo amerického autora Dona S. Browninga, A Fundamental Practical Theology: Descriptive and Strategic Proposals (1991). 17 V této knize Browning shrnuje vývoj teologie v 70. a 80. letech minulého století a navrhuje vnímat teologii jako celek, ve všech jejích disciplínách a v jejím vlastním jádře, jako výsostně praktickou. 18 Centrálním v jeho přístupu je tradiční aristelovský pojem praktické moudrosti či praktického rozumu (fronésis, na rozdíl od theoria a techné), 19 který aplikuje na místní komunity věřících. Praktický teolog má těmto komunitám pomáhat tuto praktickou moudrost odkrývat a s její pomocí korigovat vlastní pastorační praxi. 20 Teologii jako celek pak Browning navrhuje chápat jako fundamentální praktickou teologii, která v sobě zahrnuje čtyři podřazené a na sebe navazující pohyby, které Browning nazývá takto: 21 deskriptivní teologie (tj. hutný popis situace viděný očima věřícího teologa jakožto účastníka zkoumaných procesů zaměřující se na zachycení především těchto pěti rovin praktického myšlení přítomných ve zkoumané situaci: teologických horizontů či vizí; praktických důsledků pro život z vyznávané víry; různých tendencí a potřeb účastníků zkoumaných procesů; životního či sociálního prostředí; rozličných rolí a s nimi spojených pravidel a prostředků jednání); historická teologie (tj. pokračování kritické reflexe témat, které vyplynuly z deskriptivní teologie, a to na základě odpovídajících normativních textů bible, vyznání víry, tradice a učení církve); systematická teologie (tj. normativní, kritický a tvůrčí myšlenkový proces dialogu mezi teologickými pozicemi přítomnými v dané pastorační praxi a teologickými pozicemi vyčtenými z normativních textů s cílem nalézt splynutí významových horizontů těchto pozic a dodat argumenty pro platnost této nové syntézy zdůvodňující nový způsob jednání); strategická praktická teologie (tj. formulování konkrétních způsobů a cest praktického uskutečnění toho, na čem praktická teologická reflexe pracovala v průběhu celého výše naznačeného procesu). 8
3. SYSTEMATICKÁ REFLEXE Method in Theology Bernarda Lonergana Jedním z klíčových systematicko-teologických východisek pro pochopení metodologie dnešní praktické teologie, zvláště v jejím anglosaském vydání, je dílo kanadského teologa Bernarda Lonergana a obzvlášť jeho poslední kniha Method in Theology (1971). 22 Klíčovým je zde pochopení Lonerganova pojetí objektivity jakožto autentické subjektivity, k níž se lze blížit tím, že vnímáme, chápeme, reflektujeme a respektujeme základní strukturu a proces vědomí, myšlení a poznávání spočívající ve čtyřech na sebe navazujících rovinách zahrnujících čtyři odpovídající imperativy : 23 experiencing (zakoušení; empirická rovina; Buď vnímavý! ) understanding (porozumění; intelektuální rovina; Buď chápavý! ) judging (posouzení; racionální rovina; Buď uvážlivý!) deciding (rozhodování; odpovědnostní rovina; Buď zodpovědný! ) Dalším důležitým vhledem do teologické práce byl pro mě Lonerganův přístup k dělení teologie na různé specializace. Lonergan rozlišuje mezi třemi přístupy k tomuto dělení: 24 1) podle druhů zkoumaných dat ( oblastní dělení : např. biblická studia Starého či Nového zákona, patristická studia, studium středověké teologie apod.); 2) podle různých způsobů klasifikace výsledků zkoumání ( oborové dělení, např. textová kritika, literární kritika, lingvistika, historie, fundamentální teologie, dějiny dogmatu apod.); 3) podle různých fází procesu od zkoumání vstupních dat ke komunikaci výsledků celého procesu ( funkční dělení ). Lonergan pak navrhuje osmidílné členění celého procesu teologického zkoumání ve smyslu výše zmíněného třetího přístupu. 25 Těchto osm funkčních specializací (functional specialties) je navíc rozděleno do dvou čtveřic 26 odpovídajících výše uvedeným čtyřem rovinám vědomí a myšlení a od sebe oddělených nutností či předpokladem osobní křesťanské obrácení (conversion) zkoumajícího subjektu: 27 První, vzestupná fáze teologického procesu (tzv. zprostředkující teologie, auditus fidei): 1) výzkum (odpovídá empirické rovině zkušenosti) zpřístupňuje data relevantní pro teologické zkoumání; 2) interpretace (odpovídá intelektuální rovině porozumění) zprostředkovává porozumění, co tato data znamenají; 3) historie (odpovídá racionální rovině posouzení) nám říká, kde, kdy, co kdo udělal či prožil a jaký to přineslo výsledek; 4) dialektika (odpovídá odpovědnostní rovině rozhodování) kriticky zkoumá to, co je v dějinách křesťanského myšlení rozporuplné, snaží se zformulovat celkové porozumění těmto konfliktům a jejich vnitřním předpokladům a stanovuje, kde jsou tyto různé pohledy nesmiřitelné, kde komplementární a kde jsou výsledkem postupného růstu. 9
Druhá, sestupná fáze teologického procesu (tzv. zprostředkovaná teologie, intellectus fidei): 5) základy (odpovídají odpovědnostní rovině rozhodování) se formulují do té míry, do jaké se stává explicitní životní osobní křesťanská konverze zkoumajícího subjektu a v jejím světle také křesťanská konverze zkoumaných komunitních dějů, osvětlují konflikty zkoumané v dialektice a nabízejí tak horizont, uvnitř kterého může být pochopen smysl zkoumané nauky); 6) doktríny (odpovídají racionální rovině posouzení) vyjadřují posouzení faktů a hodnot ve světle základů v různých oblastech teologie (dogmatické, morální, asketické, mystické, pastorální apod.); 7) systematika (odpovídá intelektuální rovině porozumění) se pokouší odpovídat na otázky vzniklé z formulace doktrín a nabízet odpovídající ucelené systémy pro jejich pochopení, pro odstranění zdánlivých rozporů a pro prohloubení do roviny života a spirituality; 8) komunikace (odpovídá empirické rovině zkušenosti) se zabývá teologií v jejích vnějších vztazích, např. vztahem k ostatním disciplínám, komunikací s dnešními myšlenkovými proudy a kulturami a různými způsoby a médii zprostředkování křesťanské zvěsti. Pro systematické pochopení metody praktické teologie je zde důležitý Lonerganův důraz na nezbytnou plynulou návaznost jednotlivých fází zkoumání na sebe navzájem a klíčovou roli osobní křesťanské konverze zkoumajícího subjektu především pro sestupnou část teologického procesu. Na první pohled by se mohlo zdát, že obor, který nás zde nejvíce zajímá, praktická či pastorální teologie, bude patřit do Lonerganovy osmé specializace, komunikace. Avšak takovéto ztotožnění by vypovídalo o nepochopení rozdílu mezi klasickým dnešním oborovým dělením a Lonerganovým funkčním dělením. Všechny Lonerganovy funkční specializace jsou svým způsobem aplikovatelné na jakýkoli teologický obor, včetně praktické či pastorální teologie, či dokonce na jakoukoli jinou interpretační vědu. 28 Hermeneutika mystéria Ctirada V. Pospíšila Další důležitou perspektivu do hledání přiměřené metody pro praktickou teologii je dílo Ctirada V. Pospíšila Hermeneutika mystéria: Struktury myšlení v dogmatické teologii (2005). 29 Toto dílo totiž obsahuje výzvu k tomu, abychom teologii jako celek, včetně prakticko-teologického zkoumání, vnímali jako participaci na životě Trojjediného, 30 protože, jak je to vyjádřeno v (dle mého) klíčovém konstatování celého díla, nejsme to my, kdo se zmocňuje Božích pravd a Nejvyššího, nýbrž je to sám Trojjediný, kdo uchvacuje nás, což teologii činí, na první pohled paradoxně, vědu povýtce svobodnou. 31 Přesto, že Pospíšil svoji práci psal především z hlediska systematické či dogmatické teologie, základní zde zdůrazňované principy, autorem souhrnně nazývané hermeneutika mystéria, jsou platné pro celou oblast teologie. 32 Z metodologického hlediska klíčovým je zde jak důraz na osobní spiritualitu jako součást teologovy práce (u Lonergana vyjádřený výše zmíněným důrazem na nezbytnost osobního obrácení), tak i (u Lonergana ne příliš rozvinutý) 33 důraz na christologické a trinitární principy myšlení 34 v srdci jakéhokoli teologického oboru. V neposlední řadě pak byl pro mě, zaměřujícího se na obor spirituality a praktické teologie, velmi důležitý a orientující Pospíšilův důraz na organický a obousměrně se obohacující vztah vzájemné závislosti mezi systematickou teologií a spiritualitou či mezi systematickou teologií a ostatními 10
teologickými disciplínami (včetně praktické teologie). 35 Obecně je tento vztah podle Pospíšila podmíněn vztahem mezi ortodoxií a ortopraxí charakterizovaným trvalou oscilací : od původní nereflektované ortopraxe, přes reflektovanou ortopraxi, čili ortodoxii, po budoucí hlubší ortopraxi ve světle předchozí reflexe. 36 Co se týče vztahu dogmatické či systematické teologie a ostatních teologických disciplín, Pospíšil jej chápe jako různé varianty hermeneutického kruhu a vzájemného prostupování. 37 Vzhledem k praktické či pastorální teologii konstatuje, že tyto obory na jedné straně dodávají systematickým teologům důležitá data o kultuře a způsobu života lidí žijících v kontextech, o kterých se daná systematická práce zajímá, na straně druhé je pak sama zaměřena na prohloubené hlásání, katechezi či popularizaci pravd víry. 38 Novější německá prakticko-teologická literatura Další důležitou orientaci lze najít v novějších dílech německých autorů, např. ve sborníku Praktische Theologie: Bestandsaufnahme und Zukunftperspektiven (2005) 39 Zde uvedeme jen souhrn impulsů, které tento sborník směřuje k dnešní a zítřejší praktické teologii: Manfred Belok praktická teologie rozvíjející vnímavost pro znamení doby Rainer Bucher praktická teologie obsahující i tvůrčí konfrontaci naší existence a evangelia Norbert Mette ekumeničtější a sebevědomější praktická teologie jako nástroj reformy církve Paul M. Zulehner interdisciplinární praktická teologie zakořeněná ve spiritualitě rozlišování Erkenntnis und Methode in der Praktischen Theologie Stephanie Kleinové Posledním a svým způsobem výše uvedené důrazy shrnujícím pramenem pro orientaci v základních cílech a přístupech dnešní praktické teologie, který zde představím, je studie Stephanie Kleinové Erkenntnis und Methode in der Praktischen Theologie (2005). 40 Jako klíčový a vše ostatní pronikající postoj představuje Kleinová první odstavec Gaudium et spes, o kterém říká: Žádný jiný text není tak často citován jako tento, když se jedná o reflexi sebeporozumění katolické praktické teologie. Jeho široké přijetí ukazuje, jak intenzivně se základní teologický úmysl Koncilu, který v těchto větách našel svůj programový výraz, stal konstitutivním pro sebepochopení praktické teologie. 41 Radost a naděje, smutek a úzkost lidí naší doby, zvláště chudých a všech, kteří nějak trpí, je i radostí a nadějí, smutkem i úzkostí Kristových učedníků, a není nic opravdu lidského, co by nenašlo v jejich srdcích odezvu. Jejich společenství se totiž skládá z lidí, kteří jsou sjednoceni v Kristu, při svém putování do Otcova království jsou vedeni Duchem svatým a přijali zvěst o spáse, kterou mají předložit všem. Proto také toto společenství cítí, že je opravdu těsně spjato s lidstvem a jeho dějinami (GS 1). Kleinová shrnuje koncilní výzvy dnešní pastoraci a potažmo i dnešní praktické teologii takto: (a) uvědomění si nového určení oblasti zájmu praktické teologie spočívající v příklonu ke konkrétním, živým, jedinečným lidem, především k chudým a jakkoli trpícím, a jejich radostem a bolestem; (b) potřeba rozvinout odkrývající, vnímavý, participující, či dokonce soucitný základní postoj bezpodmínečné úcty ke konkrétním lidem uvnitř jejich konkrétních situací realizující se ve vědecky podložených participativních přístupech výzkumu; 11
(c) potřeba rozvinout metodologicky podpořenou vnímavost pro mnohotvárné formy praxe víry, které se nekryjí pouze s praxí institucionalizované církve, ale nacházejí se jako kvas také v praxi následování jednotlivých věřících, rodin či místních komunit. 42 Kleinová pak reflektuje historii přejímání Cardijnova trojkroku na akademické půdě a tvrdí, že ačkoli se na první pohled může zdát, že základní dynamika byla v celém tomto procesu adaptace zachována, nastaly zde některé závažné posuny, jako např. vymizení věřícího subjektu, ztráta pojítka mezi jejími třemi částmi a umělá objektivizace rozměru víry. 43 Podle Kleinové je třeba v metodologii praktické teologie rozlišovat: 44 metody podporující konkrétní oblasti pastorační praxe (zde již byl v rozhovoru s humanitními vědami rozvinut a prakticko-teologicky reflektován poměrně široký repertoár, jako např. metody pastýřské, poradenské či diakonické služby, křesťanského vzdělávání, katecheze, organizačního rozvoje, kázání, evangelizace apod.) metody prakticko-teologického získávání dat z praxe a metody utváření teorií o praxi (zde se situace teprve postupně vyjasňuje; mnozí si při své práci poslouží metodami přejatými ze sociálních věd nebo svá data čerpají přímo z různých sociologických analýz, inspirativní je také výměna s různými fenomenologickými a estetickými přístupy) základní metodickou strukturu celkového procesu prakticko-teologické práce (v německé jazykové oblasti a v latinskoamerické teologii osvobození se jako základní metodická struktura téměř všeobecně prosadila nějaká modifikovaná podoba trojkroku vidět soudit jednat, v anglosaském světě převažuje vliv Bernarda Lonergana a Dona Browninga) 4. SHRNUTÍ REFLEXE V této druhé části našich metodologických úvah jsme naše předchozí zkušenosti a koncepty praktické teologie konfrontovali s historickými a systematickými prameny. Zjistili jsme podstatnou pluralitu v pojetí praktické teologie, a to jak v diachronní, tak synchronní perspektivě. Na druhou stranu lze také konstatovat určitý všeobecný konsensus, který charakterizuje praktickou teologii dneška: konstruktivně-kritická teologická reflexe života křesťana v dnešní společnosti induktivně vycházející z konkrétní jedinečné situace zkoumající tuto situaci pohledem víry zkoumajícího subjektu vracející se zpět do praxe s cílem pomoci tuto praxi ovlivnit pracující v dialogu s ostatními teologickými disciplínami rozvíjející se v dialogu s ostatními humanitními vědami rozlišující metody výzkumu situace, celkovou metodickou stavbu a metody podporující praxi: o svědectví: homiletika, misiologie, katechetika; o služba: poimenika (pastorálka v úzkém slova smyslu), diakonika; o slavení: liturgika, mystagogika, hymnologie; o společenství: církevní vedení a řízení, praktická ekleziologie, církevní právo apod. 12
C. Návrhy některých pracovních konceptů 1. AKADEMICKÁ PRAKTICKÁ TEOLOGIE Metodologie praktické teologie podle Stephanie Kleinové Předchozí historicko-systematickou reflexi lze považovat za určité vymezení prostředí, ve kterém se praktická teologie chce dnes pohybovat. Každý vědecky zakotvený proces zkoumání však navíc k tomu potřebuje i určité přesnější vymezení základních souvztažností, tedy určitou základní metodickou strukturu či kostru. Protože struktura navržená Stephanií Kleinovou v její již dříve představené práci 45 zcela odpovídá většině výše načrtnutých metodologických východisek, představíme si jí zde podrobněji jako důležitou inspiraci pro další metodologický rozvoj praktické teologie i pro osobní práci. Samozřejmě, že každé grafické znázornění zároveň s sebou nese nutnou redukci reálné komplexity věci, a tím i nebezpečí určitého zkreslení. Přesto tento náčrt metodické struktury považuji za důležitou pomůcku pro svoji práci a snad i pro čtenáře, kterému může usnadnit porozumění určité její vnitřní dynamice. Život a víra zkoumajícího subjektu v socio-historických kontextech PRAXE 1 volby, zájmy, otázky, cíle PRAXE 2 SUBJEKT teolog / teoložka humanitní vědy filosofie teologické disciplíny reflexe v horizontu přítomnosti v horizontu tradice VÝZKUM v horizontu víry PRAKTICKÁ TEOLOGIE diskuse reflexe tvorba teorie dialog a spolupráce humanitní vědy filosofie Tradice metody tvorby teorie zkoumání života, víry, inovativní praxe metody pastorační praxe koncepty podporující praxi spolupráce pastorační pracovníci metody získávání dat PRAXE 1 zkušenosti, procesy utrpení a jednání, významy, hodnoty PRAXE 2 Život a víra lidí v jejich socio-historických kontextech Pracovní model metodického procesu v praktické teologii (Stephanie Klein) 46 13
Legenda ke schématu: 47 Spodní šedý pruh představuje oblast zájmu praktické teologie, přičemž cílem jejího působení je posun od původní Praxe 1 k proměněné Praxi 2 (která pak zas může být předmětem zkoumání a situační analýzy, aby v ní byla potvrzena účinnost či neúčinnost navrhovaných pastoračních konceptů. V našem případě se zde jedná o celou oblast služby farních pastoračních rad v české církevní provincii. Dvě široké šipky uprostřed nad spodním pruhem představují dvě centrální oblasti úkolů praktické teologie: zkoumání zkušeností, jednání a víry konkrétních lidí či skupin (vzestupná šipka zkoumání života, víry, inovativní praxe ) a rozvoj koncepcí podporujících pastorační praxi (sestupná šipka koncepty podporující praxi ): o Vzestupná oblast empirického výzkumu praxe služby farních pastoračních rad, pro kterou lze používat různé základní metodické strategie a metody tvorby teorie, stejně jako jednotlivé metody získávání dat. o Sestupná oblast konceptů pro novou pastorační praxi pastoračních rad vyplývajících z celého prakticko-teologického procesu často doplněná o návrh několika metod či pomůcek pro podporu této nové praxe. Ve své teoretické dimenzi je praktická teologie ve stálém rozhovoru s jinými teologickými disciplínami a s dalšími vědními obory. To je znázorněno dvěma boxy vlevo a vpravo od centrálního boxu praktické teologie : o Levý box ( teologické disciplíny ) znázorňuje obousměrnou komunikaci mezi praktickou teologií a ostatními teologickými disciplínami (které samy vedou vlastní dialog s humanitními vědami a filosofií). Praktická teologie tyto teologické disciplíny zásobuje analýzami současné situace ( reflexe v horizontu přítomnosti ), zatímco ony jí dodávají teologické poznatky relevantní k jejím oblastem zájmu ( reflexe v horizontu tradice ). o Pravý box ( humanitní vědy a filosofie ) znázorňuje obousměrnou komunikaci a spolupráci mezi praktickou teologií a humanitními vědami či filosofií ( dialog a spolupráce ). S těmito vědami praktická teologie spolupracuje na řešení otázek budoucnosti lidstva, případně se zapojuje i do sporu o definici reality. Ze strany humanitních věd může kriticky absorbovat výsledky vědeckých výzkumů z této oblasti. Biblická a církevní tradice a jí odpovídající církevní učení (box Tradice ) je praktické teologii zprostředkovávána prostřednictvím jiných teologických disciplín. Zároveň je však toto poselství evangelia v bezprostředním a obousměrném kontaktu s konkrétní praxí uprostřed zkoumané situace, takže se může stát předmětem našeho empirického zkoumání. Konstitutivní místo v prakticko-teologickém výzkumném procesu má zkoumající subjekt dotyčného teologa či teoložky (box subjekt spolu s celým horním šedým pruhem). Teologické znalosti, teologické schopnosti, znalosti humanitních věd, ale také všechno, z čeho se skládá běžný osobní život této osoby včetně jejího socio-historického kontextu, finančních, lokálních či časových limitů, subjektivní víry, teologických preferencí a přesvědčení a osobních schopností, to vše spoluurčuje výsledné získané poznatky a způsob utváření výsledné teorie. Působením praktické teologie se má proměňovat nejen praxe v rámci zkoumané situace, ale v rámci výzkumného procesu se často mění i postoj či jednání vlastního zkoumajícího subjektu (to je zachyceno v horním šedém pruhu opět hesly Praxe 1 a Praxe 2 ). Ústřední box ( praktická teologie ) je místem, kde se všechny výše zmíněné procesy setkávají v plodné tvůrčí syntéze ( diskuse, reflexe, tvorba teorie ), ze které pak vyplývají výsledné koncepty podporující praxi. 14
Základní strategie výzkumu a tvorby teorie Jestliže metodologická východiska spolu s inspiracemi pro vymezení vlastního oboru praktické teologie byla přirovnána k prostředí a výše načrtnutá základní metodická struktura ke kostře celého procesu, v jeho průběhu je také zapotřebí udržovat určitý celkový směr, v čemž nám může pomoci orientační směrovka či základní strategie výzkumu a způsobu utváření výsledné teorie. Takových základních strategií či přístupů se z oblasti sociálních věd nabízí poměrně hodně, jako např. případová studie, etnografický přístup, fenomenologické zkoumání, historický výzkum, akční výzkum, evaluační výzkum apod. 48 Jedním z těchto přístupů je také strategie výzkumu nazvaná grounded theory, kterou Stephanie Kleinová ve své, zde již hojně citované studii hodnotí jako přístup v mnohých aspektech odpovídající požadavkům, které od metody používané v rámci praktické teologie očekáváme: 49 Název této strategie, grounded theory (někdy překládaný jako zakotvená teorie ), může být trochu matoucí, protože to, co označuje, není nějaká specifická teorie, ale určitý specifický, empiricky zakotvený způsob utváření teorie o zkoumané sociální realitě, neboli, jak ji charakterizují její původci, 50 způsob odkrývání teorie na základě dat. 51 Základním a charakterizujícím důrazem této výzkumné strategie je intenzivní vtažení zkoumajícího subjektu do procesu utváření teorie a snaha, aby tento proces byl v úzkém kontaktu s daty získanými během výzkumu (byl v nich zakotven ). Další charakteristikou grounded theory je důraz na otevřený začátek. Výzkum nezačíná nějakou předem danou hypotézou, kterou je třeba ověřit, či otázkami, které je třeba zodpovědět, ale začíná tak říkajíc s otevřeným hledím : Na počátku je pouze vymezení oblasti zájmu a to, co se uvnitř této oblasti ukáže jako relevantní a důležité, to se objeví teprve v průběhu výzkumu. Podobně i přesnější ohraničení dané problematiky, volba konkrétních použitých metod získávání dat, určení dalšího směru výzkumu či formulace konkrétních výzkumných otázek se děje teprve v průběhu výzkumného procesu. Tím je kromě jiného zajištěna silná relevance teorie vzešlé z takovéhoto přístupu vůči praktickému uplatnění v dané oblasti. 52 Třetí zásadní charakteristikou grounded theory je pojem saturace generované teorie. Proces sběru dat je uzavřen, jestliže další data nepřispívají k dalšímu vývoji teorie (teorie je saturována ). Obvykle se během výzkumného procesu počítá s vícenásobným vstupem do terénu, data jsou mezi těmito vstupy průběžně analyzována, přičemž výsledky této analýzy opět ovlivňují další zaměření výzkumu. 53 Konkrétní metody získávání dat V rámci základní výzkumné strategie inspirované grounded theory je samozřejmě možné a nutné používat další konkrétní metody pro získávání dat a informací o dané oblasti zájmu. V rámci prakticko-teologického výzkumného procesu může jít především následující metody: 54 dotazník (sondážní či orientační, s otevřenými otázkami) interview (strukturovaný, nestrukturovaný, neformální, narativní, skupinový) pozorování (úplný participant, pozorovatel jako participant, participant jako pozorovatel) dokumenty (veřejné, úřední, archivní, masmédia, soukromé, virtuální) 15
2. MODELY PASTORAČNÍ REFLEXE VHODNÉ PRO PASTORAČNÍ PRAXI Vidět Soudit Jednat Metodu vidět-soudit-jednat lze považovat za základní přístup k praktické pastorační reflexi. Základní popis metody viz výše v části B. 2: Příklady jednotlivých modelů. Na tuto metodu přímo či nepřímo navazují mnohé další. Teologická reflexe podle Roberta Kinasta 55 Jeden z příkladů mnohých modelů tzv. teologické reflexe, často velmi příbuzných k předchozímu vidět-soudit-jednat modelu: 56 Volba konkrétní pastorační zkušenosti Popis vybrané pastorační zkušenosti Vstup a znovuprožití dané pastorační zkušenosti Učení se ve světle této zkušenosti a dalších pramenů Realizace nově získaných vhledů v pastorační praxi Method in Ministry podle manželů Whiteheadových 57 Další z modelů je založený na zdůraznění třech zdrojů naslouchání či třech různých hlasů ve společné konverzaci (tradice, kultura a zkušenost), které nutně stojí v centru naslouchací fáze celého reflektivního procesu v oblasti pastorační služby. Tyto hlasy jsou pak, v reflexivní fázi procesu, uvedeny do vzájemného tvůrčího rozhovoru, aby bylo nakonec možné hledat konkrétní a realistické pastorační odpovědi v plánovací fázi procesu pastorační reflexe (viz diagram). Náboženská TRADICE Okolní KULTURA Reflektovaná pastorační ZÁLEŽITOST Individuální a komunitní ZKUŠENOST Grafické vyjádření metody teologické reflexe v pastoraci manželů Whiteheadových 16
Social Analysis podle Joe Hollanda a Petera Henriota 58 Mnohé přístupy doplňují klasické tři kroky pastorační teologické reflexe ještě krokem čtvrtým, který doplňuje popis konkrétní situace její hlubší organizační či sociální analýzou. Zde je jeden z příkladů: Fundamental Practical Theology Dona Browninga V části B. 2 popsaný přístup Dona Browninga lze v menších rozměrech používat i pro praktickou pastorační reflexi. Na jednom místě své knihy Browning uvádí příklad vlastního experimentu, který prováděl se svými studenty v rámci úvodu do praktické teologie: 59 Každý z nich si měl v rámci své seminární práce vybrat nějakou součastnou, pro ně živou otázku či problém z oblasti pastorace či křesťanského života obecně. Jako náznak prvního pohybu, deskriptivní teologie, měl pak každý z nich za úkol tuto zvolenou oblast prozkoumat pomocí osobního interview s někým, kdo se touto oblastí zabývá, a podrobně ji pak popsat. Druhý pohyb, historická teologie, zde byl zastoupen výběrem dvou relevantních knih a jejich recenzí. Třetí pohyb, systematická teologie, zde byl naznačen úkolem načrtnout témata z této četby relevantní k popsané zkušenosti a uvést je do dialogu s touto zkušeností. Čtvrtý pohyb, strategická praktická teologie, zde byl iniciován úkolem napsat praktické závěry a doporučení z tohoto zkoumání adresované tomu člověku, se kterým studenti vedli vstupní interview. 17
Pastorační plánování či rozlišování 60 Níže uvedený diagram představuje určitou myšlenkovou pomůcku pro vedoucí různých služeb ve farnosti či organizátory akcí. Model je nesen myšlenkou, že v základu dobrého vedení pastorační či charitativní služby nebo organizace jakékoli akce je vědomí napojení na společné poslání a vizi farnosti jako celku, se kterým pak koresponduje formulace poslání (úkolu) a vize (cíle) té které služby či akce. Kolem tohoto jádra se pak točí praktické kroky na cestě k cíli. V symbolice putování je to nalezení samotné cesty či směru (manažersky řečeno priority, tj. na co se budeme zaměřovat především), učinění konkrétních kroků na této cestě (potřebné nástroje, tj. jaké konkrétní projekty, akce, úkony apod. jsou potřeba) a obstarání zásob nutných ke zdárné realizaci této cesty (nutné zdroje, tj. potřebné finanční, materiální a personální zabezpečení). Obvodová kružnice pak může pomoci k ještě podrobnějšímu uvažování, které plyne z pojmenování si celkového poslání a vize: CO máme dělat především (strategie), JAK to můžeme uskutečnit (taktika), KDO uskuteční jednotlivé kroky (delegování úkolů), KDY budou jednotlivé kroky realizovány (implementace) a PROČ se to či ono podařilo či nepodařilo (evaluace). Z toho pak opět plyne otázka v dalším kole spirály, na CO je třeba se zaměřit příště či v dalším období atd. Evaluace PROČ? Strategie CO? Implementace KDY? Taktika JAK? Delegace KDO? Model pastoračního plánování založený na centralitě poslání a vize farnosti či komunity 18
Takto inspirování si pak můžeme na základě pečlivého naslouchání mnohotvárnosti hlasů v našem pastoračním prostoru uprostřed tvůrčího rozhovoru a modlitby klást např. následující klíčové otázky: Situace (Kde jsme nyní? Z jakých zdrojů života čerpáme?) Poslání (Kým jsme jako církev? Jakou službu životu od nás očekává Bůh?) Vize (Kam chceme dojít? Jak bude vypadat naše diecéze za 10 let, když bude naplno žít své poslání uprostřed dnešního světa?) Priority (Na co se chceme zaměřit? Jaké zdroje života rozvineme v nejbližší době?) Nástroje (Jak toho dosáhnout? Jak se těmto zdrojům života otevřeme?) Zdroje (Jaké dary a prostředky k tomu již máme? Co je třeba se naučit, získat či si vyprosit?) Teprve na základě citlivého, ale důsledného kladení těchto klíčových otázek pak může probíhat vlastní služba doprovázení pastorační proměny či služba pastoračního rozlišování. Tak se také může celý proces pastorační proměny stát skutečnou ikonou, tj. prostorem proměny církve uskutečňující se na základě setkání s Božím tajemstvím uprostřed dnešního světa. Appreciative Inquiery 61 Další z těchto modelů vychází z přístupu zvaného Appreciative Inquiry (zkr. AI, dosl. oceňující zkoumání ), 62 který zdůrazňuje nutnost odkrývat především zdroje života a pozitivní sny, navazovat na ně a hledat odvážné cesty k jejich rozvinutí (viz následující graf): 1. ODKRÝVÁNÍ Co dává život? (To nejlepší, co je za námi, mezi námi a kolem nás) Oceňující zkoumání 4. PŘETVÁŘENÍ Jak to uskutečníme? (Uschopňování, učení, plánování, improvizace) Stálá transformace 0. ZAMĚŘENÍ Co je pro nás důležité? (Jaké specifické oblasti toužíme rozvinout) Určení oblastí zkoumání 2. SNĚNÍ Kam život ukazuje? (Po čem touží okolní svět, my sami a Bůh) Rozvíjení vize 3. NAVRHOVÁNÍ Co z toho uskutečníme? (Provokativní návrhy kroků k ideální podobě organizace) Rozlišování cesty Proces organizační proměny zvaný Appreciative Inquiry 19
Za velmi inspirativní pro pastorační praxi lze považovat v předchozím grafu znázorněný čtyřfázový proces používaný v AI ( ODKRÝVÁNÍ pozitivního v minulosti i přítomnosti - SNĚNÍ o ideální budoucnosti - NAVRHOVÁNÍ odpovídajících struktur - PŘETVÁŘENÍ do nové podoby), stejně jako důraz na důležitost jazyka a přístupu oceňujícího pozitivní rozměry a důvěřujícího jejich síle pro překonání negativních či důraz na vhodnost intenzivní počáteční iniciace procesů změny pomocí organizace co nejvíc zainteresovaných lidí zahrnujícího shromáždění ( Summit AI ) doplněného osobními rozhovory a prací v malých skupinách. Všechny tyto postupy se zdají být velmi vhodné především tam, kde panuje nedůvěra, velký strach ze změny a každá negativní kritika či diagnostická analýza situace se považuje za osobní útok či ohrožení tradice. Za velmi důležitý pro praktickou pastorační reflexi lze také považovat důraz AI na vyváženost kontinuity (stability, návaznosti, tradice, respektu k trvalým hodnotám) a novosti (otevřenosti novému, experimentování, vnímavosti pro nové potřeby) v citlivém procesu transformace (vyvážené zvládání procesu změny). V naší praxi často vnímáme konflikt mezi přílišným či jednostranným důrazem na kontinuitu a přílišným či jednostranným důrazem na novost. Procesy pastorační transformace však musí respektovat obojí a snažit se obojímu vytvořit dostatečný prostor, aby bylo možné učit se nahradit konflikt tvůrčím doplněním. Trojiční kompas Christiana Schwarze 63 Podobně jako Boží trojiční tajemství není ve svém vnitřním společenství uzavřeno samo do sebe, ale láskyplně se otevírá vůči zraněnému stvoření v poslání Syna a Ducha, tak i posláním církve je být ikonou Trojice, aby, jak říká nový katechismus, celé lidstvo vytvořilo jeden Boží lid, srostlo v jedno tělo Kristovo a bylo vybudováno v jeden chrám Ducha svatého (KKC 776). Užitečným nástrojem pro mapování konkrétní situace i pro její následnou reflexi ve světle tohoto trojičního pohledu může být model nazvaný jeho autorem Christianem Schwarzem trojiční kompas. Tato pomůcka používá symboliku tří barev, které vyjadřují tři různé způsoby zjevení v dějinách spásy a jim odpovídající obrazy církve, tři základní tendence lidského života, tři teologické proudy v církvi a tři související nebezpečí: Stvořitelská zelená (barva přírody): zjevení skrze stvoření (Stvořitel, Bůh nad námi, stvoření, spravedlnost, církev jako Boží lid či společnost ), které je společné všem náboženstvím i všem rozumně myslícím lidem (důraz na racionalitu, vědu, dialog se společností, toleranci, politiku, kulturu, moudrost, reformu, sociální spravedlnost či charitu); reflexivní tendence zdůrazňující informaci (důraz na rozum či hlavu); v církvi tomu odpovídají různé liberální či reformní směry; v izolaci tyto důrazy sklouzávají k nekritickému přejímání všech možných duchovních proudů (synkretismus). Kristovská červená (barva oběti): zjevení skrze kříž (Ježíš, Bůh mezi námi, vykoupení, pravda, církev jako tělo Kristovo či organizace ), ve kterém nám Bůh jednoznačně ukázal, kým pro nás je a jaká je cesta spásy (důraz na Boží slovo, tradici, etické zásady, vydanost, věrnost, evangelizaci, pastýřskou službu, učednictví, řád či svátosti); proaktivní tendence zdůrazňující aplikaci (důraz na vůli či ruce); v církvi tomu odpovídají různé konzervativní či tradičně evangelikální směry; v izolaci tyto důrazy sklouzávají k absolutizaci řádu, litery a tradice (fundamentalismus). Duchovní modrá (barva oblohy): zjevení skrze zkušenost (Duch, Bůh v nás, posvěcení, milost, církev jako chrám Ducha či organizmus ) je zaměřeno na to, aby dar, který nám Bůh v Kristu objektivně přinesl, jsme si také byli schopni subjektivně přivlastnit (důraz na zkušenosti, 20
charismata, obnovu, společenství, zmocnění, modlitbu, chvály či víru); afektivní tendence zdůrazňující transformaci (důraz na city či srdce); v církvi tomu odpovídají různá obnovná hnutí či charismatické a letniční skupiny; v izolaci tyto důrazy sklouzávají k absolutizaci subjektivního prožitku (spiritualismus). modrá zelená červená Bible nás učí, že se Bůh zjevil trojím způsobem: jako Stvořitel (zelený segment), v Ježíši (červený segment) a v Duchu svatém (modrý segment). Každý z těchto tří způsobů zjevení odpovídá určitému specifickému způsobu, jak můžeme Boha zakoušet. Jakmile jednu z těchto tří barev zabsolutizujeme a postavíme do protikladu k oněm druhým dvěma, začnou problémy. Podobně jako v Boží Trojici neexistuje nic, co by jedna osoba dělala bez druhých dvou, každý extrémní důraz pouze na jednu či dvě je z dlouhodobého hlediska destruktivní. Jednotliví lidé či různé skupiny, komunity a hnutí v církvi vždy budou samozřejmě v té či oné oblasti mít tendenci zdůrazňovat tu či onu barevnou kombinaci. Avšak církev jako celek je povolána k vyvážené trojiční pestrobarevnosti a jen tak je schopná růstu. Pokud je tedy v běžné farnosti vše zabarveno převážně do modra, červena či zelena, trojiční kompas nám může včas ukázat cestu tím směrem, kde je některá z barev podezřele vybledlá. Aby se i vaše farnost stávala plněji ikonou Trojice, měla by s vaší pomocí hledat způsoby, jak právě tuto barvu ve svém praktickém životě, slavení a službě odkrýt zelená zelená zelená modrá červená modrá červená modrá červená 21
či oživit. zelená zelená zelená modrá červená modrá červená modrá červená Výše uvedené diagramy nám mohou pomoci reflektovat určité jednostranné důrazy v naší životní či pastorační praxi, v teologii či v církvi obecně. Poslední diagram uvedený níže pak ukazuje specificky tři dimenze naší služby. Podle toho, kde náš osobní či komunitní kompas ukazuje nejslabší stranu, můžeme napřít další pastorační či formační aktivity. Tento diagram představuje tři dimenze služby (zmocnění, vydanost a moudrost) a jejich vztah ke třem barvám modré, červené a zelené. Na vašem vlastním východisku záleží odpověď na otázku, co právě vy nejnutněji potřebujete, abyste ve své oblasti zodpovědnosti mohli být efektivnější. Pro některé křesťany bude největší potřebou otevřít se Božímu zmocnění, pro jiné vydat se více Kristu a nasadit se pro službu lidem a opět pro jiné růst v moudrosti. modrá zelená červená Všechny diagramy v tomto oddíle jsou přejaty z pracovního překladu německé verze knihy Christiana A. Schwarze, Tři barvy Tvých darů: Trinitární přístup k rozvinutí duchovních darů, pro vnitřní potřebu vydala Řk farnost Cheb: Cheb, 2005. 22
Duchovní rozlišování podle sv. Ignáce 64 Mnohé výše uvedené modely pastorační reflexe mohou být velmi dobře doplněny hlubší spirituální dimenzí, která může čerpat např. z pravidel rozlišování duchů sv. Ignáce z Loyoly, v jejichž světle si můžeme v různých kontextech klást tři základní otázky: 1. Komu patřím a kam jdu? ("východisko a základ") DC (Duchovní cvičení sv. Ignáce) 23, 169, 179, 184 (východisko, cíl, indiference, obraz vah) 2. Pod jakým vlivem právě teď stojím? ("pravidla rozlišování duchů") Dva základní směry (DC 314-315; 335) Dvě základní zkušenosti člověka, který "postupuje ve službě Bohu"(DC 316-317): útěcha a neútěcha 3. Co mám konkrétně dělat? ("pravidla pro správnou volbu") Východisko dobré volby (nejdůležitější!!!) - pohled na to Komu patřím Tři druhy voleb: změnitelné volby - v jádře jisté volby - nezměnitelné volby (DC 170-174) Tři "doby" (způsoby, cesty) rozlišování podle sv. Ignáce (DC 175-178) a jejich provázanost Proces duchovního rozlišování podle Morrise a Olsena 65 Následující proces pastoračního rozlišování je aplikací výše uvedených pravidel na práci ve skupině: A) VÝBĚR SETBY (DEFINICE TÉMATU) 1. ZAMĚŘENÍ procesu rozlišování: Určení konkrétní otázky či oblasti rozlišování Boží vůle. Záležitosti, které mají být do procesu rozlišování zahrnuty, jsou uspořádány a souhrnně popsány jednoduchým a srozumitelným způsobem. B) ORBA A ROZSÉVÁNÍ (KULTIVACE POSTOJŮ) 2. UZEMNĚNÍ v základních principech: Upřesnění základního vůdčího principu, který bude celý proces rozlišování doprovázet a poskytovat základní hranice. Tento princip je nesen hodnotami, přesvědčením a celkovým posláním dané rozlišující komunity. 3. ODEVZDÁNÍ vlastních preferencí: Odevzdání tíhnutí vlastního já zatíženého předsudky, dřívějšími zkušenostmi, falešnými předpoklady, zaujatostmi a předem danými preferencemi tak, aby rozlišující osoby byly schopné svobodného rozhodování. 4. ZAKOŘENĚNÍ v Písmu a tradici: Napojení se na biblickou zvěst žitou v živé tradici daného církevního společenství a konfrontace, potvrzení, usměrnění či transformace procesu rozlišování biblickými a dalšími duchovními příběhy, obrazy, učením či teologickou reflexí. C) TRPĚLIVÁ PÉČE (DIVERGENTNÍ MYŠLENÍ) 5. NASLOUCHÁNÍ různosti hlasů: Vytvoření prostoru pro naslouchání hlasu Božího Ducha, hlasů všech z rozlišující komunity, hlasu společenského a církevního kontextu a hlasů všech, kterých se výsledek procesu rozlišování může jakkoli dotknout. 6. ZKOUMÁNÍ různých alternativ: Podpora rozvoje tvůrčí představivosti, která pomůže identifikovat množství různých možných alternativ, způsobů a cest, které leží uvnitř hranic vymezených základním vůdčím principem a jejich prozkoumání. 7. ROZVINUTÍ několika možností: Několik vybraných možností či alternativních řešení je podrobněji rozvíjeno a je prohlubován jejich popis, dokud nejsou vylíčeny v co nejlepším světle tak, že je můžeme považovat za součást Božích přání. 23
D) SKLIZEŇ ÚRODY (KONVERGENTNÍ MYŠLENÍ) 8. ZVAŽOVÁNÍ daných možností: Vybrané možnosti jsou reflektovány a zvažovány ve světle vanutí Božího Ducha a předchozích reflexí pomocí různých přístupů k duchovnímu rozlišování postavených na zkušenosti různých duchovních tradic. 9. UZAVŘENÍ procesu rozhodování: Proces rozhodování je zde doveden do svého závěru volbou jedné či několika z daných možností, které byly nejjasněji potvrzeny Duchem a základní dynamikou komunitního procesu rozlišování. 10. SPOČINUTÍ ve zvoleném rozhodnutí: Účastníci procesu rozlišování zde vnímají, zda-li je učiněné rozhodnutí v jejich srdci potvrzováno zkušeností útěchy (pokojné tíhnutí k Bohu) či zpochybňováno zkušeností neútěchy (neklidné odvádění od Boha). Tříbarevný valčík pastoračního rozlišování 66 Nakonec uvádíme tzv. valčík pastoračního rozlišování inspirovaný kombinací dvou z výše uvedených přístupů: vidět-soudit-jednat a tříbarevného kompasu. Jako každý valčík, i tento má své tři základní kroky: 1. ZMAPOVAT danou situaci; 2. POSOUDIT ji ve světle evangelia; 3. NAVRHNOUT, co dělat. A takto stále dokola, v neustále se prohlubující spirále. Pokud byste dali přednost pomalejšímu procesu, změňte valčík na tango. Dvě první fáze si pak pěkně ladně užijte, ve fázi třetí s sebou pak hezky akčně škubněte A k tanci samozřejmě patří i osobní rozhovor i nějaká ta večeře při svíčkách. Proto i náš pastorační trojkrok má být ponořen do atmosféry modlitby a slavení velikonočního tajemství. Zeptat se, jestli situaci skutečně dobře vnímáme, a ptát se, co k ní říká evangelium, to je to nejpraktičtější, co vůbec můžeme udělat. Šířku a hloubku těchto kroků je třeba samozřejmě přizpůsobit. Avšak zcela tyto první dva kroky přeskočit a vrhnout se rovnou k praxi, to znamená taneční sebevraždu. Z ladného valčíku (citlivě vnímajícího vnitřní tíhnutí i situaci na parketu) se stává vojenský pochod (směřující hlava nehlava za svým předem daným cílem). 24
D. Příklady uplatnění některých konceptů Proces pastorační proměny v plzeňské diecézi 67 pastorační průzkum teologická reflexe rozlišování OSOBNÍ vnímání Božích darů v diecézi a společnosti POVOLÁNÍ 3. NASLOUCHÁNÍ BOŽÍ VIZI 4. SDÍLENÍ VIZE osobní spiritualita rozvoj charismat formace a sžívání síť spolupracovníků široké konzultace povolání do týmu dotváření vize slavení 2. FORMACE TÝMU eucharistie 5. USCHOPNĚNÍ vnímavost pro KE ZMĚNĚ hlubší souvislosti formace poradenství doprovázení vědomí naléhavosti organizační zázemí spiritualita osobní vztahy 1. PŘÍPRAVA PŮDY dynamická pastorační spolupráce a služba spontánní pokračování proměny propojenost diecézní a farní roviny široké spektrum hlasů vedení jako služba efektivní spolupráce odstranění překážek pomůcky a podpůrné struktury 6. SLAVENÍ POŽEHNÁNÍ podpora a vnímání částečných změn doplňování se vděčné slavení v rozdílnosti Božího požehnání přizpůsobení struktur darů a schopností hluboké procesy proměny konstruktivní diskuse a tvůrčí dialog iniciace místních projektů TÝMOVÁ SPOLUPRÁCE 7. VYTRVÁNÍ NA CESTĚ otevřená komunikace důvěra v Boží moc s celkem diecéze 8. ZAKOŘENĚNÍ V ŽIVOTĚ JEDNOTA V RŮZNOSTI osobní i společná modlitba ZMĚNA SMÝŠLENÍ cesta obrácení četba Písma a teologická reflexe osobní studium kritická sebereflexe vzájemná důvěra otevřenost a úcta společné duchovní rozlišování vnímání podoby Boží vize uprostřed nás duchovní doprovázení SPOLEČNÉ HLEDÁNÍ CESTY 25
Pastorační vize a poslání Řk farnosti Cheb 68 26