Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta podnikohospodářská Obor: Podniková ekonomika a management Název bakalářské práce: Označování potravin a ochrana spotřebitele Vypracovala: Kateřina Borská Vedoucí práce: Ing. Olga Horová, Ph.D.
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma Označování potravin a ochrana spotřebitele vypracovala samostatně. Pouţitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloţeném seznamu literatury. V Praze dne 30. dubna 2010 Podpis
PODĚKOVÁNÍ Ráda bych poděkovala Ing. Olze Horové, Ph.D. z Katedry marketingu VŠE v Praze za její odborné rady, cenné připomínky a shovívavý přístup v souvislosti s psaním této práce. Poděkování patří také Ing. Renatě Hethové, předsedkyni předmětové komise ekonomických oborŧ ISŠTE Sokolov, za její cenné rady a poznatky, které mi velmi pomohly při zpracování této práce.
Obsah OBSAH... 4 ÚVOD... 5 TEORETICKÁ ČÁST... 8 1 FUNKCE OBALŮ... 8 2 LEGISLATIVA UPRAVUJÍCÍ OZNAČOVÁNÍ POTRAVIN... 9 3 OZNAČOVÁNÍ POTRAVIN... 10 3.1 Obecná charakteristika... 10 3.2 Povinné údaje... 10 3.2.1 Balené potraviny... 11 3.2.2 Zabalené potraviny... 12 3.2.3 Nebalené potraviny... 12 3.3 Vymezení jednotlivých pojmů uvedených na etiketách potravin... 12 3.4 Čitelnost potravin a nová pravidla značení... 16 3.5 Klamavé obaly... 17 4 PŘÍDATNÉ LÁTKY... 19 5 SYSTÉM ZNAČENÍ POTRAVIN V EU... 21 6 NEPOVINNÉ ÚDAJE A ZNAČKY ČR... 22 6.1 Dobrovolné značky kvality... 22 6.1.1 Klasa... 22 6.1.2 Czech Made... 23 6.2 Označování bioproduktů... 24 PRAKTICKÁ ČÁST... 25 DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ... 25 PRŮZKUM POTRAVIN ZAMĚŘENÝ NA KONKRÉTNÍ ADITIVNÍ LÁTKY... 38 ZÁVĚR... 40 LITERATURA... 44 INTERNET... 45 OBRÁZKY... 46 TABULKY... 47 PŘÍLOHA... 48 4
Úvod Označování potravin je téma, které by rozhodně nemělo být přehlíţeno. Struktura stravy má významný vliv na zdraví člověka a je tedy velmi dŧleţité, aby se spotřebitel zajímal o sloţení potravin, o jejich pŧvod, o zpŧsob skladování a výroby nebo o datum spotřeby a minimální trvanlivosti. Vysoká cena nebo dobře provedená marketingová komunikace nezaručuje vţdy výbornou jakost výrobku. Teprve obsah etiket informuje o skutečných vlastnostech potravinářského produktu. Právo na informace o vlastnostech výrobku, v našem případě potravin, je jedním ze základních práv spotřebitelŧ. Spotřebitel by měl být chráněn před klamavým označením potravinářských výrobkŧ v rámci moţnosti objektivního výběru. Tato skutečnost samozřejmě souvisí i se zájmem spotřebitele o informace uvedené na etiketách a o jeho schopnosti s nimi pracovat. Jen dobře poučený spotřebitel se dokáţe chránit před riziky, se kterými se mŧţe na trhu setkat. V současné době je obtíţné, aby měl spotřebitel přehled o potravinářském sortimentu, natoţ aby byl schopen správné volby nákupu. Etikety obsahují nepřeberné mnoţství rŧzných symbolŧ, kódŧ, údajŧ a dalších informací, často nečitelných a v rŧzných jazycích, ve kterých se konzument těţko orientuje. Spotřebitel si často nepřesně vykládá značky či symboly, které pro něj ani nemusí být určené. Dalším problémem, který označování potravin a s ním spojená legislativa přináší, jsou klamavé techniky provozovatelŧ potravinářských podnikŧ. Zobrazení potravin na obalech vzbuzuje často jiné představy o vzhledu a vlastnostech, neţ jaké má potravina ve skutečnosti. Zejména v poslední době bylo zaznamenáno velké mnoţství případŧ, kdy prodejci nabízeli potraviny s prošlou lhŧtou spotřeby. Spotřeba těchto potravin mŧţe mít nepříznivé účinky na zdraví konzumentŧ. Dále by spotřebitelé měli věnovat pozornost tzv. přídatným látkám. Evropská unie vydala seznam aditiv, která mohou být škodlivá pro zdraví dětí. Na začátku práce budou popsány základní funkce obalŧ. Druhá část se bude týkat zákonŧ, vyhlášek a nařízení Evropského společenství, které upravují povinnosti výrobcŧ vzhledem k označování potravin. V další části budou podrobně objasněny jednotlivé pojmy týkající se označování balených, nebalených a zabalených potravin. Čtvrtá kapitola bude zaměřena 5
na přídatné látky, na jejich vyuţití a vliv na zdraví člověka. V posledních dvou kapitolách bude uveden systém značení potravin v Evropské unii a v České republice. V praktické části bude analyzováno, jaké spotřební chování mají spotřebitelé rŧzného věku, pohlaví a vzdělání. K uskutečnění vlastního výzkumu bude pouţita metoda dotazování, formou dotazníkového šetření. Cílovou skupinu budou tvořit především studenti vysokých a středních škol. Otázky budou zaměřené především na znalosti o povinných a nepovinných údajích na etiketách potravin a na nákupní zvyky spotřebitelŧ. Budou pouţity identifikační a kvantitativní otázky, které budou formulovány stylem uzavřených i otevřených otázek, kdy respondenti budou mít moţnost volného projevu. Komunikace s respondenty bude probíhat pomocí tištěných dotazníkŧ a e-mailŧ. Cílem prŧzkumu bude potvrzení či vyvrácení následujících stanovených hypotéz: spotřebitelé nevěnují dostatečnou pozornost údajŧm na obalech potravin, co se týče čtení údajŧ na etiketách, převaţuje počet ţen nad počtem muţŧ a počet spotřebitelŧ s vysokoškolským vzděláním a studentŧ nad počtem spotřebitelŧ se základním vzděláním či zaměstnaných a nezaměstnaných spotřebitelŧ s výučním listem a maturitou, pokud spotřebitelé údaje na potravinách čtou, zajímají se především o data pouţitelnosti či trvanlivosti, zemi pŧvodu, podmínky uchování a informace o výrobci, spotřebitelé neznají rozdíl mezi datem minimální trvanlivosti a datem pouţitelnosti, spotřebitelé se setkali s prodejem potravin s prošlým datem pouţitelnosti, k tomuto nekalému jednání vŧči spotřebitelŧm dochází především v malých obchodech (smíšené prodejny a samoobsluţné prodejny potravin), značka Klasa stále není v povědomí spotřebitelŧ jako značka kvalitního českého produktu a spotřebitelé jí neupřednostňují před jinými, většina spotřebitelŧ by uvítala zákon o stanovení minimálního písma na obalech, informace ohledně označování potravin získávají spotřebitelé především ze školy, televize a internetu. V druhé, praktické části, bude uskutečněn v hypermarketu Kaufland Sokolov prŧzkum zaměřený na azobarviva, která dle Evropské unie mohou nepříznivě ovlivňovat činnost a pozornost dětí. Na etiketách potravin rŧzných cenových relací bude sledován obsah azobarviv. Hlavním předpokladem je, ţe levnější potraviny budou obsahovat více zkoumaných azobarviv 6
neţli potraviny vyšší cenové kategorie. Vedle analýzy této hypotézy bude cílem této práce databáze potravin obsahujících sledované přídatné látky. V závěru práce budou vyhodnoceny zjištěné výsledky z obou výzkumŧ. Jedním z cílŧ práce bude potvrzení či vyvrácení stanovených hypotéz pomocí dotazníkového šetření a následná charakteristika problému týkajícího se označování potravin. Dalším úkolem práce bude analýza obalŧ potravin zkoumající přítomnost azobarviv, které mohou mít nepříznivý vliv na dětskou činnost a pozornost. Jedním ze stanovených cílŧ je tvorba databáze jednotlivých potravin, které dané přídatné látky obsahují a srovnání, zda se jedná o potraviny draţší, stejné či niţší cenové kategorie neţ u potravin s blízkou charakteristikou. 7
Teoretická část 1 Funkce obalů Balení má v zásadě splňovat tři funkce. Má za úkol chránit výrobek před znehodnocením, dále pak vytvořit manipulační jednotku vyhovující trhu a v neposlední řadě hraje balení, jako zevní součást výrobku, významnou roli při tvorbě estetického vzhledu potraviny. Tyto funkce jsou u rŧzných potravin rŧzně významné, a nemŧţeme tedy říci, která funkce je nejdŧleţitější. Prvotním účelem balení je ochrana zboţí před fyzikálním, biologickým a chemickým znehodnocením při skladování, přepravě a distribuci a zároveň ochrana okolí před jeho poškozením zpŧsobeným výrobkem. Obaly umoţňují zajistit hygienické poţadavky při logistických manipulacích se zboţím a zároveň prodluţuje údrţbu potravin a s tím spojenou disponibilitu jimi jak u výrobce, tak u spotřebitele. Dalším předpokladem je vytvořit takovou racionální manipulační jednotku, jeţ bude hmotností, tvarem i konstrukcí splňovat poţadavky trhu. Balení potravin mŧţe mít také závaţné ekonomické dŧsledky. Má vliv na produktivitu práce jak ve výrobě, tak při manipulaci s výrobky ve skladech, v dopravě i distribuci. Z hlediska marketingového a z hlediska ochrany spotřebitele je nejdŧleţitější funkcí obalové strategie funkce komunikační (prodejní). Konkurenceschopnost výrobku není dána pouze funkčností obalu, ale - především u potravin - jeho vnějším vzhledem, potiskem, barevným pojetím, mnoţstvím uvedených informací atd. Etikety jsou nositeli informací pro zákazníka a jejich vizuální stránka je prvořadým předpokladem pro uplatnění výrobku na trhu. Marketingová funkce obalu zvyšuje hodnotu produktu, upevňuje vztah ke značce a zvyšuje kulturu prodeje a spotřeby. Prodejní funkce závisí na schopnosti obalu usměrňovat odbyt potraviny, spoluvytvářet úroveň ţivotního prostředí a ovlivňovat estetické cítění spotřebitelŧ. Tato bakalářská práce je zaměřena na informační funkci etiket, která spadá do funkce komunikační. Obal má za úkol informovat spotřebitele o základních vlastnostech potravin, co se týče hmotnosti, sloţení, data minimální trvanlivosti a pouţitelnosti, návodu ke skladování atd. Vedle těchto povinných údajŧ mŧţe výrobce spotřebitele na etiketách upozornit i na jiné vlastnosti, kterými se potravina od ostatních odlišuje. 8
2 Legislativa upravující označování potravin V současné době má spotřebitel moţnost vybírat si z nepřeberné nabídky zboţí. Z tohoto dŧvodu jsou na obalech uváděny údaje, které jako základní zdroj informací o zboţí, musí podléhat určité regulaci. Pravidla značení potravin jsou dána zákony, prováděcími vyhláškami a nařízeními Evropského společenství. Jedná se především o zákon č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích, prováděcí vyhlášku č. 113/2005 Sb. o označování potravin, veterinární zákon 166/1999 Sb., vyhlášky pro jednotlivé skupiny potravin (např. 326/2001 Sb. pro maso, drŧbeţ, ryby, vejce a výrobky z nich, 77/2003 Sb. pro mléko, mléčné výrobky a tuky, 157/2003 Sb. pro ovoce, zeleninu a brambory a výrobky z nich, 333/1997 Sb. pro mlýnské pekařské a cukrářské výrobky), dále pak o řadu nařízení ES, kde jsou poţadavky stanoveny např. v rámcovém nařízení o bezpečnosti potravin 178/2002/ES, v nařízení o poţadavcích na zajištění hygieny a bezpečnosti potravin 852/2004/ES a 853/2004/ES. ZÁKON Č. 110/1997 SB. O POTRAVINÁCH A TABÁKOVÝCH VÝROBCÍCH Tento zákon stanovuje podnikatelŧm povinnosti při výrobě potravin a jejich uvádění do oběhu pro zajištění bezpečnosti a zdravotní nezávadnosti potravin. Zároveň stanovuje státní dozor nad plněním a dodrţováním tohoto zákona a definuje některé pojmy (viz. datum pouţitelnosti, datum minimální trvanlivosti, potraviny, přídatné látky). Státní dozor nad dodrţováním povinností stanovených tímto zákonem vykonávají: orgány hygienické sluţby, orgány veterinární správy, inspektorát Státní zemědělské a potravinářské inspekce. Za neodpovídající, klamavé nebo zavádějící označení potravin či při jiném porušení povinností stanovených zákonem o potravinách a tabákových výrobcích se podnikatelŧm dle 17 ukládají pokuty, které vymáhají příslušné finanční orgány. Podle závaţnosti porušení povinnosti lze uloţit podnikateli, jenţ uvedl potraviny do oběhu, sankci aţ do výše 3 000 000 Kč. Poruší-li své povinnosti opakovaně, uloţí příslušný orgán státního dozoru pokutu aţ do výše 5 000 000 Kč. 9
3 Označování potravin V této kapitole jsou vysvětleny základní principy značení potravin a definovány jednotlivé pojmy uvedené na etiketách potravin. Dále je kapitola zaměřena na čitelnost potravin a nová pravidla značení a na klamavé obaly potravin. 3.1 Obecná charakteristika Pod pojmem označení potravin se rozumí veškerá slova, která označují název potraviny, název firmy, sídlo výrobce, dovozce, prodávajícího či balírny, ochranné známky, symboly, znaky atd. vztahující se k potravině a umístěné na obalu určeném pro spotřebitele, na vnějším obalu, na jeho nesnadno oddělitelných součástech, popřípadě na připojených součástech či v písemných dokumentacích. Údaje musí být pro spotřebitele srozumitelné, snadno čitelné, pro české spotřebitele uvedené v českém jazyce (kromě obchodního názvu potraviny a údajŧ, které nelze jednoznačně vyjádřit v českém jazyce), na viditelném místě, nesmazatelné, nezakryté či nepřerušené jinými údaji a nesmějí uvádět spotřebitele v omyl, především co se týče charakteristiky, vlastností, sloţení, hmotnosti, trvanlivosti a pŧvodu potraviny, dále pak přisuzováním účinkŧ, které potravině nejsou vlastní, a vyvoláním dojmu, ţe je potravina nějak nadřazená ostatním, srovnatelným potravinám s obdobnými vlastnostmi. Vedle povinných údajŧ vyţadovaných zákonem mohou výrobci poskytovat libovolné, dodatečné informace pouze za předpokladu, ţe jsou přesné a nejsou pro spotřebitele zavádějící. Z významového hlediska jsou informace na etiketách dŧleţité především při nákupu (doba spotřeby, sloţení, varování), při úpravě a skladování (pokyny pro skladování a pouţití) a při řešení případného problému (firma a šarţe). 3.2 Povinné údaje Z hlediska informačního označování potravin je rozdíl, zda se jedná o potraviny balené (umístěné do obalu u výrobce či v balírně), zabalené (opatřené obalem za nepřítomnosti spotřebitele, většinou v zázemí prodejny) či nebalené. Zvláštní skupinou jsou výrobky, jejichţ největší plocha povrchu je menší neţ 10 cm2, a skleněné lahve určené k opakovanému pouţití, které jsou nesmazatelně označeny a které 10
z tohoto dŧvodu nejsou opatřeny etiketou; ty musí být označeny minimálně názvem druhu potraviny, údajem o mnoţství a datem pouţitelnosti či datem minimální trvanlivosti. 3.2.1 Balené potraviny Balený produkt se skládá z potraviny a obalu, do něhoţ byla potravina vloţena před jejím nabídnutím k prodeji, a to bez ohledu na to, zda je potravina v obalu uzavřena zcela nebo pouze zčásti. Vţdy ovšem takovým zpŧsobem, ţe obsah obalu nelze vyměnit, aniţ by došlo k otevření nebo výměně obalu. V zákoně o potravinách a tabákových výrobcích v paragrafu 6, jsou stanoveny povinnosti kaţdého provozovatele potravinářského podniku, týkající se označování potravin. Podnikatel, který uvádí do oběhu potraviny balené ve výrobě, je povinen zpŧsobem stanoveným vyhláškou, potravinu řádně označit na obalu určeném pro spotřebitele tak, aby obsahoval tyto údaje: název a sídlo výrobce, dovozce, prodávajícího nebo balírny, název potraviny název druhu (např. mléčná čokoláda), mnoţství výrobku, datum pouţitelnosti, datum minimální trvanlivosti, sloţení potraviny, označení šarţe, údaj o ošetření ionizujícím záření, údaj o zpŧsobu skladování, pokyny ohledně zpŧsobu pouţití (návod k přípravě), údaj o moţnosti nepříznivého ovlivnění zdraví, u potravin pro zvláštní výţivu je poţadován údaj o účelu, k jakému je potravina určena (např. pro diabetiky, pro kojence ), v některých případech je vyţadován údaj o třídě jakosti (masné výrobky, druhy ovoce ), ve zvláštních případech se uvádí údaj o výţivové (nutriční) hodnotě, další údaje, stanoví-li tak veterinární zákon. 11
3.2.2 Zabalené potraviny Na zabalených potravinách (pokud nejsou vyhláškami poţadovány jiné informace) se uvádí především tyto informace: název firmy, která výrobek balila, název potraviny, údaj o mnoţství, datum pouţitelnosti / datum minimální trvanlivosti. 3.2.3 Nebalené potraviny Co se týče nebalených potravin, je poţadováno, aby se údaje o potravině doloţily při nabídce k prodeji v písemné formě. Jedná se o název potraviny a datum minimální trvanlivosti či datum pouţitelnosti (případně další údaje jako mnoţství, informace o ošetření ionizací). Výrobce být uveden nemusí, ale prodávající má povinnost jeho jméno na poţádání sdělit, stejně tak jako informace o sloţení. 3.3 Vymezení jednotlivých pojmů uvedených na etiketách potravin NÁZEV A SÍDLO FIRMY U právnických osob se uvádí název a sídlo obchodní firmy, u fyzické osoby se uvádí jméno, příjmení a místo podnikání. Za potravinu ručí v plném rozsahu osoba uvedená na obale potraviny, ať se jedná o výrobce, dovozce, balírnu či prodejce. Údaj o názvu a sídlu firmy je uţitečnou informací pro zákazníka, aby věděl, na koho se obrátit v případě reklamace produktu či zájmu o další informace. Údaj o pŧvodu nebo vzniku potraviny se musí uvést, pokud by jeho neuvedení mělo uvádět spotřebitele v omyl. NÁZEV POTRAVINY Název potraviny musí obsahovat informace o fyzickém stavu potraviny nebo o zvláštní úpravě, kterou prošla (zmraţená, sušená, nakládaná atd.). U potravin, které nelze označit druhem, skupinou či podskupinou vzhledem k pouţitým surovinám a technologii, se pouţije název odvozený od základní pouţité suroviny, technologie. 12
MNOŢSTVÍ VÝROBKU Jedná se o čisté mnoţství výrobku v jednotkách objemu u kapalin (l, cl, ml) a v jednotkách hmotnosti u ostatních výrobkŧ (kg, g). U pevných potravin, které se nachází v nálevu, musí být kromě celkové hmotnosti uvedena i hmotnost pevné sloţky po odkapání nálevu nebo procentní podíl pevné sloţky. V případě více kusŧ je u neprŧhledných obalŧ, kdy se spotřebitel nemá moţnost přesvědčit o počtu kusŧ, poţadován i údaj o počtu kusŧ. U výrobkŧ, které jsou váţeny v přítomnosti spotřebitele, či u výrobkŧ, které se prodávají podle počtu kusŧ, stačí uvést tento údaj bez uvedení hmotnosti. Informace o mnoţství potraviny se také nevyţaduje u potravin, které jsou baleny v mnoţství menším neţ 5 g nebo 5 ml, nejde-li o koření nebo byliny. Mezinárodní symbol e pro označení mnoţství potraviny je dobrovolný údaj o tom, ţe prŧměrný obsah potraviny v balení není menší, neţ je mnoţství uvedené na obalu. Lze ho uvést pouze tehdy, kdy byly splněny poţadavky stanovené zvláštním předpisem, kterým je vyhláška Ministerstva prŧmyslu a obchodu. DATUM MINIMÁLNÍ TRVANLIVOSTI Jedná se o datum vymezující minimální dobu, po kterou si potravina zachovává své specifické vlastnosti při dodrţování skladovacích podmínek a splňuje poţadavky na zdravotní nezávadnost. 1 Uvádí se slovy minimální trvanlivost do a po uplynutí této doby se mohou nadále prodávat. Musí ovšem splňovat podmínky zdravotní nezávadnosti, musí být odděleny od ostatního prodeje a musí být označeny informací o uplynutí data uvedeného na obalu. Za kvalitu těchto potravin pak neručí subjekt uvedený na obalu, ale prodávající. U potravin s minimální dobou trvanlivosti: 1 měsíce nebo kratší nemusí být v datu minimální trvanlivosti uveden rok, delší neţ 3 měsíce, ale ne více neţ 18 měsícŧ, nemusí být v datu minimální trvanlivosti uveden den, delší neţ 18 měsícŧ nemusí být uveden v datu minimální trvanlivosti den a kalendářní měsíc. 1 vyhláška č. 113/2005 Sb., o zpŧsobu označování potravin a tabákových výrobkŧ 13
DATUM POUŢITELNOSTI Jedná se o datum ukončující dobu, po kterou si potravina podléhající rychlé zkáze při dodrţování skladovacích podmínek zachovává své specifické vlastnosti a splňuje poţadavky na zdravotní nezávadnost a po které nesmí být uváděna do oběhu. 1 Tento údaj se týká potravin (především mléčných a masných výrobkŧ), které jsou z mikrobiologického hlediska náchylné ke zkaţení, a mohou tak ohrozit lidské zdraví. Uvádí se slovy spotřebujte do a po uplynutí této doby jiţ nesmí být nadále prodávány či jinak nabízeny. Existují potraviny, které nemusí být označeny datem minimální trvanlivosti ani datem pouţitelnosti. Jedná se o čerstvé ovoce, zeleninu, nijak neupravené konzumní brambory, naklíčená semena, konzumní líh, lihoviny a ostatní alkoholické nápoje s obsahem alkoholu nad 10 objemových procent (výjimku tvoří emulzní likéry), víno, pekařské a cukrárenské výrobky, které se spotřebují do 24 hodin po výrobě, jedlá sŧl, přírodní sladidla (kromě cukru moučky), neplněné nečokoládové cukrovinky obsahující pouze cukry a barviva a látky určené k aromatizaci, ţvýkačky a kvasný ocet, limonády, ovocné šťávy a nektary a alkoholické nápoje balené v nádobách nad 5 litrŧ, které nejsou určeny pro běţné spotřebitele. 2 SLOŢENÍ POTRAVINY Ve sloţení musí být uvedeny všechny sloţky potraviny seřazeny sestupně podle váhy od nejtěţších sloţek po nejlehčí (výjimku tvoří zeleninové a ovocné směsi), přídatné látky, látky určené k aromatizaci a potravní doplňky. U sloţek potravin uvedených v samotném názvu výrobku (šunková pizza či pizza se šunkou), musí být také uveden jejich procentuelní podíl. Sloţky se nemusí uvádět u jednosloţkových potravin, kdy název potraviny je stejný jako jméno sloţky, u neloupaného a neupraveného čerstvého ovoce, čerstvé zeleniny a konzumních brambor, u sycených vod, u kvasného octa získaného výlučně z jedné základní suroviny, u sýrŧ, másla, kysaného mléka a smetany, pokud byly vyrobeny pouze z mléčných výrobkŧ atd. Podle vyhlášky č. 113/2005 Sb. je nutno zřetelně ve sloţení potraviny označit alergenní sloţku, která byla pouţita při výrobě potraviny a je v konečném výrobku stále obsaţena, a to i ve změněné formě. Toto označení mŧţe chybět, pokud název potraviny na tuto sloţku 1 zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonŧ 2 DUPAL, Libor, MICHALOVÁ, Irena, NOVÁK, Karel. Rizika při nákupu zboží. Brno: CP Books, a.s. 2005. ISBN 80-251-0507-5. s. 25. 14
jednoznačně odkazuje. Mezi alergenní sloţky patří obiloviny obsahující lepek, korýši, vejce a ryby, jádra podzemnice olejné, sójové boby, mléko, suché skořápkové plody, celer, hořčice a sezam a výrobky z nich. OZNAČENÍ ŠARŢE Tento údaj je označen velkým písmenem L a příslušným číselným kódem. Udává mnoţství potravin, které byly vyrobeny za stejných podmínek, většinou v určitém čase z určité dodávky suroviny. U balených potravin se toto označení uvádí na obale, u nebalených v písemné dokumentaci, která potravinu doprovází. Uvádí se v případech, kdy u data minimální trvanlivosti či u data pouţitelnosti chybí den a měsíc. Označení šarţe je pro spotřebitele dŧleţité v případech, kdy se určitá šarţe označí za zdravotně závadnou. ÚDAJ O OŠETŘENÍ IONIZUJÍCÍM ZÁŘENÍ Pokud bylo ionizující záření aplikováno, uvede se tato skutečnost na obale slovy "ionizováno", "ošetřeno ionizací" nebo "ošetřeno ionizujícím zářením. Jedná se o záření, které má chránit potraviny před zkaţením. Nejčastěji se tento údaj nachází na etiketách koření, bylinných čajŧ či instantních polévek. ÚDAJ O ZPŦSOBU SKLADOVÁNÍ Pokyny o zpŧsobu skladování se musí vţdy uvádět u potravin s datem pouţitelnosti. Jedná se o informace při jaké teplotě, vlhkosti, světle aj. se mají potraviny uchovávat. POKYNY OHLEDNĚ ZPŦSOBU POUŢITÍ Informace ohledně zpŧsobu pouţití nesmí na etiketě chybět, jde-li o potraviny, u nichţ by při nesprávném pouţití mohla být poškozena zdravotní nezávadnost nebo jakost. Jedná se o návod k přípravě potravin, které je nutné ředit či rozpustit, a u potravin, které jsou určeny ke spotřebě po mikrovlnném ohřevu. Tento údaj je povinný také u potravin, které se nemohou jíst bez tepelného zpracování, ale pro spotřebitele by to nemuselo být zcela zřejmé. 15
ÚDAJ O VÝŢIVOVÉ HODNOTĚ Informace o nutriční hodnotě se nachází v tabulce uvedené na obale, která zahrnuje např. údaje o obsahu bílkovin, tukŧ, sacharidŧ, vitaminŧ, energie nebo minerálních látek). Uvádět energetickou hodnotu a jiné nutriční údaje je zatím povinné pouze u potravin určených pro zvláštní výţivu, na doplňcích stravy a u potravin upozorňujících na specifický charakter potraviny. V následující tabulce jsou uvedeny některé podmínky, které musí potravina splňovat, aby mohla ve svém názvu či na etiketě nést určitá tvrzení. Tabulka1 Výţivová tvrzení 1 Tvrzení nízkoenergetický, s nízkou en. hodnotou, s nízkým obsahem energie se sníţeným obsahem energie bez energetické hodnoty s nízkým obsahem tuku bez tuku bez nasycených tukŧ bez cukru zdroj vlákniny zdroj bílkovin lehký, light, lite, leicht přírodní/přirozený Podmínka obsahuje nejvýše 40 kcal (170kJ)/100g nebo nejvýše 20 kcal (80kJ)/100ml obsah energie je sníţen nejméně o 30%, uvádí se, čím to bylo zpŧsobeno obsahuje nejvýše 4 kcal (17kJ)/100ml obsahuje nejvýše 3 g tuku/100g nebo 1,5 g tuku/100ml obsahuje nejvýše 0,5 g tuku/100g nebo 100ml obsahuje nejvýše 0,1 g nasycených mastných kyselin a transmastných kyselin/100 g nebo 100 ml obsahuje nejvýše 0,5 g cukrŧ/100g nebo 100ml obsahuje nejméně 3 g vlákniny/100g nebo nejméně 1,5 g vlákniny/100 kcal bílkovina tvoří nejméně 12 % energetické hodnoty potraviny jsou splněny stejné podmínky jako pro tvrzení "se sníţeným obsahem", ale navíc je doplněna informace o vlastnosti, v dŧsledku které je potravina light potravina přirozeně splňuje obecné podmínky pro pouţití daného tvrzení 3.4 Čitelnost potravin a nová pravidla značení Na většině potravinových obalŧ jsou písmena tak malá, ţe je velmi obtíţné a někdy téměř nemoţné je přečíst. Dalším problémem je skutečnost, ţe na etiketách se uvádí velké mnoţství 1 SUKOVÁ, Irena. Průvodce označováním potravin. 2. vyd. Praha: Ministerstvo zemědělství 2008. ISBN 80-7271-174-1. s. 13-14 16
údajŧ, často v několika jazycích, takţe dochází ke špatné orientaci spotřebitele v hledání potřebných informací a v dŧsledku toho často ke ztrátě zájmu spotřebitele o tyto údaje. Velikost písma není stále stanovena, a tak záleţí pouze na rozhodnutí výrobce, jakou velikost zvolí. V březnu roku 2009 se členské státy EU dohodly, ţe minimální velikost písma na přední straně obalu vztahující se na malá písmena bude 1,2 mm, přičemţ pŧvodní návrh zněl 3 mm. Zároveň bylo stanoveno, ţe bude brán větší zřetel na kontrast mezi textem a pozadím. Bylo však upuštěno od pŧvodního poţadavku 70% kontrastu kvŧli obtíţné kontrole dodrţování. Po přijetí tohoto návrhu má potravinářský prŧmysl 3 roky na zavedení změn, malé a střední podniky 5 let. Mezi další nová pravidla značení patří povinnost upozornění na alergeny obsaţené v nebalených potravinách (zatím se tato povinnost týkala jen balených potravin). Další novinkou bude povinnost výrobcŧ uvádět na etikety příjem energie, cukrŧ, tukŧ a dalších ţivin v jedné porci, ale také, kolik tato porce tvoří procent z denního doporučeného mnoţství ţivin. Toto nové značení se prozatím nebude vztahovat na alkoholické nápoje. Zavedení jednotného značení výţivových hodnot bude určitě přínosem pro spotřebitele, stále je však třeba odstranit určité nedostatky. Etikety zŧstanou i nadále nepřehledné díky údajŧm v několika jazycích, energetické hodnotě, která je jednou uváděna v kilokaloriích, podruhé zase v kilojoulech aj. Mezi povinný údaj stále nepatří země pŧvodu a procento denního povoleného mnoţství energie je stanoveno pro ţenu středního věku, tudíţ není optimální pro všechny spotřebitele. 3.5 Klamavé obaly Vedle nezákonných praktik výrobcŧ a prodejcŧ se spotřebitel mŧţe setkat i s praktikami, které jsou matoucí, přesto jsou v mezích zákona. Řeč je o klamavých obalech, které vytváří určitý dojem, který neodpovídá skutečným vlastnostem potraviny. V mnoha případech se lze setkat s tím, ţe se pod obaly nachází něco jiného, neţ je dle názvu či obrázku očekáváno. Nejedná se však o klamání spotřebitele, přestoţe se mŧţe zdát, ţe obaly uvádějí spotřebitele v omyl, coţ je proti předpisŧm. Stačí, aby výrobce dopsal k obrázku drobnou větu ilustrační foto nebo také tip na konzumaci či doporučená úprava, a vše je v souladu s legislativou. V zásadě musí výrobce splňovat 2 podmínky - na obale nesmí být uvedeny či vyobrazeny jiné sloţky neţ ty, které byly k výrobě opravdu pouţity, a pokud je sloţka potraviny pouţita v názvu nebo zdŧrazněna slovně či graficky, musí být ve sloţení uvedeno její mnoţství. Pro větší názornost lze uvést příklad. Spotřebitel má v úmyslu koupit čaj, který má na obale zobrazeno mnoţství šťavnatých jahod. Podívá-li se ovšem do sloţení, zjistí, ţe čaj obsahuje 0% 17
jahod. Vše je v mezích zákona díky tomu, ţe čaj nese název s příchutí jahod, a není tedy jahodový. Dalším příkladem je šunková pizza obsahující pouze 1 gram šunky, přestoţe ze zobrazení pizzy na obalu vyplývá, ţe šunka tvoří převáţnou část náplně. I v tomto případě je však z pohledu výrobce a označování potravin vše v pořádku, jelikoţ splnil jedinou povinnost - napsal do sloţení, kolik šunky pouţil při výrobě pizzy. Poslední ukázkou jsou vyobrazené knedlíčky na balení pytlíkových polévek, přestoţe se uvnitř balení ţádné nenachází. Tento podvod vŧči spotřebiteli má výrobce ošetřen uvedením věty na obale tip na servírování či doporučená úprava. 18
4 Přídatné látky Dle zákona o potravinách a tabákových výrobcích 1 jsou přídatné látky neboli aditiva či tzv. E kódy, látkami bez ohledu na jejich výţivovou hodnotu; zpravidla se nepouţívají samostatně ani jako charakteristická potravní přísada a přidávají se do potravin při výrobě, balení, přepravě nebo skladování, čímţ se samy nebo jejich vedlejší produkty stávají nebo mohou stát součástí potraviny. Přídatné látky mají syntetický či přírodní charakter a jsou dle evropské legislativy dŧkladně toxikologicky prověřovány. Do potravin se přidávají v povoleném mnoţství a pouze do stanovených výrobkŧ z dŧvodu prodlouţení ţivotnosti potravin, zlepšení chuti a vizuálního vzhledu, proti ţluknutí tukŧ nebo pomáhají v boji proti otylosti. To vše a mnoho dalšího umí učinit s potravinou aditiva. Existuje ovšem otázka, jaký vliv mají na naše zdraví. Pokud potravina obsahuje přídatnou látku, musí ji mít uvedenou na obale v části sloţení, musí být v seznamu uváděna postupně a musí být uveden buď celý název aditiva, nebo jeho mezinárodní číselný E kód. Jestliţe přídatná látka mŧţe zpŧsobovat nějaké zdravotní potíţe (např. alergii), pak tato informace na obale nesmí chybět. Pokud je potravina určena k dalšímu zpracování, musí být uveden postup přípravy, aby nebylo překročené denní povolené mnoţství aditiva. Mezi přídatné látky patří: barviva, konzervační látky, ochucovadla, stabilizátory a emulgátory, zvýrazňovače chuti, antioxidanty, látky protispékavé, zahušťovadla, náhradní sladidla, další. 1 ZÁKON Č. 110/1997 ve znění 281/2009 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonŧ 19
Mezi potraviny, které nesmí obsahovat aditiva, patří med, neemulgované tuky a oleje, máslo, mléko, neochucená smetana a kysané mléčné výrobky, minerální vody, káva, nearomatizovaný čaj, cukr, těstoviny, neochucené podmáslí. VLIV AZOBARVIV NA ZDRAVÍ ČLOVĚKA Není dokázáno, ţe aditiva jsou jedovaté látky. Neví se však, co udělají s lidským organismem po mnoha letech uţívání. Mnoho lékařŧ a odborníkŧ se domnívá, ţe tyto látky mohou zpŧsobovat kopřivku, astma, alergie či v poslední době hodně diskutovanou dětskou hyperaktivitu. O některých se hovoří dokonce jako o rakovinotvorných. Nejnovější vědecké poznatky přinesly informace o škodlivosti azobarviv E 102, E 104, E 110, E 122, E 124 a E 129 na dětské zdraví. Od 20. července roku 2010 musí být na obalech výslovně uvedeno, ţe "mohou nepříznivě ovlivňovat činnost a pozornost dětí. 20
5 Systém značení potravin v EU Označování potravin a ochrana spotřebitele Od roku 1992 má Evropská unie systém tří vlastních známek a známku pro biopotraviny. Kromě těchto systémŧ mají některé členské státy i vlastní systémy označování potravin (viz. kap. 6). Chráněné označení původu PDO (Protected designation of origin) Jedná se o pojmenování země, regionu nebo lokality slouţící k označení produktu, který vznikl v dané oblasti a jehoţ uţitné vlastnosti a kvalita jsou dané zeměpisným místem, přičemţ k produkci a zpracování produktu došlo v daném prostoru. Je kladen dŧraz na úzkou vazbu mezi potravinou a oblastí pŧvodu. Chráněné zeměpisné označení PDI (Protected geographical indication) Toto označení udává název místa, ze kterého daný produkt pochází a kde byl zpracován. Jméno, kvalita či jiná vlastnost mohou být prostoru přisouzeny. Vztah mezi charakteristikou produktu a pŧvodem je jen částečný. Rozdíl mezi označením pŧvodu a zeměpisným označení spočívá ve skutečnosti, ţe u zeměpisného značení stačí, aby pouze část výroby byla spjata s danou oblastí. Stále však platí, ţe výrobek musí pocházet z daného prostředí, jehoţ jméno nese, a musí mít alespoň charakter, který lze přisoudit jeho zeměpisnému pŧvodu. Zaručeně tradiční specialita TSG (Traditional speciality guaranteed) Tato známka zvýrazňuje tradiční sloţení, recept či zpŧsob výroby produktu. V současné době se však v praxi příliš nevyuţívá. Obr. 1 Známky EU 21
6 Nepovinné údaje a značky ČR Označování potravin a ochrana spotřebitele Vedle povinného značení potravin se lze na etiketách setkat i s dobrovolnými údaji, které informují spotřebitele například o domácím pŧvodu, kvalitě či jiných vlastnostech, které potravinu odliší od konkurence. 6.1 Dobrovolné značky kvality 6.1.1 Klasa Potravinářským výrobkŧm, které splňují nadstandardní bezpečnostní a kvalitní kritéria a příslušné normy ČR a EU, je od roku 2003 udělována Ministerstvem zemědělství značka Klasa. Tato forma podpory státem je udělována na tři roky a spravuje ji Státní zemědělský investiční fond (SZIF). Státní zemědělská a potravinářská inspekce ve spolupráci se Státní veterinární správou hodnotí a ověřuje, zda jsou splněny všechny kvalitativní podmínky. Na jedné straně značka Klasa marketingově podporuje producenty potravin, na straně druhé informuje spotřebitele, ţe potraviny, které jsou takto označeny, jsou kvalitní, zdravotně bezpečné a domácího pŧvodu, plně srovnatelné se zahraničními potravinami nebo je převyšující. V současné době je značkou Klasa označeno 1367 výrobkŧ. Klasa je s podpořenou znalostí 81% nejznámější značkou domácí kvality podporující rŧst obratu českých potravinářských společností. Podpora domácích surovin je nezbytná pro jejich konkurenceschopnosti na otevřeném evropském trhu. Tato marketingová podpora je jiţ v jiných členských státech obdobným zpŧsobem realizována, a nejen ţe ovlivňuje samotné potravinářství a zemědělství, ale i celou ekonomiku a příjmy státního rozpočtu. Základní podmínky pro udělování národní značky Klasa 1 výrobcem je fyzická nebo právnická osoba se sídlem na území ČR, předloţení technické dokumentace k danému výrobku, která obsahuje mimo jiné i parametr jakosti a zdravotní nezávadnosti, poţadavky na základní surovinu, ze které je produkt vyroben, 1 TŦMOVCOVÁ, Petra: Požadavky EU na jakost a zdravotní nezávadnost potravin a jejich aplikace v ČR, disertační práce. Praha 2005, s. 14. 22
splnění poţadavkŧ zákona o potravinách a tabákových výrobcích č. 110/1997 Sb. v novelizovaném znění, předloţení certifikátu ISO nebo certifikátu systému kritických bodŧ (HACCP), pouţití tuzemských surovin musí splňovat tyto podíly: u mléčných, masných, drŧbeţích, rybích, mlýnských a pekárenských 90 % a u ostatních výrobkŧ 70 %, u výrobkŧ, u kterých je nezbytné pouţít suroviny z dovozu (kakao, ořechy, ovoce, mořské ryby apod.), musí tvořit podíl domácích surovin nejméně 40 %, podíl národní práce je 100 %, výrobce musí dodrţovat pravidla správné výrobní a hygienické, popřípadě zemědělské praxe, pokud jiná surovina nahrazuje základní (např. sója maso). Je třeba tuto skutečnost uvést na obalu, drţitel značky je povinen označit výrobek logem Klasa. Obr. 2 Značka Klasa 6.1.2 Czech Made Potraviny označené značkou Czech Made informují spotřebitele, ţe se jedná o kvalitní výrobek, který splňuje obecně závazné předpisy, odpovídá poţadavkŧm nejméně v míře srovnatelné s nabídkou konkurence a byl ověřen nezávislou organizací. Značka se uděluje podnikatelským subjektŧm registrovaným v České republice, které pŧsobí na trhu minimálně tři roky. Značka se propŧjčuje na dva roky a při opětovném splnění podmínek mŧţe být opakovaně prodlouţena. Obr. 3 Značka Czech Made 23
6.2 Označování bioproduktů BIOPOTRAVINA Pod pojmem biopotravina se rozumí potravina, která byla vyrobena z více neţ 95 % bioproduktŧ. Označuje se grafickým znakem a identifikačním kódem kontrolního orgánu nebo slovem eko či bio. Značka je udělována zpravidla na rok subjektŧm, které o značku zaţádají a při výrobě potravin pouţívají pouze stanovené postupy, materiály a prostředky. V současné době jsou Ministerstvem zemědělství k výkonu kontrolní a certifikační činnosti v ekologickém zemědělství pověřeny tři organizace: KEZ o.p.s., ABCERT GmbH a Biokont CZ, s r.o. Nároky na takto označené výrobky se stále zvyšují. Zatímco dříve stačilo, aby byly zdravé a co nejvíce přírodní, nyní musí splňovat poţadavky na chuť, estetický dojem a atraktivní marketingový koncept. Rozhodujícím činitelem je potenciál potraviny a její uplatnění na trhu. BIOPRODUKT Bioproduktem se označuje surovina rostlinného nebo ţivočišného pŧvodu pocházející z ekologického zemědělství a produkty a výrobky, které je moţno pouţít v ekologickém zemědělství. 1 EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ Jedná se o typ zemědělského hospodaření, který dbá na ţivotní prostředí formou omezení či zákazŧ pouţívání látek a postupŧ, které zatěţují, znečišťují nebo zamořují ţivotní prostředí nebo zvyšují rizika kontaminace potravního řetězce, a který zvýšeně dbá na vnější ţivotní projevy, chování a na pohodu chovaných hospodářských zvířat. 1 Obr. 4 Značka Biopotravina Obr. 5 Značka Bio Bioprodukt 1 MICHALOVÁ, Irena. Značky a informace na potravinách.praha: Sdruţení českých spotřebitelŧ 2006. ISBN 80-239-6652-9. s. 25 26. 24
Praktická část Praktická část se skládá z a) dotazníkového šetření, b) prŧzkumu zaměřeného na konkrétní aditivní látky obsaţené v potravinách. Dotazníkové šetření První část praktické části tvoří dotazníkové šetření (předloha uvedena v příloze) zaměřené na informovanost dotazovaných ohledně označování potravin, znalosti některých pojmŧ, věnování pozornosti údajŧm uvedených na obale potravin, na získávání informací a zájem o tyto informace či např. znalost značky Klasa v závislosti na pohlaví, věku a nejvyšším dosaţeném vzdělání respondentŧ. V dotazníkovém šetření byly pouţity identifikační otázky (pohlaví, věk, nejvyšší dosaţené vzdělání), dále kvantitativní otázky zaloţené jak na typu uzavřených otázek (ano, ne), tak na typu otevřených otázek. Tyto otázky tak nebyly pro respondenty zavádějící a umoţňovaly jim volný projev. Celkový počet dotazovaných byl 205, z toho 80 muţŧ a 125 ţen. Statistickému šetření se podrobili především studenti středních a vysokých škol. Zkoumaný vzorek tvořilo 67 studentŧ vysokých škol či spotřebitelŧ s vysokoškolským vzděláním a 138 studentŧ středních škol a spotřebitelŧ nestudentŧ s nejvyšším dosaţeným základním či středoškolským vzděláním. Komunikace se studenty vysokých škol a s respondenty vyšší věkové kategorie probíhala elektronickou formou pomocí e mailŧ, studentŧm středních škol byly rozdávány vytištěné dotazníky. ZÁJEM O INFORMACE NA ETIKETÁCH POTRAVIN Následující tabulka zachycuje zájem spotřebitelŧ o informace na etiketách potravin v závislosti na pohlaví a vzdělání. Otázka zněla: Čtete si údaje o potravině uvedené na obalu?. Respondenti si mohli vybrat z odpovědí: ano, vţdy, ano, nepravidelně, ne, nikdy, ne, kupuji si výrobky, kterým věřím, jiná odpověď. 25
Tabulka 2 Závislost zájmu o informace uvedené na etiketách potravin na pohlaví a vzdělání respondentŧ Student vysoké školy, vysokoškolské vzdělání % Ţena Střední škola s výučním listem či maturitou, základní vzdělání % Celkem Student vysoké školy, vysokoškolské vzdělání % Muţ třední škola s výučním listem či maturitou, základní vzdělání % Celkem ano vţdy 2 6 % 3 3 % 4 % 2 6 % 5 11 % 9 % ano, nepravidelně 22 65 % 75 82 % 78 % 22 67 % 34 72 % 70 % ne, nikdy 10 29 % 7 8 % 14 % 8 24 % 6 13 % 18 % ne, kupuji si výrobky, kterým věřím 0 0 % 6 7 % 5 % 1 3 % 2 4 % 4 % celkem 34 91 33 47 Z uskutečněného prŧzkumu vyplývá, ţe ve všech kategoriích respondentŧ převládá odpověď ano, nepravidelně. Konkrétně u studentek vysokých škol a u ţen s vysokoškolským vzděláním tvořila tato odpověď 65 % z celkového počtu odpovědí, u zaměstnaných a nezaměstnaných ţen se školou zakončenou výučním listem či maturitou a ţen se základním vzděláním byla hodnota o něco vyšší, konkrétně 82 %. Muţi odpověděli obdobně jako ţeny. Hodnota této nejčastější odpovědi se pohybovala kolem 70 %, opět převaţoval počet muţŧ s vystudovanou střední školou zakončenou výučním listem či maturitou a zaměstnaných či nezaměstnaných muţŧ se základním vzděláním nad zbytkem respondentŧ muţŧ. Dále tabulka ukazuje, ţe 82 % ţen si údaje uvedené na obale potravinářského produktu čte vţdy či nepravidelně. U muţŧ je číslo dotazovaných, kteří mají stejné spotřební chování o něco menší - konkrétně 79 %. ZNALOST POVINNÝCH ÚDAJŦ Otázka, zda spotřebitelé mají přehled ohledně povinných údajŧ, které provozovatelé potravinářského podniku musí uvádět na obalech potravin, je součástí uskutečněné analýzy týkající se vztahu spotřebitelŧ k označování potravin. Formulace dotazu byla následující: Víte, co vše patří k povinným údajŧm při označování potravin?. Respondenti si mohli vybrat ze čtyř moţných odpovědí: ano, zajímám se o to, mám tušení, netuším, jiná odpověď. 26
Tabulka 3 Znalost povinných údajŧ v závislosti na vzdělání spotřebitelŧ Studenti vysokých škol a spotřebitelé s vysokoškolským vzděláním % Střední škola s výučním listem či maturitou, základní vzdělání % ano, zajímám se o to 4 6 % 29 21 % mám tušení 51 76 % 88 64 % netuším 12 18 % 21 15 % jiná odpověď 0 0 % 0 0 % celkem 67 138 Tabulka 2 zachycuje výsledky uskutečněného dotazníkového šetření. Nadpoloviční většina dotazovaných uvedla, ţe má tušení o tom, jaké údaje jsou na potravinách povinné 76 % studentŧ a respondentŧ s vysokoškolským vzděláním a 64 % zbylých respondentŧ. Vyšší hodnotu v odpovědi ano, zajímám se o to vykazovali oproti studentŧm vysokých škol a spotřebitelŧm s vysokoškolským vzděláním, studenti středních škol a spotřebitelé s nejvyšším dosaţeným vzděláním střední škola s maturitou či výučním listem konkrétně 21 % ku 6 %. Počet zbylých odpovědí byl srovnatelný u obou skupin dotazovaných. Další otázka zaměřená na vztah a znalosti spotřebitele k povinným obalovým informacím zněla Pokud nějaký dŧleţitý údaj chybí, odradí Vás to od koupě tohoto výrobku?. Z celkového počtu 205 respondentŧ odpovědělo 115 (56 %) záporně, tedy ţe si výrobek i tak koupí. Na druhém místě s 67 odpověďmi (33 %) se objevovala odpověď ano, tedy ţe si spotřebitelé potravinu nekoupí. Kromě toho se v zanedbatelné míře vyskytovaly odpovědi někdy a ne, pokud mám jiţ s výrobkem zkušenosti. Tři spotřebitelé uvedli, ţe by si potravinu nekoupili, pokud by chybělo datum minimální trvanlivosti či datum pouţitelnosti. DATUM MINIMÁLNÍ TRVANLIVOSTI A DATUM POUŢITELNOSTI Další v pořadí uskutečněného dotazníkového prŧzkumu byl dotaz, zda se mohou i nadále prodávat potraviny s prošlým datem minimální trvanlivosti. Tato otázka byla směřována na znalosti respondentŧ o charakteristikách určitých povinných informací uváděných na obalech potravin. V následujícím grafu jsou zaznamenány jednotlivé odpovědi. Na výběr měli dotazovaní ze tří odpovědí: ano, ne a netuším. 27
160 140 120 100 80 60 40 20 0 3 29 35 studenti vysokých škol a spotřebitelé s vysokoškolským vzděláním 5 87 46 střední škola s výučním listem či maturitou, základní vzdělání netuším ne ano Obr. 6 Znalost charakteristiky data minimální trvanlivosti v závislosti na vzdělání spotřebitelŧ Z grafu vyplývá, ţe nadpoloviční většina respondentŧ ze skupiny studenti vysokých škol a spotřebitelé s vysokoškolským vzděláním odpověděla správně, ţe se potraviny s prošlým datem minimální trvanlivosti mohou prodávat i nadále. Naopak u druhé skupiny spotřebitelŧ, která je tvořena především studenty středních škol, převaţovala špatná odpověď, tedy odpověď ne (63 %). Zanedbatelný počet v obou souborech tvořila odpověď netuším. Znalost rozdílu mezi datem minimální trvanlivosti a datem pouţitelnosti by měla patřit k základním vědomostem spotřebitele potravinářských výrobkŧ. Jedním z cílŧ této bakalářské práce je ověření hypotézy, ţe většina spotřebitelŧ tuto diferenci nezná. Výsledky provedeného dotazníkového šetření na otázku Myslíte si, ţe se i nadále mohou prodávat potraviny s prošlým datem pouţitelnosti? jsou zaneseny v následujícím grafu. Respondenti byli opět rozděleni do dvou skupin dle dosaţeného vzdělání. 160 140 120 100 80 60 40 20 0 5 53 9 studenti vysokých škol a spotřebitelé s vysokoškolským vzděláním 7 113 18 střední škola s výučním listem či maturitou, základní vzdělání netuším ne ano Obr. 7 Znalost charakteristiky data pouţitelnosti v závislosti na vzdělání spotřebitelŧ 28
Nadpoloviční většina obou skupin odpověděla správně, tedy ţe potraviny s prošlým datem pouţitelnosti po uplynutí této doby jiţ nadále nesmí být prodávány či jinak nabízeny. U obou skupin byl zaznamenán téměř shodný počet správných odpovědí. 79 % studentŧ vysokých škol a spotřebitelŧ s vysokoškolským vzděláním a 82 % zbylých spotřebitelŧ převáţně studentŧ středních škol odpovědělo na tuto otázku správně. Procento špatných odpovědí je u obou zkoumaných segmentŧ shodné (13 %). S předchozím prŧzkumem souvisí následující diagram zaměřený na klamavé obchodní praktiky prodejcŧ týkající se prodeje zboţí s prošlým datem pouţitelnosti. Otázka v dotazníkovém šetření měla tuto podobu: Setkali jste se někdy s tím, ţe by provozovatel potravinářského podniku prodával výrobky s prošlým datem pouţitelnosti?. V úvahu byly brány pouze odpovědi těch respondentŧ, kteří uvedli na předchozí dvě otázky týkající se data minimální trvanlivosti a data pouţitelnosti správné odpovědi. Dŧvodem eliminace respondentŧ se špatnými odpověďmi je co nejvyšší vypovídací schopnost grafu. Z celkového počtu 205 dotazovaných správně odpovědělo na předchozí dva dotazy 62 respondentŧ (30 %). 11 ano 12 39 ne netuším Obr. 8 Nekalé praktiky prodejcŧ týkající se prodeje potravin s prošlým datem pouţitelnosti Z 62 respondentŧ, kteří znají charakteristiky data minimální trvanlivosti a data pouţitelnosti a odpověděli tedy správně na předchozí dotazy, se jich 39 (63 %) setkalo s problémem týkajícím se prodeje prošlých potravin označených datem pouţitelnosti. Srovnatelný počet odpovědí 11 a 12 byl zaznamenán u odpovědí ano a netuším. Na předchozí diagram navazuje následující graf zobrazující, v jakém obchodním řetězci se spotřebitelé setkali s potravinami s prošlým datem pouţitelnosti. Opět byly brány v úvahu pouze odpovědi respondentŧ, kteří odpověděli správně na otázky týkající se charakteristik data 29
minimální trvanlivosti a data pouţitelnosti a setkali se s nabídkou potravinářských produktŧ s prošlým datem pouţitelnosti. Zkoumaný vzorek po eliminaci tvořilo 39 respondentŧ. 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0 Obr. 9 Maloobchodní provozovny prodávající potraviny s prošlým datem pouţitelnosti Diagram jasně ukazuje, ţe se nejvíce respondentŧ setkalo s problémem nabídky potravin s prošlým datem pouţitelnosti především v malých prodejnách (smíšené domy a samoobsluţné prodejny potravin) a školních kantýnách (9 respondentŧ). Hned v závěsu stojí maloobchodní provozovny Tesco, Kaufland a Billa. Mezi další prodejny, kde došlo k nekalým obchodním praktikám ze strany prodejcŧ, patří Coop, Penny, Lidl, Albert a Interspar. Šest respondentŧ si jiţ nepamatuje, kde byly potraviny s prošlým datem pouţitelnosti nabízeny. Graf reflektuje na skutečnost, ţe nejznámější obchodní řetězce v České republice se dopouští činŧ, které jsou v rozporu s legislativou. Poslední graf z řady grafŧ souvisejících s datem pouţitelnosti zachycuje, jakým zpŧsobem a eventuelně na jakém místě byla potravina s prošlým datem spotřeby nabízena. Otázka související s tímto grafem byla následující: Pokud jste se někdy setkali s tím, ţe by provozovatel prodejny prodával výrobky s prošlým datem pouţitelnosti, jak byla potravina s prošlým datem pouţitelnosti označena, případně na jakém místě byla prodávána?. Vzorek tvořilo opět 39 respondentŧ, kteří odpověděli na dotazy související s datem trvanlivosti a spotřeby správně a setkali se s prodejem potravin s prošlým datem pouţitelnosti. 30
3 10 nápis prošlé datum spotřeby 12 14 nebyla označena, prodávána s ostatním zboţím označena nápisem sleva, prodávána zvlášť netuším Obr. 10 Označení a místo prodeje potravin s prošlým datem pouţitelnosti Největší počet respondentŧ (14) se setkal s prodejem potravin s prošlým datem spotřeby, které nebyly nijak označeny a byly prodávány v regále s ostatním zboţím. Druhým nejčastějším zpŧsobem prodeje těchto potravin bylo označení nápisem sleva, kdy byly potraviny prodávány zvlášť, na místě vyhrazeném pro zlevněné zboţí. Mnohdy docházelo dle dotazovaných k přelepení uvedeného data cedulkou s nápisem sleva a bylo tedy velmi obtíţné zjistit pŧvodní datum spotřeby. Nezanedbatelné mnoţství odpovědí (10) bylo zaznamenáno u odpovědi nápis prošlé datum spotřeby, kdy prodejci spoléhali na neznalost spotřebitelŧ ohledně nabízení potravin s prošlým datem pouţitelnosti. Zbytek dotazovaných si jiţ nepamatovalo, jakým zpŧsobem a na jakém místě byla potravina nabízena k prodeji. Zjištění, jakých informací si spotřebitelé na etiketách všímají a které jsou pro ně dŧleţité, je nezbytnou součástí praktické části této bakalářské práce a jeho interpretace významnou sloţkou pro potvrzení či vyvrácení daných hypotéz. Výsledky dotazníkového šetření týkající se otázky Pokud si čtete údaje o potravině uvedené na obalu, které Vás zajímají? jsou uvedeny v následující tabulce. Otázka byla formulována jako otevřená otázka, kdy dotazovaní měli moţnost odpovědět dle vlastního uváţení a nebyli naváděni k určité odpovědi. Předpokládá se, ţe pokud spotřebitelé údaje na potravinách čtou, zajímají se především o data pouţitelnosti či trvanlivosti, zemi pŧvodu, podmínky uchování a informace o výrobci. 31
Tabulka 1 Informace na etiketách, které zajímají spotřebitele (ţeny) Ţena 15-19 % 20-29 % 30-49 % 50 a více % celkem sloţení 38 61 % 12 55 % 4 40 % 3 50 % 57 % datum trvanlivosti a spotřeby 44 71 % 8 36 % 7 70 % 3 50 % 62 % energetická hodnota 14 23 % 11 50 % 2 20 % 0 0 % 27 % přídatné látky 3 5 % 9 41 % 2 20 % 1 17 % 15 % země pŧvodu 4 6 % 0 0 % 0 0 % 0 0 % 4 % výrobce 0 0 % 0 0 % 0 0 % 1 17 % 1 % hmotnost 1 2 % 0 0 % 0 0 % 0 0 % 1 % celkem 62 22 10 6 100 Tabulka 2 Informace na etiketách, které zajímají spotřebitele (muţe) Muţ 15-19 % 20-29 % 30-49 % 50 a více % celkem sloţení 11 52 % 10 67 % 6 43 % 4 80 % 56 % datum trvanlivosti a spotřeby 11 52 % 8 53 % 8 57 % 3 60 % 55 % energetická hodnota 5 24 % 3 20 % 4 29 % 0 0 % 22 % přídatné látky 0 0 % 4 27 % 1 7 % 2 40 % 13 % země pŧvodu 2 10 % 2 13 % 0 0 % 0 0 % 7 % výrobce 0 0 % 0 0 % 2 14 % 0 0 % 4 % hmotnost 0 0 % 0 0 % 0 0 % 0 0 % 0 % celkem 21 15 14 5 55 Vyhodnocení otázky Pokud si čtete údaje o potravině uvedené na obalu, které Vás zajímají? znázorňuje předchozí tabulka. Z celkového počtu muţŧ a ţen, bez ohledu na věkové kategorie, odpověděla nadpoloviční většina dotazovaných, ţe je na etiketách zajímá především sloţení a datum trvanlivosti a spotřeby. Dále se spotřebitelé zajímají o energetickou hodnotu a přídatné látky z celkového počtu ţen konkrétně 27 % a 15 %, z celkového počtu muţŧ 22 % a 13 %. Zanedbatelné mnoţství tvořily odpovědi, ţe se spotřebitelé zajímají o výrobce potraviny, zemi pŧvodu a hmotnost výrobku. Ţádný z dotazovaných jako odpověď neuvedl zpŧsob skladování či pokyny ohledně zpŧsobu pouţití. Muţe a ţeny ve věku 20 29 let spíše zajímá sloţení potraviny, naopak muţe a ţeny ve věku 30 49 let datum trvanlivosti a pouţitelnosti. Výraznou převahu v odpovědi přídatné látky reprezentovali jak ţeny ve věku 20 29 let (41 %), tak muţi ve věku 20 29 let (27 %). Vzorek spotřebitelŧ s více jak 50 lety nemá dostatečnou vypovídací hodnotu kvŧli nízkému počtu respondentŧ. 32