T-expedice Martagon 2014

T-expedice Martagon 2014 Sborník výstupů odborných sekcí T-expedice Kolektiv autorů Mgr. Pavel Rušar, editor 1

T-expedice Martagon 2014 Sborník výstupů odborných sekcí T-expedice Vydal Národní institut pro další vzdělávání ISBN 978-80-86956-82-4 2

Obsah Předmluva...4 Poděkování...5 Sekce ASTRONOMIE, Výzkum sluneční aktivity...6 Sekce ASTRONOMIE, Pozorování proměnných hvězd...35 Sekce ASTRONOMIE, Objevování nových objektů ve vesmíru...41 Botanický výzkum v přírodní rezervaci Jezírka...45 Sekce ENTOMOLOGIE, Brouci kopce Čihátko se zaměřením na významné druhy...58 Sekce HISTORIE, Po stopách předků Petra Fingala...78 Sekce IT, Astronomické modely a dokumentace expedice...93 Sekce ASTRONOMIE, O expedici za sekci astronomie...110 Jak to vypadalo v sekci BOTANIKA?...114 Sekce ENTOMOLOGIE, Naše zážitky - entomologové...116 Sekce HISTORIE, Naše historické zážitky...118 Exkurz - Průběh expedice...120 3

Předmluva Studie shromážděné v tomto sborníku jsou výsledkem déle než rok trvajícího vzdělávacího a badatelského programu T-expedice (pro rok 2013/2014 nesoucí název MARTA- GON), který je realizován v rámci programu TALNET pod záštitou Národního institutu pro další vzdělávání. V rámci tohoto programu dochází ke spolupráci nadaných žáků, instruktorů kurzů v projektu Talnet, psychologů a oborových expertů, a to za účelem uskutečnění výzkumně orientované aktivity. Příprava na takovou aktivitu začíná přibližně na začátku školního roku tříměsíčním online kurzem, ve kterém se žáci seznamují se základy vědecké metodologie. V kurzu Nad vědou v dějinách I. jsou na pozadí vývoje vědy obecně i vědeckých disciplín konkrétně představeny základní vědecké metody (analýza, komparace ad.) a jejich chápání a využívání různými disciplínami (chemie, geografie, historie ad.). Výsledná představa o soustavě vědeckých metod vzniká interdisciplinárně a to v komunikaci mezi vrstevníky, instruktorem kurzu i oborovými experty. Druhou fází přípravy je pak pokračování online kurzu v dalším bloku (tj. po asi dvouměsíční přestávce). Kurz Nad vědou v dějinách II. jednak navazuje na kurz předchozí, ale zároveň se v jeho rámci žáci dostávají k návrhům vlastních badatelských projektů, které po odborné stránce konzultují s experty a po metodické s instruktorem kurzu. Konečné návrhy potom předkládají odborné komisi, která je může schválit, připomínkovat a vrátit k přepracování, nebo i odmítnout. Úspěšní navrhovatelé projektů se stávají tzv. garanty (garantují badatelskou aktivitu) a následně sestavují výzkumný tým ze svých kolegů kamarádů (tzv. badatelů) na jedné straně a oborových expertů na straně druhé. V rámci podpory ze strany organizátorů je garantům v průběhu sestavování týmu poskytována možnost konzultace s psychologem, jejímž cílem je podpořit jednak dobré vztahy a pohodu v týmu a jednak také připravit garanta (a skrze něho i tým) na možné překážky a neúspěchy. Samotná expedice (realizace výzkumu) pak probíhá na zvolené lokalitě po dobu přibližně osmi dnů. Garanti řídí své týmy, odborné věci konzultují s experty a postupně připravují první výstup, kterým je poster, jenž je prezentován před všemi týmy poslední den expedice. Následnou fází je pak hlubší vyhodnocení výsledků a příprava odborného článku, jehož definitivní forma od všech výzkumných sekcí T-expedice Martagon se vám dostává do rukou. Je však třeba zdůraznit, že za úspěchem (tedy publikací článku ve sborníku) nestojí pouze garant té či oné badatelské sekce, ale sekce celá, tj. včetně expertů na jedné straně a hlavně badatelů na straně druhé. Pavel Rušar Instruktor kurzů Nad vědou v dějinách 4

Poděkování Rádi bychom poděkovali panu RNDr. Stanislavu Zelendovi, který je vedoucím celého projektu Talnet. Dále také Mgr. Pavlu Rušarovi za vedení kurzu Nad vědou v dějinách, přípravu budoucích garantů a Expedice Martagon 2014, Ing. Mgr. Vojtěchu Tutrovi, Mgr. Štěpánu Peterkovi a Mgr. Miroslavu Litavskému za organizaci a přípravu expedice. V neposlední řadě expertům všech sekcí, a to jmenovitě Bc. Lukáši Timkovi, Mgr. Martině Röhlichové, Mgr. Martinu Starému, Mgr. Lukáši Kovářovi, Bc. et Bc. Zdeňku Smrčkovi, Janu Hellerovi a Mgr. Martinu Caletkovi také za spolupráci ze strany Muzea v Radnicích, které bylo místem působení sekce Genealogie. Dále asistentům Mgr. Radce High, Ph.D a Mgr. Bc. Radku Voženílkovi za pomoc a podporu v jednotlivých badatelských sekcích. Za možnost použití pozorovatelského vybavení a spolupráci pro sekci Astronomie děkujeme Hvězdárně a planetáriu v Plzni. Děkujeme také všem badatelům, kteří byli neopomenutelnou součástí tohoto projektu a bez nichž by se tato akce nemohla uskutečnit. garanti sekcí Expedice Martagon 2014 5

T-expedice Martagon, sekce ASTRONOMIE Výzkum sluneční aktivity Garant: Veronika Deketová Badatelé: Michaela Slámová, Jakub Janoušek, Bohumila Potočná, Tomáš Brada, Vojtěch Čavojský, Hugo Matoušek Expert: Bc. Lukáš Timko Obecný úvod k celé sekci Sekce Astronomie je jednou z pěti sekcí na Expedici Martagon 2014, jejímž cílem bylo odpovědět na několik badatelských otázek souvisejících hned se třemi oblastmi astronomie. První se zabývala sledováním a zkoumáním sluneční aktivity, druhá byla zaměřena na pozorování proměnných hvězd a poslední na objevování nových objektů ve vesmíru. Naše práce byla také propojena se sekcí IT, která vytvořila 3D model jasněji proměnných hvězd a animaci sluneční aktivity. Abstrakt k článku Tento článek popisuje bádání a výsledky z oblasti sluneční aktivity sekce Astronomie. Naše práce byla zaměřena na sledování průběhu změn ve sluneční aktivitě za dobu expedice, rozdílnost ve sluneční činnosti od doby jejího maxima a zkoumání faktorů souvisejících se SUPER SOLAR FLARE z roku 1859. Ve velké míře se také zabývá možnostmi využití dat pořízených družicemi, které jsou volně přístupné na internetu. Naše bádání přineslo detailní popis změn ve sluneční aktivitě v průběhu týdne a ukázalo se statistické snížení výskytu slunečních bouří a erupcí od doby maxima sluneční aktivity. Velkou sluneční bouři z roku 1859 jsme označili jako jednu z největších slunečních bouří, jelikož se blížila k vrcholu většiny seznamů. Sluneční aktivita Úvod Denní výzkumná část byla zaměřena na Slunce a jeho aktivitu, která je velice proměnná. Díky pozorování sluneční fotosféry pomocí speciálně upraveného dalekohledu a údajům získaných pomocí sond je možné získat informace o aktuálním stavu fotosféry. 1 Tyto dva odlišné zdroje jsme se rozhodli porovnat v rámci Expedice Martagon 2014 a zjistit tak rozdíly mezi relativním počtem slunečních skvrn pořízeným ze zákresu 1 Díky nepříliš velkým změnám za krátký časový úsek lze považovat pozorování Slunce pomocí dalekohledu za aktuální i s ohledem na rychlost světla. 6

sluneční fotosféry a počtem slunečních skvrn získaných z údajů NOAA 2. Naším dalším výzkumným záměrem bylo sledování změn tohoto počtu slunečních skvrn v průběhu jednoho týdne a celkových změn ve sluneční aktivitě od doby maxima sluneční aktivity. V neposlední řadě jsme se také zaměřili na sledování družicových dat, která nám umožnila získávat informace o aktuálním dění na Slunci, a prozkoumání velké sluneční bouře z roku 1859, označované jako Super Solar Flare, pomocí dostupných materiálů a informací. Oblast sluneční aktivity je velice aktuální téma a zabývají se jím vědci na celém světě. K dalšímu rozšíření informací a poznatků o Slunci mohou přispět již amatérští astronomové svými napozorovanými počty slunečních skvrn, které tak pomáhají dále ucelovat a zkvalitňovat tento historicky nejdelší index. Slunce díky své proměnnosti nabízí široké pole zkoumání a ohledně naší mateřské hvězdy existuje zatím velká část dosud nevysvětlených jevů. Kromě toho, že je Slunce naší mateřskou hvězdou, se jedná v širším měřítku pouze o průměrnou hvězdu, jejímž sledováním se pravděpodobně dozvídáme informace o mnoha dalších hvězdách ve vesmíru. Jedním z aktuálních témat, kterým se vědci zabývají, je například proudění plazmatu kolem slunečních skvrn, kdy byl popsán tzv. moat, neboli zvláštní systém proudění plazmatu kolem vyvinutých slunečních skvrn s penumbrou. 3 Dalším příkladem je zkoumání mechanismu dodatečného urychlování částic ve slunečních erupcích nebo vlastností protonů ve vzdálenosti jedné astronomické jednotky od Slunce. 4 Velice důležitým tématem je také objasnění vzniku bílých erupcí. 5 Díky nepříliš vysokým pozorovacím zkušenostem jsme očekávali menší přesnost ve výsledcích získaných přímým pozorováním Slunce, než u hodnot získaných NOAA. Celkové změny v počtu slunečních skvrn v rámci jednoho týdne by měly být pravděpodobně nejvíce způsobeny rozmístěním skupin jednotlivých skvrn a jejich postupným rozpadem, objevováním nových skupin či jejich mizením za viditelný okraj Slunce ze Země. Dále jsme očekávali snížený výskyt slunečních událostí od doby, kdy bylo Slunce v maximu své aktivity a nacházelo se zde nejvíce událostí za dobu slunečního cyklu. Studování materiálů o velké sluneční bouři z roku 1859 nám mělo prozradit více informací o této bouři a také to, jak byla tato bouře v porovnání s ostatními velkými bouřemi významná či odlišná. 2 NationalOceanic and Atmospheric Administration 3 Švanda, M., Sobotka, M., Bárta, T., MoatFlowSystemaroundSunspots in ShallowSubsurfaceLayers, AstrophysicalJournal 790 (2014). Dostupné z: http://arxiv.org/pdf/1406.2482v1.pdf 4 O dodatečném mechanismu urychlování částic viz.: Nickeler, D.H. a kol., Self-consistentstationary MHD shearflow in thesolaratmosphere as elecricfieldgenerators, Astronomy &Astrophysics in press (2014). Dostupné z:http://arxiv.org/pdf/1407.3227v1.pdfa vlastnostech protonů viz.:hellinger P. a Trávníček P. M., Solar windprotonsat 1 AU: trends and bounds, constraints and correlations, AstrophysicalJournalLetters 784 (2014). Dostupné z: http://arxiv.org/pdf/1402.4611v1.pdf 5 Heinzel, P. a Kleint, L., Hydrogen BalmerContinuum in Solar FlaresDetected by the Interface Region ImagingSpectrograph (IRIS), AstrophysicalJournalLetters (2014). Dostupné z: http://arxiv.org/pdf/1409.5680v1. pdf 7

1 Metody 1.1. Přímé pozorování Slunce 1.1.1. Vybavení Pro pozorování sluneční fotosféry jsme využili dalekohled Hvězdárny a planetária v Plzni SkyWatcher ED 120/900 opatřený Herschelovým hranolem a svářečským filtrem. Dále také achromatický refraktor CarlZeiss 63/840 s Astro Solar fólií. Příležitostně dalekohled specializovaný na pozorování chromosféry Lunt 60/500 THa. 1.1.2. Postup K záznamu pozorování Slunce přímou metodou byl využit přímo protokol Hvězdárny a planetária v Plzni. Práce probíhala ve třech krocích: předzpracování formuláře, pozorování a zákres fotosféry, zpracování zbylé části formuláře. Před samotným pozorováním jsme vyplnili následující základní kolonky: Pozorovatel Datum Místo Přístrojová sekce: Přístroj: název přístroje Typ: refraktor, reflektor, aj. Objektiv: průměr objektivu [mm] / f = ohnisková vzdálenost objektivu [mm] Zvětšení: použitý okulár nebo zvětšení Clona: typ clony Obraz: otočení obrazu v okuláru Kresba: typ kresby Čas začátku pozorování (UT) 6 Detailně jsme zaznamenávali jednotlivé sluneční skvrny pomocí obyčejné tužky a fakulová pole červenou pastelkou. Při zákresu jsou důležité jednotlivé detaily, velikost slunečních skvrn a jejich poloha. Dalším významným krokem je zaznamenání orientace denního pohybu. V případě montáže s pohonem (SkyWatcher ED 120/900 ) bylo nutné vypnout hodinový strojek pro možnost jeho zachycení. Před skončením pozorování jsme zkontrolovali celý disk, zaznamenali čas konce pozorování v UT a vyplnili další důležité informace o pozorování, specifikovali pozorovací podmínky, kvalitu obrazu a pozorování a detailněji charakterizovali jednotlivé skupiny a větší skvrny dle jednotlivých definic. Specifikace parametrů pozorování ovlivňuje jeho přenost, která je důležitým faktorem pro porovnání napozorovaných hodnot s výsledky jiných pozorovatelů.těmito parametry může být počet slunečních skvrn velice významně ovlivněn. Vývoj, struktura a rozložení slunečních skvrn je jedním z údajů, který popisuje a přibližuje stav sluneční aktivity. 6 Honzík L., Zibar M., HVĚZDÁRNA A PLANETÁRIUM PLZEŇ. Manuál pro pozorování fotosféry Slunce a zpracování protokolu. Plzeň, 2014 8

1.1.3. Zpracování kresby g = počet všech skupin slunečních skvrn f = počet všech slunečních skvrn ve skupinách R = relativní počet slunečních skvrn (10g + f) F = celkový počet fakulových polí P = poziční úhel rotační osy Slunce[ ] 7 L 0 = heliografická délka centrálního meridiánu v čase pozorování 7 B 0 = heliografická šířka středu disku v pozorovacím čase 7 Dále je důležitá Interpolace hodnot P, L 0 a B 0 podle vzorce: H = H 1 + (H 2 H 1 ) kde H je hodnota P, L 0 nebo B 0 v čase t, H 1 a H 2 jsou v čase vzdáleny o T (24h). 1.1.4. Heliografické souřadnice jednotlivých skupin Tyto souřadnice pro nás byly dále důležité při tvorbě synoptické mapy, která ukazuje rozmístění slunečních skvrn. Vzorec pro výpočet heliografické šířky: Vzorec pro výpočet heliografické délky: b = arcsin [sin B 0 cos ρ+ cos B 0 sin ρ cos (P-Q)] l = + L 0 ρ= arcsin Q je poziční úhel, vz vzdálenost těžiště skvrny od centra disku [mm] a R poloměr zákresu [mm]. 1.1.5. Protokol Vzhled protokolů se v hlavních rysech liší způsobem pozorování, ke kterému jsou určeny. Dále jsou také často upravovány a přizpůsobeny potřebám organizace, která daný protokol používá při svých pozorováních. 1.1.6. Tvorba synoptické mapy K tvorbě mapy jsme využili kostičkovaného papíru formátu A3 a obyčejnou tužku. Při kreslení mapy je dobré vzít v úvahu, že výskyt slunečních skvrn je v šířce omezen královskými pásy, zatímco v délce nijak omezen není (nanejvýše otočkou nebo sérií zákresů). 7 Tyto hodnoty jsou uvedené ve Hvězdářské ročence. Je ovšem nutné je interpolovat na čas pozorování. 9

Kromě volby měřítka je důležitý také směr os a volba polohy počátku soustavy souřadnic. Do souřadnicové sítě jsme vynesli vypočítané polohy skvrn a dle zákresů domalovali jejich tvar. 8 1.2. Družicová data 1.2.1. Postup K získání podrobnějších údajů jsme využili dat z družic, a to zejména z družice SOHO, SDO, TRACE, ACE a GOES. Zaměřili jsme se na počítání relativního počtu slunečních skvrn pomocí snímků fotosféry, vysílané rentgenové záření, rychlost, teplotu, hustotu a polarizaci slunečního větru, integrální tok protonů a elektronů. Dále jsme se věnovali výronům koronální hmoty, hodnotám Kp indexu, změnám v geomagnetickém poli, geomagnetickým bouřím a možnostem vzniku polárních září. Naším prvotním zdrojem informací byl SolarSoft, dále internetové stránky Space Weather Alerts, kde se nachází seznam všech proběhlých slunečních událostí s jejich krátkým popisem. 9 Pomocí Solar Monitoru jsme získali graf rentgenového záření a hodnoty integrálních toků protonů a elektronů. 10 Nachází se zde také údaje o plazmatu (hustota, rychlost, teplota) a hodnoty magnetického pole (Bx, By, Bt; Bz; Theta; Phi). Pro získání dalších podstatných a zpřesňujících dat jsme použili data přímo z internetových stránek družic. Jednou z dalších užitečných webových stránek je SWPC Real-time Monitor Displays, kde se nacházejí také hodnoty Kp indexu. 11 K zobrazení aktuálního výskytu polárních září jsme využili snímky OVATION Aurora. 12 Ke srovnání našeho relativního počtu slunečních skvrn jsme využili SpaceWeatherPrediction Center. 13 Tyto výsledky jsme také srovnávali s počtem slunečních skvrn vypočítaným ze snímků sluneční fotosféry pořízených družicí SDO. 1.3. Zjišťování údajů o sluneční bouři Při studování informací o sluneční bouři, která proběhla v roce 1859, jsme využili internetových zdrojů k vyhledání potřebné literatury a článků zabývající se touto tematikou. Jedním z hlavních kritérií byla důvěryhodnost zdroje a odbornost článku. 8 Švanda M., Slunce. [online]. 2002-01-09 [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://www.asu.cas.cz/~svanda/prace/slunce/slunce.html 9 SolarSoft Last Events, THE LOCKHEED MARTIN SOLAR AND ASTROPHYSICS LABORATORY. [online]. [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://www.lmsal.com/solarsoft/latest_events/; SpaceWeatherAlerts, NOAA / SPACE WEATHER PREDICTION CENTER. [online]. [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://www.swpc.noaa.gov/alerts/ archive/current_month.html 10 SOLAR PHYSICS GROUP, TrinityCollege Dublin and e-inis, theirishnational e-infrastructure. SolarMonitor [online]. [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://www.solarmonitor.org/about.php 11 SWPC Real-time Monitor Displays, [online]. [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://www.swpc.noaa.gov/ rt_plots/index.html 12 OVATION Aurora, NOAA, SpaceWeatherPrediction Center/ SpaceWeatherPredictionTestbed NOAA, NationalGeophysical Data Center, JohnsHopkinsAppliedPhysicsLab. [online]. [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http:// www.swpc.noaa.gov/ovation/index.html 13 Last 30 DaysDaily Solar Data. NOAA, SpaceWeatherPrediction Center. [online]. [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://www.swpc.noaa.gov/ftpdir/indices/dsd.txt 10

Důležitou složkou pro nás byly také uvedené hodnoty vypovídající o závažnosti tohoto jevu, a to zejména síla erupce, rychlost částic při výronu koronální hmoty a hodnoty Dst indexu. 2. Východiska 2.1. Sluneční aktivita Období maxima sluneční aktivity probíhá na Slunci několik let. Pokud ale označíme dobu, ve které došlo ke změně polarity Slunce a časový úsek blízký tomuto intervalu, jako maximum sluneční aktivity, jsme schopni z tohoto časového období získat data k porovnání s aktuální činností. Ke změně polarity na Slunci totiž dochází vždy na vrcholu každého jeho cyklu. Z tohoto porovnání může být například viditelný menší pokles v relativním počtu slunečních skvrn a změna v rozložení slunečních skvrn v heliografické šířce. Zda se jedná o dlouhodobější pokles jejich počtu je však obtížné určit pouze pomocí údajů zjištěných z průběhu jednoho týdne, jelikož se větší rozdíly projevují až s delším časovým odstupem od doby maxima. Výskyt a síla slunečních erupcí mohou být v tomto ohledu o něco málo přesnější, ale je dobré k nim přistupovat s jistou obezřetností. I přesto se dal očekávat nižší relativní počet slunečních skvrn oproti době maxima. Dále jsme očekávali menší množství výskytu slunečních erupcí a nižší intenzitu rentgenového záření. Velká sluneční bouře ze září roku 1859, kterou jsme se v rámci expedice zabývali, je první zaznamenanou sluneční událostí v historii. Zaměřili jsme se tedy na to, v jaké míře ovlivnila běh života na Zemi, a ve kterých směrech se jednalo o neobvyklou sluneční bouři. Závažnost tohoto jevu byla zjištěna okamžitě po jeho zaznamenání na Kewské a Královské observatoři v Anglii. 14 Pomocí naměřené horizontální složky magnetického pole je možné přibližně vypočítat její třídu a stupeň. Dále je možné zjistit rychlost vyvržených částic pomocí doby, za kterou dorazily k Zemi a z údajů slunečního větru vypočítat Dst Index. Výslednými kritérii, podle kterých se určovala velikost sluneční bouře, byla magnetická amplituda, proudění protonů, doba, za kterou částice dorazily k povrchu Země, intenzita geomagnetické bouře, šířkový rozsah výskytu polárních září a odhadovaný stupeň vysílaného rentgenového záření. 14 Cliver, E. W. a Svalgaard, THE 1859 SOLAR TERRESTRIAL DISTURBANCE AND THE CURRENT LIMITS OF EXTREME SPACE WEATHER ACTIVITY. [online]. 2014 [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://www.leif.org/research/1859%20storm%20-%20extreme%20space%20weather.pdf. 11

3. Praktická část 3.1. Denní skupina 3.1.1. Pozorování sluneční fotosféry 200 Hodnoty získané pozorováním sluneční fotosféry 150 100 50 0 24.VIII 25.VIII 26.VIII 27.VIII 28.VIII Relativní počet slunečních skvrn Počet jednotlivých skvrn Počet skupin slunečních skvrn Počet fakulových polí Graf č. 1 Výsledky z našeho vlastního pozorování sluneční fotosféry Výsledky z našeho vlastního pozorování sluneční fotosféry (Graf č. 1) ukázaly, že všechny hodnoty byly v daném týdnu nejvyšší v pondělí 24. 8. 2014. Postupné snižování hodnot může být způsobeno tím, že se jednotlivé sluneční skupiny postupně rozpadaly, vlivem sluneční rotace se ocitly na odvrácené straně, či zanikly a již se neobjevily žádné nové větší skupiny slunečních skvrn. 200 Relativní počet slunečních skvrn 150 100 50 0 24.8.2014 25.8.2014 26.8.2014 27.8.2014 28.8.2014 29.8.2014 SDO Pozorování SWPC Graf č. 2 Relativní počet slunečních skvrn z 3 různých zdrojů 15 15 29. 8. 2014 neproběhlo pozorování sluneční fotosféry, proto zde hodnoty z tohoto dne chybí. 12

V Grafu č. 2 jsou porovnané hodnoty relativního počtu slunečních skvrn zjištěných ze tří různých zdrojů. Jedním jsou hodnoty vypočítané ze snímků SDO (HMI Intensitygram). Další pocházejí z našeho vlastního pozorování a z údajů Space Weather Prediction Center. 16 Největší průměrná odchylka byla mezi údaji z našeho pozorování a údaji SWPC. Naopak nejmenší byla při porovnání našich hodnot a výsledků získaných díky SDO. 60 Počet jednotlivých slunečních skvrn 50 40 30 20 10 0 24.8.2014 25.8.2014 26.8.2014 27.8.2014 28.8.2014 29.8.2014 SDO Pozorování Graf č. 3 Srovnání počtu jednotlivých slunečních skvrn Z údajů v Grafu č. 3 vyplývá, že nejvyšší počet slunečních skvrn byl podle údajů z našeho pozorování v pondělí 24. 8. 2014. Podle počtu skvrn určených ze snímků tomu tak bylo ovšem ve středu 26. 8. 2014. 16 14 12 10 8 6 4 2 0 Počet skupin slunečních skvrn 24.8.2014 25.8.2014 26.8.2014 27.8.2014 28.8.2014 29.8.2014 SDO Pozorování Graf č. 4 Porovnání počtu slunečních skupin 16 Last 30 DaysDaily Solar Data. NOAA, SpaceWeatherPrediction Center. [online]. [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://www.swpc.noaa.gov/ftpdir/indices/dsd.txt 13

V případě počtu skupin (Graf č. 4) se obě metody shodují na době jejich nejvyššího počtu 24. 8. 2014. Vyjma 29. 8. 2014 se shodují také v době nejnižšího počtu skupin 27. 8. 2014, jelikož nejnižší počet byl podle údajů ze snímků 8, přičemž tato hodnota byla stejná i pro středu a pátek. 12 Počet fakulových polí 10 8 6 4 2 0 24.8.2014 25.8.2014 26.8.2014 27.8.2014 28.8.2014 29.8.2014 Pozorování SDO Graf č. 5 Počet fakulových polí Informace o počtu slunečních skvrn a fakulových polí (Graf č. 5) se odvíjejí od pečlivosti a pozornosti daného pozorovatele. V dalším případě je počet ovlivněn způsobem rozdělení skvrn do skupin a pozorovacími podmínkami. Všechny tyto parametry jsou ovlivněné buďto zkušenostmi daného pozorovatele nebo stavem počasí v době pozorování. Nejvyšší rozdíl je patrný u počtu fakulových polí, kdy údaje z pozorování jsou ve většině případů podstatně menší. Obě hodnoty se ovšem shodují na době nejvyššího počtu fakulových polí, a to 24. 8. 2014. Tyto odlišné výsledky mohou být pravděpodobně způsobeny rozdílnou rozlišovací schopností. Vzhled synoptické mapy: Obrázek č. 1 Synoptická mapa 14

Synoptická mapa (Obrázek č. 1) zachycuje rozmístění slunečních skvrn na jeho povrchu a dobře zachycuje také to, které sluneční skvrny se díky sluneční rotaci ocitly na jeho druhé straně. Údaje z družic Sluneční erupce s výronem koronální hmoty 20140824_1200 Event# EName Start Stop Peak GOES Class Derived Position 22 gev_20140824_1200 2014/08/24 12:00:00 12:25:00 12:17:00 M5.9 S09E76 (2151) Tabulka č. 1 Záznam sluneční události; zdroj: SolarSoft Last Events. THE LOCKHEED MARTIN SOLAR AND ASTROPHYSICS LABORATORY. [online]. [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://www.lmsal.com/solarsoft/latest_events/ Sluneční erupce třídy M5.9 z aktivního regionu 2151, nacházející se na jihovýchodě slunečního disku, začala ve 12 hodin UT (14:00 SELČ) a délka jejího trvání byla 17 minut. Erupce byla doprovázena vyvržením koronální hmoty do meziplanetárního prostoru. 17 Potenciální dopad byl primárně zaměřen na subpolární bod nacházející se na přivrácené straně Země. Byl zaznamenán rádiový výpadek stupně R2, pro který je typický výpadek vysokofrekvenčních komunikačních prostředků na přivrácené straně trvající po dobu desítek minut. Tento druh výpadku se objevuje průměrně 350x za cyklus. Rychlost vyvržených částic byla 593 km/s. 18 17 SolarSoft Last Events. THE LOCKHEED MARTIN SOLAR AND ASTROPHYSICS LABORATORY. [online]. [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://www.lmsal.com/solarsoft/latest_events/ 18 SpaceWeatherAlerts. NOAA / SPACE WEATHER PREDICTION CENTER. [online]. [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://www.swpc.noaa.gov/alerts/archive/current_month.html 15

Obrázek č. 2 Výron koronální hmoty; zdroj: SolarSoft Last Events. THE LOCKHEED MARTIN SOLAR AND ASTROPHYSICS LABORATORY. [online]. [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://www.lmsal.com/solarsoft/latest_events/ Na sérii snímků pořízených teleskopem LASCO (Obrázek č. 2) je viditelný výtrysk koronální hmoty z aktivní oblasti 2151. Začátek série snímků je 24. 8. 2014 v 11:00 [UT] a poslední snímek je z téhož dne v 18:24 [UT]. Výtrysk koronální hmoty tedy trval déle, než samotná sluneční erupce, a nastal krátce po ní. Obrázek č. 3 Detail oblasti sluneční erupce a moment odtržení plazmatu; zdroj: SolarSoft Last Events. THE LOCKHEED MARTIN SOLAR AND AS- TROPHYSICS LABORATORY. [online]. [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://www.lmsal.com/solarsoft/latest_events/ Tato série po sobě jdoucích snímků vznikla kombinací tří snímků o různých vlnových délkách pořízených družicí SDO (AIA). 16

Obrázek č. 4 Graf rentgenového záření; zdroj: SOLAR PHYSICS GROUP, TrinityCollege Dublin and e-inis, theirishnational e-infrastructure. SolarMonitor [online]. [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://www.solarmonitor.org/about.php Na obrázku č. 4 je znázorněn graf závislosti vyzářené energie rentgenového záření na čase. Sluneční erupce třídy M odpovídá rozmezí 10-5 10-4 Watt m -2. Obrázek č. 5 - SatelliteEnvironment Plot; zdroj: SWPC Real-time Monitor Displays. [online]. [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://www.swpc.noaa.gov/rt_plots/index.html 17

Graf znázorněný na obrázku č. 4 obsahuje hodnoty integrálního toku protonů a elektronů v částicích cm 2 s -1 sr -1 odpovídající různým energiím. Další je zde uvedená průměrná paralelní složka magnetického pole v nt a stupeň Kp indexu. V případě této sluneční erupce zůstaly všechny hodnoty v normálu. Sluneční erupce z 24. 8. 2014 byla nejsilnější erupcí s výronem koronální hmoty v daném týdnu. Sluneční erupce s výronem koronální hmoty 20140825_1446 Event# EName Start Stop Peak GOES Class DerivedPosition 1 gev_20140825_1446 2014/08/25 14:46:00 15:31:00 15:10:00 M2.0 N06W39 (2146) Tabulka č. 2 Záznam sluneční události; zdroj: SolarSoft Last Events. THE LOCKHEED MARTIN SOLAR AND ASTROPHYSICS LABORATORY. [online]. [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://www.lmsal.com/solarsoft/latest_events/ Sluneční erupce třídy M2.0 z aktivního regionu 2146 začala ve 14:46 UT (16:46 SELČ) a délka jejího trvání byla 45 minut. Erupce byla doprovázena výronem koronální hmoty do meziplanetárního prostoru. 19 Obrázek č. 6 Výron koronální hmoty; zdroj: SolarSoft Last Events. THE LOCKHEED MARTIN SOLAR AND ASTROPHYSICS LABORATORY. [online]. [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://www.lmsal.com/solarsoft/latest_events/ 19 SolarSoft Last Events. THE LOCKHEED MARTIN SOLAR AND ASTROPHYSICS LABORATORY. [online]. [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://www.lmsal.com/solarsoft/latest_events/ 18

Obrázek č. 7 Detail sluneční erupce na obrázku vzniklém kombinací třech snímků různých vlnových délek; zdroj: SolarSoft Last Events. THE LOCKHEED MARTIN SOLAR AND ASTROPHYSICS LABORATORY. [online]. [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://www. lmsal.com/solarsoft/latest_events/ Obrázek č. 8 Rentgenové záření; zdroj: SOLAR PHYSICS GROUP, TrinityCollege Dublin and e-inis, theirishnational e-infrastructure. SolarMonitor [online]. [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://www.solarmonitor.org/about.php 19

Při této sluneční erupci byla nejnižší hodnota rentgenového záření a tudíž i erupce dosahovala nejmenšího stupně ze všech tří slunečních erupcí proběhlých za dobu expedice. Obrázek č. 9 SatelliteEnvironment Plot; zdroj: SWPC Real-time Monitor Displays. [online]. [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://www.swpc.noaa.gov/rt_plots/index.html Graf Satellite Environment Plot (Obrázek č. 9) kombinuje satelitní a pozemní údaje k poskytnutí přehledu o současném geostacionárním satelitním prostředí. Komponenta Hp je kolmá k oběžné dráze družice a je rovnoběžná s osou Země. Tato sluneční erupce byla nejslabší z tří nejsilnější erupcí v týdnu expedice. Sluneční erupce s výronem koronální hmoty 20140825_2006 Event# EName Start Stop Peak GOES Class 23 gev_20140825_2006 2014/08/25 20:06:00 20:29:00 20:21:00 M3.9 DerivedPosition N07W43 (2146 ) Tabulka č. 3 Záznam sluneční události; zdroj: SolarSoft Last Events. THE LOCKHEED MARTIN SOLAR AND ASTROPHYSICS LABORATORY. [online]. [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://www.lmsal.com/solarsoft/latest_events/ 20

Výše uvedená sluneční erupce třídy M3.9 je druhou erupcí v řadě vyskytující se v aktivní oblasti 2146 za krátký časový úsek, protože její začátek je ve 20:29 UT (22:29 SELČ) a konec předchozí erupce nastal v 15:10 UT(17:10 SELČ). Erupce na Slunci trvala 23 minut a výron koronální hmoty nebyl tolik výrazný, jako u předchozích dvou erupcí. Obrázek č. 10 Výron koronální hmoty; zdroj: SolarSoft Last Events. THE LOCKHEED MARTIN SOLAR AND ASTROPHYSICS LABORATORY. [online]. [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://www.lmsal.com/solarsoft/latest_events/ Obrázek č. 11 Snímky průběhu erupce; zdroj: SolarSoft Last Events. THE LOCKHEED MARTIN SOLAR AND ASTROPHYSICS LABORATORY. [online]. [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://www.lmsal.com/solarsoft/latest_events/ 21

Obrázek č. 12 Rentgenové záření; zdroj: SOLAR PHYSICS GROUP, TrinityCollege Dublin and e-inis, theirishnational e-infrastructure. SolarMonitor [online]. [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://www.solarmonitor.org/about.php Tato sluneční erupce byla intenzivnější než erupce ze stejného regionu, která proběhla o pár hodin dříve. Obrázek č. 13 SaelliteEnvironment Plot; zdroj: SWPC Real-time Monitor Displays. [online]. [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://www.swpc.noaa.gov/rt_plots/index.html 22

Geomagnetická bouře Vzhledem k velké rychlosti vyvržených částic, jejich množství a několika dalším parametrům, došlo 28. 8. 2014 kolem 10:20 UT na Zemi ke geomagnetické bouři stupně G1, čemuž nasvědčovaly také zvýšené hodnoty Kp indexu, které dosahovaly hodnoty 5. U tohoto typu geomagnetických bouří může dojít ke slabému kolísání elektrické sítě a může mít také dopad na provoz satelitů. Polární záře je běžně viditelná ve vyšších zeměpisných šířkách. Průměrně za jeden sluneční cyklus dojde k 1700 geomagnetickým bouřím třídy G1. Obrázek č. 14 Hodnoty Kp indexu v době geomagnetické bouře; zdroj: SWPC Real-time Monitor Displays. [online]. [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://www.swpc.noaa.gov/ rt_plots/index.html Maximum sluneční aktivity V roce 2013 bylo na Slunci očekáváno maximum jeho aktivity, a to hlavně díky předcházejícím výpočtům. Toto sluneční maximum se zpočátku zdálo být podle některých internetových a novinových článků nejslabší za posledních 200 let. Často byly také zmiňovány obavy ze slunečního útlumu, kdy se na slunečním disku nachází menší počet slunečních skvrn. Toto bývá spojováno také s klesáním teploty na Zemi. Ovšem v říjnu téhož roku došlo k neočekávanému prudkému vzrůstu sluneční aktivity. To se projevilo vznikem velkých oblastí slunečních skvrn a navýšením počtu slunečních erupcí. V pátek 25. října došlo ke dvěma silným erupcím třídy X. Obě erupce byly provázeny koronálními výtrysky hmoty a vědci v této době předpokládali začátek přepólování magnetického pole Slunce. K tomuto jevu dochází vždy uprostřed slunečního cyklu v době, kdy se sluneční aktivita nachází v maximu své činnosti. Doba přepólování Slunce se čítá v řádech týdnů či měsíců a po jeho dokončení by měla sluneční aktivita pomalu klesat. Říjen byl 23

plný silných erupcí třídy X i menších, většina z nich se ovšem odehrála na okraji slunečního disku, a tudíž nebylo téměř nijak ovlivněno magnetické pole Země. Slunce zůstávalo poměrně aktivní i po následující měsíc, kdy v podzimních oblastech byly teplotní podmínky vyšší než obvykle. Naše badatelská skupina se zaměřila se na období, kdy mělo dojít k finálnímu přepólovaní, tj. konec roku 2013 a leden 2014. 10 8 Přehled slunečních erupcí třídy M a X 29. 12. 2013-8. 1. 2014 6 4 2 M X 0 Graf č. 6 Seznam slunečních erupcí třídy M a X v časovém rozmezí od 29. 12. 2013 do 8. 1. 2014; zdroj dat: SolarSoft Last Events. THE LOCKHEED MARTIN SOLAR AND ASTROPHYSICS LABORATORY. [online]. [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://www.lmsal. com/solarsoft/latest_events/ 7 6 5 4 3 2 1 0 Přehled slunečních erupcí třídy M a X 13. 1. 2014-30. 1. 2014 M X Graf č. 7 Přehled slunečních erupcí třídy M a X v době od 13. 1. 2014 do 30. 1. 2014; zdroj dat: SolarSoft Last Events. THE LOCKHEED MARTIN SOLAR AND ASTROPHYSICS LABORATORY. [online]. [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://www.lmsal.com/solarsoft/ latest_events/ 24

V době od 29. 12. 2013 do 30. 1. 2014 bylo Slunce aktivní a nastal na něm poměrně velký počet slunečních erupcí (28 erupcí třídy M a 1 třídy X). Došlo také ke geomagnetické bouři a byla vysoká hodnota vertikální složky geomagnetického pole. Je zaznamenán větší proud protonů a naopak propad množství elektronů s energií větší než 2 MeV v době nejsilnější erupce třídy X1.2. Byl také zjištěn náhlý nárůst rychlosti, hustoty a teploty slunečního větru o několik dní později. Obrázek č. 15 Rentgenové záření v době nejsilnější erupce třídy X1.2; zdroj: SOLAR PHYSICS GROUP, TrinityCollege Dublin and e-inis, theirishnational e-infrastructure. SolarMonitor [online]. [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://www.solarmonitor.org/ about.php 25

Obrázek č. 16 Integrální tok protonů ze začátku ledna 2014; zdroj: SOLAR PHYSICS GROUP, TrinityCollege Dublin and e-inis, theirishnational e-infrastructure. SolarMonitor [online]. [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://www.solarmonitor.org/about.php Erupce třídy X jsou typické zvýšeným množstvím protonů a nízkými integrálními toky elektronů. Obrázek č. 17 Integrální tok elektronů na začátku ledna 2014; zdroj SOLAR PHYSICS GROUP, TrinityCollege Dublin and e-inis, theirishnational e-infrastructure. SolarMonitor [online]. [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://www.solarmonitor.org/about.php 26

Obrázek č. 18 Údaje o slunečním větru z 13. 1. 2014; zdroj: SOLAR PHYSICS GROUP, TrinityCollege Dublin and e-inis, theirishnational e-infrastructure. SolarMonitor [online]. [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://www.solarmonitor.org/about.php Obrázek č. 19 Hodnoty slunečního větru o den později 14. 1. 2014; zdroj: SOLAR PHYSICS GROUP, TrinityCollege Dublin and e-inis, theirishnational e-infrastructure. SolarMonitor [online]. [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://www.solarmonitor.org/about.php 27

Graf obrázku č. 18 zobrazuje velice vysoké hodnoty proudících částic, které trvaly po doby dvou dní. Dne 15. 1. 2014 se již tyto hodnoty začaly zmenšovat a vracet k normálu. Obrázek č. 20 Hodnoty Kp indexu 1. 4. 1. 2014; zdroj: SWPC Real-time Monitor Displays. [online]. [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://www.swpc.noaa.gov/rt_plots/ index.html Obrázek č. 21 Hodnoty rentgenového záření, proudění protonů, Kp Index a magnetické pole v době sluneční erupce třídy X1.2 7. 1. 2014; zdroj: SolarSoft Last Events. THE LOCKHEED MARTIN SOLAR AND ASTROPHYSICS LABORATORY. [online]. [cit. 2014-10- 11]. Dostupné z:http://www.lmsal.com/solarsoft/latest_events/ 28

Sluneční bouře z roku 1859 Silná sluneční erupce, která bývá často označována jako Carringtonova událost, nastala na Slunci 1. září roku 1859 v průběhu 10. slunečního cyklu a dosahovala vysokých hodnot ve více ohledech. Pozornost této události byla věnována hlavně ze strany astronoma Richarda C. Carringtona a Richarda Hodgsona. 20 Z dnešního pohledu je možné vypočítat hodnoty některých podstatných veličin a porovnat je s jinými událostmi. Abychom mohli určit, zda je událost významná, nebo se dá označit za opravdu velkou událost, musí její hodnoty vícenásobně přesahovat normy ve více směrech a blížit se vrcholu všech seznamů. Obrázek č. 22 Počet výskytu všech událostí s hodnotou protonů vyšší než 30MeV s proudem částic překračující 10 9 pr cm -2 ; zdroj: Cliver, E. W. a Svalgaard; THE 1859 SOLAR TERRESTRIAL DISTURBANCE AND THE CURRENT LIMITS OF EXTREME SPA- CE WEATHER ACTIVITY. [online]. 2014 [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://www. leif.org/research/1859%20storm%20-%20extreme%20space%20weather.pdf 20 Více viz.: Carrinton, R. C. Descriptionof a SingularAppearanceseen in the Sun on September 1, 1859. MonthlyNoticesoftheRoyalAstronomical Society [online]. [cit. 2014-10-24] 29

Obrázek č. 23 Rozsáhlé události s vysokou energií protonů; zdroj: Cliver, E. W. a Svalgaard; THE 1859 SOLAR TERRESTRIAL DISTURBANCE AND THE CURRENT LIMITS OF EX- TREME SPACE WEATHER ACTIVITY. [online]. 2014 [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http:// www.leif.org/research/1859%20storm%20-%20extreme%20space%20weather.pdf V porovnání s hodnotami proudění protonů dalších slunečních událostí proběhlých od roku 1859 do roku 2000 byly jeho hodnoty nejvyšší u sluneční bouře ze září roku 1859. 21 Díky hodnotě efektu sluneční erupce označované jako SFE (solarflareeffect = magneticcrochet) je možné vypočítat horizontální amplitudu geomagnetického pole, která dosahovala 110 nt. Dále je možné odhadnout třídu sluneční erupce pomocí SFE. V tomto případě odpovídala síla erupce přibližně třídě X10 (X11). 22 21 Cliver, E. W. a Svalgaard; THE 1859 SOLAR TERRESTRIAL DISTURBANCE AND THE CURRENT LIMITS OF EXTREME SPACE WEATHER ACTIVITY. [online]. 2014 [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://www.leif.org/research/1859%20storm%20-%20extreme%20space%20weather.pdf 22 Cliver, E. W. a Svalgaard; THE 1859 SOLAR TERRESTRIAL DISTURBANCE AND THE CURRENT LIMITS OF EXTREME SPACE WEATHER ACTIVITY. [online]. 2014 [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://www.leif.org/research/1859%20storm%20-%20extreme%20space%20weather.pdf 30

Obrázek č. 24 Nejkratší doba, za kterou urazily částice vzdálenost jedné astronomické jednotky při jednotlivých událostech; zdroj: Cliver, E. W. a Svalgaard; THE 1859 SOLAR TERRESTRIAL DISTURBANCE AND THE CURRENT LIMITS OF EXTREME SPACE WEATHER ACTIVITY. [online]. 2014 [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://www.leif.org/ research/1859%20storm%20-%20extreme%20space%20weather.pdf Pomocí doby, za kterou urazily částice slunečního větru vzdálenost 150 milionů kilometrů, vypočítáme jejich rychlost. V případě Carringtonovy události urazily částice vzdálenost jedné astronomické jednotky za 17,6 h, což je druhá nejkratší prodleva, za kterou urazily částice tuto vzdálenost. Jejich rychlost byla tedy přibližně 2400 km/s a 2. září 1859 došlo na Zemi ke geomagnetické bouři. Hodnota Dst indexu vypočítaná pomocí údajů slunečního větru odpovídala 1760 nt. 31

Obrázek č. 25 Pozorované polární záře při vrcholu bouře 2. září roku 1859 v americkém sektoru; černě vybarvená kolečka jsou místa, kde byla pozorovatelná polární záře v nadhlavníku; bílá kolečka symbolizují viditelné polární záře a symbol označuje bod, kde sluneční světlo dopadá kolmo na povrch Země; zdroj: Cliver, E. W. a Svalgaard; THE 1859 SOLAR TERRESTRIAL DISTURBANCE AND THE CURRENT LIMITS OF EXTREME SPA- CE WEATHER ACTIVITY. [online]. 2014 [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://www.leif. org/research/1859%20storm%20-%20extreme%20space%20weather.pdf Mezi lety 1859 a 1958 je pouze 6 dobře dokumentovaných polárních září, které se vyskytly do 30 od rovníku. V případě Carringtonovy události byla pozorovaná polární záře nejblíže rovníku na jižní polokouli ve vzdálenosti 22 poblíž města Santiago a Valparaiso ve státě Chile. Na severní polokouli tomu bylo ve vzdálenosti 24 ve městě San Salvador a 20 v Honolulu. 32

Obrázek č. 26 Nejnižší šířky výskytu polárních září; zdroj: Cliver, E. W. a Svalgaard; THE 1859 SOLAR TERRESTRIAL DISTURBANCE AND THE CURRENT LIMITS OF EXTREME SPACE WEATHER ACTIVITY. [online]. 2014 [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://www. leif.org/research/1859%20storm%20-%20extreme%20space%20weather.pdf Průměrný roční relativní počet slunečních skvrn z roku 1859 byl 93,8, což není vzhledem k události příliš vysoké číslo. V porovnání s maximálním Wolfovým číslem z 19. slunečního cyklu je tento údaj téměř poloviční. 23 V případě, že by podobná sluneční bouře nastala na Slunci v dnešní době, by se mohly vyskytnout problémy s regulací napětí a kolaps nebo výpadky některých systémů. Může také dojít k poruše transformátorů vlivem rozsáhlé geomagnetické bouře. Proudy ve vodičích by mohly dosáhnout stovek ampér a je také pravděpodobný výpadek nízkofrekvenčních radiových navigací po dobu několika hodin. Vysokofrekvenční rádiové rušení může nastat v rozsáhlých oblastech po dobu několika dní. Je zde také vysoká pravděpodobnost výskytu polárních září na úrovni až kolem 40 zeměpisné šířky. Sluneční erupce třídy X10 by pro nás také znamenala výpadek vysokofrekvenčních spojení na přivrácené straně Země a narušení satelitní navigace. Závěr Bádání sekce Astronomie v denní části ukázalo postupné snižování relativního počtu slunečních skvrn v průběhu týdne Expedice Martagon 2014. Spolu s relativním počtem slunečních skvrn klesal i počet výskytu slunečních erupcí vyšší kategorie. Klesání relativního počtu slunečních skvrn bylo pravděpodobně způsobeno rozpadem skupin slunečních skvrn, zánikem některých z nich, nebo tím, že část z nich postupně mizela z viditelné části Slunce a již se neobjevilo takové množství skvrn nových. Hodnoty relativního počtu slunečních skvrn se lišily podle jednotlivého způsobu jejich určení, přičemž naše hodnoty z pozorování i z prohlížení snímků byly vždy mírně vyšší než hodnoty Space Weather Prediction Center. To mohlo být způsobeno pravděpodobně tím, že jsme při výpočtech nepoužili korekční faktor nebo jiným rozdělením skvrn do skupin. Přesto, že se zde nacházely odchylky v měření, nebyl rozdíl mezi jednotlivými typy pozorování tolik markantní a lze všechny metody označit jako efektivní. Za celý týden na Slunci nastaly 23 Bratránek, Alois, VÝZKUMNÝ ÚSTAV VODOHOSPODÁŘSKÝ. Sluneční aktivita a její vliv na kolísání hydraulických jevů. Praha: Podbaba, 1965. ISBN 1211-3727 33

celkem tři silnější erupce a to na jeho začátku. 24 Všechny tři erupce byly doprovázeny výronem koronální hmoty, který se poté projevil 28. 8. 2014 v podobě geomagnetické bouře a polární záře. Od přelomu roku 2013 a 2014 znatelně klesl počet erupcí. Od 29. 12 2013 do 30. 1. 2014 na Slunci nastalo celkem 28 slunečních erupcí třídy M a jedna třídy X, kdežto v době od 31. 7. 2014 do 31. 8. 2014 se na Slunci vyskytlo pouze 8 erupcí třídy M. V relativním počtu slunečních skvrn jsme také zaznamenali mírný pokles od doby maxima sluneční aktivity. Slunce tedy v době Expedice Martagon 2014 nebylo tolik aktivní, jako na přelomu roku 2013 2014, což potvrzuje teorii o postupném klesání sluneční aktivity od doby, kdy na něm nastala změna polarity. Ovšem vzhledem ke krátké době od uplynutí slunečního maxima se může sestupný průběh sluneční aktivity ještě změnit. Sluneční bouře, která nastala na Slunci v roce 1859, byla jednou z největších slunečních bouří za posledních 150 let, jelikož se blíží k vrcholu všech seznamů. Přestože nastaly již události, které ji v mnoha ohledech předčily. V celkovém zhodnocení z pohledu více směrů zůstává stále na velice vysoké pozici a je jedním ze symbolů velké sluneční bouře. Kdyby podobná sluneční bouře nastala na Slunci dnes, způsobila by pravděpodobně problémy s regulací napětí a kolaps nebo výpadky některých systémů. 24 Za silnější erupce jsou považovány erupce třídy M nebo X. 34

T-expedice Martagon sekce ASTRONOMIE Pozorování proměnných hvězd Garant: Veronika Deketová Badatelé: Michaela Slámová, Jakub Janoušek, Bohumila Potočná, Tomáš Brada, Vojtěch Čavojský, Hugo Matoušek Expert: Bc. Lukáš Timko Abstrakt ke článku Cílem této práce je popsat metody bádání a jednotlivé výsledky z oblasti pozorování proměnných hvězd. Zaměřili jsme se na tvorbu světelných křivek krátkoperiodických proměnných hvězd a přibližný výpočet vzdáleností u dlouhoperiodických hvězd, u kterých tento údaj není uveden v katalozích. Získali jsme kompletní světelnou křivku zákrytové dvojhvězdy TZ Dra a údaje o vzdálenostech k několika dlouhoperiodickým proměnným hvězdám. Úvod Noční pozorování, které bylo součástí sekce Astronomie na Expedici Martagon 2014, se zaměřilo na pozorování geometricky proměnných hvězd zákrytových dvojhvězd. Jejich pozorování se věnuje několik pozorovatelů z celé České republiky, často jsou napozorované výsledky posílány do příslušných databází. Dobrým příkladem je projekt B. R. N. O., zaměřený na pozorování zákrytových dvojhvězd, a MEDÚZA, který se naopak věnuje pozorování fyzicky proměnných hvězd. Obě tyto databáze jsou projektem České astronomické společnosti a jedná se o poměrně rozšířené projekty. Hlavním cílem pozorovací skupiny B. R. N. O. je určování minim jasnosti zákrytových dvojhvězd. Jsou zde soustřeďovány údaje od několika různých pozorovatelů, kteří zde přidávají svoje naměřené výsledky a světelné křivky daných dvojhvězd. 1 Díky těmto informacím je možné zjišťovat údaje o hvězdách a sledovat, jak se dále vyvíjejí. Tuto práci usnadňuje v dnešní době řada softwarů, jenž se soustředí na zpracovávání napozorovaných údajů a tvoří databázi pro vyhledání světelných křivek hvězd z určitého časového období. I přes rozsáhlost dnešní spektroskopie a kosmických dalekohledů je pozorování proměnných hvězd, ať již metodou CCD, DSLR nebo vizuálním pozorováním, jedním z důležitých údajů. Pomáhá totiž zásadně objasňovat dění hvězd ve vzdáleném vesmíru. V dnešní době velice rychle roste počet nových proměnných hvězd, a to hlavně díky pozorovacím metodám CCD a DSLR. Pomocí těchto metod a speciálních programů není již tak obtížné nalézt novou proměnnou hvězdu. 2 1 Více o projektu B. R. N. O. a MEDÚZA viz. http://var2.astro.cz/index.php 2 BRÁT, Luboš. Jak upéct novou proměnnou hvězdu: Aneb kuchařka pro pozorovatele, ve které se dozví co 35

Cílem noční pozorovací skupiny na Expedici Martagon 2014 bylo vytvořit dostatečný počet pozorovacích odhadů, aby bylo možné z těchto výsledků sestavit světelnou křivku dané dvojhvězdy a přispět tak do databáze dalšími světelnými křivkami zákrytových dvojhvězd. Další důležitá návaznost byla se sekcí IT, která měla za úkol následně zpracovat naměřená data nebo jiné alternativní zdroje těchto informací v jejich modelu proměnných hvězd. Ten byl zaměřený na simulaci jejich vizuální proměnné jasnosti. 1. Metody 1.1. Pozorování proměnných hvězd 1.1.1. Vybavení a postup Při nočním pozorování byl využit achromatický refraktor CarlZeiss 63/840, achromatický refraktor CELESTRON R 150/750 s paralaktickou montáží a dva binokulární achromatické Somety 25/100 s azimutální montáží zapůjčené od Hvězdárny a planetária v Plzni. K orientaci nám sloužila otočná mapka hvězdné oblohy, Karkoschkův astronomický atlas hvězdné oblohy a mapky okolí dané proměnné hvězdy. 3 Pozorované hvězdy jsme zvolili pomocí předpovědi minim jasnosti zákrytových dvojhvězd pro noc pozorování, které jsou uvedené na webu projektu B. R. N. O. 4 Přímo pro pozorování jsme se rozhodli použít Argenlanderovu metodu, pomocí které bylo později možné vypočítat magnitudu zákrytové dvojhvězdy. 5 Princip této metody spočívá v rozdílné jasnosti hvězdy proměnné a dvou hvězd srovnávacích, přičemž jedna z nich je jasnější než hvězda proměnná a druhá naopak méně jasná. Při odhadování se využívá tzv. odhadních stupňů. dělat při objevu nové proměnné hvězdy. [online]. 2007, s. 4, 12. 8.2014 [cit. 2014-10-05]. Dostupné z: http:// var2.astro.cz/library/1407782855_jak_upect_novou_promennou_hvezdu.pdf 3 Karkoschka E.,Karkoschkův astronomický atlas hvězdné oblohy. ComputerPress, 2007. ISBN 978-80-2551-1508-4 4 Sekce proměnných hvězd a exoplanet: Projekt B.R.N.O. - pozorování a výzkum zákrytových dvojhvězd, Česká astronomická společnost. [online]. [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://var2.astro.cz/index.php 5 Pozorování zákrytových dvojhvězd se nejčastěji provádí pomocí určení relativní škály, jelikož ve většině případů nejsou známé jasnosti srovnávacích hvězd. 36

Odhadní stupeň 0 1 2 Definiční popis rozdílu slabostí srovnávaných hvězd Zápis Náhled Hvězda A se jeví stejně slabá jako hvězda B nebo se chvílemi zdá střídavě nepatrně slabší a nepatrně jasnější než hvězda B. Při bedlivém pozorování se hvězda A jeví častěji jasnější než stejně jasná jako hvězda B, jen výjimečně se jeví hvězda B jasnější než hvězda A. Hvězda A se jeví takřka vždy o málo jasnější, než hvězda B. Jen zřídka se zdá, že se jejich slabosti rovnají. A0B A1B A2B 3 Hvězda A se na první pohled jeví jasnější než hvězda B. A3B 4 Hvězda A je výrazně jasnější než hvězda B. A4B A B A B A B A B A B Tabulka č. 1 Definice odhadních stupňů; zdroj: Brát L., Vizuální pozorování proměnných hvězd: malá příručka pro začátečníky-. [online]. 1998 [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://var2.astro.cz/download/1311352160_trenazer_lvaur.pdf Jednotlivé odhady se zapisují ve formátu XpVqY, kde X je hvězdná velikost jasnější hvězdy, Y magnituda méně jasné hvězdy, p je počet odhadních stupňů mezi jasnější srovnávací hvězdou a proměnnou a q je odhad méně jasné srovnávací hvězdy. Využitím těchto hodnot vznikne vzorec pro výpočet vizuální magnitudy 6 : Y X V = p + X p + q Kromě zapisování jednotlivých odhadů je také důležitý čas pozorování jak v [UT] 7, tak v Juliánském datování. Časové rozmezí mezi jednotlivými pozorováními je 5-10 minut, přičemž za celou noc by počet odhadů měl dosahovat nejméně 15, aby bylo možné sestavit světelnou křivku. Dalším podstatným údajem, který IT sekce dále zpracovávala ve svém modelu, byla vzdálenost dané dvojhvězdy. Tato hodnota ve hvězdných katalozích u podobných objektů ovšem často nebývá uvedena. Využili jsme tedy databázi SIMBAD, ve které jsme daný objekt vyhledali. 8 Byly použity hodnoty paralaxy objektu, u kterého se rektascenze a deklinace nejvíce shodovala s danou hvězdou. Díky zjištěné vzdálenosti bylo možné vypočítat absolutní hvězdnou velikost. 9 6 Brát L., Vizuální pozorování proměnných hvězd: -malá příručka pro začátečníky-. [online]. 1998 [cit. 2014-10- 11]. Dostupné z: http://var2.astro.cz/download/1311352160_trenazer_lvaur.pdf 7 Universal time 8 SIMBAD Astronomical Database. [online]. [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://simbad.u-strasbg.fr/simbad/ 9 Zjištěná hodnota pravděpodobně nebyla příliš přesná, na což poukazuje také poměrně velká odchylka. 37

2. Východiska 2.1. Proměnné hvězdy Poměrně velké množství hvězd je vázáno ve dvojhvězdách a vícenásobných hvězdných systémech. Tato vazba je gravitační, hvězdy ve dvojicích krouží po elipsách, v jejichž společném ohnisku je těžiště soustavy. Pokud jsou trojhvězdy, čtyřhvězdy a vyšší hvězdné soustavy dlouhodobě stabilní, lze je z dynamického hlediska vždy chápat jako podvojné soustavy. Například stabilní trojhvězda sestává z těsné dvojhvězdy, která obíhá kolem společného těžiště s třetí složkou, která je několikanásobně dál. Dvojhvězda a třetí složka tak tvoří podvojný systém. 10 Jedním z důležitých údajů pro pozorovatele je určení okamžiku minima jasnosti, který následně slouží například ke zpřesňování oběžných period zákrytových dvojhvězd a studiu jejich změn. Minimum jasnosti nastává tehdy, když je jedna složka dvojhvězdy zastíněna druhou složkou a celkový jas soustavy tak poklesne, protože pozorovatel v tu chvíli vidí pouze jednu hvězdu místo dvou. V případě relativní škály má světelná křivka takového minima tvar "V" a je možné z ní určit přesný okamžik minima jasnosti, čili přesný okamžik středu zákrytu. Určením takového okamžiku získáme hodnotu "O" v O-C. Vzhledem k tomu, ž oběh dvojhvězdy je periodický jev, je možné z něj vypočítat při znalosti periody a základního minima předpověď, kdy by mělo dojít k zákrytu. Tím získáme hodnotu "C" v O-C, čili jak moc se napozorovaný okamžik minima liší od okamžiku, na který byl předpovězen. Může to být pár sekund, několik hodin, či půlka periody. O-C diagram slouží ke studiu vývoje hodnoty O-C v čase, ale čas se zde neurčuje ve dnech či letech, ale v epochách, respektive v počtech oběhů dvojhvězdy. 11 Tato metoda se liší od námi aplikované tím, že neznáme hvězdné velikosti hvězd srovnávacích. Pokud pozorujeme zákrytové dvojhvězdy pomocí Argenlanderovy metody, získáme jasnost hvězd v magnitudách. 3. Praktická část 3.1 Pozorování Během nočního pozorování jsme pozorovali několik zákrytových dvojhvězd, u kterých se očekávalo minimum v jejich jasnosti pro danou noc. Odhadováním jasnosti dané zákrytové hvězdy, pomocí porovnávání její jasnosti se srovnávací hvězdou, jsme udělali za noc několik pozorovacích odhadů. U zákrytové dvojhvězdy TZ Dra se nám podařilo vytvořit celkem 17 pozorovacích odhadů, ze kterých jsme poté vypočítali magnitudu dané dvojhvězdy a hodnoty vynesli do grafu (Graf č. 1) v závislosti magnitudy na čase pozorování [UT], a tím vytvořili světelnou křivku dané dvojhvězdy s patrným okamžikem minima v její jasnosti. 10 MIKULÁŠEK, Zdeněk. Úvod do fyziky hvězd a hvězdných soustav: Skripta kurzu. [online]. s. 183-205 [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://sirrah.troja.mff.cuni.cz/~mira/astrofyzika_pro_fyziky/10_spektroskopie/ Uvod_do_FHaHS.pdf 11 BRÁT, Luboš. Učebnice O-C diagramů. SEKCE PROMĚNNÝCH HVĚZD A EXOPLANET. [online]. 2005 [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://var2.astro.cz/brno/o-c_ucebnice.php 38

Graf č. 1 Světelná křivka TZ Dra Z důvodu proměnlivého počasí, které pozorování ztěžovalo a občas znemožňovalo, se nám u ostatních vytipovaných zákrytových dvojhvězd nepodařilo vytvořit minimálně 15 odhadů nutných k vytvoření světelné křivky dané dvojhvězdy. Vzdálenost této hvězdy jsme určili pomocí databáze VizieR převrácenou hodnotou paralaxy: 0,000915-1 = 1 093 pc TZ Dra je od nás tedy vzdálena přibližně 1 093 pc. Data z pozorování jsme předali IT sekci, která je následně zpracovala a využila ve svém 3D modelu proměnných hvězd. Z důvodu toho, že se nám podařilo získat kompletní údaje o jasnosti jedné proměnné, jsme využili světelných křivek prolínající dobu expedice jiných pozorovatelů, které byly uvedené na internetových stránkách Sekce pozorovatelů proměnných hvězd a exoplanet a vypočítali jsme jejich vzdálenost pomocí převrácené hodnoty paralaxy (Graf č. 2). 12 Tyto hodnoty následně využila sekce IT ve svém modelu proměnných hvězd. 12 Sekce proměnných hvězd a exoplanet: Projekt B.R.N.O. - pozorování a výzkum zákrytových dvojhvězd. ČESKÁ ASTRONOMICKÁ SPOLEČNOST. [online]. [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://var2.astro.cz/index.php 39

12,80 EQ Cas 12,30 Magnituda [mag] 11,80 11,30 10,80 10,30 9,80 30.7.2014 21.8.2014 28.8.2014 28.8.2014 (2) Datum Přibližná vzdálenost: 2 439,02 pc Graf č. 2 Příklad světelné křivky dlouhodobě proměnné hvězdy EQ Cas vytvořené pomocí údajů z internetu 4. Závěr V oblasti pozorování proměnných zákrytových dvojhvězd, které je užitečné v oblasti rozšiřování a zpřesňování jejich oběžných period, jsme přispěli světlenou křivkou hvězdy TZ Dra. Z důvodu spolupráce se sekcí IT a pro kompletní údaje jsme také získali a následně zpracovali data o několika vybraných proměnných hvězdách. Tyto dlouhoperiodické proměnné hvězdy ze souhvězdí Kasiopeji mají výraznější změny v jasnosti viditelné až v průběhu delšího časového úseku, a tudíž není možné vypozorovat změny v rámci jednoho týdne. 13 Z řady nových údajů se jednalo hlavně o zjištění jejich vzdálenosti, která u těchto hvězd není přímo uvedena ve hvězdných katalozích. Vzhledem k ne příliš dobrým pozorovacím podmínkám se nám nepodařilo napozorovat dostatečné množství pozorovacích odhadů pro vytvoření světelných křivek u více krátkodobých proměnných dvojhvězd. 13 Hlavní změny proměnnosti u těchto hvězd svou dobou zasahovaly do termínu expedice a díky své vzdálenosti byly dobře použitelné do modelu proměnných hvězd sekce IT. 40

T-expedice Martagon sekce ASTRONOMIE Objevování nových objektů ve vesmíru Garant: Veronika Deketová Badatelé: Michaela Slámová, Jakub Janoušek, Bohumila Potočná, Tomáš Brada, Vojtěch Čavojský, Hugo Matoušek Expert: Bc. Lukáš Timko Abstrakt ke článku Naším cílem v této práci bylo hledání nových objektů ve vesmíru, a to zejména planetek či asteroidů. Využili jsme k tomu archivovaných CCD snímků a několika softwarů. V této oblasti se nám podařilo obnovit zastaralejší způsoby hledání objektů novými v závislosti na dřívější proběhlé úpravě několika programů. Úvod Objevování nových objektů ve vesmíru, kterému jsme se věnovali ve třetí části záměru sekce Astronomie na Expedici 2014, funguje na podobném principu, stejně jako objevování nových proměnných hvězd. Zde se ovšem využívá pořízených CCD snímků z archívu, které již nejsou nijak využívány. Tato činnost nabízí možnost dalšího využití těchto snímků, kterých je nepřeberné množství, a to k hledání zatím nezkatalogizovaných objektů. Naším badatelským cílem bylo vyzkoušet právě tuto metodu hledání nových objektů ve vesmíru a rozšířit tak seznam doposud známých objektů. Obdobou tohoto záměru je projekt PlanetQuest, který je ovšem zaměřen na hledáních nových exoplanet, které by mohly být také potencionální pro výskyt života. Mimo jiné se zabývá klasifikací hvězd a umožňuje zapojení lidí z široké veřejnosti. Tento systém využívá tranzitního detekčního algoritmu (TDA), fotometrické metody, která automaticky detekuje nové planetky pomocí analýzy dat z několika teleskopů. Dalším projektem NASA je například Kepler, jehož cílem je hledat obyvatelné planety ve vesmíru pomocí kosmických observatoří s citlivými fotometry. 1. Metody 1.1 Postup Při práci na objevování nových objektů jsme využívali data na následujících internetových stránkách, které pro nás byly klíčové a s nimiž jsme pracovali: SkyMorph (archiv snímků observatoře NEAT) http://skyview.gsfc.nasa.gov/skymorph/ 41

Astrometrica (software na astrometrii) http://www.astrometrica.at/ ASTPLOT (zobrazuje pozice asteroidů) http://asteroid.lowell.edu/cgi-bin/astplot FindOrb (program na výpočet dráhových elementů) http://www.projectpluto.com/ find_orb.htm MPEph (výpočet efemerid asteroidů a komet) http://www.minorplanetcenter.net/iau/ MPEph/MPEph.html MPEC (seznam posledních padesáti nově objevených objektů) http://www.minorplanetcenter.net/iau/mpec/recentmpecs.html Hledání nových objektů jsme rozdělili do čtyř základních kroků. První bylo získání snímků z archívu, po čemž následovala identifikace pohybujících se objektů, hledání pozic z dalších nocí a na závěr v případě úspěšnosti zaslání výsledků pozorování do Minor Planet Center. 1 1.1.1 Získání snímků z archívu Z webové stránky SkyMorph jsme získali CCD snímky zadáním názvu objektu (planetky), který byl objeven v nedávné době (zde je největší pravděpodobnost výskytu dalších neznámých těles), ze seznamu Minor Planer Center a zadáním časového úseku. Hlavním kritériem výběru je délka pozorování planetky a její absolutní hvězdná velikost. Čím delší je úsek pozorování, tím přesnější je spočítaná dráha tělesa. Díky přesnějším hodnotám dráhových elementů je přesnější i vypočtená pozice planetky v archívu SkyMorph. U objektů s nižší magnitudou je větší pravděpodobnost, že budou viditelné na archivních snímcích. 1 1.1.2 Identifikace pohybujícího se objektu Po stažení vyhledaných snímků jsme začali s jejich prohlížením. Vložili jsme je do programu Astrometrica, který také zobrazoval přesné souřadnice objektů a jejich křivky. Pomocí těch jsme zjišťovali, zda se jedná o šum nebo planetku. Zvolili jsme rychlost prohlížení snímků a sledovali, zda na nich není viditelný objekt, který se pohybuje oproti konstantním hvězdám. U takového objektu jsme ověřili jeho pozici na ostatních snímcích. Ověření, zda je daný objekt již katalogizován, nebo nikoli, proběhlo pomocí internetových stránek ASTPLOTu. Zadáním souřadnic se nám zobrazily všechny asteroidy, planetky a komety v okolí. Po zadání koordinátu ASTPLOT vygeneroval mapku. Pokud je střed této mapky prázdný, je zde šance, že se jedná o nový objekt. 1.1.3 Hledání pozic z dalších nocí Předtím, než jsme začali hledat nové pozice, jsme určili dráhové elementy pomocí programu FindOrb. Na základě naměřených pozicí v Astrometrice vypočítal FindOrb dráhové elementy. Pro kontrolu přesnosti měření slouží údaj RMS neboli střední odchylka. Její hodnota nesmí být větší než jednotka. Pokud tomu tak je, znamená to, že došlo někde v předchozích výpočtech k chybě, nebo že daný objekt neexistuje. 1 KÜRTI, Stefan. Akoobjaviť nový asteroid. [online]. [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://skaw.sk/huntpage. htm 42

Dalším krokem je vložení vypočtených dráhových elementů opět do programu SkyMorph. Z těchto nových záznamů jsme hledali snímky, které byly nejblíže naším předchozím měřením před i po předchozím vybraném časovém úseku. Poté jsme vygenerovali mapku v ASTPLOTu pro identifikaci známých planetek v okolí pozice, kde se měl nacházet náš objekt. Nyní jsme opět vložili snímky do Astrometrici a vypočítali pozice porovnávacích hvězd. Dále jsme na snímcích hledali pohybující se objekt v okolí pozice, jejíž souřadnice vypočítal SkyMorph. Známé planetky jsme lehce vyloučili na základě mapky, kde jsou uvedené i souřadnice jednotlivých známých asteroidů. Pomocí několika dalších kritérií jsme určili, zda se jedná o tentýž objekt. 1.1.3 Zaslání pozorování do Minor Planet Center K zaevidování našeho pozorování je nutné mít pozice planetky alespoň ze dvou nebo ideálně tří dní. Pokud jsou všechny podmínky splněny, stačí poslat e-mail do Minor Planet Center. K tomu je možné využít údajů Astrometrici, která hodnoty přeformátuje do e-mailové podoby. 2 2. Východiska Pomocí prohlížení CCD snímků z archívu se často daří nalézt nové, zatím nezkatalogizované objekty. Nejčastěji jsou to planetky obíhající kolem Slunce v tzv. hlavním pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem. V poslední době jsou však objevovány i větší planetky za drahou Neptunu. Naopak některé planetky se přibližují k Zemi a mohou na ni i dopadnout. Malé úlomky planetek k nám dopadají často jako meteority a několikakilometrové skály mohou znamenat i ohrožení naší civilizace. Pokud je však dobře poznáme, mohou být naopak užitečné pro příští generace, například jako zdroj surovin. Už dnes máme informace o některých planetkách i z kosmických sond, které kolem nich prolétly. 3 Některé planetky mají synchronní oběh kolem Slunce s planetou Jupiter a nacházejí se v libračních bodech soustavy Slunce-Jupiter (Trojané). Dnes je celosvětově očíslováno více než 350 000 planetek. 4 Úroveň objevování a výzkumu planetek je v České republice poměrně vysoká a má již svou tradici. 2 KÜRTI, Stefan. Akoobjaviť nový asteroid. [online]. [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://skaw.sk/huntpage. htm 3 Planetky. Astronomia [online]. [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://planety.astro.cz/planetky/1811-planetky 4 Planetky. Astronomia [online]. [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://planety.astro.cz/planetky/1811-planetky 43

3. Praktická část Při hledání nových objektů jsme prohlíželi snímky z roku 2001 a 2006, jelikož u snímků z jiných let nastal problém při jejich stahování. Zda jsou snímky shodné s konfiguračním souborem jsme poznali pomocí přítomnosti písmene a, b nebo c za číselným kódem označující objekt, v jehož okolí jsme hledali. Problém byl také se zobrazením směrodatné odchylky RMS, jelikož se nám zobrazovala pouze její velice blízká podoba. Vzhledem k absenci jakékoli jiné hodnoty jsme použili tento údaj jako údaj RMS. Novou planetku se nám najít nepodařilo. Jedním z hlavních důvodů je pravděpodobně nízká kvalita snímků. Planetky, které bychom mohli objevit, mají příliš vysokou magnitudu (objekty od cca 22 mag jsou velice těžko viditelné), a proto je v našich podmínkách nelze spatřit. Dalším důvodem je nedostatečná časová dotace, kterou jsme hledání nových objektů věnovali a malé zkušenosti s zpozorováním velice obtížně viditelného objektu na snímcích. 4. Závěr V části hledání nových objektů ve vesmíru jsme udělali znatelný pokrok v jeho realizaci, jelikož často uváděné postupy dostupné na internetu nejsou z důvodu změny několika programů již aktuální. Předchozí zastaralý postup se nám tedy podařilo aktualizovat a přiblížit se tak v hledání reálnému objevení nové planetky, což se nám bohužel nepodařilo. Úspěch v této oblasti by byl pravděpodobně možný při delším studiu snímků, jejich lepší kvalitě a širším zkušenostem s touto činností. Z našeho pohledu tedy není možné nalézt nový objekt ve vesmíru bez intenzivnějšího a dlouhodobějšího věnování se tomuto záměru. 44

T-expedice Martagon Botanický výzkum v přírodní rezervaci Jezírka Garant: Anna Korytářová Badatelé: Kamila Herková, Eva Matoušková, Kryštof Nuc, Jiří Rudolf Expert: Mgr. Martina Röhlichová Abstrakt Náplní provedeného botanického výzkumu v lokalitě PR Jezírka byl terénní výzkum tří skupin rostlinných druhů v PR Jezírka, a to rostlin ohrožených, rostlin Červeného seznamu cévnatých rostlin ČR a antropofytů, tedy rostlin v rezervaci nepůvodních. Byli nalezeni zástupci všech těchto skupin, ze kterých nejpodstatnější byly pravděpodobně nálezy ohrožených druhů Taxus baccata, Aconitum lycoctonum subsp. lycoctonum, Lilium martagona Melittis melissophyllum. Významné je však i potvrzení výskytu druhů Červeného seznamu Abies alba, Allium senescens subsp. montanum, Aruncus vulgaris, Daphne mezereum, Hylotelephium maximum, Sorbus torminalis, Viscum album subsp. abietetis a dříve nezaznamenaného druhu Galeopsis angustifolia, z antropofytů pak Larix decidua, Aethusa cynapium, Crepis biennis, Lapsana communis, Plantago major, Tanacetum vulgare, Fallopia sp., Galinsoga ciliata, Impatiens parviflora, Robinia pseudacacia a v rezervaci nově i Impatiens glandulifera. Místa nálezů jednotlivých druhů byla zaznačena do vytvořených map a u některých druhů bylo zformulováno i vyjádření o stavu dané populace a jejích vyhlídkách do budoucna. Úvod V rámci Expedice Martagon 2014 projektu Talnet proběhl biologický výzkum zaměřený na botanickou stránku přírodní rezervace Jezírka nacházející se v CHKO Křivoklátsko. Badatelský tým nazvaný Botanika zde pět dní zkoumal v terénu tři různé skupiny rostlin. Výchozím bodem pro určení konkrétního předmětu zájmu byla diplomová práce Ondřeje Bílka Příspěvek k poznání flóry a vegetace přírodní rezervace Jezírka v CHKO Křivoklátsko 1, pro kterou byla data sbírána v letech 2001-2002. Tato práce obsahuje inventarizaci rostlinných druhů přítomných v rezervaci a doplňuje předešlá mapování druhů. Je zde zmiňováno několik skutečností, které činí tuto lokalitu velice zajímavou. Rezervace je nesmírně druhově rozmanitá, pravděpodobně díky poměrně velké členitosti terénu. V Bílkově inventarizaci tak bylo zaznamenáno 316 taxonů cévnatých rostlin. Z toho vycházela i formulace cíle bádání. V prvé řadě bylo záměrem potvrdit v lokalitě výskyt co nejvíce význačných rostlin, tedy například druhy ohrožené nebo do rezervace 1 BÍLEK, Ondřej. Příspěvek k poznání flóry a vegetace přírodní rezervace Jezírka v CHKO Křivoklátsko. In: Bohemia Centralis 26. Praha: AOPK ČR, 2003, s. 149-184 45

zavlečené. Kromě ověření přítomnosti druhů v lokalitě bylo za cíl zvoleno také zhodnocení stavu populace některých druhů v rezervaci a případně stanovení přibližné prognózy o budoucím vývoji populací. Dále byla naplánována tvorba plánků se zaznamenanými výskyty rostlin. Metody Nejdůležitější metodou bylo terénní šetření, během kterého byly také vyhledávány příslušné druhy podle plánků z práce Ondřeje Bílka. Vybrané rostliny byly pozorovány v terénu, v případě nutnosti určovány na základně z pořízených fotografií. Zjištěné údaje byly zaznamenávány do připravených tabulek. Poloha rostlin byla zaznamenávána pomocí GPS, ovšem lokalizace nebyla příliš přesná a přispěla pouze k orientačnímu označení místa výskytu daných jedinců. To ale bylo pro potřeby tvorby plánků dostačující. Dále bylo určováno stáří jedlí pomocí vzorce využívajícího obvod kmene ve výšce 1,3 metru a specifický koeficient pro stáří tohoto druhu. 2 S = (O/14) 3 S - stáří stromu; O - obvod kmene v mm měřený ve výšce 1,3 m nad zemí Zjištěná data byla následně porovnávána s informacemi z předešlých výzkumů, po ukončení sběru dat na místě pak byly vyvozeny závěry. Výchozí informace O PR Jezírka nepojednává mnoho zdrojů. Nejdůležitějším je již zmíněná diplomová práce Ondřeje Bílka, z níž se převážně vycházelo i ve výzkumu sekce Botanika. Podstatná je hlavně proto, že se jedná o nejnovější a nejpodrobnější z několika botanických inventarizací lokality. Informace mohl poskytnout i dokument Správy CHKO o plánu péče o rezervaci na roky 2005 2014. 3 Níže jsou popsány výchozí informace získané ze zmíněných zdrojů. Silně ohroženým druhem vyskytujícím se v rezervaci je tis červený (Taxus baccata), dále je zmiňováno pět ohrožených druhů oměj vlčí mor pravý (Aconitum lycoctonum subsp. lycoctonum), bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), tařice skalní (Aurinia saxatilis), lilie zlatohlávek (Lilium martagon) a medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum). O tisu červeném jsou dostupné údaje z první poloviny 20. století (50 tisů na pravém a 50 na levém břehu), v roce 2000 bylo zaznamenáno 10 jedinců na levém a 20 30 jedinců na pravém břehu. V současnosti je nutno dbát na obnovu populace, která je ohrožována okusem zvěří. Nechybí ani druhy spadající na Červený seznam cévnatých rostlin ČR: jedle bělokorá (Abies alba) česnek šerý horský (Allium senescens subsp. montanum) 2 Určování stáří stromu. Velký kluk [online]. 2009, 11.5.2013 [cit. 2014-09-13]. Dostupné z: http://www.velkykluk.cz/ruzne/urcovani_stari_stromu/index.htm 3 Správa CHKO Křivoklátsko. Správa CHKO Křivoklátsko [online]. 2004 [cit. 2014-09-13]. Dostupné z: http:// krivoklatsko.ochranaprirody.cz/res/data/087/012636.zip?seek=1 46

rmen barvířský (Anthemis tinctoria) bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum) lopuch hajní (Arctium nemorosum) udatna lesní (Aruncus vulgaris) dymnivka bobovitá (Corydalis intermedia) skalník celokrajný (Cotoneaster integerrimus) lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) kyčelnice devítilistá (Dentaria eneaphyllos) kostřava sivá (Festuca pallens) kakost krvavý (Geranium sanguineum) jestřábník chocholičnatý (Hieracium cymosum) jestřábník bledý (Hieratium schmidtii) rozchodník velký (Hylotelephium maximum) zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides) jalovec obecný (Juniperus communis subsp. communis) hrachor horský (Lathyrus linifolius) prlina rolní (Lycopsis arvensis) strdivka sedmihradská (Melica transsilvanica) pomněnka řídkokvětá (Myosotis sparsiflora) pupkovec pomněnkový (Omphalodes scorpioides) mochna písečná (Potentilla arenaria) prvosenka jarní (Primula veris) hrušeň polnička (Pyrus pyraster) srpice barvířská (Serratula tinctoria) jeřáb muk (Sorbus aria) jeřáb břek (Sorbus torminalis) ptačinec přehlížený (Stellaria neglecta) jetel alpínský (Trifolium alpestre) jmelí bílé jedlové (Viscum album subsp. abietetis). V neposlední řadě mají být v rezervaci antropofytní rostliny, kterých se očekávaně vyskytuje nejvíce v blízkém okolí turistického srubu umístěného v rezervaci. Je možno je rozdělit do několika kategorií: 1) záměrně pěstované: modřín opadavý (Larix decidua), mahonie cesmínolistá (Mahonia aquifolium), kosatec (Iris) 2) archeofyty (zavlečeny před objevením Ameriky): tetlucha kozí pysk (Aethusa cynapium), rmen rolní (Anthemis arvensis), lopuch plstnatý (Arctium tomentosum), škarda dvouletá (Crepisbiennis), konopice širolistá (Galeopsis ladanum), kapustka obecná (Lapsana communis), jitrocel větší (Plantago major), truskavec ptačí (Polygonum aviculare), vratič obecný (Tanacetum vulgare), rozrazil trojklaný (Veronica triphyllos), violka trojbarevná (Viola tricolor) 3) neofyty (zavlečeny po objevení Ameriky): opletka čínská (Fallopia aubertii), pěťour srstnatý (Galinsoga ciliata), netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora), trnovník akát (Robinia pseudacacia) 47

Na základě těchto zjištění předchozích badatelů byly vytyčeny celkem tři dílčí cíle pro bádání. Provedený botanický výzkum měl z čeho vycházet, ovšem nalézal se zde také prostor pro vlastní přínos ke zkoumané problematice a pohled na rostlinné druhy v rezervaci v současnosti. Vzhledem k tomu, že v Bílkově práci byl plánek přibližného umístění ohrožených druhů v rezervaci, nabízela se možnost hledat místa výskytu těchto druhů pomocí něj a zjistit, nakolik je platný v současné době. Výsledkem tedy mělo být ověření výskytu vytipovaných rostlin, v případě dostatku dat i závěry o vývoji dané populace. V dalším plánku ze zmíněné práce byly zakresleny i lokace jedle bělokoré a několika dalších druhů Červeného seznamu. Dalším cílem se tak stalo potvrzení výskytu rostlinných druhů tohoto seznamu v rezervaci. Posledním z cílů bylo zjišťování přítomnosti antropofytů, zejména okolo turistického srubu. Předpokládaným výstupem byly vlastní mapy rezervace s označenými nálezy jednotlivých druhů. 0 100 200 300 400 m Obrázek 1 Plánek výskytu ohrožených druhů z výchozí inventarizace (Zdroj: BÍLEK, Ondřej. Příspěvek k poznání flóry a vegetace přírodní rezervace Jezírka v CHKO Křivoklátsko. In: Bohemia Centralis 26. Praha: AOPK ČR, 2003, s. 149-184) 48

0 100 200 300 400 m Obrázek 2 Plánek výskytu některých vzácných druhů z výchozí inventarizace (Zdroj: BÍLEK, Ondřej. Příspěvek k poznání flóry a vegetace přírodní rezervace Jezírka v CHKO Křivoklátsko. In: Bohemia Centralis 26. Praha: AOPK ČR, 2003, s. 149-184). Výsledky praktické části Botanickou sekcí byly zaznamenány poznatky ve třech vybraných oblastech. Zaprvé byly nalezeny čtyři z šesti ohrožených druhů uváděných v rezervaci (tis červený, lilie zlatohlavá, medovník meduňkolistý a oměj vlčí mor pravý). Skutečnost, že zbývající dva ohrožené druhy nebyly sekcí zachyceny, nevypovídá o absenci těchto rostlin v lokalitě. Je pravděpodobné, že tařice skalní i bělozářka liliovitá se v rezervaci stále nacházejí, ovšem odhalit je může navazující botanický průzkum v jiné roční době, a tím informace o ohrožených druzích v rezervaci doplnit. Tabulka 1 Ohrožené rostliny 49

Tis červený se obvykle nacházel na stinných stanovištích na suťových svazích. Byly nalezeny dvě oplocenky, ve kterých roste celkem 15 mladých tisů, jež ale zatím nevytváří míšky se semeny. Dále byly nalezeny 3 vysazené kusy tisů, které jsou chráněny pletivem před okusem zvěří. Poblíž rekreačního srubu se rovněž vyskytuje tis, který zde byl pravděpodobně vysazen. Přirozeně se vyskytující jedinci byli objeveni 4, přičemž jeden z nich byl povalený na zemi, ovšem stále vitální. Nebyly však zaznamenány žádné semenáčky a dané tisy jsou zřejmě samčího pohlaví. Obrázek 3 Jedinec tisu červeného a lilie zlatohlavé U lilie zlatohlavé byla zaznamenána 4 místa výskytu. Jednalo se o stinná stanoviště na svazích. Na jednom z těchto míst bylo napočítáno 32 jedinců lilie (a na nich 6 plodů), ovšem je pravděpodobné, že jich tam je přítomno ještě více, neboť v době bádání již rostlina nekvetla a splývala s dalším podrostem. Na dvou nalezených lokacích lilie ještě nebyl tento druh zaznamenán. Zvláštní skutečností je, že jedna z lilií rostla na skále a měla částečně odhalené kořeny. Hodně lilií mělo okousané či seschlé listy. Dále byl v lokalitě nalezen medovník meduňkolistý, a to na třech místech, z nichž jedno se nacházelo v poměrně těsné blízkosti turistické stezky vedoucí přes rezervaci. 50

Obrázek 4 Jedinec medovníku meduňkolistého a oměje vlčího moru pravého Posledním zaznamenaným ohroženým druhem je oměj vlčí mor pravý. V roklině poblíž Zbirožského potoka se vyskytuje populace minimálně 50 zdravých jedinců a z nich minimálně 17 mělo plody. Z druhů Červeného seznamu byla největší pozornost věnována jedli bělokoré. V lese byli nacházeni solitérní jedinci, kteří svým věkem nepřesahovali 100 let. V rezervaci se nachází také oblast s velkou skupinou jedlí, z nichž zde byla zřejmě část vysazena. V dané skupině jsou jak mladé stromky, tak i významné množství jedinců přesahujících 100 let, kterých se na místě nachází alespoň 50. V jiné části rezervace bylo nalezeno 8 jedlových semenáčků. Většina dospělých jedlí byla napadena jmelím bílým jedlovým, které je rovněž druhem Červeného seznamu. Tabulka 2 Rostliny Červeného seznamu ČR 51

Obrázek 5 Jedinci jedle bělokoré a jmelí bílého jedlového Dále byl zaznamenán výskyt těchto druhů: rozchodník velký, jeřáb břek, česnek šerý horský, udatna lesní, lýkovec jedovatý. Jako dříve nezaznamenaný druh Červeného seznamu byla nalezena konopice úzkolistá. Obrázek 6 - Rozchodník velký, jeřáb břek, česnek šerý horský, udatna lesní, lýkovec jedovatý, konopice úzkolistá 52

V lokalitě byl potvrzen výskyt nezanedbatelného množství antropofytů. V celé rezervaci je velice hojná netýkavka malokvětá, která je viditelná téměř na každém kroku. U rekreačního srubu byl kromě ní zaznamenán i jitrocel větší, pěťour srstnatý, opletka a trnovník akát. Dále byly objeveny dvě skupiny a několik solitérních jedinců modřínu opadavého. Četné jsou i kapustka obecná a škarda dvouletá. V menší míře byl zaznamenán vratič obecný a tetlucha kozí pysk. Kromě toho došlo k objevu druhu dříve v rezervaci neuváděného, a to netýkavky žláznaté. Na kamenitém ostrůvku uprostřed Zbirožského potoka byl nalezen jeden exemplář tohoto druhu. Tabulka 3 Antropofyty Obrázek 7 Netýkavka malokvětá, pěťour srstnatý, netýkavka žláznatá, opletka, trnovník akát, vratič obecný 53

Diskuze Bádáním botanické sekce byl potvrzen výskyt čtyř z šesti druhů uváděných v PR Jezírka. Bělozářka liliovitá a tařice skalní nebyly v době výzkumu, tedy na konci srpna, snadno k nalezení, protože se vyskytují převážně na strmých skalách a do těchto míst není snadný přístup. Je však možné, že se tyto dva druhy v rezervaci stále vyskytují potvrdit tuto skutečnost může další výzkum. U tisu červeného je patrné, že přirozeně se vyskytující jedinci ubývají a vzhledem k tomu, že nebyly nalezeny semenáčky ani plodní jedinci, není příliš pravděpodobné, že by se situace samovolně vylepšila. V rezervaci jsou ale vysazovány mladé stromky, takže je možno určitou populaci uchovat, přestože ne zcela původní a přirozenou. Populace lilie zlatohlavé by měla být zachována, neboť v rezervaci se nachází minimálně jedna větší skupina jedinců s plody. Zřejmě se také šíří do koutů rezervace, kde se dříve nevyskytovala, což je možno označit za pozitivní jev. Jedinců medovníku meduňkolistého nebylo nalezeno mnoho, ovšem je pravděpodobné, že některá místa výskytu zůstala neodhalena. Nyní není k dispozici dostatek informací k vyslovení závěrů o jeho reprodukčních schopnostech a budoucnosti populace. Opět může vyvstávající otázky více osvětlit další výzkumná činnost. Pak bude podána další, podrobnější analýza. Místo výskytu oměje vlčího moru pravého bylo zaznamenáno pouze jedno, ovšem jeho populace na zmíněném místě je početná a jednoznačně životaschopná. Rostlina by se tedy měla v rezervaci vyskytovat i nadále. Zároveň tím je potvrzen výskyt tohoto druhu, který ještě před rokem 2000 nebyl v lokalitě vůbec zaznamenán. Obrázek 8 Mapa výskytu ohrožených druhů 54

Co se druhů Červeného seznamu týká, je evidentní, že populace jedlí se v rezervaci udrží, ovšem děje se tak s přispěním člověka, neboť na udržení této populace je kladen důraz ze strany Správy CHKO Křivoklátsko. Paradoxním faktem ale zůstává, že v rezervaci jsou dva druhy z tohoto seznamu, z nichž jeden, jmelí bílé jedlové, významně škodí druhému, a to jedli bělokoré. Významný je nález dalšího druhu Červeného seznamu, konopice úzkolisté. Tato rostlina se totiž v předchozí inventarizaci nevyskytuje. Obrázek 9 Mapa výskytu druhů Červeného seznamu ČR Výzkum potvrdil přítomnost 10 ze 17 antropofytů uváděných v předešlé inventarizaci. Opět je zde prostor pro další práci na botanické inventarizaci, která potvrdí či vyvrátí výskyt dalších takových druhů. Množství antropofytních druhů se nachází v blízkosti rekreačního srubu, tudíž vliv člověka na rostlinnou skladbu rezervace je jasně patrný. Navíc byl nalezen invazní rostlinný druh, jenž dříve nebyl v lokalitě zaznamenán. Jedná se o netýkavku žláznatou, jež se pravděpodobně v rezervaci vyskytuje relativně krátkou dobu, neboť byl objeven jen jeden jedinec. Není ale vyloučeno, že se již semena této rostliny rozšířila dále. Vzhledem k tomu, že se jedná o agresivní invazní druh, měli bychom očekávat rychlé šíření této rostliny v rezervaci. Následkem šíření netýkavky zpravidla dochází k destrukci původně se vyskytujících druhů, tudíž může dojít k fatálnímu narušení unikátní flóry PR Jezírka. Je nepochybně nutné této informaci přikládat velký důraz, neboť netýkavka žláznatá představuje významné riziko pro původní druhy rezervace. 55

Obrázek 10 Mapa výskytu antropofytů Závěr Bádání prokázalo, že v PR Jezírka se v současnosti nachází velké množství významných druhů, což jistě souvisí s vysokou biodiverzitou této rezervace. Byly zkoumány tři skupiny rostlinných druhů, přičemž byli nalezeni zástupci ze všech těchto skupin a z pozorování byly učiněny závěry. Vzhledem k malé časové dotaci určené k terénnímu bádání nebylo možno nalézt úplně všechny vytipované druhy, nicméně zaznamenané nálezy byly nepochybně úspěchem. Výzkum potvrdil výskyt čtyř ze šesti ohrožených druhů v lokalitě. Byl zhodnocen současný stav a předpovězen možný budoucí vývoj. Významné jsou informace o tisu červeném, o jehož přežití v přírodě je v současné době evidentně usilováno ze strany Správy CHKO Křivoklátsko. Potěšující je zpráva o výborném stavu populace oměje vlčího moru pravého. Totéž je možno říci i o lilii zlatohlavé. Ve zkoumání druhů Červeného seznamu cévnatých rostlin ČR byla věnována pozornost především jedli bělokoré, jejíž populace by zde měla přežít, ač s pomocí člověka. Dále došlo k potvrzení výskytu dalších vzácných rostlinných druhů z tohoto seznamu a především k objevu konopice úzkolisté, která dříve zaznamenána nebyla. Antropofytů, tedy rostlin v lokalitě nepůvodních, bylo v rezervaci přítomno nezanedbatelné množství. Jednalo se o 11 druhů, přičemž je možné, že další unikly pozornosti badatelského týmu. Nejvíce se v lokalitě vyskytuje netýkavka malokvětá. Přínosem bádání je objev druhu, jenž zatím nebyl v rezervaci uváděn, a to netýkavky žláznaté. Jmenovaná rostlina je poměrně rozšířený invazní druh, který se zatím nestihl přímo v rezervaci příliš rozmnožit, proto by ještě mohlo být možné šíření netýkavky zabránit. Její přítomnost v rezervaci je totiž poměrně riziková. 56

Práce botanické sekce pomohla potvrdit po letech uběhlých od floristického průzkumu Ondřeje Bílka výskyt alespoň části ohrožených druhů, druhů Červeného seznamu a antropofytů uváděných v lokalitě. Došlo ke zhodnocení stavu populace některých druhů a navíc k objevení dvou druhů dříve v PR Jezírka nezaznamenaných. Rovněž byla pořízena fotodokumentace nalezených druhů a vznikly také mapy znázorňující rozložení sledovaných druhů v lokalitě. Badatelský tým na místě působil pouhých pět dní, tudíž je pravděpodobné, že některé významné druhy jím nebyly zaznamenány. PR Jezírka si ale jistě zaslouží další pozornost, neboť o této lokalitě je možno prohlásit, že je z botanického hlediska významná. Proto by bylo vhodné provést znovu důkladnou inventarizaci a dále se zaměřovat jak na druhy ohrožené, tak na omezení šíření antropofytů a invazních druhů, jako je například netýkavka žláznatá. Botanický výzkum zdaleka není u konce, je žádoucí na něj navázat a přinést nové poznatky. Použité zdroje BÍLEK, Ondřej. Příspěvek k poznání flóry a vegetace přírodní rezervace Jezírka v CHKO Křivoklátsko. In: Bohemia Centralis 26. Praha: AOPK ČR, 2003, s. 149-184 Správa CHKO Křivoklátsko. Správa CHKO Křivoklátsko [online]. 2004 [cit. 2014-09-13]. Dostupné z: http://krivoklatsko.ochranaprirody.cz/res/data/087/012636.zip?seek=1 Určování stáří stromu. Velký kluk [online]. 2009, 11.5.2013 [cit. 2014-09-13]. Dostupné z: http://www.velkykluk.cz/ruzne/urcovani_stari_stromu/index.htm 57

T-expedice Martagon sekce ENTOMOLOGIE Brouci kopce Čihátko se zaměřením na významné druhy Garant: Daniela Lešáková Badatelé: Barbora Mamulová, Viktor Hvozda, Lucie Herciková, Marie Salačová, Marek Vašíček Expert: Mgr. Martin Starý Abstrakt Článek se zabývá mapováním fauny brouků a hledáním významných druhů na vybrané lokalitě. Během čtyř dnů, kdy probíhaly terénní práce, byly použity 4 metody odchytu brouků: volný sběr, noční lov, smýkání a zemní pasti. Celkem bylo zaznamenáno 53 druhů z 16 čeledí. Mezi nejpočetnější čeledě patřily Carabidae (22 druhů), Coccinellidae (7 druhů) a Staphylinidae (6 druhů). Byly také objeveny 3 významné druhy: Brachinus crepitans, Carabus intricatus a Poecilus sericeus. Veškeré výsledky za jednotlivé dny jsou zpracovány v přehledných tabulkách. Také spolupráce s botanickou sekcí přinesla výsledky. Na území byl nalezen kriticky ohrožený druh z Černého a červeného seznamu cévnatých rostlin - Pulegium vulgare. Dosažené výsledky svědčí o tom, že by se v této oblasti měl uskutečnit dlouhodobější systematický výzkum. Úvod Podrobné mapování výskytu rostlin i živočichů je velice důležité pro ochranu přírody a pro dlouhodobé sledování změn prostředí. Hmyz je svým více než milionem známých druhů nejbohatší třídou živočichů na světě, přičemž řád Coleoptera představuje asi 40 % popsaných hmyzích druhů. I přes četné množství patří k nejlépe prozkoumanému řádu hmyzu. Taková druhová rozmanitost je způsobena tím, že se brouci dokázali adaptovat k životu na různých stanovištích. V České republice bylo dosud zaznamenáno asi 7000 druhů z přibližně 110 čeledí. Potřeba provádět inventarizační průzkumy periodicky hlavně na zvláště chráněných územích, aby se zjistilo, zda je plán péče správný, se ukázala již v 70. letech 20. století po první celostátní prověrce chráněných území. Od té doby ochranářská pracoviště inventarizační průzkumy soustavně realizovala. Až do 90. let tyto průzkumy dělali pouze státní zaměstnanci. Z nich se vytvářely plány péče a realizovala se praktická péče převážně o zvláště chráněná území. Ubývalo tak času na další inventarizační průzkumy. Naštěstí území s nejzachovalejšími částmi přírody se stávaly stále více předmětem zájmu terén- 58

ních přírodovědných oborů, a tak začali vědecké práce publikovat studenti a pracovníci vysokých škol a také vědecké ústavy. 1 V dnešní době vznikají inventarizační práce dokumentující všechny přírodní hodnoty v době zpracovávání, které na daném území zasluhují ochranu a péči, a průzkumy shrnující úplně všechna data získaná z oblasti mající užší záběr, ale vyšší vědeckou kvalitu. 2 Vědecké práce se zaměřují například na sledování výskytu škůdců z řad brouků (např. Ips typographus (Linnaeus, 1758) 3 ), zkoumají, jak činnost zemědělců ovlivňuje druhovou diverzitu brouků, a odhadují vývoj životního prostředí pomocí indikátorů čistoty prostředí (např. z čeledi Carabidae). Nakonec probíhá i podrobné mapování některých druhů brouků (i chráněných) na internetové stránce BioLib.cz 4 ve spolupráci s AOPK ČR (Agenturou pro ochranu přírody a krajiny ČR). To je důkazem, že je důležité sledovat všechna území České republiky, nejen ta chráněná. Změny oblasti rozšíření v krátkodobých i dlouhodobých horizontech jsou jedním z ukazatelů populačních trendů jednotlivých druhů a zároveň mohou indikovat změny v životním prostředí. 5 Cílem entomologické sekce na expedici Martagon probíhající od 24. do 30. 8. 2014 bylo především zjištění druhové rozmanitosti brouků na vybraném území s důrazem na použití více metod pro odchyt a s možností upozornit na významné druhy. Sekce se snažila odpovědět na otázky: Kolik a jaké druhy brouků žijí v dané lokalitě? Vyskytují se tam i významné druhy (např. chráněné zákonem)? Jaké čeledě jsou zde zastoupeny? Jak užitečné pro nás budou použité metody? Pro výzkum jsme si vybrali okolí kopce s názvem Čihátko (467 m. n. m.), který se nachází přibližně 500 m severovýchodně od obce Terešov. Tato lokalita je zajímavá nejen střetem tří různých biotopů (obhospodařované louky, smíšeného lesa a obhospodařovaného pole), ale hlavně sousedstvím s přírodní rezervací V Horách a blízkostí chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko. Bohužel zde, ani v PR V Horách, nebyl zatím proveden žádný systematický průzkum brouků, na který bychom mohli navázat. Naším hlavním předpokladem bylo to, že i v oblasti, která není nijak chráněná, nalezneme zajímavé druhy, na které by bylo dobré upozornit. Terénní práce probíhaly od 25. do 28. srpna 2014. Pro doplnění výzkumu byla botanická sekce požádána o provedení inventarizace druhů rostlin na louce a v jejím nejbližším okolí. 1 HÁKOVÁ, Alice, Hana JANÁČKOVÁ, Anna ŠTORKÁNOVÁ a Ondřej VÍTEK. Metodika inventarizačních průzkumů maloplošných zvláště chráněných území: I. Teoretická část [online]. Praha, 2009, s. 3-4 [cit. 2014-10-10]. 2 HÁKOVÁ, JANÁČKOVÁ, ŠTORKÁNOVÁ a VÍTEK, cit. 1, s. 4-5. 3 DAVÍDKOVÁ, Markéta. Populační dynamika lýkožrouta smrkového (Ips typographus (L.)) na vybraných lokalitách Šumavy. České Budějovice, 2012. bakalářská práce (Bc.). JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVI- CÍCH. Přírodovědecká fakulta 4 Mapování druhů: Mapování výskytu vybraných bezobratlých ČR. BioLib: Biological Library [online]. [cit. 2014-10-10]. Dostupné z: http://www.biolib.cz/cz/speciesmapping/id3/ 5 ANDĚRA, Miloš. Mapování výskytu savců v ČR. BioLib: Biological Library [online]. 2005 [cit. 2014-10-10]. Dostupné z: http://www.biolib.cz/cz/article/id1/ 59

Obrázek 1 - Mapa s vyznačenou lokalitou, na které probíhal odchyt brouků (Zdroj: Mapy. cz. [online]. [cit. 2014-10-07]. Dostupné z: http://mapy.cz/turisticka?x=13.6981414&y- =49.9033202&z=14) Metody sběru brouků a determinace Co nejobjektivnější pohled na sledované území zaručí použití nejrůznějších metod sběru brouků, jejichž výsledkem je bohatý a různorodý materiál. Výsledkem řady metod je pouze kvalitativní hodnocení území. Pro kvantitativní hodnocení fauny brouků v čase lze použít např. prosevy či smýkání, při kterých hodnotíme množství jedinců získaných např. z kilogramu prosevu, resp. z určitého počtu smyků. Periodicita, přesnost prováděných metod sběru i zápisu je důležitým předpokladem pro věrohodnost a další využitelnost získaných údajů. Dále je nutné brát zřetel na vliv abiotických faktorů především na roční období, místo a čas sběru, aktuální počasí i zkušenosti sběratele. 6 Celou dobu také musí být badatelé opatrní a nepoškozovat okolní rostliny či ohrožovat živočichy. Smýkáním jsme získávali hmyz a další bezobratlé živočichy sedící na bylinách na louce, ze 6 KRÁSENSKÝ, Pavel. Metodika inventarizačních průzkumů maloplošných zvláště chráněných území: III. - 4. Metody sběru brouků jako podklad pro inventarizaci bezobratlých [online]. Praha, 2009, s. 126 [cit. 2014-10- 10]. 60

kterých jsme následně vytřídili pouze zástupce řádu Coleoptera. Používali jsme smýkací sítě, které se skládaly z kruhového rámu, pytle z bílého monofilu, venkovní ochranné manžety z polyamidové textilie a rukojeti. Smýkací sítí jsme vždy opisovali pomyslnou osmičku po vrcholcích vegetace. Drobné brouky ze sítě jsme vybírali exhaustorem. Tímto způsobem jsme si vždy zajistili velký počet druhů z více čeledí a zároveň byly některé druhy zastoupeny hojnými počty. Obrázek 2 Smýkání na louce (Foto: Mgr. Radek Voženílek, 27. 8. 2014) Při individuálním sběru jsme nepoužívali žádné speciální pomůcky, pouze znalost míst, kde se brouci nejvíce vyskytují. Nejbohatší byla místa pod kameny, větvemi, kusy kůry, spadlými kmeny, listím a dále uvnitř starých pařezů. Hledali jsme i jedince volně pobíhající po zemi na lesních cestách. Nacházeli jsme nejrůznější škálu druhů z mnoha čeledí. S individuálním sběrem souvisí i noční lov. V nočních hodinách jsme procházeli vhodná místa, která jsme prohlíželi pomocí baterky, a sbírali brouky volně běhající po cestách nebo na tlejícím kmeni. Zde byly zastoupeny hlavně druhy z čeledi Carabidae. Využili jsme i metodu zemních pastí. Celkem jsme jich nainstalovali devět (čtyři na louce, pět v lese). Některé pasti jsme si vyrobili z PET lahví tak, že jsme seřízli hrdlo a vložili jej do zůstatku láhve jako trychtýř. Zbytek pastí tvořili zavařovací sklenice. Jako návnada sloužil sýr, klobása a sekaná. Tato metoda pro nás nebyla moc účinná kvůli neustálému ničení pastí neznámým pachatelem. Vybírali jsme je každý den ráno a po posledním výběru je zrušili. 61

Obrázek 3 - Mapa s vyznačenými zemními pastmi (Zdroj: Mapy.cz. [online]. [cit. 2014-10-07]. Dostupné z: http://mapy.cz/letecka?x=13.6981414&y=49.9033202&z=14) Určování brouků do jednotlivých čeledí, rodů až k druhům, patří k nejobtížnějším úkolům coleopterologa. Zde je bezpodmínečně nutné se seznámit s morfologií broučího těla. Zpočátku je třeba se naučit na brouky dívat a rozpoznávat čeledě podle charakteristických znaků tvar těla, tykadla, atd. Až se zkušenostmi přijde řada na určování konkrétních druhů buď pouhým okem, nebo podle klíčů. Získané druhy byly určovány za živa pomocí lupy, binokulární lupy a některé nápadné druhy byly determinovány pouhým okem. K determinaci byly využity publikace: Atlas brouků, Carabidae of the Czech and Slovak republics, Brouci České a Slovenské republiky, Klíč k určování brouků ČSR a internetové stránky: European Carabidae a Beetle fauna of Germany. 7 Východiska a dílčí nálezy Na konci srpna jsme očekávali výskyt čeledí Carabidae (střevlíkovití), Coccinellidae (slunéčkovití), Cantharidae (páteříčkovití), Scarabaeidae (vrubounovití) a Silphidae (mrchožroutovití) na doporučení Dr. Aleše Bezděka z Entomologického ústavu i další čeledě 7 POKORNÝ, Vladimír. Atlas brouků. Praha: Paseka, 2002. ISBN 80-718-5484-0; HŮRKA, Karel. Carabidae of the Czech and Slovak republics. Zlín: Kabourek, 1996. ISBN 80-901-4662-7; HŮRKA, Karel. Brouci České a Slovenské republiky. Zlín: Kabourek, 2005. ISBN 80-864-4711-1; JAVOREK, Vladimír. Klíč k určování brouků ČSR: Klíč běžnějších brouků našeho území a návod pro sběratele. Olomouc: R. Promberger, 1947; BLEICH, Ortwin. European Carabidae. [online]. [cit. 2014-10-07]. Dostupné z: http://eurocarabidae.de/eu/; BENISCH, Christoph. Die Käferfauna Deutschlands. [online]. [cit. 2014-10-07]. Dostupné z: http://www.kerbtier.de/ 62

kvůli jejich velkému zastoupení v přírodě: Curculionidae (nosatcovití) a Staphylinidae (drabčíkovití). Zástupce ze všech výše zmíněných čeledí jsme našli, kromě čeledi Cantharidae. Seznam nalezených čeledí se však ještě obohatil o tyto: Brentidae (dlouhanovití), Chrysomelidae (mandelinkovití), Elateridae (kovaříkovití), Geotrupidae (chrobákovití), Lampyridae (světluškovití), Mordellidae (hrotařovití), Oedemeridae (stehenáčovití), Phalacridae a Tenebrionidae (potemníkovití). Podařilo se nám najít i 3 velmi zajímavé druhy: Brachinus crepitans (prskavec větší), Carabus intricatus (střevlík svraštělý) a Poecilus sericeus. Všechny druhy jsou z čeledi Carabidae. Brachinus crepitans (Linnaeus, 1758) je druh velký okolo 8,7 mm s krovkami modrými až modrozelenými. Hlava, štít a přívěsky mají rezavě červenou barvu, zadohruď a zadeček jsou z větší části černé. V České republice i na Slovensku hojný, avšak poměrně lokálně. V poslední době ubývající palearktický druh. Vyskytuje se hlavně na suchých až polovlhkých stanovištích bez zastínění na stepích a polích v nížinách až v podhůří. 8 Tento druh je zákonem chráněný v kategorii ohrožený podle vyhlášky Ministerstva životního prostředí ČR č. 175/2006 Sb. 9 Jednoho zástupce jsme spatřili na louce 27. 8. 2014. Obrázek 4 - Výskyt druhu Brachinus crepitans v České republice v časových intervalech (Zdroj: AOPK ČR. Brachinus crepitans. [online]. [cit. 2014-10-07]. Dostupné z: http:// portal.nature.cz/publik_syst/nd_nalez-public.php?idtaxon=3850) Carabus intricatus Linnaeus, 1761 dosahuje velikosti až 36 mm. Svrchu je modrý, někdy se zeleným nebo černým nádechem, spodní strana i přívěsky mají černou barvu. 8 HŮRKA, Karel. Carabidae of the Czech and Slovak republics. Zlín: Kabourek, 1996, s. 137. ISBN 80-901-4662-7. 9 KRÁSENSKÝ, Pavel. Metodika inventarizačních průzkumů maloplošných zvláště chráněných území: III. - 4. Metody sběru brouků jako podklad pro inventarizaci bezobratlých [online]. Praha, 2009, s. 126 [cit. 2014-10-10]. 63

Rozšířen je v západní, střední a jihovýchodní Evropě až po Balkán. V České republice se vyskytuje nominotypický poddruh ojediněle v teplejších polohách, především v lesích hájového typu. Častý výskyt je zaznamenáván např. v Praze v parcích. 10 Na jednoho zástupce tohoto druhu jsme narazili při volném sběru v lese (26. 8. 2014). Jedná se o téměř ohrožený druh na Červeném seznamu podle IUCN (International Union for Conservation of Nature). 11 Obrázek 5 - Výskyt druhu Carabus intricatus v České republice v časových intervalech (Zdroj: AOPK ČR. Carabus intricatus. [online]. [cit. 2014-10-07]. Dostupné z: http://portal.nature.cz/publik_syst/nd_nalez-public.php?idtaxon=4148) Poecilus sericeus Fischer von Waldheim, 1823 je černě zbarvený druh s namodralým leskem na špici a okrajích krovek. Dosahuje velikosti až 13,4 mm. Jedná se o západopalearktický druh zasahující do střední Sibiře a Střední Asie. V Čechách a na Moravě ojedinělý až vzácný. Obývá suchá stanoviště bez zastínění stepi, pole v nížinách až pahorkatinách. 12 Jedná se o brouka uvedeného na Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky v kategorii zranitelný. 13 Byl chycen jeden jedinec do zemní pasti v lese a nalezen druhý při volném sběru v lese v tentýž den (26. 8. 2014). 10 HŮRKA, Karel. Carabidae of the Czech and Slovak Republics. Zlín: Kabourek, 1996, s. 93. ISBN 80-901-4662-7. 11 WORLD CONSERVATION MONITORING CENTRE. The IUCN Red List of Threatened Species: Carabus intricatus. [online]. [cit. 2014-10-07]. Dostupné z: http://www.iucnredlist.org/details/summary/3845/0 12 HŮRKA, Karel. Carabidae of the Czech and Slovak Republics. Zlín: Kabourek, 1996, s. 257. ISBN 80-901-4662-7. 13 FARKAČ, Jan, David KRÁL a Martin ŠKORPÍK. Červený seznam ohrožených druhů České republiky: Bezobratlí. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2005. ISBN 80-860-6496-4. 64

Obrázek 6 Chycený Carabus intricatus (Foto: Mgr. Radek Voženílek, 25. 8. 2014) Obrázek 7 - Výskyt druhu Poecilus sericeus v České republice v časových intervalech (Zdroj: AOPK ČR. Poecilus sericeus. [online]. [cit. 2014-10-07]. Dostupné z: http://portal. nature.cz/publik_syst/nd_nalez-public.php?idtaxon=8261) 65

Praktická část Do terénu jsme vycházeli každý den (25. - 28. 8. 2014) a odnesli si vždy na determinaci několik desítek jedinců (jeden druh byl většinou zastoupen několika exempláři). Po jejich určení jsme všechny brouky opět vypustili do volné přírody. První den, tj. 25. 8. 2014, jsme nainstalovali 9 pastí do terénu a materiál pro determinaci jsme získali převážně dopoledne smýkáním na louce, volným sběrem v lese a smýkáním na poli. Počasí bylo slunečné. Celkem jsme si odnesli 115 exemplářů. Tabulka 1-25. 8. 2014 v číslech Metoda Místo Počet jedinců Počet druhů Zastoupeno čeledí smýkání pole 48 1 1 volný sběr les 20 14 7 smýkání louka 47 9 6 Tabulka 2 - Seznam zjištěných druhů smýkáním na poli, 25. 8. 2014 Čeleď: rodové a druhové jméno Počet Čeleď Coccinellidae Psyllobora vigintiduopunctata (Linnaeus, 1758) 48 Tabulka 3 - Seznam zjištěných druhů smýkáním na louce, 25. 8. 2014 Čeleď: rodové a druhové jméno Počet Čeleď Brentidae Protapion fulvipes (Geoffroy, 1785) 5 Čeleď Coccinellidae Coccinella septempunctata Linnaeus, 1758 9 Coccinula quatuordecimpustulata (Linnaeus, 1758) 2 Propylea quatuordecimpunctata (Linnaeus, 1758) 3 Psyllobora vigintiduopunctata (Linnaeus, 1758) 20 Čeleď Curculionidae Curculio glandium Marsham, 1802 2 Čeleď Chrysomelidae Lema cyanella (Linnaeus, 1758) 4 Čeleď Mordellidae Mordella aculeata Linnaeus, 1758 1 Čeleď Oedemeridae Oedemera virescens (Linnaeus, 1767) 1 66

Tabulka 4 - Seznam zjištěných druhů volným sběrem v lese, 25. 8. 2014 Čeleď: rodové a druhové jméno Čeleď Carabidae Carabus hortensis Linnaeus, 1758 2 Pterostichus oblongopunctatus (Fabricius, 1787) 1 Čeleď Chrysomelidae Chrysolina fastuosa (Scopoli, 1763) 1 Lema cyanella (Linnaeus, 1758) 2 Oulema melanopus (Linnaeus, 1758) 1 Čeleď Geotrupidae Trypocopris vernalis (Linnaeus, 1758) 3 Čeleď Lampyridae Lampyris noctiluca (Linnaeus, 1767) 1 Čeleď Silphidae Phosphuga atrata (Linnaeus, 1758) 3 Čeleď Staphylinidae Philonthus cognatus Stephens, 1832 1 Scaphidium quadrimaculatum Olivier, 1790 1 Tachyporus obtusus (Linnaeus, 1767) 1 Xantholinus linearis (Olivier, 1794) 1 blíže neurčen 1 Čeleď Tenebrionidae Lagria hirta (Linnaeus, 1758) 1 67 Počet Druhý den, tj. 26. 8. 2014, celý propršel, proto jsme nemohli použít všechny připravené metody sběru. Zvolili jsme za vhodný volný sběr v lese a vybrali zemní pasti. Jedna past v lese byla vyhrabána (číslo 2). Celkem jsme za tento den určovali 25 exemplářů. Do zemní pasti v lese spadl jeden a volným sběrem v lese jsme chytili druhého jedince zajímavého druhu Poecilus sericeus Fischer von Waldheim, 1823. Další významný druh nalezený v lese tento den byl Carabus intricatus Linnaeus, 1761. Tabulka 5-26. 8. 2014 v číslech Metoda Místo Počet jedinců Počet druhů Zastoupeno čeledí zemní pasti les 4 3 1 zemní pasti louka 2 2 1 volný sběr les 19 9 3

Tabulka 6 - Seznam druhů chycených pomocí zemních pastí, 26. 8. 2014 Číslo pasti Čeleď: rodové a druhové jméno Počet (místo) Čeleď Carabidae Harpalus distinguendus (Duftschmid, 1812) 1 8 (louka) Harpalus sp. 1 8 (louka) Harpalus sp. 1 3 (les) Poecilus sericeus Fischer von Waldheim, 1824 1 3 (les) Pterostichus oblongopunctatus (Fabricius, 1787) 2 1 (les) Tabulka 7 - Seznam zjištěných druhů volným sběrem v lese, 26. 8. 2014 Čeleď: rodové a druhové jméno Čeleď Carabidae Agonum sp. 6 Carabus coriaceus Linnaeus, 1758 1 Carabus hortensis Linnaeus, 1758 1 Carabus intricatus Linnaeus, 1761 1 Poecilus sericeus Fischer von Waldheim, 1824 1 Pterostichus oblongopunctatus (Fabricius, 1787) 4 Pterostichus sp. 1 Čeleď Silphidae Phosphuga atrata (Linnaeus, 1758) 2 Čeleď Staphylinidae Philonthus cognatus Stephens, 1832 2 Počet Třetí den, tj. 27. 8. 2014, byl dopoledne též deštivý. Nemohli jsme opět smýkat. Byl použit jen volný sběr v lese a na louce a výběr pastí. Bohužel jedna past v lese a všechny na louce byly vyhrabány (čísla 5, 6, 7, 8 a 2). Pasti z louky se nám nepodařilo najít, proto nebyly zrekonstruovány. Za dopoledne jsme si odnesli k determinaci 37 brouků. Poslední 38. exemplář byl pouze pozorován na louce, poněvadž je zákonem chráněný (Brachinus crepitans (Linnaeus, 1758)). Protože se přes odpoledne vyjasnilo, vydali jsme se v noci (po 10. hodině) ještě na noční lov. Nachytali jsme celkem 58 exemplářů, přičemž nejvíce se osvědčilo čekání na cestě. 68

Tabulka 8-27. 8. 2014 v číslech Metoda Místo Počet jedinců Počet druhů Zastoupeno čeledí zemní pasti les 2 2 1 volný sběr louka 11 3 2 volný sběr les 25 7 5 noční lov les 58 9 4 Tabulka 9 - Seznam druhů chycených pomocí zemních pastí, 27. 8. 2014 Čeleď: rodové a druhové jméno Počet Číslo pasti (místo) Čeleď Carabidae Abax parallelepipedus (Piller & Mitterpacher, 1783) 1 4 (les) Pterostichus niger (Schaller, 1783) 1 3 (les) Tabulka 10 - Seznam zjištěných druhů volným sběrem na louce, 27. 8. 2014 Čeleď: rodové a druhové jméno Čeleď Carabidae Amara aulica (Panzer, 1796) 5 Brachinus crepitans (Linnaeus, 1758) 1 Čeleď Coccinellidae Coccinella septempunctata Linnaeus, 1758 5 Počet Tabulka 11 - Seznam zjištěných druhů volným sběrem v lese, 27. 8. 2014 Čeleď: rodové a druhové jméno Čeleď Carabidae Abax parallelepipedus (Piller & Mitterpacher, 1783) 1 Notiophilus biguttatus (Fabricius, 1779) 1 Platynus assimilis (Paykull, 1790) 8 Čeleď Elateridae Ampedus sanguineus (Linnaeus, 1758) 1 Čeleď Phalacridae Olibrus sp. 5 Čeleď Silphidae Phosphuga atrata (Linnaeus, 1758) 8 Čeleď Staphylinidae Počet Atrecus affinis (Paykull, 1789) 1 69

Tabulka 12 - Seznam zjištěných druhů při nočním lovu v lese, 27. 8. 2014 Čeleď: rodové a druhové jméno Čeleď Carabidae Anchomenus dorsalis (Pontoppidan, 1763) 2 Masoreus wetterhallii (Gyllenhal, 1813) 4 Notiophilus biguttatus (Fabricius, 1779) 3 Počet Platynus assimilis (Paykull, 1790) 18 Poecilus cupreus (Linnaeus, 1758) 2 Pterostichus oblongopunctatus (Fabricius, 1787) 26 Čeleď Coccinellidae Propylea quatuordecimpunctata (Linnaeus, 1758) 1 Čeleď Silphidae Phosphuga atrata (Linnaeus, 1758) 1 Čeleď Staphylinidae Scaphidium quadrimaculatum Olivier, 1790 1 Poslední den, tj. 28. 8. 2014, byl opět slunečný. Vybrali jsme přeživší pasti v lese a následně po nich srovnali terén, smýkali jsme na louce a na poli, kde však nebyl chycen jediný exemplář, a sbírali jsme brouky v lese i na poli. Celkem bylo zajištěno 101 jedinců. Tabulka 13-28. 8. 2014 v číslech Metoda Místo Počet jedinců Počet druhů Zastoupeno čeledí zemní pasti les 2 2 2 volný sběr les 10 5 4 smýkání louka 81 16 6 volný sběr louka 8 4 4 Tabulka 14 - Seznam druhů chycených pomocí zemních pastí, 28. 8. 2014 Čeleď: rodové a druhové jméno Počet Číslo pasti (místo) Čeleď Carabidae Pterostichus oblongopunctatus (Fabricius, 1787) 1 1 (les) Čeleď Geotrupidae Trypocopris vernalis (Linnaeus, 1758) 1 2 (les) 70

Tabulka 15 - Seznam zjištěných druhů volným sběrem v lese, 28. 8. 2014 Čeleď: rodové a druhové jméno Čeleď Carabidae Amara sp. 1 Pseudoophonus rufipes (De Geer, 1774) 3 Čeleď Geotrupidae Trypocopris vernalis (Linnaeus, 1758) 4 Čeleď Lycidae Platycis minutus (Fabricius, 1787) 1 Čeleď Silphidae Phosphuga atrata (Linnaeus, 1758) 1 Tabulka 16 - Seznam zjištěných druhů smýkáním na louce, 28. 8. 2014 Počet Čeleď: rodové a druhové jméno Počet Čeleď Brentidae Protapion fulvipes (Geoffroy, 1785) 15 Čeleď Carabidae Ophonus schaubergerianus Puel, 1937 1 Čeleď Coccinellidae Coccinella quinquepunctata Linnaeus, 1758 1 Coccinella septempunctata Linnaeus, 1758 18 Coccinula quatuordecimpustulata (Linnaeus, 1758) 3 Hippodamia tredecimpunctata (Linnaeus, 1758) 1 Oenopia conglobata (Linnaeus, 1758) 4 Propylea quatuordecimpunctata (Linnaeus, 1758) 3 Psyllobora vigintiduopunctata (Linnaeus, 1758) 8 Čeleď Curculionidae Brachypera zoilus (Scopoli, 1763) 1 Curculio glandium Marsham, 1802 1 Sitona hispidulus (Fabricius, 1776) 19 Čeleď Chrysomelidae Hispa atra Linnaeus, 1767 1 Lema cyanella (Linnaeus, 1758) 2 Oulema melanopus (Linnaeus, 1758) 2 Čeleď Mordellidae Mordella aculeata Linnaeus, 1758 1 71

Tabulka 17 - Seznam zjištěných druhů volným sběrem na louce, 28. 8. 2014 Čeleď: rodové a druhové jméno Čeleď Carabidae Ophonus schaubergerianus Puel, 1937 5 Počet Čeleď Mordellidae Mordella aculeata Linnaeus, 1758 1 Čeleď Scarabaeidae Cetonia aurata (Linnaeus, 1758) 1 Čeleď Staphylinidae Philonthus cognatus Stephens, 1832 1 Celkem jsme za 4 dny odchytu našli 53 druhů z 16 čeledí (podrobné zastoupení zobrazeno v grafu 1). Všechny určené druhy jsou rozepsány v tabulce 18. Graf 1 - Počet druhů v jednotlivých čeledích 25 22 20 15 10 5 1 7 3 1 1 4 1 1 1 1 1 1 1 6 1 Počet druhů 0 Brentidae Carabidae Coccinellidae Curculionidae Elateridae Geotrupidae Chrysomelidae Lampyridae Lycidae Mordellidae Oedemeridae Phalacridae Scarabaeidae Silphidae Staphylinidae Tenebrionidae Tabulka 18 - Celkový seznam zjištěných druhů Čeleď Rodové a druhové jméno Brentidae Protapion fulvipes (Geoffroy, 1785) Carabidae Abax parallelepipedus (Piller & Mitterpacher, 1783) Agonum sp. Amara aulica (Panzer, 1796) 72

Amara sp. Anchomenus dorsalis (Pontoppidan, 1763) Brachinus crepitans (Linnaeus, 1758) Carabus coriaceus Linnaeus, 1758 Carabus hortensis Linnaeus, 1758 Carabus intricatus Linnaeus, 1761 Harpalus distinguendus (Duftschmid, 1812) Harpalus spp. Masoreus wetterhallii (Gyllenhal, 1813) Notiophilus biguttatus (Fabricius, 1779) Ophonus schaubergerianus Puel, 1937 Platynus assimilis (Paykull, 1790) Poecilus cupreus (Linnaeus, 1758) Poecilus sericeus Fischer von Waldheim, 1824 Pseudoophonus rufipes (De Geer, 1774) Pterostichus niger (Schaller, 1783) Pterostichus oblongopunctatus (Fabricius, 1787) Pterostichus sp. Coccinellidae Coccinella quinquepunctata Linnaeus, 1758 Coccinella septempunctata Linnaeus, 1758 Coccinula quatuordecimpustulata (Linnaeus, 1758) Hippodamia tredecimpunctata (Linnaeus, 1758) Oenopia conglobata (Linnaeus, 1758) Propylea quatuordecimpunctata (Linnaeus, 1758) Psyllobora vigintiduopunctata (Linnaeus, 1758) Curculionidae Brachypera zoilus (Scopoli, 1763) Curculio glandium Marsham, 1802 Sitona hispidulus (Fabricius, 1776) Elateridae Ampedus sanguineus (Linnaeus, 1758) Geotrupidae Trypocopris vernalis (Linnaeus, 1758) Chrysomelidae Hispa atra Linnaeus, 1767 Chrysolina fastuosa (Scopoli, 1763) Lema cyanella (Linnaeus, 1758) Oulema melanopus (Linnaeus, 1758) Lampyridae Lampyris noctiluca (Linnaeus, 1767) 73

Lycidae Platycis minutus (Fabricius, 1787) Mordellidae Mordella aculeata Linnaeus, 1758 Oedemeridae Oedemera virescens (Linnaeus, 1767) Phalacridae Olibrus sp. Scarabaeidae Cetonia aurata (Linnaeus, 1758) Silphidae Phosphuga atrata (Linnaeus, 1758) Staphylinidae Atrecus affinis (Paykull, 1789) blíže neurčen Philonthus cognatus Stephens, 1832 Scaphidium quadrimaculatum Olivier, 1790 Tachyporus obtusus (Linnaeus, 1767) Xantholinus linearis (Olivier, 1794) Tenebrionidae Lagria hirta (Linnaeus, 1758) Poslední den, pro doplnění náhledu na tuto lokalitu, byl vypracován soupis rostlinných druhů nacházejících se na louce a v jejím nejbližším okolí od botanické sekce, která byla také součástí expedice Martagon. Mezi nejvýraznější znaky louky patří vysoká četnost různých druhů jetele a velký počet dubů, které se nacházejí na jejím okraji. Úplně nejzajímavější je však výskyt máty poleje (Pulegium vulgare Mill.), která je chráněná podle zákona v kategorii kriticky ohrožené druhy a také je zařazena na Černém a červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky. 14 Podrobný seznam druhů nalezených je uveden v tabulce 19. Tabulka 19 - Seznam nalezených druhů rostlin na louce Čeleď Rodové a druhové jméno Národní název Adoxaceae Sambucus nigra L. bez černý Amaryllidaceae Hippeastrum Herb. hvězdník Apiaceae Daucus carota L. mrkev obecná Pimpinella saxifraga L. bedrník obecný Asteraceae Achillea millefolium L. řebříček obecný Arctium tomentosum Mill. lopuch plstnatý Artemisia vulgaris L. pelyněk černobýl Centaurea jacea L. chrpa luční Cirsium vulgare (Savi) Ten. pcháč obecný 14 Vyhláška č. 175/2006 Sb., kterou se mění vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. In: Sbírka zákonů. 14. 4. 2006. Dostupné z: http://www. psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=175&r=2006; BUREŠ, Petr et al. Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky (stav v roce 2000). Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2001. ISBN 80-860-6452-2. 74

Crepis biennis L. Gnaphalium sylvaticum L. Hypochaeris radicata L. Lapsana communis L. Leucanthemum vulgare Lam. Matricaria recutita L. škarda dvouletá protěž lesní prasetník kořenatý kapustka obecná kopretina bílá heřmánek pravý Serratula tinctoria L. srpice barvířská Taraxacum sect. Ruderalia Kirschner, Ollgaard & Štěpánek smetánka lékařská Tussilago farfara L. podběl lékařský Balsaminaceae Impatiens parviflora DC. netýkavka malokvětá Betulaceae Carpinus betulus L. habr obecný Campanulaceae Campanula rotundifolia L. zvonek okrouhlolistý Convolvulaceae Convolvulus arvensis L. svlačec rolní Cornaceae Cornus sanguinea L. svída krvavá Fabaceae Trifolium aureum Pollich jetel zlatý Trifolium dubium Sibth. Trifolium hybridum L. Trifolium pratense L. Trifolium repens L. Vicia tetrasperma (L.) Schreb. jetel pochybný jetel zvrhlý jetel luční jetel plazivý vikev čtyřsemenná Fagaceae Quercus petraea (Matt.) Liebl. dub zimní Hypericaceae Hypericum perforatum L. třezalka tečkovaná Juncaceae Juncus effusus L. sítina rozkladitá Lamiaceae Pulegium vulgare Mill. polej obecná Orobanchaceae Melampyrum pratense L. černýš luční Plantaginaceae Linaria arvensis (L.) Desf. lnice rolní Plantago lanceolata L. Plantago major L. jitrocel kopinatý jitrocel větší Poaceae Lolium perenne L. jílek vytrvalý Phleum pratense L. bojínek luční Polygonaceae Rumex acetosa L. šťovík kyselý Ranunculaceae Ranunculus acris L. pryskyřník prudký Rosaceae Crataegus laevigata (Poir.) DC. hloh obecný Rubus idaeus L. ostružiník maliník 75

Salicaceae Salix caprea L. vrba jíva Scrophulariaceae Scrophularia L. krtičník Urticaceae Urtica dioica L. kopřiva dvoudomá Shrnutí a závěr Průzkum ukázal, že i na konci srpna a v úředně nijak zajímavé lokalitě můžeme nalézt pozoruhodné druhy. Druhová rozmanitost pro nás byla celkem překvapivá. Chytili jsme 53 druhů z 16 čeledí (viz tabulka 18), přičemž mezi ty nejpočetnější čeledě patří Carabidae (22 druhů), Coccinellidae (7 druhů) a Staphylinidae (6 druhů). Objevili jsme také 3 významné druhy zákonem chráněný druh Brachinus crepitans a dva z červených seznamů Carabus intricatus a Poecilus sericeus. Podle obrázku 5 v okolí Čihátka nebyl nikdy Poecilus sericeus pozorován. Tuto skutečnost si zdůvodňujeme tím, že v této oblasti nikdy nebyl proveden systematický průzkum broučí fauny. Velmi blízko se sice nachází PR V Horách, ale ta je zkoumána především kvůli tisům červeným (Taxus baccata L.). Pro odchyt jsme použili zemní pasti, smýkání, volný sběr a noční lov. Metoda zemních pastí se bohužel nedá nijak vyhodnotit kvůli opakovanému vyhrabání pastí, avšak bylo pozitivní, že chycení jedinci byli často novým nalezeným druhem (druhy z rodu Harpalus, popř. Pterostichus niger). Při smýkání jsme vždy narazili na vysokou druhovou diverzitu i různorodost čeledí. Zajímavá byla zkušenost se smýkáním na poli, kde jsme objevili vysoký počet exemplářů Psyllobora vigintiduopunctata. Při opakování této metody za 3 dny jsme nenašli jediného zástupce ani jiného druhu. Vysvětlením může být například velmi nevhodné počasí oba předcházející dny, protože i na louce jich v druhém termínu bylo znatelně méně. Volný sběr byl opět bohatý na množství různých druhů a občas i čeledí. Výhodou nočního lovu bylo získání nových druhů (např. Anchomenus dorsalis, Masoreus wetterhallii). Celkový počet zjištěných druhů určitě není kompletní, protože náš průzkum probíhal pouze 4 dny a stihli jsme použít jen 4 metody pro odchyt. Z původně odhadovaných čeledí se nám nepodařilo chytit zástupce Cantharidae. Podle publikace Brouci České a Slovenské republiky 15 se vyskytují hlavně na květech, keřích a stromech. Nepoužili jsme sklepávání, a tak se domníváme, že to je důvod nenalezení druhu z této čeledě. Při této metodě se pod strom či keř rozprostře velké plátno nebo sklepávadlo ve tvaru deštníku (s obojím je nutné po celou dobu třást) a z větví stromů a keřů se sklepává hmyz. Překvapil nás výskyt dalších čeledí (např. Lampyridae, Phalacridae a Tenebrionidae). Rozhodně je zajímavý i objev botanické sekce. Nalezení kriticky ohroženého druhu Pulegium vulgare jen dokazuje, že námi vybraná lokalita není obyčejná a že by se ochránci přírody měli zajímat nejen o zákonem chráněné oblasti. Všechny výše zmíněné výsledky jistě svědčí o tom, že by si tato oblast zasloužila nějakou pozornost. Přínosné by určitě bylo provést průzkum alespoň v PR V Horách. Oblast okolo Čihátka by měla být zkoumána alespoň rok ve všech měsících, kdy jsou brouci aktivní, aby se získal kompletní obraz broučí fauny, nejlépe za použití nejrůznějších metod odchytu. Dále by bylo dobré uskutečnit další inventarizační průzkumy - flóry, jiných řádů hmyzu, atd. 15 HŮRKA, Karel. Brouci České a Slovenské republiky. Zlín: Kabourek, 2005, s. 127. ISBN 80-864-4711-1. 76

Seznam literatury ANDĚRA, Miloš. Mapování výskytu savců v ČR. BioLib: Biological Library [online]. 2005 [cit. 2014-10-10]. Dostupné z: http://www.biolib.cz/cz/article/id1/ BUREŠ, Petr et al. Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky (stav v roce 2000). Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2001. ISBN 80-860-6452-2. FARKAČ, Jan, David KRÁL a Martin ŠKORPÍK. Červený seznam ohrožených druhů České republiky: Bezobratlí. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2005. ISBN 80-860- 6496-4. HÁKOVÁ, Alice, Hana JANÁČKOVÁ, Anna ŠTORKÁNOVÁ a Ondřej VÍTEK. Metodika inventarizačních průzkumů maloplošných zvláště chráněných území: I. Teoretická část [online]. Praha, 2009, s. 4-7 [cit. 2014-10-10]. HŮRKA, Karel. Carabidae of the Czech and Slovak republics. Zlín: Kabourek, 1996. ISBN 80-901-4662-7. HŮRKA, Karel. Brouci České a Slovenské republiky. Zlín: Kabourek, 2005. ISBN 80-864- 4711-1. KRÁSENSKÝ, Pavel. Metodika inventarizačních průzkumů maloplošných zvláště chráněných území: III. - 4. Metody sběru brouků jako podklad pro inventarizaci bezobratlých [online]. Praha, 2009 [cit. 2014-10-10]. Vyhláška č. 175/2006 Sb., kterou se mění vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. In: Sbírka zákonů. 14. 4. 2006. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=175&r=2006 WORLD CONSERVATION MONITORING CENTRE. The IUCN Red List of Threatened Species: Carabus intricatus. [online]. [cit. 2014-10-07]. Dostupné z: http://www.iucnredlist. org/details/summary/3845/0 77

T-expedice Martagon sekce HISTORIE Po stopách předků Petra Fingala Garant: Vít Mužík Badatelé: Štěpánka Grunová, Anna Sedláčková, Jakub Sochor Expert: Mgr. Lukáš Kovář, Mgr. Martin Caletka Abstrakt Text dokumentuje činnost badatelské sekce Po stopách předků během prezenční aktivity T-expedice Martagon 2014 v rámci projektu Talnet. Badatelská práce spočívala v získávání a následném zpracovávání dat o osobnosti radnického regionu Petru Fingalovi, literárním činiteli. Důraz byl kladen zejména na výzkum rodinné historie Petra Fingala. Úvod Badatelský záměr Po stopách předků je zakotven v oborech historie, genealogie a archivnictví. Jeho realizace proběhla v rámci T-expedice Martagon 2014 jako jedna z aktivit Talnetu. Tento záměr byl postaven na základě daných lokálních možností. Radnický region nabídl rozsáhlou škálu možností bádání. Své zázemí jsme si vytvořili v radnickém muzeu, kde jsme se mohli plně věnovat získávání informací o námi zvolené regionální osobnosti a její rodinné historii. Cílem naší práce bylo smysluplným způsobem shrnout poznatky o životě, díle a rodinné historii Petra Fingala. Jsme toho mínění, že na významné osobnosti by se nemělo zapomínat, obzvláště ne v této moderní době plné masových prostředků (internet, televize, rádio, noviny ), proto se snažíme touto prací alespoň zčásti připomenout odkaz Petra Fingala jako umělce, člověka a zároveň radnického rodáka. Každý badatel si před zahájením samotného výzkumu klade určité otázky. Naše badatelská sekce se chtěla o rodině Fingalových dozvědět co možná nejvíce informací. Nejčastěji nás zajímaly otázky týkající se rodinného zázemí, charakteru rodiny, zaměstnání, finanční situace, dále pak interakce rodiny s okolním prostředím činnost v kulturních spolcích. Konkrétně jsme se chtěli seznámit s tvorbou Petra Fingala, jeho životem, dětstvím, studiemi a též jeho uměleckou činností. 78

1. Metody práce Popis jednotlivých metod sběru dat. 1.1 Internetové zdroje Náš vědecký výzkum probíhal v několika fázích a pomocí rozličných vědeckých metod. Zpočátku jsme se s osobností Petra Fingala seznámili prostřednictvím internetových zdrojů. Internetové zdroje v našem výzkumu však sehrály spíše podpůrnou roli, k údajům jsme přistupovali zásadně kriticky, veškeré podstatné informace jsme ověřovali v dalších zdrojích, v našem případě se jednalo především o archivní materiály. 1.2 Osobní archiv Pro nás velice významným zdrojem byl Fingalův osobní archiv, který nám nejen přiblížil autorovo umělecké nadání a zálibu v literatuře, ale také jsme získali řadu originálních podpisů. 1.3 Práce v terénu Za praktickou část našeho výzkumu lze považovat terénní průzkum města Radnice. Zaměřili jsme se především na místa, která byla nějakým způsobem spjata s námi vybranou osobností a jejími prapředky. Navštívili jsme například rodný dům Petra Fingala a místo jeho posledního odpočinku. 1.4 Genealogie Nejobsáhlejší složkou našeho výzkumu bylo genealogické pátrání, kterému jsme věnovali největší časovou dotaci z celé naší výzkumné činnosti. Ke zjišťování informací a údajů jsme nejčastěji využívali zdigitalizované archivní matriály, především tedy matriční záznamy. Komparace záznamů pro nás byla klíčovou metodou, pomocí níž jsme získávali podstatné informace o Fingalových předcích. Důležité je uvědomit si, že archivní záznamy byly psány v určité logické návaznosti, stejně tak s nimi musíme i pracovat, důležitá je nejen návaznost, ale rovněž schopnost propojit záznamy pocházející z různých archivních zdrojů. Potýkali jsme se taktéž s překladem a přepisem náročných textů, kdy nám byly nápomocny abecedy kurentního písma z různého časového rozmezí a zároveň paleografická čítanka. Jazykovou bariéru jsme prolomili díky základní znalosti matriční terminologie a slovníků. 2. Zdroje informací při genealogickém průzkumu Na základě online přípravy jsme se již dopředu obeznámili s genealogií a se základními možnostmi výzkumu. 79

2.1 Matriční záznamy Matriky jsou knihy, ve kterých byly vedeny záznamy ohledně významných životních situací našich předků, nejčastěji byly tyto situace propojeny v závislosti na náboženském životě. Základní matriční knihy rozdělujeme na tři typy. Speciálně pak rozlišujeme ještě živou matriku. 1 2.1.1 Matriky narozených Obsahují záznamy o narozených, ale starší matriky obsahují záznamy o pokřtěných, tudíž přesné data již nezjistíme. Útěchou nám může být skutečnost, že obvykle rodina spěchala se křtem narozených dětí z důvodu vysoké úmrtnosti. Mladší záznamy zpravidla obsahovaly - datum narození, křtu, jméno osoby, jména rodičů, náboženství, pohlaví, bydliště - číslo domu, jména kmotrů, informaci, zda se jedná o dítě manželské či nemanželské (pokud bylo dítě nemanželské, pak se zpravidla kolonka otce nechala prázdná), duchovní (křest), porodní bába. 2.1.2 Matriky oddaných Ty obsahovaly informace o obou oddaných - náboženství, věk, stav (před sňatkem - vdova/vdovec, svobodný/svobodná). Mnohdy byli vypisováni i jejich předkové, pokud tomu tak nebylo, zpravidla se udával otec nevěsty, ale ne vždy tomu tak je. Dále záznamy obsahovaly informace o svědcích, o oddávajícím a samozřejmě byl zaznamenán den sňatku. 2.1.3 Matriky zemřelých Do těchto matričních knih se zaznamenávaly údaje o zemřelých. Zde se kromě jména osoby a data úmrtí, pohřbu uváděly ještě údaje o povolání (v případě malých dětí se uváděla jména rodičů - nejčastěji otce, u dospělých se pozůstalí zapisovali nejčastěji v případě smrti ženy, kdy se uvádělo jméno manžela), věk osoby a příčina úmrtí, náboženství. Ale záleží na období, ve kterém byly záznamy pořizovány. 2.2 Mapové podklady Na našem území probíhala v průběhu staletí různá mapování. Vytvoření důkladného popisu krajiny, oblasti, měst či přímo jednotlivých ulic a domů nám může ledacos prozradit o podmínkách, v jakých zde naši předkové žili. Mapování však sloužila mnoha účelům, zejména pak byly kvalitní mapy velkými pomocníky při různých vojenských operacích, ale i z hlediska polohy panství, velikosti jednotlivých usedlostí a s tím spojené vybírání daní. 1 Živá matrika je kniha, do které je omezeno nahlížení z důvodu ochrany osobních údajů, obvyklá lhůta pro stanovení živé matriky je 100 let, nahlížet do této knihy mohou pouze přímí potomci hledané osoby. 80

2.2.1 Müllerova mapa Čech a Moravy Autorem mapy je Jan Kryštof Müller a je datována na rok 1716 pro Moravu a na rok 1720 pro Čechy. Vznikla na základě vojenských, správních a hospodářských požadavků státu (rakouské monarchie). Proto jsou na ní podrobně zakresleny kromě topografického obsahu (sídla, vodstvo, schematicky reliéf a zeleň, komunikace) také zemědělské usedlosti, zaniklé osady, mlýny, vinice, doly na zlato, stříbro, měď a další nerostné suroviny, hutě, sklárny, poštovní stanice a mnoho jiných informací, vysvětlených v bohaté legendě mapy. 2 2.2.2 Vojenská mapování V 18. století byly vytvořeny mapy vhodné pro vojenské účely. Jejich rozsah pokrýval území Čech, Moravy a Slezska. Velmi důkladně jsou zpracovány přírodní podmínky a taktéž charaktery jednotlivých obcí. I. vojenské mapování - Josefínské II. vojenské mapování - Františkovo III. vojenské mapování - Františko-josefské Postupně docházelo k zdokonalování jednotlivých mapování, resp. vznikala mapování nová - je to z důvodu, že předešlá verze již nebyla pro armádní účely dostatečná. Poslední vojenské mapování na našem území bylo využíváno až do roku 1956. 2.2.3 Stabilní katastr Poskytuje nám velmi detailní popis celého našeho území v rámci tehdejšího rakouského císařství. Do detailu jsou v císařských otiscích vyznačeny polohy jednotlivých usedlostí, ulic, charakterů měst. Nechybí ani znázornění vodních ploch, či různých přírodních ukazatelů. Císařské otisky, které popisují veškerá města a vesnice jsou velmi propracované a barevně rozlišené, díky tomu můžeme kupříkladu zjistit, zda v dané lokalitě byla převaha dřevěných, či kamenných domů. Snadno také můžeme získat údaje o významných správních budovách či těch, které sloužily pro náboženské účely, neboť byly speciálně označeny. Stabilní katastr vzniká v 1. pol. 19. století a pokrývá celé území monarchie. Dnes můžeme zcela volně nahlížet do jeho digitálních kopií, které byly zcela zpřístupněny, a nalezneme je na internetových stránkách. 2.3 Urbáře a pozemkové knihy Poskytují nám pohled na historii z hlediska vlastnictví majetku a následného hospodaření. Tyto knihy nám dokážou vysvětlit majetkové poměry nejčastěji poddaných vůči svému pánovi, setkáváme se zde s rozsáhlými záznamy o daních a jejich výši. Takovýto druh záznamu je zcela vhodným pro doplnění genealogických průzkumů a často se k němu vracíme, pokud již není možnost pátrat dále v matričních záznamech. 2 Oldmaps - Starémapy. Geolab.cz [online]. [cit. 2014-9-11]. Dostupné z: http://oldmaps.geolab.cz/map_ root.pl?z_height=500&lang=cs&z_width=800&z_newwin=0&map_root=mul 81

Takovéto knihy vznikaly již před vznikem matričních záznamů, ale pokaždé závisí na dané lokalitě, resp. od kdy zde byly knihy vedeny, zda se dochovaly a zda obsahují informace o jednotlivých usedlostech, protože můžeme narazit na záznamy, které vypovídají pouze o dané vsi jako o celku a konkrétní jména obyvatel již nejsou k dispozici. 2.4 Záznamy sčítání lidu Tento zdroj je při genealogickém průzkumu velmi vítaný, neboť na rozdíl od matričních knih obsahuje poněkud odlišné informace. Sčítací operáty však nebyly vytvářeny souvisle pro celé území státu. První sčítání lidu, které probíhalo v rámci celého státu, pochází z roku 1921. Ale u některých obcí můžeme nalézt sčítací operáty již od pol. 19. století. Operáty obsahovaly navíc údaje o státní příslušnosti, které v matrikách nejsou. 3. Výzkum v lokalitě 3.1 Historická část - pátrání po Petru Fingalovi 3.1.1 Výběr Pro náš badatelský záměr jsme si vybrali osoby, u kterých by bylo možné provést genealogický průzkum, a které jsou radnickými rodáky. Úzkým výběrem prošel hudební skladatel Josef Bartovský a spisovatel a dramatik Petr Fingal. Naše sekce se následně zaměřila na osobu Petra Fingala. 3.1.2 Záznam narození aneb první stopa Podle několika na sobě nezávislých internetových zdrojů jsme zjistili datum a místo narození Petra Fingala. Ovšem nesmíme zapomenout, že Petr Fingal je pouze jeho spisovatelský pseudonym a jeho pozdější jméno! Jeho vlastní jméno je František Antonín Fingl. Pomocí těchto údajů a zdigitalizovaných matrik Západočeského archivu v Plzni jsme nalezli onen záznam v matrice narození. Jednalo se o opravdu netypický záznam, byl v průběhu času upravován - změna jména apod. Příjemným překvapením byly taktéž poznámky, které odkazovaly na datum oddání. 3.1.3 Archiv, pobočka katastrálního úřadu Rokycany - další zdroje informací Pomocí internetové databáze Ministerstva vnitra České republiky jsme si předem připravili seznam jednotlivých archiválií, o kterých jsme se domnívali, že mohou obsahovat zmínku o našem radnickém rodákovi. V rámci našeho působení v badatelně 3 jsme se zabývali rozdílnými typy záznamů. Seznam fondů, ze kterých jsme čerpali: fond Čtenářský spolek Puchmír Radnice fond Měšťanská škola Radnice (1840-1950) fond Obecná škola chlapecká Radnice (1870-1948) 3 Okresní státní archiv v Rokycanech. 82

fond Tělovýchovná jednota Sokol Radnice (1870-1948) fond archiv obce Radnice (1567-1945) Taktéž jsme požádali o předložení sčítacích archů 4 pro obec Radnice. Nalezli jsme kupř. školní záznamy vztahující se na osobu P. Fingala a jeho bratra. Zajímavým zjištěním pro nás byla skutečnost, že František 5 byl slabší ve zpěvu, kreslení a podařilo se mu zameškat 4 hodiny 6. Návštěvu katastrálního úřadu jsme absolvovali z důvodu prohlédnutí si starých map, jejichž digitální podoba nebyla doposud vytvořena. Jednalo se o potvrzení našich hypotéz, které se vázaly k rodnému domu Františka Fingla. 3.1.4 Ulice města radnického Naše pátrání jsme rozšířili i na samotné ulice a domy města Radnice. Rodný dům Číslo popisné 112 je v našem pátrání významným místem. Díky různým zdrojům informací se nám podařilo potvrdit náš předpoklad, že č. p. 112 zůstalo v průběhu let nezměněno a dokonce si historie nevyžádala daň ani na tvaru ulice. Díky tomuto zjištění a následné návštěvy místa se nám podařilo přiblížit si prostředí, kde Petr Fingal působil. Hřbitov Zde jsme taktéž hledali zmínku o rodině Fingalových. Nalezli jsme hrob pana Fingala (evidenční číslo B20), kde odpočívá spolu se svými sourozenci. Veškeré informace získané na náhrobním kameni jsme si ověřili na místním obecním úřadě na správě hřbitova, kde nám bylo sděleno jméno současného nájemce a plátce hrobového místa, kterého jsme se rozhodli informovat o výsledcích našeho bádání. Během našeho průzkumu ulicemi města jsme se blíže seznámili i s památkami nejrůznějšího charakteru, díky kterým se naše představa o tehdejším životě v Radnicích jevila více realističtěji. 3.1.5 Rodina Dle matriky narození a indexu pro tuto knihu jsme zjistili jména sourozenců námi vybrané radnické osobnosti. S největší pravděpodobností byl Petr první ze čtyř dětí jeho dalšími sourozenci byli Jaroslav Fingl (*1892), Růžena Marie Finglová (*1897 - +1976) a Ing. Jiří Fingl (*1905 - +1974). Všichni tito sourozenci jsou pohřbeni po boku svého bratra na radnickém hřbitově. Bohužel nemůžeme s jistotou určit počet všech sourozenců, neboť pro další pátrání bychom museli hledat záznamy v živé matrice 7. Maželkou P. Fingala byla Marie Ulčová 8. 4 Záznamy sčítání lidu pro rok 1921. Sčítací archy jsou řazeny dle čísel popisných jednotlivých usedlostí, obsahovaly jméno majitele a jména všech osob žijících v dané usedlosti. Dále byly zmiňovány informace ohledně narození, náboženského vyznání, postavení, resp. zaměstnání, národnosti, osob, ke kterým se záznam vztahoval. 5 František Fingl je rodné jméno Petra Fingala (pseudonym). 6 Vysvědčení pro školní rok 1898/1899. 7 Živá matrika podléhá ochranně osobních údajů, nahlížet do takovéto knihy je možné na obecním úřadu po prokázání příbuzenské linie s osobou, jejíž záznamy si přejeme vidět. 8 Informace získaná díky záznamu narození P. Fingala. 83

3.1.6 Pseudonym Petr Fingal je pouze pseudonym, podle kterého se nechal v roce 1923 přejmenovat. Jeho vlastní jméno je František Antonín Fingl. Do novin psal nejdříve pod různými pseudonymy. Všechny svoje knihy, které vlastnil, si důkladně podepisoval (třeba i pastelkou či voskovkou) díky možnosti průzkumu jeho osobní knihovny se nám podařilo získat zajímavé informace - před rokem 1908 se podepisoval jako František Fingl, případně František Antonín Fingl, v roce 1909 své knihy označil podpisem jako František Fingl, tak také jako Petr Fingal (případně oba podpisy naráz, pod sebe), a od roku 1910 se objevuje výhradně podpis Petr Fingal avšak úředně přejmenován byl až 9. února 1923. Pomocí archivu v Rokycanech, zdigitalizovaných matrik z Plzeňského a Jihočeského kraje, knihovny Petra Fingala, kterou nám poskytlo radnické Muzeum Josefa Hyláka, a díky ochotě personálu Městského úřadu Radnice se nám podařilo zmapovat podstatnou část Fingalova života. 3.2 Genealogická část - pátrání po předcích Petra Fingala 3.2.1 Celková charakteristika rodu Petra Fingala Přímí předci Petra Fingala se řadí mezi radnické starousedlíky. Dle nejstarší vypátrané rodové linie zde rod Fingalů žil již ve třicátých letech 18. století. Náš nestarší matriční záznam týkající se této rodiny pochází z roku 1738 a jedná se o sňatek Jana (Joannese) Fingala s Magdalénou Sikorovou, což byli prarodiče prarodičů Petra Fingala. Charakteristiky obou rodových větví se výrazně liší. U Fingalů se spíše setkáváme s usedlým způsobem života, kdy se usedlost a živnost předává z pokolení na pokolení. Převážná většina mužů z přímé linie Fingalů zůstala věrná svému tkalcovskému řemeslu. U matčiny rodové linie Bezděků se naopak s tendencí usedlého způsobu života téměř nesetkáváme. Bezděkovi z Radnic nepochází, jejich původ se váže k jižním Čechám, nejčastěji se setkáváme s vesnicí Lišov a s městem Vlachovo Březí. Všechny rodové větve byly římskokatolického vyznání a rovněž jsme se nesetkali s žádným nemanželským potomkem. Otcova strana Finglovi Do tohoto rodu jsme zařadili všechny nositele příjmení Fingl. Jsou to nositelé příjmení Petra Fingala, a proto jsme na bádání v této linii kladli zvláštní důraz. I náš nejstarší matriční záznam se k rodu váže. Jedná se o oddání (Jana) Joanesse Fingla s Magdalenou Sikorovou a pochází z roku 1738. Rod Finglů můžeme označit za starousedlíky. V Radnicích prokazatelně žili již od první poloviny 18. století. Zjistili jsme, že v Radnicích Finglovi určitě bydleli v domě č. p. 112 a také v domě č. p. 151. Další ze znaků ustálenosti tohoto rodu je povolání dědící se z otce na syna. Toto povolání je tkalcovství a s určitostí můžeme říci, že se dědilo po tři generace. V matričních záznamech se setkáváme se třemi různými zápisy příjmení: Fingl, Finkl a také Fingal. Za typické jméno pro rod Finglů se dá považovat Jindřich a také František. Obě se objevují dvakrát. V současné době v Radnicích nežije žádná osoba mající příjmení Fingl 9. 9 Četnost příjmení nebo jména v České republice. KdeJsme.cz [online]. [cit. 2014-10-9]. Dostupné z: http:// www.kdejsme.cz/ 84

Místo Příjmení Jméno původu Narození Úmrtí Povolání Pohlaví Příbuzenský Věk poměr k P.F. Fingal Petr Radnice 1889-13.6 1940-5.8. novinář, spisovatel M 51 strojník (zámečník) Fingl František Radnice 1856-7.10. 1924-14. 4. M rodič 68 městský tajemník Fingl Václav Radnice 1817-26.3. neznámé tkalcovský mistr M prarodič neznámý Fingl Jindřich Radnice 1791-30.3 1867-30. 3. tkalcovský mistr M praprarodič 76 Fingl Jindřich Radnice 1747-20.9. 1829-4. 2. tkalcovský mistr M prapraprarodič 82 Fingl Joannes Radnice neznámé 1764-1. 6. neznámé M praprapraprarodič neznámý Fingl Stefani neznámé neznámé neznámé neznámé M prapraprapraprarodič neznámý Kratochvílovi Nejstarší matriční záznam z této linie pochází z roku 1740 a jedná se o narození Václava (Wenceslaus) Kratochvíla. Stejně jako Finglovy, můžeme i Kratochvílovy řadit mezi starousedlíky. Bydleli ale v menší osadě náležející Radnicím ve Svaté Barboře. Nejsme schopní posoudit, nakolik byla tato osada charakteru vesnického a zda byla od městského života v Radnicích skutečně izolována. Ve Svaté Barboře žili Kratochvílové v domě č. p. 4. Jejich typickým povoláním bylo kolářství, taktéž se předávalo z otce na syna. Každé jméno se zde vyskytuje pouze jednou, nemůžeme tedy říci, jaké je pro tuto linii typické. Příjmení Kratochvíl se v matrikách objevovalo i jako Kratochvíle a Kratochvil. Kvůli velké četnosti tohoto příjmení se nedá jednoznačně určit, zda dnes žije v Radnicích přímý předek této rodové linie. Příjmení Jméno Místo původu Narození Úmrtí Povolání Pohlaví Příbuzenský poměr k P.F. Kratochvíl Anna Radnice 1818-11. 6. neznámé Ž prarodič neznámý Kratochvíl František Radnice 1783-13.8. 1859-22.8. kolářský mistr M praprarodič 76 1805 Kratochvíl Wenceslaus Radnice 1740-5. 1. kolářský mistr M prapraprarodič 64 - prosinec Kratochvil Adalbert neznámé neznámé neznámé neznámé M praprapraprarodič neznámý Věk Seidlovi Příjmení Jméno Místo původu Narození Úmrtí Povolání Pohlaví Příbuzenský poměr k P.F. Seidlová Barbora Radnice neznámé neznámé Ž praprarodič neznámý Seidl Václav Radnice neznámé neznámé punčochářský mistr M prapraprarodič neznámý Tato rodová linie se řadí k těm pro nás nejméně zmapovaným, neboť jsme vypátrali pouze 2 nositele tohoto příjmení. Rod má svůj původ v Radnicích a první mužský zástupce se živil jako punčochářský mistr. Věk 85

Šmausovi Nejstarší matriční záznam z linie Šmausů je oddání Kateřiny Šmausové s Františkem Kratochvílem a pochází z roku 1816. Šmausovi jsou jediná rodina z otcovy strany Petra Fingala, která nežila v Radnicích, ale v nedaleké menší obci Čívice (tedy, Šmausovi nepatřili mezi měšťany). Joseph Schmaus byl sedlákem. V matričních záznamech se toto přímení objevovalo v podobách Šmaus a Schmaus. Na Rokycansku dnes žije 8 lidí s příjmením Šmaus, je tedy pravděpodobné, že některý z nich je přímý potomek Šmausů z Čívic 10. Příjmení Jméno Místo původu Narození Úmrtí Povolání Pohlaví Příbuzenský poměr k P.F. Šmausová Kateřina Čívice 1800-7. 6. 1855-16. 10. Ž praprarodič 55 Schmaus Joseph Čívice 1759 -? neznámé sedlák M prapraprarodič neznámý Maurkovi Nejstarším záznamem je oddání z roku 1777, konkrétně se jedná o oddání Jindřicha Fingla s Annou Maurkovou. U této rodové linie odvozujme radnický původ. Věk Příjmení Jméno Místo původu Narození Úmrtí Povolání Pohlaví Příbuzenský poměr k P.F. Maurková Anna Radnice neznámé neznámé Ž prapraprarodič neznámý Maurek Martin neznámé neznámé neznámé neznámé M praprapraprarodič neznámý Sikorovi Nejstarší záznam je zároveň i naším celkově nejstarším dopátraným záznamem. Pochází z roku 1738 a jedná se o oddání Jana (Joanesse) Fingla s Magdalenou Sikorovou. Věk Příjmení Jméno Místo původu Narození Úmrtí Povolání Pohlaví Příbuzenský poměr k P.F. Sikorová Magdalena neznámé neznámé neznámé Ž praprapraprarodič neznámý Sikora Thoman neznámé neznámé neznámé neznámé M prapraprapraprarodič neznámý Nezařazené osoby k rodové linii V tomto odstavci krátce představíme další nezařazené členy z otcovy větve, které známe pouze jako jednotlivce, nikoliv jako členy rozsáhlejšího rodinného uskupení. Proto nelze počítat s všeobecnější charakteristikou jednotlivých rodů. Věk Příjmení Jméno Místo původu Narození Úmrtí Povolání Pohlaví 86 Příbuzenský poměr k P.F. Prášková Veronika neznámé neznámé neznámé Ž prapraprarodič neznámý Kovaříková Catharina neznámé neznámé neznámé Ž prapraprarodič neznámý Schmitrin Anna Čívice 1766 -? neznámé Ž prapraprarodič neznámý Kratochvíl Benigna neznámé neznámé neznámé Ž praprapraprarodič neznámý 10 Četnost příjmení nebo jména v České republice. KdeJsme.cz [online]. [cit. 2014-10-9]. Dostupné z: http:// www.kdejsme.cz/ Věk

Matčina strana Bezděkovi Nejdále vypátraný záznam je ze srpna 1834 - narození Jana Bezděky. Přestože všichni dohledaní členové pocházejí z jedné obce, nemůžeme o nich říci, že jsou starousedlíky. Všechny ženy pocházejí z jiné obce a i své děti žení a vdávají často i do vzdálenějších míst. Obec, ve které Bezděkové žili, se jmenuje Lišov. Příjmení se v matrikách vyskytovalo nejen jako Bezděka, ale i Bezdieka. Příjmení Jméno Místo původu Narození Úmrtí Povolání Pohlaví Příbuzenský poměr k P.F. Věk Bezděková Marie Lišov 1865-14.1. 1942 -? Ž rodič 77 Bezděk Jan Lišov 1834-8.8. neznámé neznámé M prarodič neznámý Bezdieka Wawřinec Lišov 1791 -? 1850-14. 1. neznámé M praprarodič 59 Bezděk Jakub Lišov neznámé před rokem 1834 neznámé M prapraprarodič neznámý Smitkovi Rod Smitků není ustálený. Dva členové pochází z Vlachova Březí, ale Anna Smitková se narodila již v Lišově. Jejich typické povoláním bylo soukenictví. Příbuzenský Příjmení Jméno Místo původu Narození Úmrtí Povolání Pohlaví Věk poměr k P.F. Smitková Anna Lišov 1837-19. 7. neznámé Ž prarodič neznámý soukenický mistr, Smitka Jan Vlachovo Březí 1803-30.6. neznámé M praprarodič neznámý hospodský Smitka Waclav Vlachovo Březí neznámé neznámé soukeník M prapraprarodič neznámý Bártovi Z roku 1850 pochází nejdále vypátraný záznam. Jedná se o záznam oddání Anežky Bártové s Vavřincem (Wawřinec) Bezdiekou. Rod Bártů pochází z Třebonína, malé obce cca 9 km od Českého Krumlova (dnes Dolní a Horní Třebonín). Vavřinec Bartz byl ševcovským mistrem. Setkali jsme se s různými podobami příjmení Bartz a Bárta. Příjmení Jméno Místo původu Narození Úmrtí Povolání Pohlaví Příbuzenský poměr k P.F. Bártová Anežka Třebonín neznámé neznámé Ž praprarodič neznámý Bartz Vavřinec Třebonín neznámé neznámé ševcovský mistr M prapraprarodič neznámý Sfimovi Sfimovi pocházeli z Munice, což je obec nedaleko Hluboké nad Vltavou. Věk Příjmení Jméno Místo původu Narození Úmrtí Povolání Pohlaví Příbuzenský poměr k P.F. Sfimová Magdaléna Munice neznámé neznámé Ž prapraprarodič neznámý Sfima Wáclaw Munice neznámé neznámé neznámé M praprapraprarodič neznámý Věk 87

Hlávkovi Tento rod měl sídlo ve Vlachově Březí. V matričních knihách se setkáváme s různými možnostmi zapsání příjmení Hlávka a Hláwka. Přijímení Jméno Místo původu Narození Úmrtí Povolání Pohlaví Příbuzenský poměr k P.F. Věk Hlávková Anna Vlachovo Březí neznámé neznámé Ž praprarodič neznámý Hláwka Jan Vlachovo Březí neznámé před rokem 1835 neznámé M prapraprarodič neznámý Nezařazené osoby k rodové linii I v matčině větvi se objevují členové rodů jako jednotlivci. Krátce je zde představíme. Příjmení Jméno Místo původu Narození Úmrtí Povolání Pohlaví Stumbauer Maria Neznámé neznámé před rokem 1834 Příbuzenský poměr k P.F. Věk Ž prapraprarodič neznámý Dwořák Kateřina Třeboň neznámé neznámé neznámé Ž prapraprarodič neznámý Škabaus Maria Neznámé neznámé neznámé Ž prapraprarodič neznámý Sfimová Dorota Zlic(h)ovneznámé neidentifikováno neznámé Ž praprapraprarodič neznámý 3.2.2 Rodová statistika V našem genealogickém výzkumu jsme se setkali s některými zajímavými aspekty, které jsme se rozhodli přiblížit formou grafů a statistiky. Celkový počet přímých předků, které se nám podařilo vyhledat v záznamech, činí 40 osob i se samotným P. Fingalem, z toho 22 mužů a 18 žen. Dále se zabýváme křestními jmény, která se v rodině vyskytují a dohledanými povoláními. Dalším předmětem našeho zájmu jsou jednotlivá místa, kde bydleli předci Petra Fingala. Záznam o úmrtí se nám podařilo najít pouze u 8 osob, takže údaje o průměrném věku nemůžeme považovat za zcela přesné a vypovídající. Rovněž jsme si vědomi toho, že nemáme zjištěné mnohé rozsáhlé větve nepřímých předků - sourozenci, strýcové apod., pátrali jsme pouze po Fingalových přímých předcích a na náš genealogický výzkum může v budoucnu kdokoliv navázat. 88

Jednotlivé grafy a ukazatele: Graf č. 1. Poměr předků dle pohlaví, resp. poměr všech vypátraných osob na základě pohlaví. Je důležité si uvědomit, že zde převládá mužské zastoupení, je to z důvodu, že při zapisování sňatků se u nevěsty obvykle uvádělo i jméno otce, jakožto nositele jména rodu, ke kterému náležela. U manžela se tato informace u starších záznamů obvykle neuvádí, ale opět záleží na osobě, která záznamy vytvářela. Graf č. 2. Tento graf se týká věkového rozložení zjištěných osob ve vývodu 11 předků, včetně Petra Fingala. Cílem tohoto grafu je ukázat rozdíl mezi zjištěným průměrným věkem, osobou, která se těšila největšího věku, a naopak osobou, která zemřela v mladším věku. 11 Vývod je forma rodokmenu, při které se zajímáme o všechny přímé předky dané osoby. 89

Graf č. 3. Graf č. 3. uvádí zjištěná povolání v rodině a jejich zastoupení, dle počtu osob. Je nutno zmínit, že se v době starší než je 20. století se nesetkáváme s uvedením povolání u žen. Jejich úloha byla žena v domácnosti a hlavní starostí měla být péče o potomstvo. Graf č. 4. 90