Fermentované masné výrobky ze skopového masa s přídavkem prebiotik Bc. Radek Holík Diplomová práce 2010
Příjmení a jméno:. Obor:. P R O H L Á Š E N Í Prohlašuji, že beru na vědomí, že odevzdáním diplomové/bakalářské práce souhlasím se zveřejněním své práce podle zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších právních předpisů, bez ohledu na výsledek obhajoby 1) ; beru na vědomí, že diplomová/bakalářská práce bude uložena v elektronické podobě v univerzitním informačním systému dostupná k nahlédnutí, že jeden výtisk diplomové/bakalářské práce bude uložen na příslušném ústavu Fakulty technologické UTB ve Zlíně a jeden výtisk bude uložen u vedoucího práce; byl/a jsem seznámen/a s tím, že na moji diplomovou/bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) ve znění pozdějších právních předpisů, zejm. 35 odst. 3 2) ; beru na vědomí, že podle 60 3) odst. 1 autorského zákona má UTB ve Zlíně právo na uzavření licenční smlouvy o užití školního díla v rozsahu 12 odst. 4 autorského zákona; beru na vědomí, že podle 60 3) odst. 2 a 3 mohu užít své dílo diplomovou/bakalářskou práci nebo poskytnout licenci k jejímu využití jen s předchozím písemným souhlasem Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, která je oprávněna v takovém případě ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, které byly Univerzitou Tomáše Bati ve Zlíně na vytvoření díla vynaloženy (až do jejich skutečné výše); beru na vědomí, že pokud bylo k vypracování diplomové/bakalářské práce využito softwaru poskytnutého Univerzitou Tomáše Bati ve Zlíně nebo jinými subjekty pouze ke studijním a výzkumným účelům (tedy pouze k nekomerčnímu využití), nelze výsledky diplomové/bakalářské práce využít ke komerčním účelům; beru na vědomí, že pokud je výstupem diplomové/bakalářské práce jakýkoliv softwarový produkt, považují se za součást práce rovněž i zdrojové kódy, popř. soubory, ze kterých se projekt skládá. Neodevzdání této součásti může být důvodem k neobhájení práce.
Ve Zlíně...... 1) zákon č. 111/1998 Sb. o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších právních předpisů, 47 Zveřejňování závěrečných prací: (1) Vysoká škola nevýdělečně zveřejňuje disertační, diplomové, bakalářské a rigorózní práce, u kterých proběhla obhajoba, včetně posudků oponentů a výsledku obhajoby prostřednictvím databáze kvalifikačních prací, kterou spravuje. Způsob zveřejnění stanoví vnitřní předpis vysoké školy. (2) Disertační, diplomové, bakalářské a rigorózní práce odevzdané uchazečem k obhajobě musí být též nejméně pět pracovních dnů před konáním obhajoby zveřejněny k nahlížení veřejnosti v místě určeném vnitřním předpisem vysoké školy nebo není-li tak určeno, v místě pracoviště vysoké školy, kde se má konat obhajoba práce. Každý si může ze zveřejněné práce pořizovat na své náklady výpisy, opisy nebo rozmnoženiny. (3) Platí, že odevzdáním práce autor souhlasí se zveřejněním své práce podle tohoto zákona, bez ohledu na výsledek obhajoby. 2) zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) ve znění pozdějších právních předpisů, 35 odst. 3: (3) Do práva autorského také nezasahuje škola nebo školské či vzdělávací zařízení, užije-li nikoli za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu k výuce nebo k vlastní potřebě dílo vytvořené žákem nebo studentem ke splnění školních nebo studijních povinností vyplývajících z jeho právního vztahu ke škole nebo školskému či vzdělávacího zařízení (školní dílo). 3) zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) ve znění pozdějších právních předpisů, 60 Školní dílo: (1) Škola nebo školské či vzdělávací zařízení mají za obvyklých podmínek právo na uzavření licenční smlouvy o užití školního díla ( 35 odst. 3). Odpírá-li autor takového díla udělit svolení bez vážného důvodu, mohou se tyto osoby domáhat nahrazení chybějícího projevu jeho vůle u soudu. Ustanovení 35 odst. 3 zůstává nedotčeno. (2) Není-li sjednáno jinak, může autor školního díla své dílo užít či poskytnout jinému licenci, není-li to v rozporu s oprávněnými zájmy školy nebo školského či vzdělávacího zařízení. (3) Škola nebo školské či vzdělávací zařízení jsou oprávněny požadovat, aby jim autor školního díla z výdělku jím dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence podle odstavce 2 přiměřeně přispěl na úhradu nákladů, které na vytvoření díla vynaložily, a to podle okolností až do jejich skutečné výše; přitom se přihlédne k výši výdělku dosaženého školou nebo školským či vzdělávacím zařízením z užití školního díla podle odstavce 1.
ABSTRAKT Diplomová práce je zaměřena na fermentované masné výrobky s přídavkem prebiotik. Jejím cílem je charakterizovat chemické složení skopového masa, technologii výroby fermentovaných masných výrobků a použitá probiotika a prebiotika. Dále pak popsat proces fermentace a dynamiku růstu mikroorganismů v těchto výrobcích. V praktické části jsou popsány metody a výsledky provedené chemické a mikrobiální analýzy. Analýza byla provedena 2. den po výrobě, po fermentaci a měsíc po fermentaci. Klíčová slova: skopové maso, fermentace, probiotika, prebiotika ABSTRACT The thesis is focused on fermented meat products with added prebiotics. Its aim is to characterize the chemical composition of sheep meat, technology of production fermentate meat products and used probiotics and prebiotics. Then describe the fermentation process and growth dynamics of microorganisms in these products. The practical part describes the methods and results by chemical and microbial analysis. Analysis was carried out on the 2nd day after manufacture, after fermentation, and one month after fermentation. Keywords: sheep meat, fermentation, probiotics, prebiotics
Poděkování: Rád bych poděkoval vedoucímu mé diplomové práce doc. Ing. Janu Hraběti, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady a připomínky a poskytnutou literaturu. V neposlední řadě bych také chtěl poděkovat MVDr. Ladislavu Šiškovi za spolupráci a pomoc při realizaci mé diplomové práce. Velké poděkování patří také všem mým blízkým, kteří mne vždy podporovali během celého studia.
Prohlašuji, že jsem na diplomové práci pracoval samostatně a použitou literaturu jsem citoval. V případě publikace výsledků, je-li to uvedeno na základě licenční smlouvy, budu uveden jako spoluautor. Prohlašuji, že odevzdaná verze diplomové práce a verze elektronická nahraná do IS/STAG jsou totožné. Ve Zlíně... Podpis studenta
OBSAH ÚVOD... 12 I TEORETICKÁ ČÁST... 13 1 CHARAKTERISTIKA JEDNOTLIVÝCH DRUHŮ OVCÍ A SKOPOVÉHO MASA... 14 1.1 UZNANÁ PLEMENA OVCÍ... 14 1.1.1 Zušlechtěná valaška... 14 1.1.2 Cigája... 14 1.1.3 Merino... 15 1.2 POVOLENÁ PLEMENA OVCÍ... 15 1.2.1 Plemena s masnou užitkovostí... 15 1.2.1.1 Ile de France... 15 1.2.1.2 Berrichon du Cher... 16 1.2.1.3 Charollais... 16 1.2.1.4 Suffolk... 17 1.2.1.5 Oxford down... 17 1.2.1.6 Texel... 18 1.2.2 Plemena s mléčnou užitkovostí... 18 1.2.2.1 Východofríská ovce... 18 1.2.2.2 Lacaune... 19 1.2.3 Plemena s plodnou užitkovostí... 19 1.2.3.1 Romanovská ovce... 19 1.2.4 Plemena s kombinovanou užitkovostí... 19 1.2.4.1 Bergschaf (Horská ovce)... 20 1.2.4.2 Německá černohlavá masná ovce... 20 1.2.4.3 Kent (romney marsch)... 20 1.3 CHEMICKÉ SLOŽENÍ MASA... 20 1.3.1 Voda... 21 1.3.2 Bílkoviny... 21 1.3.3 Tuk... 22 1.3.4 Extraktivní látky... 23 1.3.5 Minerální látky... 23 1.3.6 Vitaminy... 24 2 MASNÁ VÝROBA... 25 2.1 MASNÉ VÝROBKY... 25 2.1.1 Rozdělení masných výrobků... 25 2.2 SUROVINY PRO VÝROBU MASNÝCH VÝROBKŮ... 26 2.2.1 Maso... 26 2.2.2 Sacharidy... 26 2.2.3 Sůl... 27 2.2.4 Bílkoviny... 27 2.2.5 Koření... 27 2.2.6 Antioxidanty... 28 2.2.7 Polyfosfáty... 28
2.2.8 Aditiva... 29 2.2.9 Startovací kultury... 29 2.3 TECHNOLOGIE VÝROBY MASNÝCH VÝROBKŮ... 29 2.4 FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ ZRÁNÍ TRVANLIVÝCH FERMENTOVANÝCH VÝROBKŮ... 32 2.4.1 Vnitřní faktory... 32 2.4.1.1 Obsah tuku... 32 2.4.1.2 Stupeň mělnění... 32 2.4.1.3 Průměr obalového střeva... 33 2.4.2 Vnější faktory... 33 2.4.2.1 Relativní vlhkost vzduchu (RVV)... 33 2.4.2.2 Teplota vzduchu (TV)... 33 2.4.2.3 Rychlost proudění vzduchu (RPV)... 33 3 VODNÍ AKTIVITA... 34 3.1 VÝZNAM VODNÍ AKTIVITY... 34 3.2 VLIV TEPLOTY NA VODNÍ AKTIVITU... 34 3.3 MIKROORGANISMY A VODNÍ AKTIVITA (A W )... 35 4 PROBIOTIKA A PREBIOTIKA... 36 4.1 PROBIOTIKA... 36 4.1.1 Lactobacillus ssp... 37 4.1.2 Streptococcus ssp... 38 4.1.3 Bifidobacterium spp.... 38 4.1 VLIV PROBIOTIK NA LIDSKÝ ORGANISMUS... 40 4.1.1 Pozitivní účinky... 40 4.1.2 Negativní účinky... 40 4.2 PREBIOTIKA... 41 4.2.1 Přirozená prebiotika... 42 4.2.1.1 Otruby... 42 4.2.1.2 Sýřenina... 43 4.2.1.3 Čerstvé vylisované sýrové zrno... 45 4.2.2 Syntetická prebiotika... 45 II PRAKTICKÁ ČÁST... 47 5 CÍL PRÁCE... 48 6 MATERIÁL A METODIKA... 49 6.1 CHARAKTERISTIKA ANALYZOVANÝCH VÝROBKŮ... 49 6.1.1 Fermentovaná klobása... 49 6.2 POUŽITÉ PŘÍSTROJE, POMŮCKY, ROZTOKY A CHEMIKÁLIE... 51 6.2.1 Přístroje, chemikálie pro stanovení tuku Soxhletovou metodou... 51 6.2.2 Chemikálie, roztoky a přístroje pro stanovení obsahu chloridu sodného... 51 6.2.3 Přístroje, chemikálie pro stanovení ph... 51 6.2.4 Přístroje a pomůcky pro stanovení sušiny a vody... 51 6.2.5 Přístroje, chemikálie a pomůcky pro stanovení masných kyselin... 51 6.2.6 Přístroje, chemikálie a pomůcky pro mikrobiální rozbor... 52
6.2.7 Přístroje, chemikálie pro stanovení biogenních aminů... 52 6.3 CHEMICKÁ ANALÝZA... 52 6.3.1 Stanovení vody a sušiny... 52 Výpočet vody a sušiny:... 52 6.3.2 Stanovení ph... 53 6.3.3 Stanovení obsahu chloridu sodného... 53 Výpočet:... 53 6.3.4 Stanovení obsahu tuku Soxhletovou metody... 54 Výpočet obsahu absolutního tuku a výpočet tuku v sušině:... 54 6.3.5 Stanovení biogenních aminů... 55 6.3.6 Stanovení mastných kyselin metodou GC s plamenově ionizačním detektorem... 55 6.4 MIKROBIÁLNÍ ANALÝZA... 56 6.4.1 Stanovení celkového počtu mikroorganismu, BMK a Laktobacillu spp... 56 6.4.2 Inokulace misek a kultivace... 57 6.4.3 Hodnocení... 57 6.5 SENZORICKÉ HODNOCENÍ... 58 6.6 STATISTICKÉ VYHODNOCENÍ... 60 7 VÝSLEDKY A DISKUZE... 61 7.1 VÝSLEDKY CHEMICKÝCH ANALÝZ... 61 7.1.1 Vyhodnocení ph... 61 7.1.2 Stanovení vody a sušiny... 62 7.1.3 Stanovení obsahu tuku... 63 7.1.4 Stanovení NaCl... 65 7.1.5 Stanovení mastných kyselin... 67 7.1.6 Stanovení biogenních aminů... 68 7.2 VÝSLEDKY MIKROBIOLOGICKÉHO HODNOCENÍ... 69 7.2.1 Stanovení celkového počtu mikroorganismů (CPM)... 69 7.2.2 Stanovení bakterií mléčného kvašení... 70 7.2.3 Stanovení koliformních mikroorganismů... 72 7.3 VÝSLEDKY SENZORICKÉ ANALÝZY... 73 7.3.1 Senzorické hodnocení po fermentaci... 73 7.3.2 Senzorické hodnocení měsíc po fermentaci... 74 7.4 DISKUZE... 75 ZÁVĚR... 76 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 77 SEZNAM POUŽITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK... 81 SEZNAM GRAFŮ... 82 SEZNAM TABULEK... 83 SEZNAM PŘÍLOH... 84
UTB ve Zlíně, Fakulta technologická 12 ÚVOD Vývoj fermentovaných masných výrobků probíhá hlavně v různých zemích Evropy. Fermentační proces trvá různou dobu, od jednoho dne do jednoho měsíce, při teplotě 15-25 C a závisí na velikosti a typu masného výrobku. Fermentované masné výrobky jsou velmi náchylné ke kažení, které bývá způsobeno nárůstem plísní a kvasinek. Povrch potravin je pak porostlý mycelii nebo koloniemi. Během zrání klesá ph a tím se snižuje obsah vody v mase a vzrůstá vlhkost na povrchu potravin. To vytváří ideální podmínky pro růst plísní. Později, během distribuce a skladování, může dojít k dalšímu nežádoucímu nárůstu, zvláště je-li skladovací teplota příliš vysoká a povrch se tím stává vlhčím. Fermentované trvanlivé masné výrobky jsou u spotřebitelů oblíbené zejména pro své organoleptické vlastnosti. Použití skopového masa pro výrobu fermentovaných trvanlivých masných výrobků je omezeno popularitou skopového mezi obyvateli české republiky. Skopové maso má svoji osobitou typickou vůni, která hodně konzumentů odrazuje od jeho koupě. Při kulinární úpravě je možné tuto vůni potlačit vhodným kořením. Stravovací návyky lidí se postupem času a vlivem životního stylu a jeho tempa mění a tím i požadavky na složení potravin a na jejich kladný přínos spotřebiteli stále rostou. Probiotika a prebiotika se v poslední době stávají velkým hitem jako doplněk výživy. Probiotika a jejich pozitivní vliv na lidské zdraví je v současnosti často diskutované téma zejména v odborných kruzích. Jejich příznivé účinky na střevní mikroflóru a imunitní systém jsou vědecky prokázány. V posledních letech je v popředí zájmu potenciální působení probiotik také v prevenci a terapii onemocnění a patofyziologických stavů. Přesto, že zájem lidí o zdravý životní styl v současnosti stále stoupá, informovanost veřejnosti o této problematice je nedostačující. Cílem diplomové práce bylo provést u vzorků fermentovaných výrobků obsahujících v převažující míře skopové maso chemickou a mikrobiologickou analýzu a senzorické hodnocení. Byly sledovány změny vybraných parametrů 2. den po výrobě, po její fermentaci a po měsíčním skladování.
UTB ve Zlíně, Fakulta technologická 13 I. TEORETICKÁ ČÁST
UTB ve Zlíně, Fakulta technologická 14 1 CHARAKTERISTIKA JEDNOTLIVÝCH DRUHŮ OVCÍ A SKOPOVÉHO MASA 1.1 Uznaná plemena ovcí 1.1.1 Zušlechtěná valaška Vznikla kombinovaným křížením původní hrubované valašky s berany různých polojemnovlných a polohrubovlných plemen. Nejprve s plemenem texel a poté s anglickými polohrubovlnými plemeny Lincoln a Leicester. Živá hmotnost bahnic je podle plemenného standardu 45-50 kg, beranů 65-75 kg, produkce vlny bahnic je 3,0-3,5 kg, u beranů 5,5-6,0 kg. Vlna je bílá splývaného charakteru. Plodnost dosahuje hodnot 110-130%. Produkce mléka za dojnou periodu 80-100kg a průměrný denní přírůstek od odstavení jehňat činí 200-220g. V závislosti na chovatelských podmínkách jsou produkční parametry často velmi rozdílné a přesahují plemenný standard ve všech uvedených ukazatelích v průměru o 10-50%. V současné době představují ovce plemeny zušlechtěná plemenná valaška kombinovaný masově-mléčný užitkový typ [1]. 1.1.2 Cigája Plemeno Cigája je jedno z nejstarších černohlavých plemen, které se chová především na středním a východním Slovensku. Jde o polojemnovlnné plemeno. Hlava a nohy jsou pokryty černým krycím vlasem. Vlna je bílá, polozavřená, sporadicky se vyskytuje nežádoucí černý vlas. Živá hmotnost bahnic je podle plemenného standardu 50-55kg. Produkce vlny bahnic je 3,0-4,0 kg, u beranů 5,0-6,0kg. Průměrný denní přírůstek od odstavení jehňat je 220-240g, produkce mléka po odstavení jehňat 80-90kg a plodnost dosahuje hodnot 115-140%.
UTB ve Zlíně, Fakulta technologická 15 Cigája je plemeno s kombinovanou užitkovostí, zaměřené na produkci mléka a jatečních jehňat. Základní formou šlechtění je čistokrevná plemenitba, resp. zušlechťovací křížení se záměrem zlepšit produkci mléka a masa a vytvořit tak masově-mléčný užitkový typ [1]. 1.1.3 Merino Ovce plemena Merino jsou chované zejména v jižních a jihovýchodních oblastech Slovenska. Mají střední tělový rámec, hřbet rovný a široký s dostatečně osvalenými stehny. Vlna je bílá s chomáčky válcovitého tvaru. Merinská plemena mají dokonalý obrost celého těla vlnou. Hmotnost beranů je podle plemenného standardu 75-90 kg. Ve věku jednoho a půl roku se vyžaduje hmotnost minimálně 70kg. Hmotnost bahnic je 55-60 kg. Rohatost je přípustná u beranů, u ovcí je nežádoucí. Produkce vlny bahnic je 5,0-6,0 kg, u beranů 7-9 kg. Přírůstky jehňat v období odchovu dosahují 240-260 gramů za den. Plodnost bahnic bývá 115-135% a produkce mléka v průměru 50-60 litrů. Merinské ovce se šlechtily v první řadě na vlnovou užitkovost, po roce 1990 se pomocí specializovaných masových, resp. mléčných plemen vytváří kombinovaný vlnařsko-masný typ s vyšší plodností resp. masně mléčný užitkový typ [1]. 1.2 Povolená plemena ovcí 1.2.1 Plemena s masnou užitkovostí Masná plemena se vyznačují velkými přírůstky, vysokým podílem masových částí a masem výborné jakosti [2]. 1.2.1.1 Ile de France Ovce tohoto plemena byly vyšlechtěné ve Francii zušlechťovacím křížením. Bahnice plemena Rambouillet byly zkříženy s berany plemena Leicester a Lincoln. Plemeno lze charakterizovat jako plemeno vlnařsko-masného až masného užitkového typu, s jemnou vlnou. Živá hmotnost bahnic je 60-80 kg, beranů 90-120 kg. Denní přírůstek jehňat je až 350 gramů. Roční střižba bahnic v našich podmínkách je 3-4 kg, u beranů 4-5 kg. Plodnost se udává v rozmezí 120-140 %, nejlepší chovy dosahují až 180 %.
UTB ve Zlíně, Fakulta technologická 16 Maso plemena Ile de France je jemné s minimálním podílem tuku. Stavba jatečného těla je velmi příznivá a jatečná výtěžnost je 48-50% [1]. 1.2.1.2 Berrichon du Cher Je polojemnovlnové masné plemeno, které vzniklo ve Francii začátkem 19. století, křížením domácích plemen ovcí s plemenem ile de France. Má velký tělní rámec s velmi dobře osvalenými končetinami, hrudníkem, hřbetem a zadním trupem. Hlava a nohy jsou neovlněné, břicho částečně nebo slabě ovlněné. Vlna je bílá, polotemná, dostatečně hustá, častý výskyt krepového charakteru. Živá hmotnost bahnic v našich podmínkách je 60-80 kg, beranů 70-90 kg. Produkce vlny je u bahnic 2,5-3,5 kg, u beranů 3,5-4,5 kg. Průměrné denní přírůstky od odstavení jsou 300-320 g a v podmínkách intenzivního výkrmu 350-400 g. Plemeno Berrichon du Cher se využívá k zušlechťování, resp. v užitkovém křížení s domácími plemeny, za účelem zlepšení jejich výkrmných a jatečních ukazatelů [1]. 1.2.1.3 Charollais Plemeno Charollais bylo vyšlechtěno ve Francii křížením místních ovcí s berany plemeny ile de France. Vyniká korektní stavbou těla a dobrým osvalením jednotlivých tělních částí, zejména hřbetu a zadních končetin. Je středního až většího tělního rámce. Ovce se vyznačují dobrou intenzitou růstu a zároveň vynikající jateční kvalitou, zejména nízkým podílem podkožního a mezisvalového tuku. Hlava není pokrytá vlnou a často ani krycí srstí. Podobně jako končetiny, tak i hlava a uši jsou růžové nebo šedé barvy s malými černými skvrnami. Obě pohlaví jsou bezrohé. Hmotnost bahnic v dospělosti je 70-90 kg, beranů 90-120 kg. Vlna je bílá, jemná až polojemná. Roční střižba u beranů je 3,5-4,5 kg, u bahnic 2,5-3,2 kg. Ovce tohoto plemena mají výbornou plodnost. Ve Francii v kontrolovaných chovech dosahují plodnosti až 190%. Denní hmotnostní přírůstek jehňat činí 30-400 g a to hlavně díky vynikající produkci mléka matek. Ve věku 70 dní dosahují jehňata hmotnosti 23-35 kg, v závislosti na pohlaví a velikosti vrhu. Ovce plemena Charollais se chovají v čistokrevné plemenitbě. Produkovaní plemenní berani se používají především k užitkovému křížení.
UTB ve Zlíně, Fakulta technologická 17 Charollais patří mezi nejlepší masné plemena v Evropě [1]. 1.2.1.4 Suffolk Plemeno Suffolk je původně anglické masné plemeno vyšlechtěné začátkem 19. století. V současnosti je ve světě velmi rozšířeno. Nejznámější jsou suffolk anglické a americké provincie. Odlišují se především velikostí tělního rámce, živou hmotností (americký suffolk je podstatně vetší) a částečně i v užitkových parametrech. Ovce i berani jsou bezrohé, končetiny i hlava jsou pokryty černou krycí srstí. Toto plemeno má dlouhý, široký hřbet, dobře stavěnou hruď a výborné osvalení lopatek, stehen a zadních končetin. Živá hmotnost beranů je 80-120 kg a bahnic 65-80 kg. V období odkrmu mají jehňata výbornou intenzitu růstu a to 270-360 gramů za den. Jehňata dosahují ve věku 70 dní 24-40 kg. Plodnost závisí na vytvořených chovatelských podmínkách a pohybuje se v rozmezí 130-150%. Vlna je bílá a polojemná. Hmotnost střiby u bahnic je 3,0-4,0 kg, u beranů 4,0-5,0 kg. Plemeno Suffolk se řadí mezi plemena s nejlepšími výkrmnými schopnostmi. Je velmi vhodné k užitkovému křížení se všemi domácími plemeny a může se použít k zušlechťovacímu křížení cigajských ovcí [1]. 1.2.1.5 Oxford down Plemeno Oxford down je polojemnovlné masné plemeno. Bylo vyšlechtěno v Anglii. Je typické velkým tělním rámcem, širokým hřbetem a mohutným hrudníkem. Živá hmotnost dospělých beranů je 95-130 kg a bahnic 85 kg. Končetiny jsou kratší a velmi pevné. Obě pohlaví jsou bezrohé. Hlava a končetiny jsou černé, vlna bílá. Denní přírůstek hmotnosti u jehňat dosahuje víc než 300 g. Jateční výtěžnost jehňat je často nad 50 %. Střižba vlny je u bahnic 3,5-4,5 kg a u beranů 5 kg. Plodnost se pohybuje v rozmezí 130-160 %. Plemeno Oxford down je vhodné k užitkovému křížení se všemi domácími plemeny [1].
UTB ve Zlíně, Fakulta technologická 18 1.2.1.6 Texel Plemeno Texel patří mezi špičková masná plemena ovcí. Vyšlechtěno bylo v Holandsku. V současné době se chovají v Evropě dva základní typy texelských ovcí a to holandský a francouzský, které se odlišují exteriérem a částečně i užitkovostí. Co se týká jateční kvality, je plemeno Texel považováno za jedno z nejlepších plemen na světě. Vyznačuje se výborným osvalením zadních končetin a hřbetní linie. Jateční jehňata se vyznačují vysokým podílem svaloviny a nízkým obsahem tuku a loje. Hmotnost dospělých beranů je 90-120 kg a bahnic 75-90 kg. Denní hmotnostní přírůstek jehňat činí 300-400 g. Plodnost se pohybuje v rozmezí 150-170 % a jateční výtěžnost je 50-55 %. Produkce vlny bahnic 4,0-5,0 kg. Vlna je bílá a polojemná. Texelské ovce se osvědčily v užitkovém křížení se všemi domácími plemeny ovcí, zejména s plemeny Merino a Zušlechtěná valaška [1]. 1.2.2 Plemena s mléčnou užitkovostí Mléčná plemena mají relativně vysokou spotřebu krmiv na jednotku přírůstku živé hmotnosti. Výkrm do vyšších hmotností znamená horší jakost masa. Porážení při nižší hmotnosti není ekonomické [2]. 1.2.2.1 Východofríská ovce Východofríská ovce je původně německé plemeno z oblasti německo holandských hranic, šlechtěno na vysokou mléčnou užitkovost a plodnost. Relativně náročné na chovatelské podmínky. Ovce se vyznačují středně velkým až velkým tělním rámcem, úzkou, neovlněnou, obloukonosou hlavou. Končetiny jsou tenčí a vyšší. Vemeno je široké a velmi dobře vyvinuté. Obě pohlaví jsou bezrohé. Vlna je bílá s výraznými obloučky, často polosplývavého charakteru. Živá hmotnost bahnic je u bahnic 65-85 kg a u beranů 80-100 kg. Vyniká plodností, která se pohybuje okolo 200 %. Produkce vlny u bahnic činí 3,5-5,0 kg, u beranů 5,0-6,0 kg. Průměrné denní přírůstky jehňat činí 200-300 g. Berani se využívají v rámci zušlechťovacího křížení cigájských ovcí a zušlechtěných valašek na zlepšení užitkovosti a plodnosti. Východofríské plemeno je nejčastěji zařazováno mezi plemena mléčného užitkového typu, přitom s vynikající plodností i vlnovou užitkovostí [1].
UTB ve Zlíně, Fakulta technologická 19 1.2.2.2 Lacaune Ovce plemena Lacaune byly vyšlechtěny ve Francii. Plemeno Lacaune je středního až velkého tělního rámce. Vlna je krátká, polojemná, často řídká. Typickou vlastností plemena je menší obrost břicha, hlavy, zátylku a šíje vlnou. Průměrná hmotnost dospělých bahnic je 70-75 kg, dospělých beranů 95-100 kg. Produkce vlny se pohybuje v rozmezí 1,5-2,0 kg u bahnic a 2,5-3,0 kg. Intenzita růstu jehňat je dobrá a denní hmotnostní přírůstky často přesahují 300 g. U dospělých ovcí dosahuje plodnost až 160 %. Lacaune je mléčné plemeno s výbornou produkcí mléka, vhodné na strojové dojení. Plemeno se využívá pro křížení s ovcí Cigája a zušlechtěnou valaškou na zlepšení mléčné užitkovosti a funkčních vlastností vemene [1]. 1.2.3 Plemena s plodnou užitkovostí 1.2.3.1 Romanovská ovce Romanovská ovce byla vyšlechtěna v Jaroslavské oblasti Ruska koncem 17. století. V současné době se chová v mnoha zemích světa. Je to hrubované, vysoko plodné plemeno. Je středního tělního rámce, má úzký, válcovitý tvar těla se silnou a lehkou kostrou. Hlava je klínovitá, černohnědá, s bílou lysinou na čele. Živá hmotnost beranů je 65 a více kg, bahnic 40-50 kg. Průměrný denní přírůstek jehňat by měl být vyšší než 200 g. Roční střižba je u beranů 2,5-3,0 kg a u bahnic 1,5-2,0 kg. Plodnost dosahuje hodnot 200-300 %. Toto plemeno se využívá při křížení s různými plemeny na zvýšení plodnosti, resp. v hydrolyzačním programu na tvorbu plodné F1 generace [1]. 1.2.4 Plemena s kombinovanou užitkovostí Plemena s užitkovostí kombinovanou vhodně spojují produkci masa a mléka. Mají velmi dobrou jateční výtěžnost a produkci masa s nižším obsahem tuku [2].
UTB ve Zlíně, Fakulta technologická 20 1.2.4.1 Bergschaf (Horská ovce) Bergschaf je plemeno rozšířeno zejména v Rakousku, Německu a Itálii. Jde o odolné a nenáročné plemeno, vhodné pro intenzivní reprodukci, s dlouhým plodným obdobím. Plemeno s kombinovanou užitkovostí vhodné pro produkci těžších jatečních jehňat. Je velkého tělního rámce. Chovají se i plemena s hnědou, sivohnědou až černou vlnou. Vlna je polohrubá. Pro plemeno je typické dlouhé a visící uši. Roční střižba u bahnic je 4,5-5,5 kg, u beranů 6,0-7,5 kg. Hlavní užitkovou vlastností je vysoká plodnost dosahující 200-230 %. Plemeno je pro svoji skromnost vhodné do horských oblastí [1]. 1.2.4.2 Německá černohlavá masná ovce V Německu je to druhé nejrozšířenější plemeno. Jedná se o polojemnovlné masné plemeno ovcí s velkým tělním rámcem a výborným osvalením celého těla. Hlava a nohy jsou černé. Na hlavě je vlnová kštice. Vlna je bílá. Roční střižba vlny u beranů je 5,0-7,0 kg, u bahnic 4,0-5,0 kg. Plodnost tohoto plemena se udavá v rozmezí 150-160 % [1]. 1.2.4.3 Kent (romney marsch) Ovce tohoto plemene jsou rozšířeny po celém území Anglie, chovají se i na Novém Zélandu a v Austrálii. Vznikli krížením místních ovcí s leicesterskými berany. Vyznačují se velkým tělním rámcem a relativně dobrým osvalením. Obě pohlaví jsou bezrohá. Vlna je bílá. Střižba vlny u beranů je 6-7 kg a u bahnic 5-5,5 kg. Výtěžnost vlny činí 60-65 %. Kent je polojemnovlné plemeno vlnově-masného typu [1]. 1.3 Chemické složení masa Složení masa po stránce analytické je závislé na druhu masa, ale také - intravitálními vlivy (druh zvířete, plemeno, výživa), technologickými vlivy (bourárenské opracování), kulinárními úpravami aj. Pro technologické účely se proto maso standardizuje na rourárnách výsekovými úpravami a výrobním tříděním. Analýzy na obsah tuku, vody, bílkovin a minerálních látek se pak provádí u porovnatelných skupin [3].
UTB ve Zlíně, Fakulta technologická 21 Organoleptické vlastnosti masných výrobků jsou ovlivněny lipidy, chuť masa je dána specifickými vonnými směsi lipidické povahy obsahující vysoké procento nasycené mastné kyseliny. Chuť skopového závisí na krmivu, a také na věku poraženého zvířete [4]. 1.3.1 Voda Hodnoty vody, tuku a bílkovin, které jsou obsaženy v mase, jsou na sobě závislé. Části jatečně upraveného skopového masa, které obsahují velké množství tuku má oproti tomu snížený obsah vody a bílkovin. Nejvýrazněji se to projevuje při srovnání předního skopového masa se zadním. V předním je obsaženo více tuku a bílkovin. Zadní maso má více bílkovin o cca 18 % oproti přednímu skopovému [5]. Obsah vody je 50 75 % [6]. 1.3.2 Bílkoviny Bílkoviny jsou nejvýznamnější složkou masa. V libové svalovině činí jejich obsah okolo 18 22% s vysokým podílem esenciálních aminokyselin [3]. Bílkoviny jsou nejvýznamnější složkou masa z nutričního i technologického hlediska [7]. Sarkoplazmatické bílkoviny jsou rozpustné ve vodě a slabých solných roztocích. Nacházejí se hlavně v sarkoplazmě. Největší význam mají hemová barviva hemoglobin a myoglobin, která způsobují červené zbarvení masa a krve [6,8]. Obsah hemových barviv v mase různých živočichů je rozmanitý (100 10000 mg/kg) [6]. Myofibrilární bílkoviny jsou převažující frakcí bílkovina masa a určují rozhodujícím způsobem vlastnosti masa i průběh posmrtných změn ve svalu. Jsou zodpovědné za svalovou kontrakci a vážou největší podíl vody v mase [9]. Stromatické bílkoviny neboli bílkoviny pojivových tkání, nejsou rozpustné ani ve vodě, ani v solných roztocích a jsou obsaženy ve vláknech pojivových tkání, které ve svalovině tvoří obaly svalových struktur. Mezi stromatické bílkoviny patří především kolagen, elastin, retikulin, dále se sem řadí keratiny, muciny a mukoidy. Stromatické bílkoviny bývají označovány jako neplnohodnotné, jelikož nemají všechny esenciální aminokyseliny. Zcela chybí tryptofan a jeho nedostatek ve stromatických bílkovinách se kompenzuje jinými složkami stravy (např. lepek v pečivu) [7].
UTB ve Zlíně, Fakulta technologická 22 1.3.3 Tuk Tuky jsou součástí masa jako tuky intramuskulární uložené přímo mezi svalovými vlákny, extramuskulární okolo svalových partií. Tuk je energetickou zásobárnou organismu a jeho tepelnou ochranou. Tuky jsou uloženy v podkožním tukovém vazivu, odkud jsou v případě potřeby odváděny a metabolizovány [10]. Obsah tuku v jednotlivých druzích zvířat kolísá (1-50 %). V kulinární úpravě je důležitý především intramuskulární tuk rozložený mezi svalovými vlákny tzv. mramorování. Tuk má vliv na křehkost masa a jeho výraznou chuť [3]. Tuk má v mase význam ze senzorického hlediska, jelikož je nosičem pro řady aromatických látek [9]. Tuk kryjící svalové partie masa je původcem zvýšení energetické hodnoty masa a také zdrojem nasycených mastných kyselin zvyšujících riziko tvorby endogenního nízkodenzitního cholesterolu (LDL) v těle lidí s touto predispozicí [3]. Skopový a jehněčí lůj obsahuje vedle nasycených a polynenasycených mastných kyselin i poměrně velké množství mononenasycených mastných kyselin [6]. Tabulka 1 Podíl nasycených a nenasycených monoenových a polyenových masných kyselin v jednotlivých druzích tuku [2]. Druh tuku Mastné kyseliny nasycené monoenové polyenové vepřové sádlo 25-70 37-68 4-18 hovězí lůj 47-86 40-60 1-5 kuřecí sádlo 27-30 42-47 20-24 mléčný tuk 53-72 26-42 2-6 tuk kapra 22-25 46-50 23-28 kakaové máslo 58-65 33-36 2-4 olivový olej 8-26 54-87 4-22 sójový olej 14-20 18-26 55-68 řepkový olej 5-10 52-76 22-40
UTB ve Zlíně, Fakulta technologická 23 1.3.4 Extraktivní látky Extraktivní látky v mase jsou rozpustné ve vodě a jsou důležitou složkou ovlivňující chuť a aróma masa. Jsou obvykle produktem rozpadu bílkovin při zrání masa dusíkaté extraktivní látky - peptidy, aminokyseliny, ale i biogenní aminy (histamin) [3]. Dalšími látkami patřící do této skupiny jsou například sacharidy a organické fosfáty [11]. Ze skupiny sacharidů je nejdůležitější glykogen a jeho produkty odbourávání (glukosa). Ve svalech právě poražených zvířat bývá 0,3 0,9 % glykogenu a 0,05 % glukosy. Vyšší obsah glykogenu (3 %) bývá v játrech. Z hlediska technologického je žádoucí, aby zvíře v okamžiku porážky mělo maximální obsah glykogenu k tvorbě kyseliny mléčné post mortem [2]. Z organických fosfátů jsou to zejména nukleotidy (stavební části DNA a RNA, tvořené kyselinou fosforečnou, cukrem a purinovou nebo pyrimidinovou bází) a nukleové kyseliny a jejich rozkladné produkty jako je hypoxanthin, který je dále rozkládán na xantin a kyselinu močovou. Mezistupně odbourávání ATP, který dodává energii pro svalové kontrakce, mají vliv na chuť masa [2]. Z dusíkatých extraktivních látek jsou to volné aminokyseliny a peptidy. Při rozkladných procesech masa můžou vznikat biogenní aminy (kadaverin, putrescin), stejně tak při zrání fermentovaných salámů (histamin, tyramin). Extraktivní dusíkaté látky jsou nositeli specifické chuti a vůně masa jednotlivých druhů zvířat [2]. Rozpadem bílkovin při zrání např. fermentovaných masných výrobků, ale i sýrů, ryb či vařením rajčat se vytváří pátá chuť umami, která byla analyzována jako sůl kyseliny glutamové [3]. 1.3.5 Minerální látky Minerální látky tvoří zhruba 1 % hmotnosti masa. Vyskytují se jako kationty a anionty, které převládají, takže celková reakce mase je spíše v kyselé oblasti (ph menší než 7) [2]. Z minerálních látek je důležité železo, hořčík a vápník ve formách dostupných organismu ve vodě rozpustných. Železo z masa je využitelné až z 35%, rostlinné pouze z 10%. Maso je obecně důležitým zdrojem draslíku, vápníku, hořčíku, hovězí maso zinku a ryby jódu [3].
UTB ve Zlíně, Fakulta technologická 24 1.3.6 Vitaminy Maso je důležitým zdrojem vitamínů skupiny B [3]. Významný je obsah vitaminu B 12, který se vyskytuje výhradně v potravinách živočišného původu. Bohatým zdrojem zdrojem vitaminu B jsou všechny druhy jater a ledvinky, méně se vyskytují v mase drůbeže a zejména ryb. Vyšší obsah vitaminu C je pouze v játrech a čerstvé krvi [2]. Vitamíny rozpustné v tucích jako A, D a E jsou součástí především tukové složky masa [11]. Skopové a jehněčí obsahují vitamíny B 1, B 2, B 3, B 4, B 6 a jsou obzvlášť bohatým zdrojem vitamínu B 12. Můžeme říct, že asi 100 g jehněčího masa dokáže pokrýt téměř 40 % doporučené denní dávky bílkovin a 60 % tohoto důležitého vitamínu B 12 [12]. Tabulka 2 Průměrné hodnoty obsahu živin v mase (v %) [1, 6, 7, 8]. Druh masa Voda Bílkoviny Tuky Minerální látky Vepřové maso [7] Libové maso 64,4 17,3 18,2 0,9 Tučné maso 45 13,0 41,3 0,7 Hovězí maso [7] Jalovice 66,9 20,5 11,5 0,98 Býci 73,9 21,9 3,1 1,17 Skopové maso [8] 60 16,2 23,0 0,8 Jehněčí maso [1] Plemeno Cigája 76 21 2 1 Plemeno Merino 75 21 3 1 Plemeno Zušlechtilá valaška 76 21 3 1 Poz. Index u druhů masa odpovídá literárnímu zdroji.
UTB ve Zlíně, Fakulta technologická 25 2 MASNÁ VÝROBA Masná výroba je výrobní fází v masném průmyslu. Zahrnuje několik operací, kterými se vedle žádoucích organoleptických vlastností dosahuje i potřebné tržnosti a charakteristické struktury masných výrobků. Složení masných výrobků je často odlišné v závislosti na druhu výrobku, jeho ceně, kvalitě a trvanlivosti [2]. 2.1 Masné výrobky Masné výrobky lze charakterizovat jako druh bílkovinných potravin, vyráběných z opracovaného syrového nebo ztuženého masa s přísadou pomocných ochucujících látek. Za masný výrobek je možné označit takový, který obsahuje jako převažující základní surovinu maso [2]. Definice Rady Evropy charakterizuje masný výrobek obecněji a to jako výrobek připravený z masa nebo s podílem masa, tak, že při posouzení povrchu řezu jádrem výrobku zjišťujeme, že zmizely charakteristické znaky čerstvého masa. 2.1.1 Rozdělení masných výrobků Dělení masných výrobků vychází z příslušné komoditní vyhlášky. Vyhláška 326/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů definuje: Tepelně opracovaným masným výrobkem výrobek, u kterého bylo ve všech částech dosaženo minimálně tepelného účinku odpovídajícího působení teploty plus 70 C po dobu 10 minut. Tepelně neopracovaným masným výrobkem výrobek určený k přímé spotřebě bez další úpravy, u něhož neproběhlo tepelné opracování surovin ani výrobku Trvanlivým tepelně opracovaným masným výrobkem výrobek, u kterého bylo ve všech částech dosaženo minimálně tepelného účinku odpovídajícího působení teploty plus 70 C po dobu 10 minut a navazujícím technologickým opracováním (zráním, uzením nebo sušením za definovaných podmínek) došlo k poklesu aktivity vody s hodnotou a w (max.) = 0,93 a k prodloužení minimální doby trvanlivosti na 21 dní při teplotě skladování plus 20 C
UTB ve Zlíně, Fakulta technologická 26 Fermentovaným trvanlivým masným výrobkem výrobek tepelně neopracovaný určený k přímé spotřebě, u kterého v průběhu fermentace, zrání, sušení, popřípadě uzení za definovaných podmínek došlo ke snížení aktivity vody s hodnotou a w (max.) = 0,93, s minimální dobou trvanlivosti 21 dní při teplotě plus 20 C [13]. 2.2 Suroviny pro výrobu masných výrobků 2.2.1 Maso Hlavní výrobní surovinou pro výrobu masných výrobků je maso jatečných zvířat. Maso jako výrobní surovina je veškerá svalovina kostry s bezprostředně anatomicky souvisejícími tkáněmi, tj. tukovou tkání, kůží a šlachami jatečně opracovaných těl zvířat, veterinárně hygienicky posouzených a určených k výživě lidí [14]. Nejrozšířenějším druhem masa pro výrobu trvanlivých salámům je vepřové maso [7]. 2.2.2 Sacharidy Sacharidy se používají jednak k otupení slané chuti a jednak jako substrát pro mléčné bakterie ve fermentovaných výrobcích. Používá se sacharosa, glukosa, laktosa aj. v množství 0,1 0,4 % [2]. Polysacharidy zvyšují stabilitu tím, že vážou vodu, bobtnají a vytvářejí gely. Slouží jako substráty pro mikroorganismy. Používá se škrob, pšeničná mouka, pektin, karagenany, bramborová vláknina [2]. Podle složitosti molekuly a dalších podmínek jsou sacharidy odbourávány různě rychle, což má vliv na vlastnosti i dobu výrobního procesu [15]. Sacharidické přísady umožňují rychlejší pomnožení mikroflóry díla masného výrobku a pokud není dostatečně rychle tepelně opracované kysne. Škrob se používá buď v čisté podobě, jako součást pšeničné mouky či bramborových preparátů. Škrob se v systému masných výrobků rozpouští, bobtná, váže volnou vodu, a přispívá tak ke stabilitě masných výrobků během tepelného opracování. Škrob váže až 25-násobek vody. Jeho nevýhodou škrobu je jeho omezená rozpustnost ve studené vodě [3].
UTB ve Zlíně, Fakulta technologická 27 2.2.3 Sůl Nejčastější solicí přísadou v masné výrobě je dusitanová solicí směs, která se používá tradičně pro dosažení růžově-červeného zbarvení masa a masných výrobků, přispívá i ke zvýšení údržnosti a zlepšení chutnosti. Dusitan sodný se míchá průmyslově v objemu 0,5 0,6% s chloridem sodným. Přídavek jedlé soli, solicích směsí dodává výrobkům chuť, vůni a další organoleptické i technologické vlastnosti. Sůl má zásadní význam ve schopnosti masa vázat vodu. Dříve používaný dusičnan draselný ve směsi s jedlou solí se již dnes používá velmi málo. Vzhledem k nedostatku jódu u naší populace se do jedlé soli i do solicích směsí, přidává jód, a to ve formě jodnanu [3]. 2.2.4 Bílkoviny Bílkoviny zvyšují viskozitu a vážou vodu, případně se podílejí na tvorbě textury. Používají se bílkoviny mléčné (kaseinát sodný), sojové, pšeničné. Bílkoviny většinou způsobují pouze zvýšení viskozity díla, vážou na sebe uvolněnou vodu, některé jsou schopny se podílet i na vytvoření textury jako svalové bílkoviny [2]. U nás jsou tradiční pšeničné bílkovinné preparáty ve formě různě rafinovaných koncentrátů, které zbývají po izolaci škrobu. S ohledem na obsah lepku (glutenu), který způsobuje problémy celiakům, se od jejich používání ustupuje. U sójových preparátů je nutné podle stupně rafinace rozlišovat několik kategorií: sójová mouka, sójové koncentráty obsah bílkovin vyšší než 60 %, sójové izoláty obsah bílkovin vyšší než 90 %. Sójová mouka obsahuje 30-35 % rozpustných sacharidů, které propůjčují sójové mouce její luštěninovou" příchuť. Proto se v masné výrobě používá velmi málo. Nejkvalitnějšími sójovými preparáty jsou izoláty, které se pro zlepšení technologických vlastností díla (emulgace tuku) přidávají mezi 1 až 3 % masa. Jako aditivní bílkoviny se mohou do masných výrobků používat i bílkoviny živočišného původu krevní sérum, plazma [3]. 2.2.5 Koření Koření je nejdůležitější přísadou masných výrobků pro vytvoření chuti, vůně, někdy i vzhledu. Přidává se do díla obvykle ve směsích připravených míchárnami koření na objednávku, nejčastěji v sáčcích pro objem díla míchaného v kutru. Zamezuje se tak navažování a chuťové nestandardnosti výrobků. Navažování a dávkování v provozech masného průmyslu je
UTB ve Zlíně, Fakulta technologická 28 dnes omezeno na malé dílny anebo pro testační dávky masných výrobků. Pro průmyslovou výrobu jsou připravované tzv. kombi směsi", které kromě koření nebo jejich extraktů obsahují ještě další přídatné látky. Koření se používá ve formě přírodní nebo extraktů, tzv. oleoresinů nanesených na vhodný nosič. Problémem přírodního koření bývá vysoká kontaminace a nestandardnost způsobená produkčními oblastmi, klimatickými vlivy apod. Kontaminace je řešitelná aplikací ethylenoxidu nebo ozařováním. Tyto technologie však nejsou pro řadu konzumentů přijatelné a proto se obvykle ani nepoužívají. Řešením je důsledná hygiena při výrobě (obchodní firmy vyžadují certifikaci nebo sami kontroly provádějí), zejména nákupu surovin a příprava kvalitních extraktů z koření, které zaručují nízký obsah mikroorganismů, standardní složení, stálost arómatu a obsahují i baktericidní látky. Jako nosiče lze použít zejména sůl, cukr, případně i přírodního koření, které zajistí chuťově překvapující tzv. horká místa" a požadovaný vzhled nákroje s viditelnými kousky koření. Extrakty lze vyrobit i jako přídavky použitelné pro nastřikování masa [3]. 2.2.6 Antioxidanty Nejčastěji používanými antioxidanty v masných výrobcích jsou kyselina askorbová nebo askorban sodný, který nesnižuje svým ph vaznost masa. Kyselina askorbová působí redukčně při vybarvovacích reakcích, protože redukuje jednak dusitan na oxid dusnatý, jednak vzniklý metmyoglobin zpět na myoglobin. Dosáhne se tak lepšího vybarvení při stejném přídavku dusitanů, resp. stejného vybarvení i při sníženém obsahu dusitanů. Kyselina askorbová omezuje riziko tvorby kancerogenních nitrosaminů [3]. 2.2.7 Polyfosfáty Polyfosfáty jsou vysokomolekulární anionty sodné soli polyfosforečných kyselin, kyseliny trihydrogenfosforečné a dihydrogenfosforečné, vznikající odštěpením vody za tvorby řetězců [11]. Polyfosfáty zlepšují vaznost a snižují hmotnostní ztráty při tepelném opracování, šťavnatost, křehkost, chuť aj. Ochuzují tělo o vápník, a proto je jejich používání omezeno. Podobný účinek mají citrany [2].
UTB ve Zlíně, Fakulta technologická 29 2.2.8 Aditiva Mezi aditiva, která zvyšují údržnost masa a masných výrobků patří přirozené metabolity kulturní mikroflóry především kyselina mléčná a bakteriociny. Bakteriociny např. pediocin, nisin, sakacin, plantaridin jsou produkované některými kulturními mikroorganismy jako metabolity startovacích či ochranných kultur fermentovaných masných výrobků. K aditivům zvyšujícím údržnost masných výrobků je možné zařadit i aditiva pro úpravu ph rychlejším okyselením - glukono-delta-lakton (GdL) používaný pro zrání fermentovaných masných výrobků. Mléčnan sodný nebo draselný je sůl slabé kyseliny a silné zásady a působí bakteriostaticky - ve vodném prostředí (tedy i v salámovém díle) je disociován na sodný a mléčnanový (laktátový) ion. V nedisociované formě (tedy bez elektrického náboje) může kyselina mléčná prostoupit buněčnou membránou do mikrobiální buňky, kde dojde k disociaci této kyseliny. Tím se vytváří i vodíkový kation (H + ) a klesá hodnota ph, která buňku poškozuje. Mikrobní buňka se snaží snížení ph vyrovnat, čímž spotřebovává energii a tato energie pak nemůže být využita k množení. Podobně působí i octěna, ale jejich výskyt v mase není přirozený. Kyselina sorbová, sorban draselný nejsou povolené jako přísada do masných výrobků. Používají se na ošetření povrchu salámů proti plísním [3]. 2.2.9 Startovací kultury Startovací kultury mikroorganismů zaručují řízení procesu fermentace. Aplikují se do díla současně s přídavkem sacharidů [3]. Startovací kultury mají kromě toho pozitivní vliv na proces sušení, tvorbu chuti a vůně, vybarvení a stabilitu masných výrobků. Ta je dána do značné míry stupněm oxidace obsažených tuků, na němž se podílí peroxidy produkované kontaminující mikroflórou. Enzym kataláza, tvořený některými kulturami, nežádoucí peroxidy rozkládá [16]. Mikrobiální buňky startovacích kmenů jsou v komerčních preparátech konzervovány zmrazením nebo lyofilizací [7]. Jen výjimečně se dnes používají startovací kultury čerstvé, které si může pěstovat i výrobce fermentovaných salámů [15]. 2.3 Technologie výroby masných výrobků Trvanlivé fermentované salámy se připravují ze syrového masa a tukové tkáně. Po mělnění a promíchání se solí, kořením a dalšími přísadami se vzniklé dílo plní do obalového střeva. Za
UTB ve Zlíně, Fakulta technologická 30 definovaných podmínek (teplota vzduchu, relativní vlhkost vzduchu, proudění vzduchu) probíhá zrání. Hotové výrobky nevyžadují uchování za chladírenských teplot a konzumují se bez předchozího ohřevu. Z hlediska kvality produkce je pro trvanlivé fermentované salámy důležitý výběr suroviny (masa), zpracování suroviny včetně naražení do obalu a proces zrání. Nejrozšířenějším druhem masa pro výrobu trvanlivých salámů, a to zejména v Evropě, je vepřové maso. V našich podmínkách se zpracovává v různých poměrech s hovězím masem. Ve světě využívají i maso koňské, skopové, krůtí, příp. další, u nás již netradiční druhy. Klasická receptura obsahuje jeden díl libového vepřového masa, jeden díl libového hovězího a jeden díl vepřového sádla. Vepřové sádlo má být jadrné, využívá se pouze hřbetní sádlo. Měkký tuk je nežádoucí. Jestliže obsahuje sádlo větší množství nenasycených mastných kyselin, které jsou citlivé k oxidaci, dochází snadno k jeho žluknutí. Negativně působí měkké sádlo i na konzistenci finálních výrobků. Na celkovém obsahu mastných kyselin ve vepřovém sádle má být podíl polyenových mastných kyselin 12 %. Přídavek sacharidů do díla ovlivňuje rychlost a intenzitu procesu fermentace. Běžně se používají monosacharidy (dextróza, příp. fruktóza), disacharidy (sacharóza, laktóza), příp. oligosacharidy (škrobový sirup). Dextróza i sacharóza jsou vzájemně zastupitelné, pro fermentované salámy s dobou zrání 4 týdny a více je optimální přídavek 0,3 % dextrózy nebo sacharózy. Pro salámy s rychlejším a kratším zráním (maximálně 3 týdny) je možno přidávat 0,5 0,7 %. Laktóza způsobuje pomalejší pokles hodnot ph, je třeba počítat s vyšším obsahem zbytkové koncentrace sacharidu v díle, a proto se doporučuje 0,5 % ní přídavek laktózy do salámů pomalu zrajících a 1% pro salámy s rychlejší fermentací. V některých recepturách se přidává do díla místo sacharidů delta-lakton D-glukonové kyseliny, obecně známý jako glukono-deltalakton (GdL). Hydrolýzou GdL vzniká D-glukonová kyselina, která snižuje hodnotu ph díla již za několik hodin po přídavku. GdL se obvykle aplikuje v množství 0,3 0,5 %. Negativní stránkou GdL je nežádoucí vliv na tukovou složku fermentovaných salámů. Pokud se má GdL použít, pak pouze do salámů s kratší dobou zrání a kratší trvanlivostí. I tak je třeba dbát na čerstvost zpracovávaného vepřového sádla. Startovací kultury mikroorganismů zaručují řízení procesu fermentace. Aplikují se do díla současně s přídavkem sacharidů. V souvislosti s přídavkem sacharidů a startovacích kultur
UTB ve Zlíně, Fakulta technologická 31 lze rozlišovat dvě skupiny trvanlivých fermentovaných salámů - trvanlivé fermentované salámy s vysokou nebo nízkou konečnou hodnotou ph. Výrobky s vysokou finální hodnotou ph zrají dlouho, ztrácejí mnoho vody, konečná hodnota vodní aktivity je 0,88-0,89 (obecně < 0,90). V Itálii je tradiční doba zrání až 6 měsíců, v Maďarsku 90 100 dní. Dílo je připravováno bez sacharidů, což přispívá spolu s nízkými teplotami zrání k vysoké konečné hodnotě ph, která se pohybuje v rozmezí 5,8 6,2 (obecně > 5,5). Vzhledem k absenci fermentace sacharidů na kyselinu mléčnou je nutné zajistit inhibici nežádoucích mikroorganismů jiným způsobem. Tím je nízká teplota v prvních 10-12 dnech zrání (<12 C). Pro trvanlivé fermentované salámy s nízkou konečnou hodnotou ph je charakteristický přídavek sacharidů do díla v množství 0,3 0,7 % a vyšší počáteční teploty zrání (22 25 C), které umožní rozvoj bakterií mléčného kvašení (často přidávaných v podobě tzv. startovacích kultur). Tyto mikroorganismy fermentují sacharidy na kyselinu mléčnou, a tím dojde k poklesu ph na 5,3 i méně (4,5 5,0). Tato skupina salámů vykazuje vyšší obsah vody než předchozí skupina, což je způsobené kratší dobou zrání. Mělnění, míchání a narážení (plnění) díla fermentovaných masných výrobků do obalových střev musí zajistit, aby zůstala zachovaná struktura tukové tkáně, která potom tvoří v nákroji výrobků charakteristické zrno neboli mozaiku - a aby nedošlo k mazání tuku. Předpokladem splnění tohoto požadavku je jednak správné ošetření tučné suroviny (mražení) jednak správný stav technického zařízení (ostré řezací nástroje kutrové nože, složení řezaček, řezacích hlav narážeček, použití vhodných narážeček určených pro tento typ výrobků). Pro výrobu trvanlivých masných produktů se používají střeva propustná pro vodní páru, plyny a složky kouře. Tyto podmínky splňují přírodní střeva a některé typy umělých obalových střev. Přírodní střeva jsou tradičním obalovým střevem pro masné výrobky. V dnešní době se u nás používají především tenká vepřová střeva, a to pro produkci trvanlivých klobás. Z umělých střev jsou to především celulózová fázrová, fibrousová střeva a klihovkové obaly. Zrání probíhá v klimatizovaných komorách v řízeném režimu teploty vzduchu, relativní vlhkosti a rychlosti proudění vzduchu. Teplota je rozhodující pro fermentační děje v díle. Musí být nastavena na požadavky bakterií, které jsou jako startovací kultury přidány do díla. Začíná se dle technologie na 24 25 C, poté se teplota postupně snižuje na přibližně 16 C.
UTB ve Zlíně, Fakulta technologická 32 Relativní vlhkost vzduchu musí zajistit v kombinaci s prouděním vzduchu sušení tj. odvod vody z díla a povrchu výrobku. Je-li vlhkost v komoře příliš nízká a proudění vzduchu příliš vysoké, zasychá povrchová vrstva těsně pod obalovým střevem a vzniká vada tzv. kroužek. Sladění externích parametrů (teplota, vlhkost, proudění) harmonizuje proces fermentace se sušením díla, navozuje rovnoměrné zrání a výsledkem je produkce kvalitních výrobků. Typickými českými výroby ve skupině s vyšším finálním ph byly Poličan a Lovecký salám, s nízkým ph salám Herkules. V současnosti však výrobci přidávají z důvodů větší standardizace procesu zrání sacharidy a startovací kultury i do tradičních produktů, jejichž hodnoty ph mohou tímto klesat < 5,0 [3]. 2.4 Faktory ovlivňující zrání trvanlivých fermentovaných výrobků Proces fermentace a zrání trvanlivých tepelně neopracovaných salámů je komplex složitých pochodů, které lze ovlivnit vnějšími a vnitřními faktory. Vnější faktory představují klimatické podmínky (relativní vlhkost vzduchu, teplota vody, rychlost proudění vzduchu). Vnitřní faktory jsou podmíněny recepturou a patří sem množství přidané solící směsi a sacharidů, obsah tuku v díle, stupeň mělnění suroviny, průměr obalového střeva, příp. aplikace startovacích kultur [7]. 2.4.1 Vnitřní faktory 2.4.1.1 Obsah tuku Obsah tuku ovlivňuje průběh hodnoty ph. Zvýšení přídavku sádla do díla je spojeno se zvýšením ph. Při vyšším obsahu tuku klesá počáteční hodnota a w. Rozdíl v aktivitě vody způsobený podílem sádla zůstává zachován až do konce zrání. Tento vliv sádla na hodnotu a w je způsoben obsahem vody v mase a sádle (maso 70-75%, sádlo 5-15%). Zvýšení přídavku vepřového sádla z 20-30 % sníží obsah vody v díle asi o 5 % [6,7]. 2.4.1.2 Stupeň mělnění Větší velikost zrn (nižší stupeň mělnění) ztrácí více vody než salámy s jemnější mozaikou [7].