Vyšší odborná škola, st ední odborná škola, jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky a základní škola MILLS, s.r.o.

Vyšší odborná škola, st ední odborná škola, jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky a základní škola MILLS, s.r.o. elákovice Pastora ní pé e v nemocnicích a ve v znicích Sociální práce Vedoucí práce: ThDr. et Mgr. Ladislava Marešová Vypracoval/a: Radka Honková elákovice, 2014

estné prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatn a všechny použité písemné i jiné informa ní zdroje jsem ádn ocitovala. Jsem si v doma, že doslovné kopírování cizích text v rozsahu v tším, než je krátná doslovná citace, je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v p ímém rozporu s interním p edpisem školy a je d vodem pro nep ipušt ní absolventské práce k obhajob. elákovice, 15. kv tna 2014 Radka Honková 1

Pod kování Ráda bych pod kovala své vedoucí práce ThDr. et Mgr. Ladislav Marešové za vst ícnost, p ipomínky a podn tné rady p i vedení mé práce. Dále bych cht la pod kovat paní Renat Balcarové a Mgr. Bohdanu Pivo kovi za lidský p ístup a nový pohled na práci duchovních. Zejména pak za možnost nahlédnout za v ze skou bránu. j dík pat í též B.Th Vít zslavu Vurstovi, který vnáší nad ji do srdcí t žce nemocných lidí. 2

Obsah ÚVOD... 5 1 CÍL ABSOLVENTSKÉ PRÁCE... 6 1.1 HLAVNÍ CÍL... 6 1.2 DÍL Í CÍLE... 6 2. TEORETICKÁ ÁST... 7 2.1 PASTORACE V DNEŠNÍ SPOLE NOSTI... 7 2.1.1 lov k jako bio-psycho-socio-spirituální bytost... 7 2.1.2 Životní hodnoty... 8 2.1.3 Pojetí pastorace... 9 2.1.4 Pojetí Boha, víry a duše v dnešní spole nosti... 11 2.1.5 Propojení pastorace a sociální práce... 14 2.1.6 Metody pastorace... 15 2.2 PASTORA NÍ PÉ E V NEMOCNICÍCH... 17 2.2.1 Pro je pastora ní pé e v nemocnicích poskytována a kdo je nemocni ní kaplan... 17 2.2.2 Asociace nemocni ních kaplan... 19 2.2.3 Asociace nemocni ních kaplan a oprávn ní k poskytování duchovní pé e v nemocnicích... 20 2.2.4 Jak nemocni ní kaplani pomáhají... 21 2.3 PASTORA NÍ PÉ E VE V ZNICÍCH... 22 2.3.1 V ze ská duchovenská pé e a v ze ská duchovenská služba... 22 2.3.2 Napl ování ekumenické spolupráce VDP... 23 2.3.3 Pro je pastora ní pé e ve v znicích poskytována a kdo je v ze ský kaplan... 24 2.3.4 Jak v ze ští kaplani a ostatní duchovní pomáhají... 25 3

3. PRAKTICKÁ ÁST... 27 3.1 PR ZKUM... 27 3.2 STANOVENÍ HYPOTÉZY A CÍL PR ZKUMU... 27 3.3 DOTAZNÍKOVÉ ŠET ENÍ... 27 3.4 VYHODNOCENÍ A INTEPRETACE DAT... 28 3.5 OV ENÍ HYPOTÉZY A ZHODNOCENÍ CÍLE PR ZKUMU... 37 3.6 ROZHOVOR S VÍT ZSLAVEM VURSTEM, B.TH... 38 3.7 ROZHOVOR S BOHDANEN PIVO KOU, MGR.,... 41 DISKUSE... 44 ZÁV R... 46... 49 BIBLIOGRAFIE... 51 4

ÚVOD Za téma své absolventské práce jsem zvolila pastora ní pé i z n kolika d vod. By nejsem v ící ve smyslu p ináležení k ur ité církvi, práce kaplan i duchovních, pomáhajících lidem, ocitnuvším se v t žké životní situaci, si nesmírn vážím. A v dnešní materialisticky založené spole nosti si málokdo klade otázky pramenící z podstaty lidské osobnosti. Kdo jsme, jak si sami sebe vážíme, kam sm ujeme. V tšinou ne ešíme otázky bytí, životních, morálních ani lidských hodnot. Zdá se nám, že jsou to hodnoty samoz ejmé, že na nich nemusíme pracovat. Že nepot ebujeme víru, nad ji, ani lásku. Ale jak n kte í již ví, n kte í jenom tuší, tyto otázky jednou p ijdou. A v tu chvíli možná budeme pot ebovat n koho, kdo nás vyslechne i bude v tichu sdílet naše pocity. Svou absolventskou prací bych cht la p iblížit pastora ní pé i širší ve ejnosti. V tšina lidí v mém okolí nemá pon tí, co pastora ní pé e znamená. Neví, kde všude se s ní mohou potkat. Sekularizovaná spole nost vidí v duchovních vyznava e jakési bytosti zvané B h. V decký sv t ji p esv uje, že nikdo takový neexistuje. Málokdo si nechá vysv tlit, jak duchovní víru v Boha chápou. Jak jim jejich víra pomáhá v b žném život. Chci ukázat, jak nám m že kaplan, nap. v nemocnici, pomoci hledat d ležité životní hodnoty. Je nesporné, že v tšina z nás je hledá až v t žkých chvílích. Tehdy za ínají nabývat na d ležitosti. V každodenním shonu si je neuv domujeme. Nechápeme, že život je sled událostí, ze kterých máme t žit, u it se, že máme vnímat, jak na nás sobí, t šit se z nich. Nechápeme, jak nám mohou nalezené hodnoty pomoci zlepšit i dokonce zachránit život. Proto p edstavím pohled na lov ka jako celistvou bytost, i chápání víry v dnešní spole nosti. P edstavím pastora ní pé i obecn, popíši práci nemocni ních a ze ských kaplan. Uvedu, jaké metody se p i pastoraci používají, jaké hodnoty pomáhá najít. V praktické ásti se budu v novat porovnání životních hodnot lidí, kte í se dostali do t žké životní situace a t ch, kte í takovou zkušeností neprošli. 5

CÍL ABSOLVENTSKÉ PRÁCE 1.1 HLAVNÍ CÍL Cílem mé práce je popsat možnosti pastora ní pé e obecn, zejména však v nemocnicnicích a v znicích. Zvoleným tématem bych ráda p isp la k novému pohledu široké ve ejnosti na innost duchovních v r zných za ízeních a ke zbavení se etrvávajících p edsudk ohledn této innosti. 1.2 DÍL Í CÍLE Vyhodnocení dotazníkového šet ení mezi pacienty, v zni a širokou ve ejností na téma životních hodnot a pov domí o práci kaplan a jimi poskytovaných službách Vyhodnocení hypotézy, že míra vnímání životních hodnot je p ímo úm rná prožívané životní situaci. 6

2. TEORETICKÁ ÁST 2.1 PASTORACE V DNEŠNÍ SPOLE NOSTI 2.1.1 lov k jako bio-psycho-socio-spirituální bytost Každý lov k ve svém život prochází r znými vývojovými stadii. V každém z nich se o sob n co dozvídáme, n emu se u íme, n co chápeme. Nebo naopak nechápeme a pak se za neme ptát sami sebe, svého okolí a možná i n koho mimo tuto realitu pro. Na tuto otázku je t žká odpov. Pokud lov ka chápeme v jeho celistvosti, mluvíme o jeho biologických, psychologických, sociálních a spirituálních dimenzích: Biologická dimenze popisuje p edevším fyzickou stránku lov ka. Zabývá se jeho fyzickými možnostmi a omezeními. Je p edm tem zájmu medicíny a írodních v d. Psychologická dimenze. Sem pat í p edevším pot eba respektování lidské stojnosti, a to nezávisle na jeho t lesném stavu. lov k je jedine nou bytostí se svým vlastním a neopakovatelným posláním. A jako takového je nutno ho chápat a respektovat. Psychologická dimenze odráží duševní stránku lov ka, jeho prožívání v cí, emocí, motivací, zájm, (sebe)hodnocení, poznávání. A ukazuje možnosti a omezení z toho plynoucích. Je p edm tem psychologie a psychoterapie. Sociální dimenze se zabývá p edevším vztahy mezi jedinci, skupinami jedinc, procesy ve skupinách, institucionalizovaností t chto vztah. V rámci vztah a proces se zabývá i sociálním fungováním jedince v jeho sociálním prost edí. Uvedené otázky pomáhá ešit p edevším sociologie, politologie a sociální práce. Nejvíce tabuizovaná a nepochopená z stává dimenze spirituální. Zejména v t žké situaci v nemoci, v krizi, v osam ní - se za ínáme zabývat životn ležitými otázkami po smyslu vlastního života. Každý lov k pot ebuje v t, že mu bylo i bude odpušt no a má pot ebu i sám odpoušt t. Každý pot ebuje t, že jeho život má smysl. Nenapln nost této pot eby smysluplnosti se rovná skute nému stavu duchovní nouze. lov k tím trpí. Je t eba mu ukázat, 7

že v každé situaci se dá žít smyslupln. Spirituální dimenze se zabývá myšlením lov ka, otázkami, které lov ka p esahují. Je vyjád ením toho, co skrývá lidské nitro, pro vyjád ení jistot, vztah a vazeb, které jsou uloženy v hloubce lov ka, o kterých n kdo komunikuje pom rn snadno a jiný nesnadno i v bec ne. Tyto hluboké jistoty, otazníky a vztahy mají n kdy podobu teologického systému. Jindy jsou naopak tak málo reflektovány a pojmenovány, že se t žko dostávají mezi témata, o kterých je lov k schopen s druhými komunikovat. Nicmén jak filozofie, náboženství, um ní i historie lidského myšlení, tak zkušenosti s lidmi ukazují, že tuto dimenzi m žeme u každého lov ka oprávn p edpokládat, by je u jednotlivých lidí rozvinuta v r zných stupních. [MARTINEK A KOL., 2008; www.pastorace.cz, 5] Každý z nás je jedine ný. Naše sebev domí stoupne, jakmile si tuto skute nost uv domíme. Každý máme osobní poslání. Když budeme takto chápat sebe i druhé, nem žeme se k sob vzájemn chovat jinak než s úctou. Život lze smyslupln utvá et jedin uskute ováním hodnot v jednotlivých p ítomných okamžicích. Pro každého je hodnota n co jiného. Hodnotami mohou být rodina, v da, technika, hodnoty - ekonomické, um lecké, politické, filozofické i náboženské. Hodnotou je vše, eho si vážíme, a co p ináší do našeho života smyls. Lidé si však tyto hodnot dost dob e neuv domují. [SVATOŠOVÁ, 2003] 2.1.2 Životní hodnoty Jsme poznamenáni materialismem, a když se ocitneme díky nemoci nebo nezam stnanosti v situaci, kdy nem žeme pracovat, ztrácíme smysl života a hroutíme se. M li bychom si však uv domit, že každá situace dává možno napl ovat život vytvá ením hodnot. [SVATOŠOVÁ, 2003] Tv í hodnoty p edstavují p edevším práci. Lidé je oce ují nejvíce. P i jejich uskute ování jsme však nejvíce omezeni. A to i v období plného zdraví (žena nap. neunese pytel obilí). Mén omezeni jsme p i uskute ování prožitkových hodnot. Máme p íležitost je vytvá et prakticky vždy a všude. Nejsou závislé na naší t lesné 8

kondici nebo na naší vn jší svobod. M žeme je uskute ovat i na smrtelné posteli nebo ve v zení. Pat í sem p edevším láska i vnímání a prožívání krásy p írody, krásy um ní, hudby apod. I tyto hodnoty, kterými lze život smyslupln naplnit platí, že je nem žeme vymazat, z stávají trvale zapsány. Nemuseli v bec vzniknout. Záleží jen na lov ku, který v neopakovatelném okamžiku svoji p íležitost využije nebo ji nechá uplynout. Z toho vyplývá velikost odpov dnosti každého lov ka za utvá ení svého osudu. [SVATOŠOVÁ, 2003. s. 45] Pokud se ocitneme v situaci, která je n jakým zp sobem t žká, pak si musíme ujasnit, jestli je v našich silách ji zm nit nebo ne. Pokud ano, jsme povinni pro to n co ud lat (s využitím hodnot tv ích). Pokud je opravdu nezm nitelná, nap. neodvratitelností smrti, zbývá ješt prostor pro hodnoty postojové. Ty pat í do kategorie nejvyššího ádu, a to proto, že pro n má lov k prakticky neomezenou svobodu. Dávají životu smysl i v setkání s nevyhnutelným utrpením. Postojové hodnoty vypovídají o tom, že lidská existence nem že být nikdy opravdu bezesmyslná. [SVATOŠOVÁ, 2003] 2.1.3 Pojetí pastorace Pojmem pastorace obecn ozna ujeme soubor inností, v nichž církev navenek i dovnit realizuje svoje poslání. V d jinném kontextu je pojem pastorace spojován tšinou s t mi, kte í nesou odpov dnost za fungování k es anského spole enství. V posledních 200 letech se stala pastorace p edm tem odborné reflexe. Vznikl samostatný teologický obor pastorální teologie dnes také ozna ované jako praktická teologie. Za alo se hovo it o pastora ním jednání, to znamená o innostech spole enství nebo jednotlivých k es an, kterými se realizuje poslání církve. [MARTINEK a kol., 2008] Sou asná pastorální teologie vyjad uje úkoly církve zpravidla trojicí kerygma (hlásání jádra evangelijní zv sti, tj. "smrti a vzk íšení Ježíše Krista", uskute ovaného církví a jí edkládaného k ví e), diakonia (pomoc a služba chudým a nemocným), leiturgia (souhrn bohoslužebných úkon a ob ad a jejich pevn stanovený ád) nebo tve icí koinonia (spole enství, propojenost, jednota), martyria (vydat sv dectví, když je t eba), 9

diakonia, leiturgia. Pastora ní pé í pak m žeme rozum t uskute ování t chto úkol církve, a to tak, že v pastora ní pé i a innosti jsou zpravidla zastoupeny všechny zmín né složky. Pastora ní pé í v širším slova smyslu rozumíme takové jednání s lov kem, ve kterém ho respektujeme v jeho jedine nosti, p istupujeme k n mu z pozice v ících k es an, doprovázíme ho v jeho obtížích, nemoci, utrpení i umírání a pomáháme mu k lidsky d stojnému zvládnutí jeho životních situace v etn smrti, a to na jemu dostupné úrovni víry. [www.pastorace.cz, 4; www.slovnik-cizich-slov.abz.cz, 3] Pastora ní pé í v širším pojetí jsou chápány i ty situace, které leží za hranicemi základní žné farní práce, tedy za hranicemi po ádání pravidelných katechezí, vedení ke svátostem, utvá ení bohoslužeb a pobožností, duchovního vedení atd. Jde tedy o pastora ní p sobení v mezních nebo v obtížných a zát žových situacích, které se vyskytují u k es an i nek es an, ale které nejsou b žné nebo asté. Jde p edevším o pé i o jedince, n kdy malou skupinu. Pomáhající bývá v tšinou jednotlivec, žijící v církvi. Jedná se ponejvíce o interakci ve dvojici. Pastora ní p sobení nesupluje medicínu, psychologii, psychiatrii ani sociální práci. P edpokládá však jejich spolupráci. Podstatnou je perspektiva víry, ve které a ze které se v ci eší a která je považována za hodnotu nejvyšší, ale ne jedinou. Zdraví, osobní integrita a napln ní života klienta jsou také nezanedbatelné hodnoty. [www.pastorace.cz, 4] V katolické církvi hrají úst ední roli svátosti. Nicmén život z víry se nekryje jen se svátostným životem. Práv v katolickém prost edí se ob as stává, že pastorace je redukována jen na svátostnou pastoraci. V evangelických církvích jsou dominantní dv veli iny Bible a víra. A ta která církev má ty nebo ony svátosti, víra a Boží slovo stojí na prvním míst. Podle chápání protestantských církví stojí význam osobního rozhodnutí a osobního úkonu víry vždy daleko p ed významem p íslušnosti k církvi, ed významem za len ní jednotlivce do církve. Chápání a postoje pravoslavných církví jsou katolickému chápání nejbližší. Avšak ekumenické postoje v pravoslavném prost edí jsou velmi r zné: od vst ícných, kde si všimneme jen rozdílnosti ob adu a jinak skoro žádného rozdílu, až po velmi vyost ené. [www.pastorace.cz, 4] 10

Subjektem evropské katolické pastorální teologie se stále více stává k es anské spole enství, kdežto ada protestantských církví preferuje osobu pastora ního pracovníka, jakožto profesionála. Ten pomáhá specifickým zp sobem zvládat obtížné nebo zlomové životní situace. Jeho uplatn ní vidíme ve zdravotnictví, v ze ství, armád, ale i ve vychovatelství i v sociální práci. Z evropského pohledu je pastorace pojata bu jako úsilí církve zam ené p edevším na duchovní dimenzi lov ka nebo na rozvinutí lov ka ve všech jeho dimenzích (biologické, psychologické, sociální a spirituální). V anglosaském pojetí se jedná o pé i církve sm ující k len m církevního spole enství nebo o pé i pomáhajících profesí o osobnostní a sociální blaho lov ka. Od výchovy ke zdravému životnímu stylu, k výchov sociální a výchovy, až po zvládání náro ných životních situací. Tato pé e je sou ástí edukace. [MARTINEK a kol., 2008] 2.1.4 Pojetí Boha, víry a duše v dnešní spole nosti V evropských zemích se v p evážné v tšin realizuje víra skrze k es anství. Pro k es any byl po staletí B h jakousi nejvyšší a nejdokonalejší bytostí, která ídí b h sv ta, ur uje jeho pravidla, jenž poslušnost odm uje a neposlušnost trestá. [BLAHA, 2002] Rozvoj moderní p írodov dy stejn jako spole enských v d stále jasn ji ukazoval, že hu tohoto sv ta lze docela dob e porozum t i bez p edstavy nejvyšší bytosti. Z toho vyplynulo, že již tradi ního Boha neznáme. Jak tedy pojmout k es anství? Je t eba se hloub ji a opravdov ji zamyslet nad tím, jak svému k es anství rozumíme. V em doopravdy spo ívá a v em nikoli? Od první poloviny 20. století p ibývá k es anských myslitel, kte í se na tuto úst ední otázku pokoušeli odpov t. P es všechny rozdíly v p ístupech se v podstat shodli na tom, že B h je skute nost naprosto jiná než skute nosti tohoto sv ta. Že je to skute nost slovy nepopsatelná, neumístitelná a poznatelná jenom v tom, že k nám v lásce p ichází. Že do sv ta zven í nezasahuje, netrestá ani nepodmi uje, jenom vyzývá. [BLAHA, 2002. s. 253] V dnešním sv se vyskytuje nemálo ateist, ale tém se nevyskytuje ateismus. Myšleno ateismus jako hlásaný, od vod ovaný životní názor a postoj. Je t eba odlišovat tento ateismus od nevole až nep átelství v i církvím. P estože r zné teorie 11

hovo í o zániku náboženství i o jeho nahrazení bu istou vírou nebo osvícenskou dou, p ichází jak sociologie, tak kulturní antropologie k jiným záv m. Shodují se, že náboženský rozm r pat í k základním charakteristikám lov ka. Ur itá míra náboženských pot eb pat í mezi ty pot eby, které chce lov k uspokojit. [OPATRNÝ, 2001] Sou asná nábožensko-sociologická zkoumání se v nují zejména t em jev m: íklonu k mysterióznu a odklonu od racionality k iracionalit ve všech formách; nespoutané religiozit, zastoupené sektami a r znými náboženskými a pseudonáboženskými sm ry; náboženství bez Boha jako nejrozší en jšímu typu religiozity v postmoderní spole nosti. ležitou charakteristikou dnešního lov ka v oblasti náboženství je to, že považuje oblast svého náboženství za velmi osobní a má tendenci si ho sestavovat z celé ady prvk, které si oblíbí nebo které považuje za výhodné. Postmoderní lov k nechápe, že život ve ví e znamená ve své podstat r st a zrání, z ehož potom vyplývají zm ny v hodnocení života vlastního i života druhých, zm ny v životní orientaci i zm ny hodnotového žeb ku. [OPATRNÝ, 2001] Problémem dvacátého století, který znásobuje všechny naše potíže a ovliv uje náš individuální i spole enský život, je ztráta duše. Nelze p esn definovat, co to vlastn duše je. Intuitivn víme, že duše má cosi spole ného s p vodností a hloubkou. žeme si to uv domit, když íkáme, že ur itá hudba má duši nebo že jistá významná osoba je oduševn lá, duchovní i hluboká. Když pozorn ji prozkoumáme, co se míní plným duchovním životem, zjistíme, že je spjat s životem ve všech jeho jednotlivostech: s dobrým jídlem, uspokojující konverzací, skute nými p áteli a zkušenostmi uloženými v pam ti a dotýkajícími se srdce. Duše se projevuje v oddanosti, lásce a spole enství, ale i v obrácení se do sebe, abychom se mohli v novat vnit ní rozmluv a intimit. [MOORE, 1997] 12

Tradice nás u í, že duše leží na p li cesty mezi chápáním a nev domím a že jejím nástrojem není ani mysl, ani t lo, nýbrž p edstavivost. Pé e o duši m že znamenat kultivaci, st ežení a ú ast, když se základ duše rozvíjí v charakter nebo osobnost s vlastními d jinami, komunitou, jazykem a jedine nou mytologií. R st duše v sob zahrnuje celoživotní hospoda ení se surovým materiálem. Cílem duševní práce však není p izp sobit se uznávaným normám nebo obrazu statisticky zdravého jedince. Cílem je spíše bohat rozvinutý život, spojený se spole ností a p írodou, v len ný do kultury rodiny, národa a planety. Ideou není povrchn se p izp sobit, ale být v srdci hluboce spojen s p edky a žijícími bratry a sestrami ve všech komunitách, po kterých naše srdce touží. [MOORE, 1997] Nesmíme zam ovat duši a ego. Duše je t sn spojena s osudem a zvraty osudu jdou vždy proti o ekáváním a asto proti touhám ega. Duše je zdrojem toho, ím jsme, a proto se nepod ídí naší schopnosti plánovat a ídit. Pé e o duši není metodou ešení problém. Jejím smyslem je dát normálnímu, b žnému životu hloubku a hodnotu, které jsou znakem duchovnosti. Je to výzva, která vyžaduje od každého z nás edstavivost. V psychoterapii sv j problém p edložíme profesionálovi, který, jak se domníváme, je vyškolen, aby jej za nás vy ešil. V pé i o duši jsme to my sami, kdo dostává úkol a m že utvá et a uspo ádávat sv j život pro dobro duše. erpat ze sil duše nemá nic spole ného s pot ebou vyplnit mezery ega. Co je tou silou duše a jak z ní žeme erpat? Tato síla vychází ze života vedeného v souladu se svým srdcem, a ne proti n mu. Proto m že síla duše docela paradoxn vyr stat ze selhání, depresí a ztrát. Obecným pravidlem je, že duše se objevuje v mezerách a slabinách lidské zkušenosti. Oby ejn jsme v pokušení najít n jaký jiný zp sob, jak tyto slabiny pop ít nebo se od nich distancovat. V tšina z nás prožila okamžiky, kdy jsme se ocitli v tíživé životní situaci, a pak jsme nalezli ne ekanou vnit ní sílu. [MOORE, 1997] Jinými zdroji hluboce zako en né síly jsou konkrétní zvláštnosti, a už jde o naši osobnost, t lo nebo okolnosti. Mnozí z nás ma í as a energii tím, že se pokouší být tím, ím nejsou. To je však jednání proti duši, protože individualita vyv rá z duše zcela samoz ejm, bez nátlaku. Duchovní prázdnota není napln na úzkostí. Síla p ichází 13

ve skute nosti v okamžiku, kdy snášíme pocit prázdnoty a odoláváme pokušení zaplnit ho p íliš brzy. Tuto pro nás tak d ležitou prázdnotu p íliš asto ztrácíme tím, že sáhneme po náhražkách síly. Pak je p edpokladem odkrytí síly tolerance v i slabosti a žádné cvi ení motivované snahou vyhnout se slabosti není cestou ke skute né síle. Duše nemá prostor, kde se m že ukázat, pokud všechny mezery neustále vypl ujeme falešnými aktivitami. Nem li bychom p ehlížet z ejmá a vytrvalá znamení duše a místo toho se pokoušet ovládat tuto sílu zna ným tvrdošíjným úsilím. [MOORE, 1997] 2.1.5 Propojení pastorace a sociální práce V rámci sociální práce pohlížíme na lov ka jako na bytost, která existuje v prost edí a musí zvládat jeho nároky. Úkolem sociálního pracovníka je podpora klientova sociálního fungování. To znamená, že je klientovi nabízena pomoc p i obnov i získávání takových informací a dovedností, jež mu umožní zvládat požadavky prost edí, které jsou nadm rné i jinak problematické. Pastorální (nebo také praktická) teologie chápe praxi církve jako snahu o to, aby se lidé stávali subjekty: p ijetí od druhých vede k sebep ijetí, které dále umož uje podporovat ostatní v tom, aby se také stávali subjekty. Má p isp t k bytí lov ka subjektem, tedy k tomu, aby podle svého esv ení v dom a svobodn jednal a své jednání zam oval k dobru. Pastora ní pé e musí spo ívat v uschopn ní lidí k pé i o sebe sama. lov k má šanci stát se subjektem (myšleno svobodn jednajícím) také v situaci, kdy se musí n emu podrobit, kdy je n kým nebo n ím podman n, když se dostane na dno svých možností. Subjektem se stává nap íklad alkoholik v terapeutické skupin. [MARTINEK a kol., 1999] lov k, který se ocitl v obtížné životní situaci, se stává subjektem dv ma zp soby: 1) Tam, kde v rámci svépomoci rozvíjí vlastní iniciativu 2) Tam, kde je pomoc ke svépomoci chápána jako podstatný úkol sociální práce [MARTINEK a kol., 1999. s. 12] 14

Praktická teologie je díky úzké vazb na praxi odkázána na spolupráci s ostatními spole enskými v dami. Zajímá-li se o lov ka v jeho situaci, pot ebuje pochopit jeho spole enské za len ní a s tím související sociologické vazby. lov k žije ve spole nosti, která áste ur uje jeho jednání a kterou on sám spoluvytvá í. Praktickou teologii zajímá psychologie lov ka, aby pochopila, jak se lov k vyvíjí a co p i tom prožívá. Zajímá ji také jeho filosofie, aby pochopila, jak v dané dob p emýšlí. [MARTINEK a kol., 1999] Z tohoto pohledu m žeme pastora ní pé i a sociální práci chápat jako disciplíny, které se navzájem ovliv ují a dopl ují i p esto, že p sobí v rámci vlastních kompetencí a cíl. Vzhledem k dimenzím tvo ícím jednotu lov ka ani nerozlišíme, zda pastora ní pé e pomohla lov ku v jeho sociálním fungování nebo mu pomoc sociálního pracovníka umožnila otev ít se transcendentnu. [MARTINEK a kol., 1999] 2.1.6 Metody pastorace Základní metodou pastora ní pé e je pastora ní rozhovor. Není to rozhovor siln nábožensky založený, ani rozhovor zásadn nenáboženský. Tento rozhovor vychází ze situace, p ání a pot eb toho, komu je poskytována pastora ní pé e. Cílem pastora ního rozhovoru není ani vy ešení problému, ani pou ení klienta, ale snaha dát lov ku najevo, že od této chvíle nez stává se svým problémem osamocen, protože v pastorujícím našel spojence. Cílem, který nemusí být ovšem vždy dosažen je, aby klient našel jako nejd ležit jšího a nejmocn jšího spojence ve své situaci Boha. Tím není vylou ena pomoc ani sounáležitost na lidské úrovni. Pastora ní rozhovor má prakticky vždy svou psychologickou a n kdy i (nezamýšlen ) psychoterapeutickou dimenzi. P esto nemá být zám rným pokusem o psychoterapii. Jednak proto, že pastorující nemá pro tuto innost absolvován p íslušný výcvik a jednak proto, že pastora ní rozhovor má svou dimenzi víry, by možná není v konkrétním p ípad proklamována. Zatímco hlásání víry do pastora ního rozhovoru pat í, v psychoterapeutickém rozhovoru ho lze považovat za cizí, p ípadn nedovolený prvek. Myšleno hlásání víry, ne p ijímání víry klienta a respekt k ní. Tím je povinen i nev ící 15

psychoterapeut. Rozhovor má p isp t k lidsky d stojnému zvládnutí situace na úrovni víry klienta a má být podporou jejího dalšího r stu. Cílem rozhovoru není ani evangelizace, ani náprava morálních nedostatk, ale pomoc klientovi v situaci i stavu, který on považuje za obtížný. Zpravidla nesta í rozhovor jeden. Pastorující musí mnohdy pokládat r zné otázky, protože klientovi dost dob e nerozumí. Otázka m že být pochopena jako projev zájmu o klienta a následn rozvíjí rozhovor, stejn tak, jako že být klientovi nep íjemná a rozhovor zablokovat, zbrzdit nebo ho zrušit. Otázka by la být dostate široká, aby nevynucovala p edem zamýšlenou odpov a m la by být položena v takovém ovzduší, aby klient v l, že nemusí odpov t. Tázání, které se podobá výslechu, do pastora ního rozhovoru nepat í. [www.pastorace.cz, 4] Pastora ní rozhovor m že být veden jak mezi ty ma o ima, tak ve skupin. Jsou témata, která se snáze probírají v úplném soukromí a jiná, jimž skupina a její dynamizující efekt pom že. Zvlášt u lidí s dlouhodobými potížemi bývá vhodná nabídka zakotvení v n jakém trvale se scházejícím spole enství. Musíme si však uv domit, že to, co je dobré a vhodné pro jednoho lov ka, není dobré a vhodné pro všechny. Klientovi tedy není dobré konkrétní spole enství nutit a je t eba mu dop át naprostou svobodu v tom, zda, kam a kdy se chce za lenit. [www.pastorace.cz, 4] Dalšími metodami pastora ní pomoci a pé e jsou nap. pobyty v duchovn inspirujícím prost edí - n kte í lidé p ímo žádají pro zklidn ní nebo soust ed ní se na ešení svých problém pobyt v klášte e nebo jiném podobném prost edí s duchovní atmosférou a p edpokládanou pastora ní pé í. exercicie, což je z náboženského pohledu duchovní obnova, kterou vede zpravidla kn z, spo ívající v duchovních cvi eních, které se uskute uje modlitbou, ml ením, p ednáškami, spole nými bohoslužbami lze je však doporu it lov ku duševn zdravému a stabilnímu. Exercicie mohou být prost edkem k uklidn ní, k mobilizaci duchovních i duševních schopností, ale 16

jsou prost edkem, který klade na ú astníka zna né nároky. Exercicie mají, krom jiného, vést k rozhodnutí nebo ke zm životní cesty. pou když se t žkostmi obtížený lov k vydá na pou, nem že ji chápat jako magický prost edek, který lov ka uchrání od nárok na prohloubení vlastní víry. Pou nemá být út kem od ešení toho, co je t eba ešit a co lov k ešit nechce. Pou je pomocí tam, kde podporuje klientovo úsilí ke zvládnutí problému. etba vhodná etba m že motivovat, uklidnit, dodat nad ji, p isp t pou ením k ešení situace. Nem že však nahradit rozhovor, pouze ho doplnit. V t žko ešitelných stavech je t eba po ítat s tím, že klient bude naklon n hledat senza ní ešení a že mu bude bližší literatura esoterická, než solidní duchovní nebo poradenská etba, která neslibuje nereálné v ci. V praxi to znamená, že z textu, který se bude zdát zdravému lov ku povzbudivý, optimistický nebo alespo neutrální, nemocný asto vy te tak pesimistické poselství, že se to zdravému m že zdát až neuv itelné. To platí i o tení Bible. [www.pastorace.cz, 4] 2.2 PASTORA NÍ PÉ E V NEMOCNICÍCH 2.2.1 Pro je pastora ní pé e v nemocnicích poskytována a kdo je nemocni ní kaplan Duchovní služba v nemocnicích je jednou z forem odpov dí na lidské pot eby vyplývající ze životních událostí, které nutí lov ka m nit zab hnutý životní režim. Životní situace nemocného lov ka bývá velmi složitá a plná ztrát. Nemoc lov ka a vyrovnávání se s ní ovliv uje celá ada zmín ných faktor a pot eb. Vnímání a podpora chto pot eb napomáhá lepší p ipravenosti pacienta i jeho nejbližšího okolí zvládat nemoc. Pé e o duchovní pot eby se stává nedílnou sou ástí komplexní pé e o nemocné ve zdravotnických za ízeních. Lidé si v nemoci, více než kdy jindy, pokládají otázky po smyslu života, své aktuální životní situace, smyslu nemoci a samoz ejm také hodnotí sv j dosavadní život. Tyto otázky asto vzbuzují touhu po sdílení i odpušt ní. 17

Na tyto pot eby reaguje práv služba nemocni ních kaplan, kte í slouží všem pacient m bez rozdílu vyznání. [www.nemocnicnikaplan.cz, 2] Klinická pastora ní pé e zahrnuje pé i o existenciální, duchovní a náboženské pot eby nemocného, jeho p íbuzných a pracovník ve zdravotnictví. Pln respektuje autonomii nemocného a jeho osobní hodnoty vycházející z jeho p esv ení a z jím preferované kultury. V konceptu p ístupu k celkové bolesti p ispívá p edevším snižováním existenciální úzkosti ke zlepšení i udržení kvality života pacienta a jeho blízkých. [www.ado.cz, 6] Nemocni ní kaplan je mezinárodní ozna ení osoby, která vykonává klinickou pastora ní pé i. Nemocni ním kaplanem m že být kn z, jáhen, eholník i eholnice, jiná zasv cená osoba, laik, muž i žena, s vysokoškolským teologickým vzd láním a následným postgraduálním vzd láním. Nemocni ní kaplan p sobí na základ pov ení daného svou církví a smlouvy s nemocnicí. Jeho innost má tak charakter poslání a služby církve, kdy doprovází nemocné a jim blízké v obtížných situacích nemoci, umírání a smrti. Nemocni ní kaplan poskytuje klinickou pastora ní pé i všem pacient m, len m registrovaných církví a náboženských spole ností v eské republice, lidem bez vyznání a p íslušnosti k n které z církví a náboženských spole ností, kte í o tuto službu projeví zájem. Nemocni ní kaplan nabízí svou službu pr vodce v úzkosti, v hledání nad je a odpov dí na otázky po smyslu života, v prožívání víry v dob nemoci, umírání a smrti. Kaplan nemocného p ijímá v jeho sou asném stavu, a to jak fyzických obtíží a psychosociálních problém, tak v jeho emo ních žkostech a hledání orientace v souvislosti s tím, co nemocný prožívá. V náro ných obdobích nemoci pomáhá hledat nad ji prost ednictvím osobního zam ení nemocného. Pomocí pastora ního rozhovoru napomáhá nemocnému k p ijetí obtíží souvisejících s nemocí a utrpením a k smí ení se sebou samým, s druhými lidmi, s Bohem. Vzbuzením d ry a prost ednictvím empatického naslouchání zt les uje lidskou blízkost. Profese nemocni ního kaplana je založena na ekumenickém porozum ní a mezináboženském dialogu. Nemocni ní kaplan nenahrazuje místní p edstavitele náboženských komunit, které se vyskytují v oblasti, 18

v níž se nemocnice nebo sociální za ízení nachází. Na p ání pacienta zajiš uje kontakt s duchovním církve nebo náboženské spole nosti, jejíž je pacient lenem. Nemocni ní kaplan je zárove k dispozici i zdravotnickému personálu. Bývá lenem multidisciplinárního týmu a lenem etické komise nemocnice. Zachovává ml enlivost podobn jako jiní zdravotni tí profesionálové. Je vázán vlastním etickým kodexem a jeho práce podléhá mezinárodním evropským standard m. [www.ado.cz, 6] 2.2.2 Asociace nemocni ních kaplan Pastora ní pé e o nemocné je tu od nepam ti. Ale ve spole nosti s komunistickým režimem nebyla duchovním dávána možnost se p ímo v nemocnicích zabývat soustavnou pé í o pacienty. Tato situace se za ala po roce 1989 zlepšovat. P es všechny po áte ní projevy ned ry a hledání zp sobu duchovní podpory nemocných, docházelo k pozvolnému zakotvování spirituální pé e v eských nemocnicích. Ve v tšin nemocnic je pacient p i p ijímajícím rozhovoru dotazován, zda si p eje návšt vu duchovního. Za tímto ú elem mají nemocnice tzv. nasmlouvané duchovní, kte í jsou na jejich požádání ochotni za nemocnými zajít. Vezmeme-li v úvahu to, co tato otázka v nemocném evokuje a p ipo teme k tomu vnímání náboženství v naší sekularizované spole nosti, dojdeme ke snadné odpov di, pro je tato nabídka tak málo akceptovaná. N které nemocnice mají duchovní, kte í jsou v r zných formách v zam stnaneckém vztahu s nemocnicemi a aktivn navšt vují všechny nemocné, kte í o to stojí. [www.pastorace.cz, 5] Na za átku nemocni ního kaplanství v eské republice, byl kurz po ádaný evangelickou teologickou fakultou. Absolvovalo ho n kolik duchovních z r zných církví. N kte í poté za ali pracovat v nemocnicích a za ali se scházet ke spole ným vým nám zkušeností. Na setkáních absolvent kurzu a již nemocni ních kaplan vznikla myšlenka založit asociaci. Za ala se hledat cesta. Jevilo se jako nejlepší založení ob anského sdružení. lo to být sdružení všech církví. Jednání probíhala více než rok. Ukázalo se, že je eba ud lat r zné úpravy a dohody, aby byla tato spolupráce možná. Na konec se do asociace zapojila v tšina protestantských duchovních a n kolik katolických. P esto 19