Příčiny ekonomických problémů Řecka

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie Příčiny ekonomických problémů Řecka Diplomová práce Autor: Bc. Eliška Kováčová Finance Vedoucí práce: Ing. Petr Musil, Ph. D. Praha Duben, 2014

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Karlových Varech dne 24. března 2014 Bc. Eliška Kováčová

Poděkování: Tímto bych ráda poděkovala svému vedoucímu diplomové práce Ing. Petru Musilovi, Ph.D. za jeho podporu a cenné rady při zpracování diplomové práce. Zvláštní poděkování za osobní a finanční podporu v průběhu celého studia patří mým rodičům a mému příteli.

Anotace Předmětem této diplomové práce je finanční krize v Řecku, návrh jejích možných řešení a opatření do budoucna. V úvodu se věnuji evropské integraci měnových politik, vývoji hospodářské a měnové unie, Evropské centrální bance a koordinaci hospodářských politik. Další část je zaměřena na vstup Řecka do eurozóny, ekonomickou situaci Řecka před krizí, vznik a průběh krize a její následný dopad na eurozónu. Závěrečná část práce je věnována prognóze pro Řecko, nástinu jeho možností a opatření do budoucnosti, pomocí kterých lze dalším podobným krizím předejít či alespoň zmírnit jejich následky. Klíčová slova: Mezinárodní integrace, Evropská centrální banka, Řecko, eurozóna, finanční krize, úsporná opatření Annotation The subject of this thesis is financial crisis in Greece, a proposal of its possible solution and measures for the future. In the introduction I deal with the integration of European Currency Policy, development of The Economic and Monetary Union, The European Central Bank and coordination of economic policies. The next part of the thesis is focused on the entry of Greece into the eurozone, an economic situaliton of Greece before the crisis, the beginning and development of the crisis and its subsequent impact on the eurozone. The final part of the thesis deals with a prognosis for Greece, an outline of possibilities and measures for the future by taking which it is possible to prevent similar crisis situations or to mitigate their consequeces at least. Key words: International integration, European Central Bank, Greece, eurozone, financial crisis, saving measures

Obsah Obsah... 5 Úvod... 6 1. Mezinárodní ekonomická integrace... 8 1.1 Důležitý krok v integraci měnových politik a jednotlivých ekonomik... 8 1.1.1 Chronologický vývoj hospodářské a měnové unie... 11 1.1.2 Pravidla, instituce a cíle hospodářské a měnové politiky... 14 2. Centrální banka pro jednotnou evropskou měnu... 18 2.1 Poslání a úkoly ECB... 19 2.2 Pakt stability a růstu a koordinace hospodářských politik... 22 3. Řecko a jeho vstup do Evropské unie... 27 3.1 Řecko jako právoplatný člen eurozóny... 27 3.2 Ekonomická situace Řecka před krizí... 30 3.2.1 Kořeny finanční krize v Řecku... 39 3.2.2 Průběh krize v Řecku... 40 3.2.3 Vliv finanční krize na eurozónu... 49 4. Prognóza pro Řecko... 56 4.1 Nástin možností pro Řecko... 56 4.2 Úsporný plán řeckých opatření... 59 4.2.1 Opatření eurozóny... 66 5. Setrvání Řecka v hospodářské a měnové unii... 69 5.1 Pohled na situaci Řecka očima evropských institucí... 69 5.1.1 Řecko pod drobnohledem eurozóny... 73 5.1.2 Budoucnost eurozóny... 74 Závěr... 76 Seznam použité literatury... 78 Seznam zkratek... 85 Seznam grafů... 86 Seznam tabulek... 86 Seznam příloh... 86 5

Úvod Téma mé diplomové práce Příčiny ekonomických problémů Řecka jsem si vybrala především proto, že je to téma aktuální a slyšíme o něm ze všech seriozních sdělovacích prostředků v podstatě každý den. Fenoménem poválečné Evropy se stal získaný stupeň evropské integrace a vznik eurozóny, její řádné fungování a postupné rozšiřování je v této době nejvyšším cílem. Eurozóna prohlubovala integraci a tím přinesla členským zemím možnost zlepšit svou situaci. Avšak se zavedením eura země ztrácejí svou suverenitu, protože řízení měnové politiky přebírá Evropská centrální banka. Členské země Evropské unie i samotný proces evropské integrace se dostaly na důležité rozcestí rozhodování, kam až lze zajít, a jaké jsou možnosti řešení dopadu krize. Je totiž velmi podstatné, jakým směrem se vydají. EU se pokoušela vyřešit problém krize mnoha způsoby již od roku 2008. Důvody vzniku krize v jednotlivých ekonomikách nejsou stejné. Jednou z prvních zemí, kde přesáhla míra zadlužení únosnou mez, bylo právě Řecko, které následovaly další země, jako jsou Portugalsko, Španělsko, Itálie nebo Irsko. Diplomová práce je rozdělena do pěti kapitol. V první z nich se budu věnovat historicky důležitým krokům v integraci měnových politik a jednotlivých ekonomik, dále chronologickému vývoji hospodářské a měnové unie a v těsné návaznosti na vývoj zmiňuji také pravidla, instituce a cíle hospodářské a měnové unie. Druhá kapitola práce představuje významnou instituci pro jednotnou evropskou měnu eurozóny, tedy Evropskou centrální banku, její rozhodovací orgány, úkoly a poslání. Součástí této kapitoly je také Pakt stability a růstu, jeho legislativní úprava a reforma, dále pak význam koordinace hospodářských politik. Třetí kapitola je věnována samotné krizi v Řecku. Na začátku této kapitoly popisuji přijetí Řecka do eurozóny a nečestné machinace, jež jeho vstup provázely. Poté se zaměřuji na ekonomickou situaci Řecka před krizí, která je doplněna o tabulky a grafy. Dále popisuji kořeny krize v Řecku a její dosavadní průběh až do současnosti. Konec této kapitoly 6

poukazuje na vliv finanční krize na eurozónu, jsou zde konkrétně rozebírány státy, které čelí největším ekonomickým problémům, tedy tzv. skupina PIIGS. Ve čtvrté kapitole spatřuji jako klíčovou část uvedený nástin řešení pro Řecko a preventivní kroky vedoucí k opatření eurozóny, dále je v této kapitole uveden úsporný plán s výčtem mnoha řeckých úsporných opatření, které probíhají od prvního z mnoha balíčků rozpočtových škrtů. V poslední kapitole je pozornost zaměřena na situaci Řecka z pohledu evropských institucí a opatření pro budoucnost eurozóny, která jsou snahou udržet měnovou unii pohromadě a najít dlouhodobé řešení, které by zabránilo opakování podobné situace v budoucnu. Pro cíl diplomové práce jsem si proto vybrala nástin možností pro Řecko a jeho opatření do budoucnosti. Pro dosažení určeného cíle je použita deskriptivní metoda. A i přes nespočet prací, publikací a knih zabývajících se tématem krize doufám, že má práce bude přínosem k osvětlení aktuální řecké situace. 7

1. Mezinárodní ekonomická integrace Po druhé světové válce se čelní představitelé nejvýznamnějších evropských států obávali nových konfliktů, které by mohly vést k opakující se tragédii dvou světových válek. Začali proto vyvíjet podněty a politické aktivity k vytvoření nové unie, která by sjednotila hospodářství a ekonomiky jednotlivých států Evropy, a tyto státy by mezi sebou vytvořily vzájemně výhodné dohody. Myšlenka společné Evropy vedla k zajištění evropského míru, regeneraci zpustošené a zchudlé Evropy po světových válkách a mohla tak konkurovat ostatním silným světovým ekonomikám. 1.1 Důležitý krok v integraci měnových politik a jednotlivých ekonomik První smlouvou v roce 1951 byla Smlouva o založení společenství uhlí a oceli (ESUO). Založena byla šesti zakládajícími státy Francie, Německo, Itálie, Lucembursko, Nizozemí, Belgie od roku 1952 na padesát let, tedy do roku 2002. ESUO mělo mezi státy vytvořit společný trh pro obchod s uhlím a ocelí. Robert Schuman, francouzský ministr zahraničí navrhl plán na založení ESUO, tzv. Schumanův plán, který byl zveřejněn už v květnu 1950, avšak hlavním autorem byl Jean Monnet, předseda ESUO v letech 1952 1955. Cílem byl společný trh a společné orgány. Po krátké době došlo k přijetí dvou tzv. Římských smluv, Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství (EHS) a Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom existuje dodnes, ale nefunguje). Obě smlouvy byly šesti zúčastněnými státy na ESUO podepsány 25. března 1957 a v platnost vstoupily 1. ledna 1958. Římské smlouvy byly jedním ze základů pozdější evropské integrace. Základním úkolem Evropského hospodářského společenství bylo podporovat vytvoření společného trhu a přispívat k rozvoji hospodářské politiky členských států. Významnou změnou směrem k integraci byla první reformní smlouva, tzv. Slučovací smlouva, též Smlouva o zřízení společné Rady a společné Komise Evropských společenství. Byla podepsána 8. dubna 1965, vstoupila v platnost 1. července 1967 a sloučila orgány do té 8

doby existujících tří evropských společenství (EHS, ESUO, Euratom), které od té doby začaly používat společný rozpočet. Od tohoto data se pro tato společenství začal používat název Evropská společenství. Nové instituce, které v této době vznikly, jsou Evropská komise, Rada ministrů a Evropský parlament. V roce 1969 byl mezi tehdy šesti členskými státy ES v tzv. Wernerově zprávě formulován první návrh na hospodářskou a měnovou unii. V roce 1970 po rozhodnutí Evropské rady se tento plán z mnoha důvodů nesetkal s úspěchem. V roce 1973 se součástí Evropského společenství stávají Dánsko, Irsko a Spojené království. Společenství má nyní devět členských států. V roce 1979 vlády a centrální banky těchto devíti členských států vytvářejí Evropský měnový systém (EMS), jehož elementárním prvkem je mechanismus směnných kurzů (ERM), který mezi měnami zúčastněných zemí zavádí stanovené směnné kurzy, které však lze měnit. V roce 1981 do ES vstupuje Řecko, které mělo již velmi dlouho podepsanou smlouvu o přidružení, ale po vojenském převratu v této zemi byly styky se Společenstvím velmi omezeny. Situace se mění až po obnově demokracie. V roce 1986 se k ostatním členům Společenství připojují státy Portugalsko a Španělsko, které musely počkat, až se změní jejich politický režim. V roce 1986 se v rámci Jednotného evropského aktu vrací myšlenka hospodářské měnové unie. Jednotný evropský akt je smlouva, která je považována za první reformu Římských smluv. Cílem jednotného evropského aktu bylo: likvidace zbylých překážek obchodu takovým způsobem, aby do konce roku 1992 mohl vzniknout trh Evropských společenství (tedy volný pohyb kapitálu, osob, služeb a zboží) posílení funkce Evropského parlamentu a principu kvalifikované většiny (Evropská společenství již nebyla šestičlenná, nýbrž dvanáctičlenná). efektivnější usnášeníschopnost Rady V roce 1988 Evropská rada potvrdila cíl uskutečnit Hospodářskou a měnovou unii (HMU). Ve zprávě z výboru, zvané Delorsova zpráva, bylo navrhnuto provést tuto transformaci ve třech etapách. 9

V roce 1989 začíná jednání o Smlouvě o Evropské unii, ve které je obsaženo i ustanovení o vzniku HMU a zřízení Evropské centrální banky (ECB). Od roku 1990 se ve třech etapách zavádí Hospodářská a měnová unie. Dne 7. února 1992 byla v Maastrichtu podepsána Smlouva o Evropské unii, která vstoupila v platnost dne 1. Listopadu 1993 a přinesla novou spolupráci členských zemí, např. v oblastech vnitřních věcí, obrany a spravedlnosti. Maastrichtská smlouva vytvořila novou politickou a zároveň hospodářskou strukturu, tedy Evropskou unii (EU), připojením této mezivládní spolupráce ke stávajícímu systému Evropského společenství. Unie je výsledkem rozhodnutí pokračovat v procesu vytváření stále užšího svazku mezi národy Evropy, v němž jsou rozhodnutí přijímána co nejblíže občanům. Smlouva poprvé vymezuje cíle pro EU: vytvořit prostor bez vnitřních hranic (vytvořit vnitřní trh) posilovat hospodářskou a sociální soudružnost záměr vybudovat HMU a zavést společnou měnu Do Evropské unie v roce 1995 přistupuje Finsko, Rakousko a Švédsko. Další státy jako jsou Česká republika, Kypr, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Maďarsko, Polsko, Slovinsko, Slovensko, Malta do EU vstupují v roce 2004 a poté v roce 2007 vstupuje Bulharsko a Rumunsko. Nakonec v roce 2013 i Chorvatsko. 10

1.1.1 Chronologický vývoj hospodářské a měnové unie Měnové systémy používané v Evropském společenství: 1. Bretton-woodský systém (1944 1973) 2. Evropský měnový had (1973 1979) 3. Evropský měnový systém (1979 1999) 4. Měnová unie + ERM II (1999 trvá) V červnu roku 1988 byl na zasedání Evropské rady v Hannoveru ustaven výbor pro studium hospodářské a měnové unie, kterému předsedal tehdejší předseda komise Jacques Delors, který byl složen z guvernérů centrálních bank členských států. Jejich jednomyslná zpráva předložená v dubnu roku 1989 definovala cíl měnové unie jako úplnou liberalizaci pohybu kapitálu, úplnou integraci finančních trhů, neodvolatelnou směnitelnost měn, neodvolatelnou fixaci směnných kurzů a možné nahrazení národních měn jednotnou měnou. Zpráva uváděla, že by toho mohlo být dosaženo ve třech etapách, přesunem od užší hospodářské a měnové koordinace k jednotné měně s nezávislou Evropskou centrální bankou a s pravidly pro řízení velikosti a financování národních rozpočtových schodků. 1 První etapa byla zahájena 1. července 1990 a skončila 31. prosince 1993. Jejím úkolem bylo dokončit vnitřní trh a odstranit omezení pro další finanční integraci. V roce 1990 se zrušila kontrola měnových kurzů, což uvolnilo pohyb kapitálu v rámci Evropských společenství. 1. července 1990 byly v EU plně liberalizovány kapitálové transakce. V roce 1991 byla dojednána Smlouva o Evropské unii hlavami států a předsedy vlád na zasedání Evropské rady v Maastrichtu v prosinci 1991, kde bylo také rozhodnuto, že Evropa bude mít silnou a stabilní jednotnou měnu do konce století. Aby hospodářská a měnová unie mohla poskytovat rámec pro více pracovních míst a růst a aby bylo možné vyhnout se jejímu rozpadu, ekonomiky členských zemí musely před zavedením jednotné měny dosáhnout 1 Jedna měna pro jednu Evropu: Cesta k euru [online]. 2007 [cit. 2014-02-21]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/publication6730_cs.pdf 11

vysokého stupně konvergence. Proto byla ve Smlouvě o Evropské unii stanovena maastrichtská kritéria konvergence, která musí členské státy splnit, aby mohly zavést euro. 2 V roce 1992 byl vypracován třístupňový plán v textu Maastrichtské dohody, dohromady s ekonomickými konvergenčními kritérii stanovenými pro přijetí společné měny. Ve třech dokumentech jsou stanovena kritéria pro členství v Evropské unii a kritéria pro přijetí eura. Na začátku listopadu 1993 vstupuje Maastrichtská smlouva v platnost poté, co ji podepsalo všech 12 členských států. Druhá etapa datuje svůj počátek ke dni 1. ledna 1994 a končila roku 1998. Tato etapa měla za úkol založit Evropský měnový institut k utužení spolupráce centrálních bank a přípravě pro Evropský systém centrálních bank (ESCB). Připravit přechod na euro. Formulovat budoucí systém vedení eurozóny. Docílit hospodářské konvergence mezi členskými zeměmi. V roce 1994 byl ve Frankfurtu zřízen Evropský měnový institut (EMI). EMI jakožto předchůdce ECB, začal koordinovat měnovou politiku mezi národními centrálními bankami, na kterých byla Maastrichtskou smlouvou vyžadována nezávislost, a zároveň pracoval na detailech jednotné měny. V roce 1995 na svém zasedání v Madridu se Evropská rada dohodla na detailech budoucí měny i na názvu nové měny EURO. Dále Rada vytvořila scénář, který měl začít 1. ledna 1999 a jehož obsahem byl přechod na jednotnou měnu. V roce 1996 přišel EMI s vítěznými grafickými návrhy eurobankovek. Krátce na to představil i mince, které měly společnou evropskou stranu, vybranou veřejností a schválenou na zasedání Rady v roce 1997 v Amsterdamu. Dále pak národní stranu mince, jejíž grafický návrh si každá účastnická země vybrala jednotlivě. V roce 1997 zasedání Evropské rady v Amsterdamu schválilo pravidla paktu stability a růstu, který má za cíl zajistit rozpočtovou kázeň v rámci HMU. Evropská komise získala klíčovou odpovědnost za monitorování a dodržování Paktu. 3 Na témže summitu byl vytvořen ERM II, který zavedl navázání měn na euro místo na ECU. V květnu roku 1998 splnilo 13 členských zemí kritéria konvergence a vytvořilo tak první vlnu zemí, které přijaly euro jako svou jednotnou měnu. Dánsko a Spojené království se 2 Jedna měna pro jednu Evropu: Cesta k euru [online]. 2007 [cit. 2014-02-21]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/publication6730_cs.pdf 3 Jedna měna pro jednu Evropu: Cesta k euru [online]. 2007 [cit. 2014-02-21]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/publication6730_cs.pdf 12

rozhodly třetí etapy HMU nezúčastnit, zatímco Řecko a Švédsko nesplnily všechna kritéria. 4 V tomto roce byly založeny Evropská centrální banka a Evropský systém centrálních bank, které nahradily EMI. Třetí etapa byla zahájena 1. ledna 1999. Úkolem v této etapě bylo stanovit definitivní směnné kurzy a připravit přechod na euro. Dále zavedení závazných rozpočtových pravidel v členských zemích. V lednu roku 1999 bylo přijato euro a tzv. Eurosystém, který se skládá z ECB a národních centrálních bank (NCB) členských zemí eurozóny. Eurosystém se ujal odpovědnosti za měnovou politiku v nové eurozóně. Evropská centrální banka začala provádět společnou měnovou politiku. V roce 2000 bylo Radou rozhodnuto, že ze strany Řecka byly splněny potřebné podmínky pro přijetí jednotné měny. V roce 2001 se Řecko stalo členem eurozóny. V lednu roku 2002 byla uzavřena první vlna přechodu na euro uvedením eurobankovek a mincí a zároveň byly staženy národní bankovky a mince z oběhu. Tabulka č. 1: Společná měna Euro Euro používají tyto členské státy EU Belgie, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Lotyšsko, Lucembursko, Malta. Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko a Španělsko Euro nepoužívají tyto členské státy EU Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Chorvatsko, Litva, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Spojené království a Švédsko. Zdroj: Europa 5 (vlastní zpracování) 4 Jedna měna pro jednu Evropu: Cesta k euru [online]. 2007 [cit. 2014-02-21]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/publication6730_cs.pdf 13

1.1.2 Pravidla, instituce a cíle hospodářské a měnové politiky Maastrichtská kritéria konvergence byla vytvořena, aby zajistila, že ekonomika členského státu bude dostatečně připravena na přijetí jednotné měny. 6 Každý členský stát, který chce vstoupit do Evropské měnové unie a přijmout euro musí splnit Maastrichtská konvergenční kritéria. Mezi kritéria patří: Cenová stabilita - členské státy musí prokázat trvale udržitelnou cenovou stabilitu. Rada dohlíží na průběh plnění tohoto kritéria ověřováním míry inflace po dobu jednoho roku. Tu pak porovnává s mírou inflace tří členských států, které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledků. Nepřesáhne-li míra inflace v kandidátském členském státě míru inflace v těchto třech nejlepších státech o více než 1,5 %, pak je kritérium cenové stability splněno. Stabilita devizového kurzu kandidátská země by se měla účastnit ERM II nejméně dva roky před vstupem do měnové unie a po tuto dobu by nemělo dojít k devalvaci. Konvergence dlouhodobých úrokových sazeb dlouhodobé úrokové sazby jsou vypočteny na základě půjček členských států - tj. jimi vydané dluhopisy nebo obdobné instrumenty. Dlouhodobá úroková sazba členského státu vztahující se na zavedení eura se pak porovnává s referenční hodnotou. Tato referenční hodnota se získává výpočtem průměru dlouhodobých úrokových sazeb ve třech členských státech EU, které dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků. Za účelem splnění tohoto kritéria, úroková sazba z kandidátského členského státu nesmí překročit referenční hodnotu o více než 2 %. Veřejné finance - podíl veřejného dluhu na HDP nesmí překročit 60 %. A podíl deficitu státního rozpočtu na HDP musí být menší než 3 %. 7 Pro členské státy nesplňující konvergenční kritéria existuje výjimka ze třetí fáze hospodářské a měnové unie. A to, že o těchto státech bude sepsána alespoň každé dva roky konvergenční 5 Europa.eu: Euro [online]. 2002, 2013 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://europa.eu/about-eu/basicinformation/money/euro/index_cs.htm 6 Jedna měna pro jednu Evropu: Cesta k euru [online]. 2007 [cit. 2014-02-21]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/publication6730_cs.pdf 7 Economic and monetary affairs: convergence criteria [online]. 2010 [cit. 2014-02-21]. Dostupné z: http://europa.eu/legislation_summaries/economic_and_monetary_affairs/institutional_and_economic_framework /ec0013_en.htm 14

zpráva ze strany Evropské unie a Evropské centrální banky. Tam bude hodnoceno, jakého pokroku členský stát dosáhl ve vztahu ke konvergenčním kritériím. Instituce Hospodářské a měnové unie Instituce první etapy HMU (1990 1993) Během první etapy HMU nebyly zavedeny žádné měnové instituce. Instituce druhé etapy HMU (1994 1999) Evropský měnový institut (EMI) Založení EMI je datováno k počátku druhé etapy HMU. EMI nebyl součástí dění v měnové politice, která setrvala v pravomoci vnitrostátních orgánů. Nejdůležitější úkoly při realizaci druhé etapy HMU bylo zejména posílení spolupráce mezi národními centrálními bankami a koordinace měnových politik členských států s vizí zajistit cenovou stabilitu. EMI připravil půdu pro ECB a po jeho založení byl rozpuštěn v souladu s čl. 123 odst. 2 Smlouvy o ES. Měnový výbor Členové toho výboru byli jmenováni Komisí a členskými státy. Byl založen na pomoc při koordinaci politik členských států v rozsahu důležitém pro běh vnitřního trhu a sloužil pouze jako poradní. Po jeho rozpuštění na začátku třetí etapy byl nahrazen Hospodářským a finančním výborem. Instituce ve třetí etapě (počínaje dnem 1. ledna 1999) Evropská centrální banka (ECB) ECB sídlí ve Frankfurtu na Mohanem a byla založena 1. června roku 1998. Je řízena orgány, které jsou zcela nezávislé jak na orgánech Unie, tak i na orgánech jednotlivých států. (více o ECB v 2. kapitole) Evropský systém centrálních bank (ESCB) a Eurosystém ESCB je tvořena Evropskou centrální bankou a národními centrálními bankami všech členských států EU a řídí jej rozhodovací orgány ECB. Eurosystém je složen z ECB a národních centrálních bank členských států, které jsou členy eurozóny. 15

Hlavním cílem ESCB je pečovat o cenovou stabilitu. Dále pak bez ohrožení cíle cenové stability podporovat obecné hospodářské politiky ve Společenství mířícího k uskutečnění cílů Unie. Základními úkoly, které plní ESCB, jsou: vymezování a provádění měnové politiky Unie; realizace devizových operací v souladu s článkem 219 Smlouvy o fungování EU; držení a správa oficiální devizové rezervy členských států; podpora plynulého běhu platebních systémů; vede k řádnému plnění opatření, která schvalují příslušné orgány v oboru dohledu nad úvěrovými institucemi a stability finančního systému Hospodářský a finanční výbor Maximální počet členů Hospodářského a finančního výboru je šest. Z toho jednu třetinu jmenují členské státy, druhou třetinu Komise a zbytek členů zvolí ECB; tento výbor má stejné povinnosti jako Měnový výbor, který ke dni 1. ledna 1999 předal svou úlohu právě Hospodářskému a finančnímu výboru. Jeden významný rozdíl zde ovšem je: odpovědnost za poskytování informací Komisi a Radě, jedná-li se o vývoj měnové situace, nese nyní ECB. Rada ve složení pro hospodářské a finanční věci (ECOFIN) ECOFIN je rozhodovacím orgánem na evropské úrovni a je tvořen shromážděním ministrů financí všech členských států EU. ECOFIN přijímá rozhodnutí týkající se politiky směnného kurzu eura vůči měnám mimo EU při zachování cíle cenové stability. To vše ovšem až po konzultaci s ECB. Euroskupina Euroskupina je novým názvem pro zasedání ministrů hospodářství a financí eurozóny, která byla zavedena v roce 1997 oproti původnímu názvu Euro-11. Ta je jakožto poradní a neformální orgán svolávána pravidelně k projednání veškerých záležitostí týkajících se bezproblémového fungování eurozóny a HMU. Na tato zasedání bývá přizvána Komise a v případě nutnosti i ECB. Dne 10. září 2004 se ve Scheveningenu konalo neformální zasedání rady ECOFIN, kde byl předsedou Euroskupiny zvolen předseda vlády a financí Lucemburska 16

Jean-Claude Juncker. Stal se tak prvním a stálým předsedou Euroskupiny s nástupem do funkce od 1. ledna 2005. Cíle hospodářské a měnové unie Budování jednotného trhu je zakončeno vytvořením HMU. Hospodářská politika se skládá ze tří prvků. Ze strany členských států musí být zajištěna koordinace jejich hospodářských politik a je potřeba zavést mnohostranný dohled nad touto koordinací a zároveň respektovat pravidla finanční a rozpočtové kázně. Cílem měnové politiky je zavedení jednotné měny euro, dosažení její stability udržováním stabilních cen a dodržováním pravidel tržní ekonomiky. Dále vybudování společného měnového systému ústředních bank, vymezení a provádění jednotné měnové a devizové politiky v celém měnovém prostoru a zásada otevřeného tržního hospodářství s volnou soutěží. 17

2. Centrální banka pro jednotnou evropskou měnu Evropská centrální banka byla založena 1. července 1998 (jako nástupce EMI, který zajistil hrubou přípravnou práci) společně s Evropským systémem centrálních bank (ESCB), jež je tvořen ECB a národními centrálními bankami všech členských zemí EU. Stabilita Eurosystému představuje zodpovědnost dvou rozhodovacích orgánů ECB: výkonného výboru (Executive Board) a řídící rady (Governing Council). 8 V čele výkonného výboru stojí prezident ECB, viceprezident a další čtyři členové, jejichž hlavním úkolem je vykonávat měnovou politiku ve shodě s pravidly a rozhodnutími formulovanými řídící radou a postoupení instrukcí národním centrálním bankám. Kromě toho zodpovídá za běžné obchodní aktivity ECB. Za formulaci jednotné měnové politiky a tvorbu pravidel pro její implementaci je zodpovědná řídící rada, kterou tvoří výkonný výbor a guvernéři centrálních bank zemí patřících do eurozóny. Každý člen rady disponuje jedním hlasem. Zasedání řídící rady má možnost zúčastnit se prezident rady EU i člen evropské komise, ovšem bez práva hlasování. Většinu rozhodnutí, a to i těch, která mění parametry měnové politiky, mohou schválit jen prostou většinou. Při stagnaci nynější situace, kdy se ne úplně všechny členské státy EU účastní na eurozóně, bude ESCB podřízen generální radě (General Council), jakožto třetímu rozhodovacímu orgánu. Členy generální rady jsou prezident a viceprezident ECB, dále pak guvernéři centrálních bank všech členských zemí EU. Země, které na svém území dosud nepřijaly euro za zákonné platidlo a jejichž centrální banky budou stále provádět národně orientovanou měnovou politiku, nebudou moci být součástí rozhodování vztahujících se k jednotné měnové politice eurozóny. Mají však možnost diskuse v oblasti obecných záležitostí měnové politiky a vztahů devizových kursů jejich národních měn k euro. 8 ZAHRADNÍK, Petr. Vstup do Evropské unie: přínosy a náklady konvergence. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2003, 364 s. ISBN 80-717-9472-4. 18

2.1 Poslání a úkoly ECB Prvořadým posláním systému centrálních bank je udržování hodnoty eura a zajištění cenové stability. Při plnění úloh, které jí byly svěřeny v oblasti centrálního bankovnictví, postupuje Evropská centrální banka aktivně a přitom se snaží dosáhnout nejvyšší úrovně profesionality, transparentnosti a důvěryhodnosti. Základními úkoly, které plní Eurosystém, jsou podle čl. 127 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie následující: Vymezení a provádění měnové politiky eurozóny, prvořadým cílem Evropského systému centrálních bank je udržovat cenovou stabilitu (čl. 127 odst. 2 Smlouvy o fungování EU). Jde o klíčové ustanovení kapitoly o měnové politice Smlouvy o fungování Evropské unie. Rada guvernérů Evropské centrální banky se snaží udržet inflaci ve střednědobém horizontu pod 2 %, nebo blízko této úrovni. V zájmu dosažení svého hlavního cíle Rada guvernérů zakládá svá rozhodnutí na dvou pilířích strategie měnové politiky a realizuje je pomocí svého operačního rámce. Provádění devizových operací, Eurosystém provádí devizové operace v souladu s čl. 127 odst. 2 Smlouvy o fungování EU. Mezi devizové operace patří: devizové intervence operace, jako je například prodej úrokových výnosů z devizových rezerv a obchodní transakce Držba a správa oficiálních devizových rezerv zemí eurozóny (správa portfolií), devizové rezervy ECB zajišťují, aby ECB měla v případě potřeby dostatečné množství likvidních prostředků pro provádění devizových operací. Tyto devizové rezervy byly vytvořeny převodem devizových rezerv z národních centrálních bank eurozóny, když byla 1. ledna 1999 zahájena třetí etapa Hospodářské a měnové unie. Cíle správy devizových rezerv ECB jsou v pořadí podle důležitosti: likvidita, bezpečnost, výnosnost. 19

Portfolia devizových rezerv ECB se skládají z amerických dolarů, japonských jenů, zlata a zvláštních práv čerpání. V průběhu času se složení devizových rezerv mění v důsledku změn tržní hodnoty investovaných aktiv i operací ECB s devizami a zlatem. Americké dolary a japonské jeny v rezervách ECB jsou aktivně spravovány ECB a vybranými národními centrálními bankami zemí eurozóny, které se chtějí na těchto operačních činnostech podílet. Národní centrální banky mají možnost své operační činnosti pro účely řízení devizových rezerv ECB sloučit s jinými národními centrálními bankami. Tabulka č. 2: Oficiální rezervní aktiva Stav ke konci prosince 2013 (údaje v milionech EUR) ECB 53,583 Eurosystém 542,372 Zdroj: ECB 9 (vlastní zpracování) Podpora plynulého fungování platebních systémů, statutárním úkolem Eurosystému je podporovat hladké fungování platebních a vypořádacích systémů (viz. čl. 127 odst. 2 Smlouvy o fungování EU a čl. 3 a 22 Statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky) Eurosystém svůj úkol plní pomocí následujících prostředků: poskytuje platební mechanismy a mechanismy pro vypořádání obchodů s cennými papíry, k nimž patří systém pro platby vysokých hodnot v eurech a také mechanismus umožňující přeshraniční využívání zajištění zavádí dohledovou politiku a příslušné standardy pro systémy plateb vysokých hodnot, platební systémy a nástroje pro detailové platby, zúčtovací systémy, systémy vypořádání obchodů s cennými papíry a některé třetí strany poskytující služby. Nad těmito infrastrukturami provádí také dohledovou činnost, přičemž hodnotí, jak dodržují stanovené politiky a standardy, a v případě potřeby dává podněty ke změnám stanovuje požadavky na kontinuitu provozu pro tržní infrastrukturu a koordinuje implementaci 9 ECB: International reserves [online]. 2014 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://www.ecb.europa.eu/stats/external/reserves/html/index.en.html 20

monitoruje a v případě potřeby zaujímá stanovisko k vývoji na trzích, k právním iniciativám, které se týkají dohledu nad infrastrukturami a opatřením pro platby, zúčtování a vypořádání obchodů s cennými papíry působí jako katalyzátor změn, který zvyšuje účinnost platebních systémů a v oblasti detailových plateb podporuje přechod na nástroje. Eurosystém se rovněž snaží o vytvoření efektivního trhu s cennými papíry tím, že prosazuje harmonizaci tržních standardů a usiluje o odstranění překážek integrace 10 K dalším úkolům ECB patří: Bankovky: právo povolovat vydávání bankovek v eurozóně má výhradně ECB. Statistika: k plnění úkolů kladených ESCB potřebuje ECB statické informace získané ve spolupráci s národními centrálními bankami od vnitrostátních orgánů nebo rovnou od hospodářských subjektů. Finanční stabilita a dohled: k hladkému průběhu politik uplatňovaných příslušnými orgány, souvisejícími s obezřetnostním dohledem nad úvěrovými institucemi a stabilitou finančního systému, přispívá právě Eurosystém. Mezinárodní a evropská spolupráce: Eurosystému byly zadány úkoly, v jejichž rámci musí ECB udržovat pracovní vztahy s příslušnými orgány, institucemi a fóry v rozsahu EU i na celosvětové úrovni. 10 The European Central Bank: Tasks [online]. 2003 [cit. 2014-02-14]. Dostupné z: http://www.ecb.europa.eu/ecb/tasks/html/index.en.html 21

2.2 Pakt stability a růstu a koordinace hospodářských politik Pakt stability a růstu (The Stability and Growth Pact) je rámec založený na pravidlech pro koordinaci národních fiskálních politik v Evropské unii. Byl založen k zajištění zdravých veřejných financí, které jsou založeny na principu, že hospodářské politiky jsou předmětem společného zájmu všech členských států. 11 SGP byl navržen bývalým německým ministrem financí Theo Waigelem a poté přijat v roce 1997. Jeho cílem je zajistit, aby členské státy eurozóny dodržovaly rozpočtovou disciplínu i po zavedení jednotné měny. SGP úzce souvisí s třetí fází hospodářské a měnové unie, která byla spuštěna 1. ledna 1999. Současné zásady: schodek veřejných financí nesmí překročit 3 % HDP, veřejný dluh musí být menší než 60 % HDP nebo se musí snižovat. Legislativní úprava SGP: Rezoluce Evropské Rady o SGP (Amsterodam, červen 1997), která vyjadřuje vzájemně odsouhlasený cíl zdravé rozpočtové pozice blízko vyrovnané, nebo v přebytku, což umožňuje členským státům v rámci normálních cyklických fluktuací udržovat deficity do 3 % HDP. Nařízení Rady č. 1466/97 o posílení dohledu nad rozpočtovými pozicemi a dohled nad hospodářskými politikami a jejich koordinace. Nařízení určuje pravidla o obsahu, předkládání, vyhodnocování a monitorování programů stability a konvergenčních programů. Nařízení Rady č. 1467/97 o urychlení a vyjasnění realizace procesu nadměrného deficitu, vyloženého v článku 104 Smlouvy o založení ES. 12 V březnu roku 2005 proběhla revize SGP, jejímž výsledkem byla novelizace příslušných nařízení Rady Evropské unie, a to především na popud dlouhodobého porušování pravidla 3 % deficitu státního rozpočtu ze strany Francie a Německa. Novelizace s sebou přinesla 11 European Commission: Stability and Growth Pact [online]. 2011, 2013 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/economy_finance/economic_governance/sgp/index_en.htm 12 Česká národní banka: Pakt růstu a stability [online]. 2003 [cit. 2014-02-14]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/mezinarodni_vztahy/cr_eu_integrace/eu_integrace_07.html 22

rozšíření okruhu výjimečných okolností, na které lze brát ohled při rozhodování o proceduře nadměrného schodku, a byly prodlouženy časové lhůty pro nápravná opatření. Hlavní body reformy SGP, které byly dohodnuty v březnu roku 2005: schodek veřejného dluhu 60 % HDP a základní limit rozpočtového schodku 3 % HDP zůstaly beze změn. je potřeba, aby země eurozóny a země EMR II, tedy země čekající na vstup do eurozóny, přistoupily ke snižování deficitů svých rozpočtů o 0,5 % ročně. země se mohou při zavádění strukturálních změn vyhnout plnění cílů, a to bez hrozby sankcí. byla rozšířena definice negativního vývoje hospodářství umožňující schodkové hospodaření z dosavadního 2 % propadu HDP na libovolný pokles HDP nebo ztrátu výkonu hospodářství v období, kdy se růst HDP blíží nulovým hodnotám. při vyhodnocování struktury deficitů je potřeba zohlednit, zda daná země právě investovala velké sumy na rozvojovou pomoc či na výzkum, nebo jestli jen utrácela na sociálních dávkách. nově byla stanovena dvouletá doba na snížení schodku pod 3 % HDP namísto předchozího jednoho roku. Dvouletá doba poskytla zemím větší šanci vyhnout se sankcím a obhájit si veřejné manko. Což způsobilo eliminaci veškerých mechanismů zaručujících, že se země budou řídit cíli. Sankce byly jistou zárukou, aby se nevymkly kontrole rozpočtové deficity. Ovšem lidé ve Francii a Německu začali věřit v odvrácení narůstající hospodářské krize uvolněním veřejných prostředků. Vyšší veřejné výdaje opravdu mohou pomoci, ale jen v krátkém časovém horizontu. Proto by země, které přistoupily k vyšším rozpočtovým deficitům, tak měly učinit jen dočasně. Rozpočty by měly být po oživení vyrovnány. Sankce V případě, že země nepřijme v termínu určeném Radou opatření k nápravě a nesníží svůj deficit pod 3 % HDP, je vystavena sankcím. Sankce může být vnímána jako politická atomová bomba a je představována kaucí ve prospěch Komise. Vklad začíná na 0,2 % HDP a roste o 0,1 % nadměrného deficitu až k maximální částce 0,5 % HDP, dokud není nadměrný 23

deficit zcela odstraněn. Pokud nedojde k nápravě do dvou let, kauce nenávratně propadne, jinak je vrácena. 13 Koordinace hospodářských politik Jednotnou měnu a jednotný směnný kurz budou sdílet jen členské státy eurozóny, kdežto jiná hlediska hospodářské politiky budou i v budoucnosti řízena na vnitrostátní úrovni. Bude zapotřebí přísnější kontroly ze strany Společenství a koordinace hospodářských politik mezi členskými státy eurozóny, a to do stavu, kdy vnitrostátní ekonomický vývoj ovlivní měnové podmínky v eurozóně. Do koordinace hospodářských politik musí být zahrnuty všechny členské státy, včetně těch, které dosud do eurozóny nevstoupily, protože jsou všechny účastníky jednotného trhu, a mohou se též účastnit mechanismu směnných kurzů. Zvýšený dohled a koordinace by měly pokrývat tyto následující oblasti: makroekonomický vývoj v členských státech a vývoje směnného kurzu eura; pozice rozpočtů a rozpočtové politiky; strukturální politiky na trhu práce, zboží a služeb, stejně jako vývoj nákladů a cen. Koordinace musí dodržovat zásadu subsidiarity. Pro zajištění hladkého fungování hospodářské a měnové unie (EMU) by hlavní směry hospodářské politiky měly být konkrétnější, více zohledňovat specifika konkrétních členských států, měly by se více zaměřit na opatření ke zlepšení růstového potenciálu a vytváření pracovních míst. Členské státy by se měly zavázat ke komplexní a rychlé výměně informací o hospodářském vývoji a politických záměrech s přeshraničním dopadem, a to i v případě, že nedojde ke zhoršení rozpočtové situace. Rada by pak mohla více směřovat doporučení k řešení pro členské státy, jejichž ekonomické politiky nejsou v souladu s hlavními směry. 13 Česká národní banka: Pakt růstu a stability [online]. 2003 [cit. 2014-02-14]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/pakt-stability-a-rustu-5140.html 24

Ústřední a určující postavení z hlediska ekonomické koordinace a rozhodovacího procesu náleží Radě pro hospodářské a finanční věci. Vždy, když se řeší otázky společného zájmu, budou o nich jednat ministři všech členských států. Ministři členských států, které jsou zapojeny do eurozóny, se však mohou scházet i neformálně, aby mezi sebou diskutovali o otázkách spojených s jejich společnou konkrétní odpovědností za jednotnou měnu (tato formace ministrů se schází obvykle den před zasedáním Rady ECOFIN). Rada musí sledovat vývoj směnného kurzu eura, proto je důležité, aby si mohli vyměňovat názory a informace s Evropskou centrální bankou (ECB). Ve výjimečných případech pak může formulovat obecné pokyny pro kurzové politiky ve vztahu k měnám mimo ES. Tyto pokyny musí respektovat nezávislost ESCB a musí být v souladu s hlavním cílem Evropského systému centrálních bank (ESCB), kterým je udržovat cenovou stabilitu. 14 Evropský semestr pro koordinaci hospodářských politik Lepší koordinace politik může předejít rozdílům a přispět k zajištění konvergence a stability v EU jako celku i v jejích členských státech, to vše v rámci Unie tvořené vysoce integrovanými ekonomikami. Do roku 2010 existovaly postupy pro koordinaci hospodářských politik, které byly prosazovány nezávisle na sobě. Pro členské státy byla důležitá synchronizace harmonogramů těchto postupů s cílem tento proces usnadnit a lépe zharmonizovat cíle vnitrostátních rozpočtových politik a politik v oblasti růstu a zaměstnanosti a zároveň zohlednit cíle stanovené členskými státy jakožto Evropské unie. Kromě toho bylo nutno rozšířit sféru dohledu a koordinace na širší makroekonomické politiky. Na základě těchto argumentů členské státy EU zavedly v roce 2010 v rámci širší reformy správy ekonomických záležitostí evropský semestr. Poté v roce 2011 proběhla první etapa Evropského semestru. 14 Europa.eu: Economic and monetary affairs [online]. 4. 11. 2005 [cit. 2014-02-13]. Dostupné z: http://europa.eu/legislation_summaries/economic_and_monetary_affairs/index_cs.htm 25

Členské státy uvádějí v průběhu evropského semestru své rozpočtové a hospodářské politiky do shody s cíli a předpisy dohodnutými na úrovni EU. Touto metodou sleduje evropský semestr tyto cíle: zabezpečit zdravé veřejné finance; posílit hospodářský růst zabránit nadměrné makroekonomické nerovnováze v EU K evropskému semestru se vztahují tři okruhy koordinace hospodářských politik: strukturálních reforem s orientací na podporu růstu a zaměstnanosti ve shodě se strategií Evropa 2020; fiskálních politik za účelem zajistit udržitelnost veřejných financí ve shodě s SGP; eliminovat nadměrnou makroekonomickou nerovnováhu. 26

3. Řecko a jeho vstup do Evropské unie Řecko se členem Evropské unie stalo v roce 1981, členem eurozóny pak na počátku roku 2001, oficiální měnou země se stalo euro, které nahradilo řeckou drachmu. Rovněž je členem většiny mezinárodních organizací spadajících pod OSN. 3.1 Řecko jako právoplatný člen eurozóny Po uplynutí referenčního období (rok 1997) pro posouzení schopnosti Řecka vstoupit do HMU, mu byl dne 3. května 1998 na základě rozhodnutí Evropské komise přístup odepřen. V roce 1998 překročil deficit 3 % hranici a inflace dosáhla téměř dvojnásobku referenční hodnoty. Nebylo splněno ani kritérium úrokových sazeb. Jediné, co Řecko splnilo, bylo kritérium účasti v měnovém systému EMR II, a to navíc jen zčásti, protože v tomto systému by měla národní měna být minimálně po dobu dvou let (drachma jen od března roku 1998). Jelikož nebyla splněna kritéria hospodářské konvergence stanovená v Maastrichtské smlouvě, bylo rozhodnuto, že se Řecko nemůže přidat k první vlně zúčastněných států. Tabulka č. 3: Plnění konvergenčních kritérii Řeckem v roce 1997 Referenční hodnota Roční míra inflace (v %) Dlouhodobá úroková míra (v %) Stabilita kurzu Deficit veřejných financí (v %) Veřejný dluh (v % HDP) 2,4 7,2 Účast ERM 3 60 1997 5,2 9,8 Zdroj: ECB 15 (vlastní zpracování) od března 1998 4 108,7 O dva roky později, dne 9. března 2000, Řecko oficiálně podalo žádost o přezkoumání jeho situace ve světle kritérií konvergence. ECB zkoumala, do jaké míry Řecko splnilo podmínky nezbytné pro vstup do eurozóny, stanovené v článku 121 Smlouvy o ES, a poté 27. dubna 2000 uveřejnila konvergenční zprávu o způsobilosti Řecka. Rok 1999 byl referenčním 15 ECB: CONVERGENCE REPORT [online]. 1998 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://www.ecb.europa.eu/pub/pubbydate/1998/html/index.en.html 27

obdobím k posouzení řeckých schopností pro vstup do HMU. Oproti hodnocení z roku 1997, kdy Řecko nesplnilo jediné kriterium, představovaly výsledky zřetelný posun kupředu. Zkoumáním bylo zjištěno: průměrná míra řecké inflace v březnu roku 2000 dosáhla 2 %, což bylo nižší než referenční hodnota ve výši 2,4 %. v témže měsíci roku 2000 řecká dlouhodobá úroková míra činila 6,4 %, která byla nižší než referenční hodnota 7,2 %. Řecko se účastnilo evropského mechanismu směnných kurzů (ERM pak ERM II) po dobu nejméně dvou let (od března 1998), aniž by došlo k silným tlakům na měnu. pokud jde o veřejné finance, tak schodek veřejných financí v roce 1999 klesl pod referenční hodnotu 3 % na 1,6 % HDP. Zadlužení bylo vyhodnoceno jako dostatečně klesající k přijetí EURA i s poměrem veřejného dluhu k HDP 105,2 %, který je stále výrazně nad referenční hodnotou 60 %. 16 V reakci na to Rada EU a Evropská komise složena z hlav států a vlád vydala konvergenční zprávy, shodně konstatující řeckou způsobilost a splnění nezbytných podmínek pro vstup do HMU. Radě ECOFIN tedy doporučily jeho přijetí. Výrazným překročením jednoho z fiskálních kriterií a splněním ostatních, se dá řecká situace přirovnat k situaci v Itálii či Belgii, i když výsledek v Řecku byl dokonce o trochu lepší. Z tohoto pohledu neexistoval důvod použít na Řecko jiný metr. Při konečném rozhodnutí se Rada ECOFIN nevzdálila od předešlých doporučení a podpořila vstup Řecka do HMU. Dne 19. 6. 2000 byla Evropskou komisí schválena řecká žádost o účast ve společné měnové unii a Řecko se dnem 1. ledna 2001 stalo právoplatným členem eurozóny. Tou dobou však žádná z institucí nevěděla, že vše vyhodnocuje na základě falešných údajů. Poté, v září 2004, řecká vláda oznámila komisi, že na úkor vlastních dat z roku 2004 podstatně upravila rozpočtové deficity v letech 2000 2003. Po zjištění závažných pochybností o kvalitě a pravdivosti statických dat, byl Evropskou komisí nařízen fiskální audit. 16 ASSESSMENT OF GREECE S CONVERGENCE PRIOR TO ITS PARTICIPATION IN THE EURO AREA [online]. 2001, 2006 [cit. 2014-03-17]. Dostupné z: http://www.banquefrance.fr/fileadmin/user_upload/banque_de_france/eurosysteme_et_international/04_411examen_entree_ GRECE-GB.pdf 28

Na základě revize řeckého veřejného rozpočtu v letech 1997 až 2003 Eurostatem se ukázalo, že ze strany Řecka nikdy maastrichtská konvergenční kritéria naplněna nebyla. Řecké údaje byly v tomto období zfalšovány směrem dolů, a to více než o 3 %. Právě na základě těchto zjištěných nepravdivých statistických dat vstoupilo Řecko v roce 2001 do eurozóny. Tabulka č. 4: Údaje o deficitu veřejných financí v letech 1997 2003 (v %) Rok 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 Původní 4 2,5 1,8 2 1,4 1,4 1,7 Zrevidované 6,6 4,3 3,4 4,1 3,7 3,7 4,6 Zdroj: Eurostat 17 (vlastní zpracování) Tabulka č. 5: Údaje o zadlužení v letech 1997 2003 (v % HDP) Rok 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 Původní 108,2 105,8 105,2 106,1 106,6 104,6 102,6 Zrevidované 114 112,4 112,3 114 114,7 112,5 109,9 Zdroj: Eurostat 18 (vlastní zpracování) Dne 7. prosince 2004 se konalo zasedání v Bruselu, které bylo klíčové v této věci, a zabývalo se politickou zodpovědností Řecka za kauzu s nepravdivými daty. Hlavním viníkem byly Radou označeny řecké úřady za jejich přístup k poskytování důležitých údajů. Zároveň Řecko vyzvala, aby vyvodilo důsledky na národní úrovni. Rada též poukázala na částečnou spoluzodpovědnost institucí EU za jejich lhostejný přístup, že ani přes opakující se pochybnosti o pravdivosti řeckých dat odpovědné instituce nezrealizovaly žádnou systematickou kontrolu. Za předložení zmanipulovaných makroekonomických dat nakonec Řecko nedostalo ze strany EU fakticky žádné sankce. Jeho jednání nezahrnovalo ani žádné důsledky pro jeho členství v HMU. Rada i Komise se shodly, že řecká vláda byla nápomocna při řešení situace a právě ona celý problém zveřejnila. 17 Eurostat: REPORT BY EUROSTAT ON THE REVISION OF THE GREEK GOVERNMENT DEFICIT AND DEBT FIGURES [online]. 2004 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ity_public/greece/en/greece-en.pdf 18 Tamtéž 29

I když nakonec nedošlo k možné žalobě za porušení Smlouvy o ES, Řecko ztratilo důvěryhodnost a bylo morálně odsouzeno. 3.2 Ekonomická situace Řecka před krizí Oficiální název státu je Elliniki Dimokratia neboli Řecká republika. Na území o rozloze 131.990 km žije cca 10.787.960 obyvatel o hustotě 81,75 obyvatel na km 2. Podíl ekonomicky činného obyvatelstva činí 4,932 mil. tedy 45,6 %. Oficiálním úředním jazykem je novořečtina, nejčastěji používanými cizími jazyky jsou angličtina a francouzština. Od roku 1975 je Řecko parlamentní republikou a v současnosti zastává úřad řeckého prezidenta Karolos Papoulias, který se ujal úřadu 12. března 2005. Pro Řecko je charakteristická silná levice, která je zastoupena v parlamentu. Významné postavení ve společnosti má řecká ortodoxní církev. Hlásí se k ní asi 97 % obyvatel. To znamená, že církev má značný vliv na vnitropolitické dění v zemi. Služby jsou nejsilnějším sektorem řecké ekonomiky (zahrnují necelých 80 % HDP) a nejvýznamnější roli v něm hrají služby spojené s cestovním ruchem. Ovšem v posledních letech se řecké příjmy z cestovního ruchu spíše snižovaly, a to zejména v souvislosti s celosvětovou finanční krizí a následnými dluhovými problémy Řecka. Významné postavení zastává v Řecku zemědělství, ačkoli jeho podíl na tvorbě HDP v posledních letech strmě klesal. Velmi důležitá je také námořní doprava (3,5 % HDP). Ve srovnání s jinými státy má Řecko nepříliš silné postavení v průmyslu (cca 13 % HDP), z důvodu hospodářské krize je v posledních letech v úpadku také stavebnictví (nyní cca 4 % HDP). Z hlediska zahraničního obchodu v Řecku dlouhodobě převyšuje import nad exportem, země je tedy čistým importérem. 19 19 BusinessInfo.cz: SOUHRNNÁ TERITORIÁLNÍ INFORMACE Řecko [online]. 2013 [cit. 2014-03-17]. Dostupné z: file:///c:/documents%20and%20settings/kuba/dokumenty/downloads/sti-recko-2013-10-16.pdf 30

Hrubý domácí produkt V letech 2000 až 2007 se mohla řecká ekonomika pyšnit průměrným růstem okolo 4 % HDP oproti průměru eurozóny kolem 2 % HDP. Ovšem, jen do té doby, než se plně projevily důsledky krize. HDP v té době rostlo hlavně díky velké expanzi domácí poptávky, zejména soukromé spotřeby a domácích investic. Dále pak přispěly k růstu HDP uvolněná fiskální politika a vysoký růst reálných mezd. Na expanzi je potřeba pohlížet s ohledem na vývoj schodků veřejných rozpočtů financovaných levnými úvěry po vstupu Řecka do eurozóny. Tabulka č. 6 a graf č. 1 zobrazuje růst reálného HDP v Řecku mezi lety 2000 2012. Z grafu je zřejmé, že před rokem 2006 byl průměr růstu HDP vysoký a od roku 2006 v důsledku finanční krize tempo růstu výrazně klesá. Špatný stav řecké ekonomiky jen umocnil jeho propad. I přes malé zlepšení v roce 2011 odborníci odhadovali, že Řecko zůstane pro další období v záporných hodnotách. Přesto podle nejnovějších informací z Eurostatu by měl řecký růst v roce 2014 dosahovat kladných hodnot (0,6 % HDP). 20 Tabulka č. 6: Míra růstu reálného HDP v letech 2000 2012 (v %) Míra růstu reálného HDP v letech 2000 2012 (v %) Rok 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 1011 2012 % 3,5 4,2 3,4 5,9 4,4 2,3 5,5 3,5-0,2-3,1-4,9-7,1-6,4 Zdroj: Eurostat 21 (vlastní zpracování) 20 Real GDP growt rate [online]. 2013 [cit. 2013-11-07]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/eurostat/home/ 21 Eurostat: Real GDP growth rate [online]. 2014 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugin=1&language=en&pcode=tec00115 31