Požární bezpečnost stavebních objektů 2010

Vysoká škola báňská Technická univerzita Ostrava Fakulta bezpečnostního inženýrství a Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství Sborník přednášek VIII. ročník konference Požární bezpečnost stavebních objektů 2010 pod záštitou generálního ředitele HZS ČR genmjr. Ing. Miroslava Štěpána 29. dubna 2010 Ostrava

Vysoká škola báňská Technická univerzita Ostrava Fakulta bezpečnostního inženýrství Lumírova 13 700 30 Ostrava - Výškovice Česká republika www.vsb.fbi.cz Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství se sídlem VŠB TU Ostrava Lumírova 13 700 30 Ostrava - Výškovice Česká republika www.spbi.cz Sborník přednášek z konference Bezpečnost stavebních objektů 2010 Odborní garanti konference: Ing. Petr Bebčák, Ph.D. Ing. Isabela Bradáčová, CSc. doc. Ing. Miroslava Netopilová, CSc. Editor: doc. Dr. Ing. Michail Šenovský Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství Nebyla provedena jazyková korektura Za věcnou správnost jednotlivých příspěvků odpovídají autoři ISBN: 978-80-7385-085-2

Obsah Vybavování objektů zařízením pro odvod kouře a tepla 1 Martin Bebčák Využití štěrbinových žlabů pro odvodnění tunelů z hlediska požární bezpečnosti 8 Jana Drgáčová, Petr Bebčák Zkoušení a certifikace aerosolových samočinných hasicích zařízení 21 Jaroslav Dufek Vybavování objektů elektrickou požární signalizací 31 Zdeněk Hošek Zajištění požární ochrany v provizorních stavebních objektech 48 Petr Kučera, Monika Štěpánková Protivýbuchová ochrana staveb 57 Daniel Makovička, Daniel Makovička Všeobecné požadavky na elektronické, automatizační a řídicí systémy budov; požadavky na elektrickou bezpečnost ČSN EN 50491-3 67 Miroslava Netopilová Nové technologie v aktivním hašení 73 Pavel Rybář Nové zkušenosti ze zkoušek vertikálního šíření plamene 75 Pavel Vaniš

Vybavování objektů zařízením pro odvod kouře a tepla Ing. Martin Bebčák K.B.K. fire, s.r.o. Rudná 1117/30a, 703 00 Ostrava Vítkovice bebcak@kbkfire.cz Abstrakt Cílem příspěvku je informovat čtenáře o aktuálním stavu předpisové základy v oblasti požárního větrání (zařízení pro odvod kouře a tepla) a to jak v oblasti legislativní, tak v oblasti změn v projekčních zásadách a postupech. Klíčová slova zařízení pro odvod kouře a tepla, požární větrání, návrhový požár, odvětrací klapka, požární ventilátor, kouř, teplo 1. Zařízení pro odvod kouře a tepla (ZOKT) 1.1. Zařízení pro přirozený odvod kouře a tepla Zařízení pro přirozený odvod kouře a tepla využívá fyzikálního principu vztlaku horkých plynů, vznikajících při požáru a vytváření komínového efektu. Vzduch o vyšší teplotě stoupá vzhůru na základě jeho nižší hustoty. Zařízení pro přirozený odvod kouře a tepla je obvykle řešeno prostřednictvím: odvětracích klapek (světlíky pro odvod kouře a tepla); bodové odvětrací klapky; odvětrací klapky integrovány do pásových obloukových světlíků; žaluziových klapek pro odvod kouře a tepla; otevíravých oken pro odvod kouře a tepla; výklopných segmentů v sedlových, pyramidových, shedových a jiných světlících; Takto navržené zařízení musí splňovat požadavky harmonizované normy ČSN EN 12 101-2: Zařízení pro usměrňování pohybu kouře a tepla část 2: Technické podmínky pro odtahové zařízení pro přirozený odvod kouře a tepla (duben 2004) a takto certifikované výrobky jsou označovány značkou shody CE. 1.2. Zařízení pro nucený odvod kouře a tepla Zařízení pro nucený odvod kouře a tepla využívá fyzikálního principu vytváření podtlaku v místnosti (kouřové sekci) prouděním odsávaného vzduchu, který je odsáván aktivním zařízením požárním ventilátorem. 1

Zařízení pro nucený odvod kouře a tepla je obvykle řešeno prostřednictvím: Axiálních požárních ventilátorů pro odvod kouře a tepla; Radiální požárních ventilátorů pro odvod kouře a tepla; Potrubních ventilátorů pro odvod kouře a tepla; A nezbytného příslušenství (potrubních tras, kouřových klapek, VZT elementů atd.). Takto navržené zařízení musí splňovat požadavky harmonizované normy ČSN EN 12 101-3: Zařízení pro usměrňování pohybu kouře a tepla část 3: Technické podmínky pro ventilátory pro nucený odvod kouře a tepla (květen 2003). Zařízení pro odvod kouře a tepla, ať již zařízení pro přirozený odvod kouře a tepla či zařízení pro nucený odvod kouře a tepla, musí být certifikováno v režimu NV č. 190/2002 Sb. Veškeré výrobky musí být označovány značkou shody CE (ES prohlášení, ES certifikát shody) a musí být certifikovány dle harmonizovaných norem ČSN EN 12 101-2 popř. ČSN EN 12 101-3. 1.3. Kouřové zábrany Další výrobky, které slouží v systému odvodu kouře a tepla pro zajištění funkčnosti celého systému jsou kouřové zábrany. Pro kouřové zábrany platí od února 2006 harmonizovaná evropská normy ČSN EN 12 101-1. Kouřové zábrany prioritně souží k zabránění průniku kouře mimo uvažovaný prostor kouřovou sekci, proto bývá v technické praxi běžné za kouřové zábrany uvažovat stavební konstrukce (ŽB vazníky, průvlaky, stěny). Nutno poznamenat, že pro to, aby stavební konstrukce byly schopny plnit funkci kouřové zábrany je nutno, aby byly utěsněny minimálně na požadavky stanovené v ČSN EN 12 101-1 Přílohy C. Za postačující se považuje parametr celistvosti E po požadovanou dobu funkčnosti kouřové zábrany a měly by být provedeny z druhů konstrukcí DP1 (materiály třídy reakce na oheň A1, popř. A2). Maximální tolerovatelná propustnost kouře pro kouřové zábrany je stanovena při přetlaku 25 Pa, teplotě 200 C do 25 m 3 h -1 m -2. Obecně lze konstatovat (i s ohledem na ČSN 73 0810), že maximální plocha otvorů (netěsností) v kouřové zábraně může být do 3 % celkové plochy kouřové zábrany (viz taktéž ČSN 73 0810). 2. Normy v oblasti požárního větrání (zařízení pro odvod kouře a tepla), které jsou harmonizované pro použití v ČR ČSN EN 12 101 - Část 1: Technické podmínky pro kouřové zábrany (2/2006); vydána taktéž změna A1 z 11/2006. ČSN EN 12 101 - Část 2: Technické podmínky pro odtahové zařízení pro přirozený odvod kouře a tepla (4/2004). ČSN EN 12 101 - Část 3: Technické podmínky pro ventilátory pro nucený odvod kouře a tepla (5/2003); vydána taktéž oprava 1 z 1/2006. 2

ČSN P CEN/TR 12101-4: Zařízení pro usměrňování pohybu kouře a tepla - Část 4: Instalování zařízení pro odvod kouře a tepla (4/2010). ČSN P CEN/TR 12101-5: Zařízení pro usměrňování pohybu kouře a tepla - Část 5: Směrnice k funkčním doporučením a výpočetním metodám pro větrací systémy odvodu kouře a tepla (3/2008). ČSN EN 12 101 - Část 6: Technické podmínky pro zařízení pracující na principu rozdílu tlaků Sestavy (2/2006). ČSN EN 12 101 - Část 10: Zásobování energií (5/2006); vydána taktéž oprava 1 z 9/2007. Mezi připravované normy řady ČSN EN 12 101 - patří: EN 12 101 - Část 7: Technické podmínky pro potrubí pro odvod kouře. EN 12 101 - Část 8: Technické podmínky pro kouřové klapky. EN 12 101 - Část 9: Technické podmínky pro ovládací panely a nouzové ovládací panely. Jako základní projekční předpisy v ČR je možno uvažovat následující: ČSN P CEN/TR 12101-4: Zařízení pro usměrňování pohybu kouře a tepla - Část 4: Instalování zařízení pro odvod kouře a tepla (4/2010). ČSN P CEN/TR 12101-5: Zařízení pro usměrňování pohybu kouře a tepla - Část 5: Směrnice k funkčním doporučením a výpočetním metodám pro větrací systémy odvodu kouře a tepla (3/2008). ČSN 73 0802: Požární bezpečnost staveb, Nevýrobní objekty, především příloha H Zásady pro navrhování požárního odvětrání stavebních objektů (5/2009). 3. Nový pohled na projekční zásady systémů požárního větrání (zařízení pro odvod kouře a tepla) Vzhledem k tomu, že od května roku 2009 je v platnosti nová kmenová norma ČSN 73 0802 Požární bezpečnost staveb, Nevýrobní objekty, a zároveň nabyly platnosti Směrnice k instalování a výpočetním metodám pro větrání systémy normy řady ČSN P CEN/TR 12 101 část 4 a část 5 došlo k podstatnému obratu v pohledu na projektování zařízení pro odvod kouře a tepla, samočinného odvětrávacího zařízení. Zcela přepracovaná příloha H normy ČSN 73 0802 řeší specifické požadavky na projektování a navrhování ZOKT pro podmínky v ČR. Příloha dává možnost navrhovateli použít buďto zjednodušený návrhový postup nebo stanoví podmínky pro použití podrobného výpočtu. V příloze se jednoznačně specifikuje výpočtový vztah pro množství uvolněného tepla sdíleného prouděním, který doznal zpřísnění oproti původním vztahů uvedených v Aktual Bulletinu č. 20 pro nevýrobní objekty a nově jsou stanoveny taxativní hodnoty pro objekty výrobního charakteru (podle skupiny provozu výrob a skladů). Dále jsou do výpočtu požárního odvětrání zařazeny korekční faktory různých druhů hasicích zařízení (stabilní, polostabilní, doplňkové hasicí zařízení a hasicí zařízení vysoké účinnosti). Stále jsou však terminologie a 3

značky jednotlivých veličin odlišné od projekčních zásad směrnic řady ČSN P CEN/TR 12 101. Zcela nový pohled na projektování a instalování zařízení pro odvod kouře a tepla vneslo přijetí směrnice ČSN P CEN/TR 12101-4 do kodexu českých norem. Tento předpis zcela nenavazuje na dříve vydanou ČSN P CEN/TR 12101-5 a způsobuje v návrhových normách řádné problémy. Například, provádíme-li výpočet zařízení pro přirozený odvod kouře a tepla dle přílohy H ČSN 73 0802, či dle postupů podle ČSN P CEN/TR 12101-5, včetně stanovování požadavků na přívodní otvory náhradního vzduchu, dojdeme v podstatě ke shodným výsledkům. Pokud však vezmeme v potaz pravidla stanovená v ČSN P CEN/TR 12101-4 dojdeme k závěru, že přívodní otvory mají mít plochu min. o 50 % větší než je aerodynamicky volná plocha odvodních otvorů v největší kouřové sekci. Je tedy otázkou, kterým postupem se při návrhu ZOKT řídit? Vzhledem k tomu, že výpočtové vztahy pro přirozené větrání, především pro stanovení aerodynamicky volné odtahové plochy, jsou založeny na fyzikálním principu hmotnostní rovnováhy mezi přívodem a odvodem vzduchu z daného prostoru (kouřové sekce), je dosti s podivem, že existují pravidla, která do těchto vztahů vloží jakýsi korekční faktor (50 %), kterým se dá říct, že dojde k porušení výpočetních postupů. 3.1. Zjednodušený postup výpočtu zařízení pro odvod kouře a tepla V následujících odstavcích je pro ilustraci popsán základní postup zjednodušeného výpočtu zařízení pro odvod kouře a tepla. A) Stanovení parametrů požáru návrhový požár Návrhovým požárem se pro projektování ZOKT rozumí předpokládaný pravděpodobný rozvoj a průběh požáru v požárním úseku, přičemž za rozhodující se bere průběh od dosažení tepelného výkon 1 kw do cca 10-15.minuty požáru (vyšší požadavky nemají pro návrh ZOKT reálné opodstatnění). Rozhodující je tedy množství uvolněného tepla sdíleného prouděním, které je závislé v zásadě na: - požárním zatížení v daném prostoru v kg/m 2 ; - době trvání návrhového požáru v sekundách; - vliv ostatních požárně bezpečnostních zařízení (např. stabilních hasicích zařízení). kde Q rychlost uvolňování tepla [W], t 2 6 t Q = 10. t α Výpočtový čas návrhového požáru [s], t α doba potřebná pro dosažení rychlosti uvolňování tepla 1 MW. Tento parametr t α a maximální rychlost uvolňování tepla RHR f je uveden v tabulce E.5 ČSN EN 1991-1-2 pro jednotlivé druhy provozu. RHR f je parametr, který (1) 4

vyjadřuje maximální rychlost uvolňování tepla z 1 m 2 požáru řízeného palivem. Tento parametr je v ČSN 73 0802 označován značkou k v a je možno jej vypočíst např. ze vztahu: 2000 0,5 k v = MW / s 0,5 (2) a. p ( ) Taktéž je možno hodnoty součinitele k v nalézt pro jednotlivé skupiny provozů v citované příloze H, ČSN 73 08002. B) Stanovení množství uvolněného kouře Při stanovení tohoto parametru je vycházeno ze vztahu dle ČSN P CEN/TR 12 101-5: 3 M 2 f = CePY kde M f hmotnostní průtok zplodin hoření [kg/s], C e součinitel [-], P obvod požáru [m], Y Výška přisávání čerstvého vzduchu. (3) Při tomto výpočtu je možno se pozastavit na hodnotami C e a P. Součinitel C e je možno stanovit např. z tohoto vztahu: kde A v půdorysná plocha řešené kouřové sekce, přičemž platí 0,17<C e <0,337, h s výška kouřové sekce [m]. Při stanovení obvodu požáru P je vycházeno z plochy požáru, popř. z rovnice: - pro nevýrobní objekty: kde Q 1 rychlost uvolňování tepla sdíleného prouděním [W], a n součinitel vyjadřující rychlost odhořívání z hlediska charakteru hořlavých látek, popř. způsobu jejich uložení [-], A f půdorysná plocha požáru [m 2 ]. Ce = 0,9 0,5 ( A. ) 0,3 v hs Q1. a A n f = 350 (4) (5) 5

- pro výrobní objekty kde Q 1 rychlost uvolňování tepla sdíleného prouděním [W], A f půdorysná plocha požáru [m 2 ], k v součinitel viz rovnice 2. C) Stanovení aerodynamicky volné odvodní plochy Při stanovení těchto výsledných hodnot je možno užít vztahů v ČSN P CEN/ TR12 101-5: M f TL Avtot Cv = 0,5 (7) 2 2 M f TlT 0 2ρ0 gdlθt0 2 ( Ai Ci ) kde A vtot geometricky volná plocha [m 2 ], C v výtokový součinitel [-], g gravitační zrychlení [m/s 2 ], A i geometrická plocha otvorů pro přívod vzduchu [m 2 ], C i výtokový součinitel přívodních otvorů [-]. Nebo je možno stanovit dle postupů v ČSN 73 0802, příloze H a to: nebo D) Stanovení dalších parametrů kouřových plynů Pro stanovení dalších parametrů, jakými jsou teploty kouřových plynů, polohy kouřové vrstvy, polohy neutrální roviny a v návaznosti na tyto parametry taktéž požadavky na přívod vzduchu, je možno uvažovat s běžnými fyzikálními vztahy toku tekutin, např.: Rychlost toku odváděných plynů: Af = Q1. kv 1/3 5/3 2/3 1/2 Avtot Cv = 0,027 Q1 ( Y + 0,026 Q1 ). hk proq1 < 0,02Q1 MAX 3/5 1/2 Avtot Cv = 0,0122 Q1. Y. hk proq1 0,02Q1 MAX V v v v = Avtot (6) (8) (9) (10) 6

kde A vtot geometricky volná plocha [m 2 ], v v rychlost toku odváděných plynů [m/s], V v objemové množství odváděných plynů [m 3 /s], či vztlaku horkých plynů z otvoru: v 2 v. ρ p =, 2 kde Δ p vztlak horkých plynů [Pa], v v rychlost toku odváděných plynů [m/s], ρ hustota horkých plyn [kg/m 3 ]. (11) 4. Závěr Na základě výše uvedeného je možno konstatovat, že ve vývoji projekčních metod, pokynů pro instalaci zařízení pro odvod kouře a tepla, se stále pokračuje a není proto možné brát problematiku požárního větrání a dimenzování zařízení pro odvod kouře a tepla za fixní a neměnnou. Stále se na trhu v ČR, ale i v okolních zemích vyskytují případy, kdy je problematika instalací, výpočtů a následné údržby systémů ZOKT, zlehčována a považována za problematiku jednoduchou a dávno zvládnutou a obor, který stále více a více podléhá vlivu obchodních zájmů i v souvislosti s globální finanční krizí. Cílem tohoto článku bylo seznámit s vývojem v oblasti požárního větrání a seznámit čtenáře se stávajícím stavem v této oblasti a pokusit se apelovat na obezřetnější přístup při navrhování zařízení pro odvod kouře a tepla, které může mít v případě nefunkčnosti, či ne zcela plné funkčnosti (např. v důsledku návrhových chyb) katastrofální důsledky na požární bezpečnost stavby. 7

Využití štěrbinových žlabů pro odvodnění tunelů z hlediska požární bezpečnosti Ing. Jana Drgáčová, Ph.D. Ing.Petr Bebčák, Ph.D. VŠB-Technická univerzita Ostrava, Fakulta bezpečnostního inženýrství Lumírova 13, 700 30 Ostrava - Výškovice jana.drgacova@vsb.cz, petr.bebcak@vsb.cz Abstrakt Příspěvek přináší informace o systému odvodnění v transevropských dálničních tunelech a kanalizačních protipožárních přepážkách, které jsou nedílnou součástí drenážního systému v tunelech pozemních komunikací a jejich zkoušení pro zvyšování bezpečnosti silničních tunelů. Abstract Contribution bring information about drainage system in transeuropean tunnel motorway and sewerage firewall, who are integral part drainage system in tunnel communication and their testing for higher fire safety in tunnels. Úvod V tunelech, v kterých je povolena přeprava nebezpečných nákladů, musí být provedeno odvodnění hořlavých a toxických kapalin pomocí řádně dimenzované kanalizace nebo jiných opatření umístěných v příčných profilech tunelu. Kanalizační systém má být navržen a udržován tak, aby zabránil rozšiřování hořlavých a toxických kapalin uvnitř tunelových trub nebo mezi nimi. [1] Pro řešení zabránění šíření požáru odvodňovacím systémem v tunelu bylo ve spolupráci s firmami CS Beton, s.r.o., K.B.K. fire s.r.o. a zkušebnou PAVUS a.s. AO 216 navrženo konstrukční opatření pro zabránění přenosu plamene odvodňovacím systémem tunelu a prověřena jeho funkčnost, snižující možnost rizika přenesení požáru odvodňovacím systémem. 1. Systém odvodnění vozovky tunelu Vodu stékající z povrchu vozovky tunelu a ostění (srážková voda, voda z čištění tunelu a vozovky) Vodu při hašení požáru Vyteklé kapaliny na vozovku tunelové trouby z poškozených nádrží nebo při haváriích vozidel Splaškové odpadní vody 8

Odvodnění se provádí zpravidla pomocí štěrbinových odvodňovacích žlabů, což jsou liniové konstrukční celky z předem vyrobených konstrukčních prvků s uzavřeným profilem a průběžnou nebo přerušovanou vtokovou štěrbinou v horní části žlabu, umožňující soustředění a odvádění povrchových vod podél celé své délky od odtoku, viz obr. 1, zároveň se může jednat o štěrbinový obrubníkový odvodňovací žlab. Obr. 1 Štěrbinový žlab Tyto štěrbinové žlaby jsou vyráběny jako žlaby typu I, dle ČSN EN 1433, tedy žlaby, které nevyžadují dalších úložných a podpěrných konstrukcí za účelem přenesení vertikálních a horizontálních zatížení během provozu. 2. Třídy odvodňovacích žlabů a skupiny míst k zabudování Odvodňovací žlaby se zařazují do tříd, které souvisí s místem jejich osazení. Různá místa osazení jsou rozdělena do skupin značených 1 až 6. Pro každou skupinu je v závorce uvedena doporučená třída odvodňovacích žlabů, která má být použita. Volba použití vhodné třídy je ponechána na projektantovi. Při pochybnostech se volí vyšší třída. [2] Skupiny míst k zabudování: Skupina 1 (nejméně třída A15) - Plochy určené výlučně pro pěší a cyklisty. Skupina 2 (nejméně třída B125) - Chodníky, pěší zóny a plochy obdobného charakteru (např. obytné zóny), plochy pro stání a parkování osobních automobilů i v patrech. Skupina 3 (nejméně třída C 250) - Pro odvodňovací žlaby umístěné v ploše odvodňovacích proužků pozemní komunikace u obrubníku (viz obr. 2), nepojížděné zpevněné krajnice a podobně. Štěrbinové odvodňovací žlaby jsou zařazeny do skupiny 3. Skupina 4 (nejméně třída D400) - Vozovky pozemních komunikací, zpevněné krajnice a parkovací plochy, které jsou přípustné pro všechny druhy silničních vozidel. Skupina 5 (nejméně třída E600) - Plochy, které jsou vystaveny vysokému zatížení kol, např. zařízení v přístavech a docích Skupina 6 (třída F900) - Plochy, které jsou vystaveny zvláště vysokému zatížení kol, např. provozní letištní plochy. 9

1 0,2 m 0,2 m 0,5 max. 0,5 max. 1 2 3 4 3 2 1 Obr. 2 Příčný řez místní komunikací se znázorněním některých skupin podle místa osazení odvodňovacích žlabů V tunelových stavbách jsou používány pro odvodnění štěrbinové žlaby, které jsou zařazeny do skupin a s třídou zatížení D400 a F900. [2] 3. Odvodňení tunelových těles Účinné odvodnění patří k nejdůležitějším předpokladům použitelnosti a trvanlivosti tunelových dopravních komunikací. Voda na jízdních plochách obtěžuje a zdržuje účastníky provozu. Vodní film, silný několik milimetrů, může způsobit již při nižších rychlostech obávaný aquaplaning. Srážková voda musí tedy být odvedena nejkratší cestou, přitékající voda z vedlejších ploch musí být před jízdními drahami jímána. Průběžné plošné odvodnění železobetonovými štěrbinovými žlaby řeší tento problém. Železobetonové štěrbinové žlaby odvodňují a odvádí nečistoty z dopravních ploch, např. dálnic, silnic I. a II. třídy, startovacích a stojánkových letištních ploch, tunelů, podjezdů, parkovišť, průmyslových ploch, přístavních zařízení, kontejnerových nádraží, tankovacích ploch apod. Použití železobetonových štěrbinových žlabů se doporučuje mezi jiným všude tam, kde stávající spády vozovek nevyhovují, např.: na vozovkách s malým podélným spádem a jednostranným příčným spádem - v zátočinách, údolích, vrcholcích, přechodových nebo vinoucích se drahách, přejezdech pruhu, na zářezových náspech, v ochranných vodárenských oblastech apod. Do tunelů jsou instalovány štěrbinové odvodňovací žlaby, které jsou, každých 50 metrů přerušeny kanalizační protipožární přepážkou. Tento mezikus pracující na sifonovém efektu, se vkládá do kanalizačního potrubí k zabránění přenosu požárů hořlavých kapalin v kanalizačním potrubí tunelového tělesa. Nutno zdůraznit, že se jedná o technické bezpečnostní opatření pro dopravní nehody malého rozsahu (např. kolize dvou osobních vozidel s následným požárem), v případě havárie rozsahu Mont Blanc jsou štěrbinové žlaby a kanalizační protipožární přepážky nedostačujícím a neúčinným technickým bezpečnostním opatřením. 10

4. Štěrbinové žlaby Jedná se o relativně nový, speciální prvek liniového odvodnění, který vhodným způsobem doplňuje sortiment prvků určených pro kvalitní odvedení povrchových vod ze zpevněných ploch. Svým průtočným profilem se řadí mezi prvky mikroštěrbinových trub a štěrbinových trub. Na stavbách dálničních tunelů, stejně tak i v tunelech již realizovaných dnes můžeme vidět využití systému odvodnění pomocí štěrbinových žlabů např. tunel Valík viz. obr. 3, Panenská, Libouchec, Klimkovice, tunely pražské radiály, Husovický tunel, Pisárecký tunel apod. Obr. 3 Odvodňovací žlaby v tunelu Valík Štěrbinové žlaby jsou v tunelech průběžné po celé jeho délce a kapacitně jsou navrhovány na odvod oplachové (údržba tunelů) a požární vody (v případě požáru). Z počátku se v tunelech využívalo štěrbinových žlabů profilů I (viz obr. 4), jako na všech dopravních stavbách. Tento profil o rozměrech 45x50x400 cm je pro účely odvodnění tunelových prostor zbytečně předimenzován a navíc bylo nutno zvažovat hlubší založení klenby tunelu, na který je štěrbinový žlab osazován. Firma CS-BETON s.r.o. vyvinula nový prvek odvodnění a to štěrbinovou troubu profilu T (tzv. tlamový profil) v provedení s obrubníkem 12 cm a průběžnou nebo přerušovanou nátokovou štěrbinou (viz obr. 5). Tento prvek o rozměrech 38x31x400 cm je kapacitně dostačující a proti výše zmiňovanému profilu I je o 20 cm nižší. Navíc díky tlamovému profilu má při vyšších průtocích samočisticí funkci. 3 % 3 % 3 % 3 % 3 % 3 % 3 % 3 % 3 % 500 500 570 620 70 120 150 120 150 650 620 650 450 450 450 450 450 450 450 TYP I-0 TYP I-1 TYP I-2 TYP I-3 TYP I-4 TYP I-5 TYP I-6 Obr. 4 Štěrbinový odtokový žlab - profily I 11

350 350 120 344 3 % 3 % 3 % 3 % 3 % 300 300 420 380 380 380 TYP T-0 TYP T-1 TYP T-2 Obr. 5 Štěrbinový odvodňovací žlab - profil T Navrhování rozměrů štěrbinových žlabů Všeobecně musí být h minimálně rovno b. Jmenovitá světlost odtokových otvorů a spojovacích prvků nesmí být všeobecně menší než DN 100. viz obr. 6. 150 3 % 650 b h 450 Obr. 6 Návrh rozměrů průtočného profilu štěrbinového žlabu Mezery a štěrbiny musí mít takový tvar, aby zkušební těleso o rozměrech 170x170x20 mm nebylo možno do štěrbiny (mezery) zasunout. [3] Dimenzování štěrbinových žlabů Jedná se o čtyřmetrové trouby s metrovými doplňky a jsou dimenzovány tak, aby při požáru odvedly 40 l/s vody po dobu 2 hodin. Průtokovou kapacitu žlabů ovlivňují následující faktory: profil T - tlamový, I profil průtočná plocha S [m 2 ] omočený obvod O [m] sklon dna i o [%] hydraulický poloměr R [m] (2) S R = O výška průtočného profilu H [m] šířka v hladině B [m] střední hloubka průřezu y [m] (3) S y = B (2) (3) 12

Manningovo číslo C (4) 1 C 1/6 =. R n manningův součinitel drsnosti n (pro betonové potrubí 0,014) rychlost proudění kapaliny v [m/s] (5) (4) průtok průřezem Q [l/s] (6) v = C. R. i0 Q = v. S (5) (6) V následujících grafech jsou znázorněny hodnoty při posouzení kapacity žlabu, při průtoku celým profilem, v závislosti na sklonu dna. V tunelových tělesech je maximální přípustný sklon od 3 do 5 %. Závislosti průtoku průřezem Q na výšce průtočného profilu H pro profil I a T je uvedena na následujících grafech. Graf 1 Závislost průtoku profilem Q na výšce průtočného profilu H pro štěrbinový žlab profilu I Graf 2 Závislost průtoku profilem Q na výšce průtočného profilu H pro štěrbinový žlab profilu T 13

R 200 5. Požární uzávěr kanalizační protipožární přepážka Velkou roli při návrhu a projektování tunelů pozemních komunikací hraje také požární bezpečnost, která ovlivňuje jednotlivé stavební celky. V oblasti odvodnění jsou tunely děleny do odvodˇnovacích sekcí, na jejichž hranicích se musí zamezit případnému šíření požárů pomocí kanalizačních protipožárních přepážek ve vzdálenosti cca 50 60 m Firma CS-BETON s. r. o. ve spolupráci s projektovými ústavy vyvinula doplňkový prvek ke štěrbinovým žlabům požární uzávěr kanalizační protipožární přepážku obr. 7-8. Obr. 7 Požární uzávěr - kanalizační protipožární přepážka 261 995 473 LITINOVÝ RÁM S OCELOVOU DESKOU 261 LITINOVÝ RÁM 370 S OCELOVOU DESKOU 20 185 185 20 3 % 3 % 600 311 372 311 995 160 120 300 95 756 129 600 290 310 R 90 115 100 120 100 395 22 120 83 600 105 200 105 410 Obr. 8 Řez požárním uzávěrem - kanalizační protipožární přepážkou Systém odvodnění tunelu s využitím požárního uzávěru kanalizační protipožární přepážky, je dobře patrný z následujícího obr. 9. 14

Příčný řez Podélný řez 1 5 6 9 8 7 2 Požární úsek cca 50 m 3 Bezpečnostní šterbinová trouba 10 4 Požární úsek cca 50 m Bezpečnostní šterbinová trouba 1 2 3 4 5 Nátoková štěrbina Segmenty odvodnění trativodu Bezpečnostní štěrbinová trouba Další segmenty trativodu Nátoková část štěrbinové trouby uzavřený prostor 6 7 8 9 10 Plný ocelový dekl plynotěsný Protipožární přepážka Protékající kapalina Výtoková část štěrbinové trouby Sifonová část Obr. 9 Systém odvodnění tunelu s využitím požárního uzávěru kanalizační protipožární přepážky Na obr. 9 je vidět sestava štěrbinových žlabů s částečně zatopeným průtočným profilem. Po 50 m je mezi štěrbinové trouby vložen požární uzávěr kanalizační protipožární přepážka s nornou stěnou. Před nornou stěnou, kam dotéká hořící směs, je z vrchu plynotěsným víkem uzavřený prostor, kde vlivem nedostatku vzduchu dochází k uhašení. Směs vody a ropných látek, která už nehoří, pak vlivem proudění pokračuje pod nornou stěnou a po opuštění požárního uzávěru kanalizační protipožární přepážky vtéká do dalších odvodňovacích sekcí. Prostor norné stěny a zhášecího prostoru vidíme na obr. 13 při pohledu shora. Výhodou tohoto systému odvodnění je, že investor nepotřebuje žádnou souběžnou kanalizaci, do které by jinak musel po 50 m zhašené vody svádět. Tím značně ušetří a v případě revizí má mnohem snazší přístup k celému systému odvodnění než v případě použití středové kanalizace. Obr. 10 Prostor norné stěny a zhášecího prostoru - pohled shora 15

6. Funkčnost požárního uzávěru kanalizační protipožární přepážky Funkčnost požárního uzávěru kanalizační protipožární přepážky je založena na sifonovém efektu, který je založen na skutečnosti vytvoření vodního uzávěru a je splněna, pokud při zkoušce nedojde k přenesení požáru přes tento uzávěr. Funkční schopnost, tedy zabránění přenosu požáru v kanalizaci hořlavými kapalinami pomocí požárního uzávěru kanalizační protipožární přepážky (sifonu), byla stanovena pro železobetonovou kanalizační protipožární přepážku, která se vkládá do kanalizačního potrubí z důvodu zabránění možnosti přenosu hořlavých kapalin v kanalizaci. Požární uzávěr kanalizační protipožární přepážka Požární uzávěr kanalizační protipožární přepážka je provedena z železobetonové masivní konstrukce betonu třídy C40/50xF4 a z betonářské výztuže třídy 10 505. Vzhledem k tomu, že krytí ocelové výztuže v pohledové části kanalizační protipožární přepážky je větší než 50 mm, je možno konstatovat, že v průběhu požáru nedojde k porušení celistvosti tohoto požárního uzávěru kanalizační protipožární přepážky a tato přepážka zůstane po dobu požáru funkční. Tato skutečnost byla prověřena experimentální zkouškou. Funkčnost kanalizační protipožární přepážky je založena na sifonovém efektu, tedy na skutečnosti vytvoření vodního uzávěru s protipožární přepážkou která zabrání přenesení požáru v kanalizaci. Vlastní přepážka v sifonu je vyrobena z ocelového plechu tloušťky 10 mm a je zasunuta do drážky v betonovém tělese viz obr. 11. [4] Obr. 11 Požární uzávěr - kanalizační protipožární přepážka - pohled shora Spoj v drážce je vyplněn z obou stran těsnícím tmelem PROMASEAL (PROMAT). Vlastní sifon je shora zakryt ocelovým poklopem z plechu tloušťky 24 mm, upevněn dvěma šrouby a utěsněn tmelem PROMASEAL (PROMAT). 16

Zkušební sestava byla složena ze dvou kusů štěrbinových trub (T-profil, I-profil) s obrubníkem o celkové délce 4 m, mezi které se vkládá jeden kus protipožární přepážky o délce 1 m. Jednotlivé kusy byly mezi sebou spojeny systémem pero drážka s vloženým pryžovým těsněním a tmelem viz obr. 12. Obr. 12 Spoj štěrbinových odvodňovacích žlabů - pero-drážka Montáž zkušební sestavy pro stanovení a ověření funkční schopnosti požárního uzávěru kanalizační protipožární přepážky, provedl na místě výrobce firma CS BETON s.r.o. Velké Žernoseky. Ověření funkčních schopností požárního uzávěru kanalizační protipožární přepážky Funkčnost požárního uzávěru kanalizační protipožární přepážky se zkouší ve venkovním prostředí v sestavě odpovídající skutečným podmínkám instalace na stavbě. V rámci experimentu byla zkoušena varianta pool fire. Uspořádání zkušebního vzorku musí odpovídat instalaci v praxi a zpravidla se instaluje v maximálním sklonu povoleném pro instalaci požárního uzávěru. Vlastní instalace kanalizačního potrubí a požárního uzávěru kanalizační protipožární přepážky se provádí na podpěrné konstrukce, zajišťující stabilitu zkušebního vzorku viz obr. 13. Obr. 13 Sestava zkušebního vzorku Funkce požárního uzávěru kanalizační protipožární přepážky se provádí v sestavě 1:1, která je běžně používána v technické praxi., která je složena ze dvou kusů kanalizačního potrubí o délce minimálně 2 000 mm, které je zasunuto, dle montážního předpisu výrobce, do požárního uzávěru kanalizační protipožární 17

přepážky, je utěsněno tmelem odolávajícím působení teplotám zkušebního požáru a zamezuje úniku zkoušených kapalin. Provedení zkoušky Po ustavení zkušební sestavy viz obr. 15 se pod výpusť kanalizačního potrubí umístí záchytná vana pro zachycení zkušební kapaliny viz obr. 14. Obr. 14 Záchytná vana pro zachycení kapaliny Obr. 15 Sestavený zkušební vzorek Před zahájením zkoušky se provede zavodnění celého zkušebního vzorku vodou a prověří se těsnost všech spojů zkoušené sestavy. Obr. 16 Profil T Obr. 17 profil I 18

Obr. 18 Víko požárního uzávěru - protipožární kanalizační přepážka po zkoušce Obr. 19 Zkušební sestava po zkoušce Na obr. 16-19, jsou znázorněny detaily provedených experomentálních zkoušek. Vyhodnocení zkoušky a sledované parametry Celistvost a těsnost zkušební sestavy - po každém zkušebním postupu, se provede kontrola, zda nedošlo k poškození zkušební sestavy. Kontroluje se zejména celistvost a těsnost zkušební sestavy. Průtok vody zkušební sestavou - Měření průtoku vody zkušební sestavou je měřeno průtokoměrem. Doba zkoušky t [s] - je doba, po kterou docházelo k hoření ve zkušební sestavě, aniž došlo k rozšíření hoření za požární uzávěr kanalizační protipožární přepážku. Množství hořlavé kapaliny V [l] dodané do zkušební sestavy. Funkčnost požárního uzávěru kanalizační protipožární přepážky - vyhodnocení zda v průběhu zkoušky došlo k rozšíření požáru za požární uzávěr. Přímá aplikace výsledků zkoušky - výsledky zkoušky je možno aplikovat na kanalizační systémy stejné konstrukce a průměru jako zkoušené, za předpokladu, že spád v [%] kanalizace je menší než spád [%] zkoušený. Závěr Kanalizační systém musí být navržen a udržován tak, aby zabránil rozšiřování zápalných, hořlavých a toxických kapalin uvnitř tunelových trub nebo mezi nimi. V tunelech, ve kterých je povolena přeprava nebezpečných nákladů, musí být provedeno odvedení hořlavých a toxických kapalin pomocí řádně dimenzované kanalizace nebo jiných opatření umístěných v příčných profilech tunelu. Pro odvodnění tunelů lze doporučit, na základě experimentálních zkoušek, žlab profilu T. 19

Jestliže u stávajících tunelů není možné výše uvedený požadavek na odvedení hořlavých a toxických kapalin pomocí řádně dimenzované kanalizace nebo jiných opatření umístěných v příčných profilech tunelu splnit nebo může být splněn jen za nepřiměřených nákladů, je to třeba vzít úvahu při rozhodování, zda na základě analýzy rizik povolit přepravu nebezpečných věcí, což ovlivňuje také kategorizaci tunelů dle ADR. Seznam použité literatury [1] Technologické vybavení tunelů na pozemních komunikacích, TP98, Eltodo EG, Praha, 2006 [2] ČSN EN 1433 Odvodňovací žlábky pro dopravní a pěší plochy Klasifikace, konstrukční zásady, zkoušení, označování a hodnocení shody, Praha: Český normalizační institut, 2003 [3] Štěkl, J.: Regionální rozložení technického potenciálu větrné energie na území ČR.Sborník konference ČK CIRED 2007, CIRED: Tábor 2007 dostupné z http:// www.litovany.ic.cz/index_soubory/down/s4_01.pdf [4] Bebčák, P.: Zkušební předpis ZP 2/2008 Pro stanovení funkční schopnosti požárního uzávěru kanalizační protipožární přepážky v kanalizačním potrubí, K.B.K. fire s.r.o., Ostrava 2008 20

Zkoušení a certifikace aerosolových samočinných hasicích zařízení Ing. Jaroslav Dufek PAVUS, a.s., AO 216, NB 1391 Prosecká 412/74, 190 00 Praha 9 - Prosek dufek@pavus.cz Cílem příspěvku je informovat o nových normativních dokumentech, které byly vytvořeny pracovní skupinou v CEN/TC 191 a to ČSN P CEN/TR 15276-1 Stabilní hasicí zařízení Aerosolová hasicí zařízení Část 1: Požadavky a zkušební metody pro komponenty, a ČSN P CEN/TR 15276-2 Stabilní hasicí zařízení Aerosolová hasicí zařízení Část 2: Navrhování, instalace a údržba. Zavedení těchto dokumentů do soustavy českých technických norem přináší pravidla pro uvádění daných výrobků na trh ve smyslu zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů a také pravidla pro zabudování těchto výrobků vyhrazených druhů požárně bezpečnostních zařízení - do staveb v ČR. Zavedením výše uvedených CEN/TR (Technické zprávy Evropského výboru pro normalizaci) do soustavy českých technických norem jsou v podstatě dokončeny normalizační úkoly řešící stabilní hasicí zařízení v dělení podle druhů používaných hasiv. Aerosolová hasicí zařízení se tímto zařadila mezi systémy, pro které již existují normové technické požadavky a to jak na jednotlivé komponenty, tak na kompletní systém, včetně standardizovaných zkušebních postupů. V ČSN 73 0810, v kapitole 11 je pro tento druh stabilních hasicích zařízení zavedena zkratka AHZ (Aerosolová stabilní Hasicí Zařízení). Co je to aerosol? Obecně je aerosol heterogenní směs malých pevných nebo kapalných částic v plynu. Rozptýlené částice mají velikost od 10 nm do 100 μm. Aerosol jako hasivo se skládá z jemně rozptýlených pevných částic (např. 40 % hmotnosti), jehož základem jsou obvykle soli a plyny alkalických kovů (např. 60 % hmotnosti), zejména obsahující dusík, oxid uhličitý a vodní páru. Níže uvedené nové technické normy mají obvyklý obsah pro tento druh výrobků a jsou členěny do následujících kapitol. Dále je uveden stručný výběr nejdůležitějších informací. ČSN P CEN/TR 15276-1 Stabilní hasicí zařízení Aerosolová hasicí zařízení Část 1: Požadavky a zkušební metody pro komponenty Předmět normy Dokument stanovuje požadavky, popisuje metody zkoušení pro komponenty aerosolových hasicích zařízení. Termíny a definice - - aerosol je hasivo sestávající z jemně rozmělněných pevných částic a plynné látky, která vzniká při procesu spalování pevné látky 21

pevná látka tvořící aerosol je směs oxidačního činidla, hořlavé složky a technických přísad, které po iniciaci vytvářejí aerosol pro hašení požárů generátor aerosolu je beztlakové zařízení, které při aktivaci vyvíjí aerosol, součástí generátoru jsou i montážní konzoly návrhový součinitel je součinitel uhašení vynásobený součinitelem bezpečnosti, který je požadován pro účely návrhu zařízení součinitel bezpečnosti je násobitel součinitele uhašení (hasicí koncentrace) pro určení návrhového součinitele doba vypouštění (hasiva) je doba od aktivace generátoru do konce vypouštění hasiva hasicí koncentrace je minimální hmotnost specifické látky tvořící aerosol na m 3 uzavřeného prostoru, která je požadována pro uhašení požáru konkrétního paliva při stanovených experimentálních podmínkách, vyjma součinitelů bezpečnosti, vyjadřuje se v g/m 3. konstrukční řada je skupina generátorů se stejnou pevnou látkou, stejným druhem chladicího zařízení, stejným typem vypouštěcího otvoru, stejným iniciačním zařízení, stejným uspořádáním a se stejnou vnitřní/vnější skladbou iniciační zařízení je zařízení, které je schopno zapálit pevnou látku tvořící aerosol monitorování je sledování provozuschopnosti elektrických, mechanických, pneumatických nebo hydraulických nejdůležitějších řídicích funkcí hasicího zařízení Požadavky na komponenty Hlavní komponentou je Generátor aerosolu, který se obvykle sestává z těchto hlavních součástí: a) pevná látka tvořící aerosol - po aktivaci generátoru aerosolu musí dojít k spalování pevné látky tvořící aerosol a vytvoření hasicího aerosolu; b) chladicí mechanizmus - musí zajišťovat přiměřené chlazení horkého aerosolu před jeho vypuštěním do chráněného prostoru; c) iniciační zařízení může být elektrické, tepelné nebo i jiné. Elektrické iniciační zařízení musí pomocí elektrického signálu být schopné zajistit iniciaci látky tvořící aerosol. Tepelné iniciační zařízení musí být schopno činnosti při stanovené teplotě a musí zajistit iniciaci látky tvořící aerosol. Pokud výrobce používá jiný způsob iniciace, musí jej specifikovat; d) vypouštěcí otvor (vypouštěcí otvory) v čelní stěně; e) ochranný kryt - vnější plášť a všechny části uvnitř generátoru musí být vyrobeny buď z korozivzdorného materiálu nebo musí být vhodným způsobem chráněny proti korozi. Výrobce musí zajistit kompatibilitu materiálů konstrukce s pevnou látkou tvořící aerosol a s chladicím zařízením tak, aby nedocházelo ke korozi nebo k chemickému působení. Materiály nekovových komponentů, které jsou vystavovány ultrafialovému světlu, musí být UV stabilizovány 22

f) montážní konzola. Výrobce musí stanovit minimální vzdálenost od výstupního otvoru generátoru k první překážce a minimální a maximální hmotnost aerosolové látky vypouštěné z generátoru. Součinitel hašení pro konkrétní hořlavé látky pro různé třídy požárů se musí stanovit zkouškou (postupy zkoušky hasicí schopnosti jsou v příloze A). Maximální plocha pokrytí a příslušná maximální a minimální výška chráněného prostoru se pro každou velikost generátoru musí stanovit zkouškou hasicí schopnosti podle čl. 7.5 této normy. Doba vypouštění hasiva potřebná pro dosažení 95 % minimální návrhové intenzity dodávky musí být stanovena výrobcem a nesmí překročit 90 s. Generátory musí být funkční při teplotách okolního prostředí stanovených výrobcem (minimálně od 20 C do +50 C) a při vlhkosti okolního prostředí do 95 %. Životnost generátoru stanovuje výrobce, minimální požadavek je 5 let. Skladovatelnost a skladovací podmínky stanovuje také výrobce. Dále norma uvádí požadavky na odolnost proti korozi, mechanickým rázům, vibracím. Zvláštní pozornost je věnována specifickému jevu tohoto zařízení a to je teplotě pláště, která nesmí překročit 400 C, a teplotě vypouštěného aerosolu. Výrobce musí stanovit vzdálenosti, kde teploty nepřekračují 75 C, 200 C a 400 C. Vlastnosti iniciačního zařízení musí zajišťovat spolehlivost. Jakákoli výrobní řada generátorů musí být spustitelná i uvnitř výbušného prostředí. Spuštění generátoru nesmí iniciovat žádný výbuch. Značení Každý generátor musí být označen těmito údaji: a) název výrobku; b) název výrobce nebo dodavatele nebo jejich obchodní značka; c) značky nebo kódy (např. sériové číslo nebo kód výrobní dávky), podle nichž, přinejmenším datum nebo výrobní dávka a místo výroby (je-li několik míst výroby), lze identifikovat výrobce; d) hmotnost látky tvořící aerosol; e) datum výroby; f) rozsah teplot; g) rozsah skladovací vlhkosti; h) životnost; i) vzdálenosti, ve kterých teploty aerosolu nepřekračují 75 C, 200 C a 400 C. Značení musí být nesnímatelné, nehořlavé, trvanlivé a čitelné. 23

Metody zkoušek Celá kapitola 7 se věnuje podmínkám zkoušek, výběru a množství zkušebních vzorků, pořadí zkoušek a způsobu provedení zkoušek. Příloha A Postup zkoušky pro stanovení součinitele hašení a pokrytí Příloha navazuje na předchozí kapitolu 7 a podrobně popisuje postupy zkoušek hasicí schopnosti v návaznosti na chráněný prostor a hořlavou látku. Navrhované nebo předem navrhované jednotky hasicího zařízení musí při zkoušce směšovat a pokrýt svým hasivem a zcela zaplavit chráněný prostor v souladu s touto zkušební metodou při maximálních návrhových mezních hodnotách a nejnepříznivějších podmínkách instalace. Při zkouškách hasicí schopnosti požárů třídy B (hořlavých kapalin) musí hasicí zařízení uhasit všechny viditelné plameny během 30 s po ukončení vypouštění hasiva. Při zkouškách hasicí schopnosti požárů třídy A (zkušební oheň tvoří hranice dřeva) musí hasicí zařízení uhasit všechny viditelné plameny a zabránit opakovanému vznícení zkušebního ohně po 10 minutách působení hasiva. Při zkouškách, při kterých zkušební oheň tvoří desky z polymeru nebo kompozitů plat-dřevo musí hasicí zařízení uhasit všechny viditelné plameny do 60 s po ukončení vypouštění hasiva a také zabránit opakovanému vznícení zkušebního ohně po 10 minutách doby působení hasiva. Zkoušky se provádějí v souladu s následující tabulkou: Cíl zkoušky Velikost chráněného prostoru Zkušební oheň Zkoušky v souladu s Ověření pokrytí aerosolovým generátorem Minimální výška/ maximální chráněný objem a vzdálenost Maximální výška/ maximální chráněný objem a vzdálenost Odpovídající velikosti aerosolového generátoru zkušební nádoba s heptanem zkušební nádoba s heptanem A.5.1 A.5.2 (a) hranice dřeva A.6.1 Součinitel hašení 100 m 3 žádná strana nesmí být kratší než 4 m, výška: nejméně 3,5 m (b) nádoba s n-heptanem (c) deska z polymeru (i) PMMA (ii) polypropylen (iii) ABS (d) kompozit plast-dřevo A.6.2 A.6.3 A.6.4 24

ČSN P CEN/TR 15276-2 Stabilní hasicí zařízení Aerosolová hasicí zařízení Část 2: Navrhování, instalace a údržba Předmět normy Dokument stanovuje požadavky a popisuje metody pro navrhování, instalaci, zkoušení, údržbu a bezpečnost aerosolových hasicích zařízení, charakteristiky hasiva a druhy požárů, pro které je aerosol vhodným hasivem. Také se zabývá použitím aerosolových hasicích zařízení pro aplikace s úplným zaplavením v obvykle neobývaných a nepřístupných prostorech. Jedná se především o budovy, výrobny a jiné specifické aplikace, kde lze využívat elektricky nevodivá aerosolová hasiva, o nichž jsou k dispozici dostatečné údaje umožňující validaci technických parametrů příslušným nezávislých orgánem. Termíny a definice Jsou používány stejné definice a termíny jako v části 1 a dále: návrhové množství je hmotnost pevné látky tvořící aerosol, nezbytné pro dosažení návrhového součinitele (intenzity) v maximálním chráněném objemu konkrétního rizika; doba udržování hasicí intenzity dodávky je časový interval, během něhož se požaduje, aby se v celém chráněném prostoru/objemu udržela alespoň hasicí intenzita dodávky; práce s vývinem tepla pod tímto pojmem se rozumí broušení, svařování, tepelné nebo kyslíkové řezání nebo zahřívání a jiné operace související s vývinem tepla nebo jiskřením; výkres umístění komponentů je plán rizik jednoznačně uvádějící rozmístění všech instalovaných aerosolových generátorů, ovládačů a blokovacích zařízení pro údržbu; blokovací zařízení je ruční uzavírací zařízení, které brání elektrickému spuštění aerosolových generátorů; nejnižší zjištěná úroveň škodlivého účinku LOAEL je nejnižší koncentrace hasiva, při níž byly zjištěny škodlivé toxikologické nebo fyziologické účinky; nezjištěná úroveň škodlivého účinku NOAEL je nejvyšší koncentrace hasiva, při níž nebyly zjištěny žádné škodlivé toxikologické nebo fyziologické účinky; prostor obvykle neobývaný osobami je prostor, který není za normálních okolností obýván osobami, mohou však do něj příležitostně na krátkou dobu vstoupit; nepřístupný prostor prostor, do něhož nelze vstupovat z důvodu rozměrového nebo jiného fyzikálního omezení, např. nízké prostory, skříně; Používání aerosolového hasicího zařízení a jeho omezení Navrhování, instalaci, servis a údržbu aerosolových generátorů mají provádět oprávněné osoby s odbornou způsobilostí technologie hasicího zařízení. 25

Nebezpečí, proti nimž mohou chránit aerosolové generátory, a jakákoli omezení používání těchto generátorů, mají být uvedena v příručce dodavatele pro navrhování zařízení. Použití aerosolových generátorů pro úplné zaplavování zajišťuje především ochranu proti nebezpečím uvnitř chráněného prostoru a která umožňují pro zajištění efektivního uhašení zajistit a zachovávat návrhový součinitel aerosolu po požadovanou dobu. Zařízení pro lokální hašení nejsou předmětem této normy. V prostorech, kde jsou zařízení a jiné předměty citlivá na zbytky částic hasiva, se mají vzít tyto účinky částic hasiva v úvahu. Hasiva popsaná v ČSN P CEN/TR 15276-1 se nemají používat v případě požárů dále uvedených látek, pokud nebyly ke spokojenosti příslušného orgánu provedeny odpovídající zkoušky: j) chemikálie obsahující vlastní zásobu kyslíku, např. nitrát celulózy; k) směsi obsahující oxidační materiály, např. chlorečnan sodný nebo dusičnan sodný; l) chemikálie schopné autotermního rozkladu, např. některé organické peroxidy; m) reaktivní kovy (např. sodík, draslík, hořčík, titan a zirkon), reaktivní hybridy nebo amidy kovu, z nichž některé mohou s hasivem prudce reagovat; n) oxidační činidla, např. oxidy dusíku a fluoru; o) pyroforní materiály (materiály, schopné samovznícení), např. bílý fosfor nebo organikovy. V prostředí s nebezpečím výbuchu musí mít zařízení schválení příslušným orgánem podle směrnice EU 94/9/EC (směrnice ATEX). Všechna zařízení mají být navržena pro předpokládané použití, jejich funkci nesmí být možné snadno vyřadit z činnosti ani nesmějí být náchylná k náhodné činnosti. V případě aerosolů se má zvláštní péče věnovat stanovení maximální okolní teploty, při níž může být aerosolový generátor instalován, aniž by vzniklo riziko spuštění samotnou teplotou. Generátory aerosolu se nemají používat ve vzdálenostech menších, než je minimální vzdálenost od tepelného zdroje, předepsaná v návodu výrobce. Bezpečnost Při návrhu ochrany, zejména s odkazem na nebezpečí související s konkrétními hasivy, se mají vzít v úvahu všechna nebezpečí vůči osobám vyvolaná spuštěním generátorů aerosolu a vypouštěním hasiva. Při výběru aerosolu jako hasiva se mají pečlivě zvážit nezávislé informace, týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví. Dodržování toho dokumentu nezbavuje uživatele zákonné odpovědnosti plnit příslušné bezpečnosti předpisy. Vypouštění aerosolu může vyvolat závažná nebezpečí pro osoby jak v chráněném prostoru, tak v prostorech, kam se může aerosol dostat. Mezi tato nebezpečí patří: 26

p) snížená viditelnost: při spuštění generátorů aerosolu se snižuje viditelnost, a to jak v průběhu, tak po uplynutí doby vypouštění; q) potenciální toxicita: při spuštění mohou generátory aerosolu produkovat toxické úrovně plynů, např. oxid uhelnatý, oxidy dusíku a čpavek, které jsou typickými vedlejšími produkty reakce, při níž se generuje aerosol; skutečné koncentrace těchto vedlejších produktů závisejí na chemickém složení pevné látky tvořící aerosol, na chemickém složení chladiva, na technickém návrhu aerosolových generátorů a na podmínkách uzavřeného chráněného prostoru; maximální přípustné expozice při návrhovém součiniteli aerosolu při podmínkách utěsněného prostoru má pro každé hasivo stanovit jeho výrobce; mají být uvedeny jakékoli možné nežádoucí účinky na osoby, které mohou být vystaveny uvedeným přípustným hodnotám; tyto údaje mají být podloženy výsledky příslušných zkoušek chemického složení aerosolu a jeho krátkodobými akutními nežádoucími účinky; výsledky mají být potvrzeny nezávislou zkušební laboratoří s odpovídající pravomocí; r) tepelné nebezpečí: aerosol je vypouštěn při zvýšených teplotách; v závislosti na zamýšleném použití aerosolového hasicího zařízení nemá teplota v přiměřené minimální vzdálenosti od vypouštěcího otvoru, jak je stanovena výrobcem aerosolových generátorů, překročit v případě osob 75 C, v případě hořlavých materiálů 200 C a v případě stavebních konstrukcí 400 C; aerosolové generátory mohou být bezprostředně po vypouštění horké, tudíž je třeba při manipulaci s generátory během 15 min po vypouštění použít rukavice; s) turbulence: turbulence vyvolaná vysokou rychlostí vypouštění z hubic může být tak silná, že posune i těžké předměty nacházející se přímo ve směru vypouštění, např. stropní obložení a osvětlovací tělesa, které je třeba náležitě zabezpečit; vypouštění aerosolu může rovněž způsobit dostatečně velkou celkovou turbulenci, která zvíří volně uložený papír a lehké předměty. Pro posouzení možných účinků na zdraví osob, mají výrobci provádět testy toxicity pro dané použití. To vyžaduje přímé hodnocení toxicity aerosolů po vypouštění z hasicího zařízení při maximálním návrhovém součiniteli. Bezpečnostní opatření Použití aerosolového hasicího zařízení s úplným zaplavením je možné pouze v běžně neobývaných a nepřístupných prostorách. Tam, kde existuje možnost, že lidé mohou vstoupit do chráněného prostoru nebo se mohou nacházet v blízkosti chráněného rizika, se mají zajistit vhodná ochranná opatření, např. výcvik (školení) pracovníků, výstražné značky, signalizace před vypouštěním a oddělovací spínače zařízení. 27

Minimální bezpečnostní opatření pro běžně neobývané prostory ukazuje následující tabulka: Maximální součinitel V případě, že hodnoty NOAEL a LOAEL nejsou známy, má se předpokládat, že hodnota je nad LOAEL. Níže uvedená obecná bezpečnostní hlediska se mají používat pro prostory chráněné aerosolovým zařízením s úplným zaplavováním, které mohou být obývány: časová zpožďovací zařízení: Zpožďovací zařízení hasicí zařízení mají zahrnovat předpoplachové zařízení s časovým zpožděním umožňujícím evakuaci osob před vypouštěním; zpožďovací zařízení se mají používat pouze pro evakuaci osob nebo k přípravě ohroženého prostoru na vypouštění; automatický/ruční spínač a blokovací zařízení u vchodu do chráněného prostoru, jsou-li v tabulce 1 požadovány; tepelné automatické spouštěcí zařízení se nemá používat v obvykle nepřístupných prostorech; únikové cesty, které mají být vždy volné, a nouzové osvětlení či vhodné směrové značky pro zkrácení vzdáleností; směrem ven výkyvné dveře se samozavírači, které lze otevírat zevnitř a také zvenku, jsou-li uzamčeny; nepřetržitá optická a zvuková signalizace u vchodů a určených východů uvnitř chráněného prostoru a nepřetržitá optická signalizace vně chráněného prostoru, která je v činnosti, dokud chráněný prostor není bezpečný; vhodné výstražné a příkazové značky; Automatický/ ruční spínač Blokovací zařízení až do a včetně NOAEL požaduje se nepožaduje se nepožaduje se nad NOAEL a až do LOAEL požaduje se požaduje se nepožaduje se LOAEL a výše požaduje se požaduje se požaduje se kde je to požadováno, signalizace před vypouštěním v takových prostorech, které jsou odlišitelné od ostatních výstražných signálů a jsou uvedeny do činnosti bezprostředně po detekci požáru; prostředky pro rychlé přirozené, nebo kde je to nezbytné, nucené větrání těchto prostorů po jakémkoli vypouštění hasiva; pozornost se má věnovat úplnému rozptýlení nebezpečného ovzduší, nikoli jen jeho odvedení do jiných míst; instrukce a cvičení všech pracovníků uvnitř nebo v blízkosti chráněných prostorů, včetně pracovníků údržby nebo montážních pracovníků, kteří mohou vstupovat do tohoto prostoru, aby se zajistilo jejich správné počínání při uvedení zařízení do činnosti. 28