Gymnázium Václava Hraběte v Hořovicích Školní rok 2015/2016 Osvobozené divadlo Seminární práce z literatury Autor práce: Veronika Traburová, 8.A.
Prohlašuji, že jsem seminární práci zpracovala samostatně a s použitím pouze uvedené literatury. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna veřejnosti pro účely studia. V Hořovicích dne 19. ledna 2016 Veronika Traburová
Obsah Úvod...1 1.Počátky Osvobozeného divadla...2 1.1.Devětsil 2 1.2.Začátky OD pod vedením Frejky, Honzla a Buriana. 2 1.3.Rozpad původního Osvobozeného divadla..3 2.Vrcholné období Osvobozeného divadla.4 2.1.Příchod Voskovce a Wericha 4 2.2.Tvorba V+W v Osvobozeném divadle. 4 2.2.1.Vest pocket revue 4 2.2.2.Smoking revue, roky 1928-1932 5 2.2.3. Politické divadlo,osel a stín, roky 1932-1935.6 2.2.Film a Spoutané divadlo...7 3.Období po 2. světové válce...9 Závěr 11 Použitá literatura a zdroje
Úvod V této seminární práci se budu věnovat Osvobozenému divadlu, avantgardní divadelní scéně, která začala fungovat jako divadelní sekce uskupení Devětsil ve 20. letech 20. století a skončila začátkem druhé světové války. Mým hlavním zájmem bude dvojice dramaturgů, herců a divadelníků Jiří Voskovec a Jan Werich, kteří se významně zapsali do dějin českého divadla. V první kapitole vysvětlím, co bylo cílem skupiny Devětsil, kdy, kde a z jaké iniciativy vznikla. Dále se budu věnovat už konkrétně vzniku divadelní sekce svazu Devětsil nazvané Osvobozené divadlo, zakladatelům tohoto souboru, a jejich prvním inscenacím. Poslední podkapitolu věnuji rozpadu původního Osvobozeného divadla, který nastal kvůli konfliktům mezi hlavními zakladateli a vyvrcholil odtržením režiséra Jiřího Frejky a dramaturga Emila Františka Buriana, kteří si poté založili své vlastní divadlo DADA. V další kapitole budu popisovat novou éru osvobozeného divadla ovlivněnou především příchodem Voskovce a Wericha, dvojice herců, dramaturgů a scénáristů, kteří se zapsali do dějin českého divadelnictví. Zmíním některé z jejich nejvýznamnějších her zasazené do kontextu politického pozadí té doby. Dále popíšu jejich filmovou kariéru a uzavření Osvobozeného divadla v důsledku německého nátlaku a následného začátku 2. světové války. V poslední kapitole bych chtěla vylíčit situaci Voskovce a Wericha po skončení 2. světové války, jejich neúspěšný pokus o obnovení Osvobozeného divadla a osud obou z nich. 1
1. Počátky Osvobozeného divadla 1.1. Devětsil Umělecký svaz Devětsil vznikl roku 1920 v Praze. Založila ho skupina mladých avantgardních umělců, která se dala dohromady z iniciativy V. Vančury, jenž se stal jejím prvním předsedou. Poprvé vystoupili v pražském Mozarteu kde představili svůj program, své myšlenky a své členy. Zakládající skupinu tvořili K. Teige, V. Vančura, J. Seifert, A, Hoffmeister, J. Havlíček a A. Černík, ale postupně se k nim připojovali další čeští umělci ze všech sfér, ať už z literární, divadelní, či hudební. Členové Devětsilu byli silně socialisticky orientováni a věnovali se proletářskému umění, které chtěli zpřístupnit všem společenským vrstvám. Během 20. let se v Devětsilu soustřeďovali progresivní čeští umělci a tento svaz také působil jako názorová základna pro většinu lidí tehdejší generace. V roce 1922 vyšli dva klíčové sborníky, které seznamovaly společnost s jejich tvorbou. Prvním byl revoluční sborník Devětsil. Poté se tvůrci od proletářského umění posunuli k moderně orientované tvorbě, jak ukazuje jejich druhý almanach Život II. - Sborník nové krásy. Obsahoval články o estetice stroje, o reklamě, o architektuře transatlantických parníků, snímky z filmů, fotografie strojů, indiánské plastiky a další. Členové sdružení zastávali myšlenku, že k zrealizování umělecké revoluce je potřeba organizovanou skupinu lidí, protože člověk sám ničeho takového dosáhnout nemůže. K realizování aktivit svazu jako byly přednášky o umění, recitační večery a divadelní představení byly za potřebí finance, proto svaz vybíral od každého člena 20 korun ročně, jako členský příspěvek. V roce 1923 vznikla i brněnská pobočka Devětsilu, která vydávala časopis Pásmo. Pražská skupina vydávala časopisy Revue Devětsilu a Disk. V tomto roce se členové začali hlásit k tzv. poetismu, což je čistě český avantgardní směr, který se nikdy nerozšířil za hranice Česka. V roce 1925 se seskupení přejmenovalo na Svaz moderní kultury Devětsil a ve stejném roce byla založena také divadelní sekce s názvem Osvobozené divadlo. 1.2. Začátky OD pod vedením Frejky, Honzla a Buriana Osvobozené divadlo vzniklo v roce 1925 jako divadelní sekce Svazu moderní kultury Devětsil. Zakladatelem pražské avantgardní divadelní scény byl 2
Jiří Frejka, který již v roce 1923 vytvořil spolu se svými přáteli, studenty dramatického oddělení Pražské konzervatoře Volné sdružení posluchačů dramatické konzervatoře pražské, hrající s laskavým svolením rektorátu. Spolu s Jindřichem Honzlem a Emilem Františkem Burianem byli vůdci tohoto silně levicově orientovaného seskupení. Jejich tvorba byla ovlivněna futurismem, dadaismem, konstruktivismem a později i poetismem, který se považuje za ryze český umělecký směr typický pro tvorbu Osvobozeného divadla. Kladli důraz na fantazii a usilovali o překonání hranice mezi divákem a hercem. Název Osvobozenému divadlu dal Jiří Frejka v roce 1925 podle knihy od ruského režiséra Alexandra Tairova. V tomto divadle bylo prosazováno moderní pojetí scény, především velký důraz byl kladen na osvětlení. Dramatická působivost jevištních konstrukcí, sestrojených z nejzákladnějších materiálů, totiž nutně vyústila v určitou standardizaci, danou omezenou škálou možností stavebnicových sestav základních prvků. (Ptáčková 1989:58) Cílem bylo vtáhnout diváka do děje, dosáhnout spojení mezi hercem a divákem. Vytvořit propojením herců s technikou, výpravou a osvětlením dokonalou jevištní poezii. Kolem Osvobozeného divadla se v první fázi jeho existence sdružili představitelé moderního uměleckého proudu, někteří z nich překračovali také hranice jednotlivých uměleckých disciplín. Výpravu pro divadlo dělal architekt Antonín Heythum. Na scéně se objevovaly kovové konstrukce, soustavy lešení a žebříků. První Frejkovou režií v Osvobozeném divadle byla adaptace Moliérovy hry Jiří Dandin - Cirkus Dandin, která měla premiéru v sále Na Slupi a nesklidila příliš veliký úspěch. Za zmínku stojí i první dvě Honzlovy inscenace Němý Kanár a Prsy Tiresiovy, nad kterými recenzenti nešetřili chválou. 1.3. Rozpad původního Osvobozeného divadla Poslední hrou uvedenou původním Osvobozeným divadlem byla inscenace hry Prsy Tirésiovy od Guillauma Apollinaira, ve které si poprvé zahrál Jiří Voskovec. V březnu roku 1927 odešli z Osvobozeného divadla Jiří Frejka a František Burian kvůli sporům s Jindřichem Honzlem. Zřejmě šlo o dlouhodobé napětí, generační rozdíl a odlišné názory na jejich tvorbu. Založili si nové divadlo s názvem Dada v Umělecké besedě a věnovali se experimentálním inscenacím klasického repertoáru. Hlavním problémem bylo, že Honzlův záměr byl divadlo 3
politicky angažovat, kdežto Frejka se chtěl soustředit na estetické cíle a do politiky příliš nezasahovat. Honzlovo experimentální divadlo bylo záhy nahrazeno spíše revuálním, když pozval do divadla dvojici Voskovec a Werich, čímž započal zcela novou éru. 2. Vrcholné období Osvobozeného divadla 2.1. Příchod Voskovce a Wericha Od roku 1926 je s Osvobozeným divadlem spojena dvojce Jiří Voskovec a Jan Werich, kteří se později stali symbolem Osvobozeného divadla. Jejich hry byli jakýmsi politickým revue útočícím proti fašismu a sociálnímu bezpráví. Tito dva umělci se seznámili již na gymnáziu, ale začali spolupracovat až v redakci legionářského týdeníku Přerod vedeným Hubertem Ripkou. Voskovcův otec Vilém Wachsmann byl ruský legionář a hudebník. Založil si vojenskou hudební školu, jejíž někteří absolventi poté také účinkovali v Osvobozeném divadle. Voskovec a Werich vedli v Přerodu svou vlastní kulturní rubriku spolu s Vladimírem Millerem, což byl spisovatel, publicista a jejich přítel. Spolupracoval s nimi později i v rámci jejich hry Vest pocket revue, kde hrál roli fotografa. Werich se považoval za odborníka na detektivní žánr a proto v Přerodu zastával pozici filmového referenta. Jejich spolupráce zde byla ukončena po sedmém vydání týdeníku, a to propuštěním celé trojice. Spolu s Voskovcem a Werichem do Osvobozeného divadla přišel i Jaroslav Ježek, který k jejich hrám skládal swingovou a jazzovou hudbu. Jindřich Honzl se opět stal hlavním režisérem Osvobozeného divadla, a režíroval všechny hry divadla. 2.2. Tvorba V+W v Osvobozeném divadle 2.2.1. Vest pocket revue Prvním představením dvojice V+W byla hra Vest pocket revue. Původně vznikla pro Voskovcovy spolužáky a profesory z francouzského lycée Carnot, kde studoval v letech 1921-1924. Hra byla představena 19. dubna 1927 na Mikulášské zábavě v sále Umělecké besedy. Obrovský a fenomenální úspěch byl nečekaný. Humor, spontánně vytvářený pro jeviště a na jevišti oběma autory a klauny zároveň v komických akcích odkrýval směšnost některých soudobých pokleslých tendencí společenských, literárních, byl zároveň hrou se slovy v inscenovaných slovních 4
hříčkách. (http://www.supraphon.cz/archiv/222-osvobozene-divadlo-voskovce-awericha, 14.12.2015) Při tvorbě hry byly V+W silně ovlivněni francouzskými klauny z cirkusu Medrano, kteří byly v Paříži velmi oblíbeni u intelektuálů a avantgardy. Dalším zdrojem jejich inspirace byl například Charlie Chaplin či Stan Laurel a Oliver Hardy. Na jevišti se objevily masky a cirkusové prvky, které připravil Vladimír Müller. Před premiérou spolu Voskovec s Werichem vedli improvizovaný dialog, který nijak nesouvisel s tématem hry, aby tím pozdrželi přestavování scény za oponou. Později se z toho stal zvyk, který se dodržoval před každou reprízou. Dnes se označuje jako předscéna, nebo také forbína. Jelikož ani jeden z nich neměl cirkusovou průpravu, používali namísto fyzického vyjadřování slovní. Vest pocket revue měla být premiérou a zároveň derniérou, avšak pro velký úspěch měla dohromady přes 200 repríz. Hra se skládala z celkem 19 obrazů, které se střídavě odehrávaly na scéně a na předscéně. Jednotlivé obrazy spolu nesouvisely, byly spolu propojeny jen tenkou dějovou linií. Hudbu ke hře vytvořila skupina The Foolish Fellows vedená hudebníkem Josefem Kysilkou. Převažovali zde jazzové melodie doprovázené českými texty. Nostalgie je spojená s humorem v celé tvorbě Voskovce a Wericha. Důkazem je hudební doprovod jejich revue, kde se komici stejně náruživě věnují foxtrotům (Nikdy nic nikdo nemá) jako melancholickým blues (Tmavomodrý svět). (Král 19993:19) 2.2.2. Smoking revue, roky 1928-1932 Další hrou Voskovce a Wericha byla Smoking revue, která měla stejně jako hra předchozí premiéru v Umělecké besedě. První představení se konalo 8. května 1928. Voskovec a Werich zde vystupovali jako dva nesmyslní navzájem se doplňující klauni stojící naprosto mimo děj. Ten byl zaplněn postavami pohybujícími se mimo čas a prostor. Na rozdíl od předchozí Vest pocket revue, která měla prvky konkrétní parodie, měla Smoking revue prvky abstrakce. V příběhu se objevují pohybové a baletní prvky Milady Mayerové, což byla česká avantgardní tanečnice a choreografka. Voskovec a Werich rádi improvizovali a přizpůsobovali své hry publiku a jejich reakcím, a proto nebyla žádná repríza stejná. V+W označili Smoking revue jako Vest pocket o šestnácti obrazech. Tato hra měla přes 80 repríz. 5
V roce 1928 vznikla hned další hra, inspirovaná J. N. Nestroyem, s názvem si pořádně zařádit. Premiéru měla v divadle Adria. Dále pak hra Gorila Ex Machina, Kostky jsou vrženy (variace na detektivní příběhy). Poslední hrou v režii Jindřicha Honzla byla inscenace Krále Ubu Alfréda Jarryho. Poté, v roce 1929, odešel J. Honzl do Národního divadla, kvůli sporům s V+W. Ti se stali uměleckými šéfy Osvobozeného divadla. V témže roce se stal hudebním šéfem Osvobozeného divadla Jaroslav Ježek. Osvobozené divadlo se v roce 1930 přestěhovalo do sálu v paláci U Nováků, kde je dnes divadlo ABC. Tam byly uvedeny hry Líčení se odročuje a Fata morgana. Ke stávajícímu souboru se přidal komik Ferenc Futurista, který zde měl svou vlastní show. Snažil se předělat francouzské kabarety na typicky české. Dále zde působil choreograf Joe Jeníček se svou taneční skupinou Šest děvčátek z Lucerny, později etablovanou na Jeníčkovy girls. Architektem scény byl František Zelenka, jehož tvorba byla považována za naivistickou. Divadlo prosperovalo i navzdory začínající hospodářské krizi. V roce 1930 zde měla premiéru velmi úspěšná hra Ostrov dynamit, ze které pochází píseň Tmavomodrý svět. Další inscenací byl například Sever proti jihu, či Golem. Voskovec a Werich však nezůstali pouze u divadla a v roce 1931 natočili film Pudr a Benzín. O rok později vznikl druhý film Peníze nebo život, ve kterém mimo jiné zazněla píseň Život je jen náhoda od Jaroslava Ježka. Oba snímky Osvobozeného divadla režíroval Jindřich Honzl. 2.2.3. Politické divadlo, Osel a stín, roky 1932-1935 V roce 1932 napsali V+W hru Robert Zbojník, která skrytě kritizovala a karikaturovala nejen české fašisty. Byla inspirována hrdinou Robinem Hoodem, ale měla aktuální politický podtext ukrytý v podobenstvích. Robert Zbojník je první pohádka inscenovaná dvojicí V+W. Ten samý rok uvedli hru Caesar, která už byla vyložené politická a kritizovala momentální politický stav. Také kritizují společnost tehdejší doby. Od tohoto zlomu bylo divadlo považováno za politicky se angažující. V roce 1933 uvedli hru Osel a stín, která byla silně protinacistická. Jsou zde vidět levicové tendence Voskovce a Wericha, jejich sklon k socialismu. Byla to kontroverzní hra, která se potýkala s odpůrci a s cenzurou, která při uvedení vyvrcholila protesty tehdejšího nacistického Německa pro urážku hlavy státu. Osel, který vystupuje ve hře, měl hlas Adolfa Hitlera. Představení tehdy navštívil i 6
exilový prezident Edvard Beneš, kterému se hra líbila, svšak navrhnul přeměnu hlasu, aby nebyl tak autentický a podobný Adolfu Hitlerovi. Hlas byl proto změněn. Během představení občas došlo k narušování hry, především ze stran německé mládeže. Ta byla však obvykle vyvedena ze sálu policií. Touto hrou se Voskovec s Werichem zapsali na černou listinu německých nacistů i českých fašistů. Po této kontroverzní hře přišla hra Slaměný klobouk(1934), která byla situována do konce 19. století a odehrávala se v Paříži. Secese byla oblíbeným obdobím Voskovce a Wericha. Ve 30. letech 20. století však toto období nebylo pro společnost příliš zajímavé, a proto tato hra nesklidila velký úspěch. V roce 1934 také natočili svůj další film Hej rup!, který režíroval Martin Frič. Příběh ukazuje těžký úděl nezaměstnaných lidí, kteří si spolu založí mlékárenský podnik, a tím se jim vrátí životní optimismus. Film se dá označit za sociální komedii. Sezóna roku 1934 je označovaná jako tzv. Bojovná sezóna. Byla zahájena hrou Kat a blázen, která se odehrávala ve fiktivní zemi mimo čas a prostor zvané Mexiko. Tato hra byla další politickou, protinacistickou hrou. Voskovec a Werich hrají role Radúzo a Mahuleno, což jsou dva přátelé žijící spolu již dlouhá léta na ostrově. V této hře si Voskovec s Werichem poprvé tykají. Hra bývá označována za satirickou fantazii o deseti obrazech. V této době se Voskovec a Werich potýkali s útoky a protesty ze stran tisku na jejich tvorbu i na ně samé. Proto se rozhodli divadlo na nějakou dobu uzavřít a odpočinout si. Jejich poslední odehranou hrou U Nováků bylo Panoptikum. Voskovec tehdy vylíčil situaci takto: "Lidé brečeli, mávali, tahali nás za ruce. Hysterie. Atmosféra téměř pohřební." (www.wikipedie,cz, rozhovor se Schobergem). Poté se začali více věnovat filmové tvorbě. 2.3. Film a Spoutané divadlo Uzavření Osvobozeného divadla bylo označováno jako únava tvůrčí dvojice Voskovce a Wericha, či jako důsledek cenzury. V+W sháněli finanční prostředky na zfilmování jejich starší hry Golem po celé Československé republice. Film měl být realizován ve spolupráci s českým filmovým producentem Milošem Havlem, který k filmu přivedl francouzského režiséra Duviviera. Ten film natočil, avšak 7
Voskovec s Werichem v něm nakonec neúčinkovali a byli uvedeni pouze jako spoluautoři. Film měl i přesto velký úspěch. Voskovec s Werichem chtěli opět otevřít Osvobozené divadlo, ale scéna U Nováků už byla obsazená operetou. Stanislav Lom jim nabídl účinkování v Národním divadle. Měli se podílet na zpracování hry Labyrint světa a ráj srdce od J.A.Komenského. Když se tato informace dostala na veřejnost, dočkala se kritiky z pravicového tisku, který dvojici nepovažoval za umělce, dokonce je označil za věčné studenty, kterým není nic svaté. Spolupráce s Národním divadlem se tedy nekonala. V roce 1935 letěli Werich, Ježek a Honzl do Moskvy na 3. festival moskevských divadel. Voskovec nedostal vízum kvůli svému otci, který byl ruským legionářem. Po návratu se Voskovec s Werichem rozhodli znovu otevřít Osvobozené divadlo. Vedly je k tomu finanční problémy, jejich tvůrčí duch i nátlak publika, kterému dvojice chyběla. Proto téhož roku otevřeli novou scénu, kterou přejmenovali na Spoutané divadlo. Sídlo měli v malém sále v divadle Rokoko na Václavském náměstí. První hrou Spoutaného divadla byla Balada z hadrů. Hra vypráví příběh Francoise Villona. Skládá se jen z dialogů. Hru režíroval Jindřich Honzl. V tomto období napsali V+W své nejúspěšnější hry, mimo Balady z hadrů to byly hry Rub a líc a Těžká Barbora. V roce 1936 zkrachovala opereta, která sídlila v sále U Nováků. Osvobozené divadlo se tedy mohlo vrátit ke svému původnímu názvu i na svou původní scénu. Jejich protinacisticky zaměřená tvorba byla vyhlášená po celém světě. O rok později vznikl film Svět patří nám, který opět režíroval Mac Frič. Byl to poslední společný film Voskovce a Wericha natočený v tehdejším Československu. Slavná satirická komedie, ve které oba názorně předvedli, jak inteligentní humor překoná časoprostor. Magický realismus filmového záznamu, schopný dát nečekanou autenticitu nejbanálnější fikci, je dnes místy proměňuje v opravdové dokumenty, v nichž se poezie umocňuje přímým svědectvím. Sám jsem aspoň nikdy pořádně nevěděl, kde v nich končí fikce a kde začíná pravda. (Král 1993:40) Na 10. listopadu roku 1938 se plánovala premiéra komedie Hlava proti Mihuli, která však neproběhla. V podvečer plánované premiéry byla Osvobozenému divadlu odňata Zemským úřadem divadelní koncese, neboli oprávnění k provozování divadelní činnosti. Bylo to zřejmě kvůli nátlaku německých úřadů, kterých se tvorba Voskovce a Wericha dotýkala. Zemský úřad 8
tehdy odnětí koncese odůvodnil takto: Voskovec a Werich ve svých posledních hrách zvláště zdůrazňovali levé tendence. Celým svým souborem a směrem jsou orientováni až na hranice komunismu a jejich náměty se většinou obíraly zesměšňováním politiky a úřadů, nezdá se zdejšímu úřadu za vhodné, aby v nynější době, kdy velký národ volá po sjednocení, byla část občanstva, a zvláště mládež, vychovávána v tomto směru. ( Gebhart 1938:278) Tím bylo Osvobozené divadlo definitivně uzavřeno. Voskovec s Werichem odletěli v lednu roku 1939 do Francie. Tam navštívili představení tria klaunů Fratellini, které Voskovec obdivoval a byl jimi velmi inspirován ve vlastní tvorbě. Poté se oba, ještě spolu s hudebníkem Jaroslavem Ježkem, odstěhovali do USA. V září roku 1939 začala 2. světová válka. Nacisté nechali spálit všechny negativy filmů Voskovce a Wericha. Dochovaly se jen kopie, které sice neobsahovaly úplný původní obraz jejich záměrů, ale to nic nezměnilo na jejich mistrovském vystupování. Písničky z filmů však provázely a povzbuzovaly víru českého národa i nadále v průběhu nejtragičtějšího období v jeho historii. 3. Období po 2. světové válce Po skončení 2. světové války se Voskovec s Werichem vrátili zpět do Československa. Jan Werich se vrátil už roku 1945 a Jiří Voskovec o rok později. Jaroslav Ježek zemřel během války v roce 1942 v USA. Jeho urna byla později převezena do Prahy a uložena do rodinného hrobu na Olšanských hřbitovech. Po svém návratu z USA se V+W pokoušeli znovu otevřít Osvobozené divadlo hrou Divotvorný hrnec, bohužel jejich představení nemělo moc velký úspěch. Jejich tvorba už nebyla pro obecenstvo poutavá a nebylo možné dělat politickou satiru. Jejich neúspěch byl dost možná zapříčiněn i tím, že každý z nich měl trochu jinou představu o tom, jakým směrem se bude ubírat jejich další divadelní tvorba. Po marném dvouletém snažení obnovit Osvobozené divadlo Jiří Voskovec, který se nedokázal smířit s novým režimem, emigroval do Francie a v roce 1950 definitivně do USA. Zajímavým faktem však zůstává, že byl jako odpůrce komunismu 11 měsíců vězněn pro podezření ze sympatizování s komunismem. V roce 1955 se stal občanem USA. Žil v New Yorku, kde odehrál mnoho her. 9
Jan Werich působil po roce 1948 v řadě pražských divadel. Pokusil se navázat na tradici Osvobozeného divadla ve spolupráci s Miroslavem Horníčkem, který zde zaujal místo Jiřího Voskovce. Zaměřili se hlavně na předscény, které vzali z původních her OD. Jan Werich se dokonce stal ředitelem divadla ABC a v roce 1963 dostal titul národní umělec. Voskovec a Werich v tomto období komunikovali pouze prostřednictvím korespondencí. Všechny dopisy byly archivovány a později vydány ve třech svazcích nakladatelstvím Akropolis. Poslední setkání Voskovce a Wericha proběhlo v roce 1974 ve Vídni. Jiří Voskovec strávil poslední rok svého života v Kalifornii. Zemřel roku 1981 na infarkt. Jan Werich byl pohřben roku 1980 na Olšanských hřbitovech v Praze. 10
Závěr Osvobozené divadlo přineslo do českého divadelnictví něco nového. Kumulovali se v něm nejrozmanitější čeští umělci a intelektuálové tehdejší doby, od architektů, spisovatelů, žurnalistů, výtvarníků, fotografů, po herce, dramaturgy, režiséry a hudebníky. Voskovec a Werich byly jakýmsi centrem, okolo kterého se shromažďovali všichni lidé, kteří chtěli něco udělat pro sebe, pro národ a pro kulturu. Na premiérách v Osvobozeném divadle jsme si také říkali, že kdyby při představení spadl strop, je po české kultuře. V hledišti totiž pravidelně sedělo všechno, co patřilo ke špičce české kultury - a nejen divadelní. Byli tam spisovatelé, malíři, sochaři, herci, kritici, muzikanti, skladatelé - jako kdyby ty premiéry organizoval nějaký všeobecný svaz české kultury. (Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, Praha, 1982, str. 161) Osvobozené divadlo bylo prvním avantgardním seskupením svého druhu. Položilo základy divadla, které bylo alternativou k oficiálnímu divadlu. Navázalo na něj například Divadlo Na zábradlí, divadlo Semafor a řada dalších divadel malých forem, kterých na přelomu 50. a 60. letech vznikalo mnoho. Hrály se zde autorské hry, které byly většinou proložené zpěvem. Velký důraz se kladl na výpravu, čili výtvarnou složku představení. Novým prvkem byly dialogy na předscéně, které měly většinou prvky komedie, či satiry. Představení Voskovce a Wericha byla politicky zaměřená, a snažila se vyjádřit problémy tehdejší doby s jakousi lehkostí a nadsázkou. Nebáli se kritizovat politickou situaci, o čemž svědčí například jejich hra Osel a Stín, ve které použili pro postavu Osla hlas a gesta Adolfa Hitlera. Jejich představení byla pro mnoho lidí povzbuzením v těch nejtěžších obdobích českých dějin, a dávali jim naději, která stále trvá. 11
Použitá literatura a zdroje: GEBHART, Jan:Kuklík, Druhá republika, Praha, 1938-1939 JUST, Vladimír: Z dílný mladých scén, Mladá fronta, Praha, 1989 KRÁL, Petr: Voskovec a Werich, GRYF, Praha, 1993 PTÁČKOVÁ, Věra: Česká scénografie 20. století, Odeon, Praha, 1982 TVRZNÍK, Jiří: Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, Praha, 1982 http://www.supraphon.cz/archiv/222-osvobozene-divadlo-voskovce-a-wericha, 1.12.2015 https://cs.wikipedia.org/wiki/osvobozen%c3%a9_divadlo#v.2bw, 19.1.2016 http://www.csfd.cz/tvurce/27166-joe-jencik/, 21.1.2016 https://cs.wikipedia.org/wiki/svaz_modern%c3%ad_kultury_dev%c4%9btsil, 20.12.2015 http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/1313074-literarni-smer-poetismus-vzniklna-pude-devetsilu-karla-teigeho, 20.1.2016 https://cs.wikipedia.org/wiki/ji%c5%99%c3%ad_voskovec, 20.1.2016 https://cs.wikipedia.org/wiki/jan_werich, 20.1.2016 http://www.svornost.com/kalendarium-8-unora-1926-zalozeni-osvobozenehodivadla/, 20.1.2016 http://www.ceskatelevize.cz/porady/16597-svet-patri-nam/29138360533/, 20.1.2016 http://www.phil.muni.cz/udim/avantgarda/index.php?pg=osvobozene_divadlo, 20.1.2016