Reforma sociálního systému

Reforma sociálního systému Kateřina Havlíčková Spolupracovali: Josef Lukášek, Pavel Kohout

OBSAH 1. Úvod... 3 1.1. Současný stav a možná východiska... 3 1.2. Administrativní náročnost... 7 1.3. Fiskální důsledky... 7 2. Změna systému... 11 2.1 Nemocenské pojištění... 11 2.2 Pojištění invalidity... 16 2.3. Odůvodnění:... 23 3. Závěr... 28 Seznam zkratek... 28

1. Úvod 1.1. Současný stav a možná východiska Současný daňový, sociální (důchodový) systém je administrativně náročný, neefektivní a drahý. Právní definice jednotlivých titulů jsou komplikované, nesrozumitelné a znehodnocené množstvím výjimek, které jsou často zakládány v jiných právních předpisech než je předpis původní - originální. Správa těchto systémů je zdlouhavá a nepružná a z důvodů svého přetížení není schopna sebekontroly. Následná kontrola správy systému z hlediska jeho celkové nesrozumitelnosti a vzhledem k velkému rozsahu je fakticky nemožná. V daňové oblasti nepůsobí problémy různé daňové sazby u daně z příjmů, ale především nejrůznější výjimky, osvobození, odpočty. Jak fyzické osoby (zaměstnanci i podnikatelé), tak zaměstnavatelé spotřebují značné množství času a finančních prostředků jak na zúřadování této agendy, tak na legální "daňovou optimalizaci". Značné množství prostředků státu se spotřebuje i na neustálé změny daňových předpisů, přičemž jen malá část z nich je skutečně nutná, vyplývající např. z nutnosti implementovat předpisy EU. Z větší části jde o nápravu předcházejících chyb a nedostatků, přičemž logicky čím víc se zákon opravuje a stává se složitějším, tím častější výskyt chyb. V poslední době již není výjimkou nutnost "oprav" dříve, než novela nabude účinnosti (viz společné zdanění manželů). Opravy a záplaty se navíc do zákonů často dostávají ve formě tzv. přílepků k jiným, s věcí naprosto nesouvisejícím, zákonům, čímž se daňový systém dále znepřehledňuje. Důsledkem je další prodražování jak daňové správy samotné (výdaje na neustálá nová školení, potřeba dalších pracovníků atd.), tak především prodražování daňového účetnictví firem, v neposlední řadě i samotných občanů - poplatníků. Vzhledem k nejednoznačnosti zákonů a dalších daňových předpisů a neexistenci editační povinnosti MF na straně jedné a různých výše zmíněných výjimek na straně druhé se výrazně prodražuje i kontrola. Její formální část - kontrola těchto výjimek - pak ubírá čas potřebný pro kontrolu skutečnou, především v oblasti utajování příjmů. Samostatnou kapitolou jsou různé sazby DPH, kde evidence je tak složitá, že k únikům dochází v masovém měřítku (viz různé sazby na stejné položky u stavebních prací, prodeje potravinářských výrobků apod.). V oblasti sociálního zabezpečení existuje několik okruhů: systém sociální podpory, systém sociální péče, systém péče o děti, systém důchodový, sestávající z okruhů starobní, invalidní, pozůstalostní, systém nemocenského pojištění, systém pro nezaměstnané, systém sociálních služeb, grantový systém. Prolínají se navzájem, zejména u dvou posledně jmenovaných, systémy státní, krajské a obecní a u grantového systému ještě dotace EU. Jsou spravovány jednak ČSSZ (důchody, nemocenská), jednak úřady práce (dávky sociální podpory, a podpora v nezaměstnanosti) dále sociálními odbory pověřených obcí (dávky sociální péče), odbory péče o děti, příslušnými útvary MPSV a krajských úřadů (granty a dotace institucím a organizacím, profinancování některých dávek obcím). Nesystémově jsou porůznu roztroušeny různé typy úlev a příplatků - odpuštění poplatků za rozhlas a televizi, jízdenky MHD, snížené ceny telefonování, příplatky odbojářům, různé renty atd. Český dávkový systém je klasickou ukázkou toho, co sociologové a ekonomové nazývají "pastí chudoby". U lidí s nízkými příjmy, zejména mají-li děti, jsou totiž vyšší, než je jejich reálně dosažitelný pracovní příjem. Když pracovat začnou, jsou až do určité výše příjmu zdaněni prakticky 100% sazbou, protože o příjem ze zaměstnání se jim krátí dávky. Pouze mírné zlepšení přineslo zavedení bonusu na děti, který se do příjmu pro stanovení nároku na dávky nepočítá.

Jeden příklad za všechny České vlády tento problém neřeší, přestože doporučení renomovaných organizací a ekonomů jsou jasná - sociální systém nesmí být demotivační. Pro zhodnocení motivačního parametru sociálního systému se používá tzv. METR (Marginal Efective Tax Rate). Tato efektivní daň ukazuje, jaká je finanční motivace rodiny ke zvýšení příjmu vlastním úsilím. Počítá totiž tzv. mezní zdanění - teoreticky tedy to, jakou daň zaplatí rodina z každé další vydělané koruny. U nemotivačně nastavených systémů dochází ke zdanění nejen ve výši 100 %, ale i více. V našem systému takto působí především přídavky na děti, kde zvýšení příjmu za práci o pár set korun může způsobit propad čistého příjmu rodiny o několik tisíc. Pochopitelně nebudeme uvažovat o zvyšování příjmu po korunách (to bychom se dostali na zdanění v tisících procent), ale zvolíme si rozumný interval - 1.000 Kč hrubého příjmu u zaměstnanců. Zároveň porovnáme finanční motivaci pracovat v nově navrhovaném systému kombinace rovné 15% daňové sazby a státem zaručeného příjmu 6.000 Kč na dospělého, 2.400 a 3.600 Kč na první, resp. druhé dítě. Finanční motivace ke zvyšování příjmu - typizovaná rodina se dvěma dětmi 9 a 15 let: 100 Daňové sazby * Zdanění rozdílu v % 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 0 * Marginal Efective Tax Rates Při intervalu 1.000 Kč 5 000 6 000 7 000 8 000 9 000 10 000 11 000 12 000 13 000 14 000 15 000 Hrubá mzda v Kč 16 000 17 000 18 000 19 000 20 000 21 000 22 000 23 000 24 000 25 000 26 000 27 000 28 000 Současný systém Navrhovaný systém Na grafu u varianty současné vidíme, jak rodina zcela bez příjmů, kde jeden z rodičů začne pracovat na částečný úvazek za 5.000 Kč, získá z tohoto výdělku pouze 1.000 Kč - jde o již zmíněný daňový bonus na děti. Pokud se mzda zvýší na šest, sedm až devět tisíc, na příjem rodiny to nemá žádný vliv. Přesně tak, jak roste příjem ze zaměstnání, klesají dávky sociální péče. Motivace pracovat je tedy z finančního hlediska nulová. Teprve při změně na 10 tisíc

mesíčně příjem vzroste - o 550 Kč. Dále už zdanění každé další tisícikoruny hrubého příjmu roste a klesá podle toho, jak se dávky snižují až zanikají. Možná východiska V porovnání se současně existujícím systémem kombinace rovné daně a státem zaručeného příjmu působí "normálně". Plynule se zvyšuje čistý celkový příjem rodiny s rostoucím příjmem za práci. Demotivační působení současného dávkového systému je tedy odstraněno. Po realizaci navrhované změny by došlo k výraznému zjednodušení celého sociálního komplexu. Přebytečnou by se stala celá ČSSZ, zpočátku s výjimkou správy důchodového zabezpečení. Zcela by mohly zaniknout příslušné útvary MPSV a krajských úřadů a velká část úřadů práce. Zachován (a poněkud rozšířen) by byl systém sociální péče u pověřených obcí, systém péče o děti (pozměněný) a správa nemocenského a invalidního pojištění přesunuta na ZP. Většinu dnešních dávek by nahradil SZP, zachován by zůstal pro omezený okruh skutečně potřebných pouze systém sociální péče. Co se týče sociálních služeb, tam by došlo k přesunu poskytování finančních prostředků z institucí na konečného uživatele prostřednictvím pověřených obecních úřadů a další již by byla záležitost zřizovatele, a to v konkurenčním prostředí zařízení krajských, obecních, státních i soukromých - ať již charitativních nebo komerčních. Významnou změnou by bylo umožnění vstupu soukromého kapitálu do sféry poskytování sociálních služeb - dosud je jeho podíl zanedbatelný vzhledem k neexistenci tržního prostředí v této oblasti. Je to způsobeno právě dotacemi institucím namísto konečným uživatelům. Významné by to bylo jak kvůli rozšíření nedostatkových služeb (penziony pro seniory), tak pro jejich zkvalitnění vzhledem ke vzniku konkurenčního prostředí. Významné by byly i úspory, protože z veřejných rozpočtů dotovaná zařízení jsou z podstaty věci velmi drahá - jak z hlediska provozních nákladů, tak nákladů investičních (veřejné zakázky). Neexistuje žádný důvod, proč by tato zařízení měly vůbec stavět a provozovat obce či kraje. Zjednodušení a zlevnění by přinesl také zánik či zjednodušení většiny dosud nutných kontrol oprávněnosti pobírání dávek. SZP by byla kontrolována pouze z daňového hlediska, nemocenské dávky a invalidní důchody by kontrolovaly ZP, které mají pro tuto činnost podstatně lepší možnosti než ČSSZ. Nutnost kontrol by zůstala zachována pouze u dávek sociální péče - oproti dnešku podstatně omezených, a u příspěvků na bezmocnost. Vzhledem k tomu, že nový systém neobsahuje známou "past chudoby" - tedy hrozbu ztráty dávek v případě vlastního výdělku, odstranila by se základní vada systému - odrazování od snahy zvýšit si příjem vlastní prací.. Při realizaci reforem se nesmí zapomínat na propojení různých částí nejen sociálního, ale i dalších systémů. Při zanedbání tohoto požadavku by mohl lehce vzniknout chaos. Zjedodušeně je propojení znázorněno níže:

Vzájemné legislativní propojení jednotlivých modulů sociálního systému a souvisejících oblastí: bydlení nemocenská daně zdravotnictví invalidita sociální potřebnost vzdělávání nezaměstnanost pěstounská péče daně bezmocnost rodinná politika bydlení

1.2. Administrativní náročnost Navrhovaný systém by znamenal výrazné zjednodušení, a to jak pro stát a jeho úřady, tak pro zaměstnavatele a další subjekty. Zde je na místě upozornit na návaznost na projekt estátu č. 9 - Registry dat (viz http://www.estat.cz/index.php?p=227). Na kvalitě registrů zejména záleží, zda bude vůbec možný institut SZP, který (oproti rovné dávce) vyžaduje přesnou evidenci všech příjmů občanů. Z nutnosti trojího přiznávání příjmů zůstane stane pouze jedno - pro FÚ. Platba bude také pouze jedna - v případě zaměstnavatelů bez nutnosti rozlišovat jednotlivé zaměstnance. Daňová správa vybrané peníze rozdělí podle klíče 15 : 15 : 10 (daně, důchodové pojištění, zdravotní pojištění). Peníze se nebudou posílat na různé účty, dlužné částky bude vymáhat pouze FÚ, celá agenda výběru u ČSSZ a ZP zanikne. Pokud by se podařilo uvést do života kvalitní registry osob, bylo by možné i zvolit efektivní metodu důchodové reformy, která nevyžaduje prakticky žádné prostředky státního rozpočtu. Zaměstnavatelé nepovedou evidenci pro důchodové pojištění, se správou důchodového zabezpečení a ZP nebudou komunikovat vůbec. Budou srážet z každé vyplacené odměny 40 % a jako jednu sumu posílat FÚ. Při ročním zúčtování nebudou vystavovat potvrzení o výši příjmu, ale přímo vyplní patřičnou kolonku daňového přiznání, kterou buď odešlou FÚ nebo odevzdají zaměstnanci (v případě, že zaměstnanec má i jiné příjmy než ze zaměstnání). "Odevzdání" může být samozřejmě elektronické. Nebudou také nadále vyřizovat žádnou agendu, související s nemocenským pojištěním - z jejich hlediska bude nemoc zaměstnance znamenat pouze jeho omluvenou neplacenou nepřítomnost v práci. Různá potvrzení - od penzijních fondů, životních a stavebních spořitelen, hypotečních bank, potvrzení o studiu dětí apod. nebudou třeba. To je důležité i pro elektronické podávání přiznání - dnes je kvůli těmto potvrzením pro většinu občanů v podstatě nepoužitelné. Nebude třeba žádat o přídavky, rodiče budou ušetřeni podávání žádostí, nutnosti dokládat výši příjmů. SZP se bude proplácet zálohově podle příjmů v předchozím kalendářním roce. V případech, kdy dojde k náhlému zhoršení finanční situace poplatníka (vážná nemoc, ztráta zaměstnání, invalidita), bude možné požádat o zvýšení zálohového SZP. SZP bude u živnostníků součástí zálohových plateb ve formě negativní daně, u zaměstnanců může být zvolen zpočátku pro stát jednodušší způsob proplácení zaměstnavatelem ve výši, stanovené FÚ po ročním zúčtování. Zaměstnavatel by ovšem měl mít tuto povinnost pouze na nutnou dobu do zavedení plně automatizovaného systému propojených registrů s platbami přímo na účty občanů. U osob bez zdanitelných příjmů bude SZP vyplácet přímo příslušný FÚ - i tyto platby bude nutné automatizovat, přičemž by již zpočátku měla být vzata v úvahu nutnost kompatibility s budoucími registry. 1.3. Fiskální důsledky 1 Mezi laiky se vyskytují obavy z možného propadu příjmů státního rozpočtu po snížení sazeb daní z příjmu na jednotnou sazbu 15 % a zavedení SZP. Tyto obavy jsou téměř jistě neopodstatněné a jejich příčinou je chybný způsob výpočtu, používající "kupecké počty" a zanedbávající nelineární efekty. Pokud vůbec dojde k nějakému výpadku příjmů, pak půjde jen o krátkodobý jev s horizontem jednoho roku. V dalších letech bude možný dočasný výpadek nahrazen zvýšeným daňovým inkasem. Mezi základní nelineární efekty patří především: efekt změny daňové disciplíny, efekt stimulace HDP snížením daní 1 Spolupráce: Pavel Kohout

snížení nezaměstnanosti úspory v oblasti státní správy V krátkém horizontu (tj. během jednoho volebního období) se téměř výlučně projevují jen efekty změn daňové disciplíny. I ty se jsou dvojího druhu - ty, které závisejí na rozhodnutí daňových poplatníků nebo nikoli. Prvními jsou ilegální daňové úniky a legální daňová optimalizace. Jak úniky tak optimalizace mohou mít materiální vliv na celkový objem daňového inkasa. Ilegální daňové úniky můžeme dále členit na ty, které jsou provedeny bez vědomí úřadů a ty, které jsou uskutečněny na základě spolupráce se zkorumpovanými úřady. Autoři Sanyal, Gang a Goswami 2 docházejí k závěru, že ve zkorumpovaném režimu existuje řada situací, kdy vláda může utrpět čistý pokles daňových příjmů jakožto neočekávaného důsledku zvýšené snahy o výběr daní. Tato vyšší snaha může mít podobu důkladnějších daňových auditů, vyšších daňových sazeb anebo obojího. Sanyal a spoluautoři k tomu dodávají zajímavý poznatek, že i zvýšená administrativní aktivita při výběru daní může být kontraproduktivní právě proto, že intenzivnější administrativa poskytuje více prostoru pro korupci. Česká ekonomika zajisté nemůže být považována za prostou korupce. I ve zcela čistém prostředí je však možné optimalizovat (tj. zpravidla minimalizovat) daně legálními prostředky. Zpravidla se tak děje prostřednictvím nadměrných investic. Z pohledu optimální alokace finančních zdrojů nelze než konstatovat, že vysoké daňové sazby vedou k ekonomickým distorzím, které se krátkodobě projevují nižším daňovým inkasem a dlouhodobě sníženým potenciálním růstem. Chování daňových subjektů, které je ovlivněno více daňovými než jinými podnikatelskými záměry, snižuje produktivitu české ekonomiky a podvazuje ekonomický růst, uvádí náměstkyně ministra financí Dana Trezziová. Tato individuální daňově ovlivněná rozhodnutí mohou znamenat ztrátu času a mrhání prostředky u jednotlivých subjektů, ve svém objemu představují ohromnou zátěž, kterou ekonomové nazývají»nadměrným břemenem«souvisejícím s existencí daňového systému. Toto břemeno roste více než proporcionálně při růstu daňových sazeb. 3 Podobných příkladů ekonomicky neefektivních investic jsou desítky tisíc. Existují i legální metody praní nezdaněných peněz. Uvádí se, že náklady na vyprání zisku se pohybují kolem 10 %. 4 Při sazbě daně z příjmu právnických osob 31 % je mezní zisk z takovéto optimalizační operace 21 %. Kdyby platila sazba DPPO 15 %, mezní zisk by činil jen asi 5 %. Motivace k provádění daňově optimalizačních opatření včetně neefektivních investic by se výrazně snížila. 2 Amal Sanyal, Ira Gang, Omkar Goswami: Corruption, Tax Evasion and Laffer Curve, Working Paper, 1998 3 Dana Trezziová: Břemeno je víc než zátěž. Ekonom, č. 9, březen 2006 4 Na základě ústního sdělení několika na sobě nezávislých nejmenovaných podnikatelů.

Z výše uvedeného plyne, že provést výpočet není ve skutečnosti nijak jednoduché.slabým místem podobných odhadů jsou praktické výpočetní obtíže. Lze sestavit model, který bere matematicky správně v úvahu zkorumpovanost úředníků a optimalizační chování podnikatelů. Narazíme však na zásadní problémy u vstupních dat. Jaký podíl finančních úředníků je zkorumpovatelný a za jaké částky? Jaká je typická užitková funkce podnikatele, který snižuje daňový základ? Jaká je jeho riziková averze vůči ilegálnímu jednání? a tak dále, a tak dále. Ve skutečnosti lze tedy dopady snížení daní (včetně zdravotní a sociální) propočítat jen s krajními obtížemi a za cenu kompromisů v reálnosti předpokladů a matematické korektnosti modelu. Zastánci vysokých daní na tyto obtíže často a s chutí poukazují a své vlastní trojčlenkové modely vydávají za vzor fiskální zodpovědnosti. To nic nemění na faktu, že jít na daně s trojčlenkou je fundamentálně chybný přístup. V případě sociálního systému a jeho finanční náročnosti narážíme na tytéž obtíže, už proto, že je na daňový systém přímo navázán. Ve skutečnosti není možné fiskální dopady sociální reformy spočítat odděleně od dalších oblastí - především daňové a oblasti financování zdravotnictví. Přesto se o "trojčlenkovou metodu" jako první krok zjištění fiskálních dopadů sociální reformy 5 pokusíme: Jenom ČSSZ měla v roce 2004 8 tisíc zaměstnanců, provozní výdaje činily 5,3 mld. Kč (z toho 582 mil. poštovní) poplatky. Po reformě by zůstala pouze správa důchodového zabezpečení - počet pracovníků je cca 400. Ta by zajišťovala nejen (stále jednodušší) agendu důchodového pojištění, ale také plnění mezinárodních závazků, zejména těch, vyplývajících z našeho členství v EU, v oblasti sociálního zabezpečení. Připočteme-li redukci úřadů práce, přebytečných zaměstnanců MPSV apod., jenom na těchto úsporách (nikoli na dávkách) bude úspora cca 10 mld. ročně. Zatížení sociálních odborů pověřených obecních úřadů se prakticky nezmění - i když přibudou některé činnosti (příspěvky na bezmocnost, platby pěstounům), na druhé straně odpadne dosud nejrozšířenější agenda - tzv. doplatky do životního minima rodiny. Na SZP by v prvním roce mělo být vyplaceno přímo občanům cca 140 mld. Kč. Zaniknou sociální dávky v hodnotě přibližně 50 mld., podobnou hodnotu mají dosavadní daňové odpočty a slevy. Další úspory již nejsou tak významné (např. zrušení sociálních stipendií a všech dotací na ubytování a stravování studentů - budou nahrazeny SZP, odpadne nutnost trvalého "oddlužování" VZP a státních nemocnic apod.). Finanční úspory ve výši cca 30 mld. v prvním roce by přineslo zprůhlednění veřejných zakázek (informační povinnost, elektronické aukce apod.), snížení dotací průmyslu a útlum investičních pobídek. Naopak se nepředpokládá změna celkových výdajů na mateřské a rodičovské dávky (mění se jen způsob výpočtu a doba vyplácení, obě dávky se nahrazují rodičovskou dávkou ve výši předcházejícího ročního příjmu), na sociální služby, bezmocnost a platby pěstounům (i zde se mění systém, nikoli celková výše příspěvku z veřejných rozpočtů). V následujících letech se významně zvýší jak příjmy, tak úspory, pocházející právě z výše uvedených nelineárních efektů - především vyšší zaměstnanosti a nižšího počtu potřebných státních zaměstnanců. Úspory budou po několika letech od zahájení reformy vznikat i na důchodovém účtu, tam by bylo vhodné je využít k dalšímu snižování pojistné sazby. Celkově se dá předpokládat v prvním roce deficit ve výši cca 20 mld., v dalších letech již přecházející do přebytku. 5 Bez započtení dopadů reformy důchodové.

Fiskální dopady reforem 200 160 mld. Kč 120 80 40 SZP - výdaje Úspory Výpadek příjmů Navýšení příjmů Celková bilance 0-40 2009 2008 2007

2. Změna systému 2.1 Nemocenské pojištění Cílový stav Dobrovolné připojištění u zdravotní pojišťovny poplatníka, se stanovenou maximální hranicí, a to procentem vyměřovacího základu (dále "v.z."), kterým je v tomto případě celková mzda. Doporučeno: 35 %. Karenční lhůtu si každý zvolí sám. Pojistná sazba by byla v prvních letech určována státem ve formě stále se rozšiřujících mantinelů (obdoba změny u povinného ručení), později by si již sazby stanovily pojišťovny samy. Je možné uzákonit schvalování pojistných plánů MF. Všechny druhy pojistného plnění z dobrovolného pojištění by byly shodné pro všechny pojištěnce bez výjimky, výše plnění úměrná zaplacenému pojistnému. Předpokládaná pojistná sazba: standardní pojištění 1,8-2 % v.z s ksrenční lhůtou 14 dnů. Časový harmonogram Nejbližší možný termín zahájení reformy: 1. 7. 2007 Prvních 12 měsíců rozdělení vybraného pojistného podle podrobných aktuálních výpočtů mezi starého a nového nositele pojištění. Podíl starého nositele - ČSSZ - se bude postupně snižovat, až zanikne. Část ČSSZ, zabývající se nemocenským pojištěním, by byla postupně utlumována, až zlikvidována. Dopady na státní rozpočet V průběhu prvního roku žádné, v dalších letech úspory vyplývající ze snížení počtu zaměstnanců ČSSZ. Dopady na rozpočty ZP Neutrální, úspory z efektivnějšího systému při propojení zdravotního a nemocenského pojištění a procento na provozní náklady ZP dokážou pokrýt zvýšení nákladů na revizní lékaře a administraci dávek. Důsledky reformy Eliminace agendy nemocenského pojištění z působnosti státní správy Efektivnější správa komplexu zdravotního, nemocenského a invalidního pojištění. Snížení administrativního zatížení zaměstnavatelů

Nemocenská v Kč měsíčně 25 000 20 000 Kč 15 000 10 000 Předpokl. strop pro placení pojistného 5 000 nemocenská SZP 0 10 14 18 22 26 30 34 38 42 46 50 54 58 Vyměřovací základ v tis. Kč Popis Správu nemocenského pojištění by převzaly zdravotní pojišťovny. Každý by se mohl u své ZP pojistit podle svého uvážení až do určité maximální výše (nejlépe 35 % svého průměrného vyměřovacího základu (celkové mzdy)). Dávky by se vyplácely standardně od 15. dne nemoci, s výjimkou hospitalizace a mateřské dovolené. To by umožnilo platit na toto připojištění méně než 6 % pojistné částky, neboli cca 2,4 % v.z. (Nicméně každý by si mohl zvolit karenční lhůtu podle svého uvážení - od 1., 8., 22., 29. dne nemoci. V případě kratší lhůty samozřejmě s patřičným navýšením pojistného, u delší lhůty naopak.) Vyměřovací základ pro výpočet dávek by měl shodný strop se základem pro placení pojistného. 35 % celkové mzdy + SZP odpovídá mezinárodním závazkům, které stanoví, že nemocenská příjmu má odpovídat 45, resp. 50 a 60 % předchozího příjmu 6. Celá transformace by trvala necelé dva roky. V prvním roce by začalo vyplácení dávek u nových pojištěnců, a to ve druhé polovině roku. V první polovině by se poplatníci registrovali a přihlašovali k pojištění. U zaměstnavatelů by zajistil přihlášky zaměstnavatel, OSVČ by se přihlašovaly zároveň s podáním Přehledu o příjmech a výdajích pro účely zdravotního pojištění 7. ČSSZ - správa nemocenského pojištění ("SNP") by od té chvíle jen doplácela dříve přiznané dávky. Pojistné by bylo rozděleno mezi dosavadního nositele pojištění (ČSSZ) a nového (ZP). Ve druhém roce by SNP doplatila zbylé dávky a zlikvidovala se, na dávky by ještě dostávala potřebnou část pojistného. Ve třetím roce by už byla nemocenská zcela převedena. 6 Zjednodušeno - přesně viz úmluvy MOP č. 102, č. 130 a Zákoník. 7 Přihlášku i formulář Přehledu je nezbytné vytvořit jednotně, kompatibilní s počítačovými programy ZP, nejen v papírové, ale i v interaktivní elektronické podobě.

Výhodou nového systému by bylo odstranění agendy nemocenského pojištění z působnosti zaměstnavatelů. Co se týče odvodů na nemocenské pojištění, bylo by vhodné nejdříve zavést nový systém nemocenského pojištění a zrušit povinné placení pojistného do systému sociálního zabezpečení - to znamená snížení sazby u zaměstnanců o 1,1 % b., u zaměstnavatelů o 3,3 % b., u OSVČ o 4,4 - pokud jsou nemocensky pojištěny. Důležité je snížení pro zaměstnavatele. Pokud by se na celkovou mzdu přešlo až od 1. ledna následujícího roku, snížení daňové zátěže pro zaměstnavatele by zůstalo v platnosti. Snížení celkové administrativní zátěže je evidentní. Stačí porovnat smluvní pojistnou částku s vypočítáváním... "25 % z denního vyměřovacího základu po dobu prvních tří dnů a 69 % v dalších dnech s tím, že se vyměřovací základ pro prvních 14 dnů započítává ve výši 90 % z částky do 480 Kč a 60 % z částky přesahující 480 do částky 690 Kč a k částce nad 690 Kč se nepřihlíží a od 15. dne se částka..., k tomu si přidejme komplikované zjišťování onoho vyměřovacího základu... Podstatné by bylo snížení motivace ke zneužívání nemocenské. SZP je nízké. Na dva týdny může mít finanční rezervu opravdu každý, takže to nikoho neohrozí, ovšem k tomu "hodit se marod" to zrovna neláká. Pojištění od 1. dne nemoci bude značně dražší, patrně příliš využíváno nebude. Dále by byla snazší kontrola. Zdravotní pojišťovna má k dispozici veškeré informace a dokumentaci, může lékaře, diagnózy i zdravotní stav pacientů kontrolovat mnohem účinněji než stát. Vhodné by bylo umožnit zdravotním pojišťovnám udělovat sankce za zneužívání nemocenské, a to především lékařům - od pokut až po zrušení smlouvy. U pacientů by hrozila nejen povinnost uhradit již vyplacené dávky, ale i penále, úroky a dále pojistné a daně včetně penále a úroků za příslušné období. Dnešní stav, kdy jedinou sankcí je zastavení výplaty dávek, je nevyhovující. V otázce kvantifikace možných úspor je nutná opatrnost, neboť opačným směrem než nižší zneužívání bude působit změna z povinného systému na dobrovolný, což s velkou pravděpodobností povede k tomu, že se ve vyšší míře budou zapojovat skupiny rizikové. Může tedy dojít k tomu, že úspora vzniklá z omezení zneužívání bude vyeliminována tímto faktorem. Kontroly by musely být zachovány, alespoň by je ale prováděla instituce, která je k tomu kompetentní a zároveň zainteresovaná, protože platí "ze svého". Již dnes ZP na zneužívání nemocenské doplácejí, ačkoli nevyplácejí přímo dávky. Po dobu nemoci neplatí poplatník zdravotní pojistné a navíc při simulované nemoci nabíhají náklady na medicínsky neodůvodněnou péči (návštěvy lékaře, léky, zbytečná vyšetření). Dá se uvažovat i o systému bonusů. (Malusy doporučit nelze - skutečně nemocní nemohou být - na rozdíl od špatných řidičů - trestáni). Ve fázi přechodu na nový systém by sazbu stanovil jednotně stát a teprve v dalších letech by se postupně uvolňovaly mantinely pro nejnižší a nejvyšší sazbu, mezi kterými by se pojišťovny mohly pohybovat. Bonifikační programy by pojišťovny mohly vypsat i pro zaměstnavatele. Pojišťovny by nabízely i odlišnou karenční lhůtu - týden, tři týdny, měsíc - a tomu odpovídající pojistnou sazbu. Bude pouze nutné zajistit, aby se tyto typy připojištění financovaly skutečně z odlišně vybraného pojistného, nikoli tedy na úkor standardního. Pro OSVČ by platil stejný princip. Bude nutné zrovnoprávnit nejen platby, ale také nároky OSVČ 8 a zaměstnanců. Dnes, pokud si OSVČ nemocenské pojištění u státu platí, má stejnou sazbu, ale ze stejných zaplacených peněz nižší plnění než zaměstnanec. Nemá totiž nárok na dvě z poskytovaných dávek - vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství a dávky při ošetřování dítěte (nebo člena rodiny). Za stejné pojistné nižší plnění, to je patrně protiústavní. 8 Netýká se pouze OSVČ, ale i dalších osob, např. těch, co pracují na dohodu o pracovní činnosti, invalidů, pečovatelů.

Systém by měl být skutečně pojišťovací - zvýhodňování některých skupin občanů by nemělo existovat. V systému nemocenského pojištění jsou kromě zaměstnanců oproti OSVČ zvýhodněny také tzv. "samoživitelky". To by mělo být rozhodně odstraněno. Nejen, že to odporuje pojišťovacímu principu, ale de facto se tady zvýhodňují nezodpovědní vůči zodpovědným, což následně vede k rozšiřování nezodpovědného chování, popř. jeho předstírání (trvalá bydliště rodičů na různých adresách), a dochází tak ke zneužívání. Kontrola je navíc v tomto případě fakticky nemožná. Dávky v mateřství musí mít shodná pravidla pro všechny skupiny pojištěnců, OČR rovněž. Důležitým prvkem je výše pojistného plnění vzhledem k době placení pojistného. Řešením by bylo plnění "klouzavé" ve výši, odvozené od průměrného pojistného za posledních 12 měsíců, včetně měsíců, v němž poplatník nebyl nemocenského pojištění účasten. To znamená, že pouze osoby, jejichž pojištění trvá alespoň rok, by dostávaly skutečně sjednanou pojistnou částku, ostatní průměr. Výjimkou by byli absolventi, kteří nastoupili do prvního zaměstnání po škole, dále pak ženy po návratu z mateřské, či kterýkoli rodič z rodičovské dovolené a reaktivovaní invalidé. Zároveň by tohoto systému bylo možno využít jako motivačního prvku pro přihlašování k dobrovolnému pojištění. Platilo by, že ten, kdo se přihlásí hned od počátku, by byl pojištěn na celou pojistnou částku (byl by považován za osobu, pojištěnou déle než rok), za každý měsíc zpoždění by se počáteční plnění o 1/12 snižovalo. Významným administrativním zjednodušením by bylo zrušení evidence doby pracovní neschopnosti pro účely důchodového pojištění. Vyšší důchod rozhodně není motivací pro zneužívání pracovní neschopnosti, započítávání této doby v redukované podobě má finančně malý význam, zcela neadekvátní administrativní náročnosti této evidence jak pro zaměstnavatele, tak pro ČSSZ. Kromě toho s předpokládaným poklesem důchodu ze státního průběžného systému bude význam této položky dále klesat. Výplata dávek podle pracovních či kalendářních dnů - obojí má své nevýhody. Při výplatě za kalendářní dny dochází k tzv. "víkendovému" nadužívání, výplata za pracovní dny je v některých případech (směnné a nepřetržité provozy) dost komplikovanou záležitostí, v níž navíc ZP nemá prakticky možnost zjistit skutečný stav věci. To se může týkat i některých OSVČ (např. majitele obchodu s víkendovým prodejem). Celkově se jeví jednodušší systém plateb za kalendářní dny, přičemž denní dávka, stanovená nařízením vlády, musí být pro všechny dny v roce stejná (bez ohledu na počet dnů v konkrétním měsíci). Mateřské dávky Cílový stav: Celková částka ve výši ročního příjmu předchozího roku jako suma, kterou by měla každá matka k dispozici. Ona sama by si zvolila, jak dlouhou dobu chce strávit doma s dítětem, přičemž by bylo dáno pouze minimum a maximum (doporučeno 12 až 48 měsíců). Tato částka by se pak pouze zvoleným počtem měsíců vydělila - a to by byla mateřská dávka. Celková částka by měla strop, odpovídající stropu pro placení pojistného. Nárok by měly všechny ženy shodný, bez výjimek. Pro ženy, které by si zvolily dobu výplaty delší než jeden rok by platilo, že vždy po 12 měsících se dávka (a zbývající část celkové částky) valorizuje o růst mezd. Zvolená doba by nebyla definitivní - kdykoli v jejím průběhu by měla matka možnost ji prodloužit či zkrátit - samozřejmě v takovém případě by se nová dávka počítala pouze ze zbylé části. Při prodloužení by se dávka snížila, při zkrácení zvýšila. Pokud by se žena rozhodla mateřskou ukončit dříve, dostala by zbývající část najednou. Platilo by, že matka se může kdykoli po uplynutí šesti týdnů od narození dítěte vystřídat s otcem. V takovém případě by se "otcovská měsíční dávka" spočítala naprosto stejně - jen z otcova vyměřovacího základu - a matce se ze zbývající částky odečetla suma za počet

měsíců, v nichž by byl doma s dítětem otec. Záleželo by pouze na obou rodičích, jak si rodičovskou dovolenou rozdělí. Při dřívějším ukončení by se v případě, že se na rodičovské dovolené vystřídali oba rodiče, zbylá částka vyplatila ze zbylé mateřské a otcovské částky úměrně době, kterou na rodičovské dovolené matka a otec strávili. V úvahu přichází i možnost rodičovskou dovolenou přerušit, zbylou část peněz ponechat u pojišťovny a vybrat si ji kdykoli do sedmi let věku dítěte. Je to proto, že rodiče často potřebují zůstat s dítětem doma v době, kdy začíná chodit do školy. Při výpočtu ročního vyměřovacího základu by se nezapočítávala doba nemoci - namísto ní by se počítal průměrný příjem v době, kdy žena byla zdravá a pracovala. V případě studentek, které by porodily v době studia či do jednoho roku po jeho skončení, by se dávka počítala z předem stanoveného vyměřovacího základu - ten by neměl být vyšší než medián mezd a mohl by být odlišný pro studentky a absolventky či podle stupně školy (SŠ, VOŠ, VŠ). Rodičovský příspěvek by byl zrušen. Pokud by byla zavedena rovná dávka či její varianta SZP (státem zaručený příjem), měly by na ni samozřejmě nárok všechny ženy, bez ohledu na předchozí výdělečnou činnost a nemocenské pojištění - před mateřskou stejně jako během ní a po jejím skončení. Financování: Třetina by byla financována z nemocenského pojištění jako dnes, druhé dvě třetiny státem přes ZP - tato částka by nahrazovala dnešní rodičovský příspěvek. Pro stát by byl fiskální dopad neutrální. Druhou variantou tohoto systému by byly mateřské dávky po dobu 12 týdnů (po šesti týdnech před a po porodu) z nemocenského pojištění a k tomu uvedený roční příjem, hrazený státem. Prostředictvím ZP by byl pouze vyplácen. nemocenská zdravotnictví invalidita sociální potřebnost nezaměstnanost

2.2 Pojištění invalidity 2.2.1 Plná invalidita Cílový stav Povinné pojištění u zdravotní pojišťovny (ZP) poplatníka, invalidní důchod ("ID") vyplácen maximálně do dne, kdy pojištěnec dosáhne důchodového věku. Poživatel ID má zároveň nárok na SZP. Plnění: Základní invalidní důchod, stanovený procentem v.z. (doporučeno: 35 % celkové mzdy) plus částka na spoření na stáří (snížení pojistné sazby, určené na spoření na důchod). Způsob transformace var. 1: Invalidní důchody přiznané přede dnem zahájení reformy bude nadále proplácet stát. Způsob transformace var. 2: Proplácení již přiznaných důchodů převezmou rovněž ZP, s výjimkou důchodů osob, které překročily věk nároku na starobní důchod a zvolily invalidní důchod namísto starobního. Doporučeno: var. 2 Předpokládaná pojistná sazba var. 1: Cílová sazba 2 % v.z., po dobu transformace odváděna část vybraného pojistného od ČSSZ jednotlivým ZP podle poměru počtu invalidů. Odhad potřebného odvodu v prvním roce: 0,2 % v.z. Předpokládaná pojistná sazba var. 2: Cílová sazba 2 % v.z., zpočátku 5 % v.z., snižování postupné, po dobu až 47 let. Z vybraného pojistného budou propláceny i dříve přiznané plné i částečné invalidní důchody. Časový harmonogram Varianta 1: Nejbližší možný termín zahájení reformy: 1. 1. 2008 Trvání reformy: Poslední invalidní důchod ze starého systému bude vyplacen za 47 let. Varianta 2: Nejbližší možný termín zahájení reformy: 1. 1. 2009 Trvání reformy: Příprava bude trvat cca 12 měsíců, proplácení dříve přiznaných důchodů a snižování pojistné sazby bude trvat až 47 let. Dopady na státní rozpočet Zpočátku neutrální, později úspory vyplývající ze snížení počtu zaměstnanců ČSSZ. Dopady na rozpočty ZP Neutrální, úspory z efektivnějšího systému při propojení zdravotního a nemocenského pojištění a procento na provozní náklady ZP dokážou pokrýt zvýšení nákladů na revizní lékaře a administraci dávek. Důsledky reformy 1. Eliminace agendy pojištění invalidity z působnosti státní správy 2. Efektivnější správa komplexu zdravotního, nemocenského a invalidního pojištění.

Invalidní důchod Příjem invalidy v Kč měsíčně 25000 20000 15000 10000 5000 Spoření na stáří ID - nový systém SZP Příjem celkem - nový systém ID - současný systém 0 10 000 18 000 26 000 34 000 42 000 50 000 58 000 Vyměřovací základ v Kč měsíčně ID - invalidní důchod SZP - státem zaručený Pojištění příjem plné invalidity musí být povinné pro všechny osoby výdělečně činné. Správu pojištění invalidity by převzaly zdravotní pojišťovny. Zpočátku by bylo nutné zachovat stávající pojistnou sazbu. Pojistná sazba bude od cca třetího roku klesat zejména v důsledku toho, že budou již přibývat pouze mladí, zahajující pracovní kariéru, u kterých stačí nižší pojistná sazba (viz tabulka 1) a díky ubývání částečných invalidů vzhledem k přechodu na dobrovolný systém pojištění. Pojistné plnění ve formě důchodu by mělo být ve výši 30 % v.z. (celkové mzdy), k tomu příslušné procento na spoření na stáří 9 (předpokládáme 5 % celkové mzdy). Samozřejmě bez jakékoli redukce. Vyměřovací základ pro výpočet dávek by měl shodný strop se základem pro placení pojistného. Kdo by chtěl pojištění na vyšší částku, využil by možnosti komerčního pojištění. Na rozdíl od starobního důchodu není na stejně vysoký invalidní důchod potřeba platit tak vysokou částku. Jednoduše proto, že zatímco starobní důchod bude nakonec pobírat téměř každý - nejde tedy o pojištění, ale o úspory (pojišťovací funkci plní pouze co se týče doby 9 Pokud by byl invalida výdělečně činný, pojišťovna by mu na spoření na stáří přispívala pouze poměrnou částí odpovídající rozdílu mezi původním a současným výdělkem.

dožití) - u invalidity jde o pojištění rizika. Kolik je potřeba na pojistné krytí plné invalidity u různých věkových kategorií ukazuje následující tabulka: Tabulka 1 Stanovení výše odváděného procenta na krytí invalidních důchodů s tvorbou rezervního fondu Věková skupina počet nových invalidů na 10 000 obyvatel ve věkové skupině současná hodnota jednotkového invalidního důchodu vypláceného do 65-ti let celkové jednotkové procento odvodu na invalidní penze z měsíčního invalidního důchodu 18 24 10,78 22,09 2,38% 25 29 12,31 20,43 2,51% 30 34 16,47 18,53 3,05% 35 39 25,37 16,38 4,16% 40 44 38,62 14,01 5,41% 45 49 61,75 11,43 7,06% 50 54 107,97 8,58 9,26% 55 59 122,35 5,35 6,55% 60 64 131,52 2,77 3,64% Pozn.: Není uvažováno s reaktivací, náklady na výplatu důchodů ani s inflačními změnami výše invalidního důchodu. Zdroj: Josef Lukášek, pojistný matematik Potřebné procento odvodu je procentem z výše případného plného invalidního důchodu - nejde o procento v.z.. Záleží tedy na tom, kolik by bylo stanoveno jako nutné minimum povinného zajištění pro případ invalidity. Pokud by to bylo oněch 30 + 5 % celkové mzdy, na pojistném by bylo třeba odvádět z této mzdy 35 % toho, co je uvedeno v tabulce a započítat valorizaci. Z praktického hlediska by v případě povinného přechodu bylo potřeba stanovit stejné procento odvodu pro všechny - tedy vypočítat vážený průměr uvedených hodnot. Ten by se pohyboval přibližně kolem 5 %, ale jak by se nově přibíraly pouze nejmladší ročníky, postupně by klesal až na nejnižší hodnotu, která je přibližně poloviční. Transformace by proběhla jednorázově. K určenému datu by přiznávání nových invalidních důchodů a následnou výplatu dávek převzaly ZP. Stejně tak by převzaly vyplácení starých ID. ČSSZ by spočítala ještě ID v případech, kdy již bylo zahájeno řízení o přiznání důchodu. Příprava by proběhla během roku 2008 10. Výše starých ID by buď zůstala v původní výši, nebo by se staré ID přepočítaly podle nových pravidel s tím, že by platila rovnice: nový ID + SZP 1) >= starý ID 1) po zdanění Pokud by důchod podle nových pravidel (včetně SZP) byl nižší, zvýšil by se na patřičnou částku (SZP musí být pro všechny stejné). Naproti tomu se nezapočítává spoření na stáří, které by staří ID dostávali navíc - to je kompenzací za budoucí (oproti dnešnímu nižší) starobní důchod podle nových pravidel. Kromě osob výdělečně činných by byly pojištěny rovněž ženy na mateřské a rodičovské dovolené, osoby nemocné déle než 1 měsíc a studenti do 26 let (tzv. náhradní doby). Zároveň by byli v příslušné době osvobozeni od placení pojistného (s výjimkou odvodů z případné výdělečné činnosti). 10 V roce 2007 by ZP přebíraly nemocenské pojištění.

Přihlašování k povinnému pojištění invalidity by bylo jednodušší než v případě nemocenské - zdravotní pojišťovny mají přehled, kdo z jejich klientů je zaměstnanec, OSVČ, za koho je plátcem pojistného (i) stát. Dostávaly by pojistné, odpovídající součtu zdravotního, nemocenského a invalidního pojistného. Na zvláštní účty by si finanční prostředky dělily samy. Po převodu všech invalidních důchodců na ZP by se příslušná část ČSSZ zlikvidovala. Stejně jako u nemocenského pojištění, i zde je důležitým prvkem výše pojistného plnění vzhledem k době placení pojistného. Pojistné plnění by mělo být počítáno z průměrného v.z. za celou dobu pojištění, ovšem s důležitou změnou oproti dnešnímu systému - za dobu, v níž pojištěnec nebude mít zdanitelné příjmy (nebude platit pojistné), by se započítávala nula. Dalo by se říci, že pojištění pro případ plné invalidity bude mít každý občan ČR od 18 let, ovšem pokud nebude platit pojistné, bude pojistné plnění nulové. Tím by se nahradila dosavadní minimální doba pojištění a výpočet ID v závislosti na době pojištění, včetně tzv. "dopočtených" dob. To by se samozřejmě netýkalo výše uvedených náhradních dob - tam by se započítával průměrný v.z. v době před započetím náhradní doby. U osob, které nastoupí do zaměstnání po skončení náhradní doby by pojistné plnění odpovídalo v.z. před počátkem náhradní doby, v případě, že neměly žádný příjem (studenti) by se po dobu prvních 12 měsíců stanovil minimální v.z., z něhož by se jim vypočítalo pojistné plnění, pokud by jejich příjem v prvním roce po skončení studia byl nižší než tento minimální v.z. V následujících letech by již byli pojištěni stejným způsobem jako ostatní. Pojistné plnění by se počítalo i z doby pojištění ve starém systému s tím, že náhradní a vyloučené doby by se z doby před reformou definovaly podle starých pravidel (pro pojištěnce výhodnějších). Osobám bez zdanitelných příjmů, u kterých nejde o náhradní dobu (např. ženy v domácnosti), by mohlo být umožněno platit pojistné dobrovolně, ve výši, odpovídající povinnému zdravotnímu pojištění (z minimální mzdy). V případě zavedení SZP není nutné stanovit minimální ID ani minimální pojistné.

2.2.2 Částečná invalidita Cílový stav: Dobrovolné pojištění u ZP poplatníka, vypláceno maximálně do dne, kdy pojištěnec dosáhne důchodového věku. Poživatel invalidního důchodu má zároveň nárok na SZP. Plnění: Ve výši 50 % plnění plné invalidity. Předpokládaná pojistná sazba: Podle smlouvy se ZP. Všechny druhy pojistného plnění z dobrovolného pojištění by byly shodné pro všechny pojištěnce bez výjimky, výše plnění úměrná placenému pojistnému. Časový harmonogram Totéž jako plná invalidita. Dopady na státní rozpočet V průběhu prvního roku žádné, v dalších letech úspory vyplývající ze snížení počtu zaměstnanců ČSSZ a z úbytku částečných invalidů se starými ČID. Dopady na rozpočty ZP Neutrální, pojišťovny si nastaví sazby podle pojistně-matematických zásad. Důsledky reformy Totéž jako plná invalidita. Popis varianta 1 V den zahájení reformy zůstanou ve státním systému pojištěny pouze osoby, kterým již byl ČID přiznán, popř. bylo zahájeno řízení o jeho přiznání. Taktéž zůstanou pro případ částečné invalidity pojištěni již existující poživatelé plného invalidního důchodu. Pro všechny ostatní bude pojištění částečné invalidity dobrovolné. Přihlašování k pojištění ČI bude probíhat obdobným způsobem, jako přihlašování k nemocenskému pojištění. To samozřejmě nevylučuje možnost pojištění u komerční pojišťovny. Obdobným způsobem jako u plné invalidity by bylo řešeno pojistné plnění, vždy maximálně na úrovni poloviny, resp. 40 % plnění plné invalidity. U ČI by ale ZP měly větší manévrovací prostor, aby mohlo vzniknout skutečně konkurenční prostředí. Co se týče náhradních dob, měly by být oproti plné invaliditě omezeny, vzhledem k dobrovolnosti pojištění, a to pouze na dobu mateřské dovolené 11. Studenti by byli pro případ částečné invalidity pojištěni v systému invalidity z mládí. Převod starých ČID na nové by proběhl stejným způsobem jako u plných ID. Pro přechod starých ČID na nové by platilo totéž jako pro ID - buď by se ponechaly v původní výši nebo přepočítaly podle nových pravidel s tím, že nový ČID + SZP nesmí být nižší než ČID původní. Popis varianty 2 Na rozdíl od radikální varianty 1 je postupná. Rozdíl spočívá v tom, že se při výpočtu ČID zohledňuje doba před zahájením reformy. Kdo by se po zahájení reformy pojistil dobrovolně, měl by nárok na příp. ČID ve výši průměru v.z. za celou dobu od 18 let, s vyloučenými dobami shodnými s var. 1. Kdo by se nepojistil, započítávala by se mu od zahájení reformy jako v.z. nula. Pojistné plnění nepojištěných osob by tedy postupně - nikoli radikálně jako v první variantě - klesalo. 11 Samozřejmě rovněž po dobu plné invalidity pro případ změny z invalidity plné na částečnou.

Tato varianta je finančně náročnější - nikoli na úkor státu, ale na úkor možnosti snižování pojistné sazby. 2.2.3. Invalidita z mládí "Invalidé z mládí" jsou osoby, které se staly invalidními před dosažením věku 18 let. V našem systému by k nim přibyli ještě studenti do 26 let. Jde o specifický druh pojištění, protože tito lidé nemají žádnou možnost svou situaci ovlivnit a jsou, zvlášť v případě plné invalidity, celý život odkázáni na sociální dávky, ať už jsou tyto dávky nazývány jakkoli. Pomineme-li jejich oprávněné nároky na zdravotní péči, pomůcky, rehabilitace, bydlení, ošetřovatelskou péči, vzdělávání atd., zbývají jejich životní náklady, které mají být zabezpečeny invalidním důchodem. Existují značně odlišné podmínky pro ty, kteří žijí v ústavech a pro ty, o které se stará rodina či žijí sami. I tito lidé by měli mít, pokud je to možné, možnost výběru a jejich důchod by měl být zabezpečován vždy státem (pojistit se nemají z čeho). Systémovým opatřením by zde byla spíš celoživotní sociální dávka, nikoli invalidní, resp. starobní, důchod. Do systému důchodového pojištění to v podstatě nepatří ani v případě vyplácení inv. důchodů zdravotními pojišťovnami, leda by stát pojišťovnám tyto peníze v určitých intervalech proplácel, takže pojišťovny by zajišťovaly pouze distribuci. Nicméně lze to ponechat v systému solidárního pojištění (koneckonců může být ekonomicky aktivním občanům jedno, jestli to zaplatí ve formě daní či pojistného). Jsou tedy dvě možnosti - celoživotní sociální dávka nebo invalidní důchod za stejných podmínek jako ostatní, a to buď v rámci solidárního invalidního pojištění nebo v dohodnutých intervalech hrazeného zdr. pojišťovnám státem. Výše dávky by měla v tomto případě odpovídat invalidnímu důchodu, vypočítanému z průměrné mzdy, popř. mediánu mezd (pro případ jak plné, tak částečné invalidity), včetně SZP a včetně částky na spoření na stáří. Převod starých invalidních důchodů z mládí na nové by proběhl stejným způsobem jako u plných ID.

Přímá souvislost modulu invalidita s dalšími moduly: nemocenská daně zdravotnictví invalidita vzdělávání rodinná politika sociální potřebnost bezmocnost nezaměstnanost bydlení

2.3. Odůvodnění: Nutnost reformy nemocenského pojištění má dva hlavní důvody: 1. V ČR dochází zcela prokazatelně k masovému zneužívání nemocenského pojištění. Svědčí o tom zejména: nižší náklady na zdravotní péči OSVČ pokles procenta práce neschopných s rostoucím příjmem nízká korelace mezi výší příjmu a délkou pracovní neschopnosti vyšší nemocnost u zaměstnanců firem, u kterých hrozí propouštění 12 zvyšování míry pracovní neschopnosti (z cca 4 % před rokem 1989 až na 7 %), současně s prokázaným zlepšením zdravotního stavu populace mezinárodní srovnání míry pracovní neschopnosti ve srovnatelných státech Tabulka 2: Vývoj pracovní neschopnosti v ČR příjmy (mld. Kč) výdaje rozdíl prům. délka PN - dny 2000 26 924 27 205-281 28,90 2001 29 321 29 585-264 29,58 2002 31 419 32 609-1 190 31,99 2003 33 044 34 307-1 263 31,61 2004 13 35 632 29 563 6 069 36,46 Zdroj: MPSV Zneužívání je umožněno chybně nastaveným systémem, nejen co se týče výše dávek, ale také kvůli absenci účinných kontrolních mechanismů a sankcí. 2. Systém je administrativně náročný, složitý, nepřehledný a nespravedlivý. Jsou činěny neodůvodněné rozdíly mezi OSVČ a zaměstnanci, mezi vdanými, svobodnými a rozvedenými matkami, nastavení dávek neodpovídá pojistným principům, jde spíše o daň než pojištění. 12 viz např. Zámečník M., Útěk do nemoci: Případová studie Vítkovice, a. s. a Třinecké Železárny, a. s. 13 Po zpřísnění podmínek, zejména snížení dávek v prvních třech dnech PN v roce 2004 se snížily jak výdaje, tak míra pracovní neschopnosti. Důvodem je ale podle informací MPSV i absence chřipkové epidemie v tomto roce. Průměrná doba PN se i nadále prodlužuje.

Zdroj: MPSV Zdroj: MPSV