MOŽNOSTI ROZVOJE ÚZEMÍ Základní mezioborová studie Kraj Olomoucký Konice, Bouzov
1. ÚVOD Předkládaná zpráva je výsledkem práce odborníků v různých oborech antropologii a sociální geografii, botanice, architektuře a urbanismu, historii a archeologii. Každý z odborníků zkoumal dané území z perspektivy svého oboru a snažil se nalézt to, co zde nazýváme rozvojový potenciál území tedy příležitost pro další rozvoj obce, kritický moment či problém, kterému je potřeba se věnovat, nebo prostě jenom prázdné místo na mapě obce, které poskytuje prostor pro vytvoření něčeho nového. Výzkum byl realizován v rámci projektu Pracovní návyky jako komplex individuálního poradenství, cíleného zaškolení, aktivizace místních aktérů a rozvoje potenciálu vybraných lokalit (reg. č. CZ.1.04/2.1.00/03.00018), který realizuje Fond dalšího vzdělávání, příspěvková organizace Ministerstva práce a sociálních věcí, a který je podpořen finančními prostředky z Evropského sociálního fondu v rámci Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu. Naším primárním záměrem tedy bylo soustředit se na takové potenciály, které mohou vést k tvorbě nových pracovních míst. Vývoj z poslední doby ukazuje, že se nelze spoléhat pouze na vnější zdroje vytváření pracovních příležitostí. Pro nové pracovní příležitosti s předpokladem udržitelnosti je nutno obrátit pozornost také dovnitř společenství českých a moravských obcí a pokusit se využít potenciálů, které toto prostředí někdy nikoliv zcela viditelně má. Abychom mohli důkladně porozumět strukturálním příčinám nezaměstnanosti v jednotlivých regionech a pokusit se nalézt pro ně lék, musíme zaměřit pozornost zpět dovnitř lokality, obce, komunity, k formálním i neformálním skupinám občanů i k jednotlivcům. Jako efektivní se ukazuje posílení sebevědomí u nezaměstnaných občanů, stejně jako u otevřených podnikatelů (či podnikavců). Zkušenosti i závěry našich analýz napovídají, že tím, co po letech stagnace může vytvořit nové výzvy, je komunitní rozvoj vedený důsledně zdola, tedy od jednotlivců a drobných každodenních potřeb, které definují jejich životy. Cílem této studie i cílem projektu Pracovní návyky proto bylo zaměřit se detailně na studované oblasti a pokusit se odhalit právě tyto artikulované či neartikulované potřeby. Potenciál pro rozvoj oblasti hledáme v lokálních souvislostech v krajině a její morfologii, v architektonických či urbanistických možnostech, které poskytují obce, v údajích o demografické struktuře obyvatel, v historii místa a jeho identity a především v obyvatelích samotných. Takto nalezené nové výzvy jsou často spojené s lokálním komunitním rozvojem. V mnoha modelových případech v této situaci nejsou podnikaví a kreativní jednotlivci sami, nýbrž mají podporu místních institucí, především pak radnic či krajských poboček různých úřadů. Tam, kde se podařilo nastartovat udržitelné projekty, je často nejen jasné, ale i měřitelné, že rozvoj, který sociální družstva či ekologické farmy rozpohybovaly, daleko přesáhl původní projektové plány. Vedle ekologické farmy se tak například objevuje řemeslná dílna, družstvo provozující sociální podnik přibírá turistické a ubytovací služby. Vedle ekologické drůbeží farmy roste králičí farma, vedle zase rodinné brašnářství. V ojedinělých případech se objevují alternace sociálních služeb v blízkém okolí založené na lidské solidaritě povýšené dobrým nápadem na komplexní pracovní místo. Tam, kde se podaří propojit myšlenku s konkrétními kolektivy, kde je vůle ke spolupráci mezi občanským a politickým sektorem, tam už většinou chybí jen finanční zdroje. Ty jsou ovšem často poměrně snadno dosažitelné, pokud se někdo vyzná v dotačních titulech a grantové politice státních i evropských institucí. Co když ale nápady doutnají, diskuse se pomalu rozjíždí, ale žádné konkrétní aktivity či spolupráce zatím nenastaly? Zde je prostor pro projekt Pracovní návyky. Naším cílem je na základě námi provedených mezioborových analýz navrhovat konkrétní opatření vedoucí k rozvoji identifikovaného potenciálu území a přímo či nepřímo tak napomoci tvorbě nových pracovních míst. V následujícím textu nejdříve stručně vysvětlíme pracovní přístupy všech specialistů zapojených do projektu, vysvětlíme základní pojmy a následně představíme základní charakteristiku oblasti očima jednotlivých vědních disciplín. Přílohou textu je seznam všech potenciálů rozvoje území, které specialisté projektu Pracovní návyky na daném území nalezli. 2
Seznam byl z důvodu ochrany soukromí částečně anonymizován. Stejně tak je potřeba zdůraznit, že zdaleka ne všechny potenciály přímo generují pracovní místo či ekonomický zisk. V některých případech tomu tak je, ale jinde se jedná skutečně pouze o popis potenciálně zajímavého fenoménu, který vyžaduje dlouhodobou a strukturovanou práci s krajinou či lidmi, aby se plně rozvinul. Vycházíme ale z toho, že rozvoj je potřeba uchopit komplexně a nelze nárazově podporovat jednotlivce či řešit problémy vytržené z kontextu, aniž bychom se věnovali práci s celým komunitním prostředím, společenskou strukturou a ekosystémem oblasti. 3
2. SLOVNÍČEK POJMŮ OBECNÉ TERMÍNY POUŽÍVANÉ VE STUDII Potenciál: Potenciálem zde myslíme především příležitost pro oživení, kultivaci anebo rozvoj oblasti. Potenciálem může být nevyužitý zdroj, třeba zanedbané místní kino, které může sloužit novému účelu nebo historická pastevní krajina, kde lze pastvu znovu obnovit. Podobně třeba sad ležící ladem může ukrývat bohatství v podobě starých krajových odrůd ovocných stromů. Jednotliví specialisté se snažili vyhledávat potenciály tak, aby jejich popisem zároveň definovali, jakou příležitost nabízí. Například zanedbanou krajinu na periferii města nazýváme potenciálem proto, že v případě, že se jí někdo začne věnovat, zprůchodní okraje města pro místní občany a vytvoří příležitost pro jejich zapojení do péče o veřejný prostor, popřípadě vytvoří pracovní pozici pro někoho místního, kdo tuto krajinu dobře zná a může se o ni dobře starat. Péče o krajinu a diverzitu v ní je zároveň příležitostí vytvořit pracovní pozici, která umožní využít schopnosti a zkušenosti jinak opomíjené na trhu práce jako například důkladná znalost místního prostředí i obyvatel, vytvořená léty kontaktů. Tento potenciál proto může vygenerovat i zcela novou pracovní pozici, která dosud na pracovním trhu neexistuje, a nabídnout tak uplatnění i lidem, kteří jsou jinak na trhu práce spíše diskriminováni (věková skupina mezi 40 50 lety, která z nějakého důvodu není flexibilní v dojíždění za prací či například při učení se práci s počítačem). Příkladem potenciálu za specializaci sociální geografie tak může být třeba přítomnost střední odborné školy, která produkuje úzce specializované absolventy, a zaměstnavatel poblíž v regionu, který by pro tyto studenty mohl mít uplatnění, ale není se školou v žádném kontaktu obě instituce vzájemně nespolupracují. Sociální geograf/ka zná věkovou i vzdělanostní strukturu regionu a uvědomuje si, kde potenciálně hrozí odchod mladých lidí za prací a zároveň díky komplexní znalosti regionu ví, kde by případně mohli najít uplatnění a co pro to udělat. Geobotanický pohled na krajinu zahrnuje i problematiku biologické diversity a také více prakticky například hospodaření s vodou. Obě témata jsou nepřímo a dokazatelně propojena: živá krajina tlumí extremity klimatu a naopak citlivé hospodaření s vodou podporuje vitální funkce krajiny. Obojí má citelný pozitivní efekt i na kvalitu života (nejen) lidské populace. Příkladem potenciálu proto může být například suchá krajina, které může vhodné hospodaření např. s dešťovou vodou navrátit diversitu. Příkladem potenciálu za historické vědy je například významná historická událost v dějinách obce, která má prokazatelný vliv na její dnešní podobu, ale obec ji nijak nevyužívá při své propagaci, ani nezprostředkovává obyvatelům historii jejich města. Historik proto může navrhnout třeba setkání s občany, informační tabuli nebo naučnou stezku, které minulost oživí a přispějí k posílení identity místa, se kterým se obyvatelé mohou ztotožnit a být na něj pyšní. Příkladem potenciálu za obory architektura a urbanismus je například původně pěkné náměstí nebo náves, které ale vlivem nekoncepčního stavění či zanedbání ztrácí původní kouzlo a pro místní i návštěvníky přestává být zajímavé. Urbanista dokáže nalézt a vystihnout přirozené centrum obce a pojmenovat, proč nefunguje, architekt umí navrhnout drobné zásahy (lavičky, úprava zeleně nebo parkování), které mohou pomoci místu opět vrátit život a jeho původní funkci. Příkladem potenciálu za sociální antropologii může být například skupina mladých novousedlíků, kteří by se rádi angažovali v rozvoji obce, nemají ale navázané vztahy se starousedlíky a obě skupiny navzájem neznají své motivace ani potřeby. Antropolog umí rozkrýt strukturu sociálních vztahů a navrhnout činnost či téma, které jsou oběma skupinám společné a které by je proto mohly sblížit, propojit a dopomoci k realizaci menších společných projektů, které povedou k rozvoji obce zdola. Rozvoj/rozvojový potenciál: Výraz rozvoj používáme v této studii ve stejném smyslu, v jakém se běžně používá ve spojení místní udržitelný rozvoj. Rozvoj oblasti vnímáme komplexně jak z hlediska krajiny a přírody, tak z hlediska 4
sídel a jejich obyvatel. Rozvojem nemyslíme jen rozvoj ekonomický. Potenciály, které vyhledáváme, nevedou přímo k zisku jde nám i o rozvoj kulturní, sociální a ekologický. Rozvoj vnímáme v souvislosti s potenciálem. Přímým efektem práce s námi navrhovanými potenciály má být celkový rozvoj oblasti. Mezioborový/mezioborová syntéza: Tato studie spojuje výsledky průzkumu odborníků z celkem pěti různých oborů, konkrétně sociální geografie, geobotaniky, architektury a urbanismu, historie a archeologie a sociální antropologie. Naším cílem bylo zaměřit se na stejnou problematiku několika různými úhly pohledu. Tyto úhly pohledu v předkládané studii syntetizujeme do jednoho textu a snažíme se tak vytvořit komplexní obraz možností studované oblasti. Například fenomén jako je industriální krajina je důležitý jak pro botanika, který umí popsat vegetaci na místě a celkovou souvislost s okolní krajinou, tak pro architekta, který vidí návaznost oblasti na celkovou urbánní strukturu obce a umí si představit možnosti rekonstrukce a jejich nákladnost. Antropolog zase dokáže prostřednictvím práce s obyvateli obce zjistit, k čemu by se případně zrekonstruovaná oblast mohla používat tak, aby místním sloužila nejlépe. ODBORNÉ VÝRAZY JEDNOTLIVÝCH SPECIALIZACÍ Industriální krajina (architektura a urbanismus, přírodní vědy) je jedním z druhů takzvané kulturní krajiny tedy krajiny, která vznikla součinností přírody a lidského působení. Industriální krajina je krajina, která vznikla působením průmyslu. Typickým příkladem industriální nebo také průmyslové krajiny v České republice je například Mostecká uhelná pánev. Brownfield (architektura a urbanismus, přírodní vědy) je odborný termín, který čeština přejala z angličtiny a prozatím pro něj neexistuje vhodné české označení. Výraz brownfield, doslova hnědé pole, urbanisté používají k označení nevyužívané plochy v městské zástavbě může se jednat o plochu, která je nezastavěná, nebo jsou budovy na ní už opuštěné. Ruderální krajina/ruderál (přírodní vědy) bývá krajina, kde mohou dominovat právě brownfieldy, může jít však také o bezlesí nebo dřevinné porosty výrazně nasycené živinami (fosforem, dusíkem); druhový obsah ruderální krajiny může být chudší než u tradičně obhospodařované, ale nemusí. Typickým příkladem jsou například okraje polí, ruiny domů, řídké akátiny na zarůstajících teplomilných stepích. Typické ruderální druhy jsou pak ty, které často dominují v krajině bohaté na dusík porosty akátu, kopřiv, třtiny křovištní nebo místa dominovaná několika invazivními druhy ( plevel ). Neorurálové (sociální vědy - antropologie) jako neorurálové bývají označováni obyvatelé venkova, kteří se na vesnici přestěhovali z většího města, také mohou být označováni jako novousedlíci nebo prostě jako náplava. Odborný výraz neorurálové označuje především životní styl, který pro tuto skupinu obyvatel bývá typický, vzhledem k tomu, že se často jedná o městskou střední třídu, která na venkov přišla hledat klidnější a přátelštější prostředí, případně prostor pro kreativní práci. Jak ukazují některé naše příklady, neorurálové mohou být někdy tahouny rozvoje v komunitě, protože jim nechybí nová energie, často se ale také mohou dostat do konfliktu se starousedlíky, protože nechápou jejich specifické potřeby, vztah k místu a lokální identitu. Vnitřní periferie (sociální geografie) Vnitřní periferie jsou sociálně i ekonomicky slabší oblasti, které leží na okraji rozvojových center, tradičně na hranici dvou či více krajů. Vyznačují se špatnou dopravní dostupností, stagnací či úpadkem místního hospodářství, ztrátou obyvatelstva a jeho stárnutím, špatnou vybaveností technickou a občanskou infrastrukturou, stářím bytového fondu a přítomností specifických sociálních problémů spojených s exkluzí. 5
Izolovanost spolu s nevýhodnou dopravní polohou jsou pro investory neatraktivní a navíc umocňují závislost těchto oblastí na odlehlém regionálním centru. Stále více se ukazuje, že možnosti rozvoje těchto oblastí závisí na využití a aktivaci jejich vnitřních zdrojů, které vedou k větší soběstačnosti území. Mezi hlavní rozvojové faktory patří kvalita lidského a sociálního kapitálu. Jinými slovy, velmi zjednodušeně, možnosti rozvoje těchto oblastí bezprostředně závisejí na aktivitě místních lidí, jejich angažovanosti a kvalitě jejich vztahů. Extravilán/intravilán (architektura a urbanismus, historie, geobotanika) Intravilánem je zastavěná plocha obce, kterou však tvoří veškeré její části (budovy, veřejná prostranství, komunikace, zahrady atd.). Zbytek katastrálního území obce vně intravilánu (včetně samot, polností lesů a dílčích staveb) označujeme jako extravilán. 6
3. POPIS PRACOVNÍ METODY STUDIE Předkládaná studie syntetizuje poznatky pěti vědních oborů sociální antropologie, sociální geografie, historie a archeologie, geobotaniky a architektury a urbanismu. Každý z odborníků ke studované oblasti přistupoval odlišným způsobem a získával poznatky specifickou metodou. Sociální antropologie se soustředí na kvalitativní výzkum obyvatel dané oblasti. Formou zúčastněného pozorování a rozhovorů zkoumá potřeby a motivace místních, identifikuje silné komunitní skupiny, potenciální konflikty a kulturní specifika zkoumané oblasti. Cílem je hloubková a detailní analýza sociální struktury obce s důrazem na možnosti komunitního rozvoje. Architektura a urbanismus se soustřeďují na popis sídel, ať už měst, obcí či jednotlivých stavení a na jejich vzájemné vztahy a struktury. Uvnitř obcí architekti a urbanisté identifikují funkční či nefunkční veřejné prostory a navrhují možnosti jejich revitalizace, vytipovávají vhodná místa či budovy cenné pro další rozvoj obce nebo upozorňují na architektonicky cenné konstrukce, které mají zůstat zachovány, a navrhují možná technická řešení či úpravy. Sociální geografie získává údaje o populaci studované oblasti prostřednictvím kvantitativní i kvalitativní metody. Předkládá údaje o demografické, ekonomické a vzdělanostní struktuře obyvatelstva, zaměřuje se na popis sociální struktury obce z makro-hlediska a také na celkové postavení obce uvnitř regionu a dalších lokálních struktur. Historie a archeologie se zaměřují na minulost zkoumané oblasti buď prostřednictvím práce s archivními prameny, nebo přes výzkum archeologickými metodami přímo na místě. Historické vědy tak předkládají údaje o tom, jak daná oblast fungovala a byla využívána v minulosti, a jak to ovlivnilo její současnou podobu. Pomocí těchto údajů je možné vsadit celkový rozvoj oblasti či obce do historického kontextu a pokusit se zachovat kontinuitu v případě, že je to žádoucí. Geobotanika se věnuje ekologickým vztahům v krajině, vztahy mezi rostlinnými společenstvy a ostatními složkami životního prostředí, a je zde pojímána velmi široce zahrnuje krajinnou ekologii, krajinnou historii, etnobotanické aspekty kulturní krajiny a biologický pohled na problematiku agrární krajiny. Okrajově je zahrnuta i geologická a klimatická problematika, zmiňovány jsou i podstatné problémy ochrany přírody zkoumaných lokalit. 7
4. HLAVNÍ ZJIŠTĚNÍ 4.1. CHARAKTER OBLASTI Z HLEDISKA POTENCIÁLU ROZVOJE - KONICKO Konicko je klasickým představitelem vnitřní periferie Česka se všemi problémy, které se k této charakteristice pojí. Rozkládá se na pomezí úrodné Hané a Drahanské vrchoviny, nicméně vliv úrodné Hané se zde projevuje spíš jen fragmentárně a území spíš připomíná bohatší a teplejší úsek Českomoravské vrchoviny. Do území zasahovaly Sudety, což se projevilo ve vývoji sídelní i ekonomické struktury. Konice má sice relativně nízkou nezaměstnanost (viz níže), přesto Konicko patří mezi hospodářsky nejslabší regiony v Olomouckém kraji. Odlehlost území, spíše venkovský charakter, špatná technická vybavenost obcí a transformace ekonomiky se projevují v celé socioekonomické struktuře území. Věková a vzdělanostní struktura je velmi slabá a problémy jsou dále umocňované vylidňováním obcí. Lidé odchází za vzděláním a prací do větších měst a nemají motivaci k návratu. Dlouhodobý pokles obyvatel je způsoben jak emigrací, tak negativním přirozeným přírůstkem 1. Vylidňování se ve srovnání s ostatními správními obvody Olomouckého kraje projevuje na Konicku nejsilněji. Konice, jakožto největší a hlavní město oblasti, má hodnoty ze svého správního obvodu nejpříznivější, přesto varovné. V roce 1930 byl počet obyvatel města 4 036, v roce 1991 byl počet 3 100 a v současné době má město 2 805 obyvatel. Okolní obce mají relativní ztráty ještě výraznější. Najdou se i výjimky způsobené otevřením nového podniku či domova důchodců, které ale nejsou pro celkový trend relevantní. Populace se nejenom ztrácí, ale i stárne. Mladé lidi se nedaří v regionu udržet, chybí jim motivace, studijní i pracovní možnosti a regionální identita slábne. Konici protínají méně významné silnice druhé třídy ve směru na Olomouc, Prostějov, Jevíčko a Moravskou Třebovou a rovněž železniční trať regionálního významu z Prostějova do Dzbelu (která není využívána pro nákladní dopravu). Většina investorů tak raději upřednostňuje stávající průmyslové zóny s napojením na dálniční síť (například Litovel, Olšany u Prostějova, Prostějov ), než hůře dostupný hornatý region s různou kvalitou komunikací. 1 Přirozený přírůstek udává rozdíl mezi počtem narozených a zemřelých v rámci sledované obce za rok. Pokud jsou hodnoty negativní, znamená to, že více lidí zemřelo, než se jich narodilo a opačně. 8
Spádové průmyslové obce pro Konicko jsou Olomouc, Prostějov, Lutín, Litovel, Boskovice a částečně i Jevíčko, které je svou velikostí srovnatelné s Konicí, ale vyznačuje se lepší dopravní dostupností. Dojíždění za prací bývalo na Konicku obvyklé i v minulosti. Nicméně zvyšující se náklady na dopravu (vzhledem k nižšímu platovému ohodnocení především dělnických profesí) pro část lidí snižují dostupnost vzdáleného zaměstnání. Množství lidí v regionu je rovněž odkázáno na sezónní práce, především pak v zemědělství a stavebnictví, částečně také v pohostinství. Významný podíl sezónního zaměstnávání také souvisí s rozmachem práce na černo. Ve struktuře zaměstnanosti se stále silně projevují zemědělství (především u menších obcí) a průmysl. Služby jsou nejvíce zastoupeny v samotné Konici, nejsou ale příliš rozvinuté. Služby jsou navíc zatím navázány jen na státní správu a vzdělávací instituce, proto se projevují hlavně ve větších městech. Přes nepříliš příznivé předpoklady zde má zemědělství tradici a je důležitým zaměstnavatelem v menších obcích. Zachovalo se zde devět zemědělských podniků, které se věnují jak živočišné, tak rostlinné výrobě. Bohužel ve velké většině zůstávají u prvovýroby. Jejich ekonomice i rozvoji by prospěly diverzifikace výroby, druhotné zpracování produktů, případně orientace na nové plodiny či služby. Zemědělská výroba je od roku 1989 v útlumu. Dříve v regionu převažovalo pěstování brambor a chov hovězího dobytka (v 80. letech se v Konici a okolí chovalo až 20 000 kusů dobytka), nicméně obě odvětví jsou dlouhodobě na ústupu. Pole jsou často zatravněná, nebo slouží ke komerčnímu pěstování řepky. V minulosti fungoval na Konicku rozsáhlý Státní statek Brodek u Konice, zahrnující zemědělské plochy od Lipové až po Dzbel. Pracovalo v něm několik tisíc zaměstnanců a pracovní příležitosti v šedesátých letech přilákaly stovky lidí, kteří se usazovali hlavně v Brodku u Konice a v okolí, kde byl poválečný odsun sudetských Němců nejintenzivnější. V současné době funguje devět menších a středně velkých zemědělských podniků a část půdy obhospodařuje dokonce vzdálené ZD Lešany. Největšími zemědělskými podniky v ORP 2 jsou družstvo Dzbel - Jesenec a ZD Ludmírov. Návrat k masivnější živočišné výrobě by byl zjevně vhodný vzhledem k charakteru krajiny a půdy. Nicméně vlastnictví pozemků je v současné době značně roztříštěné a vzhledem k vývoji zemědělské politiky je mnohdy jednodušší plochy zatravňovat a pouze obhospodařovat sekáním. Mezi drobnými soukromými zemědělci se objevují jednotlivé rodiny, které se věnují také živočišné produkci, například kozí farma Amalthea nebo kozí farma Pěnčín. V oblasti průmyslu dlouhodobě vede textilní a strojírenské odvětví. Za minulého režimu zde byly zřízeny velké podniky. Některé zůstaly, jiné privatizaci a ekonomickou transformaci neustály. V současné době je přesto textilní a strojírenský průmysl stále jedním z hlavních zaměstnavatelů. Ekonomice by pomohl příchod dalších investorů, velkou bariérou je ale špatná dostupnost regionu. Na druhou stranu jsou zde dostupné nájmy a levná pracovní síla, která má v textilním a strojírenském odvětví zkušenosti. Podpora stávajících a nových malých a středních podniků by tak měla být vzhledem k rozvoji regionu samozřejmostí. 2 Obec s rozšířenou působností 9
Oslovené firmy shledávaly nedostatky především v nízké, nebo celkově špatné kvalifikaci potenciálních zaměstnanců z regionu. Příčinou tohoto faktu je především nedostatečná provázanost firem a vzdělávacích institucí. Firmy si do budoucna hodně slibují od tzv. sektorové dohody 3 mezi zástupci průmyslu a vzdělávacích institucí. Cestovní ruch zatím není v lokalitě příliš rozvinut. V rámci ORP i mikroregionu se diskutuje o možnostech využití turistického ruchu pro rozvoj, avšak až na menší výjimky chybějí výraznější přírodní atrakce, kulturní akce nebo historické pamětihodnosti. Scházejí rovněž ubytovací kapacity a turistická infrastruktura (např. propojená síť cyklistických tras a stezek). Nedostatek ubytovacích kapacit a dalších návazných služeb pro turisty se projevuje na poněkud rozpačitých dojmech z návštěvy města a na krátké době, kterou turisté v regionu tráví. Navíc celková úroveň již existujících služeb je nízká (například možnosti stravování a ubytování). Možností by však bylo navázat spolupráci s již zavedenými turistickými oblastmi (Bouzov, Kras) a zaměřit se na celou potenciální destinaci. Další možností je také druh turismu zaměřený na rodiny a školy zdejší prostředí, blízkost větších měst a levné nemovitosti tvoří dobré předpoklady pro vznik škol v přírodě nebo táborů, které by mohly sloužit zároveň jako kempy. Pro rodiny s dětmi může být atraktivní nabídka ubytování na farmě, zájmové kroužky a semináře a tematicky zaměřené tábory. Obdobně lze nabídku tematických pobytů se vzdělávacím programem přizpůsobit i seniorům z měst a obcí. 3 Cílem regionální sektorové dohody je vyřešit problematiku rozvoje lidských zdrojů v krajích a udržet tak konkurence schopnou a produktivní ekonomiku. Jejím podpisem vyjadřují zaměstnavatelé, zástupci zaměstnanců, vzdělávacích institucí, krajských samospráv a státní správy shodu na způsobu řešení problémů a svou vůli podílet se na realizaci konkrétních opatření. Viz: http://socialnidialog.cz/sektorove-dohody/regionalni-sektorove-dohody 10
KOMUNITNÍ ŽIVOT Pro zvýšení atraktivity regionu je také nutné rozvíjet kulturní, společenský a sportovní život Konicko je součástí kulturně a folklorně bohaté Hané, zde je tedy možné navázat na již existující a populární tradice. Město by mohlo podporovat stávající spolky a usilovat o vytvoření nových. Pomohla by i přítomnost neziskových organizací, které mohou pomoci jak se sociální péčí, tak se společenským životem. Města by jim mohla minimálně nabídnout volné nemovitosti k jejich činnosti za nekomerční ceny. Podpora tradičních řemesel by se mohla také přenést do vzdělávací podoby, ať už formou rekvalifikací nebo jen zájmových aktivit. V okolí Konice, potažmo v celém Olomouckém kraji, jsou řemesla, o kterých se příliš neví, ale jejich zachování a rozvoj je pro oblast velmi cenný. Z této myšlenky vychází např. projekt Mistr a žák provozovaný v Hanáckém skanzenu v Příkazech (http://www.hanackeskanzen.cz/). Jako příklady lze uvést kurzy keramiky, kurzy ruční výroby krémů, kovářství, košíkářství, tkaní na stavu, knihvazačství, krosienky, paličkování, modrotisk, patchwork, síťování, řezbářství, předení na kolovrátku, háčkování, korálkování, plstění za mokra, ruční tkaní a batikování. Kromě navazování na místní tradice roste popularita také nových trendů, které jsou inspirovány třeba sdíleným podobných nápadů na internetu například pletení košíků z papírových ruliček. V Konici fungují všechny spolky obvyklé ve vesnickém prostředí hasiči, fotbalisti (oddíly od mladších žáků až po dospělé), včelaři, turisti apod. Kromě toho také existují skautský oddíl, Svaz postižených civilizačními chorobami, Klub přátel hudby, Konická zájmová agentura, o. s. Regenerace, klub Associace Military Fun a další. Většina z těchto spolků a sdružení se věnuje úzce vymezené činnosti a jejich přesahy do veřejného prostoru se týkají především práce s mládeží. Hlavním hybatelem komunitního života v obci tak zůstávají instituce napojené na samosprávu, případně církev (kromě vlastní farnosti také Charita). To se týká i ostatních obcí, kde je většina komunitních aktivit pod taktovkou vedení obce nebo SDH. Významná jsou však také sdružení, která se naopak vůči samosprávě vymezují například níže uvedená Regenerace. Například aktivity Charity Konice jsou všeobecně vnímány v regionu velmi pozitivně. Je to dáno jak nekonfliktním nastavením sociálních služeb, zaměřených převážně na seniory, tak i jejich vysokou kvalitou, např. u terénní pečovatelské služby, která zajíždí do většiny obcí v rámci ORP. Některé z nich dokonce na tuto službu charitě přispívají. Mimo jednotlivých sociálních služeb se charita zhostila také komunitního plánování sociálních služeb. Vlastní aktivity farnosti jsou však orientovány převážně dovnitř komunity věřících a nemají další přesahy. To je možná škoda, protože farnost disponuje minimálně 14 málo nebo celkově nevyužitými objekty. Kromě sociálních služeb podnítila charita také vznik mateřského centra Srdíčko, významného komunitního střediska pro rodiny s dětmi, ale obecně rovněž pro všechny generace. Srdíčko je s charitou personálně propojené. Mateřské centrum také pořádá příměstské tábory ve spolupráci s Konickou zájmovou agenturou (KOZA) a částečně také s farností Konice, která má k dispozici sportovní prostory v rámci zahrad fary. Z dalších spolků a sdružení jsou s prací s mládeží aktivní především SDH Konice, skautský oddíl a Asociace Military Fun. Různé obce v rámci ORP také zajišťují pořádání některých jednorázových akcí pro děti a mládež (Neckyáda, Pohádkový les). Za zmínku také stojí aktivity Klubu českých turistů Konice, který pořádá společensko-sportovní akce typu pochodu Konické Štrapáce nebo Na kole okolo Konice se stovkami účastníků. 11
Státní instituce jsou aktivní především na poli kultury a vzájemné součinnosti při organizování kulturních akcí. Jedná se především o Městské kulturní středisko (příspěvková organizace města, dále jen MKS) a Základní uměleckou školu. Tyto instituce kromě toho, že spolupracují mezi sebou, tak jsou propojeny i se ZŠ a gymnáziem Konice. Výsledkem spolupráce jsou pak například výchovné koncerty ZUŠ pro školu, koncerty ZUŠ v rámci kulturního programu MKS nebo koncerty ZUŠ při slavnostních událostech města. Ze vzájemného propojení institucí se zrodil Klub přátel hudby jako platforma, která spojuje spolky a instituce mající v Konici co do činění s hudbou. V minulosti fungoval na podobném principu rovněž Klub umění Konice, který však v současnosti nevykazuje žádnou činnost. V souvislosti s děním v kultuře v rámci ORP je však nutné zmínit překvapivou skutečnost, že návštěvnost akcí v některých vesnicích v okolí je větší než ve vlastní Konici. To je možná dáno dvěma faktory: Za prvé jsou oficiální informační kanály města (městský rozhlas, plakáty, internet) méně účinné než osobní a rodinné doporučení na menších obcích a za druhé v Konici stále chybí adekvátní prostor pro kulturní a společenské akce (viz níže). Oblíbeným místem pro konání kulturních a společenských akcí v širokém okolí je především nový kulturní dům v obci Jesenec, který byl dotovaný z podobných zdrojů jako fotbalové hřiště v Konici. Konický zámek naopak není pro větší společenské události příliš vhodný, ačkoli se jich zde řada koná. Podle některých místních aktérů však za nízkou návštěvností některých kulturních a společenských akcí stojí především nedostatečná propagace a špatná koordinace aktivit. Představitelé samosprávy si uvědomují absenci kulturního a společenského centra, nicméně řešení tohoto problému je prozatím v nedohlednu. Návštěvnost kulturních akcí byla zmiňována spíše na pozitivních příkladech, především pak v souvislosti se Žváčkovým festivalem dechové hudby, který je vůbec největší kulturní událostí v Konici za celý rok s návštěvností několik stovek lidí. Specifické jsou aktivity těch sdružení, která vznikla jako reakce na určitou problematickou kauzu v regionu. Jedná se především o o. s. Regenerace a další podobné sdružení o. s. Brodek u Konice právem za zachování přírody a krajiny. Tato dvě sdružení se aktivizovala v letech 2009 a 2010, kdy byla plánována výstavba parku větrných elektráren v katastru obce Skřípov. Kromě této kauzy se o. s. Regenerace věnovalo také ochraně památek či cenných území v Konici a problematice výstavby cyklostezek z environmentálního hlediska. Vzhledem k tomu, že se velmi často jednalo o kritiku rozhodnutí představitelů obce, má toto sdružení mezi zástupci různých institucí pověst problémových jedinců. Občanům města není činnost sdružení většinou příliš známa a v současnosti ani samotné sdružení nevykazuje žádnou viditelnou aktivitu. Poslední záznamy na jejich internetových stránkách jsou z roku 2010. Představitelé sdružení žádost výzkumníka o rozhovor odmítli. Z dalších občanských sdružení stojí za zmínku aktivity sdružení Association military fun, především pak každoroční pořádání dětských (výcvikových) táborů a tzv. Military festu, kterého se pravidelně účastní ve Skřípově okolo tisícovky lidí. Členové sdružení jsou hlavně policisté, vojáci nebo příznivci těchto složek. Jejich zájem se pak týká především historie vojenství, armády a zbraní. Informátoři se ve svých výpovědích často shodovali v požadavku vybudování nebo rekonstrukce některé ze stávajících budov pro potřeby kulturního a společenského centra, popřípadě koncertního či spolkového sálu. Ideálním místem by byla budova sokolovny, která je momentálně v havarijním stavu. Tam by mohly být koncentrovány spolkové a komunitní aktivity a měl by zde také fungovat koncertní a společenský sál. 12
Momentálně je však větší investice do vybudování či rekonstrukce zablokována z důvodu zadlužení Konice při výstavbě kanalizace. Ještě za minulého režimu se plánovalo vybudování velikého víceúčelového kulturního domu v prostorách zahrady před zámkem. V současné době je tento prostor využívaný velmi specifickým způsobem pro obrazce vysekané v trávě sekačkou. Tyto obrazce zřejmě mají připomínat někdejší francouzské zahrady, zaniklé v 19. století (o jejich obnovu v minulosti usilovalo opět o. s. Regenerace). Většina obyvatel obce se však o osud této lokality příliš nestará a někteří dokonce zpochybňují, že zahrady kdy vůbec existovaly. Opětovné zřízení zahrad by však mohlo významně přispět k pozitivnímu vizuálnímu dojmu návštěvníků zámku i celého města. Obce v okolí Konice trápí podobné problémy, které lze řešit společně formou územní spolupráce. V současné době je Konice zapojena do mikroregionu Konicko a MAS Region Haná. Na činnosti mikroregionu je vidět, že mu chybí stálý manažer. Na Konicku však postupně vyšla najevo problematická komunikace mezi zástupci některých obcí. Z těchto příčin se dokonce některé z nich rozhodly vystoupit z Mikroregionu Konicko, jehož přínos byl v několika rozhovorech zpochybňován či dokonce označován jako kontraproduktivní. I mimo aktivity mikroregionu mezi sebou však mnohé obce v určitých ohledech příliš nespolupracují. A to i přesto, že by jejich zájem na zlepšení dopravní obslužnosti, rozvoji turismu a přilákání investic do oblasti mohl být společný. Podle některých informací je to zapříčiněno odlišnými názory nebo i prostou závistí. Špatné zkušenosti s mikroregionem i již zaniklou MAS SPOKO odradily například představitele jedné z obcí od další spolupráce s MAS Region Haná (svůj díl na tom nese i špatná informovanost o aktivitách MAS). Přitom na této platformě funguje kooperace mezi obcemi pravděpodobně mnohem efektivněji. O některé evropské či státní dotace žádají obce často jednotlivě, přestože by mohly na určitých projektech spolupracovat. MAS je naproti tomu velmi dobře fungující celek, který by mohl pomoci a poradit s případnou místní iniciativou. Je ideálním prostředím pro vytvoření partnerství mezi dotčenými subjekty v jednotlivých ekonomických sektorech, vzdělávání, tradicích, kultuře nebo sportu. VZDĚLANOST OBYVATELSTVA V KONTEXTU VYLIDŇOVÁNÍ REGIONU Pokud nepřijde zásadní investor, který nabídne pracovní možnosti, bude muset celý region postupovat koordinovaně v tom, aby udržel obyvatelstvo. 13
Hlavní devízou Konicka jsou kvalitní životní prostředí, hezká příroda, k dispozici je mnoho nemovitostí za velmi nízké ceny. Tyto předpoklady by lokalitu mohly časem přeměnit na rezidenční oblast, kde by lidé žili, ale za prací dojížděli. Prostředí je ideální i pro chataře a chalupáře, kteří často své druhé bydlení přemění na stálé a lokality tak získají nové obyvatele. Největší koncentrace chat je v okolí obcí Stražisko a Lipová (místní části Seč), kde se vytvořila souvislejší chatová kolonie. I v okolí Konice se vyskytuje řada objektů individuální rekreace, jejichž uživatelé mohou být důležitou součástí místního rozvoje. Stálo by proto za úvahu pokusit se vymyslet možnosti, jakým tyto dočasné obyvatele Konicka zapojit do místního života v případě, že o to projeví zájem. Vzdělanost obyvatelstva se postupně zvyšuje, ale neodpovídá potřebám regionu Konice má stále více než 40 % obyvatel s učňovským vzděláním, což je jedna z nejvyšších hodnot mezi sledovanými lokalitami. Jedním z hlavních nedostatků je absence středních škol. V mikroregionu je jediné Konické gymnázium, jehož absolventi odchází do větších měst. Za jiným středním vzděláním musejí studenti dojíždět, což opět zvyšuje riziko jejich emigrace. Obci i místním podnikům by tedy velmi pomohla přítomnost střední školy, jejíž obory by reflektovaly reálnou potřebu místního pracovního trhu a reagovaly tak na artikulovanou poptávku ze strany existujících zaměstnavatelů, kteří si od dohody se vzdělávacími institucemi slibují zlepšení situace (viz výše). Na druhou stranu je třeba upozornit také na to, že konkrétně v případě obcí s venkovským charakterem, ke kterému můžeme Konici zařadit, vede přílišné zvyšování vzdělanosti spíše k problémům. Absolventi vysokých škol zde nemají uplatnění a nabízené pracovní příležitosti vyžadují hlavně zručnost a specifické znalosti, které střední školy nebo učiliště bohatě naplní. Spíše než zvyšování stupně vzdělání místních obyvatel by městu více pomohla větší diverzita znalostí a oborů, které mohou místní získat, a případně usnadnění možnosti si vzájemně svou specifickou znalost či dovednost předat. Jednou z cest by mohlo být vzdělávací středisko, které by zprostředkovávalo rekvalifikace a praxe, nabízelo školení nebo organizovalo zájmové kroužky zručnosti. Takový typ střediska může většinu obecně prospěšné činnosti zajišťovat svépomocně, čímž se ušetří obecní finance a posílí vztah obyvatel k místu, kde žijí. Pro řešení aktuální situace je však nejpodstatnější uzavření sektorové dohody s konkrétními výsledky a možnost rekvalifikací na míru potřebám zaměstnavatelů. PROBLEMATIKA ZAMĚSTNANOSTI V Konici sídlí kontaktní pracoviště Úřadu práce ČR, ovšem některé záležitosti týkající se problematiky zaměstnanosti spadají pod pobočku ÚP v Prostějově. Aktuální procentuální zastoupení nezaměstnaných činí 6,9 %, což představuje jednu z nejnižších hodnot v rámci sledovaných oblastí Olomouckého kraje. Nízká nezaměstnanost však není dána množstvím pracovních příležitostí v regionu, ale zmíněným masovým dojížděním za prací do nejbližších průmyslových aglomerací. Počet volných míst v lokalitě se totiž stabilně pohybuje v řádu jednotek. Podle nejnovějších dat z MPSV je v ORP Konice 7 169 lidí v ekonomicky produktivním věku. Podíl ekonomicky aktivních obyvatel se stabilně pohybuje těsně pod hranicí 5 000. Představitelé místní samosprávy jsou si samozřejmě vědomi již několikrát zmiňovaného nedostatku velkých investorů a rádi by učinili z Konice místní středisko výroby v územním plánu je již delší dobu vymezena plocha pro případnou průmyslovou zónu (na konci města v blízkosti silnice vedoucí severozápadním směrem). 14
Ve stejné oblasti se také nacházejí některé napůl opuštěné průmyslové areály, u kterých místní rovněž očekávají, že by mohly být obsazeny nějakou firmou (zatím zde sídlí skladové a administrativní prostory místních firem). Rozvoj průmyslové zóny byl také jedním z argumentů pro vybudování splaškové kanalizace, kvůli které se město Konice v minulosti výrazně zadlužilo. Zjednodušeně řečeno, město se snaží připravit pro případné investory výhodné vstupní podmínky. V minulosti už probíhala řada jednání, nicméně novou velkou výrobu, která by zaměstnávala desítky místních lidí, se zatím do města přilákat nepodařilo. Přitom představa rozkvětu průmyslové výroby rezonuje i nezanedbatelnou částí zdejší populace, především u starších ročníků a je součástí jisté nostalgie k dřívější prosperitě. Za minulého režimu bylo totiž město daleko soběstačnější a v místních (převážně textilních) továrnách byly zaměstnány stovky lidí. Státní statek v Brodku u Konice dokonce lákal pracovní sílu z širokého okolí. Tento trend měl pak ještě dlouhodobější setrvačnost až zhruba do první dekády 21. století. Vidina problému (nezaměstnanosti), který má jednoduché technické řešení ( zajištění průmyslové výroby), za které je odpovědná zdejší samospráva, je poměrně dost rozšířenou představou. S rozhovorů s místními také vyplynulo, že mezi lidmi koluje obava, že příchodu investorů brání lokální podnikatelé, kteří ve spolupráci se zastupitelstvem takto střeží své vlastní zájmy. Střízlivější hlasy však především upozorňují na špatnou dopravní dostupnost a neuspokojivý stav některých komunikací. Ideálním místem pro umístění výroby je buď aglomerace mezi Olomoucí a Prostějovem (25 30 km z Konice), anebo Litovel (zhruba 20 km). Tato místa leží u dálnice, nacházejí se na rovině, průmyslová infrastruktura je zde značně rozvinutá a v okolí je větší výběr pracovní síly, včetně té kvalifikované. Kupříkladu cesta z Olomouce do Konice zabere kamionu minimálně 40 minut kopcovitým terénem se spoustou zatáček a místy špatným stavem vozovky. Vlak jezdí jen z Prostějova a pouze pro osobní dopravu. Časově a technicky je tak Konice hůře dostupná než například Brno. Pro některé profese navíc na Konicku chybí specializovaná pracovní síla. Tu by si tak firmy musely buď vychovat, jak bylo navrhováno výše, anebo by zaměstnanci dojížděli z okolních měst. Jedinou výhodou pro investory v Konici je právě jen levná pracovní síla, a proto by se dojíždění za prací do Konice z větších měst nemohlo nikomu doopravdy vyplatit. Řadou obcí na Konicku jsou využívány veřejně prospěšné práce nástroj aktivní politiky zaměstnanosti (dále jen VPP). Pro množství místních občanů je to často jediná možnost, jak získat alespoň dočasnou práci. Z pohledu oslovených obcí je však velikým problémem způsob organizace VPP ze strany Úřadu práce a často se měnící se podmínky ve vyplácení příspěvku. Vzhledem k tomu, že obce nemohou využívat stejné a prověřené osoby s místní znalostí opakovaně, mají každoročně s naplněním kapacity VPP určité problémy. PROBLEMATIKA SOCIÁLNÍCH SLUŽEB Z hlediska poskytovatelů sociálních služeb bylo v rozhovorech zmiňováno především rozšíření stávajících služeb, nebo jejich doplnění o nové, navazující. V současné době jsou hlavní cílovou skupinou senioři, kterých v populaci pochopitelně přibývá. Nicméně i v oblasti Konicka je patrný nárůst některých celospolečenských problémů, které by si zjevně zasloužily pokrytí sociálními službami. Některé problémy jsou latentně přítomné v celé oblasti a podobají se problémům i na jiných místech. Vzhledem k tomu, že jsou plošně rozprostřeny mezi populací, nejsou příliš viditelné a jejich nárůst není vnímán místní veřejností jako alarmující. Za nejvýraznější z těchto sociálních problémů by se dalo označit zadlužení. 15
Další sociální problémy se však týkají už konkrétních obcí, kde jsou koncentrovány. Například v 10 km vzdáleném Pěnčíně (který sice není součástí ORP Konice, ale někteří místní jsou registrováni na ÚP v Konici) se nachází sociálně vyloučená romská lokalita menšího rozsahu. V obci Stražisko se zase jedno z místních ubytovacích zařízení začalo orientovat na sociálně slabé, a tím získává snadné příjmy z dávek na bydlení. Ve Stražisku je přitom tento problém vnímán velmi výrazně. Zatímco v Pěnčíně působí nezisková organizace Romodrom z Prostějova, situaci ve Stražisku se žádný poskytovatel sociálních služeb systematicky nevěnuje. Při rozhovoru se zástupci největšího poskytovatele sociálních služeb v ORP, Charity Konice, respondenti identifikovali následující služby, které v oblasti chybějí nebo by mohly být zřízeny dluhové poradenství, drogová prevence a terénní služba a také nízkoprahové zařízení pro děti a mládež. Pro nízkoprahové zařízení se vyslovili i informátoři z dalších oslovených institucí. Přestože se totiž v obci práci s dětmi (především) a mládeží věnuje hned několik spolků a institucí, jejich činnost je většinou jen nárazová, nebo orientovaná podle zaměření spolku. Podpora kultury pro mladé tak například v Konici stále ještě chybí - produkce ZUŠ a MKS (Městského kulturního střediska) jsou orientovány na klasickou nebo dechovou hudbu a mladou generaci tak příliš neoslovují. Volnočasové aktivity dětí a mládeže se proto stávají důležitým tématem jak z hlediska prevence sociálně-patologických jevů, tak i prostoru pro vlastní realizaci dospívající mládeže. Zřízení nízkoprahového centra, které by problém částečně řešilo, však brání několik faktorů. Hlavním z nich je absence odpovídajících prostor pro provozování takového klubu. Mimoto však také není jasné, kdo by tento klub provozoval a jak by pracoval s nedůvěrou nebo odporem části obyvatel a potažmo i představitelů samosprávy 4. PROBLEMATIKA ZAMĚSTNANOSTI V HISTORICKÉM KONTEXTU Název Konice odkazuje zřejmě k historii Konice jako místa, kde se chovaly koně sloužící k cestování mezi Čechami a Moravou. Zmínky o Konici se v historických pramenech poprvé objevují v roce 1200, lokalita byla pravděpodobně vysazena na městečko v roce 1279, ale první spolehlivá zmínka se datuje na počátek 14. století. V té době už byla Konice městečko s tvrzí a dalšími majetky. Neobvyklý tvar katastru také napovídá, že vznikl sloučením dvou původně samostatných sídelních jednotek druhou obcí byla posléze v 15. století zaniklá ves Otín. Konice však díky svému ekonomickému významu přečkala až do dnešních dnů s obdivuhodnou kontinuitou v podstatě až do počátku 20. století si obec, navzdory častému střídání majitelů, zachovala svou funkci centra panství. Městskému charakteru lokality odpovídá obdélné náměstí, obklopené patrovými domy. Pravděpodobně zde se konaly výroční trh a týdenní trhy, k nimž se vztahují privilegia již z roku 1491. Tvrz majitelů panství s kostelem Narození Panny Marie byla vystavěna v nejnižším bodě ostrožny nad soutokem Romže a potoka Jordán. Tvrz byla na počátku 18. století nahrazena za využití staršího zdiva současným čtyřkřídlým zámkem. Na město bylo navázáno mnoho řemeslných aktivit v 18. století jsou připomínány panský pivovar, dva mlýny, palírna, potašárna, řeznictví, ševcovství, krejčovství, kovářství, bednářství, tkalcovství a železářství v klášterních železárnách Dzbel. Ze zemědělského hlediska představovala Konice průměrné panství patřilo pod ni 11 vesnic a existovaly zde čtyři dvory (Konice, Křemenec, Strážisko a Přemyslovice). Přestože je zde velmi dobrá půda, zemědělství bylo vždy orientováno především na ječmen a oves na velkých lánových pozemcích. 4 Rozvoj sociálních služeb je uveden i samostatně v seznamu potenciálů přiloženém k tomuto textu. 16
Z historického hlediska je zajímavý také urbanistický vývoj Konice, z vnějšího pohledu se projevuje především výrazná barokizace urbanistického schématu obce i okolní krajiny z dob premonstrátského panství. Oblast Konicka byla osídlena převážně českojazyčným obyvatelstvem, s výjimkou oblasti Brodku u Konice, kde převažovali Němci (po roce 1945 vysídlení do Německa). Meziválečné období bylo v Konici spojené především s rozvojem družstevnictví. Ve třicátých letech vznikla družstva Kovo, Moděva a Kožetvorba (Moděva a Kovo se udržely dodnes). Do roku 1989 byl největším zaměstnavatelem na území dnešního ORP patrně Státní statek Brodek u Konice, který měl několik tisíc zaměstnanců, v samotné Konici potom pobočka textilního závodu OP Prostějov zaměstnávající asi 300 lidí (oba zmíněné podniky již zanikly). Textilní průmysl byl na Konicku dlouhou dobu velice silným odvětvím. Ve všech provozech v Konici, Brodku u Konice, Kladkách a Lipové pracovalo dříve až 500 kvalifikovaných švadlen, z nichž je větší část nyní nezaměstnaná. Mimo textilní průmysl zde fungovalo ještě několik strojírenských podniků a dalších menších provozoven. Po roce 1945 byl přesunutím části výroby z velkých měst dlouhodobě podporován význam Konice jako střediskové obce, avšak po rozpadu plánovaného hospodářství se (vzhledem k poloze a velikosti) opět snížil a nikdy už nedosáhl předlistopadových hodnot. V současné době se ve městě udržela výroba v oděvním družstvu Moděva a výrobním družstvu Kovo Konice. Moděva má nyní 159 zaměstnanců, nicméně pouze 110 jich pracuje přímo v Konici (zbylých 49 potom v pobočce v Prostějově). Moděva šije více než 90 % produkce pro zahraniční export. Roční obrat se pohybuje okolo 60 miliónů korun, nicméně stejně jako v dalších oblastech textilní výroby se finanční ohodnocení zaměstnanců pohybuje těsně nad hranicí minimální mzdy. Družstvo Kovo Konice má zhruba 65 zaměstnanců a věnuje se hlavně lehké strojírenské výrobě motorů, čerpadel a zařízení pro vážení. V nedaleké obci Lipová (spadá pod ORP Konice) najdeme pozůstatky dalšího prvorepublikového výrobního družstva TVAR, kde se 3 4 zaměstnanci dodnes věnují pletení košíků a dalších výrobků ze slámy. Na tuto tradici navázalo za minulého režimu brněnské družstvo Ústředí umělecké lidové výroby (ÚLUV), které produkovalo slaměné a tkané řemeslné výrobky pro socialistický trh. Se zmíněnou tradicí se také pojí rozšíření textilního průmyslu v celém regionu (ačkoliv pobočky závodu OP Prostějov sem byly přesunuty v rámci rozhodnutí centrálně plánovaného hospodářství). V Lipové vzniklo v minulé dekádě i zcela nové výrobní družstvo Akord, kde se produkuje drobné kovové příslušenství pro automobilový průmysl. Je však třeba podotknout, že zaměstnanci zmíněných družstev nejsou ve většině případů jejich podílníky. Ve skutečnosti je členů tzv. produkčních družstev v ORP Konice pouze necelých třicet. Ostatní lidé pracující v družstvech jsou pouze zaměstnanci. Kromě družstev je v současnosti zaměstnanost v Konici a okolí zajišťována především řadou menších firem a podniků. Za zmínku stojí například dopravní firma Marek Spedice (40 zaměstnanců, po krachu OP Prostějov však přišla o řadu zakázek), nebo truhlářství Mrňka. Velká část pracujících je také OSVČ, především pak ve stavebnictví, které podle ČSÚ v roce 2011 zaměstnávalo v rámci ORP 7,6 % lidí. 17
Zakázky ve stavebnictví jsou velice často sezónní záležitostí a řada těchto lidí musí přečkávat zimní měsíce na Úřadu práce (podobně jako část zaměstnanců v pohostinství a v zemědělství), s čímž se pojí také vyšší míra tzv. práce na černo. Zdaleka největším problémem je však dle vyjádření některých pracovníků ve stavebnictví DPH 19 %, které snižuje míru výdělku ze zakázek na sotva udržitelnou úroveň. Kvůli vlastnímu profesnímu přežití se tak OSVČ ve stavebnictví musejí nechat za nevýhodných podmínek najímat většími stavebními firmami a pracovat na jejich zakázkách. Řada z nich by tak paradoxně možnost zaměstnání v nějaké dostupné továrně přivítala jako nejjednodušší možné řešení. Největším zaměstnavatelem v obci je stát, respektive místní samospráva (MěÚ, škola a gymnázium), státní správa (Úřad práce ČR, Živnostenský úřad, Policie ČR a hasiči) a další navazující instituce (například ZUŠ). Podle statistiky ČSÚ (Sčítání lidí, domů a bytů SLBD 2011) pracovalo například v oblasti veřejné správy 276 lidí (6,4 %) a v oblasti vzdělání potom 207 lidí (4,8 %) v rámci ORP. KONICE DNES MĚSTO A OKOLÍ Z URBANISTICKÉHO A BOTANICKÉHO HLEDISKA Dnešní urbánní struktura obce navazuje na historii místa je zjevně správně založená, zdánlivě zdravá a plně vyvinutá, její zchátralý stav ale vypovídá o značně problematické prognóze, dá se hovořit o varovném stavu. Zároveň však některé faktory napovídají, že varovnou prognózu je možné zvrátit. Jak již bylo řečeno, obec jako Konice je ideální rezidentní oblast pro obyvatele okolních větších měst, do kterých je možné i dojíždět za prací. Kvůli již zmiňovanému odlivu obyvatel v posledních dekádách není tento potenciál obce na první pohled patrný, ale za zmínku stojí především malebná zákoutí města pod horním náměstím, podtržená výraznou morfologií terénu, a potenciál budov v centru zámku, sokolovny, kina. Investice do bydlení tak představují důležitý aspekt v rozvoji obce, například i s ohledem na to, že obec Konice je pro obyvatele nedalekých Olomouce a Brna ideální bydlení na stáří. Dává proto smysl uvažovat například o rozšíření nabídky bydlení s pečovatelskou službou nebo o inspiraci různými zahraničními trendy 5. Je také možné zaměřit se na podporu chalupářství s cílem změnit ho na trvalé bydlení tento přístup jednak umožní starším lidem v menších obcích stárnout ve svém vlastním domově a zároveň může do oblasti přilákat nové obyvatele, sice staršího věku, ale aktivní, kteří by jinak na chalupu pouze dojížděli. Z botanického hlediska lze Konici definovat jako dokonalý průměr tj. ani teplé, ani studené, ani suché, ani vlhké. Náhorní planina Drahanské vrchoviny zde představuje odlesk nepříliš vzdálené, ale boskovickou brázdou výrazně oddělené Českomoravské vrchoviny; plochý reliéf bez výrazných roklí i vrcholů je odvozen od měkkého, pískovco- -slepencového podkladu, který jen na několika málo místech narušují křemencové výchozy. Z botanického hlediska také Konici téměř chybí městský charakter (definovatelný třeba výraznějším podílem pestrých antropogenních biotopů). Náznaky městské flóry se zbytky zřejmě starých, kontinuálně opečovávaných zahrádek se nacházejí takřka jen na krátkém svahu jihozápadně od Smetanovy ulice zde najdeme nasucho dlážděné staré průchody mezi domy a zahrádky expandující za hranice plotů. 5 Trendem, který už má podporovatele a funkční případy i v ČR je například tzv. cohousing, viz např. http://www.cohousing.cz/co-je-cohousing/ 18