S V Ě T L O A O S V Ě T L O V Á N Í

VŠB - TU Ostrava Fakulta elektrotechniky a informatiky Katedra obecné elektrotechniky S V Ě T L O A O S V Ě T L O V Á N Í 1. Úvod 2. Elektrické světelné zdroje 3. Elektrická svítidla 4. Umělé osvětlení vnitřních prostorů 5. Kritéria pro navrhování osvětlení 6. Požadavky pro osvětlení 7. Výpočet umělého osvětlení Ostrava, září 2005 Ing. Ctirad Koudelka

1. ÚVOD Podle Maxwellovy elektromagnetické teorie má světlo charakter elektromagnetického vlnění. V elektromagnetickém spektru patří světlo do oblasti optického záření, které zahrnuje záření viditelné, které je na jedné straně ohraničeno zářením ultrafialovým (UV) a na druhé straně zářením infračerveným (IR). Světlo je tedy periodicky opakovaný stav kmitání a je charakterizováno buď světelnou délkou λ nebo kmitočtem ν, mezi kterými platí vztah c λ = ν, kde λ je vlnová délka (m, nm nanometr = 10-9 m) ν je kmitočet (Hz, s -1 ) c je rychlost šíření světla (elektromagnetického záření) ve vakuu (m.s -1 ), která je přibližně 300 000 km.s -1 = 3. 10 8 m.s -1 Jednotlivé složky optického záření jsou uvedeny v následující tabulce: Druh záření Označení Vlnová délka λ (nm) Kmitočet F (Hz) UV C 100 280 (30 10,7).10 14 Ultrafialové UV B 280 315 (10,7 9,5).10 14 UV A 315 380 (9,5 7,89).10 14 fialová 380 430 (7,89 6,98).10 14 modrá 430 490 (6,98 6,12).10 14 Viditelné zelená 490 570 (6,02 5,26).10 14 žlutá 570 600 (5,26 5,0).10 14 oranžová 600 630 (5,0 4,76).10 14 červená 630 780 (4,76 3,84).10 14 IR A 780 1 400 (3,84 2,14).10 14 Infračervené IR B 1 400 3. 10 3 (2,14 1,0).10 14 IR C 3. 10 3 10 4 (1,0 0,3).10 14 2. ELEKTRICKÉ SVĚTELNÉ ZDROJE Základ osvětlovací soustavy tvoří světelné zdroje, které přeměňují dodanou elektrickou energii na viditelné záření - světlo. Na světelné mikroklima a tím i na světelnou pohodu mají vliv vlastnosti světelného zdroje, který je charakterizován těmito parametry: - teplota chromatičnosti (teplota barvy) vyzařovaného světla T c (K), která je základním ukazatelem světelného spektra - všeobecný index podání barev R a, který udává srovnatelnost barevného podání při osvětlení zvoleným světelným zdrojem s barevným podáním při osvětlení denním světlem - stupeň jakosti podání barev, který je srovnatelný s indexem barevného podání - světelný tok vyjadřuje schopnost zářivého toku způsobit zrakový vjem. Jednotkou je lumen (lm) 2

- svítivost charakterizuje bodový zdroj a vystihuje rozložení světelného toku zdroje v prostoru. Jednotkou je kandela (cd) - měrný výkon (lm.w -1 ), který je dán vyzařovaným světelným tokem ze zdroje na 1 W příkonu - životnost (h), která udává průměrnou dobu svícení světelného zdroje Orientační údaje světelných zdrojů jsou uvedeny v následující tabulce. Světelný zdroj Index R a Jakost podání barev Měrný výkon (lm.w -1 ) Teplota chromatičnosti (K) Životnost (h) Svíticí dioda - - 0,2-0,6-100 000 Doutnavka - - 1,0-80 000 Žárovka 100 1 9,2-15,5 2 800 1 000 Žárovka halogenová 100 1 13,5-24,0 3 000 2 000 Zářivka lineární 40-95 1-4 39-95 2 900 6 500 5 000 12 000 Zářivka kompaktní 80-95 1-2 66-81 2 700 4 000 5 000 Rtuťová výbojka 40-70 3-4 32-60 3 000 4 000 8 000 2 000 Halogenidová výbojka 65-85 2-3 70-100 3 000 5 200 5 000 6 000 Sodíková výbojka 23-80 2-5 60-180 2 500 5 000-12 000 Přehled zdrojů světla je uveden v následujícím schématu: ZDROJE SVĚTLA PLYNY A PÁRY KOVŮ SAMOSTATNÝ ELEKTRICKÝ VÝVOJ OBLOUKOVÝ VE ZŘEDĚNÉM PLYNU VYSOKOTLAKÝ VÝBOJKY S KRÁTKÝM OBLOUKEM RTUŤOVÉ, SODÍKOVÉ, HALOGENIDOVÉ NÍZKOTLAKÝ ZÁŘIVKY SODÍKOVÉ VÝBOJKY ZA ATMOSFÉRICKÉHO TLAKU OBLOUKOVKY: UHLÍKOVÉ, WOLFRAMOVÉ DOUTNAVKOVÝ NÍZKOTLAKÝ SVÍTÍCÍ TRUBICE DOUTNAVKY PEVNÉ LÁTKY LUMINISCENCE FOTOLUMINISCENCE LUMINOFORY RUBÍNOVÝ LASER ELEKTROLUMINISCENCE SVÍTÍCÍ DIODY POLOVODIČOVÝ LASER INKADESCENCE ELEKTRICKÁ ENERGIE ŽÁROVKY VAKUOVÉ PLNĚNÉ PLYNEM S HALOGENEM BEZ HALOGENU CHEMICKÁ ENERGIE BLESKOVKY 3

Ve světelném zdroji vzniká viditelné optické záření třemi způsoby: - Inkadescencí, kdy průchodem proudu dochází k zahřátí pevné látky - kovu - na teplotu, při které látka vysílá optické záření. Představitelem takového zdroje světla je žárovka. - Elektrickým výbojem, který pracuje na principu přeměny elektrické energie na energii kinetickou pohybujících se elektronů. Přitom dochází ke srážkám s molekulami plynné náplně par nebo kovů, např. sodíku nebo rtuti. Důsledkem těchto srážek je optické záření. Představiteli takového zdroje jsou sodíkové, rtuťové a halogenidové výbojky. - Luminiscencí, to je jev, při kterém hmota (luminofor) vysílá záření, jehož intenzita je větší než teplotní záření hmoty při stejné teplotě. Představiteli takového zdroje světla jsou lasery a svítící diody. Z uvedených principů jsou dnes hromadně využívaný první a druhý, což jsou zdroje teplotní a výbojkové 2.1 Světelné zdroje inkadescentní - Žárovky Klasické žárovky s wolframovým vláknem patří do skupiny světelných zdrojů s nejnižší hodnotou světelného výkonu a krátkou životností. Žárovkové osvětlení je po stránce kvality světla jedním z nejlepších druhů osvětlení. Jednoduchost a nízká cena ji stále řadí k nejrozšířenějším. Povrchová teplota je až 250 C. Žárovky jsou vyráběny v celé řadě výkonů a napětí. Používají se v prostorách kde se svítí občas nebo krátce, např. sklady, sociální zařízení a tam, kde je rozhodující kvalita světelného mikroklimatu, např. prostory reprezentační a odpočinkové. - Halogenové žárovky Halogenová žárovka má v plynné náplni příměs halogenů nebo jejich sloučenin, které při určité teplotě a konstrukčním uspořádání umožňují vytvoření halogenového regeneračního cyklu. Nevýhodou je jejich vysoká cena a povrchová teplota okolo 600 C. Předností je větší životnost, větší světelný výkon, vysoká světelná účinnost a malé rozměry. Používají se jako bodové zdroje světla v projektorech, v reflektorech automobilů, v reflektorech venkovního osvětlení a k osvětlení interiérů a výkladních skříní. - Halogenové žárovky nízkovoltové Používají se na napětí 12 a 24 V. Používají se na osvětlování interiérů a výkladních skříní. Jejich výhodou je úspora elektrické energie, malé rozměry a dlouhá životnost. Nevýhodou je nutnost instalace transformátoru a z důvodu úbytku napětí při větších vzdálenostech použití vodičů o větším průřezu. 2.2 Světelné zdroje výbojkové 2.2.1 Vysokotlaké - Vysokotlaké rtuťové výbojky Světlo u tohoto typu výbojek vzniká obloukovým výbojem v parách rtuti při tlaku řádu 10 5 MPa. Vyrábějí se většinou s luminoforem, který zvyšuje měrný výkon a zlepšuje barevné podání. Při provozu je nutno počítat s náběhovou dobou 3-5 minut a před opakovaným zapnutím 5-7 minut. Používají se tam, kde není nutnost kvalitního rozlišení barev tj. pro osvětlování vnitřních i vnějších průmyslových provozů, pro osvětlování sportovišť a komunikací. 4

- Vysokotlaké halogenidové výbojky Halogenidové výbojky jsou vysokotlaké rtuťové výbojky, jejichž světlo vzniká jednak zářením par rtuti, ale převážně zářením produktů štěpení halogenidů, tj. sloučením halogenových prvků s galiem, thaliem, sodíkem a pod. Získá se tím podstatně zvýšení měrného výkonu při dobrém podání barev. Podobně jako u rtuťových výbojek je nutno počítat s náběhovou dobou. Používají se tam, kde je třeba dosáhnout velkých intenzit osvětlení při současném dobrém podání barev. - Vysokotlaké sodíkové výbojky Sodíkové páry u této výbojky mají tlak přibližně 2.10 4 Pa. Postupným vývojem bylo docíleno toho, že spektrum těchto výbojek není jen čárové, ale obsahuje i souvislé spektrální pásmo barev. Pro svůj poměrně velký měrný výkon (180 lm.w -1 ) se nejčastěji používají pro venkovní osvětlení a pro osvětlení vysokých výrobních a sportovních hal, pro osvětlení budov a pomníků. Výbojky se také uplatňují ve šlechtitelských stanicích pro potřeby šlechtění a semenářství. Jejich výhodou, ve srovnání se rtuťovými výbojkami, je větší schopnost znovuzapálení světelného výboje. 2.2.2 Nízkotlaké - Zářivky Zářivky jsou nízkotlaké výbojky se žhavenými elektrodami. Část elektrické energie je výbojem mezi elektrodami převáděna na viditelné světlo (2 %), další viditelné světlo se získá přeměnou ultrafialového záření v luminoforu (20 %). Nevýhodou zářivek je pulsace světla jako následek periodického zhášení výboje při provozu ze střídavé sítě. Tato pulsace může způsobit tzv. stroboskopický jev. U zářivek je velký rozdíl v kvalitě barevného podání. Rozdílného barevného podání se dosahuje skladbou luminoforu a obsahem plynové náplně. Tento široký výběr zářivek nám umožňuje výběr do určitého druhu prostoru. Cenově nejnáročnější zářivky s vysokým indexem podání barev se používají do náročných prostorů na rozeznání barev a naopak. Nejrozšířenější jsou zářivky lineární, jejichž nevýhodou je jejich délka. Vyrábějí se v různých délkách a různých výkonech. Dalším typem zářivky jsou zářivky kompaktní. Těmito zářivkami lze přímo nahradit žárovku ve stávajících žárovkových svítidlech, použijeme-li kompaktní zářivku se závitem E27. - Sodíkové výbojky Tyto výbojky lze srovnat se zářivkami a vyznačují se velmi vysokým měrným výkonem. Sodíkové páry mají při svícení tlak asi 0,5 Pa. Protože vyzařují monochromatické světlo mají až nulový index podáni barev. Používají se především pro venkovní osvětlení komunikací, dálnic, seřaďovacích nádraží. 1.2.3 Doutnavkové - Svíticí trubice Ve svíticích trubicích vzniká pouze doutnavkový výboj mezi elektrodami. Vyrábějí se v různých délkách, rovné nebo ohýbané. Barva světla závisí na plynné náplni trubic (neon, argon, směsi). Vzhledem k velkým délkám trubic a tím k velkým vzdálenostem elektrod jsou tyto trubice napájeny vysokým napětím. Používají se především na reklamní a dekorační účely. - Doutnavky 5

Doutnavky jsou nízkotlaké výbojky plněné vzácnými plyny (neon, halon). Vzdálenost elektrod je asi 2-3 mm, měrný výkon asi 1 lm.w -1. Používají se pro signální účely, na osvětlování se nehodí. 2.3 Svíticí zdroje luminescentní - Svíticí diody Světlo vzniká luminescencí polovodičového přechodu PN při vybuzení elektrickým proudem. Světlo emitující dioda má poměrně malý příkon, např. 100 mw při stejnosměrném napětí 5 V. Používají se jako signální zdroje v počítačích, rozváděčích a pod. - Lasery Laser (kvantový generátor světla) je zdroj a zesilovač monochromatického a velmi intenzivního a prostorově omezeného svazku světelného paprsku. Záření lze čočkami a zrcadly soustředit do velmi malé plochy a tím získat účinný zdroj tepla, který lze použít pro tavení, svařování nebo řezání. Také se laserů využívá v lékařství, měřící technice a ve světelné technice ke světelným efektům. 3. ELEKTRICKÁ SVÍTIDLA Kvalitního a energeticky úsporného osvětlení dosáhneme nejen vhodnou volbou světelných zdrojů, ale také odpovídajících svítidel. Účelem svítidel je zajistit: - rozložení a usměrnění světelného toku podle požadavků osvětlovaného prostoru - omezení možnosti oslnění od elektrického zdroje - ochranu osob před úrazem elektrickým proudem při manipulaci se svítidlem - vyloučení možnosti vzniku požáru způsobeného od světelného zdroje - bezpečné upevnění světelného zdroje včetně jeho elektrického napojení - výtvarné doplnění osvětlovaného prostoru Svítidlo se skládá z několika funkčně rozdílných částí, které na sebe navazují a vzájemně se doplňují, aby byly splněny výše uvedené požadavky. Hlavní části svítidel jsou: světelný zdroj konstrukční část, která představuje vlastní těleso, objímky, svorkovnice, průchodky, příruby, závěsná oka, tlumivky, zapalovače, kondenzátory, transformátory, vypínače světelně činné části, které vytváří optický systém svítidla. Mezi tyto části patří reflektory, které soustřeďují a usměrňují světelný tok zdroje odrazem, čočky a refraktory, které soustřeďují a usměrňují světelný tok zdroje pomocí lomu světla, difuzory, které rozptylují světelný tok zdroje pomocí lomu světla a filtry, které mění spektrální složení světelného záření. Rozdíly v konstrukci světelné činné části se projeví na křivce svítivosti. Křivky svítivosti jsou řezy plochy svítivosti, které procházejí světelným středem svítidla a v polárních souřadnicích zobrazují vyzařování svítivosti svítidla. Příklady křivek svítivosti jsou na následujících obrázcích: 6

Na základě poměru světelného toku usměrněného do dolního poloprostoru k celkovému světelnému toku vyzařovaného svítidlem rozdělujeme svítidla dle následující tabulky. Třída rozložení světelného toku Název třídy rozložení světelného toku 7 Poměr světelného toku usměrněného do dolního poloprostoru k celkovému světelnému toku svítidla (%) I Svítidlo přímé 90-100 II Svítidlo převážně přímé 60-90 III Svítidlo smíšené 40-60 IV Svítidlo převážně nepřímé 10-40 V Svítidlo nepřímé 0-10 Rozdělení svítidel podle elektrotechnických vlastností odpovídá elektrotechnickým předpisům. Podle ochrany před úrazem elektrickým proudem tak lze rozlišit svítidla třídy 0, I, II a III. Svítidlo třídy 0 má pouze základní izolaci, to znamená, že nemá prostředky na připojení ochranného vodiče. Třída I znamená, že svítidlo má prostředek pro připojení vodivých částí na ochranný vodič. Svítidlo třídy II obsahuje jako ochranu před nebezpečným dotykem dvojitou nebo zesílenou izolaci. Třída III označuje svítidla na bezpečné napětí. Svítidla musí být konstruována tak, aby jejich živé části nebyly přístupné, je-li svítidlo instalováno a připojeno pro normální používání, ani když je svítidlo otevřené za účelem výměny světelných zdrojů nebo předřadníků. Ochrana před úrazem elektrickým proudem musí být zachována při všech způsobech montáže a polohách svítidla. Krytí svítidel je stanoveno IP-kódem. První číslice (od 0 do 6) vyjadřuje ochranu před nebezpečným dotykem živých nebo pohybujících se částí a před vniknutím cizích předmětů, druhá (od 0 do 8) ochranu před vniknutím vody. Nejmenší krytí svítidel na nízké napětí je IP 20. Pro venkovní prostředí je třeba krytí před deštěm, tedy alespoň IP 23. Krytí IP 54 je běžné krytí svítidel proti stříkající vodě. Konstrukčně obdobně jsou tvořena svítidla s krytím IP 65,

která však mají mnohem vyšší užitnou hodnotu. Vyšší ochrana proti vniknutí prachu a vody znamená prodloužení života optického systému svítidla a snížení nákladů na jeho údržbu (čištění). Nejčastěji používané způsoby k zajištění IP 65 nebo IP 66 jsou použitím: speciálního těsnění, které umožňuje dýchání optické komory bez jejího znečištění uhlíkového filtru, který zabraňuje nasávání znečištěného vzduchu okolí. Podle užití rozdělujeme svítidla na - vnitřní, mezi které patří svítidla bytová, pro společenské místnosti, kancelářská, průmyslová, pro pracovní stroje, důlní, divadelní, nemocniční, pro letadla, vozidla, plavidla a jiné. - venkovní, mezi které patří svítidla pro venkovní osvětlení v průmyslu, osvětlení komunikací, osvětlení železnic, letišť a jiné. Použití svítidel do určitého prostředí je dáno hlavně normou. Zvláštní kategorii tvoří svítidla v nevýbušném provedení, která se mohou používat v prostorách s nebezpečím výbuchu, např. v dolech. Podle požární bezpečnosti se svítidla dělí na ta, která jsou určena pro bezprostřední montáž na hořlavý materiál a svítidla pro montáž na nehořlavý materiál. U svítidel je zaveden pojem udržovací činitel svítidla, což je podíl provozní účinnosti svítidla v dané době a jeho počáteční provozní účinnosti. 4. UMĚLÉ OSVĚTLENÍ VNITŘNÍCH PROSTORŮ Pro osvětlení vnitřních prostorů můžeme použít tři druhy osvětlení: - denní osvětlení, které využívá přírodní světlo, které se do prostoru dostává otvory ve stavební konstrukci, jako jsou okna, světlíky a pod. Navrhuje se nezávisle na umělém osvětlení. - umělé osvětlení, které využívá světlo od umělých světelných zdrojů. Navrhuje se nezávisle na denním osvětlení. - sdružené osvětlení, které využívá současně jak denní, tak umělé osvětlení. Umělé osvětlení musí denní vhodně doplňovat. 4.1 Základní pojmy umělého osvětlení Adaptace proces, v jehož průběhu se zrak přizpůsobuje předchozím a současným podnětům s různým jasem, spektrálním složením nebo zorným úhlem Akomodace přizpůsobení ohniskové vzdálenosti oční čočky tak, aby obraz předmětu nacházejícího se v určité vzdálenosti byl zaostřen na sítnici Zraková ostrost schopnost zřetelně rozlišovat předměty, mezi nimiž je malá úhlová vzdálenost Kontrast barev subjektivní hodnocení rozdílu barvy nebo více povrchů viděných současně nebo v časovém sledu Míhání subjektivní dojem nestálosti zrakového vjemu způsobený světelným podnětem, jehož jas nebo spektrální složení kolísá 8

Oslnění podmínky vidění, při kterých vzniká nepohoda nebo snížená schopnost vidět podrobnosti nebo předměty způsobené nevhodným rozložením nebo rozsahem jasu nebo extrémním kontrastem. Rozlišujeme: Omezující oslnění oslnění, jež zřetelně zhoršuje činnost zraku, ale nutně nemusí budit nepříjemný pocit Rušivé oslnění oslnění, jež budí nepříjemný pocit, ale nutně nemusí zhoršovat činnost zraku Zorné pole plocha, nebo oblast prostoru viditelná očima při daném směru pohledu Zrakový výkon výkon zrakového systému měřený např. podle rychlosti a přesnosti, s jakým se vykonává zrakový úkol Zraková pohoda subjektivní stav zrakového pohodlí vyvolaný světelným prostředím Světelný tok (Φ) hodnota odvozená z hodnoty zářivého toku tak, že se záření vyhodnocuje v závislosti na jeho účinku na normového fotometrického pozorovatele. Jednotka je lumen (lm) a značka Φ. Svítivost (I) podíl světelného toku dφ, který zdroj vyzařuje ve směru osy elementu prostorového úhlu dω, a velikosti tohoto prostorového úhlu. Jednotka je kandela (cd) a značka I. dφ I = d Ω Průměrný jas (L) průměrný jas na specifikované ploše nebo v rozsahu daného prostorového úhlu. Jednotka je kandela na metr čtvereční (cd.m -2 ) a značka L. Osvětlenost, intenzita osvětlení (E) podíl světelného toku dφ dopadajícího na elementární plošku da obsahující daný bod a velikosti da této plošky. Jednotka je lux (lx) a značka E. Udržovaná osvětlenost (E m ) hodnota průměrné osvětlenosti, pod kterou nesmí osvětlenost poklesnout; je to průměrná osvětlenost v okamžiku, kdy má být provedena údržba. Průměrná osvětlenost průměrná osvětlenost na dané ploše. Minimální osvětlenost nejmenší osvětlenost v některém relevantním bodě daného povrchu. Maximální osvětlenost největší osvětlenost v některém relevantním bodě daného povrchu. Rovnoměrnost osvětlení poměr minimální a průměrné osvětlenosti povrchu Srovnávací rovina rovina, na které se měří nebo určuje osvětlení Podání barev vliv druhu světla na barvu (barevný dojem, vzhled) osvětlených předmětů; vzhled je přitom vědomě nebo podvědomě srovnáván se vzhledem těchto předmětů při srovnávacím (referenčním) světle. Pro účely návrhu musí být požadavky na podání barev stanoveny s použitím všeobecného indexu podání barev (R a ), jenž musí nabývat jednu z těchto hodnot: 20, 40, 60, 80, 90. Činitel odrazu je podíl zářivého (nebo světelného) toku odraženého a toku za daných podmínek dopadajícího Stroboskopický jev zdánlivá změna pohybu a vzhledu pohybujícího se objektu při jeho osvětlení proměnné intenzity. K dosažení zdánlivého znehybnění nebo konstantní změny pohybu je nutné, aby se jak pohyb předmětu, tak intenzita světla měnily periodicky a aby byl určitý poměr mezi kmitočty pohybu předmětu a změnami světla. Tento jev je pozorovatelný pouze při amplitudě změn světla nad určitou mezní hodnotu. Pohyb předmětu může být rotační nebo postupný. 9

4.2 Osvětlovací soustavy Podle zdroje proudu a provozního účelu rozlišujeme druhy osvětlovacích soustav: Celkové osvětlení v podstatě rovnoměrné osvětlení prostoru bez ohledu na zvláštní místní požadavky Odstupňované osvětlení osvětlení, které je v části prostoru zesílené na vyšší intenzitu, například tam, kde se vykonává práce Místní osvětlení osvětlení pro určitý zrakový úkol, které doplňuje celkové osvětlení a je samostatně ovládané Nouzové osvětlení osvětlení určené k použití v případě poruchy v napájecí síti normálního osvětlení Podle použitých svítidel rozlišujeme osvětlení: přímé osvětlení svítidly s takovým rozložením světelného toku, že část celkového vyzařovaného toku dopadajícího přímo na neomezeně rozlehlou pracovní rovinu činí 90 % - 100 % převážně přímé - osvětlení svítidly s takovým rozložením světelného toku, že část celkového vyzařovaného toku dopadajícího přímo na neomezeně rozlehlou pracovní rovinu činí 60 % - 90 % smíšené - osvětlení svítidly s takovým rozložením světelného toku, že část celkového vyzařovaného toku dopadajícího přímo na neomezeně rozlehlou pracovní rovinu činí 40 % - 60 % převážně nepřímé - osvětlení svítidly s takovým rozložením světelného toku, že část celkového vyzařovaného toku dopadajícího přímo na neomezeně rozlehlou pracovní rovinu činí 10 % - 40 % nepřímé - osvětlení svítidly s takovým rozložením světelného toku, že část celkového vyzařovaného toku dopadajícího přímo na neomezeně rozlehlou pracovní rovinu činí 0 % - 10% 5. KRITÉRIA PRO NAVRHOVÁNÍ OSVĚTLENÍ 5.1 Světelné prostředí Základem dobré osvětlovací praxe je splnit kromě požadované osvětlenosti další kvalitativní a kvantitativní požadavky. Požadavky na osvětlení jsou určeny uspokojením tří základních lidských potřeb: - zrakové pohody, kdy se pracovníci velmi dobře cítí, to nepřímo přispívá k vysoké úrovni produktivity - zrakového výkonu, když jsou pracovníci schopni vykonávat zrakové úkoly i při obtížných podmínkách a během dlouhé doby - bezpečnosti. 10

Hlavní parametry určující světelné prostředí: - rozložení jasu, - osvětlenost, - směrovost světla, - podání barev a barevný tón světla, - míhání světla, - denní světlo. Hodnoty osvětlenosti, indexu oslnění a podání barev jsou uvedeny v tabulce č. 1 v části 6. 5.2 Rozložení jasu Rozložení jasu v zorném poli určuje úroveň adaptace zraku, která ovlivňuje viditelnost úkolu. Velmi dobře vyvážený adaptační jas je potřebný ke zvětšení : - zrakové ostrosti (ostrosti vidění), - kontrastní citlivosti (rozlišení malých poměrných rozdílů jasu), - účinnosti zrakových funkcí (jako akomodace, konvergence, zmenšování zornice, očních pohybů atd.). Rozložení jasu v zorném poli ovlivňuje také zrakovou pohodu. Z tohoto důvodu je nutné vyloučit: - příliš velké jasy, jež mohou zvětšit oslnění, - příliš velké kontrasty jasů, jež mohou způsobit únavu v důsledku trvalé readaptace zraku, - příliš malé jasy a kontrasty jasů, jež vedou k monotónnímu nestimulujícímu pracovnímu prostředí. Účelný rozsah činitelů odrazu hlavních povrchů místnosti: - strop 0,6 až 0,9, - stěny 0,3 až 0,8, - pracovní roviny 0,2 až 0,6, - podlaha 0,1 až 0,5. 5.3 Osvětlenost Osvětlenost a její rozložení v místě zrakového úkolu a v jeho bezprostředním okolí mají velký vliv na to, jak rychle bezpečně a pohodlně osoba vnímá a vykonává zrakový úkol. Všechny hodnoty osvětlenosti jsou udržované osvětlenosti a zajišťují potřebnou zrakovou pohodu a zrakový výkon. 5.3.1 Doporučené osvětlenosti v místě zrakového úkolu Hodnoty uvedené v tabulce 1 (v části 6) jsou udržované osvětlenosti v místech zrakového úkolu na srovnávací rovině, jež může být vodorovná, svislá nebo nakloněná. Průměrná osvětlenost v každém místě zrakového úkolu se nesmí zmenšit pod hodnotu uvedenou v tabulce 1 (v části 6), bez ohledu na stáří a stav osvětlovací soustavy. Tyto hodnoty platí pro normální zrak a při zahrnutí těchto činitelů: 11

- psychofyziologických hledisek jako zrakové pohody a celkové pohody, - požadavků na zrakové úkol, - zrakové ergonomie, - praktických zkušeností, - bezpečnosti, - hospodárnosti. V normálních podmínkách osvětlení se požaduje přibližně 20 lx, při nichž právě začíná rozlišování rysů lidského obličeje, a tato hodnota byla přijata jak nejnižší pro řadu osvětleností. Doporučená řada osvětleností (v luxech) je : 20 30 50 75 100 150 200 300 500 750 1 000 1500 2000 3000 5000 Hodnota osvětlenosti může být upřesněna nejméně o jeden stupeň řady osvětlenosti (nahoru nebo dolů), liší-li se zrakové podmínky od normálních předpokladů. Požadovaná udržovaná osvětlenost má být zvětšena, když: - zraková činnost při práci je rozhodující, - se chyby nákladně opravují, - přesnost a vysoká produktivita jsou velmi důležité, - zrakové schopnosti pracovníků jsou snížené, - zrakové úkoly jsou neobvykle malé a málo kontrastní, - úkol je vykonáván po neobvykle dlouhou dobu. Požadované udržované osvětlenosti je možné zmenšit, když: - kritické detaily úkolu jsou neobvykle velké nebo mají velký kontrast, - úkol je vykonáván po neobvykle krátkou dobu. V prostorech s trvalým pobytem osob nesmí být udržovaná osvětlenost menší než 200 lx. 5.3.2 Osvětlenosti bezprostředního okolí úkolu Osvětlenost bezprostředního okolí úkolu musí souviset s osvětlením místa zrakového úkolu a má poskytovat vyvážené rozložení jasů v zorném poli. Velké prostorové změny osvětleností v okolí úkolu mohou způsobit namáhání zraku a zrakovou nepohodu. Osvětlenost bezprostředního okolí úkolu může být menší než osvětlenost úkolu, avšak nesmí být menší než hodnoty uvedené v následující tabulce. Osvětlenost úkolu (lx) Osvětlenost bezprostředního okolí úkolu (lx) 750 500 500 300 300 200 200 E úkolu rovnoměrnost osvětlení: 0,7 rovnoměrnost osvětlení: 0,5 5.3.3 Rovnoměrnost osvětlení 12

Osvětlení místa zrakového úkolu musí být co nejrovnoměrnější. Rovnoměrnost osvětlení místa úkolu a bezprostředního okolí úkolu nesmí být menší než hodnoty uvedené v předchozí tabulce. 5.4 Oslnění Oslnění je počitek způsobený povrchy s velkým jasem v zorném poli a může být pociťováno buď jako rušivé, nebo jako omezující oslnění. Oslnění způsobené odrazy v zrcadlových površích je běžně chápáno jako závojové oslnění nebo oslnění odrazem. Omezení oslnění je důležité pro vyvarování se chyb, únavy a úrazů. Ve vnitřních pracovních prostorech může být oslnění způsobeno přímo svítidly a okny s velkým jasem. Jsou-li dodrženy limity rušivého oslnění, není omezující oslnění hlavním problémem. 5.4.1 Rušivé oslnění Index oslnění přímo od svítidel osvětlovací soustavy vnitřního prostoru musí být stanoven jednotným systémem hodnocení oslnění tabulkovou metodou CIE (UGR) podle vzorce : 2 0,25 L ω UGR = 8log10( Σ ) 2 L p b Kde L b je jas pozadí v cd.m -2 vypočítaný jako E ind /π, E ind svislá nepřímá osvětlenost očí pozorovatele, L jas svítící části každého svítidla ve směru očí pozorovatele v cd.m -2, ω prostorový úhel (ve steradiánech) svíticí části každého svítidla vzhledem k očím pozorovatele, p činitel polohy podle Gutha pro každé svítidlo podle jeho odklonu od směru pohledu. Všechny uvažované předpoklady při stanovení UGR musí být uvedeny ve výkresové dokumentaci. Hodnota UGR osvětlovací soustavy nesmí přesáhnout hodnoty uvedené v tabulce 1 v části 6. 5.4.2 Omezení oslnění cloněním Jasné zdroje světla mohou oslňovat a zhoršovat viditelnost předmětů. Tomu se musí zabránit například vhodným cloněním světelných zdrojů nebo zastíněním oken žaluziemi. Minimální úhly clonění v následující tabulce musí být pro uvedené jasy zdrojů zajištěny. Jas světelného zdroje (kcd.m -2 ) Minimální úhel clonění ( ) 13

20 až <50 15 50 až <500 20 500 30 5.4.3 Závojové oslnění odrazem a oslnění odrazem Odrazy světla v místě zrakového úkolu mohou měnit viditelnost úkolu, zpravidla ji zhoršovat. Závojové oslnění a oslnění odrazem mohou být zamezeny nebo zmenšeny těmito způsoby : - uspořádáním svítidel a pracovních míst, - povrchovou úpravou (matové povrchy), - omezením jasu svítidel, - zvětšením svíticí plochy svítidla, - jasným stropem a jasnými stěnami. 5.5 Směrované osvětlení Směrované osvětlení může být použito pro zvýraznění předmětů, vyjevení textury a vzhledu osob v prostoru. To je možné popsat termínem modelace. Směrované osvětlení zrakového úkolu může také ovlivnit jeho viditelnost. 5.5.1 Podání tvaru Podání tvaru znamená vyváženost mezi difúzním a směrovaným světem. Je to platné kritérium jakosti osvětlení téměř ve všech typech vnitřních prostorů. Celkový dojem vnitřního prostoru je možné zlepšit, jsou-li jeho stavební tvary, osoby a předměty v něm osvětleny tak, že jejich tvar a textura se jeví jasně a příjemně. To nastává tehdy, když světlo má převážně jeden směr. Stíny, jež jsou základem dobrého podání tvaru, se tvoří bez problémů. Osvětlení nesmí být příliš směrované nebo nesmí vytvářet ostré stíny ani nesmí být příliš difúzní neboli podání tvaru se nesmí zcela ztratit. To by vedlo k velmi monotónnímu světelnému prostředí. 5.5.2 Směrované osvětlení zrakových úkolů Osvětlení z určitého směru může vyjevit detaily zrakového úkolu, zlepšit jejich viditelnost a usnadnit vykonávání zrakového úkolu. 5.6. Hlediska barev Jakost barvy světla světelných zdrojů smluvně bílého světla se charakterizuje dvěma příznaky: - vnímaným barevným tónem světla samotného zdroje, - jakostí podání barev, které ovlivňuje barevný vzhled předmětů osvětlovaných světelným zdrojem. Tyto dva příznaky musí být uvažovány odděleně. 5.6.1 Barevný tón světla 14

Barevný tón světla světelného zdroje se vztahuje k zdánlivé barvě (chromatičnosti) vyzařovaného světla. Ta se kvantifikuje náhradní teplotou chromatičnosti (T cp ). Barevný tón může být popsán také podle následujícím tabulky. Barevný tón světla Náhradní teplota chromatičnosti T c (K) teple bílý do 3 300 neutrálně bílý 3 300 až 5 300 chladně bílý nad 5 300 Volba barevného tónu je záležitostí psychologie, estetiky a toho, co se považuje za přirozené. Volba závisí na úrovni osvětlení, barevné úpravě místnosti a nábytku, klimatickém pásmu a na oblasti použití. V horkých klimatických podmínkách se preferuje chladnější barevný tón, zatímco v chladnějším podnebí se upřednostňuje teplejší barevný tón světla. 5.6.2 Podání barev Pro zrakový výkon, pocit celkové a duševní pohody je důležité, aby barvy předmětů a lidské pokožky v prostředí byly podány přirozeně, věrně a tak, aby lidé vypadali přitažlivě a zdravě. Pro objektivní charakteristiku vlastností světelných zdrojů z hlediska podání barev byl zaveden index podání barev R a. Maximální hodnota R a je 100. Tato hodnota se zmenšuje se zhoršováním jakosti podání barev. Světelné zdroje s indexem podání barev menším 80 nesmějí být použity ve vnitřních prostorech, v nichž osoby pracují nebo pobývají dlouhodobě. Výjimky lze připustit v některých místech a/nebo při některých činnostech (např. při osvětlení vysokých hal), musí se však udělat vhodná opatření k zajištění lepšího podání barev v určených pracovních místech se stálou přítomností osob a kde musí být rozlišovány bezpečnostní barvy. Minimální hodnoty všeobecného indexu podání barev pro jednotlivé typy prostorů (ploch), zrakových úkolů nebo činností jsou uvedeny v tabulce 1 v části 6. 5.7 Míhání a stroboskopické jevy Míhání působí rušivě a může vyvolat fyziologické projevy, jako je např. bolest hlavy. Stroboskopické jevy mohou vést k nebezpečným situacím při změně vnímaného pohybu s točivým nebo vratným pohybem. Osvětlovací soustavy musí být navrženy tak, aby nevznikala míhání a ni stroboskopické jevy. 5.8 Udržovací činitel Projekt osvětlení musí být zpracován s uvažováním celkového udržovacího činitele vypočítaného pro zvolené osvětlovací zařízení, prostředí a plán údržby. 15

Doporučená osvětlenost pro každý zrakový úkol se provádí jako udržovaná osvětlenost. Udržovací činitel závisí na provozních charakteristikách světelných zdrojů a předřadníků, svítidel, prostředí a na plánu údržby. Projektant musí: - uvést udržovací činitel a přehled předpokladů přijatých při odvození jeho hodnoty, - specifikovat osvětlovací zařízení vhodné pro užití v daném prostředí, - připravit kompletní plán údržby, včetně intervalů výměny světelných zdrojů, čistění svítidel a místností a způsobu jeho provádění. 5.9 Energetická hlediska Osvětlovací soustava musí vyhovovat požadavkům na osvětlení daného prostoru bez plýtvání energií. Přesto je důležité nedělat kompromisy z hlediska vizuálního a jednoduše nezmenšovat spotřebu energie. To vyžaduje zvolit vhodnou osvětlovací soustavu, zařízení, řízení a využití dostupného denního světla. 6. POŽADAVKY NA OSVĚTLENÍ Tabulka č. 1 Požadavky na osvětlení pro místnosti (prostory), úkoly a činnosti (výběr) ČSN EN 12464-1 (36 0450) Druh prostoru, úkolu nebo činnosti E m UGR L R a Komunikační zóny a společné prostory uvnitř budov - komunikační prostory a chodby 100 28 40 - schodiště, eskalátory, pohyblivé chodníky 150 25 40 - kantýny, spíže 200 22 80 - odpočívárny 100 22 80 - šatny, umývárny, koupelny, toalety 200 22 80 - ošetřovny 500 16 90 - provozní místnosti, rozvodny 200 25 60 - expedice a balírny 300 25 60 - regálové sklady uličky s obsluhou 150 22 60 uličky bez obsluhy 20-40 Průmyslové činnosti a prostory - svařování 300 25 60 - hrubé a střední strojní opracování, tolerance 0,1 mm 300 22 60 - jemné strojní opracování, broušení, tolerance 0,1 mm 500 19 60 - orýsování, kontrola 750 19 60 - výroba nářadí a řezných nástrojů 750 19 60 - montážní práce - střední 300 25 80 - jemné 500 22 80 - velmi jemné 750 19 80 Administrativní prostory (Kanceláře) 16

- zakládání dokumentů, kopírování, atd. 300 19 80 - psaní, psaní na stoji, čtení, zpracování dat 500 19 80 - technické kreslení 750 16 80 - konferenční a zasedací místnosti 500 19 80 - archivy 200 25 80 Obchodní prostory 300 22 80 - prodejní prostory 300 22 80 - prostory u pokladen 500 19 80 - vstupní haly 100 22 80 - šatny, toalety 200 25 80 7. VÝPOČET UMĚLÉHO OSVĚTLENÍ Navrhování, projektování a provádění umělého osvětlení vnitřních prostorů je spojeno s celou řadou světelně technických výpočtů. Účelem výpočtů je stanovit počet a rozmístění svítidel, aby byla zajištěna optimální pohoda světelného mikroklimatu. Zvolená metoda závisí na kategorii osvětlení a projekčním stupni. Uvedené metody se používají pro orientační stanovení počtu svítidel osvětlovací soustavy ve fázi projekční přípravy k územnímu nebo stavebnímu řízení. Ve fázi realizační projektové dokumentace jsou světelně technické výpočty osvětlení prováděny na počítači s použitím výpočetních programů firem vyrábějících svítidla. V programech jsou zahrnuty veškeré údaje od vyráběných svítidel potřebné pro přesný výpočet. 7.1 Metoda poměrného příkonu K stanovení příkonu osvětlovací soustavy ve fázi projekční přípravy k územnímu nebo stavebnímu řízení poslouží metoda poměrného příkonu. Požadovaný poměrný příkon podle druhu a způsobu osvětlení při průměrné osvětlenosti 100 lx zjistíme z následující tabulky. žárovkové zářivkové stěny stěny Osvětlení světlé tmavé tmavé světlé tmavé tmavé strop strop světlý světlý tmavý světlý světlý tmavý přímé 14 16 18 4 5 6 převážně přímé 18 22 25 5 6 7 smíšené 22 27 34 6 7 9 převážně nepřímé 25 34 44 6,5 9 10 nepřímé 29 42 57 7 10 15 Požadovaný příkon pak vypočteme dle vzorce: P = E p S 100 kde P je požadovaný příkon osvětlovací soustavy (W) 17

p poměrný příkon dle tabulky (W. m -2 ) S plocha místnosti (m 2 ) E osvětlenost (lx) 7.2 Metoda toková U tokové metody se určuje světelný tok zdrojů potřebný pro zjištění požadované osvětlenosti. Světelný tok jednotlivých zdrojů je uveden v následující tabulce. světelný zdroj výkon (W) světelný tok (lm) světelný zdroj výkon (W) světelný tok (lm) žárovka 60 730 výbojka rtuťová 80 3 800 100 1 380 125 6 300 200 3 000 250 12 000 halogenová žárovka 60 780 400 22 000 75 1 000 výbojka halogenidová 400 30 000 100 1 350 1000 90 000 150 2 400 2000 200 000 250 4 000 3500 370 000 zářivka liniová 18 1 150 výbojka sodíková 50 3 600 36 2 850 70 5 800 58 4 600 150 14 000 zářivka kompaktní 7 400 250 25 000 11 600 400 47 000 15 900 20 1 200 23 1 600 Potřebný počet svítidel se pak určí dle vzorce: n s Em = η os S z 1 Φ s kde n s je počet svítidel osvětlovací soustavy (ks) Φ s světelný tok všech zdrojů jednoho svítidla (lm) E m udržovaná osvětlenost prostoru (lx) S plocha prostoru (m 2 ) η os činitel využití osvětlovací soustavy (%), který je uváděn v katalogových listech výrobců svítidel v závislosti na činiteli místnosti a odraznosti povrchů místnosti z udržovací činitel (0,45 0,65), který se stanoví jako součin dílčích činitelů z z světelných zdrojů, z s znečištění svítidel, z p znečištění ploch osvětlovaného prostoru z fz funkční spolehlivosti svítidel Činitel místnosti se určí 18

5 h ( a + b k = m m ) am bm kde h je závěsná výška (m) a určí se ze vztahu h = h m h 1 h 3, ve kterém h m je výška místnosti (m), h 1 vzdálenost svítidla od stropu (m), h 3 výška srovnávací roviny (m), a m šířka místnosti (m), délka místnosti (m). b m Příklady odraznosti vybraných povrchů v procentech (%) jsou uvedeny v následující tabulce: Malba, nátěry Dřevo Papír, tapety, tkaniny bílá 75 85 dub přírodní 30 40 bílý 80 85 šedá světlá 40 60 dub tmavý mořený 10 30 světle žlutý 60 70 šedá tmavá 15 25 javor přírodní 40 50 světle zelený 60 70 žlutá světlá 60 75 bříza přírodní 60 70 světle modrý 35 45 žlutá tmavá 45 60 mahagon 15 20 šedý 4 6 béžová 25 65 překližka 40 45 záclona bílá, světlá 25 65 krémová 65 70 sosnové prkno 50 55 plátno černé 2 8 zelená světlá 45 65 samet tmavý 1 4 zelená tmavá 10 30 Stavební hmoty růžová 35 65 pískovec světlý 30 35 Sklo pískovec tmavý 10 20 zrcadlo 70 90 Omítka žula světlá 15 25 průhledné, bezbarvé 6 8 bílá, čistá, nová 80 žula tmavá 10 15 vzorované 7 20 bílá, špinavá, stará 30 vápenec světlý 40 45 matové 6 15 světlá, čistá, nová 60 kámen světlý, nový 40 45 mléčné 20 35 světlá, špinavá, stará 20 kámen tmavý, starý 5 10 tmavá, nová 25 obkládačky bílé 60 75 tmavá, stará 10 sádra bílá 65 85 7.3 Metoda bodová Bodová metoda výpočtu platí přesně pouze pro bodový zdroj světla, jehož rozměry se blíží k nule. Skutečný zdroj má však vždy určité rozměry, což způsobuje určitou chybu výpočtu. Aby se tato chyba zmenšila, rozdělují se světelné zdroje podle poměru jejich rozměrů ke vzdálenosti od kontrolního místa na zdroje bodové, přímkové a plošné. Pro osvětlenost E pro zdroj bodový v určitém bodě roviny kolmé ke směru osvětlování platí Kvadratický zákon E I = l γ 2 19

V případě, že paprsky dopadají na osvětlovanou ploch pod určitým úhlem, platí Kosinový zákon = Iγ E cos γ 2 l Ve vzorcích znamená: E osvětlenost (lx), l vzdálenost zdroje od osvětlované plochy (m), γ úhel mezi svislicí a kontrolním bodem ( ) I γ svítivost v daném směru (cd) 20