MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA TĚLESNÉ VÝCHOVY ZÁKLADY BRUSLENÍ VE VÝUCE NA 1. STUPNI ZŠ. Diplomová práce

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA TĚLESNÉ VÝCHOVY ZÁKLADY BRUSLENÍ VE VÝUCE NA 1. STUPNI ZŠ Diplomová práce Brno 2006 Vedoucí diplomové práce: Mgr. Marek Trávníček Vypracovala: Jana Nováková

2 Prohlašuji, že jsem svou diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům...

3 Děkuji vedoucímu diplomové práce panu Mgr. Markovi Trávníčkovi za cenné a odborné rady a obětavou pomoc při zpracování mé diplomové práce.

4 OBSAH 1. Úvod. 7 2. Cíle a úkoly diplomové práce 9 3. Charakteristika dítěte mladšího školního věku 10 3.1. Psychologické předpoklady... 10 3.2. Tělesný a pohybový vývoj. 12 4. Význam bruslení.. 15 4.1. Zdravotní hledisko. 15 4.2. Výchovné hledisko. 17 5. Historie bruslení... 19 5.1. Bruslení ve světě..19 5.2. Bruslení u nás. 21 5.3. Historie soutěží... 23 5.3.1. Rychlobruslení.. 23 5.3.2. Krasobruslení 23 5.3.3. Lední hokej... 24 5.4. Historie z hlediska školního bruslení..25 6. Učivo bruslení na 1. stupni základních školách 29 6.1. Vzdělávací program Základní škola 29 6.2. Vzdělávací program Obecná škola..31 6.3. Vzdělávací program Národní škola.32 6.4. Rámcový vzdělávací program.33 6.4.1. Cílové zaměření vzdělávací oblasti Člověk a zdraví. 34 6.4.2. Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru TV 1. stupeň.35

5 7. Možnosti bruslení na školách 37 7.1. Zimní stadiony.37 7.2. Přírodní ledová plocha.38 7.2.1. Led na zemi - kluziště 38 7.2.2. Plovoucí led.. 39 8. Výzbroj a výstroj.. 40 8.1. Boty a brusle 40 8.2. Oblečení...42 9. Bezpečnost.43 9.1. Při výuce bruslení.. 43 9.2. Na zamrzlých vodních plochách..44 10. Hygiena..45 11. Aktuální stav výuky bruslení na 1. stupni ZŠ.. 46 11.1. Základní školy 46 11.1.1. Anketa pro učitele 1. stupně ZŠ 46 11.1.2. Výsledky průzkumu.. 50 11.2. Zimní stadiony 51 11.2.1. Anketa pro zřizovatele zimních stadionů.. 51 11.2.2. Výsledky průzkumu...53 12. Postup při výuce bruslení.. 54 12.1. Příprava mimo ledovou plochu 55 12.2. První kroky na ledě..57 12.3. Jízda vpřed...57 12.4. Zastavení z jízdy vpřed 62 12.5. Zatáčení vpřed..64 12.6. Jízda vzad.68 12.7. Zastavení z jízdy vzad..70 12.8. Překládání vzad 71

6 12.9. Obraty..72 12.10. Starty 74 13. Hry na ledě.76 13.1. Hravé úkoly na ledě.77 13.2. Honičky 81 13.3. Soutěživé hry 86 14. Závěr..92 15. Seznam použité literatury..93 16. Resumé..96 17. Přílohy

7 1. ÚVOD Počátek 21. století je charakterizován prudkým rozvojem počítačů, internetu a mobilních telefonů. Každá rodina má nejednu televizi, která nabízí možnost volby programů na velkém množství kanálů. Více jak polovina Čechů nad 18 let měla na konci loňského roku možnost využívat doma počítač. Na internetu pak surfuje 42 procent lidí. Nejvýraznějšími propagátory domácího internetu jsou bezpochyby děti. Převážná část dnešní populace tráví většinu dne duševní prací. Dospělí i děti více sedí. Třetina lidí stráví sezením denně osm i více hodin. Velká část lidí má ochablé svalstvo, problémy s páteří nebo svalové nerovnováhy (přetížení ramen, kyčlí, beder). Málo pohybu s sebou přináší obezitu, která je epidemií 3. tisíciletí. Každý druhý Čech trpí nadváhou a každý pátý je obézní. Tisk uvádí, že v posledních deseti letech jsme se vypracovali v nadváze na 3. místo v Evropě. Před námi jsou jen Řekové, Němci a Kypřané. Nadváha i obezita vedou k vážným zdravotním rizikům. Obézní děti jsou častěji nemocné, jejich nadváha je nebezpečnější než u dospělých a představuje pro ně nejen velké zdravotní riziko, ale také psychickou zátěž. Mnoha dětem chybí sport a pohybové aktivity. České děti nemají dostatek pohybu a tím klesá jejich fyzická zdatnost. Sportovní vyžití v klubech si vybírají jen ti nadanější pro sport a ti zbývající vlastně s jakoukoliv pohybovou činností končí. Častou příčinou malé návštěvnosti sportovních zařízení jsou i poměrně vysoké poplatky. Během léta je více příležitostí ke sportovním a pohybovým aktivitám. Každý si může vybrat z nepřeberné škály nabízených možností. Ale zima nám neskýtá tolik možností k pohybu. Můžeme si vybrat procházky, lyžování, snowboarding, bruslení. K lyžování nejsou všude vhodné podmínky a i vybavení bývá finančně dosti náročné. Rovněž tomu tak je se snowboardem. Mnohem dostupnější je výstroj pro bruslení a ledové plochy se najdou snadněji, neboť zimní stadiony nebo kluziště jsou dnes v každém větším městě a jejich síť je rozšířena po celém území naší republiky. Jízda na bruslích je aktivní pohyb na čerstvém vzduchu. Děti se učí rovnováze, cvičí obratnost a pohyblivost. Učí se předvídat, aby svým nerozvážným pohybem nezpůsobily zranění ostatním účastníkům. Dobré zvládnutí bruslení je základem pro krasobruslení, rychlobruslení a hokej, který má u nás bohatou tradici.

8 Velmi brzy již děti tráví svůj volný čas u počítače nebo televize a pohyb jim nechybí. Přibývá dětí, které sice už odmalička umí cizí jazyky, poradí si s počítačem i s mobilním telefonem, ale neumějí přeskočit ani malou překážku, nechytí míč nebo nezvládnou kotoul. Někteří rodiče spoléhají na to, že školáci získají obratnost při hodinách tělesné výchovy nebo při kurzu plavání, lyžování. Každé dítě potřebuje ke zdravému tělesnému a duševnímu vývoji pravidelný pohyb. Pohybové dovednosti je třeba rozvíjet od dětství přiměřeně určitému vývojovému stupni. Pokud se dítě nenaučí včas zvládat základní sportovní dovednosti jako je jízda na kole, plavání, bruslení, lyžování, později se je bude učit s většími obtížemi. Již 15 let působím na malotřídní škole, kde každoročně v zimě ve spolupráci s místními dobrovolnými hasiči upravujeme volejbalové hřiště u školy na kluziště. To slouží v dopoledních hodinách dětem 1. 5. ročníku k bruslení při hodinách tělesné výchovy a dětem z mateřské školy ke klouzání a hrám na ledě. V odpoledních hodinách kluziště využívá školní družina a místní děti, které si sem chodí zabruslit a zahrát hokej. O víkendech si zde rádi zadovádí i dospělí. Při výuce bruslení v tělesné výchově jsem se zpočátku potýkala s tím, jak děti nejlépe naučit bruslit. Sháněla jsem dostupnou literaturu, které je bohužel velmi málo. Proto jsem si také zvolila pro svou diplomovou práci téma bruslení a hry na ledě. Tím bych chtěla pomoci i ostatním pedagogům, kteří se rozhodnou pravidelně zařazovat bruslení do hodin tělesné výchovy. Právě učitel by měl totiž být jedním z těch, kdo umí odstraňovat nedostatky v bruslení a může tak pomáhat především dětem, které zápolí s prvními kroky na bruslích. Jejich zásluhou by měly děti získávat základní bruslařské dovednosti a znalosti.

9 2. CÍLE A ÚKOLY DIPLOMOVÉ PRÁCE - V této diplomové práci bychom se rádi zaměřili na počátky a vývoj bruslení ve světě i u nás, ale také na zařazování výuky bruslení do osnov na 1. stupni ZŠ ve vývoji TV. - Rádi bychom také prozkoumali zařazení učiva tématického celku bruslení do osnov 1. stupně ZŠ vzdělávacích programů, podle kterých se v současné době vyučuje na většině základních škol. - Chceme formou ankety orientačně zjistit aktuální stav výuky bruslení na 1. stupni ZŠ. - Chtěli bychom zpracovat vhodnou metodickou řadu pro výuku bruslení a návazně uvést soubor her vhodných k procvičování jednotlivých kroků. Z těchto cílů vyplývají úkoly : - Prostudovat dostupnou literaturu zabývající se problematikou bruslení. - Sestavit vhodné otázky do ankety pro učitele 1. stupně ZŠ a pro zřizovatele zimních stadionů, jejich prostřednictvím pak zjistit aktuální stav výuky bruslení na 1. stupni ZŠ. - Utvořit metodické řady pro výuku jednotlivých prvků bruslení a upozornit na chyby, které se při výuce mohou objevit. - Sestavit zásobník her na ledě a jednotlivé hry doporučit k procvičování konkrétních bruslařských dovedností.

10 3. CHARAKTERISTIKA DÍTĚTE MLADŠÍHO ŠKOLNÍHO VĚKU Mladším školním věkem nebo také prepubescencí, dětstvím a prepubertou nazýváme období od 6 do 12 let. Je nezbytné rozlišovat dva vývojové stupně, neboť pět let znamená ve vývoji velké změny. První období začíná v 6 a končí v 8 letech, druhým obdobím je věk od 8 do 12 let. 3.1. PSYCHOLOGICKÉ PŘEDPOKLADY Charakteristický zlom v oblasti psychiky nastává při vstupu dítěte do školy. Dochází ke změně režimu i všech činností, které si dítě nevybírá svobodně a které jsou dané školním rozvrhem. Činnosti ztrácejí charakter hry, začínají povinnosti a práce. V 1. ročníku ZŠ nastávají velké změny zvláště v požadavcích na pozornost a kázeň dítěte. Na počátku u mnohých žáků převládá krátkodobá a pasivní bezděčná pozornost. Záměrná pozornost, která je ovládaná vůlí, je pro ně ještě značně vyčerpávající. Děti 6 7 leté vydrží aktivně soustředit svou pozornost asi 10 12 minut, děti 8 9 leté až 15 20 minut, děti 10 12 leté již 20 30 minut. Po 11 roce jsou již schopni vykonávat bez větších výkyvů i vysloveně nudnou činnost až 40 minut. Po nástupu do školy se zdokonalují zvláště rozdílové prahy. Do osmi let vzroste sluchová diferenciace výšky tónů o polovinu jak při vnímání hudby, tak i ve vlastním zpěvu. Od 6 do 14 let vzrůstá rozlišování barev. Stejně tak se mění rozlišování jasu a barevných odstínů. Mezi 8 14 rokem se zlepšuje jemnost kinestetických receptorů (např. určování rozdílů váhy) až o 50 %. Na počátku dětství převládá nahodilost a nepročleněnost vnímání, která je postupně vystřídána větší analytičností a systematičností. Dospívá až ke komplexnějšímu a hlubšímu porozumění situaci jako celku. Kolem 8 roku se zpřesňuje

11 vnímání času. Čas byl do té doby chápán jen v souvislosti s konkrétní činností bez jakéhokoliv neosobního aspektu. Výraznější odklon od povrchní celistvosti k analytičtějšímu rozlišování podrobností je již patrný po nástupu do školy. Vývoj představ postupuje ke stále analytičtějšímu zobrazování reality a posunuje se od konkrétnosti k obecnosti. Představy bývají do 8 let převážně buzeny afektivně a mimovolně. Teprve později jsou navozovány uvědoměle. Vlastní fantazii od skutečnosti již dítě zřetelně odlišuje v 10 letech. Všímá si sice ještě více detailů, ale význam celku mu ještě často uniká. Vývoj paměti postupuje od krátkodobější k dlouhodobější, od bezděčné k záměrné, od mechanické k logické. Zpočátku rozvoji logické paměti u dětí brání nedostatek informací, malá slovní zásoba, ale také menší schopnost uvádět novou látku do souvislosti s dříve naučeným. Postupně dítě využívá propojování jednotlivých druhů paměti. Všechny myšlenkové operace se po celý mladší školní věk opírají o názornost, konkrétnost a předmětné představy. Mezi druhým a čtvrtým ročníkem se nárůst výkonu myšlenkových schopností zvyšuje na dvojnásobek. Optimálním věkem pro efektivní chápání míry, váhy, objemu, osvojování účinné strategie řešení, zobecňování apod. je 8 9 let. Konkrétní pojmy označující známé věci (švestka, autobus..) dokáží úspěšně definovat žáci 3. 4. ročníku, kteří i správně užívají řadu pojmů obecných (ovoce, město..). Koncem dětství se tedy rozvíjí zobecňování, tj. vytváření tříd jevů na základě společných znaků. Slovní zásoba narůstá kvantitativně i kvalitativně. U sedmiletých dětí bývá průměrná zásoba slov 2 500, u osmiletých 3 600, u desetiletých 5 400 a u dvanáctiletých 7 200 slov. Mění se i hloubka chápání slov. Projevy emocí (radost, vzrušení, strach, hněv) jsou v tomto období ještě bouřlivé. Snadno vznikají a lehce odeznívají. City dětí jsou krátké, ale velmi intenzivní. S věkem narůstá citová formalizovanost, stabilita a dlouhodobost. V prepubertě děti opouštějí svět fantazie a pohádek a začíná převládat orientace na dobrodružství a realitu. Prepubescent ještě nemá vyhraněné zájmy, dá se velmi dobře ovlivnit dospělými. Soudy v oblasti vůle si vytváří podle názorů autorit, plní vůli rodičů, učitelů. Citově je spíše povrchní, náladový, má proměnlivé chování, je přizpůsobivý, navozuje intimní kontakty s dětmi, váže se na osoby a na konkrétní situace, je lehkověrný a naivní (6).

12 Dítě rozlišuje dobro a zlo v konkrétních příkladech (v pohádkách i v životě), má předpoklady pro vnímání krás přírody a umění, pro rozvíjení hudebnosti, citového vztahu k rodné obci, k bezprostřednímu okolí. Stále ještě má potřebu hry, ale kvalita her se mění. Od spontánního hraní, napodobujícího životní prostředí a činnost dospělých přechází na hry s pravidly. Zájem má o závodivé hry, soutěžení jak v motorických, tak psychických činnostech (závody v běhu, skoku, hry se stavebnicemi, s vojáky, stolní hry apod.). 3.2. TĚLESNÝ A POHYBOVÝ VÝVOJ Toto období je velmi závažné v rozvíjení motoriky, má rozhodující vliv na konfiguraci páteře, na úroveň držení těla v dalším vývoji. Je také rozhodující pro budoucí tělesnou zdatnost a výkonnost dítěte. Období prepubescenta je charakterizováno stálým růstem a zpevňováním celého organismu, ale i značnou nerovnoměrností vývoje soustav a orgánů, která spočívá v různém tempu vývoje orgánů a tkání, v kvalitativních změnách jejich chemického složení. Děti od 6 do 11 let vyrostou o 5 6 cm ročně. Při vývoji osifikace (kostnatění chrupavčitých tkání kostí) nedochází do 10 let ke splynutí epifýz a diafýz (růstových tělísek) v dlouhých kostech, což má za následek vysokou ohebnost kostí. Značně složitější je osifikace páteře. Od 4 do 14 let osifikují těla jednotlivých obratlů z osifikačních jader, křížové obratle nejsou srostlé do puberty. Krční lordóza a hrudní kyfóza se ustaluje kolem sedmého roku a bederní lordóza dokončuje svůj vývoj až v pubertě. Od 6 do 8 let osifikují zápěstní kůstky, od 9 do 11 jednotlivé články prstů. Ruce pubescentů proto nesmějí být příliš namáhány (např. dlouhou výdrží ve svisu, cvičením s těžkým náčiním, přetahy apod.). Kost lebeční dokončuje svou osifikaci sedmým rokem. Růst obličejové části lebky je patrný mezi šestým a sedmým rokem. Velmi rychle pokračuje i vývoj svalstva. Váha svalstva u sedmiletých dětí tvoří asi 27 % váhy těla. Od sedmi do dvanácti let síla svalu rovnoměrně stoupá.

13 V období prepuberty roste nejpomaleji srdce, počet tepů je přibližně stejný jako počet tepů dospělých (70 80 tepů za sekundu). Dětské dýchání je nehluboké, potřeba výměny vzduchu za 1 minutu na 1 kg dítěte je o 30 40 % vyšší než u dospělých. Do osmého roku života není dokončena diferenciace korových buněk, mozek se mění zejména po stránce stavby mikroskopické a funkční, ve složení chemickém. Mozkové funkce se zdokonalují. Děti ve věku kolem 6 let jsou ve fázi tzv. pohybového neklidu. Je pro ně typická nadměrná aktivita, nestálost a neschopnost zůstat v nečinnosti. Značná je také unavitelnost. U dítěte je možno dobře sledovat příznaky únavy až přetížení, které se projevují pocením, zrychleným tepem a dechem, změnou barvy pokožky, zpomalujícím se tempem pohybu a snížením jeho kvality. Pubescenti potřebují 10 11 hodin spánku denně. V prvním období doznívají ještě dětské nemoci, zvláště u dětí, které se nesetkaly s infekcí např. v mateřské škole. Ve druhém období se biologický vývoj uklidňuje a ustaluje. Dětská postava v druhém období začíná nabývat proporcí postavy dospělého. Dolní končetiny se prodlužují a obličejová část začíná ztrácet rysy dětství (4). Na pohybovém rozvoji dítěte se podílejí podmínky prostředí rodiny, školy a další sociální faktory. Pohybové předpoklady dítěte jsou podmíněny anatomickou stavbou těla, pružností a silou svalstva, stupněm svalového tonusu, stupněm osifikace a tempem činnosti nervových procesů. Pohyb současně spoludotváří růst a vývoj pohybové soustavy dítěte, má vliv na zdokonalování všech funkcí organismu. V tomto věku je pro dítě charakteristická všestranná pohyblivost, aktivita, zájem o pohyb, radost z pohybu. V prvním období mají prepubescenti omezenější schopnost koordinace menších svalových skupin, což se projevuje při manipulaci s náročnějším náčiním, a trvá nesoulad mezi operací a chtěným pohybem. V důsledku pokročilejších stádii nervosvalového vývoje je ve druhém období lepší předpoklad pro jemnější koordinované pohyby, pro přesné polohy nohou a paží v průpravných cvičeních, pro lepší souhru pohybů s hudbou. Cvikem a učením prochází celá pohybová soustava obdobím zpevňování. Věku od 7 do 10 11 let se někdy říká zlatý věk motoriky. Děti v tomto období mají nejlepší předpoklady k provádění pohybů a také se nejlépe učí novým dovednostem, dosahují značné rychlosti v běhu, obratnosti a zručnosti i v pohybech poměrně jemných.

14 Mnohdy jim stačí ukázka a formou nápodoby učení probíhá téměř samo. Schopnost dětí osvojit si i náročnější pohybové celky je značná a měla by se plně využít. J. Berdychová uvádí : Vcelku je možno pokládat období prepubescence za nejšťastnější věk člověka; dítě má radost z nových objevných poznatků života, je milováno rodiči, sourozenci, nemá větší traumata (trápení, bolesti) nebo si je zatím nepřipouští. Má právo být šťastné, neboť v celém dalším životě bude čerpat sílu ze zdrojů svého šťastného dětství. (1978, s. 53)

15 4. VÝZNAM BRUSLENÍ Bruslení je v našem státě jedním z rozšířenějších druhů tělesných cvičení v zimním období. Věnují se mu mladí i staří a všichni v této činnosti nalézají osvěžení po práci i radost z pohybu na čerstvém vzduchu. Přitahuje masy mladých i starších, kteří touží po pocitu rychlosti, obratnosti i vytrvalosti, nabízí možnost společenského vyžití ve sportovním prostředí, možnost aktivního odpočinku po práci. 4.1. ZDRAVOTNÍ HLEDISKO Bruslení a s ním spojené krasobruslení, rychlobruslení a lední hokej jsou hodnoceny jako jedny z nejvhodnějších druhů tělesných cvičení pro mládež. Je jasné, že pohyb, a to především pohyb mimo uzavřené místnosti, je nezbytnou podmínkou zdravého vývoje mladého organismu. Ze zdravotního hlediska obsahuje bruslení všechny výhody tělesného pohybu, je dobré pro rozvoj zdatnosti a zdraví. Soustavné bruslení podporuje tělesný rozvoj člověka, zdokonaluje jeho tělesné a volní vlastnosti, formuje a zlepšuje pohybové návyky. Už samotný pohyb na čerstvém vzduchu zvyšuje krevní oběh, zlepšuje látkovou výměnu, aktivizuje činnost všech orgánů a soustav, zvyšuje kapacitu plic a odstraňuje únavu nashromážděnou během vyučování. Chladnější prostředí pomáhá současně otužovat organizmus a navykat ho při vhodném oblečení na správnou termoregulaci a zvyšovat tak jeho odolnost vůči chorobám z nachlazení. Bruslení pod odborným vedením kromě vydatného zaměstnání dýchacího aparátu pomáhá též posilňovat svalstvo dolních končetin, vede k získání specifické rychlosti, celkové obratnosti a výkonnosti. Při různých způsobech základního bruslení, při pohybových hrách na ledě se zkvalitňuje práce a pohotovost smyslů i centrálního nervového systému, pěstují se předpoklady pro pohyb ve vratkých polohách, rozvíjí se návyk udržování rovnováhy. Dochází k rozvoji nervosvalové koordinace, protože pro zdárné provedení pohybového prvku na bruslích je zapotřebí neobyčejně citlivé a jemné souhry vědomých, ač téměř neznatelných pohybů, zabírající oblast motorického svalstva celého těla.

16 Je třeba si také všimnout významu bruslení pro prostorovou orientaci. Je nutno vypěstovat schopnost pro přesný odhad rychlosti, pro dokonalou orientaci ve volném prostoru, pro provádění pohybů hlavy, trupu i končetin. Všechny tyto vlastnosti a schopnosti, které jsou při bruslení ustavičně rozvíjeny a zdokonalovány, nacházejí v životě své uplatnění v přirozeném a estetickém pohybovém projevu člověka i v držení jeho těla, což jsou zvláště u mládeže jistě cenné výchovné momenty. Při rychlobruslení získávají hoši i dívky rychlost a vytrvalost, učí se správně hospodařit se svými silami a v závodech plánovat svoji rychlost s ohledem na délku trati, vlastní fyzickou zdatnost a výkonnost soupeře. Píle v přípravě, bojovnost při závodech a zdravá ctižádost jsou další z kladných vlastností, které tento sport vyžaduje a sám vychovává (18). Krasobruslení je prostředkem pro vypěstování dokonalé přesnosti pohybů, prostředkem k houževnatosti, trpělivosti, píli a pečlivosti. Vytváří dále u každého smysl pro rytmus, hudebnost a pohybovou estetiku. Při vrcholném provádění předpokládá navíc u závodníků dokonalou fyzickou připravenost. Při ledním hokeji získávají hoši navíc odvahu, bojovnost, postřeh, pohotovost i ukázněnost, kromě svalstva nohou posilují paže i ostatní svalové partie, za správného vedení si uvědomují svoji sounáležitost k celku a vytvářejí si smysl pro spolupráci (10). Jízda na bruslích, tak jako každý jiný sport, uspokojuje a usměrňuje přirozenou dětskou touhu po pohybu a hře. Společně s během v přírodě a během na lyžích patří bruslení mezi nejzdravější tělesná cvičení. Odborně vedený pohyb na ledě příznivě ovlivňuje funkční zdatnost organismu, buduje nové pohybové dovednosti, posiluje velké svalové skupiny dolních končetin, rozvíjí speciální rychlost, obratnost, rovnováhu a vytrvalost a v neposlední řadě formuje volní vlastnosti dítěte. Bruslení je sportem emocionálním a u dětí velmi oblíbeným. (Ondřej, O., 1988, s. 31)

17 4.2. VÝCHOVNÉ HLEDISKO Bruslení je nejen zábava a osvěžení, ale má také, jako ostatně každý sport, velký význam pro upevňování zdraví a pro psychický vývoj. Soustavně, od dětství provozované bruslení i pozdější specializace na lední hokej, krasobruslení a rychlobruslení rozvíjí vedle základních vlastností pohybových (síly, obratnosti, rychlosti a vytrvalosti) i vlastnosti morální a volní, např. píli, houževnatost, schopnost kombinační a tvůrčí. Bruslení usměrňuje a uspokojuje jako každý sport přirozenou dětskou touhu po pohybu, po hře i po uplatnění v kolektivu. Když dítě nemá možnost uplatnit tyto přirozené vlastnosti na uzavřeném sportovišti, snaží se je uplatnit jinde, především na ulici. Každé dítě má zdravou ctižádost, která se projevuje nejdříve tím, že se chce někomu podobat, umět to jako on. Napodobování kladného vzoru podporujeme a využíváme ho výchovně. Rovněž zdravá soutěživost podporuje rozvoj dobrých vlastností, jako je soustavnost a vytrvalost v práci, poctivost v přípravě a kázeň. Budeme tyto vlastnosti vyzdvihovat jako příklady hodné následování, zvláště u méně nadaných jedinců. Naopak takzvaným vysloveným talentům, jimž přirozené nadání pomáhá snadno zvládnout jednotlivé cviky, překonávat překážky bez námahy a svádí je tak k primadonství, budeme připomínat, že talent není všechno a že teprve poctivá a ukázněná práce přináší ovoce. Bruslení rozvíjí také bystrost a pohotovost, vlastnosti, které dnes, v době velkého technického pokroku a rychlého životního tempa, stále více potřebujeme. Lední sporty vedou dítě k tomu, aby se nebálo pádů na led nebo srážky s prudce jedoucím protihráčem, a tím je vychovávají k odvaze a statečnosti. Hry, závodění a sportovní boje dětských kolektivů posilují dětskou nervovou soustavu a umožňují uplatnit zdravou bojovnost. Dítě se zároveň učí samostatně myslet, vytvářet a řešit situace ve sportovním zápolení. Bruslení vyžaduje hlavně z počátku velkou houževnatost, silnou vůli naučit se vozit na bruslích, umět se vyhýbat překážkám (jiným bruslařům) jak při volném bruslení, tak při hrách na ledě. Učí chápat a prožívat estetické koordinované pohyby, podporuje vztah k pěknému prostředí.

18 Kolektivní charakter výchovy je zabezpečený tím, že vždy bruslí hodně cvičících najednou. Žáci spolupracují v hrách a společně bojují. Společenský a výchovný význam bruslení tkví tedy kromě jeho zdravotního přínosu v rozvíjení morálních a volních vlastností, které se přenášejí do života a školní práce dítěte, takže z něho vyrůstá morálně a fyzicky zdatný člen lidské společnosti (7). Při výčtu výše uvedených fyzických a psychických vlastností je však třeba mít na mysli skutečnost, že tyto vlastnosti má možnost získat mládež jen za odborného vedení a při pravidelném provozování bruslení. Bez učitele tělesné výchovy, trenéra nebo vedoucího může velmi snadno pohyb na ledě vést k fyzickému přepětí, nepřiměřené únavě, k nachlazení i k nepříjemným úrazům. Místo radosti z pohybu se může u dívek dostavit pocit méněcennosti nebo naopak přílišné sebevědomí se sklonem k individualismu a sobeckosti. Proto se odborníkovi dostává na tomto poli široké uplatnění. Všechna tělesná cvičení, tedy i pohyb na ledě jsou v prvé řadě prostředkem k výchově zdravých a všestranně pohybově rozvinutých lidí.

19 5. HISTORIE BRUSLENÍ Historie bruslení je velmi pestrá. Podíváme se na vývoj bruslení ve světě, u nás, na historii soutěží rychlobruslení, krasobruslení a ledního hokeje. Zabývat se budeme i historií školního bruslení. 5.1. BRUSLENÍ VE SVĚTĚ Historie potvrzuje, že bruslení patří k nejstarším pohybovým aktivitám. Dobu vzniku není možné přesně určit. Začátky spadají až do mladší doby kamenné. Dokladem toho jsou četné archeologické nálezy na území Skandinávie, Anglie, Ruska, Německa. Takové prehistorické brusle se vyráběly z holenních kostí velkých zvířat. Kosti byly provrtány a otvory se protahovaly řemínky, jimiž byly připevněny k noze. Skluzná plocha byla hladce vybroušena a natírána tukem, aby brusle lépe klouzaly po ledě. Používalo se většinou jedné brusle, druhá noha byla jen odrazová, tak jako při jízdě na koloběžce. Ti, kteří používali dvou bruslí, odstrkovali se při jízdě jednou nebo dvěma tyčemi. Bruslení ze začátku sloužilo při lovu, při dlouhých cestách za zvěří a pro rychlejší přepravu na zamrzlých vodních plochách. Brusle tedy plnily funkci dopravního prostředku. Vedle kostěných bruslí se ve středověku začaly objevovat brusle dřevěné, které měly do jízdní plochy zapuštěný úzký rovný železný nůž s hranou. Jejich existenci dokládá zachovalý dřevoryt z Bruckansovy VITA LYDVINAE z roku 1498. Domovem tohoto pokroku bylo Holandsko, kde se na spoustě zamrzlých kanálů začalo bruslí využívat nejen k dopravě, ale i k všelidové zábavě s mnoha sportovními prvky. Odtud máme zprávy o závodech na 15 mil ( 24 km ). Na ledě se též provozovaly různé hry. Jednou z nich byl kolven, při němž dvě družstva poháněla po ledě míček zahnutými holemi. Bruslení bylo v Holandsku tak populární, že celá ves podnikala v neděli odpoledne výpravy po zamrzlých kanálech do sousedních osad. I největší holandští a vlámští malíři byli inspirováni touto podívanou a na jejich obrazech můžeme vidět bruslaře v různých pózách.

20 Holandské brusle se rychle šířily po Evropě. Jen Angličané zůstávali věrní bruslím kostěným. Ty holandské převzali až přibližně roku 1500 a udělali na nich malou, ale pro další rozvoj bruslení rozhodující změnu. Kovový nůž mírně zakřivili, což dovolovalo dělat oblouky s různým průměrem. Na holandských bruslích se dalo bruslit jen rovně nebo v celkem plochých obloucích. S pořádáním prvních závodů na zamrzlém ledě začali v Nizozemí v 18. století v průplavech, kterých zde bylo nespočet. Závody byly velmi náročné a kdo chtěl získat cenu, musel zvítězit nejméně padesátkrát. Za vlády francouzského krále Ludvíka XVI. se bruslilo i v Paříži na zamrzlých jezírkách ve Versailles. S oblibou na bruslích jezdil nejen proslulý dobrodruh Casanova, ale i F. G. Klapstock, G. E. Lessing, J. W. Goethe, kteří o bruslení psali ve svých básních. Ve skotském městě Edinburg byl v roce 1742 založen první sportovní bruslařský klub na světě Edinburg Skating Club. Jeho členem se mohl stát pouze bruslař schopný u přijímací zkoušky opsat na každé noze kruhy, a poté na pravé i na levé noze přeskočit jeden, dva i tři na sebe postavené klobouky (v módě byly cylindry). První odbornou příručku o bruslení A treatise of Skating vydal důstojník Robert Johns v roce 1772. Popisuje v ní některé bruslařské prvky oblouky, kruhy, vlnovky, spirály, trojku. Ještě v 19. století se používaly dřevěné brusle různých tvarů. Velmi oblíbené byly brusle s dlouhými zakroucenými nosy, stejnými, jaké měla tehdy módní obuv. Základ moderního bruslení položil v polovině 19. století americký tanečník a krasobruslař Jackson Haines. Předvedl Evropanům nový model bruslí s křivkou podobnou dnešní - první celokovové brusle upevněné k vysoké botě šroubky. Podle jeho jména se označovaly tyto brusle žeksonky nebo žeksny. Tato výzbroj mu umožnila jezdit ve velkých obloucích, ve velkém švihu provádět různé obraty a využívat celé plochy kluziště. Vrchol jeho programu tvořila nízká pirueta a jako výborný tanečník dovedl vystihnout rytmus hudby bruslařským pohybem. Hainesovi vídeňští žáci vydali učebnici, která obsahovala dosud známé figury a stanovila základní figury a ježdění v osmách. Z této práce byl odvozen vídeňský závodní řád, tzv. Regulativ, který umožňoval konání mezinárodních závodů. První mezinárodní závody v krasobruslení se uskutečnily v roce 1882 ve Vídni. Skládaly se ze tří částí : z povinných cviků, volné jízdy a rychlobruslení. Položily tak základ budoucích ME a MS.

21 V Scheveningen v Holandsku byla roku 1892 založena Mezinárodní bruslařská unie (International Skating Union ISU), což je nejvyšší světová instituce pro bruslařské záležitosti. Byly ustanoveny podmínky pro všechny mezinárodní závody v krasobruslení i v rychlobruslení, pro mistrovství Evropy i světa. Vídeňský program byl zrevidován, doplněn názvoslovím a stanoven postup povinných cviků. ISU začala registrovat světové rekordy v rychlobruslení (22). Výrazně sportovní ráz vtiskl krasobruslení na počátku 20. století Švéd Ulrich Salchow, který posunul laťku bruslařské výkonnosti o mnoho výše. Začal používat brusle se zoubky, které umožňovaly silné odrazy v bruslení, ale i odrazy do skoků. Z dalších krasobruslařů, podle kterých byly nazvány skoky, můžeme jmenovat Axela Paulsena, W. Rittbergera, A. Lutze. 5.2. BRUSLENÍ U NÁS V naší zemi není tak dlouhá zima, aby se tu bruslení vyvinulo jako nutná a pro život účelná forma pohybu. Přesto se v českých zemích brusle objevovaly již v pravěku. Dosvědčují to nálezy zbytků primitivních kostěných bruslí ze starobylého hradiště Hrádku u Čáslavi, z Libice u Poděbrad a z vykopávek v Praze. V 6. století se zmiňuje historik Jordanus o tom, že i staří Slované byli dobrými bruslaři. V cestopisu pana Václava Šaška z Bířkova se můžeme dočíst, že čeští páni v čele s panem Lvem z Rožmitálu, kteří jeli s poselstvem krále Jiřího z Poděbrad k francouzskému králi, se obdivovali obratnosti bruslařů při exhibici pořádané na jejich počest. Hovoří o bruslení jako o věci Čechům neznámé. Do našich zemí se dostaly i železné brusle, ale pouze do šlechtických kruhů. Chudý venkovský lid bruslil i nadále na kostěných bruslích. V Praze na dvoře Rudolfa II. byl počátkem roku 1610 uspořádán velký karneval na ledě, na kterém jezdili zejména dvořané. Nešlo zde o výkony, ale především o společenskou událost. V díle Jana Amose Komenského nalezneme zmínku o tom, že hoši se honili na ledě bruslemi. Sám ovšem řadí bruslení mezi hry nedůstojné, životu a zdraví nebezpečné.

22 Z uvedeného vidíme, že se bruslí v našich zemích užívalo od pradávna, ale poměrně zřídka a jen místy. Určitá změna nastává v druhé polovině 19. století, kdy se spolu s národním obrozením a bouřlivým rozvojem tělesné výchovy šíří u nás i bruslení. První krasobruslařský klub v Čechách byl založený v Praze roku 1868. Jmenoval se Lední klub, ale známější byl pod názvem Klouzačský spolek. Roku 1868 byl v Opavě založený svaz Troppauer Eislaufverein, kde byly sdružovány německé bruslařské kluby. Vytvořily se i další kluby : Vajgar v Jindřichově Hradci a Bruslařský klub v Plzni. Po vzniku prvních klubů se začaly pořádat závody v bruslení. Pražský International Rowing Club uspořádal závody začátkem roku 1877. Roku 1889 se uskutečnily na Vltavě velké mezinárodní závody v rychlobruslení a krasobruslení. V roce 1891 vystoupil v Praze v Novoměstském divadle (na místě dnešního Smetanova divadla, kde bylo v přízemí při otevřených oknech zřízeno kluziště) americký krasobruslař Jackson Haines. Svým vystoupením ovlivnil i začátlky našeho krasobruslení. Po první světové válce v samostatné ČSR byl roku 1922 založen v Praze Československý bruslařský svaz, který přes značné obtíže dokázal vychovat několik bruslařů světové úrovně bratři Slívové, Otto Gold, Maršálek a jiní. O rok později se tento svaz stal členem Mezinárodní bruslařské unie. V Praze byl v roce 1932 zahájen provoz zimního stadionu. Bruslení jako sport ovšem zůstávalo vyhrazeno poměrně malé skupině lidí, obvykle zámožnějších, protože umělý led a trenér stál mnoho peněz. Bruslení jako rekreace bylo omezováno jednak podnebím, jednak hmotnými a sociálními poměry většiny lidí. Po druhé světové válce nastává výrazný obrat. V naší zemi byla vystavěna řada umělých kluzišť a tím byl položen základ pro pěstování bruslařských sportů. Brusle se staly samozřejmou sportovní potřebou mládeže, každému snadno dostupnou (22).

23 5.3. HISTORIE SOUTĚŽÍ V druhé polovině 19. století se bruslení začalo diferencovat do tří směrů. V zemích, kde brusle byly hlavním dopravním prostředkem se začíná rozvíjet rychlobruslení. V oblastech, které měly nedostatek přírodního ledu, se rozšiřuje krasobruslení a lední hokej. 5.2.1.Rychlobruslení MS se pořádají od roku 1884. Prvním mistrem světa se stal Nor Axel Paulsen. Od roku 1924 je rychlobruslení v programu ZOH (22). Na začátku 20. století vzniklo v Kanadě a ve Spojených státech rychlobruslení na krátké trati - Short Track. První mezinárodní mistrovství se konalo v roce 1921. První světové závody se konaly v roce 1976 a 1977. Short Track byl oficiálně přijat Mezinárodní bruslařskou unií (ISU) v roce 1978 a první oficiální mistrovství světa se konalo ve francouzském Meudon-la-Foret v roce 1981. Roku 1988 byl nabídnut jako exhibiční sport na OH v Calgary. Za olympijský sport byl oficiálně pokládán při OH v Albertville v roce 1992. Průkopníkem rychlobruslení u nás byl J. Rössler Ořovský, který roku 1892 na ME ve Vídni získal dvě čtvrtá místa. J. Königová byla na MS 1956 třetí a J. Doubek na MS 1957 obsadil páté místo. Na ZOH v Turíně v roce 2006 získala Kateřina Novotná 6. místo v Short Tracku v závodu na 500 metrů, Martina Sáblíková ve Speed Skatingu (rychlobruslení) na 3000 m obsadila 7. místo a na 5000 m 4. místo. Na MS v Calgary roku 2006 Martina Sáblíková vybojovala 2. místo v závodu na 5000 m. 5.2.2. Krasobruslení První ME se uskutečnilo roku 1891 v Hamburgu a první MS bylo v roce 1896 v Petrohradě. Soutěžili na nich pouze muži, ženy se jich nemohly zúčastnit. Roku 1902 na MS v Londýně povolila ISU start v kategorii mužů i ženě M. Syersové Cavové. První MS se samostatnou kategorií žen se uskutečnilo roku 1906 v Davosu a první ME roku 1930 ve Vídni. MS v kategorii sportovních dvojic bylo poprvé roku 1908

24 v Petrohradě a první ME v roce 1930 ve Vídni. Kategorie tanců na ledě se poprvé objevila na MS v Paříži roku 1952 a na ME v Bolzanu roku 1954. K olympijským sportovním disciplínám se krasobruslení přiřadilo neoficiálně roku 1908 na IV.OH v Londýně a oficiálně roku 1924 na OH v Chamonix, kromě tanců na ledě. Ty byly do programu OH poprvé zařazeny až v Innsbruku roku 1976 (22). I naši krasobruslaři dosáhli výborných umístění. V letech 1949 a 1950 se stala mistryní světa Ája Vrzáňová. Karol Divín získal dva tituly mistra Evropy, stříbrnou medaili na OH v roce 1960 a o dva roky později druhé místo na MS v Praze. Ve sportovních dvojicích dosáhli velkých úspěchů Suchánková s Doležalem, dvojnásobní mistři Evropy a stříbrní ze světového šampionátu v Bratislavě v roce 1958. V období let 1962 až 1965 získali sourozenci Romanovi v kategorii tanečních párů čtyři tituly mistrů Evropy a tři tituly mistrů světa. Hana Mašková se stala v roce 1968 mistryní Evropy a úspěchem byla rovněž bronzová medaile z olympiády v Grenoblu. Nejúspěšnějším krasobruslařem reprezentujícím československé barvy byl Ondrej Nepela, který se stal v letech 1969 1973 pětinásobným mistrem Evropy, trojnásobným mistrem světa a olympijským vítězem z OH 1972 v Sapporu. V průběhu let 1985 až 1987 se stal třikrát mistrem světa Josef Sabovčík, v roce 1984 získal bronzovou medaili na olympijských hrách. Dalších úspěchů jsme se dočkali u Petra Barny, který zvítězil na evropském šampionátu v roce 1991. V 90. letech se prosadili ve sportovních dvojicích Kovaříková s Novotným, kteří získali zlatou medaili na mistrovství světa v Birminghamu roku 1995 a následně dva tituly profesionálních mistrů světa. 5.2.3. Lední hokej Tato hra vznikla v Kanadě v 2. polovině 19. století. Roku 1890 vznikla hokejová asociace v Ontáriu. Roku 1893 vznikla soutěž o Stanleyho pohár. Zavedením této trofeje se začaly vyvíjet dva směry ve vývoji hokeje. Profesionální liga NHL National Hockey League vznikla roku 1908 a pro amatéry byla utvořena soutěž o Allanův pohár v roce 1909. Oficiální pravidla ledního hokeje vyšla roku 1905. Roku 1908 byla založena Mezinárodní liga ledního hokeje (LIHG), která uspořádala roku 1910 v Les Avants první ME a roku 1924 v Chamonix v rámci I. ZOH i první MS v ledním hokeji (22).

25 Čeští reprezentanti získali množství cenných titulů. Roku 1911 zvítězili poprvé na mistrovství Evropy v Berlíně. Do 1. světové války byli Češi mistry Evropy ještě v roce 1912, a 1914. Po vzniku ČSR jsme se mistry Evropy stali v letech 1922, 1925 a 1929. Roku 1933 se konalo v Praze MS a ME, kde jsme získali 3. místo na MS a titul mistři Evropy. Už před 2. světovou válkou byla ČSR evropskou hokejovou velmocí. Roku 1947 a 1949 se naši hokejisté stali mistry světa, roku 1948 mistry Evropy a téhož roku na OH a MS obsadili 2. místo. Roku 1961 ČSSR vybojovala titul mistra Evropy, na MS 1965 a 1966 a na OH 1968 získala 2. místo. V roce 1971 se stala mistrem Evropy a titul mistra světa dostala roku 1972, 1976 a 1977. Na OH 1976 získali 2. místo. V Praze se roku 1985 konalo MS, kde ČSSR vybojovala 6. titul mistra světa v historii. Přelom tisíciletí patřil ke zlaté éře českého hokeje. Hokejisté získali čtyři tituly mistrů světa v letech 1996, 1999, 2000 a 2001a zvítězili na OH 1998 v Naganu. V roce 2006 obsadili 3. místo na OH i na MS. 5.3. HISTORIE Z HLEDISKA ŠKOLNÍHO BRUSLENÍ Vývoj tělesné výchovy je od svého vzniku až do dnešních dnů přímo závislý na konkrétních politických, vojenských, sociálních a kulturně školských podmínkách toho kterého období vývoje našeho státu. (Berdychová, J. aj, 1978, s. 45) S požadavkem všestranné výchovy, který vyslovili někteří pedagogové již v 17. století se objevují snahy poskytnout mládeži příležitost k tělesným cvičením. Na konci 18. století, v období školských reforem Marie Terezie, se pokoušeli osvícení pedagogové, vlastenečtí učitelé a kněží umožňovat dětem hry, jednoduchá cvičení, koupání, klouzání a jiné pohybové činnosti. Usilovalo se o zařazení tělesné výchovy do učebního procesu. Přestože školský zákon z roku 1805 tělocvik negoval, zájem se o něj na školách zvyšoval. Za zavedení tělocviku do škol bojoval Karel Amerling, J. E. Purkyně, B. Bolzano. V roce 1869 byl vydán nový školský zákon a tělocvik se stává jedním z povinných předmětů na nově vzniklých obecných a měšťanských školách. Cílem

26 školního tělocviku bylo pouze to, aby si mládež osvojovala pohybové návyky. Nově vzniklé osnovy se soustřeďovaly na prostná, pořadová a nářaďová cvičení. Do praxe pronikaly jen zvolna hry, přirozená cvičení a sezónní činnosti. Učitelé neměli dostatek zkušeností, chyběla teoretická i metodická literatura. Velmi záslužné bylo úsilí učitelů, kteří psali metodické knihy a vytvářeli zásobníky cvičebné látky, např. J. Klenka, K. Hanušová, J. Karásek. Pomoc poskytovaly také spolky pro pěstování her české mládeže a odborné tělovýchovné časopisy. První český školní tělovýchovný časopis se jmenoval Výchova tělesná. Po první světové válce byl tělocvik nahrazen názvem tělesná výchova a začalo se pracovat podle Tyršovy tělocvičné soustavy. Ve 30. letech 20. století se uplatnil ve školní tělesné výchově moderní obsah. Omezila se nářaďová cvičení a zdůraznily se prvky přirozeného tělocviku a tělesná výchova se orientovala především na zdraví žáků. Zásluhu na těchto změnách měl především K. Weigner. Ocenění zaslouží i K. Krčma a F. Ryšánek, který založil v roce 1931 časopis Tělesná výchova. Metodické článlky k tělesné výchově přinášel také časopis Komenský (13). Ve druhé polovině 30. let se ve vývoji školní tělesné výchovy odrazila politická realita vyplývající z fašistického nebezpečí, které hrozilo našemu státu. Tělesná výchova se stala hlavním prostředkem branné výchovy. V roce 1939 vyšly Normální učebné osnovy (23), ve kterých je tělesná výchova rozdělena zvlášť pro chlapce a zvlášť pro dívky. Ve 4. třídě bylo mezi příležitostná cvičení v zimě zařazeno klouzání, základy krasobruslení (oblouky vpřed, ven a dovnitř) a pouze pro chlapce základy ledního hokeje. V prvním období okupace byla výchova přizpůsobována nacistické ideologii. Branná výchova byla zrušena, změnilo se pojetí a obsah tělesné výchovy. V druhém období okupace, po příchodu Heydricha do Prahy, bylo české školství soustavně ničeno. Po skončení války se české školství obnovuje a školní tělesné výchově se vytyčují cíle a úkoly obdobné cílům a úkolům z roku 1938. Po Únoru 1948 přichází zákon o jednotné škole. Tělesná výchova se stává povinným předmětem na školách všech stupňů. Jsou upravovány cíle, úkoly, obsah i organizační formy práce školní tělesné výchovy. Je vydán Učební plán a učební osnovy pro školy národní (30), které obsahují i učivo bruslení. To není závazné a koná se tam, kde jsou pro něj podmínky. V 1. a 2. postupném ročníku jde o základy bruslení, jízdu vpřed a zatáčení, ve 3. a 4. postupném ročníku o klouzání, hry na ledě, jízdu na bruslích

27 vpřed s překládáním, oblouky a vlnovky na obou nohou vpřed, v 5. postupném ročníku o klouzání, hry na ledě, jízdu na bruslích, překládání vpřed, brždění a zatáčení. Vychází i metodická příručka schválená ministerstvem školství a osvěty Bruslení pro mládež pro školy všech stupňů, kterou napsala B. Zachová a J. Zach. Je v ní rozepsáno učivo bruslení na školách I., II. i III. stupně a autoři zde prezentují ucelenou výukovou řadu bruslení, krasobruslení, rychlobruslení a hokeje. Osnovy z roku 1954 obsahovaly normy a kontrolní cvičení (27). Rozhodujícím kritériem byl výkon. V hodinách se více zkoušelo než učilo. Tělovýchovná činnost směřovala k dosažení odznaku zdatnosti BPPOV (Buď připraven k práci a k obraně vlasti). Učivo bruslení je zařazeno do 4. a 5. ročníku a úkolem je naučit žáky základům jízdy na bruslích a tím zvýšit jejich pohybové schopnosti v obratnosti, rychlosti a rovnováze, otužovat je pohybem na ledě i za mrazu. Zahrnuje chůzi na bruslích, odraz a základ jízdy vpřed, přešlapování a překládání vpřed, zastavení při jízdě vpřed (pluhem, předsunutím jedné nohy), základy jízdy vzad, zastavení při jízdě vzad (odvratem jednonož), obrat otočením na obou nohách o 180 do jízdy vzad a z jízdy vzad do jízdy vpřed, přeskoky snožmo přes bezpečnou překážku (např. sněhovou kouli), rychlá jízda (4. ročník až 60 m, 5. ročník až 80 m), drobné hry (honičky, přeběhy a štafetové běhy, slalom mezi překážkami, na ovečky, na rybáře). Následně vychází metodická příručka Základy tělesné výchovy žactva, kde je podrobněji rozepsáno učivo jednotlivých cvičebních odvětví (i bruslení) s metodickými pokyny. V osnovách z roku 1960 se kontrolní cvičení a klasifikační normy již neobjevily, ale nemobilizovaly žáka ani učitele k lepším výsledkům (28). V základech sportovní přípravy jsou některé prvky bruslení, které jsou určeny pro místa, kde jsou pro tato cvičení podmínky. Vychází příručka Metodika tělesné výchovy dětí šestiletých až jedenáctiletých, ve které je učivo rozepsáno týden po týdnu v 1. ročníku, ve 2. a 3. ročníku, 4. a 5. ročníku (11). V zimních měsících doporučují zařazovat sezónní činnosti : bruslení, sáňkování, lyžování. V 1. ročníku je zařazeno klouzání v trojicích, samostatně i ve dřepu. Ve 2. a 3. ročníku jde o nácvik správné chůze na místě i z místa, jízdu vpřed, pérování v kolenou (dřepy, podřepy, pojíždění u opory z dřepu do stoje a zpět), hry. Ve 4. a 5. ročníku je jízda vpřed v řadách, zástupech, dlouhý skluz, projíždění jednoduchým slalomem, jízda ve dvojicích, zastavení před čarou, nácvik zastavení pluhem, náhlé zastavení na znamení učitele. V roce 1976 bylo podle nových učebních osnov učivo obsahově uspořádáno do dvou celků pro 1., 2. ročník a 3., 4. ročník a dělilo se na základní a prohlubující (25).

28 Byl zde uplatňován otevřený systém učiva. Bruslení je zahrnuto do prohlubujícího učiva. V 1. a 2. ročníku jde o volné bruslení se zaměřením na osvojení jízdy vpřed, zastavení pluhem a smykem, zatáčení na obou bruslích, bruslení na vytrvalost. Ve 3. a 4. ročníku je zařazeno volné bruslení se zaměřením na jízdu vpřed, jízdu vzad, zastavení pluhem a smykem, zatáčení na obou bruslích, překládání vpřed, bruslení na rychlost i vytrvalost, hry na bruslích. V osnovách z roku 1984 je stanoveno stejné učivo bruslení jako v roce 1976. Spolu s osnovami vycházely podrobné metodické příručky (Tělesná výchova pro 1. a 2. ročník základní školy a Tělesná výchova pro 3. a 4. ročník základní školy), které opět přesně vymezovaly cíle, obsah a kritéria, podle nichž se žáci hodnotily. Po listopadových změnách v roce 1989 dochází v koncepci školství k řadě změn. Učební osnovy z roku 1991 vycházely z nového pojetí tělesné výchovy (29). Soubor učiva byl rozdělený do tématických celků a učitel mohl vybírat učivo podle podmínek školy, úrovně žáků i vlastních předpokladů. Cílem bruslení na 1. stupni ZŠ je zvládnout plynulou a bezpečnou jízdu vpřed na bruslích se schopností reagovat na pohyb jiných bruslařů nebo na překážku (změnou směru jízdy, objetím překážky, zpomalením, zastavením). Učivo bruslení zahrnuje průpravná a herní cvičení pro osvojení a procvičení techniky jednotlivých prvků, jízdu vpřed (jednooporovou, dvouoporovou), zastavení jednostranným, oboustranným přívratem (pluhem), zastavení snožmo, zatáčení na obou bruslích, zatáčení překládáním vpřed, jízdu vpřed na vytrvalost (nad 3 minuty), jízdu vzad. V roce 1996 byly osnovy na základě získaných zkušeností novelizovány a nahrazeny osnovami nově přijatého projektu Základní škola. Kromě něj jsou v současné době používány osnovy dalších projektů, které mají osnovy tělesné výchovy upravené vzhledem ke svému zaměření, např. Obecná škola, Národní škola, Zdravá škola, alternativní školy daltonského a waldorfského typu, školy soukromé a církevní.

29 6. UČIVO BRUSLENÍ NA 1. STUPNI ZÁKLADNÍCH ŠKOL V současné době se na 1. stupni základních školách vyučuje podle několika vzdělávacích programů : základní škola, obecná škola, národní škola. Od školního roku 2007/2008 se na všech školách začne s výukou podle Rámcového vzdělávacího plánu. Každá škola si tvoří svůj ŠVP (školní vzdělávací program) podle svých možností a podle svého zaměření. 6.1. ZÁKLADNÍ ŠKOLA Vyučovací úsilí učitele a učební činnost žáků v tělesné výchově směřuje v souladu s vývojovými předpoklady a individuálními zvláštnostmi žáků k tomu, aby si osvojili nové pohybové dovednosti, kultivovali svůj pohybový projev i správné držení těla a postupně usilovali o optimální rozvoj zdravotně orientované zdatnosti. Dále se žáci mají orientovat v základních otázkách vlivu pohybové aktivity na zdraví a práceschopnost člověka, v problematice zjišťování potřebných ukazatelů zdatnosti a pohyblivosti a umět své poznatky využít při začleňování pohybu do denního režimu. Snahou je, aby zvládali základní organizační, hygienické a bezpečnostní zásady pro provádění zdravotně vhodné a bezpečné sportovní či jiné pohybové činnosti ve známém i méně známém prostředí. Děti mají kladně prožívat osvojené pohybové činnosti a využívat je s pomocí dospělých nebo samostatně jako prostředek překonávání aktuálních negativních tělesných či duševních stavů a dlouhodobější zdravotní prevence i jako předpoklad pro vytváření trvalého vztahu k pohybovým aktivitám. Je důležité je vést k tomu, aby si uvědomovaly význam sociálních vztahů a rolí ve sportu a jiných pohybových aktivitách a uměly je využít pro hodnotné pohybové vyžití i přátelské meziosobní vztahy (33).

30 Učivo tématického celku bruslení je zařazováno do výuky v případě vhodných podmínek. V případě, že bruslení bylo zařazeno do tématického plánu konkrétní třídy, pak platí : 1. a 2. ročník Učivo - nebezpečí vstupu na zamrzlou přírodní vodní plochu - pohyb na ledu bez bruslí (odstraňování zábran, strachu ze zamrzlé plochy) - klouzání vyvolenou nohou vpřed Co by měl žák umět (vědět) - znát chůzi po ledě (s oporou, bez opory), klouzání - ví, že je nebezpečné vstupovat na zamrzlou přírodní plochu bez dozoru dospělých osob 3. 5. ročník Poznatky a činnosti předchozí etapy jsou dále rozvíjeny a doplňovány následujícím učivem. Učivo - základní pojmy spojené s osvojovanými činnostmi, výstrojí a výzbrojí, prostory pro bruslení - zásady hygieny a bezpečnosti při pohybu na ledě, nebezpečí bruslení na zamrzlé přírodní vodní ploše - vhodné a bezpečné oblečení pro pohyb na ledě - samostatné obutí, oblečení (vzájemná pomoc) - chůze v botách s bruslemi mimo led - vstup na led (s dopomocí) - průpravná cvičení pro osvojení rovnováhy na bruslích chůze, skluzy, dřepy, jízda na jedné brusli, přednožování, zanožování, výskoky snožmo na místě (u opory, bez opory) - jízda vpřed dvouoporová, jednooporová, bez opory - zastavení (jednostranným, oboustranným přívratem)

31 - zatáčení na obou bruslích - jízda na rychlost do 20 m - jízda na vytrvalost do 400 m Jako rozšiřující může být využito učivo další vzdělávací etapy, přizpůsobené úrovni a zájmům žáků. Co by měl žák umět (vědět) - uvědomuje si zdravotní a kondiční význam pohybu na bruslích - zná zásady bezpečnosti jízdy na bruslích a řídí se jimi (s pomocí učitele, rodičů) - dovede se samostatně připravit pro činnosti na ledě (oblečení, obutí) - zvládá jízdu vpřed se schopností reagovat na pohyb jiného bruslaře zpomalením, zastavením nebo změnou směru jízdy 6.2. OBECNÁ ŠKOLA Škola má vedle rodiny rozhodující význam pro získávání zájmu dětí o pohybové aktivity, jejich rozvíjení a zajišťování. TV má dvě základní formy povinnou a zájmovou. Na TV nelze nadále nahlížet pouze jako na jeden z vyučovacích předmětů. Je nutné ji přiblížit reálným potřebám života žáků k ovlivňování jejich zdraví, rekreace a regulace pracovní výkonnosti v průběhu vyučování. Pohybová aktivita je jedním z nejúčinnějších prostředků kompenzace převážně jednostranného pracovního zatížení žáků ve škole. Proto se doporučuje integrovat TV v co největší míře do jejich denního i týdenního režimu. K dosavadnímu pojetí školní TV bude vhodné zavést alternativu se zdůrazněním funkce prožitku, resp. vlastního těla (tj. např. tanec), což je možné považovat za zpřístupnění TV i méně nadaným, nebo zájmově jinak orientovaným žákům, např. esteticky. Předpokládá se, že povinnou TV budou vyučovat převážně třídní učitelé. Škola by měla vyvinout úsilí, aby nepovinné formy TV vyučovali zkušení učitelé případně cvičitelé, trenéři s kvalifikací. Bude se zaměřovat na základní pohybový rozvoj žáků podle principů všestrannosti, především herními a soutěživými formami. Hlavní motivací by měl být prožitek a radost z pohybu. Za základní formu