Finanční krize v Maďarsku a Lotyšsku a účinnost finanční pomoci ze strany mezinárodních společenství

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Finanční krize v Maďarsku a Lotyšsku a účinnost finanční pomoci ze strany mezinárodních společenství Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Luděk Kouba, Ph.D. Vypracovala: Eva Frydrychovská Brno 2010

Zadání bakalářské práce

Poděkování Děkuji vedoucímu práce panu Ing. Luďku Koubovi, Phd. za odborné rady a vstřícný přístup.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Finanční krize v Maďarsku a Lotyšsku a účinnost finanční pomoci ze strany mezinárodních společenství vypracovala samostatně s využitím zdrojů uvedených v seznamu literatury. V Brně dne 26.5.2010

Abstract This bachelor thesis describes the influence of global economic crisis on economic developments in Hungary and Latvia. The theoretical part focuses on the financial crisis. Above all, its origin, evolution, and the sight of several authors on its importance. Below are other types of crises. The practical part describes the development of the economies of both countries, the impact of the crisis on their operations and public budgets. Key words The financial crisis, Latvia, Hungary, public finance Abstrakt Tato práce se zabývá vlivem globální ekonomické krize na vývoj ekonomiky Maďarska a Lotyšska. Teoretická část je zaměřena na finanční krizi. Především její vznik, vývoj a pohled několika autorů na její význam. Dále jsou uvedeny další typy krizí. Praktická část popisuje vývoj ekonomik obou zemí, vliv krize na jejich fungování a veřejné rozpočty. Klíčová slova Finanční krize, Lotyšsko, Maďarsko, veřejné finance

Obsah 6 Obsah 1 Úvod 8 2 Cíl práce a metodika 9 3 Finanční a měnová krize a mezinárodní instituce 11 3.1 Finanční krize...12 3.1.1 Spekulační bublina...13 3.1.2 Bankovní panika...14 3.1.3 Bankovní krize...14 3.2 Měnová krize...15 3.3 Mezinárodní instituce... 17 3.3.1 Mezinárodní měnový fond... 17 3.3.2 Světová banka...19 4 Počátek finanční krize 20 5 Finanční krize v Lotyšsku 22 5.1 Historie země... 22 5.2 Ekonomika... 23 5.3 Vývoj krize... 24 5.3.1 Banka Parex... 27 5.4 Poskytnutá pomoc od mezinárodních společenství... 28 5.4.1 Pomoc poskytnutá od Mezinárodního měnového fondu... 29 5.4.2 Pomoc poskytnutá od Evropské unie a jejích členů... 29 5.4.3 Pomoc poskytnutá od Světové banky... 30 6 Finanční krize v Maďarsku 32 6.1 Historie země... 32 6.2 Ekonomika... 32 6.3 Vývoj krize... 34 6.4 Poskytnutá pomoc od mezinárodních společenství... 36 6.4.1 Pomoc poskytnutá od Mezinárodního měnového fondu...37

Obsah 7 6.4.2 Pomoc poskytnutá od Evropské unie a jejích členů... 38 6.4.3 Pomoc poskytnutá od Světové banky... 39 7 Vliv finanční krize na stupňování krize veřejných rozpočtů 40 7.1 Lotyšsko... 40 7.2 Maďarsko... 42 7.3 Komparace příčin a průběhu finanční krize... 44 8 Závěr 48 9 Použité zdroje 50 10 Seznam obrázků 59

1 Úvod Historie zná mnoho případů, kdy se ekonomická realita změnila v krizi nebo depresi. Velká hospodářská krize, která proběhla v roce 1929-1933, tehdy ochromila celý svět na několik let. Dnes již víme, že ekonomická krize započatá roku 2007 neměla takový rozsah jako ta Velká, ale přesto má některé rysy společné a její následky bude svět pociťovat ještě dlouho. Mnozí ekonomové tvrdí, že současná krize je největší od dob té Velké. Velkou hospodářskou krizi tehdy odstartoval krach na newyorské burze vedoucí k nadhodnocení akcií, kolísání jejich kurzů a následnému prodeji, jehož nápor burza nezvládla. Světovou ekonomiku ozdravily až rozsáhlé reformy a úsporná opatření. V případě současné krize je jisté, že jediné možné řešení ozdravení zemí napadených krizí tkví taktéž v rozsáhlých reformách a opatřeních. Přímou příčinou spuštění krize v roce 2007 bylo prasknutí nemovitostní bubliny v USA, která vyvrcholila v letech 2005-2006. Globální krize šířící se od léta roku 2007 se velmi podstatným způsobem dotkla také ekonomiky Evropské unie, která je s ekonomikou USA velmi úzce spjata a je také v podobné fázi hospodářského cyklu. Nejvíce se krize dotkla evropských zemí Lotyšska a Maďarska. K současným ekonomickým problémům přispělo také nadměrné zadlužení obou zemí. Bylo tedy jen otázkou času, kdy se neúnosné zadlužení a další nedostatky ekonomiky projeví. Hlavní finanční pomoc v dobách krize je poskytována od Evropské unie, Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Mnohé země získaly pomoc i od členských států EU. Maďarsko a Lotyšsko tuto pomoc také obdržely. V případě Maďarska to byla druhá největší částka, která byla od počátku krize vyplacena. Nejdříve byla pomoc přislíbena Maďarsku, jelikož se s ním táhne vysoké zadlužení již mnoho let a země nemohla tento problém sama zvládnout. Vláda nebyla schopna dokončit reformy započaté v 90. letech, které také podstatným způsobem přispěly k dosavadní situaci Maďarska. Obě země prošly v 90. letech transformačním procesem za účelem zvýšení konkurenceschopnosti země a vytvoření tržních ekonomik. Česká republika prošla obdobným procesem také, což ji mimo jiné s Lotyšskem a Maďarskem spojuje. Je to ovšem také neúprosně se zvyšující míra zadlužení státu. Je tedy více než vhodné, vzít si z těchto zemí příklad a vyvarovat se stejných chyb, kterých se dopustily ony.

Cíl práce a metodika 9 2 Cíl práce a metodika Cílem práce je zhodnocení průběhu finanční krize v Maďarsku a Lotyšsku s důrazem na podmínky a účinnost finanční pomoci ze strany mezinárodních společenství. Cíl je také úzce svázán s otázkami, které se objevily s příchodem krize do Maďarska a Lotyšska. Jaká opatření budou nezbytná pro obnovení stability ekonomiky, jak rozsáhlou pomoc bude potřeba zemím poskytnout a také kdy krize skončí. Ale ani nyní, téměř tři roky od počátku, nikdo nemůže s jistotou říci, kdy krize skončí. V USA neustále dochází ke krachu velkých bank a společností. A dokud krize neskončí v USA, neskončí ani v jiných částech světa. Práce je zaměřena na Lotyšsko a Maďarsko z důvodu toho, že právě tyto evropské země krize zasáhla nejvíce a jsou tedy varovným signálem pro ostatní členy Evropské unie. Smyslem této práce je rozbor situace v ekonomikách obou zemí před a během krize a součástí je také jejich možný budoucí vývoj. Práce je zaměřena na pomoc poskytnutou od mezinárodních společenství, její podmínky a důsledky, jakož i na vliv krize na veřejné finance. Tato problematika je s krizí úzce svázána, je jí tedy kladen patřičný důraz. Veřejné finance jsou totiž jednou z hlavních oblastí, na kterou by měla být zaměřena finanční a technická pomoc a reformy. Teoretická část práce uvádí několik definic a příčin finanční krize, měnové krize a také historii a principy fungování mezinárodních institucí Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Jelikož se finanční krize šířila z USA, je nezbytné uvést souvislosti, které k ní vedly. Touto problematikou se zabývá kapitola 4. V dalších dvou částech jsou již popsány krize v Lotyšsku a Maďarsku. Nejdříve je uveden stručný úvod zemí a následně pak situace před krizí a její postupný průběh. Byla použita metoda popisná. Základem práce je sběr dat a informací a jejich následná analýza. Průběh krize je pro větší orientaci popsán chronologicky. V poslední části je nastíněna situace veřejných financí obou zemí. Maďarsko i Lotyšsko trpí vysokým zadlužením a je nezbytně nutné provést rozsáhlé reformy veřejných financí se zaměřením na množství zaměstnanců ve veřejné správě a výše jejich platů, ale také reformy zdravotnictví, bankovního sektoru, daní a školství. Tato krize je poměrně čerstvou událostí, mnoho odborných knih proto na toto téma napsáno není. Přesto bylo z některých z nich čerpáno, jako i z knih zabývajících se problematikou veřejných financí a světové ekonomiky obecně. Nejčastějšími zdroji informací však byly odborné články a také webové stránky mezinárodních společenství, která Maďarsku a Lotyšsku poskytla finanční a technickou pomoc. Mnoho informací i z oblasti veřejných financí pak bylo čerpáno z Memorand o porozumění, která byla zeměmi podepsána, aby jim byla pomoc poskytnuta.

Cíl práce a metodika 10 Je obtížně vydedukovat budoucí situaci těchto zemí. Lotyšsko je stále plně závislé na finanční pomoci a je pod drobnohledem MMF i EU. Tyto instituce dohlíží na prováděné reformy a úsporná opatření. Lotyšsku ztížilo situaci mnoho událostí. Ať to byla rezignace premiéra v únoru roku 2009 nebo protesty obyvatel, které ale ve srovnání např. s Řeckem proběhly vcelku poklidně. I přes hluboký hospodářský pokles, který Lotyšsko zažilo, se pomalu stabilizuje a plánuje vstup do eurozóny. Maďarsko je na tom podstatně lépe. Očekávaný budoucí vývoj obou zemí je popsán v poslední kapitole této práce.

Finanční a měnová krize a mezinárodní instituce 11 3 Finanční a měnová krize a mezinárodní instituce V této části jsou pro objasnění nejdříve uvedeny definice několika pojmů, které jsou v práci použity. Následující část se již zaměřuje na pojem finanční krize a měnová krize. Schodek státního rozpočtu Schodek státního rozpočtu je definován jako rozdíl mezi celkovými hotovostními výdaji včetně úroků a celkovými hotovostními příjmy (daňovými i nedaňovými) s vyloučením úvěrových příjmů. Rozpočtový deficit vyjadřuje tokový pohled na veřejné finance, to znamená, že odráží pohyb tokových veličin. Deficit tudíž neodráží celkový stav veřejných financí, ale jen prostředků, procházejících státním rozpočtem. Z rozpočtového hlediska vznik deficitu rozpočtu znamená, že stát jako ekonomický subjekt spotřebovává v rozpočtovém roce více, než je schopen sám vytvořit. Rozpočtově je deficit známkou špatného vládního finančního hospodaření. Fiskálně je známkou expanzívní fiskální politiky vlády 1. Veřejný dluh Jde o souhrn pohledávek ostatních ekonomických subjektů vůči státu bez ohledu na to, zda vznikly tyto pohledávky cestou státního rozpočtu či jinak. Pro veřejný charakter dluhu není podstatný způsob jeho vzniku, ale způsob jeho úhrady - skutečnost, že představuje pohledávku vůči současným i budoucím daňovým platbám obyvatelstva 2. Veřejný dluh je v interpretaci Mezinárodního měnového fondu pojímán jako celkové saldo finančních aktiv a pasiv státu, a to včetně salda eventuálních mimorozpočtových fondů. Zahraniční zadlužení Jedná se o peníze, které si stát půjčil od zahraničních věřitelů. Úroky z tohoto dluhu musí být zaplaceny v měně, ve které byl úvěr poskytnut 3. 1 Veřejná ekonomie [online]. 2005 2 Dvořák (2008) 3 BusinessDictionary.com [online]. 2008

Finanční a měnová krize a mezinárodní instituce 12 3.1 Finanční krize Tato kapitola se zabývá finanční krizí obecně. Je zde uvedeno několik definic zejména příčin vzniku finančních krizí. V případě Maďarska a Lotyšska mluvíme o finanční krizi. V případě Lotyšska došlo k přehřátí ekonomiky, zhroucení cen aktiv a ztráty důvěry investorů. V případě Maďarska byl příčinou krize především vysoký deficit rozpočtu. Finanční krize v rozvinutých zemích nabývají podobu bankovních nebo měnových krizí. Pro rozvojové země je typické kombinace obou těchto krizí s doprovodnými obtížemi při splácení vnější zadluženosti. Přestože každá finanční krize je jedinečná, lze najít některé společné rysy: finanční krizi předchází finanční deregulace a liberalizace finančních transakcí 4, příliv kapitálu vytváří tendenci ke zhodnocování domácí měny a ke zhoršování rovnováhy běžného účtu; když nastane nadměrný příliv kapitálu, dojde ke zhoršení vnější rovnováhy a k oslabení finančního sektoru, finanční krizi často předcházejí podstatné změny makroekonomické regulace okolních zemí (např. změna úrokových měr), které odstartují nový směr kapitálových toků, každou finanční krizi doprovází panika, kdy investoři prchají ze země. Tomu nezabrání ani zvýšení domácích úrokových sazeb, které se snaží zastavit odliv kapitálu a přilákat jej zpět do země, odliv kapitálu a problémy se splácením úvěrů bývají často spojené s rostoucími mezinárodními úrokovými sazbami. Následné měnové znehodnocení vede ke ztrátě kapitálu u těch, kteří se nezajistili proti kurzovému riziku, a může se stát silou transformující znehodnocení měny do volného pádu, protože vyvolá horečnou poptávku po zahraniční měně 5. Definice Holman (2005) finanční krizi popisuje jako zhroucení tržních cen aktiv (zejména akcií). Příčinou bývá ztráta důvěry investorů v domácí aktiva a snaha převést majetek do peněžních zůstatků nebo do zahraničních aktiv 6. Dle Vlčka (1992) je finanční krize představována krizí státních financí. Stát není schopen hradit své závazky pro velký rozdíl mezi nízkými příjmy a vysokými výdaji, které nemůže pokrýt úvěrem. Finanční krize může být průvodním jevem krize peněžní, resp. krize úvěrové 7. 4 Deregulace = omezení regulačních zásahů; liberalizace = zmírnění omezení 5 Cihelková E., Křížková J., Kunešová H., Martinčík D. (2001) 6 Holman (2005) 7 Vlček (1992)

Finanční a měnová krize a mezinárodní instituce 13 Dle Kindlebergera (2002) je finanční krize ostrým zhoršením finančních indikátorů, jako jsou krátkodobé úrokové sazby, ceny aktiv (akcií, nemovitostí, půdy), komerční insolvence a úpadky finančních institucí 8. Další výklad finanční krize poskytuje také Business Dictionary (2010), který tuto krizi popisuje jako situaci, v níž nabídka peněz neudržuje krok s poptávkou po penězích. To znamená, že likvidita se rychle vytrácí, protože dostupné peníze jsou staženy z trhu 9. Jiný internetový zdroj popisuje finanční krizi jako výrazné narušení na finančních trzích charakterizované prudkým poklesem cen aktiv a neodvratným, přísným selháním finančního trhu 10. Termín finanční krize je aplikován široce na mnoho typů situací, v nichž mnohé finanční instituce nebo majetek náhle ztratí velkou část své hodnoty. Ještě před několika desítkami let bylo mnoho finančních krizí pouze bankovními panikami. Mnoho nebo možná většina recesí úzce souvisejí s těmito panikami. Jiné situace, které jsou často nazývány finanční krizí, zahrnují také měnové krize, prodlení se splácením, pády akciových trhů a protržení dalších typů finančních bublin 11. 3.1.1 Spekulační bublina V této části se práce zaměřuje na spekulační bublinu, která úzce souvisí s hospodářskou recesí, její význam a vliv na hospodářský cyklus. K jejímu vzniku může někdy vézt hospodářská expanze. Základní situací je ta, kdy při klesání úrokových měr rostou investice a spotřeba a s nimi rostou také příjmy firem a důchody domácností. To má za následek, že ceny cenných papírů, nemovitostí a dalších aktiv rostou. Investoři a spekulanti očekávají růst cen aktiv, a proto je nakupují, aby je v budoucnu se ziskem prodali. Tyto spekulace na růst cen ovšem mají tu vlastnost, že vyplňují samy sebe: protože lidé očekávají budoucí růst cen aktiv, nakupují. A protože všichni nakupují, málokdo prodává, ceny skutečně rostou. Začíná nákupní horečka na trhu aktiv. Jejím důsledkem je rychle se zvyšující spekulační bublina. Ceny aktiv rostou do nerealistických výšek. Jakmile se však ekonomika dostane na vrchol a expanze začíná přecházet v recesi, objeví se první zklamaná očekávání. Investorům rostou úrokové náklady. A postupně si všichni uvědomují, že se růst cen aktiv zastavil a možná začne pokles. V důsledku toho tak začnou da- 8 Kindleberger, C. P. (2002) 9 BusinessDictionary.com [online]. 2008 10 SpringerLink-Journal Article [online]. 2005 11 The free dictionary [online]. 2008

Finanční a měnová krize a mezinárodní instituce 14 ná aktiva rychle prodávat. Prodej tlačí ceny aktiv dolů. Spekulační bublina tak praská. Začíná prodejní panika - každý se snaží zbavovat cenných papírů, protože se obává jejich poklesu. Protože ceny klesají, všichni tím více prodávají a ceny aktiv se hroutí. Tato situace prohlubuje hospodářskou recesi. Když ceny aktiv prudce klesají, vede to k značnému růstu úrokové míry. To ovšem dále snižuje investice a spotřebu. Teprve když už jsou ceny aktiv tak nízké, že nikdo neočekává jejich další pokles, spekulanti začnou očekávat budoucí růst cen aktiv a někteří začnou zase nakupovat. Investiční aktivita opět ožívá, recese postupně přechází v novou expanzi 12. MMF odlišuje od finančních krizí finanční poruchy v podobě poklesu cen aktiv, jako např. pokles cen půdy po předchozím boomu nebo prasknutí spekulační bubliny na trhu určitých aktiv, které jsou pouhými pseudo finančními krizemi, pokud neovlivní platební mechanismus a potenciálně neohrožují ekonomickou aktivitu. 3.1.2 Bankovní panika Finanční krize jsou někdy provázeny bankovními panikami. Když narůstala spekulační bublina, mnoho investorů a spekulantů si na své nákupy aktiv vypůjčovalo od bank. Při propuknutí finanční krize jejich dlužníci prodělali, přišli o všechno a nebyli schopni bankám půjčky splácet. Ty proto krachovaly. Když lidé viděli krachovat první banky, dostali strach o své vklady, které začali rychle vybírat (tzv. bankovní run). Banky však nemohou vyhovět tak velkému množství vkladatelů. Jedná se totiž o banky s částečnými rezervami. Mají v hotovosti jen určité množství hodnoty vkladů. A protože si všichni najednou přišli vybrat své vklady, zkrachovaly i zdravé banky. Příčinou jejich krachu je ale pouze panika vkladatelů 13. 3.1.3 Bankovní krize Dalším typem krize je bankovní krize. Jako bankovní krize jsou označovány problémy spojené s nedostatečnou likviditou, především však s insolvencí některých, popř. většiny komerčních bank. V rozvojových zemích je nejčastější příčinou bankovní krize náhlá ztráta důvěry investorů, která se projeví bankovním runem. V rozvinutých ekonomikách jde spíše o problémy vyplývající z prudkého poklesu hodnoty některého typu bankovních aktiv (nemovitostí, akcií). Bankovní krize mohou vznikat i v důsledku dluhové krize 14, nebo krize měnové. Je tedy nutné tyto pojmy rozlišovat. Bankovní krize, které bývají doprovázeny pády peněžních ústavů a drastickým poklesem objemu poskytovaných úvě- 12 Holman (2005) 13 Holman (2005) 14 Dluhová krize je představována neschopností dlužníků splácet poskytnuté úvěry.

Finanční a měnová krize a mezinárodní instituce 15 rů, jsou spojené s nadměrnými půjčkami na určité druhy aktiv se spekulačně nafouknutými cenami. Často jsou doprovázeny slabou finanční regulací a slabým bankovním dohledem 15. Dluhové neboli úvěrové krize se projevují neschopností splácet zahraniční dluh. U externí dluhové krize se jedná o neschopnost státu, u vnější dluhové krize se jedná o neschopnost soukromých firem a bank. Dalším druhem dluhové krize je také interní dluhová krize, která se projevuje chronickou vnitřní předlužeností ekonomik, platební neschopností podniků a nárůstem objemu klasifikovaných úvěrů 16. Měnové, bankovní a dluhové krize mohou probíhat v různém propojení. 3.2 Měnová krize Následující subkapitola se zabývá pojmem měnová krize, která je společně s bankovní případně i dluhovou krizí součástí možné finanční krize. Je tomu tak v případě, kdy se důsledky krize prostřednictvím selhání funkcí finančních zprostředkovatelů nepříznivě promítají do reálné ekonomiky. Finanční krize tedy zahrnuje měnovou krizi. Ta však nemusí nutně vyústit do finanční krize. Možnost měnových krizí je dána tím, že v posledních desetiletích došlo ke značné liberalizaci pohybu kapitálu ve světovém měřítku a s mnoha měnami se začalo volně obchodovat na světovém měnovém trhu. Měnový trh se enormně zvětšil a dochází na něm denně k obrovským přesunům peněz v různých měnách 17. Měnové krizi předchází období prudce zvýšeného přítoku kapitálu přilákaného do země kombinací úrokového diferenciálu 18 a relativně stálého měnového kurzu. Ty podněcují přijímání úvěrů od zahraničních bank a zároveň zvyšují měnové riziko 19. K měnovým krizím dochází nejčastěji v zemích, kde daná měna udržuje režim fixního měnového kurzu. V tomto případě dochází nejprve k obraně fixního kurzu intervencemi centrální banky odčerpáváním měnových (devizových) rezerv nebo prudkým zvýšením úrokových sazeb. Obvykle však následuje znehodnocení kurzu v podobě jeho devalvace. Často dojde přímo ke změně kurzového režimu z fixního na flexibilní kurz (na řízený nebo volný floating). Pokud se podaří silnému znehodnocení zabránit, je projevem krize pouze odliv rezerv a výrazné zvýšení úrokových sazeb 20. Příkladem je Česká republika, kterou na jaře roku 1997 zasáhla minikrize. Ve světě nevzbudila téměř žádnou pozornost, ale vedla ke změně kurzového režimu, k přechodu od fixního kurzu k řízenému floatingu. 15 Cihelková E., Křížková J., Kunešová H., Martinčík D. (2001). 16 Dvořák (2008) 17 Holman (2005) 18 Rozdíl mezi úrokovými sazbami v tuzemsku a v zahraničí. 19 Cihelková E., Křížková J., Kunešová H., Martinčík D. (2001) 20 Holman (2005)

Finanční a měnová krize a mezinárodní instituce 16 V případě flexibilního kurzu může také dojít k výraznému znehodnocení měny. V menší míře však dochází k obraně kurzu intervencemi centrální banky. Měnové rezervy se tudíž nevyčerpávají. Dostatek těchto rezerv pak zmírňuje obavy finančních investorů z nemožnosti převést pohledávky z dané měny do zahraniční měny. Měnová krize v případě flexibilního kurzového režimu je z tohoto důvodu méně pravděpodobná. K označení těchto krizí je používána rozmanitá terminologie. Jako alternativní pojem se objevuje zejména krize platební bilance, dále devizová případně devalvační krize nebo krize měnového kurzu. Někteří autoři se pojmu krize vyhýbají a hovoří např. o spekulativním útoku na měnu. V následující části této kapitoly bude uvedeno několik definic pojmu měnová krize. Holman (2005) definuje měnovou krizi jako značný pokles měnového kurzu, spojený obvykle s poklesem devizových rezerv dané země. Její bezprostřední příčinou je ztráta důvěry investorů v měnu domácí země a očekávají její devalvaci. MMF se angažuje v pomoci zemím prožívajícím měnovou krizi 21. Podobně stejný autor popisuje měnovou krizi také jako náhlý a hluboký pád měny, způsobený útěkem investorů od této měny. Investoři ztratí z nějakého důvodu důvěru v měnu, podlehnou dojmu, že měna bude v brzké budoucnosti depreciovat a začnou hromadně převádět kapitál do jiných měn. Pokud se takto zachová většina investorů, nabídka této měny prudce vzroste a poptávka po ní se blíží nule. Důsledkem je její hluboká depreciace 22. Měnová krize se definuje jako značný pokles kurzu měny určité země, spojený obvykle s poklesem cizoměnových rezerv dané země. Měnové krize jasně svědčí o tom, že je mnohem lepší mít plovoucí kurz měny a nesnažit se její pohyb omezovat v rámci fluktuačního pásma. Pevný kurz vytváří zdání jistoty. Lidé na něj spoléhají, i když už je situace vážná, což ovšem vědí jenom ti zasvěcení. Ti také včas reagují a někdy si i před devalvací převedou peníze do jiné měny. Většina obyvatelstva však tratí tím, že kurz měny se najednou přes noc zbortí. Po devalvaci národní měny pak úvěry v dolarech nebo v euru nejsou schopny podniky splácet 23. Také Business Dictionary nabízí jistý pohled na měnovou krizi, kterou popisuje jako situaci, v níž se hodnota měny stává nestabilní, což ztěžuje použití měny jako spolehlivého prostředku směny. Účinek měnové krize lze zmírnit dostatečnými devizovými rezervami. Měnová krize je typ finanční krize 24. 21 Hindls R., Holman R., Hronová S. (2003) 22 Holman (2005) 23 Jílek (2004) 24 BusinessDictionary.com [online]. 2008

Finanční a měnová krize a mezinárodní instituce 17 Dvořák (2008) označuje měnovou krizi jako situaci, kdy dochází k prudkému a neočekávanému oslabení kurzu domácí měny. V systému pohyblivého kurzu se projeví jako výrazná depreciace nominálního kurzu. V systému pevného kurzu obvykle spekulativní útok na směnný kurz vynutí devalvaci domácí měny nebo donutí centrální banku kurz bránit. Měnová krize se tedy nemusí projevit pouze devalvací či depreciací, ale i jevy provázejícími úspěšnou obranu kurzu (ztráta značné části devizových rezerv, výrazné zvýšení úrokových sazeb) 25. 3.3 Mezinárodní instituce Ke konci druhé světové války se její budoucí vítězové sešli v městečku Bretton Woods (New Hampshire) v USA, aby vytvořili globální finanční systém pro poválečný svět. Doufali, že se vyhnou problémům velké deprese ze začátku třicátých let, kdy došlo ke krachu světové ekonomiky a mezinárodního obchodu. Účastníci konference navrhli založení tří organizací, z nichž dvě opravdu vznikly: Organizace pro mezinárodní obchod - nikdy nevznikla, ale její myšlenku realizovala Všeobecná dohoda o clech a obchodě (GATT), nyní Světová obchodní organizace (World Trade Organization, WTO) Mezinárodní měnový fond - MMF (International Monetary Fund, IMF) Světová banka - SB (World Bank, WB), která měla poskytovat zejména evropským státům dlouhodobé půjčky na projekty rekonstrukce a obnovy po druhé světové válce. Přestože jsou obě instituce samostatnými subjekty, velice úzce spolupracují. Základem této spolupráce je intenzivní a pravidelná výměna informací obou institucí, které mají společné sídlo ve Washingtonu. Personál SB se soustředí na získávání informací o dlouhodobém vývoji konkrétní země, jejím ekonomickém potenciálu a potřebných reformách. MMF přispívá poznatky o splácení dluhů věřitelům a zlepšování podmínek pro zahraniční investory. 3.3.1 Mezinárodní měnový fond Historie MMF Mezinárodní měnový fond byl ustanoven v roce 1945 po druhé světové válce jako výsledek Bretton-woodských dohod z roku 1944. Jako mezinárodní instituce je řízen čtyřiadvacetičlenným výkonným výborem. Osm členů výkonného výboru jsou zástupci jednotlivých zemí (Čína, Francie, Japonsko, Německo, Rusko, Saúdská Arábie, Spojené státy americké a Velká Británie), ostatních 16 členů zastupuje celou skupinu zemí. Na činnost MMF dohlíží ředitel. 25 Dvořák (2008)

Finanční a měnová krize a mezinárodní instituce 18 Původním posláním MMF bylo napomáhat fungování systému pevných měnových kurzů, který byl uveden po druhé světové válce pod názvem Brettonwoodský systém. Hlavním úkolem MMF v rámci tohoto systému bylo půjčovat členským zemím mezinárodní rezervy na udržení oficiálních kurzů jejich měn 26. Kurzová politika byla založena na vazbě měn k americkému dolaru a na vnější směnitelnosti dolaru za zlato. Do roku 1973 však USA, Velká Británie Německo a většina ostatních průmyslových zemí systém pevných měnových kurzů opustily a přešly na pohyblivé měnové kurzy. MMF tak musel najít novou náplň svého poslání. Od roku 1973 půjčuje prostředky především rozvojovým zemím. V 90. letech se MMF angažoval v rozsáhlé finanční pomoci zemím, které prožívaly měnové krize (Mexiko, země jihovýchodní Asie) a byl kritizován, že svou pomocí posiluje morální hazard investorů na mezinárodních měnových trzích. MMF se dostal do sporu i se Světovou bankou, která byla jako zvláštní instituce založena ve stejném roce jako MMF. Světová banka, jejímž posláním je poskytovat dlouhodobé půjčky na rozvoj hospodářství chudých zemí, si stěžovala, že intervence MMF v chudých zemích jsou v rozporu s jejími programy a záměry. Již zmíněný morální hazard jako vedlejší produkt poskytovaných úvěrů MMF představuje nezodpovědné chování ze strany věřitelů (zahraničních investorů), kteří neopatrně investují a spoléhají na to, že pomocí úvěrů MMF jim budou jejich pohledávky splaceny i s vysokými úroky. Zároveň jde také o morální hazard dlužnických zemí, které přeměňují kapitál v neefektivní investice. Reakcí MMF na sílící obviňování z podpory morálního hazardu byla zvýšená snaha dosáhnout připojení soukromého sektoru k úvěrové pomoci MMF (poskytnout nově soukromé úvěry nebo restrukturalizovat staré dluhy). Další reakcí je tvrdé vyžadování dohodnutých podmínek. V případě ruské (v roce 1998) a argentinské krize (v roce 2001) z důvodu neplnění dohodnutých podmínek přestal MMF dočasně uvolňovat sjednané úvěry. Programy MMF a jejich plnění Hlavní činností MMF je zmírňovat stupeň a zkracovat dobu trvání nerovnováhy platebních bilancí členských zemí. Všeobecnou podmínkou členství v MMF je členství ve Světové bance 27. Členské státy platí úměrně své ekonomické síle členské příspěvky (kvóty), které slouží pro půjčky MMF. Nejvyšším orgánem je Rada guvernérů. Úvěrovou pomoc podmiňuje plněním hospodářské a měnové politiky směřující ke zlepšení platební bilance. Úkolem MMF je pravidelně posuzovat, zda země plní dohodnuté cíle a podmínky programu. Většina půjček je proto nastavena tak, že je vyplácena postupně 28. To umožňuje kontrolovat plnění závazků ještě před uvolněním půjčky. 26 Jílek (2004) 27 Cihelková E., Křížková J., Kunešová H., Martinčík D. (2001) 28 Je tomu tak i v případě Maďarska i Lotyšska.

Finanční a měnová krize a mezinárodní instituce 19 Většinou země souhlasí s přijetím určitých opatření ještě předtím, než Výkonná rada MMF půjčku schválí. Výkonnostní kritéria jsou specifické podmínky, které musí být splněny, aby byla uvolněna dohodnutá výše úvěru. Existují dva typy výkonnostních kritérií - kvantitativní a strukturální. Kvantitativní kritéria se týkají makroekonomických proměnných, jako jsou mezinárodní rezervy, měnové a úvěrové agregáty, fiskální bilance nebo zahraniční půjčky. Strukturální kritéria jsou využívána pro strukturální opatření, která jsou důležitá pro úspěšnost pomoci. Půjčky MMF jsou financovány z upsaného kapitálu členských zemí. Každé členské zemi je přidělena kvóta, která určuje maximální výši finančního závazku vůči MMF. Přístupový limit představuje výši potenciální půjčky ve vztahu k členské kvótě. Normální přístupový limit činí 100 % členské kvóty. Půjčka Maďarska činila 1015 % kvóty, půjčka Lotyšska 1200 % kvóty. Když čerpání zdrojů přesáhne normální limit, aplikují se zvláštní pravidla pro nadlimitní čerpání. Přístup ke zdrojům MMF se realizuje různými cestami. Buď na základě úvěrových tranší, když má země obecné problémy s platební bilancí. Nebo na základě speciálních politik, tzv. facility. Maďarsku i Lotyšsku byly poskytnuty překlenovací úvěry, tzv. Stand-by Arrangement (Stand-by program). MMF dává členské zemi záruku, že si bude moci půjčit určitou částku během stanovené doby za podmínek jeho rozhodnutí. Podmínkou je přijetí odpovídajících opatření, která by měla zajistit navrácení stability ekonomiky dané země 29. 3.3.2 Světová banka Světová banka je investiční banka zprostředkovávající peněžní půjčky mezi věřiteli a vypůjčovateli. Jejími vlastníky jsou vlády členských zemí se svými podíly. Zabezpečuje finanční a technickou pomoc rozvíjejícím se zemím s cílem snížit chudobu a zlepšit životní podmínky na celém světě. Tvoří ji dvě instituce. Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (International Bank for Reconstruction and Development IBRD), která pomáhá v ekonomickém růstu středně bohatým a úvěruschopným zemím, a Mezinárodní asociace pro rozvoj (International Development Association IDA), která se snaží zabezpečit dostupnost finančních prostředků pro nejchudší země světa. První půjčka 250 miliónů dolarů byla poskytnuta v roce 1947 Francii na poválečnou obnovu. Poté SB poskytovala dlouhodobé bezúročné úvěry rozvojovým zemím. Členy SB je 149 zemí. Operace financuje příspěvky členských zemí, prodejem dluhopisů a vlastním ziskem. Většina úvěrů SB má proměnlivou úrokovou míru, spojenou s momentálními náklady na zdroje 30. Světová banka je členem Skupiny Světové banky, která se skládá z dalších přičleněných organizací, které mají za cíl snížit světovou chudobu a to prostřednictvím podpory udržitelného ekonomického růstu. 29 Sedáček (2008) 30 Holman (2005)

Počátek finanční krize 20 4 Počátek finanční krize Od počátku roku 2007 probíhá velmi vážná globální finanční krize, která je zatím označována jako americká hypoteční krize 31. Podle Kohouta (2009) vše začalo v letech 2001-2003 kdy americký Federální rezervní systém (Fed) ve snaze zabránit hospodářské recesi udržoval krátkodobé úrokové sazby na velmi nízké úrovni. Americkou ekonomiku se tak podařilo vytáhnout z problémů silným stavebním boomem. Ten byl způsoben levnými a dostupnými hypotékami. Některé hypoteční firmy půjčovaly bez jakéhokoli dokladu o příjmech klienta. Během následujících šesti let se odhaduje, že propadnutí zástavy hrozí až 1,1 milionu hypoték. Důvodem je to, že vlastní bydlení získal prakticky kdokoli, včetně lidí s nízkými a nestabilními příjmy, kteří by za normálních okolností bydleli v pronájmu. Tito lidé však v důsledku svých nízkých příjmů neměli peníze na splácení hypoték, což se ještě více prohloubilo nárůstem sazeb a také tím, že mnohé hypotéky byly s variabilní úrokovou sazbou (tudíž na začátku nabízely lákavé nízké sazby, avšak poté došlo díky nárůstu úrokových sazeb k jejich zvýšení). Tento trend se brzy projevil i v Evropě. Již v roce 2005 začala Evropská centrální banka postupně zvyšovat krátkodobé úrokové sazby. Někteří klienti začali mít s hypotékami problémy, což se projevilo ve zvýšené míře splátkových delikvencí. Největší euforie na evropském hypotečním trhu vládla na jaře roku 2006. První pololetí roku 2007 se pro globální ekonomiky vyvíjelo skvěle. Hospodářství rostlo téměř na celém světě. Příčinou byla velmi expanzivní politika světových bank v důsledku neblahých událostí (válka v Iráku, atentáty v Madridu, apod.). Ovšem rychlý růst ekonomiky je signálem, aby centrální banky zase začaly zvyšovat úrokové sazby. V důsledku toho se zvyšovaly úroky u variabilně úročených obligací, kterých byla většina. Již v březnu roku 2007 trhy i úřady věděly o hrozící hypoteční krizi. Dlouhé 4 měsíce se však nic nedělo. Akcie rostly, banky půjčovaly, hospodářský vývoj rostl, nezaměstnanost klesala 32. První zakolísání nastalo na přelomu července a srpna roku 2007. Tehdy si krize poprvé všimly kapitálové trhy - konkrétně úzký segment trhu s rizikovými dluhopisy odvozenými právě od rizikových hypoték cestou sekuritizace. Při ní se velký počet dluhů přetváří na dluhopisy obchodované na veřejných trzích. Právě díky sekuritizaci banky půjčovaly téměř komukoli. Teoreticky měla fungovat tak, že se riziko rozptýlí po celém světě a bude tak mít mírnější dopady. Riziko se sice rozptýlilo, ale naopak se zvýšilo. Koncem července 2007 vypukla první vlna paniky z hypoteční krize. Nikdo nevěděl, kde všude byly rozmístěny špatné úvěry. Začaly přicházet zprávy ze všech koutů světa. To fungovalo jako páka, díky které se mnohonásobně zvýšila 31 Dvořák (2008) 32 Kohout (2009)

Počátek finanční krize 21 skutečná hodnota možného rizika. Finanční panika se překotně šířila po světě a odrážela skutečnost, že do spekulací s americkými cennými papíry krytými hypotékami byli rozsáhle zapleteni rovněž mezinárodní investoři 33. Na podzim roku 2008 krize vyvrcholila. Poklesla stavební výroba i nemovitostní akcie a akciové trhy obecně, dolar dosáhl dalšího historického minima, rostly rizikové přirážky na dluhopisy. Současně s přirozeným cyklickým zpomalením však přišla americká hypoteční krize. A Evropa a její ekonomika je se Spojenými státy velmi úzce spojena a synchronizována. Nejde jen o vliv mezinárodního obchodu a kapitálových toků, ale také o to, že Evropská unie je v podobné fázi hospodářského cyklu jako USA. Paradoxem je, že Národní úřad pro ekonomický výzkum (NBER) prohlásil až začátkem prosince roku 2008, že americkou ekonomiku postihla hospodářská recese, která začala v prosinci 2007 34. Poté, co propad cen rizikových hypoték v USA odstartoval finanční krizi, by mohly ekonomické zotavení země zbrzdit další problémy na realitním trhu. Zatímco trh s bydlením se začal zotavovat, trh s komerčními nemovitostmi (nákupní centra, kanceláře) byl na tom stále špatně. Odhaduje se, že americké banky poskytly hypotéky zajištěné právě komerčními nemovitostmi v hodnotě přes jeden bilion dolarů a že 11-15 % těchto půjček nebude splaceno. To by mohlo odstartovat novou vlnu bankovních krachů. Zatímco totiž půjčky na bydlení poskytlo ve Spojených státech zejména deset velkých bank, komerční nemovitosti financuje až tři tisíce malých bank a spořitelen. A řadu z nich mohou nesplacené půjčky zahubit 35. Je nutné zdůraznit, že hypoteční úvěry nebyly jedinou slabinou, která odstartovala finanční krizi. Byla jí také neustále rostoucí nerovnost mezi příjmy a spotřebou domácností. Přestože reálné mzdy po desetiletí stagnují (nebo klesají), celkové výdaje na spotřebu naopak neustále rostou. A v mnoha případech převyšují reálné příjmy domácností. Tato situace byla kompenzována zvýšením úvazků a přesčasů v zaměstnání. Navzdory tomu se však reálné příjmy průměrné domácnosti mezi lety 1999-2005 nepřetržitě propadaly. Přesto všechno celková spotřeba stále rostla a s ní také zadlužení domácností hypotečními půjčkami 36. Globální světová krize začala v Americe, je tedy více než jasné, že v Americe musí také skončit. Kdy to ale bude, zatím nikdo netuší. Zatímco si někteří lidé mysleli, že je svět z krize venku, zhroutila se ekonomika další země - Řecka. Krize Řecka může Evropu ještě podstatně zasáhnout. Je tedy nutné hledat příčiny a vzít si z nich ponaučení. 33 Foster (2009) 34 Foster (2009), Kohout (2009) 35 IHNed.cz [online]. 1996 36 Foster (2009)

Finanční krize v Lotyšsku 22 5 Finanční krize v Lotyšsku Lotyšsko je zemí ležící na severu východní Evropy. Hraničí se dvěma partnerskými pobaltskými státy - Estonskem a Litvou. Dále pak Ruskem a Běloruskem 37. Tato země byla velmi silně zasažena finanční krizí. Jejímu průběhu a následkům, jakož i finanční pomoci se věnuje tato kapitola. 5.1 Historie země V této subkapitole je stručně uvedena historie Lotyšska, která se zaměřuje na období od roku 1990. Transformující se ekonomiky střední a východní Evropy procházely v první polovině 90. let obdobím hluboké krize. Propad produkce v těchto zemích během let 1989-1993 byl hlubší než během světové hospodářské krize ve 30. letech 38. Vývoj světového hospodářství v 90. letech byl výrazně ovlivněn událostmi ve střední a východní Evropě. Na přelomu 80. a 90. let proběhly v některých zemích s centrálně plánovanou ekonomikou demokratické revoluce, které otevřely cestu pro radikální politické a ekonomické změny. Cílem těchto změn byl přechod od centrálně plánovaných ekonomik k ekonomikám tržním. Bývalé centrálně plánované ekonomiky (tzv. socialistické země) zhruba od počátku 90. let procházejí transformačním procesem a realizují všechny změny s tím související. Cílem tohoto procesu je vytvoření konkurenceschopné tržní ekonomiky. Mezi transformující se ekonomiky patřily země středoevropské, země jihovýchodní Evropy a nově vzniklé státy na území bývalého Sovětského svazu. Mimo jiné tedy i Maďarsko a Lotyšsko 39,40. V roce 1990 se země přejmenovala z Lotyšské sovětské socialistické republiky na Lotyšskou republiku a o rok později dne 21. srpna 1991 vyhlásila nezávislost 41. Lotyšsko se stalo členským státem Evropské unie dne 1. května 2004 a ve stejném roce také členem NATO. V rámci těchto organizací lotyšská vláda soustavně usiluje o postupné upevňování svého postavení a mezinárodní prestiže, o ochranu vlastních národních zájmů a aktivně přispívá k naplňování cílů těchto organizací 42. Lotyšská národní měna je lat. Lat byl zaveden v říjnu roku 1993. Jeho stabilita je výsledkem pokrytí národní měny zásobou zlata a valut a vhodných finančních investic. V rámci příprav na přijetí eura, byl s účinností 37 Lowtax.net [online]. 2009 38 Cihelková E., Křížková J., Kunešová H., Martinčík D. (2001) 39 Maďarsko zahájilo transformační proces v roce 1990, Lotyšsko v roce 1992 40 Cihelková E., Křížková J., Kunešová H., Martinčík D. (2001) 41 Latvija.cz [online]. 2008 42 Latvija.cz [online], BusinessInfo.cz [online]. 2009

Finanční krize v Lotyšsku 23 od 1. ledna 2005 zafixován kurs latu k euru a od 2. května 2005 je Lotyšsko zapojeno do ERM II 43. Přijetí eura původně plánované na rok 2008 bylo odloženo na období let 2012-2013 44. 5.2 Ekonomika Postupně prováděné radikální reformy a následná integrace země do Evropské unie v roce 2004 měly pozitivní dopad na hospodářský rozvoj země. V rámci těchto reforem byl zaveden pevný kurs domácí měny vůči cizí tvrdé měně. V Lotyšsku fungovala od roku 1994 pevná vazba latu na SDR 45. V lednu 2004 byla vazba na SDR vyměněna za vazbu na euro 46. Odbourání celních bariér a připojení k jednotnému hospodářskému prostoru se ukázalo pro lotyšské hospodářství jako velmi pozitivní krok. Země měla po řadu let nejvyšší hospodářský růst v EU 47. Světová banka řadí Lotyšskou ekonomiku do skupiny Upper-middleincome economies (vyšší středně příjmové ekonomiky). Pro vysoký růst HDP v letech 2000-2007 bylo označováno za ekonomického tygra. Tento boom ale hnala domácí spotřeba a tu zase bezhlavé zadlužování obyvatel v eurech a švýcarských francích. Před rokem 2008 se země stala příkladem negativních důsledků přehřátí ekonomiky. Rychlý růst HDP a příjmů obyvatelstva vedl k výraznému zvýšení spotřebitelské poptávky, následné inflaci a současně k růstu schodku běžného účtu a zahraničního dluhu. Ekonomika se dostala na sestupnou fázi již před globální ekonomickou krizí. Hospodářství ještě stačilo snížit svůj rozpočtový deficit, ale zahraniční dluh zůstal nad 70 % HDP a zmenšil tak možnost pro překonání krize. Lotyško je jedinou Pobaltskou republikou, která musela požádat o finanční pomoc ze zahraničí, aby odvrátila bankrot 48. DPH má dvě sazby: 18 % a 5 % (nižší sazba se uplatňuje na léky, vodu, vzdělání, sociální služby, dětské potřeby ). Daň z příjmu právnických osob má sazbu 15 % (uvažuje se o snížení na 12,5 %). Daň z příjmu fyzických osob má jednotnou sazbu 25 % (již bylo schváleno snížení na 15 %, ale vzhledem k finanční krizi se opět odsunulo), rovná daň se počítá z hrubé mzdy zaměstnance. Sociální pojištění (včetně zdravotního pojištění) platí jak zaměstnavatel (24,09 %), tak zaměstnanec (9 %). Vývojem ekonomiky Lotyšska před a během krize se zabývá následující kapitola, která chronologicky popisuje klíčové události. 43 Evropský mechanismus směnných kurzů II. 44 Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online]. 2008, Velvyslanectví Lotyšské republiky v Praze [online]. 2000 45 zúčtovací jednotka MMF složená ze čtyř hlavních světových měn 46 Blog.aktuálně.cz [online]. 1999 47 Velvyslanectví Lotyšské republiky v Praze [online]. 2000 48 Euroskop.cz [online]. 2005, Finance.cz [online]. 2000

Finanční krize v Lotyšsku 24 5.3 Vývoj krize Za zlomový rok lze považovat rok 2004, kdy Lotyšsko vstoupilo do Evropské unie. V důsledku rozšíření soukromých potřeb rostlo množství poskytovaných úvěrů, životní úroveň se také zvýšila. Lidé hledali práci v jiných zemích EU. Zvyšující se nedostatek pracovních sil vedl k velmi silnému růstu mezd a to především od roku 2005, což bylo jednou z příčin velkého nárůstu inflace 49. Trh Lotyšska se otevřel a vlivem růstu konkurence pak banky stále zvyšovaly množství peněz uváděných do ekonomiky. Lotyšské hospodářství nebylo připraveno na tak obrovský příliv finančních prostředků. Ekonomika se začala přehřívat. Vláda se zabývala expanzivní fiskální politikou, aniž by vytvářela rezervy a úspory. Chtěla totiž co nejdříve dohnat vyspělé země EU. Prudký růst úvěrů poskytovaných na bydlení způsobil rapidní nárůst cen nemovitostí. Dluh soukromého sektoru rychle rostl. Do konce roku 2007 vzrostl zahraniční dluh na 125 % HDP, do konci roku 2008 pak na 137 % HDP. Velká část zahraničního dluhu byla tvořena právě dluhem soukromého sektoru. Lidé se zadlužili na desítky let dopředu, nakupovali auta a domy a ceny rostly strmě vzhůru. Analytici ale tušili, že něco není v pořádku, už v roce 2007. Trh s nemovitostmi zažil obrovský propad. Bylo to něco jako hypoteční bublina v USA. Další oblastí, ve které vývojové trendy způsobily přehřátí ekonomiky, byl schodek běžného účtu. Konkurenceschopnost lotyšských výrobců klesala, růst vývozu neudržel krok s rychlým nárůstem dovozu, což rozšířilo deficit běžného účtu (v letech 2006 a 2007 dosáhl 23 % 50 ). Ten vedl k nutnosti půjčovat si na jeho pokrytí, čímž stále více rostl zahraniční dluh 51. Velký podíl na současné situaci Lotyšska pak nese také opaření, které mělo být zárukou prosperity a stability ekonomiky. Tímto opatřením se stalo zavěšení lotyšské měny na euro provedené v roce 2004 52. Dne 2. května 2005 v rámci přípravy na plánovaný vstup do Evropské měnové unie vstoupilo Lotyšsko do ERM II 53. Lotyšská centrální banka byla od tohoto dne zavázána držet kurz v rozmezí ± 1 % od stanoveného poměru 1 EUR = 0.702804 LVL. Došlo tedy k fixaci kurzu 54. Vlivem fixního směnného kurzu ztratilo Lotyšsko kompetenci vykonávat nezávislou měnovou politiku. Lotyšská centrální banka se musela přizpůsobovat rozhodnutím Evropské centrální banky. Což mimo jiné znamenalo udržování úrokových sazeb na mnohem nižších úrovních, než na kterých by byly v případě vlastní nezávislé měnové po- 49 Evropská centrální banka [online]. 2009 50 Peter. G. Petersono Institute for International Economics [online]. 2009 51 Latvijas banka [online]. 2009 52 Fixace latu na euro je prvním krokem nezbytným k zavedení eura. Jedním z kritérií pro přijetí eura je, že národní měna musí být zavěšena na euro a její kurz vůči euru nesmí nadměrně kolísat nejméně 2 roky před jeho přijetím. 53 Účast v ERM II, neboli Evropském mechanismu směnných kurzů II, je nezbytná pro splnění maastrichtských kritérií. 54 EUbusiness [online]. 2008

Finanční krize v Lotyšsku 25 litiky. I kdyby měla banka možnost zvýšit své úrokové sazby, důsledkem by nebylo stažení peněz z oběhu, ale podpora přílivu dalšího zahraničního kapitálu. Lotyšsko se tedy muselo přibližovat eurozóně pomocí růstu nominálních mezd a cen, což způsobilo prudký nárůst inflace (meziroční inflace v říjnu roku 2007 dosáhla hodnoty 13,2 % 55 ). Také velký růst objemu úvěrů společně s přílivem zahraničního kapitálu způsobil růst objemu peněz v ekonomice. Od druhého čtvrtletí roku 2005 následovalo období rapidního hospodářského růstu, který meziročně deset čtvrtletí v řadě neklesnul pod hranici 10 % a který byl tažen neustálým přílivem zahraničního kapitálu a úvěrovou expanzí. Tu umožnila právě fixace lotyšské měny na euro, která vyžadovala značné uvolnění měnové politiky. To však mělo negativní dopad na vývoj běžného účtu. Zatímco ještě v letech 2001-2003 se deficit běžného účtu platební bilance pohyboval v rozmezí od 5 % do 8 % HDP, v roce 2004 již dosáhnul 13 % a v letech 2006 a 2007 pak přesáhnul hranici 20 %. Mezi lety 2005-2007 se tak deficit lotyšské obchodní bilance více než zdvojnásobil, což kompenzoval nárůst přebytku finančního účtu, který znamenal čím dál tím větší závislost Lotyšska na zahraničních investicích. Lotyšské kapitálové a finanční trhy byly od října roku 2008 pod tlakem v důsledku obav o udržitelnost hospodářské a finanční situace v zemi. Znepokojení vyvolal především stav bankovního sektoru. Zejména pak otázka životaschopnosti největší banky v Lotyšsku (banka Parex) vysokou měrou závislé na vnějším financování, která následně přešla do vlastnictví státu a pod jeho dohled 56. Cizinci si přestali v Lotyšsku půjčovat, zahraniční vkladatelé stáhli své finanční prostředky a na konci roku 2008 vypukla v Lotyšsku hluboká recese. Finanční krize v Evropě způsobila zpomalení úvěrové expanze a následně i prudký pokles zahraničních investic. Lotyšsko tak nemělo z čeho financovat deficit obchodní bilance. Pokud by země měla volně plovoucí měnu, celý problém by vyřešilo oslabení měny, které by pomohlo vlivem zdražení importu ke snížení deficitů. Protože se však lotyšská vláda rozhodla udržovat pevný kurz, návrat ekonomiky do rovnováhy byl možný díky poklesu cen a mezd. Radikální snížení mzdových nákladů bylo jednou z podmínek poskytnutí pomoci od Mezinárodního měnového fondu ukotvených v Memorandu o porozumění. Toto opatření však vyvolalo nepokoje, které nastaly v polovině ledna roku 2009. V hlavním městě Rize vypukly masové protivládní protesty, což v únoru roku 2009 vyústilo až v rezignaci premiéra Ivarse Godmanise. Dle poradce MMF Christopha Rosenberga 57 Lotyšsko nemohlo opustit zavěšení latu na euro a přejít na volně plovoucí kurz hned z několika důvodů. Jedním z nich je ten, že volně plovoucí kurz většinou vede k podstatnému znehodnocení měny. Nekontrolovaná devalvace by měla zničující vliv na veřejné finance, zahraniční dluh by se zdvojnásobil na 270 % HDP. I menší devalvace měny 55 Finmag [online]. 2009 56 EUR-Lex [online]. 2009 57 Poradce evropského odboru MMF, který koordinuje práce MMF ve všech třech pobaltských republikách.

Finanční krize v Lotyšsku 26 by mohla vyvolat neúnosný nárůst nákladů zahraničního dluhu. S hypotékami převážně v eurech by znehodnocení vedlo k lavině špatných úvěrů, což by zhoršilo inflaci a snížilo produkci 58. Oslabení domácí měny by tak vedlo bez rychlé zahraniční pomoci až k dluhové krizi (jakou si prošla na přelomu tisíciletí například Argentina). Ani fixace měny však problém s vysokým zahraničním dluhem příliš neřešila a dokonce jej mohla ještě prohloubit. Dluhy samy nezmizí a v momentě, kdy by v Lotyšsku začaly klesat ceny a mzdy (a to v řádu až desítek procent), stalo by se jejich splácení podstatně obtížnějším. Celý proces přizpůsobování ekonomiky by se navíc prodloužil a mohl by být daleko delší a bolestivější, než v případě jednorázové (šokové) devalvace. Snaha udržet zavěšení měny na kurz eura navíc není zadarmo a centrální banka by ji musela udržovat za cenu výrazného snížení objemu devizových rezerv 59. V roce 2008 byla Lotyšsku podána pomocná ruka od MMF a EU. Poskytli zemi 27měsíční půjčku o objemu 7,5 miliardy EUR. V případě MMF se jednalo o tzv. Stand-by program. Otázkou tedy bylo, zda se Lotyšsko zotaví snížením výdajů (jak mu nařídil MMF a EU) nebo bude devalvace nezbytná. Od zahájení programu pomoci se však situace v Lotyšsku výrazně zhoršila. MMF a EU předpokládali pokles HDP o 5 % v roce 2009. Ten však dosáhl 18 % HDP. Důvodem byl především pokles domácí poptávky, nízké příjmy veřejných rozpočtů a výrazný rozpočtový deficit. Bylo tedy nutné zasáhnout a provést řadu reforem a škrtů nařízených EU a MMF nutných pro stabilizaci ekonomiky a znovuoživení hospodářství. Lotyšsko však podcenilo provádění škrtů v rozpočtu, především pak výdajů na důchody, mzdy ve veřejném sektoru se snížily jen mírně. Nebylo také splněno kritérium pro předložení rozpočtu na rok 2010 do konce března roku 2009. To však bylo mimo jiné způsobeno pádem vlády v únoru roku 2009. Součástí programu bylo také snížení mezd ve veřejném sektoru. Zatímco bylo plánováno 35% snížení, Lotyšsku se mzdy podařilo redukovat o pouhých 5 % v prvním pololetí roku 2009. Výrazný pokles mezd veřejného sektoru se však mohl negativně promítnout v kvalitě poskytovaných služeb a oslabení veřejného sektoru 60. Navzdory ztrátě důvěry v domácí měnu a vysokému fiskálnímu deficitu dokázalo Lotyšsku udržet fixní směnný kurz. V létě 2009 se již tlaky na ekonomiku snížily a to mimo jiné zásluhou vyplacení částky půjčky od EU ve výši 1,2 miliardy EUR. I přesto však bylo a stále je důležité dodržovat závazky vyplývající z půjčky od EU a MMF a z členství v ERM II. Dalším bodem programu bylo posílení bankovního systému, jako i podpoření banky Parex. I přes hluboký pokles HDP v roce 2009, se zdá, že Lotyšsko dosáhlo něčeho, co mnozí považovali za nemožné, tzv. vnitřní devalvaci. Ta zajistila znovuzískání konkurenceschopnosti ne znehodnocením měny, ale hlubokými 58 Peter. G. Petersono Institute for International Economics [online]. 2009 59 IMF-International Monetary Fund [online]. 2007, Finance.cz [online]. 2000, Latvijas banka [online]. 2010 60 IMF-International monetary fund [online]. 2009