Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta managementu v Jindřichově Hradci Diplomová práce Bc. Natalija Lichnovská 2008
Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta managementu v Jindřichově Hradci Vyhodnocení efektivity plánu sociálních služeb ve vybraném území Vypracoval: Bc. Natalija Lichnovská Vedoucí diplomové práce: Mgr. Sedláková Jaroslava, Ph.D. Praha, červen 2008
Prohlášení Prohlašuji, že diplomovou práci na téma»vyhodnocení efektivity plánu sociálních služeb ve vybraném území«jsem vypracovala samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury. Praha, červen 2008 podpis studenta
Anotace Vyhodnocení plánu sociálních služeb ve vybraném území Cílem práce je navrhnout systém monitorování a hodnocení plánu sociálních služeb ve vybraném území, kde probíhá proces. Student se zapojí do procesu komunitního plánování sociálních služeb, zmapuje výchozí informace pro přípravu monitorovacích a vyhodnocovacích aktivit, navrhne aktivity, činnosti a procesy směřující k efektivnímu naplňování komunitního plánu sociálních služeb. červen 2008
Poděkování Za cenné rady, náměty a inspiraci bych chtěla poděkovat Mgr. Sedlákové Jaroslavě, Ph.D., z Vysoké školy ekonomické v Praze, Fakulty managementu v Jindřichově Hradci
Úvod...1 1. Metodická východiska...3 1.1 Cíl práce...3 1.2 Cíle jednotlivých částí...3 1.2.1 Dílčí cíle a sběr dat...3 2. Teoretická část...7 2.1 Definice komunitního plánování a vymezení základních pojmů...7 2.2 Subjekty komunitního plánování sociálních služeb...9 2.3 Počátky komunitního plánování sociálních služeb v České republice...10 2.4 Charakteristické znaky a principy komunitního plánování...11 2.4.1 Základní znaky...11 2.4.2 Základní principy komunitního plánování sociálních služeb...12 2.5 Důležité body v procesu plánování rozvoje sociálních služeb...14 2.6 Monitorování a hodnocení komunitního plánu sociálních služeb...17 2.6.1 Výchozí informace pro přípravu monitorovacích a vyhodnocovacích aktivit...17 2.7 Příprava systému monitorování a vyhodnocování aktivit...19 2.8 Zpracování plánu monitoringu...20 2.8.1 Vypracování základního seznamu monitorovaných aktivit...20 2.8.2 Analýza rizikových položek v seznamu monitorovaných aktivit...22 2.8.3 Definice stupňů monitoringu...23 2.8.4 Sestavení plánu monitoringu...24 2.9 Monitorování a vyhodnocování...24 2.10 Systém řízení změn...25 2.11 Aktualizace...26 3. Praktická část...28 3.1 Základní údaje o městské části Praha 12 a procesu komunitního plánování...28 3.2 Struktura komunitního plánování sociálních služeb v městské části Praha 12...29 3.3 Zmapování výchozích informací pro přípravu systému monitoringu...33 3.3.1 Východiska...33
3.3.2 Úrovně monitorování a vyhodnocování...34 3.4 Příprava systému monitorování a vyhodnocování aktivit...38 3.4.1 Zřízení monitorovacího týmu...39 3.4.2 Organizace monitorovacího týmu...40 3.5 Zpracování návrhu plánu monitoringu...40 3.5.1 Vypracování základního seznamu monitorovaných aktivit...41 3.5.2 Analýza rizikových položek v seznamu monitorovaných aktivit...43 3.5.3 Stupně monitorování...45 3.5.4 Plán monitorování...46 3.6 Monitorování a vyhodnocení...48 3.7 Systém řízení změn...49 3.8 Aktualizace...50 Závěr...53 Literatura...57 Seznam příloh...59
Úvod Cílem diplomové práce je navrhnout systém monitorování a hodnocení plánu sociálních služeb ve vybraném území, kde již probíhá proces komunitního plánování sociálních služeb. Tímto tématem jsem se rozhodla zabývat proto, abych lépe pochopila pojem komunitní plánování, procesy s ním spojené a zákonitosti jeho fungování. Pro účel zpracování diplomové práce jsem si vybrala městskou část Praha 12, a to z důvodu největších zkušeností s procesem komunitního plánování ze všech městských částí Hlavního města Prahy. Je faktem, že po prostudování podkladů k dané problematice jsem zjistila, že mnou vybraná městská část nemá vypracovaný jednotný systém monitorování a hodnocení. Z těchto důvodů bylo pro mne určitou výzvou pokusit se navrhnout takový systém monitorování a hodnocení, který by mohl přispět k zefektivnění naplňování komunitního plánu rozvoje sociálních služeb. Práce je strukturována do metodické, teoretické a praktické části. V první části práce uvádím metodická východiska, ve kterých se zaměřuji na postup práci ke každému dílčímu cíli. V teoretické části nejprve definuji některé základní pojmy, které jsou s procesem komunitního plánování sociálních služeb spojené a stručně popisuji počátky komunitního plánování sociálních služeb v České republice. Následně uvádím charakteristické znaky a principy komunitního plánování, subjekty podílející se na tvorbě plánu, důležité body v procesu plánování a rozvoje sociálních služeb, součástí kterých je i systém monitorování a hodnocení. V další podkapitole vymezuji výchozí informace potřebné pro přípravu monitorovacích a vyhodnocovacích aktivit a základní úrovně monitorování a vyhodnocování. Samostatná podkapitola je vyhrazena popisu průběhu procesu monitorování a vyhodnocování komunitního plánování a rozboru jeho jednotlivých kroků. První podkapitola praktické častí je věnována stručnému vysvětlení základních údajů, procesů a struktuře komunitního plánování městské části Praha 12. Následně je předložen zkrácený návrh Akčního plánu realizace priorit. Dále uvádím informace, ze kterých se bude vycházet pří přípravě návrhu systému monitorování a vyhodnocování. Poslední části mé diplomové práce jsou zaměřené na návrh systému monitorování a hodnocení plánu sociálních služeb vybrané městské části. U každého jednotlivého kroku je 1
uveden současný stav situace a následně jsou navrženy konkrétní aktivity a činnosti, které by mohly vést k zefektivnění naplňování opatření komunitního plánu sociálních služeb. Na závěr jsou rozebrány zjištěné nedostatky a navrženy kroky pro jejich odstranění. 2
1. Metodická východiska 1.1 Cíl práce Cílem práce je navrhnout systém monitorování a hodnocení plánu sociálních služeb v městské části Praha 12, kde od roku 2003 probíhá proces komunitního plánování sociálních služeb. Dále pak zmapovat výchozí informace pro přípravu monitorovacích a vyhodnocovacích aktivit, navrhnout aktivity, činnosti a procesy směřující k efektivnímu naplňování komunitního plánu sociálních služeb. 1.2 Cíle jednotlivých částí Teoretická část cílem této části je definovat základní pojmy, bezprostředně spojené s procesem komunitního plánování sociálních služeb. Popsat jeho subjekty, charakteristické znaky, principy a nastínit důležité body v procesu plánování a rozvoje sociálních služeb. Praktická část cílem této části je zmapovat výchozí informace pro přípravu monitorovacích a vyhodnocovacích aktivit plánu sociálních služeb na území městské části Praha 12. Na základě předložených informací navrhnout systém monitorování a hodnocení plánu sociálních služeb na vybraném území. Navrhnout aktivity, činnosti a procesy které by mohly vést k zefektivnění naplňování komunitního plánu prostřednictvím systému monitorování a hodnocení v následujícím plánovacím období. 1.2.1 Dílčí cíle a sběr dat: Teoretická část - definovat základní pojmy komunitní plánování, jako metoda, proces, nástroj, jeho cíle, - popsat subjekty podílející se na komunitním plánování rozvoje sociálních služeb, charakteristické znaky, principy a důležité body v procesu plánování a rozvoje sociálních služeb, - vymezit výchozí informace potřebné pro přípravu monitorovacích a vyhodnocovacích aktivit a základní úrovně monitorování a vyhodnocování, - vysvětlit průběh procesu monitorování a vyhodnocování komunitního plánování a rozebrat jeho jednotlivé kroky. 3
Pro naplnění dílčích cílů teoretické časti byly použity informace získané z odborné literatury, internetových zdrojů a z informačních materiálů poskytnutých ředitelem Centra pro komunitní práci území jižní Čechy panem Danielem Roseckým. Praktická část 1) zjišťovaní základních údajů o městské částí Prahy 12 a procesu plánování sociálních služeb, 2) zmapovaní výchozích informací pro přípravu monitorovacích a vyhodnocovacích aktivit plánu sociálních služeb na území městské části Praha 12 (návrh Akčního plánu realizace priorit, výběr konkrétního opatření k provedení návrhu systému monitorování), 3) zmapování informací o aktivitách vybraného opatření, jeho účelu a cílech jednotlivých aktivit potřebných k jeho realizaci, 4) zmapování současného způsobu provádění monitorování a hodnocení aktivit komunitního plánu sociálních služeb, příprava systému monitorování a vyhodnocování. Na základě vyhodnocení současného stavu provést návrh systému monitorování a hodnocení plánu sociálních služeb na území městské části Praha 12. Navrhnout určité aktivity, činnosti a procesy směřující k zefektivnění naplňování opatření komunitního plánu sociálních služeb. Pro zjištění informací k naplnění cíle 1 byl kontaktován koordinátor pro komunitní plánování pan Ladislav Marek, z odboru kanceláře starosty Úřadu městské části Praha 12. Ten se podílel na rozpracování Komunitního plánu rozvoje sociálních služeb v městské částí Prahy 12 na období 2006-2014 a na přípravě Zprávy o naplňování Komunitního plánu rozvoje sociálních služeb v roce 2007 a na dalších podkladech, ze kterých byly čerpány informace. Byly zjišťovány základní informace o městské části Praha 12 a průběhu procesu plánování sociálních služeb, jeho členění, demografické údaje, další specifické informace o tomto území, spojené s plánováním sociálních služeb. Pro cíl 2 byly zjištěny a zpracovány interní materiály poskytnuté Úřadem městské častí Praha 12. Pro potřeby naplnění tohoto cíle byly zjištěny aktuální informace o konkrétních opatřeních a aktivit potřebných k jejích realizaci. Jako podklad k vytvoření návrhu Akčního plánu realizace priorit bude použit dokument Komunitní plán rozvoje sociálních služeb v městské částí Prahy 12 na období 2006-2014. Následně byla zpracována souhrnná tabulka jednotlivých opatření a aktivit potřebných pro jejich realizaci. Provedeno zjištění informací o průběhu jednotlivých opatření a na jeho základě bylo rozhodnuto 4
o výběru konkrétního opatření, pro které byl navržen systém jeho monitorování a hodnocení. Informace pro naplnění dílčího cíle 3 byly poskytnuty koordinátorem pro komunitní plánování panem Ladislavem Markem a vedoucí skupiny odpovědné za realizaci vybraného opatření paní PaedDr. Marií Maníkovou. Bylo provedeno zmapování informačních materiálu ke všem aktivitám vybraného opatření, zjištění jeho účelu a cílů jednotlivých aktivit potřebných k jeho realizaci. Při zpracování posledního dílčího cíle byla provedena příprava systému monitorování a vyhodnocování aktivit, kde bylo odpovězeno na základní otázky o cíli, účelu, přínosu a výstupech monitoringu vybraného opatření. Dále bylo navrženo složení monitorovacího týmu (u tohoto dílčího cíle se vycházelo ze zkušeností koordinátorů komunitního plánování a informací zjištěných na Semináři plánování rozvoje sociálních služeb ze dne 14.5.2008). Následně, při zpracování návrhu plánu monitoringu, byl vypracován základní seznam monitorovaných aktivit. Ten ukazuje, u každé aktivity navržené pro monitorování, časový rámec jejich provedení, dokumentaci a postupy, poskytovatelé finančních zdroje potřebných na realizaci a určuje její konkrétní výstupy. Dalším krokem bylo provedení Analýzy rizikových položek v seznamu monitorovaných aktivit. Bylo provedeno vyhodnocení jednotlivých aktivit z hlediska jejích silných a slabých stránek a stanovena míra rizika, kterou realizace konkrétní aktivity může přinést. Podkladem pro provedení analýzy byla příslušná dokumentace k jednotlivým aktivitám (projekty, realizační záměry, zápisy z jednáni, harmonogramy a rozhodnutí Rady a Zastupitelstva). Analýza byla provedena pomocí posouzení jednotlivých parametrů každé aktivity podle tabulky interpretace bodové škály 1, která je podrobně vysvětlena v teoretické časti. Následně byla sestavena tabulka souhrnné analýzy silných a slabých stránek aktivit, do které byly zaneseny korigované hodnoty, ukazující míru rizika provedení aktivity navrženým způsobem. Dále byly definované stupně monitoringu. Na základě výstupů z provedené analýzy silných a slabých stránek byly následně přiřazeny příslušné stupně monitoringu k jednotlivým aktivitám. 1 Kapitola 2.8.2 Analýza rizikových položek v seznamu monitorovaných aktivit, s. 22. 5
Dalším krokem bylo sestavení plánu monitorování, kde u každé aktivity byl uveden časový rámec, stupeň a navrhnuty termíny monitorovacích dní. Dále byl předložen návrh struktury a postupu monitorovacích návštěv, kde byl uveden postup, použitelný pro provedení monitorování na městské části Praha 12. Jako podklad pro návrh byla provedena konzultace s vedoucí pracovní skupiny odpovídající za příslušné opatření 2. Pro následující krok, zohlednění dopadu neočekávaných situací na plnění naplánovaných úkolů, bylo doporučeno zavedení systému řízení změn. Posledním krokem je navržení způsobu provedení aktualizace komunitního plánu. U každého jednotlivého kroku je uveden současný stav situace a následně jsou navrženy konkrétní aktivity a činnosti. 2 Vedoucí pracovní skupiny Senioři paní PaedDr. Marie Maníková. 6
2. Teoretická část 2.1 Definice komunitního plánování a vymezení základních pojmů Pro pojem komunitní plánování existuje několik definic, které vysvětlují jeho podstatu. Komunitní plánování je metoda, která umožňuje zpracovávat rozvojové materiály pro různé oblasti veřejného života na úrovni obce i kraje, a zároveň výrazně posílit principy zastupitelské demokracie. Charakteristickým znakem je důraz kladený na zapojování všech, kterých se zpracovávaná oblast týká, na dialog a vyjednávání, a na dosažení výsledku, který je přijat a podporován většinou účastníků 3. Dále lze pojímat komunitního plánování jako postup, který má zmapovat místní potřeby sociálních služeb a porovnat je s místními zdroji 4. Pod pojmem zdroje autor považuje jak veřejné peníze na služby vynaložené, tak i občany a podnikatelské subjekty, kteří přispějí svojí prací nebo finančními zdroji. Následující pojetí představuje komunitní plánovaní jako proces aktivní spolupráce se všemi zainteresovanými subjekty v zjišťování potřeby ve stanoveném území a hledání způsobu jejich uspokojování s využitím dostupných zdrojů 5. A nakonec zákon o sociálních službách definuje termín plán rozvoje sociálních služeb (tedy Komunitní plán) jako výsledek procesu aktivního zjišťování potřeb osob ve stanoveném území a hledání způsobů jejich uspokojování s využitím dostupných zdrojů, jehož obsahem je popis a analýza existujících zdrojů a potřeb, včetně ekonomického vyhodnocení, strategie zajišťování a rozvoje sociálních služeb, povinnosti zúčastněných subjektů, způsob sledování a vyhodnocování plnění plánu a způsob, jakým lze provést změny v poskytování sociálních služeb 6. 3 MATEROVÁ, Jitka. Komunitní plánování sociálních služeb metodika [online]. Praha: Agora CE, 2004 [cit. 2008-03-15]. Dostupné z URL< http://www.agora -ce.cz/dokumenty/publikace/metodika.pdf >. 4 MATOUŠEK, Oldřich, et al. Sociální služby: Legislativa, ekonomika,plánování,hodnocení. 1. vyd. Praha: Portal, 2007. 184 s. ISBN 987-80-7367-310-9. Kapitola 7, Plánování sociálních služeb, s.113. 5 PRŮŠA, Ladislav. Ekonomie sociálních služeb. 2. aktualiz. vyd. Praha: Aspi, 2007. 180 s. ISBN 978-80- 7357-255-6. Kapitola 3. Plán rozvoje sociálních služeb, s. 81. 6 Zákon č. 108 ze dne 14. března 2006 o sociálních službách. In Sbírka zákonů České republiky, 2006, částka 37, s. 1257-1289. Dostupné také z URL < http://www.mvcr.cz/sbirka/2006/sb037-06.pdf >. 7
Komunitní plánování sociálních služeb je metoda, umožňující na úrovni obcí nebo krajů naplánovat sociální služby tak, aby odpovídaly potřebám jednotlivých občanů podle místních specifik. Je to aktivní proces zjišťování potřeb a zdrojů a hledání nejlepších řešení v oblasti sociálních služeb, otevřený všem zainteresovaným subjektům. Lze ho vnímat i jako nástroj, který napomůže zajistit dostupnost sociálních služeb na jednotlivých územích. Ve své podstatě se všechny definice shodují v tom, že komunitní plánování by mělo zajistit všeobecnou dostupnost sociálních služeb. Dosáhnout tohoto cíle by bylo možné po porovnání analýzy existujících zdrojů (finančních prostředků), které obec nebo kraj chce vynaložit na oblast sociálních služeb a analýzy potřeb obyvatel dané lokality. Výsledkem by bylo sestavení komunitního plánu rozvoje sociálních služeb s ohledem na místní specifika. Při plánování sociálních služeb se vychází zejména z porovnání existující nabídky sociálních služeb se zjištěnými potřebami (potenciálních) uživatelů služeb. Výsledek provedeného srovnání slouží jako jeden z klíčových podkladů pro zformulování priorit v oblasti sociálních služeb. Postupy a techniky komunitního plánování lze použít v podstatě pro jakékoliv oblasti týkající se veřejného života, protože slouží k tomu, aby dotčené cílové skupiny a široká veřejnost mohly vyjádřit své názory a také se aktivně zapojovat do přípravy nezbytných podkladů pro strategická rozhodnutí kraje či obce. Hlavním cílem komunitního plánování sociálních služeb je nastavení systému sociálních služeb tak, aby předcházel sociálnímu vyloučení a podporoval sociální začleňování jednotlivců a skupin. Aby byl systém schopen pohotově a zároveň efektivně reagovat na potřeby uživatelů a tím jim umožnit dosažení jejich cíle, kterým je obecně vést plnohodnotný a spokojený život, k jehož dosažení potřebují služby, které jsou poskytované lidsky, jsou dostupné fyzicky i finančně, jsou kvalitní a především jsou poskytovány s respektem k důstojnosti a jedinečnosti každého člověka 7. 7 MATEROVÁ, Jitka. Komunitní plánování sociálních služeb metodika [online]. Praha: Agora CE, 2004 [cit. 2008-03-15]. Dostupné z URL< http://www.agora -ce.cz/dokumenty/publikace/metodika.pdf >. 8
2.2 Subjekty komunitního plánování sociálních služeb V procesu komunitního plánování vystupují subjekty 8, které mají největší podíl na tvorbě procesu, tedy zadavatelé, poskytovatelé a uživatelé. Avšak neméně důležitou roli v procesu má i širší veřejnost a další organizace. Například zájmové skupiny, místní organizace a také odbor sociálních služeb Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky, obecní zastupitelstva a rady, zákonodárci, neziskové organizace působící na území daného regionu, lokální média a profesionální organizace, zabývající se komunitním plánováním sociálních služeb. Zadavatelé sociálních služeb jsou především obce a kraje. Poskytují finanční zdroje na naplňování potřeb komunity a odpovídají za zajištění sociálních služeb na příslušném území. V procesu figurují jako aktivní účastníci vzhledem k tomu, že jsou garanty realizace výstupů komunitního plánování. Územní samosprávné celky vytvářejí zejména příležitosti pro dlouhodobé zapojování a spolupráci občanů, vyvíjejí aktivitu v oblasti rozšiřování řady metod řízení a plánování sociálních služeb a jejich koordinace s ostatními veřejnými službami, podporují spoluúčast občanů na rozhodovacím procesu o sociálních službách, zveřejňují všechny podstatné informace o procesu i výsledcích procesu a stanovují jasná pravidla financování sociálních služeb. Proto podpora komunitního plánování ze strany obce nebo kraje představuje nejdůležitější podmínku pro jeho uskutečňování. Poskytovatelé sociálních služeb jsou různé subjekty, které služby poskytují a nabízejí (nestátní neziskové organizace, organizace zřízené obcí nebo krajem, příp. státem). Poskytovatelé mohou pomoci naplnit konkrétní potřeby komunity. Vědí nejlépe, jak služby fungují, mají informace týkající se provozních záležitosti, stávající poptávky a většinou se perfektně orientují v celé problematice. Proto jsou v tomto směru nenahraditelné. Uživatelé sociálních služeb jsou nejdůležitějšími účastníky procesu komunitního plánování, vystupují jako klienti sociálních služeb. Jsou to lidé v nepříznivé sociální situaci, kterým jsou služby určeny. Tím, že ukazují svůj pohled na situaci nebo brání své zájmy a vyjadřují co se jim jeví jako nejlepší a nejpotřebnější, se mohou podílet na utváření podoby sociálních služeb. Na základě vyjádření uživatelů je možné získat informace o kvalitě sociálních služeb a podklady pro hodnocení jejich efektivity. V komunitním plánování 8 ŽEŽULA, Ondřej, VASKOVÁ, Vladana. Komunitní plánování - věc veřejná: Jak zjistit, co lidé opravdu chtějí?: Jak zlepšit život obcí?. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věd, 2002. 15 s. ISBN 80-6552-30-6. 9
sociálních služeb je na zapojení uživatelů a zjišťování jejich názorů a potřeb kladen velký důraz. Výše uvedené skupiny, v rámci společných jednání a setkávání, vytvářejí efektivní systém spolupráce, podílejí se na návrhu podoby sociálních služeb a na realizaci jednotlivých konkrétních opatření, která jsou popsána v komunitním plánu. Pracovní skupina je složena z uživatelů, poskytovatelů, zadavatelů sociálních služeb a případně dalších zájemců o proces komunitního plánování. Tato skupina se v procesu zabývá řešením konkrétních úkolů v rámci komunitního plánování (návrh úkolů, řízení a kontrola). V rámci procesu může být vytvořeno více pracovních skupin. Řídící skupina je utvořena na samém počátku procesu komunitního plánování sociálních služeb. Je složena z uživatelů, poskytovatelů, zadavatelů sociálních služeb a případně dalších zájemců o proces komunitního plánování. Odpovídá za průběh, rozhoduje v zásadních věcech a řídí proces komunitního plánování. 2.3 Počátky komunitního plánování sociálních služeb v České republice Komunitní plánování sociálních služeb původně vzniklo za účelem zajištění dostupnosti a transparentního rozhodování o podobě sociálních služeb. Komunitní plánování v České republice bylo zaváděno 9 Ministerstvem práce a sociálních věcí od roku 1999 podle metody z Velké Británie Projekt česko-britské spolupráce probíhal v rámci modulu Podpora Ministerstva práce a sociálních věcí při reformě sociálních služeb v oblasti reformy sociálních služeb v letech 2000-2003. Byl odstartován 4. 10. 2000 v Písku. Cílem projektu bylo využít zkušenosti v procesu komunitního plánování sociálních služeb, které se ve Velké Británii osvědčily dříve 10.. Projekt trval 3 roky a byl rozvržen do několika etap, během nichž se v důsledku spolupráce obou stran rozběhl proces komunitního plánování sociálních služeb ve městě Písek a získané zkušenosti se staly 9 Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky: Základní informace o komunitním plánovaní sociálních služeb [online]. MPSV, 2004, 28.4.2005 [cit. 2008-03-19]. Dostupné z URL <http://www.mpsv.cz/cs/858>. 10 Rosecký, Daniel, Oriniaková, Pavla. Komunitní plánování sociálních služeb:materiál pro účastníky školicího programu. Plzeň: Centrum pro komunitní práci, 2003. 10
podkladem pro komunitní plánování v ostatních regionech a nového zákona o sociálních službách 11. Od roku 1998 nezávisle na zmíněných aktivitách Ministerstvo prací a sociálních věcí započalo plánování sociálních služeb v Ústí nad Labem, kde začal vznikat historicky první komunitní plán péče pro období let 2001-2003. Z měst, kde účastníci komunitního plánování prošli všemi standardními fázemi plánovacího procesu včetně vyhodnocení plnění plánu, lze uvést například Ústí nad Labem, Písek a Český Krumlov. V současné době je v tomto procesu postupně zapojeno několik desítek měst ve všech krajích České republiky. Komunitní plánování sociálních služeb bylo na různých místech prováděno různým způsobem a odlišnými metodami, tudíž i s různými výsledky a v rozdílné kvalitě. 2.4 Charakteristické znaky a principy komunitního plánování Pro pochopení základní podstaty komunitního plánování sociálních služeb jsou níže definovány jeho základní znaky a principy. 2.4.1 Základní znaky Pro komunitní plánování sociálních služeb je charakteristické zapojování všech dotyčných, jichž se zpracovávaná oblast týká, důraz je kladen na dialog a vyjednávání a na dosažení výsledků, které jsou přijaty a podporovány většinou účastníků 12. Podstatou komunitního plánování sociálních služeb je navázání partnerského vztahu mezi základními stranami (zadavateli, poskytovateli a uživateli sociálních služeb). Navázání tohoto vztahu je základem metodiky pro komunitní plánování. Komunitní plánování používá metody, které vedou k efektivní spolupráci zmíněných skupin v procesu plánováni tak, aby bylo dosaženo všeobecné shody. Hlavním, avšak nikoli jediným, výstupem procesu komunitního plánování je komunitní plán sociálních služeb, který by měl být dohodou mezi zadavateli, poskytovateli a uživateli služeb. Pro jeho následné začlenění je klíčové, aby jej přijaly za své i instituce garantující jeho jednotlivé aktivity 13. 11 Zákon č. 108 ze dne 14. března 2006 o sociálních službách. In Sbírka zákonů České republiky, 2006, částka 37, s. 1257-1289. Dostupné také z URL < http://www.mvcr.cz/sbirka/2006/sb037-06.pdf >. 12 ŽEŽULA, Ondřej, VASKOVÁ, Vladana. Komunitní plánování - věc veřejn: Jak zjistit, co lidé opravdu chtějí?: Jak zlepšit život obcí?. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věd, 2002. 15 s. ISBN 80-6552-30-6. 13 Rosecký, Daniel, Oriniaková, Pavla. Komunitní plánování sociálních služeb:materiál pro účastníky školicího programu. Plzeň: Centrum pro komunitní práci, 2003. 11
Tyto subjekty po navázání vztahu společně plánují sociální služby pro konkrétní oblast. Přímo se podílejí na zpracování analytické a strategické části komunitního plánu. Proto je žádoucí, aby jejich zástupci byli od začátku do komunitního plánování zapojeni. Konečné rozhodující slovo má ovšem vždy zastupitelstvo obce. 2.4.2 Základní principy komunitního plánování sociálních služeb Principy 14 komunitního plánování jsou základními pravidly, která definují podstatu a odlišují jeho metodu komunitního plánování od jiných plánovacích postupů. Míra jejich naplňování a respektovaní je rozhodující pro kvalitu celého procesu. Ministerstvo práce a sociálních věcí, které je garantem komunitního plánování v České republice vymezuje následující principy tohoto procesu: Princip triády 15 V rámci metody komunitního plánování sociálních služeb spolu plánují a spolupracují minimálně tři strany: uživatelé, zadavatelé a poskytovatelé. Spoluprací získáváme udržitelnost projektu a zvyšujeme pravděpodobnost přijetí projektu ze strany veřejnosti. Schéma 1: Triangl Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí: Hlavní zásady a principy komunitního plánování sociálních služeb [online]. MPSV, 2004, 28.4.2005 [cit. 2008-03-20]. Dostupné z URL <http://www.mpsv.cz/cs/852>. Podnět k partnerství může dát kterákoliv strana "trianglu". Možnost navrhnout další partnery musí mít každá ze zúčastněných stran. Jiné partnery navrhne zadavatel (nejspíše instituce a organizace veřejné správy), jiné poskytovatel (nestátní organizace, jejichž působnosti se problematika dotýká), jiné uživatel (organizace podporující uživatele, neformální nebo svépomocné skupiny i jednotlivce). 14 Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky: Průvodce procesem komunitního plánování sociálních služeb. Praha: [s.n.], 2004. 59 s. ISBN 80-86878-03-1. Kapitola 1. 15 Výraz kterým označováno partnerství mezí uživatelem, poskytovatelem a zadavatelem sociálních služeb. 12
Princip rovnosti Každý má právo starat se o věci veřejné a společné. Metoda komunitního plánování propojuje rozhodování na obecním úřadě s aktivitou a potřebami občanů. Ve většině případů je obecní úřad zároveň i zřizovatelem zařízení poskytujících sociální služby. Mnoho poskytovatelů a většina uživatelů je mimo rámec tohoto úřadu. Je důležité, aby zastupitelé vnímali další subjekty poskytující sociální služby v rámci obce jako rovnocenné partnery organizace vůči nimž plní funkci zřizovatele. Každý má právo se vyjádřit. Je legitimní mluvit za sebe samotného i bez pověření, funkce či mandátu od zájmové skupiny. Nikdo nesmí být vylučován a diskriminován. Organizace a procesy komunitního plánování musí zajistit všem účastníkům nejen rovnost postavení, ale i právo hlasu v průběhu všech jednání. Jedině pak je možná spolupráce, při níž budou využity znalosti, zkušenosti a dovednosti všech jednotlivců ke společnému prospěchu. Princip skutečných potřeb Komunitní plán je především dohodou mezi uživateli, zadavateli a poskytovateli o podobě sociálních služeb. Analýzy, popisující stav sociálních služeb a jejich porovnání s normativy 16 mohou být užitečnou pomůckou pro tuto dohodu, ale nemohou nahradit aktivní zjišťování skutečných potřeb všech zúčastněných stran 17. Přání lidí je víc než normativy. Princip dohody Komunitní plán představuje určitý druh smlouvy, ve které se strany (podle principu triády) navzájem zavazují ke spolupráci a součinnosti. Souhlas musí být svobodný a musí byt poskytnut po dokonalé informovanosti a spolupráci. Dohoda se musí týkat nejenom záměrů, ale i způsobů a postupů realizace předem odsouhlasených aktivit. Bez dohody není komunitního plánování. Princip Vše je veřejné Komunitní plánování sociálních služeb se především zabývá věcmi veřejnými. Informace o dění v komunitním plánování jsou veřejně dostupné a jednání jsou otevřená. Informace o průběhu a výstupech komunitního plánování jsou veřejnosti aktivně předávány během celého procesu. 16 Normativ - předpis, ustanovení, pravidlo. 17 HAVLÍK, Miloš, et al. Metodiky pro plánování sociálních služeb. 1. vyd. Praha: Centrum pro komunitní práci, 2007. 136 s. ISBN 978-80-86902-44-9.Kapitola 1. 13
Princip dosažitelnosti řešení Komunitní plánování může být zaměřeno na jeden nebo více problémů v sociální oblasti. Šíře záběru musí být přiměřená místnímu společenství, jeho podmínkám, přání lidí a lidským i materiálním zdrojům. Princip cyklického opakování Komunitní plánování tvoří spirálu, v níž se fáze, témata a mnohé problémy cyklicky opakují a je nutné se jimi opětovně zabývat na nové úrovni vývoje. Princip kompetence účastníků V procesu řízení komunitního plánování je důležitá profesionální úroveň, kompetence a zodpovědnost lidí na konkrétní pozici. Demokratické spolupráci napomáhá dobrá koordinace, mediace, koučování a řízení a také dovednost budovat týmy, projektově řídit a plánovat. Princip přímé úměry Průběh komunitního plánování je stejně důležitý jako jeho výsledek. Kvalitně probíhající proces komunitního plánování je pro společnost a občany stejně přínosný jako konkrétní plán. Kvalita výstupů komunitního plánování je přímo úměrná kvalitě jeho průběhu. 2.5 Důležité body v procesu plánování rozvoje sociálních služeb V procesu komunitního plánování sociálních služeb probíhá vždy zároveň několik činností a úkolů. Ty se v určitých bodech schází a vytváří požadovaný výstup. Důležitými body 18 v procesu plánování sociálních služeb jsou: 1. Stanovení a formulace poslání plánování sociálních služeb. 2. Získání politické podpory pro plánování sociálních služeb. 3. Vytvoření organizační struktury a definování konkrétních kompetencí a odpovědností. 4. Popsání sociální situace v daném území. 5. Stanovení priori.t 6. Zpracování plánu rozvoje sociálních služeb. 7. Monitorování realizace opatření a aktivit. 8. Vyhodnocení. 18 HAVLÍK, Miloš, et al. Obecná metodika. In Metodiky pro plánování sociálních služeb. 1. vyd. Praha : Centrum pro komunitní práci, 2007. 136 s. ISBN 978-80-86902-44-9. Kapitola 1 14
Stanovení a formulace poslání plánování sociálních služeb Plán rozvoje sociálních služeb je závaznou dohodou mezi členy triády (uživateli, poskytovateli, zadavateli sociálních služeb a případně dalšími zájemci o proces komunitního plánování) o tom: - jaký systém sociálních služeb v daném území mít, - jak ho podporovat, - které problémy tohoto systému řešit nejdříve a jakým způsobem. Stanovit poslání znamená zformulovat odpověď na otázku: "Proč a z jakého důvodu plánujeme v daném území (obci, kraji) rozvoj (síť, systém) sociálních služeb?". Poslání je vyjádření představy toho, čeho chceme společně dosáhnout. Je určeno nejen účastníkům procesu, ale též veřejnosti. Mělo by být praktické, srozumitelné a stručné, aby mu porozuměli i další lidé, kteří se na procesu přímo nepodílí a nejsou odborníky na oblast sociálních služeb. Získání politické podpory pro plánování sociálních služeb Jde o formálně vyjádřený souhlas politických představitelů lokality s plánováním sociálních služeb a metodu plánování. Doporučená forma souhlasu je usnesení zastupitelstva. Vytvoření organizační struktury a definování konkrétních kompetenci a odpovědností Kvalitní a udržitelný proces vyžaduje přehlednou organizační strukturu, do které se mohou jednotliví účastníci snadno zapojovat a kde existují jasná pravidla a systém pro horizontální i vertikální spolupráci. Přehledná organizační struktura znamená, že u všech subjektů (řídící, pracovní, úkolové skupiny apod.), které ji tvoří, jsou stanoveny kompetence, odpovědnosti (za koordinaci, řízení, přenos a sdílení informací), úkoly, náplň práce a zadání. Popsání sociální situace v daném území Pro následující rozhodování o prioritách a směrech plánování je nutné mít soubor faktů a informací, které popisují současný stav a aktuální sociální situaci v území, pro které plánujeme sociální služby. Popis by měl obsahovat jen takové informace a data, která jsou pro další postup procesu potřebná a využitelná nebo jsou nezbytná při argumentaci o další strategii a směrech plánovacího procesu. Popis sociální situace je souhrnem získaných dat a jejich interpretací. 15
Stanovení priorit Priority by měly být stanoveny na základě známých a zjištěných údajů o současném stavu, aktuálních tématech a problémech v sociální oblasti. Zpracování plánu rozvoje sociálních služeb Plán rozvoje sociálních služeb je výstupem: - aktivního zjišťování potřeb osob ve stanoveném území, - analýzy existujících zdrojů, - navržení a schválení strategie zajišťování a rozvoje sociálních služeb. Plán je tvořen jako společná dohoda triády, a to postupným stanovením opatření a aktivit. Plán ukazuje, jak se bude postupovat ve stanoveném čase (kdo, kdy a s kým co bude dělat a co vše k tomu potřebuje). Dříve než je zpracovaný plán předložen ke schválení je nutné s jeho obsahem seznámit veřejnost a poskytnout jí dostatek prostoru se k němu vyjádřit. Monitorování realizace opatření a aktivit Při realizaci a plnění konkrétních dohodnutých opatření a aktivit je nezbytné sledovat, zda se tak děje v souladu se schváleným plánem. Způsob monitorování se navrhuje již ve schváleném plánu a dle potřeby se dále rozpracovává. Vyhodnocení Uskutečňuje se poté, co uplynulo období, na které byl schválený plán rozvoje sociálních služeb určen. Týká se celého plánu. Vyhodnocení a revize stávajícího plánu ve své podstatě otevírá další plánovací cyklus. Účelem vyhodnocení je zjistit: - co se změnilo v prioritních oblastech, - zda uskutečněné aktivity byly účinné, - zda se neobjevily nové oblasti a témata, - zda se systém, nabídka či kvalita poskytovaných služeb posunuly ve směru společné představy, - zda systém funguje efektivně. Tématu práce se týkají zejména dva posledních body, jimž se bude dále věnováno podrobněji. 16
2.6 Monitorování a hodnocení komunitního plánu sociálních služeb Monitoring procesu komunitního plánování se může zaměřovat na to, zda realizace a následně plnění opatření probíhá v souladu s dohodnutým plánem. Dalším cílem monitoringu může byt identifikace odchylek a zamezení zpoždění realizaci některých aktivit od naplánovaného termínu. Monitoring může dále zahrnovat způsob, kterým provozovatel procesu informuje příslušné jiné organizace například orgány státu, samosprávy a veřejnost o průběhu procesu (www stránky, media apod.). Takovým způsobem prováděný monitoring zvyšuje důvěryhodnost projektu. Správně zvolený systém může přispět k rozpoznání různých ohrožení realizace procesu a přinést důležité informace, které mohou v budoucnu přispět k úpravám procesu. Hodnocení průběhu procesu může probíhat podle různých kriterií. Hodnotit lze dodržení harmonogramu, způsob provedení výstupu nebo výsledky. 2.6.1 Výchozí informace pro přípravu monitorovacích a vyhodnocovacích aktivit Východiska Výstupem procesu tvorby plánu rozvoje sociálních služeb by měla být dohoda všech zúčastněných stran a odpovědi na otázky o tom, jak budou sociální služby v daném území a čase vypadat, jak se budou vyvíjet a které oblasti se budou řešit nejdříve. V rámci komunitního plánování se tyto oblasti nazývají priority. Priority vymezují oblasti naplnění hodnot, oblast, témat a problémů, kterými se aktuálně chystáme zabývat. Jejich dosažení ve stanoveném čase je podstatou realizace komunitního plánování. K tomu slouží časový harmonogram. Časový harmonogram Stanovení časového harmonogramu by mělo nastat nejpozději v době, kdy je plán rozvoje sociálních služeb přijat příslušným orgánem a přistupuje se k jeho realizaci. Jedná se o činnost systematickou, plánovanou a průběžně vyhodnocovanou. 19 K zajištění 19 HAVLÍK, M., VESELKA, J., KOLDINSKA, J. Vyhodnocování efektivity plánu sociálních služeb. In Metodiky pro plánování sociálních služeb. 1. vyd. Praha : Centrum pro komunitní práci, 2007. 136 s. ISBN 978-80-86902-44-9. Kapitola 6. 17
naplňování priorit jsou proto přijímána příslušná opatření, které podrobněji rozvádějí jednotlivé priority. Každé opatření obsahuje dílčí aktivity s popisem, který říká, jak se budou aktivity provádět a jak se bude hodnotit postup jejich realizace a dosažené výstupy 20. Aktivity představují konkrétní úkoly nebo projekty, za které v rámci priorit odpovídají určené zodpovědné osoby nebo organizace. Souhrn opatření, a z nich vyplývajících aktivit a plánu, představuje Akční plán realizace priorit. Nedílnou součástí plánu realizace priorit je systém monitorování a vyhodnocování efektivity. Povinnosti vyplývající z legislativy Kraje mají zákonem stanovenou povinnost sledovat a vyhodnocovat plnění plánů rozvoje sociálních služeb za účasti zástupců poskytovatelů sociálních služeb a zástupců osob, kterým jsou sociální služby poskytovány 21. A proto je velmi důležité začít s přípravou systému sledování a hodnocení již při zpracovávání tohoto plánu. Schéma 2: Základní úrovně hierarchie kroků a pojmů KPSS Priorita 1 Priorita 2 Priorita 3 Opatření 1 Opatření 2 Opatření 3 Aktivita 1.1 Aktivita 2.1 Aktivita 2.2 Aktivita 3.1 Aktivita 1.2 Aktivita 3.2 Zdroj: HAVLÍK, M.-VESELKA, J.-KOLDINSKA, J. Vyhodnocování efektivity plánu sociálních služeb. In Metodiky pro plánování sociálních služeb. 1. vyd. Praha: Centrum pro komunitní práci, 2007. 136 s. ISBN 978-80-86902-44-9. Kapitola 6, s. 99. 20 Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky: Průvodce procesem komunitního plánování sociálních služeb. Praha: [s.n.], 2004. 59 s. ISBN 80-86878-03-1. 21 Zákon č. 108 ze dne 14. března 2006 o sociálních službách. In Sbírka zákonů České republiky, 2006, částka 37, s. 1257-1289. Dostupné také z URL < http://www.mvcr.cz/sbirka/2006/sb037-06.pdf >. 18
Základní úrovně monitorování a vyhodnocování Úroveň 1 komunitní plánování sociálních služeb Stanovuje priority. Ty jsou následně monitorovány a vyhodnocovány v rámci dalšího cyklu procesu plánování sociálních služeb v rámci revize stávajícího plánu. Účelem vyhodnocování na této úrovni je zjistit případné změny prioritních oblastí a jsou-li opatření a aktivity zaměřené na jejich řešení efektivní a účinné. Úroveň 2 stanovení opatření Konkretizuje stanovená opatření, která jsou přijatá k řešení jednotlivých priorit a následně monitorována a vyhodnocována z důvodu, zda byla zvolena správně a nejoptimálněji v rámci řešení dané priority. Úroveň 3 souhrn naplánovaných aktivit (Akční plán realizace priorit) Jedná se o souhrn dílčích naplánovaných aktivit nebo projektů. Týká se nejdůležitější oblasti monitorování a vyhodnocování při sledování efektivity naplňování jednotlivých opatření. 2.7 Příprava systému monitorování a vyhodnocování aktivit Základem efektivního monitorování a vyhodnocování je zvolení vhodného systému práce, který pomůže získat ucelený obraz o stavu realizační fáze komunitního plánování. Na začátku vlastní práce monitorování a vyhodnocování se doporučuje projednat v řídící skupině základní cíl a účel monitoringu (jeho přínos, využití výstupů). Výsledek bude sloužit jako výchozí informace pro přípravu monitorovacích a vyhodnocovacích aktivit. V této fázi se přijímají rozhodnutí o monitorování a vyhodnocování realizačního plánu. Provedení jednání je důležité zejména pro vyjasnění a sjednocení představy o: - účelu a formách plánovaných monitorovacích a vyhodnocovacích aktivit - jejich přínosu pro realizaci plánu. Navrhuje se složení monitorovacího týmu a stanovují se základní zadání pro jeho práci. Výstupem tohoto kroku je dokument, obsahující základní informace pro přípravu systému hodnocení. Zřízení monitorovacího týmu Zřízení monitorovacího týmu probíhá na základě výstupů práce v předchozím kroku. Dále se jmenuje osoba zodpovědná za jeho vedení a vymezují se její pravomoci.v této fázi se pověřuje monitorovací tým zpracováním plánu monitoringu a stanovuje se datum jeho předložení ke schválení Řídící skupině. 19
Výstupem tohoto kroku je zřízení monitorovacího týmu, určení osoby odpovědné za jeho vedení, zadání zpracování plánu monitoringu a stanovení termínu jeho předložení. Monitorovací tým Před započetím zpracování plánu monitoringu se stanovují pravomoci jednotlivých členů týmu, pravidla práce, pravidla komunikace a plán práce. Dále se rozdělují jednotlivé úkoly a začíná se samotné zpracování plánu monitoringu. Výstupem je stanovení základních mechanismů potřebných pro práci týmu a přidělení úkolů konkrétním osobám. Výstupem je dokončená příprava na zpracování plánu monitoringu. 2.8 Zpracování plánu monitoringu Monitoring je primárně zaměřen na naplňování Akčního plánu realizace priorit a vyhodnocování jeho výstupů. Tento plán je souborem jednotlivých aktivit (projektů), které mají svoje realizační schémata a projektové záměry. Schémata a záměry popisují podrobně postupy, výstupy a činnosti, jejich seznam je základním východiskem pro monitorování a vyhodnocování a musí byt obsazen v realizačních schématech a projektových záměrech aktivit. Ke každé položce základního seznamu lze ještě připojit časové údaje jejího zhotovení, výši prostředků určených na financování její realizace, konkrétní osoby, které se na realizaci budou podílet včetně jejich pravomocí a konkrétní postupy vedoucí k jejímu dokončení. Další důležitou součástí monitorování a vyhodnocování je také stanovení měřítek pro výstupy 22. 2.8.1 Vypracování základního seznamu monitorovaných aktivit V daném kroku se sestaví základní seznam monitorovaných aktivit. K tomu je potřeba detailní znalost Akčního plánu realizace priorit a potřebné dokumentace, (projekty, realizační záměry, postupy, harmonogramy, rozhodnutí apod.) příslušné k jednotlivým aktivitám. Základní seznam monitorovaných aktivit je uspořádaný do následující tabulky, která obsahuje v řádcích všechny aktivity a ve sloupcích k nim příslušné důležité postupy a výstupy, které mohou ovlivnit naplnění Akčního plánu realizace priorit. 22 Výstupy jsou přesně definovaným souborem měřítek (měřitelných kritérií), které zaručí, že je předem daný jednoznačný popis výstupů. Měřítka by měla být předem vyjednána a známa všem účastníkům komunitního plánování. 20
Tabulka 1: Základní seznam monitorovacích aktivit Kód Název Doba Finanční Odpovídá Dokumentace Výstupy aktivity aktivity/projektu trvání zdroje/částka spolupráce a postupy 1. Aktivita 1.1 od 1.1. do 100 000 p. Novák Dokumentace projektu 1.1 Výstup 1.1 5.9. 2. Aktivita 1.2 od 1.3 do 31.12. 100 000 pí. Nová Dokumentace projektu 1.1 Výstup 1.1 Zdroj: HAVLÍK, M., VESELKA, J., KOLDINSKA, J. Vyhodnocování efektivity plánu sociálních služeb. In Metodiky pro plánování sociálních služeb. 1. vyd. Praha: Centrum pro komunitní práci, 2007. 136 s. ISBN 978-80-86902-44-9. Kapitola 6, s. 103. Kód aktivity označení položky seznamu, která identifikuje příslušnou aktivitu. Název aktivity/projektu název úkolu, úkonu, postupu atd., dle rozsahu a členění příslušné aktivity a míry intenzity předpokládaných monitorovacích aktivit. Doba trvání konkrétní časový úsek, ve kterém má být aktivita realizována a ukončena. Finanční zdroje/částka celková částka, která je na realizaci aktivity/projektu, úkolu plánována. Odpovídá/spolupráce důležité osoby odpovědné za realizaci aktivity a osoby, které se na realizaci podílí. Dokumentace a postupy dokumenty, které konkretizují údaje o aktivitě, plánu její realizace a předpokládaných výstupech a jsou základem pro sestavení Akčního plánu realizace priorit i plánu monitoringu. Výstupy produkty, které díky realizaci aktivity vzniknou a mohou mít různou podobu (např. denní stacionář ve městě, studie a průzkumy, adresáře, pořízení nového vozu pro pečovatelskou službu, zřízení nové pracovní pozice v rámci komunitního plánu atd.). Množství položek seznamu se stanovuje na základě míry intenzity předpokládaných monitorovacích aktivit, rozsahu a členění příslušných aktivit, kvality zpracování dílčích realizačních plánů aktivit a kapacity monitorovacího týmu. Jedná se o informované rozhodnutí monitorovacího týmu, zda-li bude aktivita v seznamu zastoupena více položkami či nikoli. Výstupem tohoto kroku je základní seznam monitorovaných aktivit. 21
2.8.2 Analýza rizikových položek v seznamu monitorovaných aktivit Aktivity, k nimž není potřebná dokumentace (plány, realizační záměry, postupy, harmonogramy, rozhodnutí apod.) a existují pouze ve formě názvu nebo stručné anotace, patří k rizikovým. U těchto aktivit je potřeba pátrat po důvodech zařazení těchto aktivit do Akčního plánu realizace priorit. Existuje pravidlo 23, podle kterého jediná jistota v realizačních procesech, je změna. Změna oproti původním představám je lépe řešitelná, když je s ní předem počítáno a jsme připraveni s riziky pracovat. Proto by součástí realizační dokumentace a realizačních plánů jednotlivých aktivit i Akčního plánu realizace priorit měla být analýza rizik, která slouží pro monitorovací tým jako pomůcka při sestavení plánu monitoringu. Pokud není vyhodnocení rizik k dispozici, lze prostřednictvím Řídící skupiny vyhodnotit jednotlivé aktivity z pohledu jejich silných a slabých stránek a pokusit se stanovit míru rizika, kterou jejich realizace při daném postupu může přinést. Aktivita patří k silným stránkám Akčního plánu realizace priorit tehdy, když: - její postupy jsou dobře strukturované, - má jasné metriky a parametry, - parametry aktivit jsou známé, - celková logická stavba realizačního postupu dává jasnou představu o tom, jakým způsobem a kdy dosáhnete vytyčených cílů. Aktivita patří k slabým stránkám a přináší určitou míru rizika Akčního plánu realizace priorit tehdy, když: - v některých oblastech svého realizačního plánu vykazuje méně uspokojivých parametrů, - jedná se pouze o nejasnou představu. Pro rozdělení aktivit na silně a slabé, pokračujeme v hodnocení podle bodové škály, kde každý bod odpovídá míře rizika, která vzniká při daném postupu realizace. 23 HAVLÍK, M.,VESELKA, J., KOLDINSKA, J. Vyhodnocování efektivity plánu sociálních služeb. In Metodiky pro plánování sociálních služeb. 1. vyd. Praha: Centrum pro komunitní práci, 2007. 136 s. ISBN 978-80-86902-44-9. Kapitola 6. 22
Tabulka 2: Interpretace bodové škály 3 Výborné provedení zanedbatelná míra rizika 2 Velmi dobré provedení velmi nízká míra rizika 1 Dobré provedení nízká míra rizika 0 Standardní provedení obvyklá míra rizika -1 Provedení vykazující drobné, ale lehce odstranitelné nedostatky zvýšená míra rizika -2 Provedení vykazující závažnější, ale ještě odstranitelné nedostatky vysoká míra rizika -3 Nedostatečné provedení velmi vysoká míra rizika Zdroj: HAVLÍK, M., VESELKA, J., KOLDINSKA, J. Vyhodnocování efektivity plánu sociálních služeb. In Metodiky pro plánování sociálních služeb. 1. vyd. Praha: Centrum pro komunitní práci, 2007. 136 s. ISBN 978-80-86902-44-9. Kapitola 6, s. 105. V předešlých krocích byl sestaven základní seznam aktivit, pomocí kterého se bude monitorovat. U aktivit byla určena míra rizika, kterou jejich realizace při daném postupu může přinést. K sestavení plánu monitoringu bude nutné definovat tzv. stupně monitoringu. 2.8.3 Definice stupňů monitoringu Stupně monitoringu jsou předem určené postupy, ve kterých je určeno co a v jakém časovém intervalu se bude monitorovat a vyhodnocovat. Stanovení počtu stupňů monitoringu závisí na posouzení situace v monitorovacím týmu. Měl by se brát ohled na konkrétní potřeby a zkušenosti s podobnými aktivitami. Při definování jednotlivých stupňů monitoringu je potřeba vzít v úvahu zadání Řídící skupiny (priority monitoringu) a také důležitá ustanovení a závazky vyplývající ze smluvních ujednání. Nižší stupeň se přiřazuje položkám, které budou monitorovat méně podrobně a vyšší stupeň těm, na které se plánujeme zaměřit víc. Vyšší stupeň se přiřazuje i v případě, že u některé aktivity se vyskytnou nějaké potíže s realizací. Po definici stupňů je potřeba je přiřadit k jednotlivým aktivitám v seznamu monitorovaných aktivit. Přiřazuje se na základě výstupů z analýzy rizik. Platí, že čím vyšší míru rizika aktivita vykazuje, tím vyšší stupeň monitoringu k ní přísluší. Podle logiky by měly být aktivity, kterým se budeme věnovat podrobněji, odlišeny od ostatních aktivit, kterým se budeme věnovat méně a v delším časovém intervalu, přiřazením příslušného stupně monitoringu. Výstupem tohoto kroku je definice stupňů monitoringu a jejich přiřazení k aktivitám v seznamu. 23
2.8.4 Sestavení plánu monitoringu Další důležitou činností, spadající do kompetencí monitorovacího týmu, je sestavení plánu monitoringu. Tento plán v podstatě slouží pro přípravu a následné provádění monitorovacích aktivit a jejich koordinaci. Tvoří základ celého systému monitoringu a vyhodnocování. K sestavení plánu monitoringu je důležité si ujasnit, co monitorovat (základní seznam monitorovaných aktivit), kdy monitorovat (doba trvání, základní časové intervaly definované ve stupních monitoringu, časová kapacita monitorovacího týmu, specifika časových plánů realizačních schémat), kdo bude monitorovat (členové monitorovacího týmu, popřípadě další přizvaní odborníci). A nakonec jak monitorovat (například pomocí metodických postupů pro práci monitorovacího týmu). Na základě předchozích kroků se přiřazují k aktivitám v seznamu monitorovaných aktivit stupně monitoringu a jednotlivým členům monitorovacího týmu konkrétní aktivity. Stanovují se konkrétní datumy monitorovacích dní. Výstupem kroku je sestavení plánu monitoringu a jeho schválení Řídící skupinou. 2.9 Monitorování a vyhodnocování Cílem monitorování a vyhodnocování je zjištění shody nebo neshody mezi probíhající realizací a Akčním plánem realizace priorit a zjištění, zda bylo dosaženo žádaných parametrů u jednotlivých výstupů. Shoda těchto parametrů s původními předpoklady slouží jako důležitý indikátor úspěchu realizačních procesů. Z toho vyplývá, že monitoring je nedílnou součástí procesů podílejících se na úspěchu a efektivitě komunitního plánování. Monitoring v podstatě probíhá pomocí monitorovacích návštěv neboli naplánovaných schůzek. Monitorovací návštěva je pracovní setkání osob odpovědných za monitoring konkrétní aktivity a osob odpovědných za její realizaci. Tyto schůzky mohou být předem plánované nebo akční (neplánované) v případě, že se vyskytnou nějaké nečekané problémy, které vyžadují okamžité řešení. Výstupem každé monitorovací schůzky je zpráva, přinášející důležité informace Řídící skupině a týmům podílejících se na realizaci konkrétní aktivity. Pomocí monitorovacích schůzek lze identifikovat a zaznamenat postupy, které byly navrženy nesprávně a tím předejít ohrožení dosažených dílčích výstupů a priorit nebo identifikovat postupy, které jsou efektivní. Proto by měly mít všechny monitorovací 24