Vizuální komunikace Dopravního podniku města Brna

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA INFORMATIKY Vizuální komunikace Dopravního podniku města Brna DIPLOMOVÁ PRÁCE Bc. Jan Junek Brno, 2012

Prohlášení Prohlašuji, že tato práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracoval samostatně. Všechny zdroje, prameny a literaturu, které jsem při vypracování používal nebo z nich čerpal, v práci řádně cituji s uvedením úplného odkazu na příslušný zdroj. Vedoucí práce: doc. Mgr. Vítězslav Švalbach Konzultant práce: Mgr. Jan Řezáč ii

Poděkování Děkuji především doc. Mgr. Vítězslavu Švalbachovi, který mi poskytl odborné zázemí, cenné rady a připomínky nejen při přípravě této práce, ale po celou dobu studia. Děkuji také Mgr. Janu Řezáčovi za cenná doporučení při přípravě webových stránek a zkušenosti, které mi předal. V neposlední řadě děkuji i své rodině a partnerce za vytrvalou podporu. iii

Shrnutí Cestování je průvodním jevem moderní společnosti. Každá organizace, která v této sféře působí, využívá prostředků vizuální komunikace bez ní by byla doprava nefunkčním systémem. Nejdůležitějšími komunikačními nástroji Dopravního podniku města Brna jsou webové stránky a vizuální informační systém. V teoretické části práce se zabývám analýzou jejich současného stavu, která se stává východiskem pro praktickou část. V té navrhuji novou podobu piktogramů, ideogramů a sady číslic, stejně jako vzhled nového webu. V závěru uvádím potřebu profesionálního přístupu i k dalším nástrojům vizuální komunikace společnosti zejména navrhuji vytvoření jednotného firemního stylu. iv

Klíčová slova vizuální komunikace, znak, piktogram, piktogramová řada, vizuální informační systém, ideogram, web, webové stránky, uživatelské testování, grafický, webdesign, wireframe, Dopravní podnik města Brna, DPMB, doprava, cestování v

Obsah 1. Úvod 1 1.1 Komunikace 1 1.2 Teoretické cíle 2 1.3 Praktické cíle 2 2. Vizuální informační systémy 3 2.1 Vymezení pojmu 3 2.1.1 Piktogram 3 2.1.1.1 Ikony, indexy a symboly 5 2.1.1.1.1 Diadická a triadická sémiotika 6 2.1.1.1.2 Ikony 7 2.1.1.1.3 Indexy 8 2.1.1.1.4 Symboly 8 2.1.2 Piktogramová řada 9 2.1.2.1 Vlastnosti piktogramové řady 9 2.1.2.2 Vyrovnanost a nevyrovnanost piktogramové řady 9 2.2 Vizuální informační systémy v dopravě 10 2.2.1 Dopravní podnik hlavního města Prahy 11 2.2.2 České dráhy 13 2.2.3 Berliner Verkehrsbetriebe 15 2.2.4 Cologne Bonn Airport 16 2.3 Analýza současného VIS Dopravního podniku města Brna 18 2.3.1 Kritéria hodnocení 19 2.3.2 Představení stávajícího systému 19 2.3.3 Rozbor piktogramů 20 2.3.3.1 Srozumitelnost 21 2.3.3.2 Výraznost 22 vi

2.3.3.3 Profesionalita výtvarné práce 22 2.3.3.4 Barevnost 23 2.3.3.5 Perspektivní zobrazení, 3D zobrazení 23 2.3.4 Rozbor piktogramových řad 23 2.3.4.1 Sémantická a syntaktická vyrovnanost 23 2.3.4.2 Jednotnost výtvarného stylu 24 2.3.4.3 Nosiče 25 2.3.4.4 Souhra piktogramů, ideogramů a písma 25 2.3.5 Zhodnocení stávajícího systému 25 3. Návrh nového vizuálního informačního systému DPMB 27 3.1 Návrh struktury 28 3.1.1 Piktogramové řady 28 3.1.1.1 Dopravní prostředky 28 3.1.1.2 Označení linek 29 3.1.1.3 Oznámení pro cestující 29 3.1.1.4 Záchranné prostředky 30 3.1.1.5 Změny v dopravě 30 3.1.1.6 Upozornění na nebezpečí 31 3.2 Návrh piktogramů a piktogramových řad 31 3.2.1 Hledání podkladů 31 3.2.2 Analýza tvarů 33 3.2.3 Syntéza tvarů a ploch 33 3.2.4 Typizace a nadsázka 34 3.2.5 Výběr z variant 36 3.2.6 Sjednocující prvky grafického stylu 37 3.2.7 Prefabrikáty a rastry 39 3.2.8 Vyrovnání velikostí 40 3.2.9 Ideogramy a písmo 40 3.2.10 Nosiče a barevnost 42 vii

4. Webové stránky 44 4.1 Aspekty webových stránek 45 4.1.1 Modifikovatelnost 45 4.1.2 Vlastnosti koncových zařízení 46 4.1.3 Interaktivita 47 4.1.4 Omezení sazby 47 4.1.5 Přístupnost a ergonomie 48 4.1.6 Důvěryhodnost 49 4.1.7 Atraktivita 50 4.1.8 Kvalita a strukturování obsahu 50 4.1.9 Aktuálnost obsahu 51 4.2 Webové stránky ve veřejné dopravě 51 4.2.1 Transport for London 52 4.2.1.1 Vyhledání spojení 54 4.2.1.2 Zjištění ceny jízdného 54 4.2.1.3 Zjištění aktuálních omezení v dopravě 54 4.2.1.4 Získání informací o doplňkových službách 55 4.2.2 Berliner Verkehrsbetriebe 55 4.2.2.1 Vyhledání spojení 57 4.2.2.2 Zjištění ceny jízdného 57 4.2.2.3 Zjištění aktuálních omezení v dopravě 58 4.2.2.4 Získání informací o doplňkových službách 58 4.3 Analýza současného webu Dopravního podniku města Brna 59 4.3.1 Uživatelské testování 59 4.3.1.1 Scénáře 60 4.3.1.2 Průběh testů 61 4.3.1.2.1 Vyhledání spojení 62 4.3.1.2.2 Zjištění ceny jízdného 64 4.3.1.2.3 Zaplacení pokuty 64 viii

4.3.1.2.4 Objednání exkurze 65 4.3.1.2.5 Zjištění informací o myčce autobusů 65 4.3.1.3 Poučení z testování 65 4.3.2 Audit obsahu 66 4.3.3 Doporučení 67 5. Návrh nových webových stránek DPMB 68 5.1 Zadání a sběr informací 69 5.2 Vstupní analýza 69 5.2.1 Cíle webu 70 5.2.2 Skupiny uživatelů 70 5.2.3 Konverzní akce 71 5.3 Analýza stávajícího webu 71 5.4 Návrh struktury 72 5.4.1 Selekce obsahu 72 5.4.2 Kategorizace obsahu 72 5.4.3 Pojmenování stránek 73 5.5 Definování obsahu jednotlivých stránek 74 5.6 Tvorba wireframů 75 5.6.1 Layout 76 5.6.2 Mřížka 76 5.6.3 F-pattern 78 5.6.4 Jednoduché wireframy skici 78 5.6.5 Pokročilé elektronické wireframy 79 5.7 Grafický návrh šablon 81 5.7.1 Barevnost 82 5.7.2 Sjednocující vizuální prvky 82 5.7.3 Písmo 84 5.7.4 Ladění celku 84 5.8 Uživatelské testování 85 ix

5.8.1 Průběh testů 86 5.8.1.1 Vyhledání spojení 86 5.8.1.2 Zjištění ceny jízdného 86 5.8.1.3 Zaplacení pokuty 87 5.8.1.4 Objednání exkurze 87 5.8.1.5 Zjištění informací o myčce autobusů 87 5.8.2 Poučení z testů nového webu 87 6. Závěr 89 6.1 Možnosti rozšíření práce 89 6.2 Osobní poučení 90 Literatura 91 Převzatá vyobrazení 95 Fotografie použité v návrhu webu 97 A Vizuální informační systém 98 B Webové stránky 99 C Grafický manuál 102 D Obsah DVD 103 x

KAPITOLA 1 Úvod Veřejná doprava je pro moderního člověka nepostradatelnou součástí jeho každodenního života. Cestování, jeden z průvodních jevů dnešní doby, se díky ní stalo dostupné prakticky komukoliv a přestalo tak být symbolem bohatství a společenského postavení. I s malými prostředky se můžeme dostat na druhý konec světa, což bylo dříve nemyslitelné. Omezíme-li se pouze na hromadnou dopravu ve městech, nelze opomenout její rychlost ve srovnání s konvenčními prostředky individuální přepravy s automobilem a chůzí. Jistě není náhodou, že v přehledech kvality života v jednotlivých světových metropolích je právě úroveň MHD jedním z klíčových ukazatelů. 1.1 Komunikace Bez řádné komunikace dopravní společnosti by se cestující nedozvěděli, odkud jezdí spoje, kolik stojí jízdenka, kde si ji mají zakoupit nebo jak se dostanou z místa A do místa B absence informací by z veřejné dopravy učinila zcela nepoužitelný systém, který by možná mohl existovat, ale nebyl by k ničemu dobrý. Komunikace přenos nejrůznějších informačních obsahů v rámci různých komunikačních systémů za použití různých komunikačních médií, zejména prostřednictvím jazyka, sdělování. [1] Komunikaci můžeme dělit podle mnoha kritérií, z našeho pohledu je ale nejdůležitější dělení na verbální a nonverbální. Při verbální komunikaci využíváme psané nebo mluvené řeči, do nonverbální komunikace řadíme způsoby, které s řečí neoperují. Do druhé kategorie patří kromě jiných zejména jazyk obrazů a symbolů, který je zároveň jedním ze způsobů vizuální komunikace. [2] Komunikace ve veřejné dopravě musí probíhat verbálně i nonverbálně. Některá sdělení (například jméno zastávky) by byla ze své podstaty beze slov prakticky nepřenositelná a větší objem informací (například přepravní podmínky) jinak než slovně také vyjádřit nelze. V potaz ale musíme vzít také fakt, že jedním z nejvýznamnějších faktorů při cestování je čas a neverbální (například obrazové) sdělování jednoduchých informací je rychlejší než verbální. Počítat musíme i s přítomností lidí, kteří ať již z důvodů znalostních (malé děti) nebo jazykových (cizinci) verbální formě neporozumí. 1

Tato práce předkládá analýzu současného stavu dvou nejvýznamnějších prostředků vizuální komunikace Dopravního podniku města Brna, vizuálního informačního systému a webových stránek, a návrh jejich nové podoby. 1.2 Teoretické cíle Při řešení své bakalářské práce [3] jsem se setkal s různými vizuálními informačními systémy (dále jen VIS) z mnoha oblastí sportovních akcí, komerční sféry i veřejné dopravy. Systém Dopravního podniku města Brna, který jsem podrobil krátkému rozboru, patřil k těm nejhorším. Prvním teoretickým cílem je tedy detailní analýza současného VIS, která definuje jeho nejzávažnější chyby a potvrdí (nebo vyvrátí) potřebu nového souboru piktogramů. Zároveň budu prezentovat příklady dobře zpracovaných systémů spolu s odůvodněním jejich kvalit. Zatímco první část práce je zasvěcena navigaci a orientaci cestujících při přepravě a úkonech s ní spojených, druhá část se zabývá prezentací komplexnějších informací o cestování v MHD, kterou umožňují webové stránky. 1 Cílem je analyzovat stávající web jak z hlediska struktury obsahu, tak z hlediska obecné použitelnosti. Obě charakteristiky hrají zásadní roli v míře úsilí, které musí návštěvník vynaložit pro nalezení požadovaných informací, a do značné míry se tedy podílí na celkovém úspěchu komunikace. 1.3 Praktické cíle Teoretické výstupy se stanou důležitým východiskem pro praktickou část. V oblasti vizuálních informačních systémů je mým hlavním cílem vytvořit nový a kvalitní systém, který bude postihovat nejdůležitější aspekty veřejné dopravy a umožní snadnou orientaci a navigaci cestujících bez ohledu na věk nebo jazykové znalosti. Celek se bude skládat z několika řad, jež budou sdružovat prvky s příbuzným typem obsahu například dopravní prostředky nebo bezpečnostní upozornění. U webových stránek je cíl jednoznačný: na základě problémů zjištěných při analýze navrhnout novou strukturu a připravit grafický prototyp vizuálně identickou maketu typových stránek webu. Ten převedu do podoby HTML šablon a následně zhodnotím pomocí uživatelského testování. 1 Webové stránky využívají jak vizuální, tak verbální komunikaci. Zatímco většina informací (například text) je sdělována pomocí slov, přehlednost nebo celkový dojem verbálně přenositelné nejsou. Tyto aspekty řešíme v grafickém návrhu, tedy prostřednictvím vizuální komunikace. 2

KAPITOLA 2 Vizuální informační systémy Vizuální informační systémy jsou nedílnou součástí moderní civilizace. Komunikace se zrychluje a zjednodušuje a naší častou snahou je vyjádřit informace rychle, úsporně a srozumitelně. VIS jsou v tomto ohledu ideální sdělují vše okamžitě, zjednodušeně a zachycují pouze důležitou podstatu věcí. Co si ale pod termínem vizuální informační systémy máme ve skutečnosti představit? Jak vypadají, z čeho se skládají a jakým podléhají pravidlům? 2.1 Vymezení pojmu Navigační tabule v metru, označení sportovišť na olympijských hrách, výstražné symboly na obalech chemikálií nebo prosté dopravní značky to všechno jsou zástupci vizuálních informačních systémů. Vizuální informační systémy jsou ucelené řady grafických znaků, které vykazují obsahovou a formální (stylovou) jednotu; tyto soubory znaků mohou být otevřené i uzavřené co do počtu, musí ale vykazovat stejnou sémantickou úroveň a musí dosahovat stejného stupně stylizace. [4] Základním stavebními kameny VIS jsou piktogramy (viz kapitolu 2.1.1), které jsou sdruženy do jedné nebo více piktogramových řad (viz kapitolu 2.1.2). Piktogramy v jedné řadě spolu vždy souvisí a mají celou řadu společných rysů. 2.1.1 Piktogram Piktogram je stylizovaný obraz reálného předmětu. [4] K přesnému pochopení toho, jak piktogram vzniká, nám pomůže fenomenologie. 2 Ta říká, že nezkoumáme věci takové, jaké ve skutečnosti jsou, ale takové, jaké se nám jeví. Postup, kterým se dobereme k samotné podstatě věci (tedy k tomu, co se nám na věci jeví jako důležité a co především vnímáme), nazývá Husserl eidetickou redukcí. Zjednodušeně řečeno probíhá tak, že nejprve definujeme seznam všech charakteristic- 2 Fenomenologie je filosofický směr, jehož zakladatelem je Edmund Husserl. 3

kých rysů daného objektu, které posléze zvýrazňujeme a zjednodušujeme až do doby, kdy hrozí, že ztratí význam. Výsledný produkt nazýváme fenomenologickým reziduem. [6] Pokud bychom si chtěli představit proces eidetické redukce na konkrétní ukázce, můžeme vzít jako široce známý příklad člověka na kolečkovém křesle. Obr. 2.1 a 2.2: Výchozí objekt a výsledek procesu eidetické redukce. [a] [b] Podle fenomenologie lidský mozek nevnímá objekt tak, jak jej vidíme na popisné fotografii. Jeví se mu jako soubor několika znaků, které chápe jako charakteristické a které objekt odlišují od ostatních. Na tomto poznání je založen moderní proces tvorby piktogramů. Dosáhneme-li umělou eidetickou redukcí stejného výsledku jako mozek, jsme schopni pomocí jejího výstupu vysoce zjednodušeného a stylizovaného obrazu zachytit původní informaci. Obdobné postupy můžeme pozorovat takřka od prvních výtvarných projevů lidstva, pravěkými jeskynními kresbami a skalními rytinami počínaje. Eidetickou redukci používali lidé, byť nevědomě, již tisíce let před naším letopočtem skalní rytiny z Alty (viz obrázek 2.3) jsou jedněmi z prvních piktogramů. Posloužily dokonce jako předloha pro velmi ceněný vizuální styl zimních olympijských her v Lillehammeru (zahrnující i vizuální informační systém), který jejich neumělý a hrubý vzhled imituje a výrazně tak odlišuje norské hry od předchozích olympiád, jejichž piktogramy využívaly zejména přesné geometrické prefabrikace. 3 [4] [7] 3 Prefabrikací nazýváme proces vytvoření částí piktogramu, které jsou pak opakovaně používány v rámci jedné piktogramové řady nebo celého VIS. Jednotlivým částem říkáme prefabrikáty. [4] 4

Obr. 2.3: Skalní rytiny z Alty (severní Norsko, 4200 500 let př. n. l.) zachycují skupinu Laponců, kteří nahánějí své stádo sobů. Všimněme si, že postavy lidí i zvířat jsou maximálně zjednodušeny, přitom je však velmi dobře poznat zobrazovaná činnost rozpažené ruce a rozkročené nohy pastevců jasně indikují snahu zabránit sobům v útěku. Dobře je vidět také další rys typický pro piktogramy nadsázka. Parohy jakožto nejcharakterističtější znak jsou silně zvýrazněny na úkor skutečných proporcí. (Fotografie: autor) 2.1.1.1 Ikony, indexy a symboly Piktogramy, stejně jako další prvky vizuálních informačních systémů, jsou druhy znaků. Těmi se zabývá vědní obor zvaný sémiotika. Sémiotika souhrnný název pro vědecké teorie zkoumající vlastnosti znaků a znakových soustav, které mají svůj určitý význam. [1] Sémiotika je věda o znacích a znakových systémech. [4] Podle definice podané v 5. století našeho letopočtu sv. Augustinem z Hippa a doplněné o 15 století později Charlesem Sandersem Peircem je znak něco, za čím se skrývá něco jiného, a existuje někdo, kdo si takový vztah uvědomuje. Proces rozhodování o tom, jaký znak přiřadit danému objektu, se nazývá semióza. Rozlišujeme dva základní způsoby přiřazování: pojmenování (přiřazení výrazu přirozeného jazyka) a označování (přiřazení nejazykového výrazu, např. piktogramu). [4] [8] Tvorba piktogramu je proces, kdy označujeme reálný předmět nově vytvořeným grafickým znakem. [4] 5

2.1.1.1.1 Diadická a triadická sémiotika Vztahem mezi znakem a předmětem se detailně zabývají dvě významné lingvistické teorie diadická a triadická sémiotika. Švýcarský jazykovědec Ferdinand de Saussure formuloval ve svém stěžejném díle Kurs obecné lingvistiky teorii, podle níž se jazyk jakožto systém znaků skládá se dvou částí: označujícího (signifikant, signifiant) a označovaného (signifikát, signifié). 4 Označované je pojem, označující není pronesené slovo (tedy zvuk), ale jeho otisk v mysli. Tyto složky bez sebe nemohou existovat (Saussure je přirovnává k dvěma stranám téhož listu papíru). Významem znaku je označované, tedy pojem. [6] [10] [4] Obr. 2.4: Znak podle Saussura. [8] Saussure dále definoval základní principy znaku. Prvním je arbitrárnost, která říká, že vztah mezi označujícím a označovaným je dán konvencí. Zvukomalebná slova (chrchlat, kvákat aj.), která jsou protipříkladem, považuje za ojedinělá. Druhým principem je linearita označující v jazykovém znaku probíhá v čase. V některých systémech ale existuje i druhá (plocha např. písmo) a třetí dimenze (prostor např. umístění piktogramů). Někdy je zmiňován i třetí princip, kterým je diskontinuita. Tou je myšlena schopnost jazyka vymezovat myšlení. Podle Saussura je jazyk něčím, co se konstituuje mezi myšlenkami a zvuky. [10] [4] Druhou zásadní teorií je triadická sémiotika, kterou poprvé formuloval americký logik a filosof Charles Sanders Peirce. Ta stojí na myšlence, že dvojici označující a označované doplňuje ještě třetí prvek reálný objekt (referent). Tuto ideu zachycuje tzv. trojúhelník reference navržený Ch. K. Ogdenem a I. A. Richardsem (viz obrázek 2.4 na následující straně). 4 Kurs obecné lingvistiky byl ve skutečnosti vydán dvěma bývalými posluchači až po Saussurově smrti; text byl sestaven na základě jejich poznámek z přednášek na Ženevské univerzitě. [9] 6

Obr. 2.4: Trojúhelník reference (také sémiologický trojúhelník). [8] Z obrázku 2.4 je patrné, že mezi označujícím a objektem není přímé spojení. V praxi totiž nemusí existovat ke každému znaku objekt reálného světa a naopak na jeden objekt reálného světa může odkazovat více signifikantů. Pro demonstraci prvního případu můžeme zvolit třeba slovo peklo každý si pod tímto výrazem něco představí, reálně ale neexistuje. V druhém případě můžeme uvést například různé výrazy pro signifikát koně v různých jazycích Pferd, cheval, horse atd. Pojem koně a odkaz na objekt reálného světa je však ve všech jazycích stejný. [6] [4] Pro naše potřeby je zásadní kvalifikace vztahu mezi znakem a odkazovaným objektem. Na základě míry podobnosti znaku a objektu a celkové síly jejich vztahu rozlišujeme tři hlavní typy: ikony, indexy a symboly. 2.1.1.1.2 Ikony Ikony jsou založené na vysoké míře podobnosti se skutečnými objekty, jedná se o první sémiotický stupeň. Peirce rozeznává tři typy: obrazy (fotografie, mapy, realistické malby, zvukomalebná slova, esence napodobující vůně aj.), diagramy (strukturální zachycení podstaty věci nebo děje) a metafory (přenesení významu používaná zejména v přirozeném jazyce). Z hlediska vizuální komunikace můžeme dále dělit ikony také podle intenzity vazby mezi znakem a zastupovanou věcí (jedná se vlastně o stejný princip dělení, podle jakého rozlišujeme mezi ikonami, indexy a symboly, jen je jemnější). Rozlišujeme tedy: fotorealistická zobrazení, impresionistické obrazy, emotivní fotografie a siluety. Skupiny znaků s méně silnou vazbou k reálnému objektu již řadíme do druhého sémiotického stupně, který představují indexy. [4] 7

2.1.1.1.3 Indexy Indexy odkazují na jednotlivý předmět, událost nebo jev. Obecně je lze charakterizovat jako skupinu, kde existuje věcná souvislost mezi znakem a odkazovaným objektem. V případě vizuálních prvků se tento fakt projevuje různě silným zjednodušením, prefabrikací a geometrizací souhrnně řečeno stylizací. Pokud budeme pokračovat v jemném dělení z hlediska intenzity vazby mezi znakem a objektem, které jsme započali u ikon, v případě indexů rozlišujeme tyto stupně: nízký stupeň stylizace, střední stupeň stylizace, vysoký stupeň stylizace, piktogramy, částečně geometrizované tvary, prefabrikáty, geometrické tvary. Ani zde však výčet nekončí. Skupiny znaků s velmi slabou nebo dokonce žádnou mírou provázanosti s označovaným objektem řadíme až do třetího sémiotického stupně, který představují symboly. [4] 2.1.1.1.4 Symboly Charakteristickým rysem všech znaků, které řadíme mezi symboly, je vysoká míra jejich konvenčnosti abychom jim rozuměli, musíme znát konvenci (dohodu). U některých symbolů můžeme vysledovat jistou míru motivovanosti (například u šipek jejich podoba je daná dohodou, avšak motivovaná významem), u jiných se motivace zcela vytratila (většina písem), ačkoliv se původně jednalo o znaky založené na podobnosti. [11] V námi započaté klasifikaci dělíme symboly na dvě skupiny: částečně motivované konveční znaky, konvenční znaky (písmo). Obsáhlou a rozmanitou skupinu znaků jsme tedy roztřídili na deset podskupin, dělení by ale mohlo být i jemnější. Hranice mezi jednotlivými stupni jsou neostré, například jednoznačné rozlišení vysoce stylizovaného obrazu a piktogramu může být problematické. [4] 8

2.1.2 Piktogramová řada Piktogramy mohou existovat samostatně, ve většině případů jsou ale součástí většího celku, nejčastěji vizuálního informačního systému. Zejména u rozsáhlejších souborů je nezbytné, aby systém zachycoval více navzájem nesouvisejících druhů sdělení. Například u VIS automobilky může jedna skupina piktogramů znázorňovat manipulaci s díly a součástkami, druhá pokyny týkající se bezpečnosti práce, třetí záchranné prostředky (hasicí přístroje, lékárničky, únikové východy apod.) a čtvrtá pokyny pro externí návštěvníky (zákaz fotografování, zákaz manipulace). Snazšímu pochopení jednotlivých sdělení můžeme pomoci právě rozdělením celého systému do několika piktogramových řad skupin piktogramů s podobným typem obsahu. 2.1.2.1 Vlastnosti piktogramové řady Zmínili jsme nejdůležitější charakteristiku společnou všem piktogramům v jedné řadě podobný typ obsahu či sdělení. Jak se ale přesvědčíme v kapitole rozebírající současný VIS Dopravního podniku města Brna, společný obsah není postačující podmínkou kvalitní piktogramové řady. Jaká další kritéria tedy sledujeme? Z pohledu diadické sémiotiky nás bude zajímat vztah mezi označovaným a označujícím; ten by měl být u všech piktogramů jedné řady stejný. [4] Představme si například řadu označující sporty na olympijských hrách: pokud jako zástupce určité disciplíny zvolíme u jednoho piktogramu charakteristický atribut (například kolo pro cyklistiku), nemůžeme u piktogramu pro běh na 100 m použít postavu sprintera, ale opět typické vybavení, zde například tretry. Další vlastnost, kterou musíme zohlednit, definuje triadická sémiotika; stupeň stylizace by měl být opět u všech piktogramů stejný, tedy i proces eidetické redukce musí probíhat stejně a výsledky musí být u každého z nich rovnocenné. [4] I zde můžeme použít příklad s olympijskými sporty: vedle tretry zobrazené jako jednoduché boty s hřeby nemůžeme postavit podrobný obraz bicyklu s paprsky kol, řetězem, a dalšími (byť charakteristickými) prvky. Míra redukce nepodstatných a zvýraznění důležitých rysů musí být u všech piktogramů jedné řady stejná. 2.1.2.2 Vyrovnanost a nevyrovnanost piktogramové řady Vlastnosti uvedené v předchozí kapitole jsou poměrně obecné a těžko se tedy mohou stát měřítkem objektivního zhodnocení konkrétní piktogramové řady. Proto zavádíme šest základních kritérií, jež nám k tomuto účelu dobře poslouží: 9

typ stylizace, stupeň stylizace, míra a typ prefabrikace, barevnost, formát nosičů, použití ideogramů a písma. [4] Výše uvedená kritéria jsou nástrojem syntaktického rozboru. Na základě jeho výsledků pak hovoříme o vyrovnanosti či nevyrovnanosti piktogramové řady. Cílem každého svědomitého tvůrce vizuálního informačního systému je pochopitelně dosáhnout maximální vyrovnanosti, tedy stejného typu a stupně stylizace, použití stejných prefabrikátů, barev a formátu nosičů a v případě potřeby i stejných ideogramů a vhodného písma. Praktickou ukázku syntaktického rozboru provádím v kapitole 2.3. 2.2 Vizuální informační systémy v dopravě Jedním z nejznámějších, nejrozšířenějších a nejpoužívanějších vizuálních informačních systémů jsou dopravní značky, se kterými se setkáváme prakticky každý den. Cílem této práce je ale navrhnout VIS pro použití v hromadné dopravě, proto se budu spíše než silničním značkám věnovat systémům používaným na nádražích, letištích a městské veřejné přepravě. Jejich specifikem je především značný rozsah systémy pro velká města, letiště nebo železniční dopravce často čítají stovky piktogramů a ideogramů a v některých případech zahrnují i na míru připravovaná (jako v případě Českých drah) nebo v souladu s piktogramy prefabrikovaná (jako v případě letiště Cologne/Bonn) písma, jež celkovou jednotnost systému podtrhují a odkazují i na firemní identitu dané společnosti. V tomto kontextu je klíčovou aktivitou tvůrců VIS zvládnutí jeho složitosti. Hlavními nástroji této činnosti je správné rozdělení do piktogramových řad a dodržování kritérií jejich vyrovnanosti, která jsem popisoval v předcházející kapitole. V následující části textu uvedu příklady některých známých a používaných systémů a nastíním jejich přednosti či nedostatky. Detailním rozborem vizuálního informačního systému Dopravního podniku města Brna se pak zabývám v samostatné kapitole 2.3. 10

2.2.1 Dopravní podnik hlavního města Prahy Pražská hromadná doprava snese z hlediska svého rozsahu jako jediná v ČR srovnání s evropskými a světovými metropolemi dopravní systém hlavního města zahrnuje v současnosti metro, tramvajové a autobusové linky včetně nočních spojů, lodní dopravu i lanovou dráhu. Tuto skutečnost by měl tedy reflektovat i orientační systém, od něhož se očekává maximální srozumitelnost, přehlednost a jednoznačnost. Nosnými prvky VIS pražského dopravního podniku jsou zejména piktogramy pro metro, jejichž původní podoba vznikla v roce 1974, kdy byla podzemní dráha uvedena do provozu. [12] Jak můžeme vidět na obrázku 2.6, znaky původního systému vykazovaly podobnou úroveň stylizace a využívaly stejné formáty nosičů, ale ne zcela vhodné používání více barev nosičů i piktogramů a ideogramů ohrožovalo jednotnost a srozumitelnost. U některých prvků také není zcela jasný jejich význam (například druhý a třetí piktogram ve spodní řadě). Nevyhovující je také nejednotnost písma. Obr. 2.6: Ukázka z vizuálního informačního systému pražského metra v roce 1974. [c] S rozšířením metra o další linky vznikla potřeba odlišit jednotlivé trasy. Nejstarší lince C zůstala červená barva z původního systému, nové linky A a B dostaly zelenou, respektive žlutou barvu. Další úpravy se VIS dočkal až po roce 1989, kdy do Prahy začalo směřovat více zahraničních návštěvníků. [12] Projevil se také nástup nových technologií přibyly piktogramy bezpečnostních kamer, mobilních telefonů a další prvků (viz [3]). Obr. 2.7: Ukázka ze současného vizuálního informačního systému pražského metra. [c] 11

Původní VIS metra nebyl ideální, byl ale stylově poměrně jednotný. Současná verze však neřeší nedostatky té původní, naopak přidává další. Jedním z největších problémů aktuálního systému je nadbytečné užívání textu na úkor samotných piktogramů. Systém tak přestává plnit jednu ze svých základních funkcí stává se nesrozumitelný cizincům, předškolním dětem nebo slabozrakým cestujícím. Například piktogramy pro prodej a předprodej jízdenek se od sebe po odstranění textu prakticky neliší. Další výraznou nekonzistenci můžeme pozorovat u dvojice značek upozorňujících na začátek a konec placeného přepravního prostoru. Zatímco jedna kombinuje textové sdělení s piktogramem, druhá obsahuje jen čistě písemné sdělení a z hlediska zahraničních návštěvníků tak naprosto selhává. Přitom právě cizinci, kteří se často s pražskou hromadnou dopravou setkávají poprvé, potřebují dané informace nejvíce. Neintuitivní je také jiná barva nosiče v obou případech, neboť se jedná o stejný druh sdělení. Přestože má stávající vizuální informační systém metra celou řadu závažných nedostatků, lze vysledovat alespoň konzistenci formátu a velikosti nosiče. Vztáhneme-li však hodnocení i na nadzemní dopravu, mizí i tento společný rys v autobusech a tramvajích se setkáváme s řadou dalších typů nosičů a stupeň stylizace je zcela odlišný (ukázky předkládám ve své bakalářské práci [3]). Řada designérů si tyto problémy uvědomuje, a tak vzniklo několik zcela nových návrhů (viz ukázky 2.8 a 2.9). Obr. 2.8 a 2.9: Nové návrhy vizuálního informačního systému pražské dopravy. [d] [e] 12

Oba nové návrhy jsou stylově i obsahově jednotné a využívají četných prefabrikátů. Systém na obrázku 2.9 je navíc založený na originálním nápadu využití dvou linek jako trupu i nohou člověka. Ačkoliv jsou oba návrhy v řadě ohledů lepší než současný VIS, můžeme i u nich vypozorovat problémy a chyby. Zejména u prvního systému nejsou zřejmé rozdíly mezi jednotlivými dopravními prostředky a autorka zbytečně používá 3D zobrazení. U obou je pak v některých případech obtížné rozpoznat věc, kterou piktogram zobrazuje (na obrázku 2.8 čtvrtý piktogram v předposlední řadě, na obrázku 2.9 pátý piktogram v první a páté řadě). Srozumitelnost a jednoznačnost je přitom bezpodmínečnou vlastností kvalitního vizuálního informačního systému. Je však nutné říci, že metro a pražská hromadná doprava obecně nový soubor piktogramů nutně potřebuje a každý nový návrh dává naději na změnu. 2.2.2 České dráhy Železniční dopravci patří k tradičním zadavatelům rozsáhlých VIS a ani České dráhy nejsou v tomto ohledu výjimkou. Po dlouholetém užívání původních piktogramů zadala společnost kompletní redesign firemní identity včetně nového písma a vizuálního informačního systému. 5 Korporátní písmo ČD Fedra vytvořil uznávaný písmař Peter Biľak, další práce provedlo Studio Najbrt, které je i autorem stávajících piktogramů. [13] Obr. 2.10: Současný vizuální informační systém Českých drah. [f] 5 Běžně se používá také termín corporate identity nebo jeho zkratka CI. 13

Z ukázky 2.10 je patrná profesionalita práce daná uceleným grafickým projevem a velmi dobrou srozumitelností téměř všech piktogramů. Jednotnosti velmi prospívá také písmo, které je využíváno nejen v piktogramech, ale i v tiskovinách a dalších grafických materiálech včetně informačních tabulí na nástupištích a v nádražních halách (viz fotografie 2.11). Ani tento systém však není zcela bez problémů. Velké množství předmětů na piktogramu (patrně) šatny nebo úschovny zhoršuje jeho čitelnost, znázornění notebooků využívá nevhodného axonometrického zobrazení. Ještě větší integrity by bylo dosaženo důslednou prefabrikací a potlačením neopakujících se tvarů (například bota u piktogramu kolečkových bruslí je v rámci celého souboru unikátní, ačkoliv by mohla být snadno složena z jiných tvarů). U některých znaků je zvoleno nepříliš intuitivní a realitě velmi vzdálené zobrazení piktogramy dětského kočárku a lodě vypadají nepřirozeně a mohou tak komunikanta mást. 6 Obr. 2.11: Vizuální informační systém ČD tabule na nástupištích. (Fotografie: autor) Přestože tedy vizuální informační systém Českých drah není zcela bez chyb, je velkým posunem vpřed a to i díky důsledné aplikaci nové firemní identity v piktogramech. Patrná je profesionalita výtvarné práce. 6 Komunikant osoba přijímající sdělení. Termín se používá v obecně známém modelu komunikace, který tuto sociální interakci definuje pomocí sedmice: kdo (komunikátor), co (komuniké), komu (komunikant), čím (např. slovy), prostřednictvím jakého média (např. mluvené řeči), s jakým úmyslem, s jakým účinkem. [4] [15] Detailněji rozebírám tento model komunikace ve své bakalářské práci. [3] 14