DIDAKTIKA PODNIKATELSKÉ VÝCHOVY

OSTRAVSKÁ UNIVERZITA V OSTRAVĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA DIDAKTIKA PODNIKATELSKÉ VÝCHOVY Doc. PhDr. Josef Malach, CSc., PhDr. Lukáš Durda Ostrava 2007

Učební text byl vypracován s finanční podporou Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky. Je jedním z výstupů projektu Podnikatelská výchova v přípravě učitelů středních odborných škol, CZ.04.1.03/3.2.15.3/0405, řešeném na Ostravské univerzitě v Ostravě. Učební text je přístupný na webových stránkách Ostravské univerzity: http://albert.osu.cz/pvsos/

OBSAH: 1 Podnikatelská výchova jako významná složka komplexního rozvoje jedince... 6 1.1 Podnikavost jako atribut současného člověka, smysl pro iniciativu a... podnikavost jako klíčová kompetence... 6 1.2 Společenskoekonomické, personální a pedagogické důvody rozvoje... podnikatelské výchovy... 9 1.3 Dokumenty podporující rozvoj podnikání a podnikatelské výchovy... 10 1.4 Zahraniční zkušenosti s realizací podnikatelské výchovy... 19 2 Systém podnikatelské výchovy v rámci školního vzdělávání... 25 2.1 Podnikatelská výchova v rámcových vzdělávacích programech odborných.. škol... 25 2.2 Cíle podnikatelské výchovy... 25 2.3 Obsah podnikatelské výchovy... 26 2.4 Metody podnikatelské výchovy... 30 2.5 Formy podnikatelské výchovy... 39 2.6 Materiální didaktické prostředky podnikatelské výchovy... 41 3 Vybrané didaktické systémy podnikatelské výchovy... 44 3.1 Systémy založené na řešení případů... 44 3.2 Studentské projekty... 45 4 Partnerské sítě podporující školní podnikatelskou výchovu... 53 4.1 Proč vytvářet kooperativní sítě mezi školou a místním prostředím... 53 4.2 Přehled významných institucí a organizací v oblasti podpory a rozvoje... podnikání... 53 4.3 Příklady kooperace škol podporující podnikavost žáků... 54 5 Závěr... 57 6 Literatura... 58

Úvod Schopnost hospodářství úspěšně konkurovat a růst závisí na udržování rovnováhy podnikového fondu prostřednictvím podpory zakládání většího množství podniků a řízení jejich převodu. Přestože HDP ovlivňuje i mnoho dalších faktorů, z výzkumu vyplývá, že mezi podnikáním a hospodářským růstem je pozitivní korelace, a to zejména v zemích s vysokými příjmy1. K udržitelnému růstu založenému na inovaci a vynikající kvalitě je zapotřebí rostoucího počtu nových podniků, u kterých je pravděpodobné, že nabídnou větší počet lepších pracovních míst. Země vykazující větší nárůst podnikání často následně vykazují podstatnější snížení míry nezaměstnanosti2.sociální systémy jsou navíc z důvodu ubývající pracovní síly pod zvyšujícím se tlakem. Jestliže si Evropa chce zdárně uchovat svůj sociální model, potřebuje vyšší hospodářský růst, více nových podniků, více podnikatelů, kteří budou ochotní pustit se do inovativního podnikání, a více rychle rostoucích malých a středních podniků. Podnikání může rovněž povzbudit sociální soudržnost méně rozvinutých regionů a získání práce pro lidi, kteří jsou nezaměstnaní nebo znevýhodnění. Kromě toho může přispět k uvolnění ženského podnikatelského potenciálu, který je třeba teprve plně využít. Je nutné vytvořit příznivější společenské klima pro podnikání založené na integrovaném přístupu, jehož cílem by byla nejen změna smýšlení, ale i zlepšení schopností Evropanů a odstranění překážek, jež stojí v cestě zakládání nových podniků, převodům a růstu podniků. Předchozí dokumenty Komise se věnovaly regulačním, daňovým a finančním překážkám3. V únoru 2004 Komise přijala akční plán pro podnikání4, který navrhoval horizontální opatření k vytvoření podpůrného rámce podnikatelské politiky. V listopadu byla zahájena integrovaná politika malých a středních podniků5. Přestože podnikání ovlivňují nejrůznější faktory, je třeba vzít v potaz i kulturní aspekty. Evropané se zdráhají chopit se příležitosti a pustit se do samostatně výdělečné činnosti či podnikání6. Z výzkumu vyplývá, že podpora kultury (např. prostřednictvím vzdělávacích programů, propagačních kampaní atd.) vykazuje pozitivní souvislost s mírou podnikatelské činnosti v EU7. Podpora podnikání mezi mladými lidmi je klíčovým prvkem Evropského paktu mládeže, který Evropská rada přijala v březnu 2005. 5

Podnikatelská výchova jako významná složka komplexního rozvoje jedince 1 Podnikatelská výchova jako významná složka komplexního rozvoje jedince 1.1 Podnikavost jako atribut současného člověka, smysl pro iniciativu a podnikavost jako klíčová kompetence Definice podnikatelské výchovy Současná terminologie v oblasti podnikatelské výchovy je neustálená a bude se vyvíjet. Proto je jistým dočasným řešením používání termínu podnikatelská výchova, kterým budeme rozumět takové edukativní snažení vedoucí k rozvoji podnikavosti ve smyslu jejího trojího chápání, jak je vymezil Jünger (2004). Z tohoto pojetí vyplývá, že může zahrnovat jak podnikavost jako osobní kvalitu, tak přípravu k podnikání jako profesi, tak podnikavost jako individuální nebo společenskou hodnotu, která ovlivňuje životní styl. Podnikatelská výchova zvyšování podnikavosti jedinců jako klíčové kompetence profesní příprava na podnikání nebo podnikatelů utváření podnikavosti jako individuální a společenské hodnoty Velmi obtížně je za daného rozvoje didaktiky podnikatelské výchovy jednoznačně oddělovat tyto tři dimenze podnikatelské výchovy. Je ovšem možno předpokládat, že jsou v poměrně silném vzájemném vztahu. Možno s jistým zjednodušením konstatovat, že lépe se bude dařit profesní přípravě podnikatelů, když bude vycházet z dřív e získané kompetence k podnikavosti a z uznání podnikavosti jako významné hodnoty. Vzhledem k určení tohoto textu a konečné cílové skupině, na kterou budou učitelé odborných škol působit tedy žáků středních škol, budou sledovány a rozpracovávány dvě dimenze podnikatelské výchovy tj. ty které označují podnikavost jako klíčivou kompetenci a podnikavost jako hodnotu a tím součást životního stylu. Některé prameny se pokouší definovat pojem podnikatelská výchova (entrepreneurship education). Např: Podnikatelská výchova je procesem, který poskytuje jedinci pojetí a dovednosti rozpoznávat příležitosti, které jiní mohou přehlédnout, a mít pochopení, sebeúctu a znalosti k jednání, kdy jiní váhají. 6

Podnikatelská výchova jako významná složka komplexního rozvoje jedince To zahrnuje výcvik v rozpoznávání příležitosti, uspořádávání zdrojů tváří v tvář riziku a zakládání podnikajících subjektů. Také zahrnuje výcvik v manažerských podnikatelských procesech, jako jsou podnikatelské plánování, rozvoj kapitálu, marketing, analýza hotovostních toků peněz. (http://www.celcee.edu/about/#ented) Podnikatelské schopnosti jsou klíčové pro růst, zaměstnanost a osobní naplnění. Podnikání znamená schopnost jedince převádět myšlenky do praxe, což předpokládá tvořivost, inovativní přístup a schopnost nést rizika i plánovat a řídit projekty s cílem dosáhnout určitých cílů. To je přínosné pro všechny v jejich každodenním životě doma i ve společnosti, zaměstnancům to pomáhá pochopit souvislosti jejich práce, umožňuje jim to chopit se příležitostí a je to základem pro podnikatele zabývající se sociálními nebo obchodními činnostmi (Návrh Komise na doporučení s názvem Klíčové schopnosti pro celoživotní vzdělávání KOM (2005)548 v konečném znění.). Rozvoj obecných schopností a dovedností, jež tvoří základ podnikatelských schopností, je podle úrovně vzdělání doplňován předáváním specifičtějších znalostí o podnikání. Větší důraz na koncept odpovědného podnikání přispěje k tomu, že se nabídka kariéry v podnikání stane lákavější. Přestože se všichni mladí lidé, kteří si osvojí podnikatelské schopnosti, nestanou podnikateli, existují důkazy o tom, že přibližně 20 % účastníků studentských mini-podniků na středních školách si po dokončení svého vzdělání založí vlastní firmu9. Podnikatelské vzdělání zvyšuje šance na zakládání nových podniků a vykonávání samostatně výdělečných činností a zároveň zvyšuje hospodářskou hodnotu a uspokojení jednotlivce. Kromě toho mladí lidé s podnikatelským přístupem a dovednostmi přinesou každému dynamickému malému a střednímu podniku, který chce prosperovat, užitek. Přínos podnikatelského vzdělání se však neomezuje pouze na zakládání nových podniků, inovativní podnikání a nově vytvořená pracovní místa. Podnikatelské schopnosti jsou klíčové pro všechny, protože vedou mladé lidi k větší kreativitě a sebevědomí ve všem, co podnikají, jakož i ke společensky odpovědnému chování. Pracovní program Vzdělávání & odborná příprava 2010 zařadil podnikatelské schopnosti do referenčního rámce osmi klíčových schopností pro celoživotní vzdělávání, jež jsou potřebné k osobnímu naplnění, sociálnímu začlenění, aktivnímu občanství a pro pracovní život. To je základem nedávného návrhu Komise na doporučení Evropského parlamentu a Rady. Formální vzdělávání v Evropě tradičně nevedlo k podnikání a samostatně výdělečné činnosti. Jelikož se však postoje a kulturní hodnoty vytvářejí již v raném věku, mohou vzdělávací systémy velkou měrou přispět k řešení podnikatelských problémů v rámci EU. Proto se toto sdělení, přestože uznává, že by se podnikatelské schopnosti měly nabývat prostřednictvím celoživotního vzdělávání, soustředí na vzdělávání od základních až po vysoké školy, včetně středního odborného vzdělávání (úvodního odborného vzdělávání) a vysokoškolského odborného vzdělávání. Ačkoliv právě probíhá řada iniciativ zaměřených na podnikatelské vzdělávání, nejsou vždy součástí konzistentního rámce. Cílem tohoto sdělení, které vychází z důkazů získaných v rámci víceletého programu Společenství, je podpořit členské státy ve vývoji systematičtější strategie podnikatelského vzdělávání. (KOM (2006) 33, str. (viz blíže také: Návrh Komise na 7

Podnikatelská výchova jako významná složka komplexního rozvoje jedince doporučení s názvem Klíčové schopnosti pro celoživotní vzdělávání KOM (2005)548 v konečném znění, Mini-podniky ve středoškolském vzdělávání. Projekt Best procedure: Závěrečná zpráva skupiny odborníků ze září 2005) V dokumentu DOPORUČENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o klíčových schopnostech pro celoživotní vzdělávání (2005) nacházíme tuto definici Podnikatelské schopnosti Definice: Podnikatelskými schopnostmi se rozumí schopnost jedince převádět myšlenky do praxe, která předpokládá tvořivost, schopnost zavádět novinky a nést rizika i plánovat a řídit projekty s cílem dosáhnout určitých cílů. Tato schopnost je přínosná pro všechny v každodenním životě doma a ve společnosti, zaměstnancům pomáhá pochopit souvislosti jejich práce a umožňuje jim chopit se příležitostí a je základem specifičtějších dovedností a znalostí, které potřebují podnikatelé zabývající se sociálními nebo obchodními činnostmi. Nejdůležitější znalosti, dovednosti a postoje související s touto schopností Mezi nezbytné znalosti patří rozpoznávání příležitostí k osobním, profesním a/nebo obchodním činnostem, včetně znalosti obecnějších aspektů, jež vytvářejí kontext, ve kterém lidé žijí a pracují, např. obecného porozumění ekonomickým mechanismům a možnostem a problémům, jimž čelí zaměstnavatel nebo organizace. Jedinci by si rovněž měli být vědomi etického postavení podniků, a jak tyto podniky mohou být dobrým příkladem, např. poctivým obchodováním nebo tím, že budou fungovat jako sociální podnik. Dovednosti souvisejí s aktivním řízením projektů (které vyžaduje takové dovednosti, jakými jsou plánování, organizace, řízení, vedení a pověřování, analýza, komunikace, projednávání a hodnocení a podávání zpráv) a schopností pracovat jak samostatně, tak i v týmech. Důležitá je schopnost rozeznat něčí silné a slabé stránky a zhodnotit rizika a případně, je-li to vhodné, tato rizika nést. Z hlediska postojů je pro smysl pro podnikání charakteristická iniciativa, aktivita, nezávislost a inovace v osobním a společenském životě i v práci. Rovněž je nutná motivace a odhodlání plnit cíle, a to jak osobní cíle, tak i cíle sdílené s ostatními a/nebo pracovní cíle. (KOM (2005)548, str. 19). Konečně, v právně vysoce postaveném dokumentu UE Úředním věstníku Evropské komise nacházíme v obdobně nazvaném dokumentu Doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 18.12 2006 o klíčových schopnostech pro celoživotní učení (2006/962/ES) je sledovaná kompetence (v pořadí celkem 8 kompetencí sedmá) nazývána smysl pro iniciativu a podnikavost. Smysl pro iniciativu a podnikavost jako klíčová kompetence je definována takto: Smyslem pro iniciativu a podnikavostí se rozumí schopnost jedince převádět myšlenky do praxe, která předpokládá tvořivost, schopnost zavádět novinky a nést rizika i plánovat a řídit projekty s cílem dosáhnout určitých cílů. Tato schopnost je přínosná pro jednotlivce nejen v jejich každodenním životě, ale i na pracovišti, pomáhá pochopit souvislosti jejich práce a umožňuje jim chopit se příležitosti a je základem specifičtějších dovedností a znalostí, které potřebují osoby zabývající se sociálními nebo obchodními činnostmi nebo podílející se na 8

Podnikatelská výchova jako významná složka komplexního rozvoje jedince těchto činnostech a které by měly zahrnovat povědomí o etických hodnotách a podporovat řádnou správu. Z uvedené definice vyplývá, že smysl pro iniciativu a podnikavost potřebují rozvinout všichni jedinci a na těchto obecných kvalitách může být efektivně postavena výchova a vzdělávání budoucích podnikatelů. Oproti předchozímu dokumentu je navíc akcentována potřeba pěstování a zajišťování etiky v podnikání a potřeba zajišťování řádné správy. Lze předpokládat, že toto doplnění kompetence o etický rozměr a řádnou správu (myslíme, že hlavně lidí a majetku) je reakcí na nízkou úroveň právního vědomí mnoha podnikatelů. Etiky v podnikání se jen obtížně dosahuje, resp. státní mocí se jí nepříliš úspěšně vynucuje. V další části pak dokument se stejnou dikcí jako předchozí dokument vymezuje znalosti, dovednosti a postoje související s touto schopností. 1.2 Společenskoekonomické, personální a pedagogické důvody rozvoje podnikatelské výchovy Deklarované požadavky na jedince vybaveného podnikatelskou kompetencí, resp. smyslem pro iniciativu a podnikavost je z důvodů zdůraznění jejich oprávněnosti vhodné nahlížet z vícera aspektů, z nichž zejména pro potřeby pozdější formulace cílů podnikatelské výchovy, je vhodné zdůraznit aspekty společenskoekonomické, personální a pedagogické. Společenskoekonomické důvody Ve společenských důvodech platných pro rozvoj podnikatelské výchovy lze zdůraznit tyto (Jünger, 2004): podnikání začíná být chápáno jako nový ekonomický zdroj, podnikání může být nástrojem široce pojaté sociální integrace, podnikání přináší efekt v podobě vyšší zaměstnatelnosti, podnikání je vhodným nástrojem seberealizace sociálních vrstev, podnikání je prostředkem sociálně ekonomického rozvoje. Rámec akcí pro celoživotní rozvoj schopností a kvalifikací, jejž přijali evropští sociální partneři v březnu 2002, zdůrazňuje, že chtějí-li si podniky zachovat konkurenceschopnost, musejí své struktury přizpůsobovat stále rychleji. Týmová práce, vyrovnání hierarchií, decentralizace pravomocí a větší potřeba schopností vykonávat více úkolů najednou přispívají k rozvoji učících se organizací. Schopnost organizací definovat schopnosti, mobilizovat je a uznat je a podpora jejich rozvoje u všech zaměstnanců je v této souvislosti základem nových strategií konkurenceschopnosti. (KOM (2005)548, str. 10). Personální důvody Klíčovými personálními důvody mohou být tyto: podnikatelská výchovy v našich podmínkách nemá dosud tradici, její provádění je roztříštěné a nekoordinované, formování vědní komunity zabývající se podnikatelskou výchovou by bylo slibným a žádoucím počinem, 9

Podnikatelská výchova jako významná složka komplexního rozvoje jedince dosud nejsou cíleně na realizaci této složky připravováni učitelé. V rámci klasické složky výchovy ve výchově pracovní a technické by bylo vhodné vyčlenit subsložku podnikatelská výchova a příslušní učitelé by byly jejími klíčovými realizátory, především na základních školách. Úspěšná realizace této výchovy v praxi se pohybuje často ve dvou extrémních polohách: úspěšní podnikatelé většinou nemají časové, pedagogické a komunikační předpoklady pro úspěšnou podnikatelskou výchovu. Na druhé straně pedagogicky způsobilí učitelé obvykle nemají žádné nebo jen malé podnikatelské zkušenosti. Složka odborná a pedagogická tak nejsou vyvážené. Pedagogické důvody Mezi rozhodující pedagogické důvody pěstování vědní disciplíny didaktiky podnikatelské výchovy patří tyto: existuje poměrně zřetelně vymezená oblast lidského konání, která vyžaduje výchovnou kultivaci, tato oblast v řadě případů již vyústila do zavedení vyučovacích předmětů na středních, vyšších odborných i vysokých školách, je zapotřebí stanovit širší odbornou komunitou cílovou představu podnikatelské výchovy v pojetí tří výše uvedených pojetí podnikavosti, je zapotřebí z tohoto pohledu zkoumat a vyhodnocovat kurikulární dokumenty všech relevantních součástí školského systému doma i v zahraničí (jde o tzv. evaluaci kurikula), je zapotřebí zobecňovat v praxi uskutečňované procesy spadající obsahově do rámce podnikatelské výchovy (lze hovořit o tzv. evaluaci procesu) je potřebné stanovit také současný stav rozvoje podnikavosti a podnikatelských kompetencí jedinců ve společnosti (tj. provést evaluaci výsledků výchovy, resp. i nezáměrných vlivů na jedince v této oblasti), na základě výše uvedených evaluačních procedur je žádoucí rozpracovat další kategorie podnikatelské výchovy v podobě jejích principů, výchovných a vzdělávacích metod, organizačních forem a materiálních didaktických prostředků. je žádoucí stanovit výstupní standardy/kritéria hodnocení efektů i efektivity podnikatelské výchovy. 1.3 Dokumenty podporující rozvoj podnikání a podnikatelské výchovy Koncepčních a strategických dokumentů na evropské nebo národní úrovni, které cíleně a se značným apelem vyzývají k rozvoji podnikání a výchovy k podnikavosti, lze nalézt více. Jejich výběr usiluje o představení těch nejvýznamnějších. Je pouze stručně prezentován jejich obsah. Jsou to tyto následující dokumenty: Memorandum o celoživotním učení Evropské komise (2000) Strategie rozvoje lidských zdrojů pro Českou republiku (verze 2003) Návrh Komise na doporučení s názvem Klíčové schopnosti pro celoživotní vzdělávání (2005) 10

Podnikatelská výchova jako významná složka komplexního rozvoje jedince Plnění lisabonského programu Společenství: Podpora podnikatelského smýšlení prostřednictvím vzdělávání a školství (2006) DOPORUČENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY ze dne 18. prosince 2006 o klíčových schopnostech pro celoživotní učení (2006/962/ES) Strategie celoživotního učení ČR (2007) Memorandum o celoživotním učení Evropské komise (2000) Je pracovním materiálem Evropské komise z listopadu 2000. Není dokumentem "školským", nýbrž spíše ekonomickým či politickým. Zřetelně dokazuje, že učení a vzdělávání a jejich výsledky rozhodují a stále více budou rozhodovat o inovacích, ekonomickém růstu a prosperitě, konkurenceschopnosti a kvalitě života. Pro naléhavost uvedení ideje celoživotního učení do praxe jsou v Evropské unii dva stejně významné důvody. Evropa pokročila ke společnosti a ekonomice založené na znalostech. Více než kdykoliv dříve se přístup k aktuálním informacím a znalostem spolu s motivací a dovednostmi uváženě využívat tyto zdroje ve svůj prospěch i ve prospěch společenství jako celku stává klíčem k posílení konkurenceschopnosti Evropy a ke zlepšení zaměstnatelnosti a adaptability pracovních sil. Dnešní Evropané žijí v komplexním sociálním a politickém světě. Více než kdykoliv předtím chtějí plánovat svůj vlastní život. Očekává se, že budou společnosti aktivně přispívat a že se musí naučit pozitivně žít s kulturní, etnickou a jazykovou rozmanitostí. Vzdělávání je ve svém nejširším smyslu klíčem k naučení a pochopení, jak se s těmito výzvami vyrovnat. Hlavní teze memoranda: Všem lidem v Evropě dát možnost přizpůsobit se požadavkům sociálních a ekonomických změn celoživotním učením. Hlavní je podporovat aktivní občanství a zaměstnatelnost Dát všem vysoce kvalitní základní vzdělání a zvýšit poptávku lidí po učení i jeho nabídku Vymezují se tři kategorie účelové učební činnosti: formální učení je realizováno ve vzdělávacích institucích s certifikací a kvalifikací, neformální učení uskutečňuje se např. na pracovištích, v organizacích, informální učení je doprovodným znakem každodenního života, nemusí být záměrným učením, účastník si nemusí uvědomovat jeho přínos pro rozvoj svých vědomostí a dovedností. Objevuje se termín učení v celé šíři života (lifewide learning). Signalizuje stav, kdy se učení rozšiřuje na všechny oblasti našeho života a v jakémkoliv jeho stadiu. Šest klíčových myšlenek Memoranda o celoživotním učení 1. Nové základní dovednosti pro všechny Zaručit všeobecný a neustálý přístup k učení pro získávání a obnovování dovedností potřebných pro trvalou účast ve 11

Podnikatelská výchova jako významná složka komplexního rozvoje jedince společnosti znalostí. 2. Více investic do lidských zdrojů Znatelně zvýšit míru investování do lidských zdrojů a vyjádřit tak prioritu nejvýznamnějšího bohatství Evropy jejích lidí. 3. Inovace ve vyučování a učení Vyvinout účinné metody vyučování a učení pro celoživotní učení a pro učení v celé šíři života. 4. Oceňovat učení Významně zlepšit způsoby pojímání a hodnocení účasti na učení a jeho výsledků, zejména neformálního a informálního učení. 5. Přehodnotit poradenství Zajistit, aby se každý mohl snadno dostat ke kvalitním informacím a radám týkajícím se vzdělávacích možností, a to v průběhu celého života a v celé Evropě. 6. Přiblížit učení domovu Poskytovat příležitost k celoživotnímu učení co nejblíže k učícím se osobám, v jejich obcích a využívat přitom metod založených na informačních a komunikačních technologiích. Signatáři Memoranda současně s formulací uvedených klíčových myšlenek podtrhli význam tvorby společných indikátorů, které by vyjadřovaly v podobě měřitelných statistických údajů stav v oblasti celoživotního učení v členských zemích a jeho důsledky pro sociálně ekonomický rozvoj. Strategie rozvoje lidských zdrojů pro Českou republiku (verze 2003) Tato aktualizovaná strategie navazuje na dříve zpracovanou Strategii rozvoje lidských zdrojů pro Českou republiku v závěru roku 2000. Byla schválena vládou ČR dne 3.3.2003 usnesením č. 210. Strategie navazuje na mnohé významné zahraniční i národní dokumenty. Konstatuje, že lze identifikovat deset globálních a národních výzev, které jsou východiskem navrhované strategie. Je zajímavé si je uvést, neboť dotvářejí významnou andragogickou kategorii vnějších podmínek vzdělávání dospělých. Ke každé uvedeme jen stručný komentář. 1. Vývoj k informační a znalostní společnosti. ICT musí proniknout do všech forem výuky, do podpory a rozvoje celoživotního učení. Vodítkem je plán EU eeurope z roku 2000. 2. Globální ekonomika a konkurence. Globální ekonomika se vyvíjí ruku v ruce s informační a znalostní společností, jádrem konkurence a přitažlivosti pro investory se proto v rostoucí míře stávají sektory informačních technologií, telekomunikací a další sektory založené více na vědě a výzkumu. 3. Efektivní členství v Evropské unii. Výzvou je sbližování ČR s EU, které se týká také postojů, hodnot, odborné a jazykové kvalifikace, orientace ve složitém mezinárodním prostředí aj. Déle bude potřebné připravit kvalifikované úředníky pro práci v aparátech EU. Konečně je také zapotřebí připravovat odborníky pro přípravu, projednávání a realizaci projektů a programů, které dává EU České republice k dispozici. 4. Společenské uplatnění - zaměstnatelnost a zaměstnanost. Studium a učení orientované na velmi úzké okruhy specializovaných pracovních míst bude do budoucna problematické. Umění učit se a měnit svůj pracovní profil třeba i vícekrát během pracovní kariéry bude patřit mezi základní kvalifikační požadavky. 12

Podnikatelská výchova jako významná složka komplexního rozvoje jedince 5. Česká generační výzva. Produktivní část společnosti se dělí na tři skupiny - starší střední, mladší střední a mladou generaci. Každá z nich může plnit určitou roli v budoucnosti společnosti a z hlediska svých vlastních specifik. Je třeba přijmout fakt, že další vzdělávání těchto tří generací má výrazná specifika, jež je třeba mít stále na mysli při používání generického pojmu " celoživotní učení". 6. Demografická výzva. Vývoj ukazuje na nepříznivé důsledky nízké porodnosti, které povedou ke snižování potenciálu pracovních sil. Pravděpodobně bude zapotřebí uplatnit kombinaci dvou alternativ: a) maximálně posilovat vzdělanost, dovednosti, morální zralost, životní vitalitu, kondici a zdraví české populace, aby byla schopna zabezpečit v přijatelném poměru všechny nezbytné funkce fungování společnosti a státu i dostatek nových pracovních sil, b) zmírnit negativní důsledky stárnutí uplatňováním aktivního přístupu v oblasti migrační politiky. 7. Hospodaření s talenty. Hospodaření s talenty v malých národech musí být nutně velmi obezřetné až sofistikované. Rozvinuté státy již hovoří o "společnosti tažené mozky" (talent-driven society). Také profitují z odsávání mozků (brain drain). Pokud je aplikována Gaussova křivka normálního rozdělení, pak 2-3% nadprůměrně až špičkově nadaných jedinců v populaci 5,3 milionu ekonomicky aktivního obyvatelstva činí 100-150 tisíc špičkových talentů a dále lze odhadnout zhruba 1 milion velmi talentovaných jedinců. Péče o talenty je jednou stranou mince, druhou stanou je vytváření možností k tomu, aby se talenty sami mohly volně, svobodně projevit, rozvinout a valorizovat 8. Regionální výzvy. Dobře spravované regiony se stávají místy koncentrace špičkových znalostí a dovedností, jež jsou potřebné pro celé obory výroby a služeb. Stávají se technologickými póly nebo seskupeními (clusters), v nichž investoři daného oboru využívají multiplikačního efektu kombinace profesní úrovně lidských zdrojů, vyspělého školství, blízkosti výzkumných a poradenských kapacit, bankovních a jiných služeb, dopravních možností a kvalifikované místní správy. 9. Výzvy udržitelného rozvoje. Je nezbytné je prosazovat v procesu celoživotního vzdělávání všech věkových kategorií občanů. Velký význam má systematické působení na mladou generaci v rámci školního vzdělávání, ale důležité je i působení na jednotlivé věkové kategorie podle jejich společenského postavení a odpovědnosti. 10. Optimální využívání omezených zdrojů: investování do RLZ. Pro nebližší desetiletí je třeba se smířit s tím, že rozvojové zdroje a rozpočty budou v ČR omezené a všech úrovních i u všech aktérů - celostátně, v krajích, v podnikové sféře i v rodinách. Budou soupeřit s výdaji na obranu, bezpečnost, životní prostředí, dopravu či soukromou spotřebu. Vcelku však platí, že investice do vzdělání na úrovni státního rozpočtu by měly být absolutní prioritou. Ale výdajům na vzdělání se musí dostat většího podílu v podnikových a rodinných rozpočtech. Návrh Komise na doporučení s názvem Klíčové schopnosti pro celoživotní vzdělávání (2005) Odůvodnění a cíle návrhu Evropská rada v Lisabonu v březnu 2000 uznala, že před Evropou stojí problém, jak se vyrovnat s globalizací a s přechodem k hospodářstvím založeným na znalostech. Zdůraznila, že každý občan musí být vybaven dovednostmi, jež jsou pro život a práci v této nové informační společnosti nezbytné, a že evropský rámec by měl definovat nové základní 13

Podnikatelská výchova jako významná složka komplexního rozvoje jedince dovednosti1, jejichž osvojení by mělo umožnit celoživotní vzdělávání: dovednosti v oblasti IT, znalost cizích jazyků, technologická kultura, podnikatelské schopnosti a sociální dovednosti. Skutečnost, že nejvýznamnějším aktivem pro růst a zaměstnanost v Evropě jsou lidé, byla uznána v roce 2000 a od té doby se toto konstatování pravidelně opakuje, naposledy v rámci obnovené lisabonské strategie a na zasedání Evropské rady v březnu 2005, která požadovala vyšší investice do vzdělávání a dovedností. Tento cíl byl znovu zdůrazněn a rozvinut v pracovním programu Vzdělávání a odborná příprava 2010 (VOP2010), který přijala Evropská Rada v Barceloně v březnu 2002, jež rovněž vyzvala k dalším akcím podporujícím lepší osvojení základních dovedností a k posílení evropského rozměru vzdělávání. Cílem těchto prací bylo definovat základní dovednosti a způsob, jak mohou být spolu s tradičními dovednostmi lépe zahrnuty do učebních osnov, jak si je lépe osvojit a po celý život zachovat. Základní dovednosti by měly být přístupné skutečně všem, a to i osobám se zvláštními potřebami, neúspěšným studentům a studujícím dospělým. Validaci základních dovedností je třeba prosazovat za účelem podpory dalšího vzdělávání a zaměstnatelnosti. Potřebu umožnit celoživotní vzdělávání všem, zejména pokud jde o získávání základních dovedností a jejich aktualizaci, dále zdůraznilo sdělení Komise o celoživotním vzdělávání (2001) a následně usnesení Rady (červen 2002). Na základě tohoto politického mandátu pracovní skupina pro základní dovednosti, která byla zřízena v roce 2001 v rámci pracovního programu Vzdělávání a odborná příprava 2010, vypracovala rámec klíčových schopností2 potřebných ve společnosti založené na znalostech a připravila řadu doporučení, jak zajistit, aby je mohli získat všichni občané3. Společná průběžná zpráva Rady a Komise z roku 2004 zabývající se pokrokem v pracovním programu Vzdělávání a odborná příprava4 obsahovala výzvu k vytvoření společných evropských referencí a zásad, které by podporovaly národní politiky, usnadňovaly a podporovaly reformy, a rámec pro klíčové schopnosti zařadila mezi priority. Zde navrhované doporučení tedy představuje evropský referenční nástroj pro klíčové schopnosti a navrhuje, jak tyto schopnosti všem lidem zpřístupnit prostřednictvím celoživotního vzdělávání. Mezi jeho konkrétní cíle patří: 1) určit a definovat klíčové schopnosti nezbytné pro osobní naplnění, sociální soudržnost a zaměstnatelnost ve společnosti založené na znalostech, 2) podporovat snahy členských států, jejichž cílem je zajistit, aby si mladí lidé do konce počátečního vzdělávání a odborné přípravy rozvinuli klíčové schopnosti na takové úrovni, aby byli připraveni na dospělost, a dospělí je byli schopni po celý život rozvíjet a aktualizovat, 3) poskytnout politickým činitelům, poskytovatelům vzdělání, zaměstnavatelům a samotným žákům v příloze uvedený evropský referenční nástroj Klíčové schopnosti pro celoživotní vzdělávání evropský referenční rámec5, jenž by napomáhal úsilí vyvíjenému na vnitrostátní a evropské úrovni k dosažení společně dohodnutých cílů, 4) poskytnout rámec pro další akci na úrovni Společenství jak v rámci pracovního programu Vzdělávání a odborná příprava 2010, tak v rámci programů Společenství v oblasti vzdělávání a odborné přípravy. V souladu s mezinárodními studiemi je schopnost v tomto návrhu definována jako kombinace znalostí, dovedností a postojů odpovídajících určité situaci. Klíčovými schopnostmi jsou schopnosti, jež podporují osobní naplnění, sociální začlenění, aktivní občanství a zaměstnanost. 14

Podnikatelská výchova jako významná složka komplexního rozvoje jedince S rozvojem znalostní společnosti se zvyšuje poptávka po klíčových schopnostech ve sféře osobní, veřejné i profesní. Mění se způsob, jakým lidé získávají přístup k informacím a službám, i struktura a složení společností. Sociální soudržnost a rozvoj demokratického občanství vzbuzují stále větší znepokojení, proto je třeba, aby byli lidé informováni, aby se o problematiku zajímali a byli aktivní. V důsledku toho se mění znalosti, dovednosti a postoje, jež všichni potřebují. Rostoucí internacionalizace ekonomik ovlivňuje svět práce, dochází k rychlým a častým změnám, zavádějí se nové technologie a nové přístupy organizace společností. Zaměstnanci si musejí aktualizovat specifické dovednosti související s jejich prací i získávat obecné schopnosti, jež jim umožní přizpůsobit se změnám. Znalosti, dovednosti a postoje pracovní síly jsou hlavním faktorem inovací, produktivity a konkurenceschopnosti a přispívají k motivaci, profesnímu uspokojení a kvalitě práce. Skupina na vysoké úrovni pro lisabonskou strategii však v listopadu 2004 jasně potvrdila, že lidé v Evropě jsou nedostatečně vybaveni prostředky, které potřebují, aby se mohli přizpůsobit vyvíjejícímu se trhu práce, a to se vztahuje na vysoce i málo kvalifikovaná pracovní místa. Odhaduje se, že téměř třetina evropské pracovní síly (80 milionů lidí) má nízkou kvalifikaci. Kromě toho se ve zprávě, kterou v roce 2004 vypracoval Cedefop, uvádělo, že do roku 2010 bude pouze 15 % nově vytvořených pracovních míst pro osoby se základním vzděláním, zatímco 50 % těchto míst bude vyžadovat vysoce kvalifikované pracovníky. Mezinárodní průzkumy, jakými je IALS (International Adult Literacy Survey, mezinárodní průzkum gramotnosti dospělých), ukazují, že v řadě evropských zemí značný podíl dospělé populace neovládá čtení a psaní na úrovni nezbytné pro fungování ve společnosti a že obzvláště ohroženi jsou zejména žáci předčasně ukončující školní docházku. Ačkoli se míra negramotnosti v Evropě jeví jako poměrně nízká, není vůči tomuto fenoménu imunní žádná společnost a u řady menšin představuje negramotnost vážný problém. Z údajů o evropských referenčních úrovních ( referenčních kritériích ) za rok 2005, které přijala Rada v květnu 2003, je patrné, že od roku 2000 nebyl zaznamenán žádný pokrok ve snižování procentního podílu patnáctiletých žáků, kteří mají problémy s porozuměním psanému textu, ani ve zvyšování podílu ukončeného vyššího středoškolského vzdělání. Pokrok při dosahování ostatních referenčních úrovní je rovněž malý: za současného tempa by poměr žáků předčasně ukončujících školní docházku dosáhl v roce 2010 14 %, přičemž referenční úroveň je 10 %. Účast dospělých na vzdělávání a odborné přípravě se zvyšuje pouze o 0,1 až 0,2 procentního bodu za rok, což neumožní dosažení referenční úrovně 12,5 % do roku 2010. Z údajů dále vyplývá, že u osob s nízkou kvalifikací je méně pravděpodobné, že se budou účastnit další odborné přípravy, což znamená, že je složitější pomáhat těm, kteří to potřebují nejvíce. Práce na klíčových schopnostech jsou úzce spjaty s ostatním vývojem dosaženým při zlepšování evropských systémů vzdělávání a odborné přípravy, např. v rámci právě probíhajících prací na vývoji evropského rámce kvalifikací a iniciativ, jejichž cílem je posílit transparentnost kvalifikací a schopností a jejich uznávání (např. zásady pro uznávání neformálního a informálního učení a systémy převoditelnosti kreditů). Rovněž s tím souvisí práce na společných evropských zásadách týkajících se schopností a kvalifikace učitelů, neboť se zaměřuje na měnící se úlohu škol při rozvíjení schopností mladých lidí. I přes řadu dobrých příkladů osvědčených postupů je výuka klíčových schopností zřídka přizpůsobena vzdělávacím potřebám občanů všech věkových kategorií. V této souvislosti přináší tento návrh značnou přidanou hodnotu, neboť poskytuje referenční nástroj, který 15

Podnikatelská výchova jako významná složka komplexního rozvoje jedince určuje, které klíčové schopnosti jsou pro všechny nezbytné, a podporuje členské státy v jejich snaze zajistit, aby byla výuka klíčových schopností plně integrována do strategií celoživotního vzdělávání a infrastruktur. Plnění lisabonského programu Společenství: Podpora podnikatelského smýšlení prostřednictvím vzdělávání a školství (2006) V únoru 2005 navrhla Komise obnovení lisabonské strategie se zaměřením úsilí Evropské unie na dva hlavní úkoly zajistit vyšší a trvalý růst a větší počet lepších pracovních míst. Nové partnerství pro růst a zaměstnanost zdůrazňuje význam podpory podnikatelské kultury a prostředí, jež je příznivé pro malé a střední podniky. Schopnost hospodářství úspěšně konkurovat a růst závisí na udržování rovnováhy podnikového fondu prostřednictvím podpory zakládání většího množství podniků a řízení jejich převodu. Přestože HDP ovlivňuje i mnoho dalších faktorů, z výzkumu vyplývá, že mezi podnikáním a hospodářským růstem je pozitivní korelace, a to zejména v zemích s vysokými příjmy1. K udržitelnému růstu založenému na inovaci a vynikající kvalitě je zapotřebí rostoucího počtu nových podniků, u kterých je pravděpodobné, že nabídnou větší počet lepších pracovních míst. Země vykazující větší nárůst podnikání často následně vykazují podstatnější snížení míry nezaměstnanosti2.sociální systémy jsou navíc z důvodu ubývající pracovní síly pod zvyšujícím se tlakem. Jestliže si Evropa chce zdárně uchovat svůj sociální model, potřebuje vyšší hospodářský růst, více nových podniků, více podnikatelů, kteří budou ochotní pustit se do inovativního podnikání, a více rychle rostoucích malých a středních podniků. Podnikání může rovněž povzbudit sociální soudržnost méně rozvinutých regionů a získání práce pro lidi, kteří jsou nezaměstnaní nebo znevýhodnění. Kromě toho může přispět k uvolnění ženského podnikatelského potenciálu, který je třeba teprve plně využít. Je nutné vytvořit příznivější společenské klima pro podnikání založené na integrovaném přístupu, jehož cílem by byla nejen změna smýšlení, ale i zlepšení schopností Evropanů a odstranění překážek, jež stojí v cestě zakládání nových podniků, převodům a růstu podniků. Předchozí dokumenty Komise se věnovaly regulačním, daňovým a finančním překážkám3. V únoru 2004 Komise přijala akční plán pro podnikání4, který navrhoval horizontální opatření k vytvoření podpůrného rámce podnikatelské politiky. V listopadu byla zahájena integrovaná politika malých a středních podniků5. Přestože podnikání ovlivňují nejrůznější faktory, je třeba vzít v potaz i kulturní aspekty. Evropané se zdráhají chopit se příležitosti a pustit se do samostatně výdělečné činnosti či podnikání6. Z výzkumu vyplývá, že podpora kultury (např. prostřednictvím vzdělávacích programů, propagačních kampaní atd.) vykazuje pozitivní souvislost s mírou podnikatelské činnosti v EU7. Podpora podnikání mezi mladými lidmi je klíčovým prvkem Evropského paktu mládeže, který Evropská rada přijala v březnu 2005.1 16

Podnikatelská výchova jako významná složka komplexního rozvoje jedince DOPORUČENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY ze dne 18. prosince 2006 o klíčových schopnostech pro celoživotní učení (2006/962/ES) PŘÍLOHA KLÍČOVÉ SCHOPNOSTI PRO CELOŽIVOTNÍ UČENÍ EVROPSKÝ REFERENČNÍ RÁMEC Pozadí a cíle Jelikož globalizace staví Evropskou unii před stále nové výzvy, bude třeba, aby každý občan ovládal širokou škálu klíčových schopností, a mohl se tak pružně přizpůsobit rychle se měnícímu a úzce propojenému světu. Vzdělání a jeho dvojí úloha, sociální i hospodářská, musí hrát klíčovou roli při zajišťování toho, aby evropští občané získali klíčové schopnosti, jež jim umožní se takovým změnám přizpůsobit. Zejména je třeba stavět na různých schopnostech jedinců a naplnit různé potřeby studujících zajištěním rovného přístupu ke vzdělání pro ty skupiny, které kvůli znevýhodněním způsobeným osobními, sociálními, kulturními nebo hospodářskými okolnostmi potřebují k naplnění svého vzdělávacího potenciálu zvláštní podporu, jako například lidé s omezenými základními dovednostmi, zejména s nízkou úrovní gramotnosti, lidé, kteří předčasně opustili školu, dlouhodobě nezaměstnaní, lidé navracející se do zaměstnání po dlouhodobější nepřítomnosti, starší lidé, migranti a lidé se zdravotním postižením. V tomto kontextu jsou hlavní cíle referenčního rámce následující: 1) určit a definovat klíčové schopnosti nezbytné pro osobní naplnění, aktivní občanství, sociální soudržnost a zaměstnatelnost ve společnosti založené na znalostech; 2) podporovat snahy členských států, jejichž cílem je zajistit, aby mladí lidé do ukončení počátečního vzdělávání a odborné přípravy rozvinuli klíčové schopnosti na takové úrovni, aby byli připraveni na dospělost a měli základy pro další vzdělávání a pracovní život a aby dospělí mohli své klíčové schopnosti po celý život rozvíjet a aktualizovat; 3) poskytnout politickým činitelům, poskytovatelům vzdělání, zaměstnavatelům a samotným studujícím evropský referenční nástroj, jenž by napomáhal úsilí vyvíjenému na vnitrostátní a evropské úrovni k dosažení společně dohodnutých cílů; 4) poskytnout rámec pro další akci na úrovni Společenství jak v rámci pracovního programu Vzdělávání a odborná příprava 2010, tak v rámci programů Společenství v oblasti vzdělávání a odborné přípravy. Klíčové schopnosti Schopnosti jsou zde definovány jako kombinace znalostí, dovedností a postojů odpovídajících určitému kontextu. Klíčovými schopnostmi jsou schopnosti, jež všichni potřebují ke svému osobnímu naplnění a rozvoji, aktivnímu občanství, sociálnímu začlenění a pro pracovní život. Referenční rámec zahrnuje osm klíčových schopností: 1. komunikace v mateřském jazyce 2. komunikace v cizích jazycích 3. matematická schopnost a základní schopnosti v oblasti vědy a technologií 4. schopnost práce s digitálními technologiemi 5. schopnost učit se 6. sociální a občanské schopnosti 7. smysl pro iniciativu a podnikavost a 8. kulturní povědomí a vyjádření. 17

Podnikatelská výchova jako významná složka komplexního rozvoje jedince Klíčové schopnosti jsou pokládány za stejně důležité, protože každá z nich může přispět k úspěšnému životu ve společnosti založené na znalostech. Řada schopností se překrývá a je vzájemně propojena: základní aspekty jedné oblasti budou podporovat schopnosti jiné oblasti. Nezbytným základem vzdělání jsou elementární základní jazykové dovednosti, čtení, psaní, ovládání početních úkonů, informační a komunikační technologie a pro všechny vzdělávací aktivity je nezbytná schopnost umět se učit. Referenční rámec se zabývá řadou témat, která hrají svou úlohu ve všech osmi klíčových schopnostech: kritické myšlení, tvořivost, iniciativa, řešení problémů, hodnocení rizik, rozhodování a ovládání pocitů. L 394/14 CS Úřední věstník Evropské unie 30. 12. 2006 Smysl pro iniciativu a podnikavost Definice: Smyslem pro iniciativu a podnikavostí se rozumí schopnost jedince převádět myšlenky do praxe, která předpokládá tvořivost, schopnost zavádět novinky a nést rizika i plánovat a řídit projekty s cílem dosáhnout určitých cílů. Tato schopnost je přínosná pro jednotlivce nejen v jejich každodenním životě doma a ve společno11sti, ale i na pracovišti, pomáhá pochopit souvislosti jejich práce a umožňuje jim chopit se příležitostí a je základem specifičtějších dovedností a znalostí, které potřebují osoby zabývající se sociálními nebo obchodními činnostmi nebo podílející se na těchto činnostech a které by měly zahrnovat povědomí o etických hodnotách a podporovat řádnou správu.; Nejdůležitější znalosti, dovednosti a postoje související s touto schopností Mezi nezbytné znalosti patří schopnost rozpoznat příležitosti k osobním, profesním nebo obchodním činnostem, včetně znalosti obecnějších aspektů, jež vytvářejí kontext, ve kterém lidé žijí a pracují, např. obecného porozumění ekonomickým mechanismům a možnostem a problémům, jimž čelí zaměstnavatel nebo organizace. Jedinci by si rovněž měli být vědomi etického postavení podniků a toho, jak tyto podniky mohou být dobrým příkladem, např. poctivým obchodováním nebo tím, že budou fungovat jako sociální podnik. Dovednosti souvisejí s aktivním řízením projektů (které vyžaduje takové dovednosti, jakými jsou např. plánování, organizace, řízení, vedení a pověřování, analýza, komunikace, projednávání a hodnocení a podávání zpráv), účinnou reprezentací a vyjednáváním a schopností pracovat jak samostatně, tak i spolupracovat v týmech. Důležitá je schopnost posoudit a rozeznat něčí silné a slabé stránky a zhodnotit rizika a případně, je-li to vhodné, tato rizika nést. Pro podnikavý postoj je charakteristická iniciativa, aktivita, nezávislost a inovace v osobním a společenském životě i v práci. Rovněž je nutná motivace a odhodlání plnit cíle, a to jak osobní, tak i cíle sdílené s ostatními, včetně cílů pracovních. (L 394/18 CS Úřední věstník Evropské unie 30. 12. 2006) 18

Podnikatelská výchova jako významná složka komplexního rozvoje jedince Strategie celoživotního učení ČR (2007) Dokument vypracovaný Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR v roce 2007 má být základním dokumentem pro ostatní průřezové a dílčí koncepce a politiky celoživotního učení Její ambicí je stanovit postupně dosažitelné cíle, které mohou být podpořeny také prostředky z evropských fondů. Cíle vycházejí z řady národních i evropských dokumentů a sledují odstranění bariér a cílenou podporu celoživotního učení, které umožní, aby se celoživotní učení stalo realitou pro všechny. Analýza stavu rozvoje celoživotního učení ukazuje, že mezi jeho slabými stránkami je mj. uvedena nízká úroveň rozvoje klíčových kompetencí. (s. 43). Dokument v kapitole Vize pro celoživotní učení ČR uvádí její formulaci Poskytnout všem skupinám populace v průběhu celého života příležitosti k získávání a uznávání kvalifikací použitelných na trhu práce a ke zdokonalování klíčových kompetencí potřebných pro uplatnění v pracovním, občanském i osobním životě. Vize pro CŽU v ČR zdůrazňuje ekonomický, environmentální i sociální aspekt celoživotního učení. Vzhledem k tomu se soustřeďuje na podporu: a) osobního rozvoje, b) sociální soudržnosti a aktivního občanství, c) zaměstnatelnosti. Pro naše potřeby je podstatná oblast podpory zaměstnatelnosti, ve které se konstatuje: Celoživotní učení by mělo přispívat ke zvyšování zaměstnatelnosti, tj. schopnosti nalézat zaměstnání a trvale se uplatňovat na trhu práce nejen v ČR, ale také v zahraničí zejména v Evropě. Vyžaduje orientovat všeobecné i odborné vzdělávání na průběžné zvyšování flexibility a adaptability člověka, na jeho tvořivost a iniciativu, na samostatnost a odpovědnost. Zároveň by mělo otevírat prostor pro inovace a podnikání a vytvářet tak nová pracovní místa. (podtrhl J. M.) V poslední větě jsou požadavky na podnikatelskou výchovu vyjádřeny zřetelně a s jasnou cílovou zaměřeností na podporu zaměstnatelnosti a inovace. V operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost se prioritní ose 3 Další vzdělávání předpokládá, že bude podporováno vzdělávání občanů, mj. pomocí vytvořených modulů zaměřených na podnikatelské dovednosti. 1.4 Zahraniční zkušenosti s realizací podnikatelské výchovy Zahraniční zkušenosti představují cenné a konkrétní podněty pro provedení systémových změn v národních vzdělávacích systémech, které by naplnily cíle mnoha výše uvedených cílů podnikatelské výchovy. Evropské země v materiálu Plnění lisabonského programu: Podpora podnikatelského smýšlení prostřednictvím vzdělávání a školství (KOM (2006) 33 v konečném znění) si tyto praktické zkušenosti předaly. 19

Podnikatelská výchova jako významná složka komplexního rozvoje jedince V kapitole Podnikání v rámci školního vzdělávání jsou tyto zkušenosti seskupeny podle jednotlivých stupňů vzdělávání. 1. Podnikání v rámci školního vzdělávacího programu12 Jestliže budou do vzdělávacích programů zahrnuty jasné cíle, společně s pokyny pro jejich realizaci, zajistí se tím pevnější základ pro podnikatelské vzdělávání. Zejména ve středoškolském vzdělávání lze některé předměty využít z podnětu škol a učitelů k výuce podnikání. Často podobná výuka probíhá ve formě aktivity mimo školní osnovy. Některé země již zrevidovaly nebo v současnosti revidují národní programy vzdělávání s cílem zohlednit v nich význam podnikatelských schopností. Přestože se jen v několika případech reformy důsledně zaměřily na různé úrovně a typy vzdělávání, jsou kladným příkladem, který je třeba vyzdvihnout13. V Polsku patří základy podnikání mezi povinné předměty na všech všeobecných a odborných středních školách. Cílem je rozvoj podnikatelského myšlení a získání znalostí o tom, jak založit podnik. Podnikání a samostatně výdělečná činnost jsou častěji předmětem odborného středoškolského vzdělávání. V Rakousku tvoří podnikání součást vzdělávacích programů určených pro středoškolské technické a odborné vzdělávání, například v podobě fiktivních firem řízených studenty. Podnikatelské schopnosti jsou rozvíjeny ve formálním i neformálním prostředí (např. práce s mládeží a různé formy zapojení do společnosti). Je třeba dále rozvíjet nástroje pro uznávání a validaci podnikatelských dovedností získaných v rámci neformálního učení. 2. Podnikání v rámci základního vzdělávání (žáci mladší 14 let) Je zapotřebí lepší informovanosti o přínosech základní podnikatelské výuky pro společnost jako celek i pro žáky samotné, a to již v ranných fázích vzdělávání. Základy schopností vedoucích k lepší organizaci života jednotlivce se vytvářejí v ranných školních letech. Na úrovni základní školy pomáhají výchovné hodnoty, jako jsou kreativita a iniciativní duch, rozvíjet podnikatelské postoje. Nejlépe to lze realizovat prostřednictvím aktivní výuky založené na přirozené zvídavosti dětí. Výuka zaměřená na společnost by měla rovněž zahrnovat základní znalosti o světě práce a podnikání a kontakt s ním, jakož i pochopení role podnikatelů ve společnosti. V mnoha členských státech jsou školy ve vzdělávacích programech nabádány, aby vedly děti k iniciativnosti a odpovědnosti. Avšak příkladů vzdělávání jednoznačně zaměřeného na podnikání je málo. Obecně vzato jsou v základním vzdělávání soustavné iniciativy nebo programy řízené vzdělávacími institucemi stále ještě vzácností; činnosti jsou často organizovány externími subjekty, jako jsou například neziskové organizace podporované soukromým sektorem. Nicméně je tu řada osvědčených postupů, které by měly být rozšířeny mezi veřejné orgány, školy, učitele a rodiče. V Lucembursku je jedna část francouzského programu pro žáky šestého ročníku (11 12 let) věnována zakládání podniku, přičemž se vychází z kresleného seriálu Boule a Bill zakládají firmu, který se využívá na všech základních školách. Kreslený seriál je rovněž používán při výuce matematiky pro úvod do základní finanční analýzy. Mezi metody podporující myšlení, jež je více nakloněno podnikání, patří i práce na projektech, hry, v nichž žáci hrají určité role, jednoduché případové studie a návštěvy 20