ZPRAVODAJ UNIVERZITY PARDUBICE

č. 101/prosinec 2020 ZPRAVODAJ UNIVERZITY PARDUBICE Nápad z nebe Michaa Hočapka

Obsah 7 Nápad z nebe profesora Hočapka 26 Ceníme si studentů a akademiků, kteří pomáhají 10 Fiosofie vyžaduje ROZMANITOST 28 Popuarizátor roku: Bohatý není ten, kdo má hodně 12 Koeje? Svou první poste jsem mě na zámku 32 Umím vést idi. Je to dar od Boha, říká absoventka Banka Petrová 16 Profesor Čáp: Jan Perner se nám do názvu fakuty íbi hned 34 Braunův Betém v péči restaurátorů Zachraňují sochy ve skáe 18 OBDIVUJU... Martinu Sábíkovou 39 Umění nemá být oškivé, říká autor pakety rektora 20 Erasmus je tu s námi od roku 1998 Na tituní straně: prof. Micha Hočapek. Foto: Petr Špaček Zpravodaj Univerzity Pardubice Vydává Univerzita Pardubice, Rektorát, Odděení propagace a vnějších vztahů, IČ: 00216275. Adresa: Studentská 95, 532 10 Pardubice 2, teefon 466 036 413, 466 036 406, e-mai: zpravodaj@upce.cz. Zpravodaj UPa najdete také na webové stránce: https://www.upce.cz/media.htm. Odpovědná redaktorka: Věra Přibyová. Redakce: Zuzana Pauusová, Aneta Krejčík Pšková. Redakční okruh: Lenka Čermáková, Tomáš Jiránek, Lucie Košťáová, Andrea Kobížková, Martina Macková, Adrián Zeiner. Překady: Jazykové centrum Univerzity Pardubice, Yveta Linhartová. Fotodokumentace: CITS Adrián Zeiner, Petr Špaček, Radek Pžík, Mian Reinberk a archiv UPa. Grafická úprava a sazba: CITS Aena Komárková. Redakce si vyhrazuje práva krátit a editorsky upravovat texty. Tisk: Vydavateství a poygrafické středisko Univerzity Pardubice. Číso: 101/2020, 12. PROSINEC 2020, nákad 1 500 ks, periodicita 4x ročně, ISSN 2570-5644, MK ČR E 22928.

Editoria UNIVERZITA ONLINE Až jednou budou naši nástupci vybírat udáosti, které byy v roce 2020 pro Univerzitu Pardubice nejvýznamnější, pravděpodobně zvoí dvě: 70. výročí zaožení vysoké škoy v Pardubicích a bezprecedentní zásah pandemie COVID-19 do jejího života. Možná budou tento rok charakterizovat jako rok nečekaných změn a obtížných zkoušek pro ceou univerzitu. Přesto je výročí 70 et naší vysoké škoy příežitostí k mnoha ohédnutím. Většinou se při takovém pohedu zpět soustředíme na to, jak a proč instituce vznika, a které osobnosti na tom mají svou osobní zásuhu. Já bych se však rád v historii naší univerzity vráti i k období, které pro ni byo rovněž kíčové. Toto období začao sametovou revoucí v závěru roku 1989. Důežitou roi studentů naší vysoké škoy jsme si připomínai před rokem. Devadesátá éta bya obdobím postupného rozšiřování nabídky studijních programů, které se promíto i v rozšiřování počtu fakut. Každá naše fakuta má trochu jinou historii vzniku, ae každá z nich má své osobnosti, bez nichž by její zrod neby možný. Nemusí to být vždy první děkan či děkanka. Často to byi idé, kteří přinesi napříkad své vědecké zaměření, které fakutu profiovao, či nastavii akademickou atmosféru spoupráce mezi učitei a studenty. Proces růstu univerzity sice ještě pokračova na počátku nového tisícietí, ae jeho prvních 15 et bych charakterizova jako dobu, kdy se budovaa kvaitní univerzitní infrastruktura. Začao to bezesporu výstavbou nového areáu Fakuty chemicko-technoogické. Přiděení 1,3 miiardy korun ze státního rozpočtu ČR do Pardubic. To by maý zázrak, který předznamena a umožni daší veké investice financované zejména z Operačních programů Evropské unie. Mě jsem tu možnost stát v čee univerzity čtyři funkční období jako rektor, a proto mi prosím dovote, abych i na tomto místě poděkova všem, kteří mají na budování univerzity podí. Situace okoo pandemie COVID-19 se dramaticky mění každým dnem, a je vemi těžké si představit, jaký bude pro Univerzitu Pardubice rok 2021, a co v něm nakonec bude to zásadní. Chtě bych ae právě na konci tohoto roku poděkovat všem, kteří zvádají onine výuku, ať jsou to akademičtí pracovníci nebo studenti. Všem, kteří pokračují ve své vědecké činnosti, všem těm, kteří na všech úrovních udržují téměř všechny činnosti univerzity v chodu. Rád bych oceni pomoc našich studentů a zaměstnanců, kteří pomáhai a pomáhají v nemocnicích, v aboratořích při testování vzorků, v sociáních sužbách či jinde. Přeji nám všem, ať násedující neehkou dobu dobře zvádneme. Mirosav Ludwig prorektor pro vnitřní záežitosti 3

Foto semestru 28. 11. NOC VĚDCŮ Univerzity Pardubice Vysíai jsme živě z auy FOTO: Mian Reinberk 4

Foto semestru 5

Věda 6

Věda Nápad z nebe profesora Hočapka Nikdy je nečte. Profesor Micha Hočapek propagační časopisy eteckých spoečností ignoruje. Chtě to tak uděat i tentokrát. Běžný et a daší pokus zkrátit si čas tím, co je po ruce. Hudba, fim, pivo? Tehdy si však anaytický chemik z kapsy sedada před sebou výtisk vytáh. A dosta nápad, který da jeho výzkumu nový cí. TEXT: Martina Macková/FOTO: Petr Špaček, Mian Reinberk 7

Věda Vědecký tým (seshora): Ondřej Peterka, Zuzana Vaňková, Michaea Chochooušková, Jakub Idkowiak, Denise Worab, Micha Hočapek, Robert Jirásko By květen 2010, když nastoupi na eteckou inku mezi americkými městy Phoenix a Sat Lake City. Naštvao mě, že pivo se na vnitrostátním etu v USA musí patit, tak jsem raději sáh po časopisu. Mezi rekamami mě zauja rozsáhý popuárně-naučný čánek o rakovině. Protože jsem právě v té době přemýše, jak v praxi využít naše metody pro anaýzu ipidů, a rakovina mě také napada, čánek přiše ve správnou chvíi, vzpomíná vědec. Když z etada vystupova, už vědě, že tento nápad použije pro přípravu ERC grantu. Čánek vytržený ze stránek eteckého propagačního časopisu s ním odcestova zpátky do Čech. Micha Hočapek požáda o grant, který s novou vizí získa, a přeomový nápad reaizova daších deset et. Jeho vědecká skupina za tu dobu úspěšně vyzkoušea a popsaa možnost, jak odhait některé typy rakoviny (sinivky, prostaty, edvin a prsu) už v počáteční fázi na zákadě ipidomické anaýzy krve. Špičkový chemik a absovent Univerzity Pardubice se i díky objevu etos dosta mezi 60 nejepších anaytických chemiků světa (The Power List 2020 v časopise The Anaytica Scientist). Už potřetí v kariéře. Nejdá se jejich výzkum dosta u rakoviny sinivky. Letos na inovativní metodu získa evropský patent. Vemi tichý zabiják. I tak se dá nazvat rakovina sinivky, která nemá vemi douho příznaky. Čověk netuší, že je nemocný. Když ji ékaři zjistí, je nemoc 8 v tak pokročiém stádiu, že dává pacientovi jen minimání šanci přežít. Určit diagnózu včas by moho zachránit mnoho životů. Metoda na zákadě anaýzy ipidů (tuků), které na nemoc ukazují, je téměř dokončená. K jejímu používání ae vede ještě etitá cesta. Potřebujeme nyní najít finančně siného partnera, který pomůže s tzv. kinickou vaidací. Musí se ověřit reáný přínos naší diagnostiky předtím, než může být schváena pro využití v praxi, vysvětuje Micha Hočapek fakt, že záeží na testování a havně na ékařích, jesti metodu budou nakonec považovat za prospěšnou v tom smysu, že včasně diagnostikovaným pacientům opravdu přinese šanci žít dée nebo se vyéčit. Možná zjistí, že úspěšnost 90 procent, kterou nám vykazuje, je pro veké skupiny pacientů vastně máo, říká a trochu brzdí veké nadšení. Právě naději vyvoa objev z Univerzity Pardubice u tisíců idí, z nichž mnozí neváhai a vědce kontaktovai. Většina ho prosí, aby je svojí metodou otestova už nyní. Za každým maiem nebo teefonátem je osobní příběh čověka, rodiny. Vemi osobní. A já vím, že nyní nemůžeme víc pomoci. Držet v ruce patent znamená jen to, že je naše metoda unikátní. Pomohu jen tím, že moje skupina bude dá intenzivně pracovat, aby se metoda dostaa do praxe co nejdřív. I tak je to běh na daších pár et, hodnotí střízivě daší vývoj muž, který má kromě chemie odjakživa rád také sport. Fotba, stovky kiometrů běhu pod Kunětickou horou nebo jízda na koe. Je však i něco, co rád tak úpně nemá. Je to příišná popuarita a pozornost. Už mě byo v médiích přespříiš, když mně gratuovaa i prodavačka v pekárně. Chci se soustředit na svoji práci, opravdu netoužím být mediání hvězdou, říká omuvně, když odmítá daší rozhovory. Pozornost nejraději rozprostírá na ceý svůj vědecký tým, který si pečivě sestavuje. Postupně do něj zasazuje jako cenné kameny madé vědce z ceé Evropy. Naposed si k nadějné vědkyni z Rakouska vybra nového studenta z Poska, v ednu přijede koegyně z Itáie. I světový výzkum a nekonečné intenzivní bádání musí občas odehčit a zidštit. To dokazují vtipné popisky na dveřích kanceáří týmu nebo jména, která čenové týmu dávají anaytickým přístrojům. Hmotnostní spektrometr jako Drogon nebo John Snow a kapainový chromatograf jako Daenerys Targaryan? Že je vám to povědomé? Pak musíte být také fanoušci popuárního seriáu Hra o trůny. Ať je to kdykoiv a kdekoiv, já si stáe něco zapisuju, prozrazuje Micha Hočapek, proč je ceý nesvůj bez notebooku po ruce. Ten s ním chodí na fotba, v noci čeká na nočním stoku. Čověk nikdy neví, kdy přijde důežitá myšenka, která ukáže směr. Stejně jako tehdy v etade.

Dipomem to nekončí! absoventi.upce.cz

Rozhovor Fiosofie vyžaduje ROZMANITOST Nikas Forsberg, ídr exceentního týmu Univerzity Pardubice a vedoucí Centra pro etiku Fakuty fiozofické, je přesvědčen, že k fiosofii jsou potřeba různé přístupy. Etika a poitická fiosofie dneška se totiž dotýkají těch nejpačivějších otázek. Učit se využívat rozmanitost a nahížet věci z hediska různých perspektiv je pode mého názoru to nejzákadnější, o co je třeba se snažit. Mysím, že bez toho neze učit studenty kritickému myšení a bez nezávisého myšení nemůže fiosofie existovat, říká švédský fiosof, který žije v Pardubicích už tři roky. Jak se švédský fiosof ocit v Pardubicích? Zača jsem zde pracovat v červenci 2017. Pár et předtím mi zateefonovaa Kamia Pacovská s otázkou, zda bych mě zájem spoupracovat na projektu. S Kamiou jsme se již někoikrát před tím setkai a zaíbio se mi, jak přistupuje k fiosofii; kromě toho její projektový záměr vypada vemi dobře, takže byo cekem snadné říci ano. V té chvíi se myšenka na přestěhování do Pardubic jevia jako vemi abstraktní a musím přiznat, že jsem ani nepočíta s tím, že grant na zaožení Centra získáme. Proč? Podobné granty jsou vemi rozsáhé a konkurence je veká. Navíc práce Centra je poněkud stranou havního proudu, což ještě redukuje šance na získání tak vekého grantu. Proto jsem na takovou změnu působiště neby připraven. Pamatuji se na to překvapení, když mi Kamia zavoaa a řeka: Tak to vypadá, že se stěhujete do České repubiky. Přišo to jako besk z nebe. Přesto mě vůbec nenapado pomyset, že bych to odmít. Je to skvěý projekt a Centrum se stao vynikající výzkumnou institucí. Jsem opravdu rád, že jsem mě příežitost být jeho součástí. Jaký výzkum v Centru probíhá? Centrum tvoří přes dvanáct výzkumných pracovníků a jedenáct doktorandů z ceého světa. Není ehké jednoznačně popsat, jakému výzkumu se věnují. Zkoušei jsme shromáždit fiosofy, kteří pracují na různých probémech a pocházejí z různých kuturních prostředí a fiosofických ško. Tím nechci říci, že v tom, co děáme, není jednota. Ae pro mě je podstatné to, že fiosofie by měa být rozmanitá a mnohostranná. Co to znamená? Fiosofie potřebuje rozmanitou výživu, jak řek Ludwig Wittgenstein. Jsou idé, kteří jsou přesvědčeni, že existuje pouze jeden správný typ fiosofie. Nebo existují fiosofové, kteří se upnou na jednu myšenku nebo jednoho fiosofa, pak se ryche mohou stát dogmatiky. Je pravda, že i já mám své démony a své poněkud idiosynkratické cesty k fiozofii. Proto si nemysím, že únik před těmito pochybnostmi je snadný. Proto si nemysím, že únik před těmito pochybnostmi je snadný. Možná je to zváštní způsob popisu co vastně děáme. Ae představit si rozmanitost a učit se nahížet na věci z různých hedisek je přesně to, o co bychom se měi snažit. Mysím, že bez toho neze učit studenty kritickému myšení a bez nezávisého myšení fiosofie nemůže existovat. To je to, co nás určitým způsobem odišuje od mnoha jiných fiosofických center. Nejsme jediní, kdo se zabývá některými z nejpačivějších probémů dnešní fiosofie, jakými jsou napříkad nacionaismus, popuismus, idské hodnoty a mnohé daší. Ae mysím, že snaha zabývat se jimi z různých úhů a bez předem definovaných fiosofických metod nás odišuje od mnoha jiných výzkumných programů. Na co v této zváštní době nejvíc mysíte? Pandemie je vemi sožitý probém. A teď jsem právě v jeho centru! Fiosofové jsou však připraveni čeit výzvám ryche a již nyní jsme byi svědky zajímavých diskuzí. Mezi 10

Věda nimi je napříkad pojetí komunity a soidarity a našich vztahů k sousedům. Musei jsme pochopit, jak moc jsme v tom všichni spoečně. Pokud jde o výraz soused, mysím, že mnoho idí pochopio, že soused není jen ten, kdo bydí vede, ae je to i čověk z opačného konce světa. A dokonce že i zvířata jsou v určitém smysu našimi sousedy. Priority jednotivců charakteristické pro současnou spoečnost se s Covidem-19 skutečně změniy. Změnia se i představa o tom, co opravdu potřebujeme, což byo dříve skoro nemožné. Mysím tím napříkad riziko kimatických změn. Syšei jsme, že je zcea nemožné snížit znečištění a zastavit eteckou dopravu, a tak dáe. Ukazuje se však, že pokud jsou v sázce naše životy, a nejen to, co máme v peněžence, pak snížení objemu etecké dopravy se najednou stao skutečností! Z čeho však mám obavy, je netrpěivost: má vastní i ostatních. Mám strach, že se všichni budeme chtít ryche vrátit zpět do dob před krizí. Možná bychom se teď měi více soustředit na trpěivost. Pomaé učení se zcea jistě dost podceňuje. Pocházíte ze Švédska. Kde jste pracova? Univerzitní studia a doktorát jsem absovova na Univerzitě Uppsaa. Mě jsem štěstí na profesory, kteří měi extrémně široký rozhed, rozmanité zájmy a otevřenou mys. Strávi jsem někoik semestrů také na univerzitě v Chicagu jako hostující doktorand a jako stipendista Fubrightovy nadace. Jak v Uppsae, tak v Chicagu jsem se hodně nauči. Než jsem přije do Pardubic, pracova jsem na Hesinki Coegium for Advanced Studies (HCAS). To je daší instituce, kde se setkávají výzkumníci ze všech vědních obastí. V mnoha ohedech je to fantastické místo. Mysím, že jsem mě štěstí a dosta možnost studovat a pracovat na místech, kde se fiosofie nepovažuje za introvertní, životu víceméně nepřáteský obor. Centrum pro etiku zaměstnává idi z ceého světa. Jak vypadá jejich spoupráce? To je jedna z věcí, která se mi na Centru opravdu íbí. Jsme z ceého světa. To znamená, že máme obrovskou studnici zkušeností a kuturního dědictví, ze kterého můžeme čerpat. Představuje to zcea přirozenou a nutnou formu seberefexe. Ignorance a předsudky jsou občas hodně vidět. Někdy si uvědomíme, že to, co je zcea samozřejmé napříkad pro Švéda, není tak zcea samozřejmé pro jiné. Sdíení fiosofického prostoru s idmi z ceého světa přináší radost a je potravou pro rozvoj myšení. Vzájemné perspektivy a zkušenosti se střetávají a narážejí jedny na druhé. A to je správné. Kdo je váš obíbený fiosof? Moh bych uvést někoik fiosofů, s nimiž mám hodně spoečného. Napříkad Iris Murdoch, J. L. Austin, Staney Cave a Ludwig Wittgenstein. Ti jsou mysím moje krevní skupina, i když nutně nepíši jen o nich. Nechci se však považovat za odborníka na tu nebo onu fiosofii. Nejsem ani exegetickým typem fiosofa. Ve své dizertační práci jsem psa o francouzském fiosofovi Jacquesu Derridovi. Potom jsem napsa monografii o Iris Murdochové. A moje posední kniha se věnuje J. L. Austinovi. A mezi psaním monografií jsem se ve svých pracích také věnova vekému počtu mysiteů z různých kuturních prostředí a daším tématům. Pokud čtete mé práce, uvidíte, že jsou exegetické jen na první pohed. Zkouším pochopit myšenky jiných právě proto, abych by sám schopný jasně uvažovat. Koho z českých fiosofů máte rád? Po pravdě řečeno s českou fiosofií nejsem tak úpně seznámen. Nejépe znám Jana Patočku. Zača jsem také trochu číst a psát o Vácavu Havovi a zjisti jsem, že je to vemi zajímavé a užitečné. Souvisí to se snahou poznat a pochopit jinou zemi, její kuturu a dědictví. Je to prospěšné pro mé vastní myšení a změnu konceptu, pokud dokážu najít vztahy s myšením Vácava Hava (a do určité míry i Ladisava Hejdánka). Nejsem však expicitně fenomenoog jakým by Patočka a nejsem ani poitický mysite (ani nepoitický mysite) jakým by Have. PANDEMIE JE VELMI SLOŽITÝ PROBLÉM. A TEĎ JSEM PRÁVĚ V JEHO CENTRU! FILOSOFOVÉ JSOU VŠAK PŘIPRAVENI ČELIT VÝZVÁM RYCHLE A JIŽ NYNÍ JSME BYLI SVĚDKY ZAJÍMAVÝCH DISKUZÍ. MEZI NIMI JE NAPŘÍKLAD POJETÍ KOMUNITY A SOLIDARITY A NAŠICH VZTAHŮ K SOUSEDŮM. MUSELI JSME POCHOPIT, JAK MOC JSME V TOM VŠICHNI SPOLEČNĚ. Pánujete se po ukončení projektu v roce 2022 vrátit do Švédska, nebo pokračovat ve výzkumu v Čechách? Zatím nevím. Důežité pro mě je to, aby Centrum žio a zůstao místem pro kvaitní a seriózní výzkum. Proto s ním (doufám) nikdy zcea nepřeruším kontakty. Mám dvě dcery a ty budou potřebovat strávit nejdůežitější škoní roky v zemi, kde se cítí doma. A to je něco, co musím nutně vzít v úvahu. Přesto je mým záměrem zůstat s Centrem v kontaktu za všech okoností. Jak se vám íbí Pardubice? Mám Pardubice rád. Je to hezké město a kuturní dědictví zde i v ceé České repubice je prostě úžasné. Kromě toho jsem se spřátei se všemi čeny Centra a je to místo, kde se cítím dobře. Praha je odtud jen hodinu cesty a v současném akademickém prostředí je cestování důežité. Takže za normáních okoností se tu necítím nijak omezený. Mám také k dispozici dostatečné fondy, abych moh zvát hosty a organizovat konference a workshopy. To umožnio světu poznat Pardubice, což je fantastické. Bohuže se to dnes poněkud změnio s tím, že dnes poznáváme svět havně prostřednictvím našich počítačových monitorů. Pardubice, tak jako jiná místa na světě, jsou poznamenány pandemií. Těším se na to, až se nám svět opět otevře. Co Nikas Forsberg říká o sobě Jsem Švéd, otec dvou dětí. Fiozofické vzděání jsem získa ve švédské Uppsae a v určité míře v americkém Chicagu a někoik et před tím, než jsem přije do Pardubic, jsem strávi ve finských Hesinkách. Jako pro mnoho jiných akademiků, kteří mají děti, je sovo koníčky konceptem trochu mimo reaitu. Není na ně ani čas, ani energie. Ae každý den hraji na kavír, a v tu chvíi je pro mě právě hudba v centru pozornosti. Nejsem nijak dobrý pianista, ae je to místo k přemýšení a prostor, kde se mohu odreagovat. Ve Švédsku máme venkovský domek, kde se snažím trávit co nejvíce času v étě. TEXT: Věra Přibyová/PŘEKLAD: Yveta Linhartová/ FOTO: archiv Univerzity Pardubice 11

Rozhovor Koeje? Svou první poste jsem mě na zámku Na podzim roku 1950 jsem si v denním tisku přečet stručnou zprávu, že v Pardubicích bya otevřena nová Vysoká škoa chemická. Proto jsem se jako oktaván koínského gymnázia se zájmem o chemii na jaře příštího roku do Pardubic vypravi... 12

Absovent Studenti druhého ročníku v roce 1952 Po deším hedání v dosti nevzhedném městě s ještě viditenými násedky váečného bombardování jsem ke svému údivu zjisti, že je to vysoká škoa bez vastní budovy. Pouze v prvním patře potravinářské průmysovky jsem naez kanceář s názvem hedané škoy a od vídné úřednice se dozvědě potřebné informace. Moc jsem se rozmýše, zda se nemám ucházet o studia na renomované VŠCHT v Praze, ae z řady důvodů jsem se k přijímacímu rozhovoru rozje do Pardubic. Nikdy jsem tohoto rozhodnutí neitova, protože násedujících pět et jsem mě ojediněou příežitost zažít, jak vysoká škoa roste z ničeho k sušnému standardu. Stavěi jsme si škou Pominu-i, že před námi studovai již první posuchači v naprosto improvizovaných podmínkách, pak mých 120 spoužáků byo nejen svědky, ae přímo účastníky vybudování fungující vysoké škoy. To budování mysím dosova, protože prvními skripty našeho studia byy opata a krumpáč. Před zahájením přednášek prvního ročníku jsme všichni dostai pozvánku na povinnou měsíční zednickou brigádu při rekonstrukci krásné budovy uvoněné průmysové škoy na dnešním náměstí Čs. egií. Vastní výuka pak probíhaa v potravinářské průmysovce s dobrou posuchárnou a aboratořemi, vyhovujícími zákadním kurzům anorganické a anaytické chemie. Až od druhého ročníku jsme se pomau přesouvai do rekonstruované budovy s učebnami, aboratořemi a pracovišti postupně zřizovaných kateder. Studentské koeje v uici Na spravednosti Život na zámku Hned v úvodu zmíním pár vzpomínek na vysokoškoské koeje. Během zednické brigády jsem byde v dřevěných ubikacích Na Ošinkách v dnešní Jiráskově uici. Ty kdysi navazovay na Husův sbor, ae při zahájení studia jsem dosta dekret a kíče s adresou Zámek č. 4. No to jsem kouka! Nad vstupní branou do areáu pardubického zámku, kde dnes je v přízemí zámecká pokadna, byy pro 22 studentů uvoněny v prvním patře dvě trojice průchozích místností a umývárna s edovou vodu. V jedné trojici s okny ke kurtům bydea sekce moravská, v druhé s okny do areáu zámku sekce česká. Stěny místností byy (a stáe jsou) siné 135 cm, a pokud se nám je podařio kamny značky Cub vytopit, byo nám v nich dobře. Strávii jsme tam dva roky, a když se v zámeckých vaech začay houbit kryty CO, neradi jsme se musei vystěhovat, abychom nemohi nepřáteům idově demokratického zřízení prozradit, odkud se hína vyváží. Násedný rok koejí nebudu komentovat, ae půjdete-i uicí Na Spravednosti, podívejte se vjezdem firmy Auto Forum do rozehého dvora, kde dosud trčí přízemní černá barabizna. V nevytopitených místnostech jsme po šesti spai tak, že jsem škvírou v dřevěných neomítnutých paneech vidě z postee rovnou ven. Teprve v roce 1954 byy dostavěny pěkné koeje v Rožkově uici na okraji budovaného sídiště Duka, kde jsme posední dva roky studia spokojeně žii. 13

Absovent NA ZÁMKU. STUDENTSKÁ KOLEJ NA STEJNÉM MÍSTĚ. DNES KANCELÁŘ 1951 2018 Menza a potravinové ístky S koejemi souvisí menza. I ta bya zřízena až 1. října 1951 z bývaé restaurace Na Kopečku v paáci Hybských. Jako přesponí student jsem ae mě s přihašováním ke stravování značné potíže. V té době totiž byy po zhroucení zásobování v důsedku koektivizace zeměděství znovu zavedeny potravinové ístky a až do savné měnové reformy v roce 1953 s tím by probém. Buď mi je rodiče vyzvedi v místě trvaého bydiště, posai mi je poštou a já je do kanceáře menzy přines se zpožděním, což se vedení neíbio, nebo jsem se přihási k trvaému pobytu v Pardubicích a ístky mě včas. Ovšem za cenu ztráty sevy ČSD na dojíždění domů. Ze škoy na cvičiště Pohedem do indexu shedávám, že výuka probíhaa denně od ponděí do pátku zpravida v počtu 35 hodin přednášek a aboratoří za týden, v sobotu pak byo 8 hodin vojenské přípravy. To bya daší z novinek, které se zahájením studia našeho ročníku vstoupiy v život. Vítai jsme ji, protože ještě dva roky před tím musei čerství inženýři po promoci místo do praxe nastoupit na dva roky do kasáren. Ae i to měo svá, často egrační specifika. Výcvik probíha většinou venku a jako přísušníci chemického vojska jsme k obveseení pardubických občanů na cvičiště pochodovai uicemi sice v civiu, ae ověšeni pynovými maskami, poními opatkami a atrapami pušek. Navíc za stáého zpěvu bojových písní! Po druhém a čtvrtém ročníku jsme absovovai dosti náročná jednoměsíční vojenská cvičení. Byo to za Čepičky, proto vše kusem, samé pochody a střeby, na druhé straně s každodenním kidem na ůžku, kdy jsme se po obědě svéki do bíých nočních košií a po sovětském vzoru rehabiitovai. No prostě První cvičení byo v kasárnách v Liberci, druhé ve stanech v Červené Vodě. A protože s námi s výhodou absovovai vojenskou přípravu i všichni madí asistenti, vyvinu se na spoečných stanových pryčnách specifický vztah student asistent. Nezapomenutení pedagogové Přednášejícími byi většinou nově nastoupivší pedagogové, zpravida z Výzkumného ústavu organické chemie v Rybitví. Výjimkou byi vynikající zkušený prof. Ing. PhMr. Aois Novotný a doc. Bíek, dojíždějící z pražské VŠCHT. První, nobesní humanista a ctite moderních výkadů anorganické i organické chemie, išících se od stranou a vádou tehdy preferované výuky Menděejevovy tabuky v původním znění. Druhý pak přednáše matematiku tak, že jsem itova, že se přednášea jen jeden rok. Úctu dáe vzbuzovai doc. Ing. Dr. Jan Wanka, Ing. Dr. J. Mý a doc. Ing. Dr. J. Weigner, nezatížení škoským stereotypem a s bohatými odbornými zkušenostmi. Zjevením ovšem by madý prof. RNDr. Antonín Tockstein se strhujícím výkadem fyzikání chemie. Jedním z nejmadších pedagogů by v roce 1951 rovněž současně s námi nastoupivší Ing. Dr. Jiří Kikorka, přednášející anorganickou chemii a postupně zastávající posty vedoucího přísušné katedry, děkana fakuty a poséze rektora vysoké škoy, vpravdě pokádaný za jejího havního budovatee, neboť s ní spoji ceý svůj život. S režimem na věčné časy Jak se škoa košatia počtem posuchačů a katedrami zřizovaných speciaizací (na konci našeho studia jich byo již osm), přibývai daší pedagogové a vědečtí pracovníci, jejichž výčet mi nepřísuší uvádět, protože je dokonae zpracován v nedávno vyšé pubikaci 25 et Fakuty chemicko-technoogické Univerzity Pardubice. Ne všichni uměi živě přednášet, ae zápa pro výuku i vědu měi všichni. Skromně přičiním jen dvě osobní vzpomínky. Čtyři roky jsme studovai marxismus-eninismus. Přísušnou katedru ved nejprve přeškoený evangeický farář, který sice změni svůj světonázor, nikoiv však způsob jeho prezentace. A poséze jiný marxista, který později změni svůj světonázor rovněž, ae opačně, takže by v nedávných etech dokonce naším panem prezidentem vyznamenán jako bojovník proti boševismu. Znaost světových jazyků v budoucích zaměstnáních se v té době nepředpokádaa, proto jsme měi pouze dva roky zákadní kurz ruštiny, zatímco výuka angičtiny či němčiny do učebních programů zařazena nebya. Daší, dávno zapomenutou novinkou našeho studia byi tzv. ádékáři. Byi to absoventi děnických kurzů, kteří měi vyepšit kádrovou strukturu pracující inteigence, s níž si tehdejší teoretici dvoutřídní spoečnosti děníků a roníků nevěděi pořádně rady. Po ročních intenzivních soustředěních získai maturitní vysvědčení a oprávnění ke studiu na vysokých škoách. V našem ročníku jich na začátku byo asi dvacet procent. Studovai vemi poctivě, ae protože byi většinou starší, třeba i po vojně, ba i otcové rodin, studia postupně vzdávai. Ae ti, co vytrvai, dostudovai dobře a spynui se všemi v jeden studentský koektiv. Reforma škoství a semestry navíc Posuchači ročníku před námi byi posední s čtyřetou výukou. My byi naopak prvními, které v roce 1953 postiha kompexní reforma škoství ministra Z. Nejedého. Po pátém semestru nám proto byo oznámeno, že do 14

Absoventt promoce nám nechybí už jen semestry tři, ae nově pět. Na studijním odděení jsme do indexů na některé předměty obdržei zváštní razítka škrt a formou dodatečného zápisu zapsai předměty nové, zpravida nechemického charakteru. A byo! Nějak s tím možná souviseo i děení studovaných oborů mezi pražskou, bratisavskou a pardubickou škoou. Důsedkem byo, že náš, po třech etech studií skoro na poovinu prořídý ročník, dopnii na vybraných speciaizacích studenti z Prahy a havně z Bratisavy na téměř původní stav, takže nás v roce 1956 promovao rovných 100. Máš umístěnku, pracuj! Po promoci v pardubickém divade jsme všichni na kádrovém odděení obdržei umístěnky s povinností nastoupit na určená místa do tří týdnů. V opačném případě se na nás vztahova vemi přísný zákon o příživnictví. Chemický průmys mě v těch etech výjimečné postavení, budovay se nové nebo rozšiřovay stávající závody, především na Sovensku. Takže umístěnek do Strážského, Humenného, Žiaru nad Hronom, Svitu či Bratisavy byo hodně. Nastoupii na ně především sovenští absoventi, ae i řada českých s nejasnou perspektivou, jak si budoucí život zařídí. S úsměvem třeba vzpomínám na spoužáka, který večer na koeji sháně někoho, kdo ví kde je obec Pesná, kam mě nastoupit do textiky. Naopak asi deseti spoužákům se nějakým řízením podařio získat místa asistentů na budovaných katedrách, kde odborně rosti tak, že za pár et z nich byi uznávaní čenové pedagogického sboru škoy. Jak jsem již zmíni, dvoje ze čtyř prázdnin nám zčásti vypnia měsíční vojenská cvičení, během zbývajících dvou prázdnin jsme měi povinné výrobní praxe. Podobně jako v případě umístěnek i to byo v době důsedného všepánování zařízeno tak, že pro přesný počet studentů by vymezen ve vybraných závodech stejný počet míst. Ne všude si s námi věděi rady a dost často jsme se stai vítanými náhradami zaměstnanců v době etních dovoených. Tím pádem jsme místo nepacené praxe dostávai brigádnický pat, takže spokojenost bya nakonec na všech stranách. Závěrem samozřejmě neopominu připomenout, že roky 1951-1956 byy jedněmi z nejhorších v poitickém kimatu naší spoečnosti. Věděi jsme o tom, prožívai jsme to, ae přece jen byi jsme madí a, jak jsem uved na začátku, byi jsme součástí ojediněého budování nové vysoké škoy, a to mně stáo za trochu vzpomínání. Ing. Jiří Marhan, CSc. FOTO: Adrián Zeiner Děkujeme Jiřímu Marhanovi za poskytnutí vemi cenných materiáů a fotografií. 15

Rozhovor Profesor Čáp: Jan Perner se nám do názvu fakuty íbi hned Váčky nikdy, ani jako kuk, nesbíra. Přesto se profesně už šedesát et věnuje výzkumu koejových vozide. Profesor v oboru stavby dopravních strojů a zařízení Jarosav Čáp stá u zrodu Dopravní fakuty Jana Pernera v Pardubicích. A více než váčky má rád opravdové vaky. Vaše fakuta vznika před 27 ety, co se vám z té doby nejsiněji vybaví v paměti? Je to havně rozděení Českosovenska. Působi jsem tehdy na Vysoké škoe dopravy a spojů v Žiině. Tenkrát to bya federání škoa a poovina studentů bya českých. Ae se spoečenskými změnami po roce 89 byo jasné, že její úoha jediné škoy vychovávající odborníky pro obast dopravy a spojů končí. Když si na tu dobu vzpomenu? Nikdo nám neubižova, nikdo nás nevyháně. A také řada koegů na Sovensku zůstaa. Koik et jste vy ži a uči na Sovensku? Na Vysoké škoe dopravní v Žiině jsem zača pracovat a zabývat se výzkumem na konci roku 1962. Totiž po absovování Vysoké škoy žeezniční v Praze jsem nejprve nastoupi do závodu Lokomotivka Pzeň. Když jsem se oženi, neměi jsme byt. A dopravní škoa v Žiině byty nabízea. S manžekou jsme tam tehdy odeši a záhy se nám narodi i syn. Na této vysoké škoe jsem nakonec působi třicet et. V etech 1990-1992 jsem by děkanem její Fakuty strojní a eektrotechnické. V té době už se veda první jednání o vzniku dopravní fakuty na českém území Ano. Koncem roku 1991 proběha ceá řada jednání na vysokých škoách v Čechách, kde by enormní zájem o pedagogy, ae neexistovaa možnost získat byt pro příchozí. Při závěrečném jednání s tehdejší Vysokou škoou chemicko- -technoogickou v Pardubicích se vyskyta možnost získání pracoviště i bytů pro eventuání akademiky. Odsouhasio to tehdejší vedení VŠCHT a zástupci města Pardubice. Osobně jsem se vemi zajíma o to, zda by moha nová fakuta vzniknout v České Třebové. Koneckonců to by i významný žeezniční uze. Město projevio o pracoviště veký zájem. Poskyto byty, prostory a mohi jsme už jako pracoviště DFJP zahájit výuku. Duší pracoviště by dnes již zemřeý docent Ti. Tenkrát by o obor Koejová vozida veký zájem. Jednao se tedy dá o místě, kde fakuta bude Ano, nakonec vznika v říjnu roku 1992 při Vysoké škoe chemicko-technoogické v Pardubicích katedra dopravy. A v dubnu roku 1993 zahájia oficiáně činnost Dopravní fakuta Jana Pernera. Havními iniciátory vzniku škoy v Pardubicích byo vedení VŠCHT, a zejména profesoři Lánský a Mojžíš, kteří působii v Žiině. Profesor Lánský se pak sta prvním děkanem, bya to nejepší voba. Nebái se na Sovensku, že přijdou o odborníky? Mám pocit, že některým idem to vadio. Ae já jsem se nikdy nesetka s tím, že by mi to da někdo najevo. Všichni chápai, že doba se zhoršia a že je potřeba mít fakutu, která vzděává odborníky v dopravě i v českých zemích. Byo sožité vybudovat novou fakutu? Podmínky v Pardubicích byy výborné. Vedení škoy vznik fakuty vemi podpořio. Zasoužii se zejména tehdejší rektor prof. Kudáček, kvestor Ing. Maršáek a prof. Koudeka. Pamatujete si, jaké paday návrhy na název fakuty? Chtěi jsme rozvinout zejména technickou větev a Jan Perner se nám íbi hned. Stavite žeezničních tratí nejépe představova přesně to, co se měo na fakutě učit. O jméno fakuty se hodně postara prof. Mojžíš. V etech 1993 2000 jste by proděkanem fakuty. Co jste mě na starosti? Stara jsem se o vývoj a výzkum. Zabýva jsem se tím, co ceý život děám, a to je adheze koejových vozide. V tom oboru jsem spoupracova s koegy na zahraničních univerzitách v Drážďanech, v Aachen a v Deft. Sbíra jste někdy váčky? Nikdy jsem této vášni nepropad, bavia mě reáná vozida. O koejová vozida jsem se vždy zajíma, absovova jsem navíc v roce 1958 Vysokou škou žeezniční v Praze. A na umístěnku jsem nastoupi do Škody Pzeň. Mě jsem také štěstí, že jsem se dosta do výzkumu okomotiv. Nové okomotivy se musey zkoušet na tratích. Jezdi jsem na eektrizované trati Praha-Česká Třebová. Třicet et na vysoké škoe v Žiině. Daších skoro třicet et v Pardubicích. Jaké jsou dnes vztahy mezi škoami? Když budu muvit čistě za svůj obor koejová vozida, vztahy byy vždycky dobré. Tehdy, před téměř třiceti ety, zůstai na škoe v Žiině madší koegové, se kterými jsme pak spoupracovai a vzájemně si vyměňovai napříkad i oponenty. Mě jsem řadu skvěých absoventů a doktorandů ae i oni už odcházejí do penze. Ae vy pracujete stáe? Působím ještě v aboratoři v pardubické části Doubravice, kde se podíím s profesorem Cukem na výzkumu adheze a řeším speciáně otázky spinu. Chtě byste vysovit fakutě nějaké přání? Aby se rozvíjea, aby měa absoventy, kteří budou mít vždy upatnění. Mysím, že o technické obory by studenti měi projevovat větší zájem, protože řada podniků a institucí je potřebuje. Jste aktivní v Nadačním fondu Jana Pernera? Ano. Jsem činný nejen v nadaci, ae i Institutu Jana Pernera, které jsou nedínou součástí činnosti fakuty. A podporují řadu aktivit, které souvisí s dopravou. TEXT: Věra Přibyová/FOTO: Adrián Zeiner 16

Rozhovor Nadační fond Jana Pernera by zřízen Univerzitou Pardubice a městem Česká Třebová. Finanční a materiání prostředky fondu se využívají k podpoře výchovy a vzděávání pracovníků v obasti dopravy, rozvoji řešení vědeckých, výzkumných a koncepčních probémů. Dáe souží k přístrojovému, informačnímu a prostorovému vybavení vědeckých a výzkumných činností a s jeho podporou dochází k rozšiřování poznatků, informací a vědomostí mezi odbornou a širokou veřejností. Rovněž podporuje pubikační činnosti formou příspěvků na vydávání knih, časopisů a odborných pubikací. 17

Věda OBDIVUJU... TEXT: Věra Přibyová/FOTO: Petr Špaček 18

Rozhovor... Martinu Sábíkovou Zvádat vysokou škou a podávat co nejepší výsedky na paubovce. To jsou momentáně havní cíe dvoumetrového bonďáka Adama Ptáčníka. Studenta Fakuty fiozofické a zároveň českého reprezentanta v házené. Díky skvěým sportovním výsedkům je jedním z devíti studentů Univerzity Pardubice, které vysoká škoa podporuje ve studiu a zároveň v jejich sportovní kariéře. Škoa a vrchoový sport. Jak to dáváte? Je to časově poměrně náročné. Můj čas strávený doma je specifický pode toho, kde hrajeme, a pode toho, koik mám daný týden výuky. Prakticky doma spíš jen párkrát v týdnu přespávám. Hraju za Nové Veseí, to není od Pardubic zase tak daeko. Přes hodinu cesty. Na tréninky můžu dojíždět každý den, ae osobního vona už moc nemám. Domů se vrátím koem jedenácté, uděám něco do škoy a jdu spát. Co studujete? Jsem v prvním ročníku navazujícího magisterského studia Resociaizační pedagogika. Před vysokou jsem studova Sportovní gymnázium v Pardubicích. Tam jsem še na popud trenéra, a jsem rád, že mě nasměrova. Jako vrchoový sportovec a vysokoškoák jste získa podporu v projektu UNIS, do kterého se zapojia i Univerzita Pardubice Jednou z nejpříjemnějších výhod je pěkné stipendium. Mám také vstupy do univerzitní posiovny a možnost konzutovat vše ohedně stravy, protahování a daších věcí s vyučujícími na katedře těovýchovy a sportu. Popravdě si mysím, že toho tento projekt nabízí ještě víc. Zatím je to novinka, která se ještě úpně nerozjea Co si o projektu mysíte? Že je to výborný nápad. Studenti, kteří dosahují úspěchů v různých sportech a věnují tomu spoustu času, tak nemají vede sportu a škoy moc času chodit na brigádu. A dopňky stravy, sportovní vybavení, cesty, to všechno něco stojí. A ne každý sport je finančně štědře ohodnocen, takže za mě určitě super nápad. Prý na sobě hodně makáte. Jste stejně pracovitý a cíevědomý i při studiu? Sport mě baví a na pohyb jsem si zvyk. Když nic jeden nebo dva dny neděám, je to pro mě hrozné a nekomfortní. Víceméně už nemám na vybranou. Mysím si, že ve sportu jsem trošku pracovitější, ae snažím se, abych ani ve studiu nezaostáva. Jak zvádáte prohry? Špatně. Asi neznám nikoho, kdo nese prohru dobře. Ovšem záeží také na typu prohry. Pokud prohrajeme se sabým soupeřem nebo si prohrajeme dobře rozehraný zápas sami, mám větší zost, než když prohrajeme po dobrém výkonu se siným soupeřem. Ae samozřejmě nemám radost z žádné prohry. V koika etech jste začína s házenou? Mým mateřským kubem je SKP Pardubice, kam mě přived náborový eták ze škoy. V Pardubicích jsem začína mysím v 7 etech a do Nového Veseí jsem přeše až do staršího dorostu. Měříte 200 cm. Nechtě jste hrát třeba basketba nebo voejba? Oba sporty mě baví, ae jen rekreačně. Mě jsem rád vybíjenou a v házené můžete tvrdost střey upatnit. Líbí se mi, že házená je oproti basketu a voejbau mnohem více kontaktní sport. Letos jste dosta pozvánku do reprezentace. Čeka jste to? Nečeka, ae potěšio mě to. Je to odměna za tvrdou práci, mou i týmovou. Co se pro vás po sportovní stránce změnio? Zatím jsem by jen na jednom přípravném reprezentačním kempu, takže nemůžu ještě hodnotit. Už se rýsovaa nabídka na zahraniční angažmá? Rýsovaa, přiša krátce po tom, co jsem nastoupi do prvního ročníku. Ae nedopado to. Moh jsem jít hrát do Maďarska. Čeho byste chtě po sportovní stránce dosáhnout? Určitě bych si chtě zahrát reprezentační zápas a získat extraigovou medaii. Uvědomujete si, že až skončí hráčská kariéra, budete se muset začít živit jinak? I proto studujete? Přesně tak. Když je možnost skoubit obojí, využi jsem příežitost. Nikdy nevíte, jesti přijde zranění nebo jiné priority, a budete muset sportu nechat. Chtě byste jednou trénovat? Určitě bych si to někdy rád zkusi i z té druhé strany, třeba v dorostenecké kategorii. Kterého sportovce obdivujete? Martinu Sábíkovou, která Českou repubiku skvěe reprezentuje. A věřím, že ještě bude. Přijde mi ae trochu opomíjená. Z házenkářů je to asi Mikke Hansen, evá spojka pařížského PSG. Obdivuji každého sportovce, který něco dokáza, protože si dokážu představit, co za dřinu a obětování za tím je. Projekt UNIS (UNIverzitní Sport) Podporuje kariéru vysokoškoských sportovců. Vytváří pro ně takové podmínky, aby náročné sportovní, ae i studijní povinnosti skoubii dohromady. Zapojio se se do něj cekem 21 vysokých ško ze 13 českých měst. Mezi nimi i Univerzita Pardubice. Vybraní vysokoškoáci, kteří jsou špičkovými sportovci, získají speciání stipendium pode jejich sportovní výkonnosti. A také servisní podporu při studiu. Pro zařazení do projektu musí studenti spnit formání i výkonnostní podmínky. Sportovce navrhují vysoké škoy a schvaují sportovní svazy. Zařazení je vždy na jeden rok, po roce se opět posuzuje výkonnost a daší podmínky. 19

Erasmus ERASMUS JE TU S NÁMI OD ROKU 1998 Program Erasmus+ funguje na Univerzitě Pardubice od roku 1998. Univerzita v rámci programu spoupracuje s více než 200 univerzitami ve 29 zemích po ceé Evropě. Naši studenti vyjíždí díky Erasmu na zahraniční univerzity, ročně jich absovuje pobyt více než 100. Za srovnatené období 2010-2019 to byo dokonce 1 350 studentů. Na Univerzitu Pardubice přijíždí v rámci programu Erasmus+ ročně asi 200 zahraničních studentů, kteří tady stráví v průměru jeden semestr, tedy někoik měsíců. V etech 2010-2019 přijeo na univerzitu asi 1 650 studentů, nejvíce na Fakutu ekonomicko-správní a Fakutu fiozofickou. Nejčastěji mají zájem o studijní pobyt v Pardubicích vysokoškoáci ze Španěska, Portugaska, Řecka, Turecka, Běoruska, Srbska, Itáie, Poska nebo Rumunska. Regensburg mě okouzi, studovaa jsem dá Monika Snítiá Před rokem jsem vyjea na stáž do německého Regensburgu, kde jsem bya součástí koordinačního týmu v Českoněmeckém centru. Nezapomenutené zážitky mám jednoznačně s mými spoubydícími a z bavorských pivních savností. Regensburg mě okouzi natoik, že jsem v něm o rok později začaa s magisterským studiem. 20

Erasmus Fiip Hoík Abych v Lancasteru nemuse řešit dojíždění, každý den jsem běha 7 kiometrů na fakutu a 7 zase zpátky. Díky tomu jsem po návratu vyhrá i běžecké závody. Byde jsem u profesora vyučujícího na univerzitě angický jazyk. By to vegetarián a mě nezvykou podmínku. Přá si, aby nájemce v jeho domě nevaři ani nekonzumova maso. To mi vůbec nevadio, skvěe jsem si s ním rozumě a užíva jsem si večery, kdy jsme spoečně připravovai veganské večeře. Veganství se stao součástí mého života, kterou jsem se rozhod sdíet i na svém bogu. Vyhrá jsem běžecké závody a sta se veganem Stanu jsem na místě bohů Oympu Mioš Koář Prožívám už druhý pobyt přes program Erasmus. Jsem aktuáně v Řecku, a je to úpně jiné než poprvé na Madeiře, především kvůi pandemii. Největším zážitkem se pro mě sta výstup na nejvyšší horu Řecka na Oymp, která dosahuje do nadmořské výšky 2918 metrů. Cekem 26 kiometrů náročným terénem a výšap jsme s partou studentů z Erasmu zvádi za jediný den. František Kučera Studova jsem v itevském Viniusu a díky otevřenosti idí to byo nejepších 6 měsíců v mém životě. Zaži jsem moře s deštníkem, osavi Haoween, ztroskota s kajakem, vyměni si obečení na seznamovací party s neznámou hokou, vidě neuvěřiteně krásnou přírodu, zúčastni se mnoha sportovních soutěží, navštívi okoní země a mnoho daších věcí. Donutio mě to žít napno. Ži jsem napno a ztroskota jsem s kajakem 21

Erasmus Kare Formánek Pobyt ve Finsku pro mě znamena čtyři měsíce nových zkušeností, ae také učení a získávání nových znaostí. Umíte si představit 20 idí z 12 různých zemí, kteří žijí na jednom patře a spoečně připravují vánoční večeři? Tak si to představte, a také den, kdy všichni spoečně jedou k jezeru do sauny a skočí do vody, která má 4 stupně. Nebo se rozhodnou projet se na koech na pooostrov kousek od města. A pak ten zážitek, kdy vyjdete z chaupy a vidíte poární zář Prostě tomu nemůžete uvěřit. Erasmus mi změni život, a kdybych moh, vráti bych toto období zpět. Vidě jsem poární zář, vráti bych to zpět Získaa jsem sebevědomí, do Vaencie se vrátím Dominika Hadká Na Erasmu jsem bya ve Vaencii ve Španěsku. Přestože jsem zažia spoustu zváštních okamžiků spojených s koronavirovou krizí, napříkad jsem bya v nemocnici s tím, že mě boí v krku, a nakonec se mnou ékaři muvii přes sko v mé soukromé místnosti. Neskutečně mě výjezd posíi. Získaa jsem spoustu kamarádů z ceého světa, sebevědomí ve španěštině a viděa koncerty na páži při západech sunce mezi pamami. Do Vaencie se určitě ještě vrátím. Barbora Rambousková Díky Erasmu jsem získaa kontakty, jež mi umožniy nastartovat kariéru za hranicemi naší země, konkrétně ve španěském Madridu. Ještě na magisterském studiu jsem dostaa nabídku podíet se na mezinárodní pubikaci, která vychází v nakadateství Cambridge Schoar Pubishing. Umožnio mi to přispět dosavadními výsedky svého bádání a získaa jsem příežitost, na kterou mohou ostatní čekat někoik et. Nastartovaa jsem kariéru za hranicemi naší země 22

Erasmus Arthur Demaeght (z Begie) Posední rok studia jsem strávi na Univerzitě Pardubice. Tato zkušenost mi umožnia získat mnoho přáte a dokončit studium v jiném, ae příjemném prostředí. Pardubice jsou sice menším městem, ae snadno se zde spřáteíte s ostatními studenty ze zahraničí a město poznáte épe. Svůj roční pobyt na univerzitě jsem věnova psaní dipomové práce a vemi si cením pomoci mého profesora z Dopravní fakuty Jana Pernera, který by vždy připraven pomoci a chápa všechny otázky nebo probémy, které jsem řeši. V Pardubicích jsem získa nové přátee Erasmus je to nejepší, co vám škoa může dát. Erasmus mě donuti žít napno! Erasmus mi da větší samostatnost. Díky Erasmu se nebojím komunikovat. Vráti jsem se s nadhedem a novými zkušenostmi. Erasmus je jeden veký zážitek, který trvá. Na Erasmu zažiješ spoustu poprvé! Erasmus rozšiřuje obzory. Je to investice, která skoro nic nestojí. Pokud miuješ cestování, jdi do toho! Erasmus bourá předsudky. Poznáš nové idi a novou kuturu. Po výjezdu se cítím více nezávisá. Děkujeme Vám za dosavadní přízeň a těšíme se brzy na shedanou na našich paubách Hygienické standardy Zdraví a bezpečí jsou naše priorita e.cz TEXT: Aneta Krejčík Pšková/FOTO: archiv studentů 23

Stao se na UPa... 1. září Ekonomové mají Centrum pro vědu a výzkum Nové centrum se na Fakutě ekonomicko-správní zaměřuje na exceentní výzkum v obasti ekonomických věd a informatiky. Jeho cíem je koncentrovat interdiscipinární tým vědců a pomocí nejmodernější infrastruktury podpořit vědeckou práci, řešení výzkumných projektů i spoupráci se zahraničními pracovišti. Jsem vemi rád, že toto centrum začao na naší fakutě fungovat. Naše fakuta se tak zařazuje mezi ty, které tento nástroj pro podporu exceentní vědy již ve světě douho a úspěšně používají. Jsem přesvědčen, že pod vedením exceentního vědce docenta Petra Hájka bude přinášet výborné vědecké výsedky, ae také vychovávat madé vědecko-výzkumné pracovníky, říká děkan Fakuty ekonomicko-správní Jan Stejska. 17. září Děkanka Jana Hoá jako host diskuse českých VŠ Děkanka Fakuty zdravotnických studií docentka Jana Hoá bya hostem ceostátní diskuse o spoečenské odpovědnosti vysokých ško. Muvia o vzděávání a kompetencích zdravotních sester, které stáy během ceospoečenské krize v první inii. Akce bya součástí série kuatých stoů českých vysokých ško, které debaty vysíay on-ine. Ceý záznam diskuse najdete na www.universitas. cz a na facebookových stránkách a YouTube kanáech českých univerzit. 2. září Na univerzitě vznik nový hokejový tým Riders Hokejisté Univerzity Pardubice vstoupii jako nováčci do druhé sezóny Univerzitní igy edního hokeje. Trenérem Riders je pardubický hokejista Martin Šejba, s asistenty Otakarem Janeckým m. a naším pedagogem Petrem Fiipem z Katedry těovýchovy a sportu Univerzity Pardubice. Ambasadorem nového týmu se staa hráčská egenda Vadimír Martinec. Na soupisce je 19 studentů z naší univerzity. Jsme univerzita v hokejovém městě, proto věřím, že zápasy Riders spojí všech našich 7 tisíc studentů v jeden tým fanoušků, uveda prorektorka Univerzity Pardubice prof. Tatiana Moková. 23. září Přeši jsme na on-ine výuku Všech 7 našich fakut přešo také v zimním semestru na on-ine výuku. Univerzita se vzhedem k jarnímu vývoji pandemie na výuku on-ine připravia. Změny se dotky více než 7000 vysokoškoáků, z nich 2 400 nastoupio do prvních ročníků. Obdivuji vás, jste vemi stateční. Nepochybujte o sobě, ani o smysu vzděávání a buďte pozitivní. Věřím v epší časy. Věřím, že se v dohedné době všichni zase uvidíme bez monitorů, dispejů a obrazovek, povzbudi studenty osobním videovzkazem rektor Jiří Máek. 24

Stao se na UPa... 30. září Fakuta zdravotnických studií získá nové prostory pro výuku Podpisem smouvy o smouvě budoucí uděaa univerzita první krok k získání prostor v areáu někdejšího podniku Tesa. V bývaé budově Teegrafie v sousedství Pardubické nemocnice vznikne v budoucnu nové zázemí pro Fakutu zdravotnických studií. Univerzita tam chce přemístit aboratoře, posuchárny, menší knihovnu, studijní odděení, zázemí pro akademické pracovníky, zasedací místnosti a maé bistro. Prostory poskytnou zázemí pro vzděání zdravotních sester, záchranářů nebo zdravotně sociáních zdravotníků, kíčové pro praktické vzděávání studentů. Zepší se také podmínky pro odbornou práci akademiků. Září Chemici anayzovai vzorky na covid Univerzita Pardubice znovu pomáhaa při kritické situaci s druhou vnou pandemie v kraji. Od konce září spustia ve speciáně zabezpečené aboratoři anaýzy vzorků na koronavirus. Experti Fakuty chemicko-technoogické se zapojii do testování už etos v dubnu, nyní pomohi s anaýzami Nemocnicím Pardubického kraje. Naše univerzita je spoečensky odpovědná instituce, která dává k dispozici svoje experty i kvaitní zázemí v těžké době, uved rektor Jiří Máek. 15. října Naši studenti se zapojii do boje proti pandemii Studenti opět pomáhai v různých zdravotnických a daších zařízeních po ceé repubice. Po jarní vně se zapojii do práce v aboratořích nebo do provozu informačních inek nemocnic. Pracovní povinnost váda uožia studentům Fakuty zdravotnických studií a 141 studentům Fakuty chemicko-technoogické. Jako dobrovoníci se zapojii i vysokoškoáci z Fakuty ekonomicko-správní, Fakuty fiozofické a daších fakut. Děkujeme! 13. istopadu Rektor uděi ceny i novou paketu mimořádným osobnostem Rektor Jiří Máek oceni při příežitosti 17. istopadu devět vědců a studentů za mimořádné tvůrčí výkony. Letos uděi zcea poprvé novou paketu rektora anaytickému chemikovi prof. Ing. Michau Hočapkovi, Ph.D. Stříbrnou medaii obdrže in memoriam prof. Ing. Kare Vytřas, DrSc., který působi na Katedře anaytické chemie Fakuty chemicko-technoogické. Cenu rektora obdržei také čtyři vědci z Fakuty chemickotechnoogické: Dr. Denise Worab, Ing. Petr Košťá, Ph.D., Ing. Tomáš Chupatý, Ph.D. a Ing. Mioš Krba, Ph.D., dáe Ing. Jiří Nožička, Ph.D., z Dopravní fakuty Jana Pernera a historička prof. PhDr. Miena Lenderová, CSc. Studentskou cenou rektor oceni iteráta Mgr. Přemysa Krejčíka z Fakuty fiozofické. TEXT: Aneta Krejčík Pšková/FOTO: Archiv UPa 25

Ocenění Ceníme si studentů a akademiků, kteří pomáhají Vyučují, nebo se sami učí. Přesto během jarní vny pandemie ukázai, že pomoci ostatním je pro ně samozřejmé. Za to je naše fakuty nominovay na Cenu ministra škoství, mádeže a těovýchovy za vynikající vzděávací činnost na vysoké škoe, a také na Cenu ministra škoství za mimořádné činy studentů a absoventů pro rok 2020. Kdo z nich cenu nakonec získá? Není až tak podstatné. Pro Univerzitu Pardubice jsou osobnostmi, kterých si cení, už dnes. PhDr. Kateřina Horáčková, DiS, Ph.D. Adéa Ješinová Petr Vácavek Je vedoucí Katedry ošetřovateství na Fakutě zdravotnických studií. Vzděává studenty a studentky oboru všeobecná sestra. V době pandemie pomoha vytvořit a dohížea na provoz Covid Ca Centra, které vzniko jako vůbec první v zemi. V rámci spoupráce s Nemocnicí Pardubického kraje veda desítku studentů, kteří komunikovai s nemocnými. Natočia pro své univerzitní koegy a daší zájemce krátká instruktážní videa, která ukázaa, jak si v době pandemie správně mýt a dezinfikovat ruce nebo pečovat o ochranné roušky. Kateřinu Horáčkovou její práce napňuje, díky ní může působit na madou generaci budoucích zdravotníků. Ve voném čase se věnuje sportu, čte knihy, má ráda dobré fimy a cestování. V současné době si přeje život bez covidu, a rovněž ve zdraví ustát dospívání svého syna. Studuje inženýrský obor Regionání rozvoj na Fakutě ekonomicko-správní. V době vypuknutí jarní pandemie se staa dobrovoníkem. V době nouzového stavu pomáhaa s domácím výukou v Dětském domově v Sedoňově v Orických horách. Ve své pomoci dětem pokračovaa i po skončení nouzového stavu. Většinu svého voného času tráví studiem, které je aktuáně v rámci onine výuky intenzivnější a nedovouje jí už pomáhat do Dětského domova v Sedoňově. Když si však potřebuje od studia odpočinout, tráví čas s rodinou a přátei. V budoucnu by se chtěa věnovat práci s idmi. Po dokončení navazujícího magisterského studia uvažuje o přihášce ke studiu pedagogického minima. Je studentem Fakuty ekonomicko-správní magisterského oboru Ekonomika a management podniku. Je zároveň předsedou a zakadateem futsaového kubu Juniors Přeouč FC. Svůj nápad uspořádat benefiční fiktivní zápas ve futsae a výtěžek věnovat na boj s koronavirem uskutečni. Akce s dobročinným prodejem vstupenek #juniořispoečně vynesa 10 tisíc korun, které rozděi mezi pardubickou nemocnici a Univerzitu Pardubice. Univerzitní část výtěžku putovaa na Fakutu chemicko-technoogickou, která od dubna anayzuje ve speciání aboratoři vzorky na přítomnost koronaviru. Za peníze pořídia sadu ochranných obeků i s ogem týmu. Posední tři roky pracovně strávi jako teameader animačního týmu v zahraničí, díky čemuž také kompetně procestova ceé Buharsko. Jednou by 26

chtě vést svůj vastní tým v podniku, který by mu takovou příežitost nabíd. Rovněž se často angažuje ve veřejném životě. Mimo jiné se mu v Pardubicích podařio nejen pro naše studenty dohodnout nový roční jízdní kupón na MHD. Kupon, který studentům zevní jízdné, by mě být v prodeji příští rok. Jiří Vaněk na jednotivých nemocničních odděeních. Pra i distribuova roušky a postupně také pečova o pacienty. Pomáha všude, kde nebyo nutné mít ékařské vzděání, ae přitom to byo potřeba. Od října opět působí jako dobrovoník v Pardubické nemocnici. Již čtyři roky pracuje jako průvodce pro Koínské muzeum na pobočkách v Kouřimi. Mezi jeho zájmy patří historie a archeoogie, zejména historie antického Řecka a Říma. Baví ho sport, ve voném čase jezdí na fotbaová a hokejová utkání. Také rád cestuje po památkách, ať už sám, nebo s přátei. V budoucnu se vidí jako pracovník muzea, chtě by navštívit Itáii či Vekou Británii a pracovat v tamních muzeích. PhDr. Ladisav Vít, Ph.D. Studuje obor Zdravotnický záchranář na Fakutě zdravotnických studií. Jiří zaži zápas nakažených koronavirem na vastní kůži. V nouzovém stavu pomáha na Observačním odděení COVID-19 Dětské kiniky Fakutní nemocnice Hradec Kráové. Odpracova zdarma bez nároku na honorář více než dvě stě hodin, během kterých pečova o dětské pacienty. Momentáně pracuje jako sanitář na Anestezioogicko-resuscitačním odděení v Nemocnici Pardubického kraje. Ve voném čase chodí na tréninky hokeje a hokejbau. Rád by co nejdříve dokonči škou, a poté si odpracova povinný rok v nemocnici na jednotce intenzivní péče nebo na ARO. Jeho snem je pracovat u záchranné sužby. Tomáš Vachovský Na Fakutě fiozofické studuje Historické vědy Ochranu hmotných památek. V době jarní karantény se rozhod pomáhat v Orickoústecké nemocnici. Zača s dezinfekcí prostor Ladisav Vít je odborným asistentem na Katedře angistiky a amerikanistiky Fakuty fiozofické. Na fakutě působí jako vědecký, ae i pedagogický pracovník. Studenti oceňují jeho huboký vhed do vyučované probematiky, individuání přístup a snahu integrovat vzděávací opory do výuky. Po vyhášení nouzového stavu v souvisosti s pandemií se sta kíčovou postavou pro distanční vzděávací systémy. Během někoika dnů převed ceé pracoviště na výuku v on-ine prostředí. Zároveň se sta havním dobrovoným škoiteem všech koegů v tom, jak úskaí distanční výuky překonávat. Od dětství sni o cestování, nejvíce ho ákaa angická kutura, krajina a idé. Do Veké Británie se rozhod odjet navzdory svému středoškoskému učitei, který tvrdi, že se angicky nikdy nenaučí. Téměř deset et v Sussexu a Surrey pracova jako zámecký zahradník a čet britskou iteraturu. Dnes ji vyučuje a vědecky se zabývá iterárním zobrazením vztahu čověka ke krajině a poetikou míst. V současné době pro nakadateství Routedge dokončuje knihu o poetice místa v díe britského básníka W. H. Audena. TEXT: Aneta Krejčík Pšková/FOTO: Archiv UPa 27

Rozhovor Popuarizátor roku: Bohatý není ten, kdo má hodně Jeho interaktivní přednášky o finanční gramotnosti a pozitivní přístup už zaujay stovky žáků. Expert z Katedry ekonomiky a managementu Dopravní fakuty Jana Pernera získa etos za svoje působení na středních a zákadních škoách Cenu rektora za popuarizaci vědy. To je Jiří Nožička, seznamte se. TEXT: Zuzana Pauusová/Martina Macková/ FOTO: Adrián Zeiner/archiv Patrik Pařík Muvíte s žáky raději o finanční gramotnosti nebo finanční negramotnosti? Rád muvím o idských schopnostech. Takže určitě raději o finanční gramotnosti, i když je občas vemi nízká. V tom ae vidím ten úžasný prostor zvyšovat ji a pomáhat tak idem, aby se zepšovai a měi tak život hezčí a pnohodnotnější. Koik idí u nás je opravdu finančně gramotných? Zjistit, koik idí v daném státě je gramotných, tedy koik idí umí číst a psát, je snadné. Finanční gramotnost neze tak snadno definovat, a proto se nedá říct koik. Pode průzkumů ae víme, že finanční gramotnost u nás není na dobré úrovni. V minuosti se výuka finanční gramotnosti nijak neřešia, a nyní se musíme popasovat s násedky. Dnes se žáci učí finanční gramotnost na zákadních škoách. Osobně vnímám finanční gramotnost trochu jinak, než jak se na většině ško vyučuje. Souhasím, že je dobré umět si spočítat úroky z úvěru, ae to umí i různé bezpatné nástroje na internetu. Pro mě je finanční gramotnost mnohem více o nastavení uvažování jedince než o matematice. Vnímám ji mnohem kompexněji. Jak se pozná finančně gramotný čověk? Skutečně finančně gramotný čověk by mě vnímat rozdí mezi tím, co chce, co potřebuje a co si může dovoit. Také je to čověk, který tvoří rezervy. Zbytečně nenakupuje, věci obnovuje, až když původní nepní funkci. I když si to může dovoit, nepýtvá potravinami, chrání životní prostředí a pomáhá rozvoji spoečnosti. Jedná se o sty vnímání věcí a souvisostí, a to ovivňuje uvažování i hodnoty čověka. Proto si mysím, že při zvyšování finanční gramotnosti má větší význam výchova v rodině než to, co je může naučit škoa. Finanční gramotnost je součást toho, jak čověk žije. To se nedá naučit jako vyjmenovaná sova. Co říkáte středoškoákům, když s nimi o tom muvíte? Na střední škoe mám vemi maý časový prostor pro interakci se studenty a není šance je něco kompexního naučit. Já jim jen vypravuji, co jsem za svou praxi vidě a zaži, s tím, že když se nebudou chovat finančně gramotně, tak něco podobného třeba zažijí také. A právě před tím je chci varovat. Život je krásný. Pokazit si ho kvůi takovému detaiu, jakým jsou peníze, považuji za nerozumné. Snažím se studentům v tom maém časovém prostoru vysvětit, že v životě záeží na tom, jak si nastavíme hodnoty a sty. A ne na tom, kdo vyděa koik peněz nebo kde trávi dovoenou. Jeden úžasný introvert řek krásnou myšenku, že by si čověka měi ostatní pamatovat pode toho, jak ži, ne pode toho, koik vyděa peněz. Bohatý není ten, kdo má hodně, bohatý je ten, kdo ví, že má dostatek. Jaké zákady pro finanční gramotnost by mě mít opravdu každý? Za nejdůežitější považuji, aby čověk chápa, že pokud si něco nemůže dovoit, tak si buď musí zajistit větší příjem, nebo snížit nákady, nebo se bez toho naučit žít. Mnohokrát jsem se setka se situací, kdy si idé pořídii nějaký zbytný statek, který by nad jejich finanční možnosti. Koupii si ho na úvěr s tím, že ten úvěr v budoucnu nějak vyřeší. Ve skutečnosti ae občas nespacený úvěr za nějakou zbytečnost odstartuje spiráu na sebe nabaujících se duhů. Za daší vemi důežitý bod považuji komunikaci. Komunikace je pode mě kíčový prvek života ve spoečnosti a chyby v komunikaci umí napáchat vždy veké škody. Ve finanční gramotnosti je to stejné. Pokud nebudu komunikovat s tím, komu dužím peníze, a budu děat mrtvého brouka, tak situaci budu jenom zhoršovat. Pokud budu pravideně komunikovat s pojišťovnou, kde 28

Rozhovor mám napříkad povinné ručení, tak mohu vemi sušně ušetřit. A do třetice, pokud vám nechce dát půjčku žádný oficiání egání subjekt, berte to jako zpětnou vazbu, že byste měi změnit svůj životní sty. Rozhodně to nevnímejte jako impus k vyhedání poskytovatee v šedé zóně, takové řešení má vždy špatné násedky s negativními a douhodobými dopady na kvaitu idského života. Je možné efektivně snížit výdaje? Často se najde prostor pro snížení výdajů pomocí revize hypotéky, pojištění, povinného ručení, také u vedení běžného účtu. Výdaje se dají snižovat při trávení voného času výety autem jdou nahradit výetem na koe, místo oběda v restauraci romantický piknik s vastním jídem. Rozhodně nedoporučuji snižování výdajů na absoutní minimum. Vždy je třeba, aby čověka život bavi. Kdybychom zcea vynechai výdaje na voný čas, tak by to neměo douhodobý pozitivní efekt. S čím mívají rodiče středoškoáků největší probém? Ke mně se dostanou jen důsedky probémů rodičů, kterými jsou nezvadatené duhy. Jak ty duhy vzniky? To má různé příčiny a každá situace je jiná. Nejčastěji se jedná o množství spotřebiteských úvěrů a nespácené kreditní karty. V Česku je vyhášená exekuce na neceých 900 000 dospěých obyvate. To znamená, že přibižně každý desátý dospěý čověk naší země nezvád svoje duhy. To není dobrý stav. Život je krásný. Pokazit si ho kvůi takovému detaiu, jakým jsou peníze, považuji za nerozumné. Snažím se studentům v tom maém časovém prostoru vysvětit, že v životě záeží na tom, jak si nastavíme hodnoty a sty. A ne na tom, kdo vyděa koik peněz nebo kde trávi dovoenou. Vývoj ekonomiky v roce 2020 může navíc bohuže zvýšit množství idí v nekomfortní ekonomické situaci. Pokud se východisko hedá včas, tak se najde. Je nezbytné neodkádat probém do doby, než větší výdaje vyvoají duhy, které pak narostou na neúnosnou hodnotu. Pak už se řešení hedá obtížněji. I potom ae patí jedno pravido: Kde je vůe, tam existuje řešení. Jak se ekonomicky chovat za této situace? Přestavte si, že jste se ociti u autonehody. Havní je zachovat kid, žádné zbrkosti. Auta se už srazia a teď je havní nezpůsobit škody větší, než už jsou. Zákadem je se zbytečně nezadužit za zbytné statky. Pak je důežité komunikovat. U autonehody komunikujete se záchranáři, pokud jste se ociti v duzích, je třeba komunikovat také. Minimáně s věřitei, ae třeba i se zaměstnavateem, pracovníky občanských poraden. Zůstat sedět v nabouraném autě bez reakce je stejné jako ocitnout se v duzích a neřešit je. Jste v nebezpečné situaci, a čím dříve ji opustíte, tím máte větší šanci, že daší život bude douhý a příjemný. Je vhodné to napříkad vnímat jako impus ke zepšení přístupu ke spotřebnímu chování při zachování stávající kvaity života. Napříkad efektivněji nakupovat jído, abychom nepýtvai. V Česku vyhazujeme víc jak 30 procent potravin. Pokud bychom toto číso snížii, snížíme i naše výdaje, ae havně zátěž pro životní prostředí. Dá se ae na takovou nehodu vůbec připravit? Ta doba před bouračkou mě osobně vždycky zajímá. Měi idé za sebou škou smyku? Přizpůsobii jízdní sty svým možnostem a stavu vozovky? Převedeno do ekonomiky zepšovai si svou finanční gramotnost, vzděávai se, aby si zajistii své pracovní místo, případně aby ho zepšii? Tvořii si rezervy? Utrácei za zbytečnosti a jezdii na drahé dovoené? Je důežité, jak se čověk připraví na situaci, kdy nepůjde vše pode pánu. Je jednoduché rozhazovat, když se daří. Ae měi bychom řešit, co bude, když se dařit nebude. Je to tedy tak, že když jde ekonomika nahoru, finanční negramotnost není probém, ae když se zadrhne, tak jsme nahraní? Je snadné žít na duh, když se daří. Pokud ekonomika roste, je minimání riziko ztráty zaměstnání, a nikoho moc netrápí, že máme nízkou finanční gramotnost. Nikdo neřeší fakt, že každý pátý čověk si netvoří rezervy. V okamžiku, kdy ekonomika začne zpomaovat, se to už vážným probémem stává. Sníží se příjmy a idé nebudou schopni spácet své závazky nastavené v době ekonomického růstu. Lidé, kteří jsou bez rezerv, se dostanou do vemi sožité situace. Tohe bohuže nyní uvidíme v praxi. Ekonomika se etos poměrně výrazně propada, což bude mít viv na reáný důchod obyvatestva. Pomůže nám krize naučit se šetřit a o penězích a jejich použití přemýšet? Na zákadě mých zkušeností se obávám, že to neze zcea potvrdit. Bohuže jsem se již někoikrát setka s tím, že finančně negramotného čověka veké probémy nic nenaučí. Pokud se přes probém dostane, získá ekci, že je možné se přes probém dostat. Ae bohuže mnohdy také získá ekci, že řešení se vždy najde a jemu určitě zase někdo pomůže. 29

Absoventi Sestrojii ongboardy a vybrai statisíce 30 PRO DOBROU VĚC

Absoventi Je to příběh s dobrým koncem. A ten konec, zdá se, koncem nebude. Tři čerství absoventi Univerzity Pardubice měi pán. Sestrojit eektrické ongboardy, projet na nich Českou repubiku a vybrat peníze na pomoc nemocnému dítěti. Za 15 dní na cestě nakonec vybrai o poovinu víc peněz, než byo na speciání vozík třeba. Jak to všechno začao? Honza Koařík: Vašek konstatova, že by chtě už konečně uděat nový prototyp eektrického prkna. Tak jsem mu řek: Do éta ho doděej, a pak pojedeme na nějakou cestu. Postupně se to nabaovao, až to dospěo sem. Vašek Štanc: Čekao se na nás s Petrem. Studovai jsme inženýrský obor Řízení procesů a teprve týden před cestou jsme děai na Fakutě eektrotechniky a informatiky státnice. Co je vašich prknech unikátní? Petr Šedo: Jsou prostě naše. Navrhi jsme si je sami od začátku až do konce. Tohe je třetí prototyp. Pořád je doděáváme. Každý den, co jsme na nich jei, byy epší a epší. Zjišťovai jsme chyby a řešii, jak je odstranit. První den musei kuci pořád držet pyn, ae teď už mají tempomat. Tahe prkna jsou siniční, ae protože jsme cestou také zaboudii a musei projít po nezpevněných cestách, čtvrtý prototyp bude do terénu. Vašek: Týden před naším odjezdem prkna ještě ani neexistovaa. Byo to hodně punkový (smích). Jakou rychostí na nich můžete jet? Vašek: Maximáně 45 km/h, což je ae na hemu i kombinézu. Normání cestovní rychost je tak 25km/h. Už vás někdo osovi, že by chtě vaše prkno? Petr: Jasně, idi se nás ptají, kde jsme ho koupii. Když jim řekneme, že je to náš výrobek, mají zájem. Máte konkurenci, která by vás ohrozia? Vašek: To si nemysíme. Takhe od A do Z to neděá asi nikdo. Zatím jsme si vyrobii pár kusů, ověřii jsme si, že můžeme využít naše vědomosti ze škoy a že to bude fungovat. Cekově nás práce s eektronikou baví. Já jsem vastně konstruktér. A jesti to rozjedeme ve vekém, záeží na tom, jaký bude na ongboardy ohas. Říkáte, že studium vám při vývoji prken pomoho Vašek: Ano, i díky idem z fakuty se nám to podařio. Nejvíc nás posunu Danie Honc, vedoucí katedry řízení procesů. Ten nám nabíze vekou pomoc ve škoe i mimo ni. Radi a pomáha také Pave Rozsíva z katedry eektrotechniky i daší idé. Petr: To je hrozně těžký, každý nás uči něco jiného Třeba statistika nám neša, přitom je pro vyhodnocování dat hrozně důežitá. Na bakaáři jsme studovai eektrotechniku a informatiku a v navazujícím studiu obor Řízení procesů. Máme znaosti z více oborů, a díky tomu jsme byi schopní navrhovat hardware i software. Zajíma idi příběh, který jste s sebou vezi? Honza: Byi jsme překvapení, koik idí se na projektu podíeo, sdíei naše stránky. Mám z toho husinu ještě teď. Potkávai jsme idi i v zapadém bufetu, místní štamgasty, oni se nás ptai: Kde jste se tu vzai? A na tomhe? Vy jste v bázni Petr: Což nám zněo v havě tak, že je vastně všechno v pořádku (smích). Vašek: Je super, koik ceebrit se zapojio, napříkad Ben Cristovao, se kterým jsme se už projei. Odkud veda vaše cesta? Honza: Vyrazii jsme ze Sapan, asi šest kiometrů od Chebu. Na hranicích s Německem začíná cykostezka a tady začaa i naše charitativní cesta. Jei jsme přes větší česká a moravská města a zastávku jsme měi i v Pardubicích. Konec cesty by na Lysé hoře. Vašek: Byi jsme v Karových Varech, Praze, ae taky Chrudimi, Jihavě a Brně. Právě ve větších městech jsme chtěi pořádat daší akce na podporu projektu, ae kvůi covidu se naše daší aktivity rušiy. Pánovai jsme napříkad různé spoečné jízdy. Počasí nebyo úpně příznivé, ae my byi odhodaní spnit náš cí. Nakonec jsme ujei koem 880 km. Koik peněz jste vybrai? Honza: Naše očekávání byo 100 tisíc. Sen, který by pomoh, pak vozík za 250 tisíc. Náš projekt Darujeme miion snad mě pomoci chapci, který trpí spinání svaovou atrofií a má horší průběh, protože nedokáže sám sedět bez opory. Konečných 448 195 korun je opravdu neskutečných. Více než čtyřnásobek nám uděao sdíení od Leoše Mareše. Byo vaším cíem děat nemoci osvětu? Vašek: Teď už ji určitě děáme. Naše myšenka bya, že pojedeme na ongboardech, ae jsou tu i jiní, kteří tyto aktivity děat nemohou. Díky organizaci Život dětem, která nás seznámia s rodinou maého Miánka, měa naše cesta huboký smys. Honza: By to prostě skvěý zážitek pný zábavy, ae zároveň pořádný dřiny. Co byste vzkázai studentům? Vašek: Neseďte jen u počítače. Ne že my bychom občas u něj neseděi, pracovat musíme Ae známe to z koejí, madí idé se nechodii ani bavit. Přitom si nemysím, že by všichni tak hodně studovai, aby byi dobří. Pojďte proto raději zase ven! Honza: Vejška je právě o tom, že potkáte spoustu kamarádů, kteří vám třeba vnuknou i ten dobrý nápad. Získáte skvěé kontakty. Co pánujete do budoucna? Nic konkrétního aktuáně nemáme, ae bavii jsme se o příštím étu a podobném projektu. Určitě se to bude těžko překonávat, i když máme více času na pánování. Uvidíme a doufáme, že opět překvapíme i sami sebe. TEXT: Věra Přibyová/Anna Sedáková/ FOTO: Fiip Starý Jan Koařík (1992): Vystudova bakaářský obor Provozní spoehivost dopravních prostředků a infrastruktury na Dopravní fakutě Jana Pernera Univerzity Pardubice. Nyní pracuje v obasti kvaity ve výrobě eektromotorů. Vácav Štanc (1994): Inženýrský titu získa na Fakutě eektrotechniky a informatiky v oboru Řízení procesů. Baví ho eektrotechnika a je konstruktérem eektrického ongboardu. Petr Šedo (1994): Má titu inženýra v oboru Řízení procesů na Fakutě eektrotechniky a informatiky. Děá psychickou podporu týmu. Prkna programuje a je také konstruktérem. 31

Rozhovor Umím vést idi. Je to dar od Boha, říká absoventka Banka Petrová Je energická, rozhodná, vůdčí, a přitom idská a optimistická. Umí řídit nákaďák, ae i vekou automobiovou firmu. Banka Petrová, absoventka Dopravní fakuty Jana Pernera a generání řediteka firmy Panav, patří k nejvivnějším ženám v zemi. Dokáže totiž spojovat správné idi v jeden tým a dosahovat maximáních výkonů. Mám to dané od Boha. Když vidíte výsedek, který se zrodi pod vaším vedením, je to moc krásný pocit, říká. Jak se to stane, že se stanete jednou z nejvivnějších žen? Umístia jste se etos na 129. místě v žebříčku časopisu Forbes a jen tři příčky za tenistkou Petrou Kvitovou O své nominaci do žebříčku jsem nevěděa a popravdě ani moc netuším, kdo za ní stojí. Zřejmě někdo, kdo si cení vaší práce. Kamarádi mi posai vzkaz, že jsem tam. Majiteem hodingu, kam spadá i naše spoečnost, je Roman Šmidberský, tipa bych si, odkud vítr vane. Asi na mě upozorni. Potěšio vás to? Samozřejmě. Je to dobrý pocit. I když v práci mi to nepomůže. Na pozici generáního ředitee strojírenských nebo automobiových firem je máo žen. Je to svým způsobem výjimečné. Máte jako žena v tomto oboru respekt? Respekt není otázka pohaví. Souvisí to spíše s tím, jaký jste šéf. V mužském koektivu se pohybuju už od studia na gymnáziu ve Vaašském Meziříčí. Bya jsem v matematicko-fyzikání třídě. Pak jsem studovaa Dopravní fakutu Jana Pernera. V prvním a douhodobém zaměstnání jsem bya prodejcem nákadních vozide. Většina mých zákazníků a obchodních partnerů byi opět muži. Je to pro mě naprosto přirozené prostředí, ve kterém se umím pohybovat. Jít studovat dopravní fakutu byo přání rodičů, vaše voba, nebo náhodný výběr? Je pravda, že jsem chtěa jít studovat práva. A přái si to i mí rodiče. Nakonec jsem se na tento obor nedostaa. Studovat vysokou jsem ae moc chtěa. Na dopravní fakutu byo nutné spnit prospěchové imity, ty jsem měa. 32

Absoventka Takže mě vzai bez přijímaček na obor Dopravní management, marketing a ogistika. A když jsem nastoupia, zjistia jsem, že se mi na škoe tak moc íbí, že jsem daší rok práva ani nezkoušea. Zajímavostí je, že jsme byi první ročník, který začína studovat v České repubice. Protože škoa bya v Žiině a odtud ceý pedagogický sbor přeše. Na začátku jsme byi ještě takoví neukotvení a byo to hektické. Co vám škoa daa? Pro můj obor dost. Pokud chce někdo pracovat v dopravě, je to dopravní fakuta, která vám předá potřebné vědomosti. Patio to před 27 ety a patí to i dnes. Kromě ekonomických znaostí získáte i odborné vzděání. Odbornost je v současném světě vemi důežitá. A dokonce si mysím, že je nadřazená těm obecným znaostem. Když k nám chodii na přednášky idé z praxe, byo to vemi obohacující. Po škoe jste začaa prodávat nákadní auta Ve firmě NAPA Trucks. Výhodou byo, že jsem o dopravě edasco věděa právě ze škoy. Se zákazníky jsem moha épe komunikovat a nebya jsem v oboru nevzděaná. Dokázaa jste prodat auto, aniž by se na vás divně dívai, že tomu rozumíte? (smích) Ano, začátky jednoduché nebyy. Ae zváda jsem to. Vastně si mysím, že jsem bya v prodeji úspěšná. Začaa jsem prodávat ve 23 etech a o dva roky později se staa vedoucí prodeje. Někteří zákazníci si mě ve znaostech také testovai. Někdy se mi chtěo až brečet, když jsem něco nevěděa Ae donutio mě to k tomu, abych na sobě ještě víc pracovaa. POKUD CHCE NĚKDO PRACOVAT V DOPRAVĚ, JE TO DOPRAVNÍ FAKULTA, KTERÁ VÁM PŘEDÁ POTŘEBNÉ VĚDOMOSTI. PLATILO TO PŘED 27 LETY A PLATÍ TO I DNES. KROMĚ EKONOMICKÝCH ZNALOSTÍ ZÍSKÁTE I ODBORNÉ VZDĚLÁNÍ. Prodávai jsme tahače, podvozky na různé typy nástaveb. Začínay řady stavebních vozide, speciáních podvozků, dávai jsme do kupy technické specifikace. Pomáhaa jsem auta konfigurovat, a to mě hodně bavio. Doteď z těchto zkušeností čerpám. Kontroní otázka: Koik váží tahač? Provozní hmotnost tahače je cca 8 tun. Ceková hmotnost soupravy dvounápravového tahače a třínápravového návěsu je 40 tun. Máte řidičák na nákadní auto? Mám. Když jsem je prodávaa, měa jsem pocit, že bych je měa umět i ovádat. Od 25 et je řídím. S koegou jsme často jezdii pro návěsy. Cestu tam jsem tahač řídia já, zpátky i s návěsem je on. Když jsem čekaa své první dítě, řídia jsem tahač ještě v devátém měsíci těhotenství. Jei jsme za jedním zákazníkem, a ten teda kouka, když jsem vyskočia z kabiny s obrovským břichem. Po osmnácti etech jste opustia firmu. Cítia jste potřebu změny? Změni se management. Navíc jsem dosáha všeho, čeho jsem dosáhnout moha. Mám ráda, když se dějí se změny. Potřebuju k životu vzrušení. Hned, jak se rozkřiko, že jsem daa výpověď, začay přicházet nabídky samy. Jednou z nich bya pozice obchodní řediteky ve spoečnosti PANAV. Tu jsem přijaa a po dvou etech jsem se staa generání ředitekou. ODBORNOST JE V SOUČASNÉM SVĚTĚ VELMI DŮLEŽITÁ. A DOKONCE SI MYSLÍM, ŽE JE NADŘAZENÁ TĚM OBECNÝM ZNALOSTEM. Co vaše práce obnáší? Má někoik pooh. Část mé práce jsou obchodní kontakty. Nechaa jsem si nejvýznamnější zákazníky, se kterými mám douhodobé vztahy. Dáe se věnuji strategickému jednání s dodavatei. Novinkou pro mě je řízení výroby. Bya to pro mě výzva, protože jsem nikdy výrobu neřídia. Snažím se, aby všichni ši jedním směrem. Je důežité, abych vybraa správné idi, a ti musí děat to, co chcete vy. V tomhe je důežitá také idskost. Když nebudete rozumět tomu, co děáte, mohou vás začít obcházet. Během jarní pandemie patřia firma k sedmi v Evropě, které dokázay udržet svou výrobu. Jak jste na tom nyní? Situace nás toik nepoškozuje, dokážeme si poradit. Ae jen do té doby, dokud nám nevypadne veké množství idí. V první vně jsme řešii probémy se zaměstnanci. Firma má výrobní závod v Senici na Hané a řada našich idí bydí v Litovi a v Uničově. To bya veká čára přes rozpočet, když tato města kvůi šíření covidu uzavřei. Musei jsme utumit výrobu. Nyní jsou to probémy s dodavatei ze západoevropských zemí. Francie má ockdown a některé součástky nám budou chybět. Musíme operativně řešit věci ve výrobě, aby se nezastavia. Máme zakázky až do března. V čem vás práce napňuje? Baví mě řídit idi. Umím spojovat správné idi, aby jejich výkon ved ke správnému cíi. Ae k tomu musíte mít také vohy. Já to mám dané od Boha. Když vidíte výsedek, který se zrodi pod vaším vedením, je to moc krásný pocit. TEXT: Věra Přibyová/FOTO: Adrián Zeiner Ing. Banka Petrová, MBA (1975) Je absoventkou Dopravní fakuty Jana Pernera Univerzity Pardubice. Inženýrský titu získaa v oboru Dopravní management, marketing a ogistika v roce 1998. V roce 2016 si rozšířia své vzděání v Business Institutu EDU, a.s., v Praze, kde studovaa obor Management, organizace a řízení (MBA). V etech 1998-2016 působia jako vedoucí prodeje vozide, NAPA TRUCKS, spo. s r.o. V roce 2016 začaa pracovat ve spoečnosti PANAV, a.s., nejdříve na pozici obchodní řediteky, od roku 2018 je generání ředitekou firmy. Žije v Pardubicích. Ráda jezdí autem, kde si třídí myšenky. Je rozvedená a má dvě děti. V červnu etošního roku ji zařadii experti českého vydání prestižního byznysového a ekonomického časopisu Forbes mezi 135 nejvivnějších žen Česka. 33

Reportáž BRAUNŮV BETLÉM V PÉČI RESTAURÁTORŮ ZACHRAŇUJÍ SOCHY VE SKÁLE 34

Reportáž 35

Reportáž Patří ke špičce barokního sochařství v krajině. A nejen u nás. Ukrytý v Novém ese nedaeko Hospitau Kuks ročně áká tisíce návštěvníků. Betému od Matyáše Bernarda Brauna je téměř 300 et. Unikátní sochařské dío vytesané do kamene odoává staetí přírodním vivům, ae bez pravidené péče odborníků by moho za někoik desítek et zaniknout. O tuto národní kuturní památku se nyní budou starat právě studenti a odborníci z naší Fakuty restaurování. O vznik uceeného kompexu, který eží mezi městy Dvůr Kráové nad Labem a Jaroměř, se zasouži hrabě František Antonín Špork. Betém se mě stát součástí jeho rezidenčního a ázeňského sída. Jednotivá uměecká día vznikaa v rozmezí et 1722-1732. V současné době jsou všechna v důsedku stáří, povětrnostních vivů, kimatických změn a zčásti i vandaismu značně poškozená. Asi nejhůře je na tom socha Jana Křtitee, ze které zbyo už jen torzo. Také socha ežící Máří Magdaény je ve vemi špatném stavu, popisuje aktuání stav sochařských dě docent Jakub Ďouba z Fakuty restaurování Univerzity Pardubice. Sochy a reiéfy v Novém ese jsou unikátní tím, že je Matyáš Bernard Braun vytesa přímo na místě do rosté skáy. Pode vedoucího ateiéru restaurování kamene je to mimořádné dío. Rozsahem, koncepcí a sochařským zpracováním. Je to vrcho barokní tvorby v ceoevropském měřítku, říká Jakub Ďouba. Čověka až napadá otázka, jesti k takovému díu přistupuje odborník ještě s větší citivostí a opatrností. A zda přemýší o tom, jak významnou památku zachraňuje. Není až tak zásadní, jesti restaurujete národní kuturní památku, nebo obyčejný křížek v poích. Vždycky cítíte vekou zodpovědnost, vysvětuje restaurátor. Části se nedopňují, k vidění bude torzo Experti Univerzity Pardubice se na restaurování jednotivých soch podíei už v minuosti. Nyní provedou cekovou údržbu všech dochovaných sochařských dě a násedně o ně budou pravideně pečovat. Pánujeme do tohoto projektu zapojit studenty z ateiéru kamene ze všech ročníků, tedy asi šestnáct idi. Měi bychom provést očištění všech dě od nánosů bioogického porostu i nečistot a také zajištění rizikových částí, aby se zabránio dašímu poškození día, říká vysokoškoský pedagog Ďouba. Bude nutné zpevnit narušený materiá a zajistit praskiny, aby nedošo k odděení částí a jejich ztrátě. Experti přitom vychází ze zkušenosti s předchozí údržbou a z projektu NAKI ministerstva kutury. Výstupem tohoto projektu, který veda Fakuta restaurování, jsou zejména možnosti čištění a nastavení režimu douhodobé péče, včetně možností zpomaení růstu řas, mechů a išejníků na povrchu kamene. Restaurátoři nebudou na památce dopňovat chybějící části, ae chtějí ji pouze konzervovat. Braunův betém bude i po restaurování prezentován v torzání podobě. Míra čištění bude voena tak, aby vynika pastická forma a nedocházeo k poškození. Zároveň bychom chtěi zachovat určitou míru patiny stáří, upřesňuje docent Ďouba. Pode něj by se mě 36

Věda restaurátor vždy zamýšet spoečně s památkáři a správcem objektu nad tím, jak dío prezentovat, v čem spočívají jeho havní hodnoty, a ty se snažit maximáně uchovat. Zpomait růst mechů, prodoužit život Nejdůežitější je pro odborníky maximáně prodoužit život této mimořádně významné památky. Pravidená údržba a monitoring, který umožní včas reagovat na aktuání stav, je nejepší cesta. Je to epší než postup zvoený v mnoha jiných případech. Tedy ponechat památku svému osudu, a když je stav havarijní, provést vekou a nákadnou rekonstrukci, říká odborník. Restaurátoři budou památku každý rok kontroovat. Zhodnotí její stav, provedou případné dočištění a apikují ochranný biocidní postřik. Ten by mě zpomait růst mechů a išejníků. Na zákadě tohoto mapování by se měy pánovat daší akce a restaurátorské zákroky na konkrétních díech. TEXT: Věra Přibyová/FOTO: Archiv Fakuty restaurování Soubor soch by původně součástí ceého kompexu budov a krajinných prvků, z nichž se dodnes dochovaa jenom část. Samotná sochařská día v Novém ese u Kuksu dopňovay daší budovy a sochařská día. Napříkad kape Naezení sv. kříže a Povýšení sv. kříže. Zaniky i poustevny sv. Pava a sv. Antonína, včetně vyhídkového pavionu a pisciny s vodotryskem. Některé části se sice zachovay, ae byy převezeny. Napříkad socha sv. Antonína, kdysi umístěná při poustevně, je dnes v muzeu v Jaroměři. Sochu sv. Jeronýma na poušti přemístii památkáři do zahrady Hospitau v Kuksu. Do areáu v Kuksu převezi i torzo sochy Hagar na poušti nebo psa poustevníka Garina. 37

Rozhovor 38

Rozhovor Umění nemá být oškivé, říká autor pakety rektora Je netradiční. Odráží v sobě temnotu i světo a spojuje čínskou fiozofii jin a jang. Novou paketu Univerzity Pardubice bude rektor Jiří Máek uděovat výjimečným osobnostem z obasti vědy a akademického prostředí. Autorem día je výtvarník a sochař Jakub Vček, pro kterého byo samotné zpracování vekou výzvou. Paketa vznika při příežitosti 70 et vysoké škoy v Pardubicích. MgA. Jakub Vček (1979) Autor Pakety rektora Univerzity Pardubice pochází z Českých Budějovic. Magisterský titu získa na Akademii výtvarných umění v Praze v roce 2004, kde se uči v ateiéru figuráního sochařství a medaie. Své uměecké vzděání si rozšíři v etech 1998-1999 na Fakutě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně v ateiéru figuráního sochařství pod vedením sochaře Michaea Gabriea. V roce 2001 pobýva v Itáii v Carraře na uměecké škoe Accademia di bee arti. Daším vysokoškoským pedagogem, který ovivni jeho uměeckou tvorbu, by v etech 2002-2003 profesor Emi Přikry z Ateiéru architektury Akademie výtvarných umění v Praze. Soukromě studova u akademického sochaře Josefa Adámka. Jakub Vček působi v etech 2013-2020 jako pedagog na Střední škoe uměeckoprůmysové škoe v Hradci Kráové, kde studenty seznamova zejména s navrhováním designérských výrobků a figuráním kresením. Nyní pracuje a tvoří ve svém ateiéru ve Vracavi na Vysokomýtsku. Svůj ateiér vybudova ze stodoy, která je součástí památkově chráněné usedosti, a shromáždi zde také značnou část své tvorby. V roce 2018 zachváti ateiér sochaře mohutný požár, který nevratně zniči na 4000 jeho uměeckých dě. I přes tuto nešťastnou udáost Jakub Vček tvoří dá a patří k významným medaiérům a výtvarníkům své generace. 39

Absoventi Jaké byo zadání? Byo jasné, paketa měa být větší, než jsou obvyke medaiérská día. Měa univerzitu symboizovat jako ceek a přitom zohednit všech sedm jejích fakut. Měo se do ní promítnout také ogo. Zkrátka měa být výjimečná. Zača jsem si na papír kresit myšenky, jak šy za sebou. Postupně se vyvíjey a nepřemýše jsem, jesti je to úet, nebo ne. Návrhů vzniko samozřejmě hodně, 15 nebo 20. Nakonec jsem mě fináních pět variant. Uděa jsem šabonu ze dřeva, vastně takové okýnko a zača s reaizací modeů v reáné veikosti. Co vás inspirovao? Líbia se mi myšenka promítnout do día symbo Východu jin a jang. Rektor Jiří Máek má vemi rád japonské umění a kuturu. Výsedná podoba vypadá tak, že jedna část je vystoupá a druhá propadá. Tento tvarový moment pakety může zpodobňovat i skutečnost, že nad městem Pardubice se tyčí Kunětická hora a ogo univerzity je zamáčké podobně jako pečeť. Jak douho vaše día vznikají? Vždycky nejdée trvá uožit si do mysi ideu a přemýšet o tom, co vyrobíte. 40 Na papíře je to pak hotové za den. Představy nosím v havě douho, protože dojem je opravdu nejdůežitější. Je to stejné, jako když vidíte nějakou osobu může mít veký nos, má ae krásné oči Výsedný efekt vás musí zaujmout. Koik času jste mě na tvorbu pakety? Měsíc. Modey jsem mě ae hotové za dva dny. Fascinovao mě, že někdo chce něco jiného, než je standard. Dosta jsem vekou důvěru. Dokonce mě napado, že by moh existovat web, který se bude jmenovat Důvěra. Zjišťuju, že je to jedna z nejdůežitějších vastností. Když vám někdo dá důvěru, nechcete ho zkamat. Děa jsem napříkad na projektu za miiony, kdy jsem nemě podepsaný jediný papír, ae tvoři jsem. Tvoři jste už něco podobného? Zadání tohoto typu jsem dosta poprvé. Vastně byo dobře, že jsem dosta nějaké zadání. Když jsem uči, říka jsem studentům: Omezení je něco, od čeho se čověk může odrazit. Nejhorší je mít absoutní svobodu. Vždycky si vzpomenu na Mozarta a na jeho operu Don Giovanni. Dosta jediné zadání. Že má k dispozici jen tyhe zpěváky. Vědě, kdo jaký má rozsah a přesně napsa hasy pro zpěváky. Proto je to opera oper. Muse jste se samotnou reaizací řešit nějaký probém? DŮVĚRA. ZJIŠŤUJU, ŽE JE TO JEDNA Z NEJDŮLEŽITĚJŠÍCH VLASTNOSTÍ. KDYŽ VÁM NĚKDO DÁ DŮVĚRU, NECHCETE HO ZKLAMAT. DĚLAL JSEM NAPŘÍKLAD NA PROJEKTU ZA MILIONY, KDY JSEM NEMĚL PODEPSANÝ JEDINÝ PAPÍR, ALE TVOŘIL JSEM. To je právě ono. Dío je unikátní nejen po stránce uměecké, ae také výrobní. Narazi jsem na řadu technoogických probémů. Probém by s chadnutím kovu, protože se smršťuje a potřebuje hodně hmoty, kterou si ují. Takže byy probémy se samotným oditím. Říct: to nejde ae neexistuje.

Absoventi Prostě to musí jít. Nakonec jsem naše sévárenskou dínu, která sídí v Popovicích u Uherského Hradiště, a ta paketu odia. Jedná se o ruční výrobu. Paketa ae není vaše první dío pro univerzitu Už jsem děa pamětní medaii pro Fakutu restaurování k 25 etům od jejího zaožení. Na této fakutě učí také mí kamarádi. Jak často tvoříte? Pořád. Jedu třeba na výet, ae pořád přemýším. Antonín Dvořák še do esa, a když přiše, mě popsané manžety u košie notami. Je to tak, že vás něco napadne, ae nevíte kdy. LÍBILA SE MI MYŠLENKA PROMÍTNOUT DO DÍLA SYMBOL VÝCHODU JIN A JANG. O svých sochách říkáte, že by měy být dobro, ne strach, ne oškivost. Co by pro vás byo oškivé? Když jsem by ve škoe, tak nám někteří kunsthistorici říkai, že uměec by mě reagovat na dobu a zpodobňovat i hnus. Já si to nemysím. Ve středověku se vyévay spašky na uici, byy morové rány jedna za druhou, ae umění byo krásné. Umění by měo být hezké. Jako kdyby chtě někdo napsat oškivou muziku. Jdete snad na koncert s tím, že si budete říkat: Musím to nějak vydržet, protože je to nová muzika? Často tvoříte día s duchovní tématikou. Je to obast, která vás zajímá? Nejsem rozeznatený, jesti víc děám antiku, kasicismus nebo secesi. Líbí se mi snad všechno. Chci, aby mé dío byo hezké, aby se na něj čověk rád a znova podíva. Aby měo zadní myšenku, které si čověk všimne později. Třeba toho oboučku v paketě, kde je náznak Kunětické hory. Děáte ae i soudobé reaizace To ano. Je to třeba design avičky, návrhy cen pro hokejisty Co je hmotové, mě baví, můžu uděat archaické věci, stejně tak moderní, a to ve stejné době. Nejsem jako Pabo Picasso, který mě různé období, růžové, modré TEXT: Věra Přibyová/FOTO: Radek Pžík Día v ateiéru Jakuba Včka ve Vracavi Þ 41

Ponožky, hrnek a kšandy koupíš na eshop.upce.cz