charakteristika skautingu

Transkript

1 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA SKAUTINGU Zákadní charakteristika skautingu OBSAH n Podí na výchově madých idí n pomocí systému postupné sebevýchovy n zaožené na souboru hodnot n Hnutí n pro madé idi n dobrovoné n otevřené všem n nepoitické n nezávisé Násedující text by vytvořen Světovým výborem WOSM jako podkad pro jednání Světové skautské konference v roce 1999 o definici posání skautingu. Tato definice v dosovném překadu zní: Posáním skautingu je přispět k výchově madých idí prostřednictvím hodnotového systému, zaoženého na skautském sibu a zákonu, pomáhat jim vytvářet epší svět, kde naeznou uspokojení jako jednotivci a budou hrát konstruktivní roi ve spoečnosti. Toho je dosahováno: jejich zapojením během formativních et v procesu non-formání výchovy, používáním zváštních metod, které činí každého jednotivce havním činiteem jeho rozvoje jako sebevědomé, soidární, zodpovědné a uvědoměé osobnosti, napomáháním v ustavování jejich hodnotového systému, zaoženého na duchovních, sociáních a osobních principech, tak jak jsou vyjádřeny ve sibu a zákonu. 57

2 PODÍL NA VÝCHOVĚ MLADÝCH LIDÍ: CÍL SKAUTINGU POMOCÍ SYSTÉMU POSTUPNÉ SEBEVÝCHOVY... ZALOŽENÉ NA SOUBORU HODNOT. 1. CO JE VÝCHOVA? a) Definice Stanovy světové organizace skautského hnutí jasně říkají, že skauting je výchovné hnutí. Výchova v nejširším sova smysu je ceoživotní proces, který umožňuje jedinci cekový a postupný rozvoj vastních schopností jako jedince i jako čena spoečnosti. Na rozdí od běžné představy je výchova záežitostí, která daeko přesahuje pouze formání vzděání (tj. škou), a to jak záběrem tak trváním. Ceoživotní proces: rozvoj jedince neprobíhá výučně pouze ve formativních étech (dětství a adoescence). Pokračuje totiž po ceý život. Jako u každého procesu i zde jsou výkyvy nahoru a zase doů - období větší aktivity, citivosti, většího významu než ostatní. A tento proces musí být podporován. Postupný rozvoj vastních schopností: cíem výchovy je podíet se na pném rozvoji samostatného, soidárního, zodpovědného a uvědoměého jedince: - Samostatný - schopný rozhodovat se a řídit si svůj život - Soidární - aktivně projevující zájem o ostatní - Zodpovědný - schopný nést násedky svých rozhodnutí, pnit své povinnosti a dokončit vše, co začne - Uvědoměý - snaží se žít pode svých hodnot a podporuje ideáy, které jsou pode něho důežité Jako jedinec: rozvoj všech schopností jedince ve všech obastech růstu - fyzickém, inteektuáním, emocionáním, sociáním a duchovním. Jako čen spoečnosti: rozvoj vnímání svého okoí a starosti o něj, rozvoj pocitu sounáežitosti se svou komunitou a pocitu, že patřím k její historii a jejímu vývoji. 58

3 Tyto dvě dimenze neze od sebe odděit, nebo není výchovy bez snahy po úpném rozvoji osobních schopností jedince a není výchovy bez učení žít s ostatními jako čen místního, národního a mezinárodního spoečenství. b) Čtyři piíře výchovy V širším pojetí je výchova zaožena na čtyřech piířích 1 ) : Učit se znát spojením dostatečně obsáhých obecných znaostí s možnostmi zabývat se některými obastmi do houbky. Znamená to také naučit se učit a těžit tak z možností, které výchova po ceý život nabízí. Učit se, jak na to, abychom získai nejen profesní znaosti a dovednosti, ae také rozsáhé životní zkušenosti včetně meziidských vztahů a týmové práce. Učit se žít spoečně, to znamená učit se rozvíjet porozumění jiným idem, uvědomovat si vzájemnou závisost, získávat zkušenosti s týmovou prací a řešením konfiktů, stejně jako hubokou úctu k hodnotám demokracie, vzájemného respektu a porozumění, míru i spravednosti. Učit se být, abychom épe rozvíjei svoji osobnost a jednai se stáe větší samostatností, vastním úsudkem a osobní zodpovědností. V této souvisosti nesmí výchova při rozvoji potenciáu madého čověka zanedbat jedinou stránku. c) Výchovné činitee Na cekové výchově jednotivce se podíí řada různých činiteů. UNESCO definuje tři různé typy: Formání vzděání je hierarchicky uspořádaný, chronoogicky odstupňovaný vzděávací a výchovný systém, který pracuje od zákadních ško až po vysokoškoské instituce. Neformání vzděání je proces, při kterém se každý jedinec učí zaujímat postoje, poznává hodnoty, získává zručnost a znaosti každodenní zkušeností, např. v rodině, mezi přátei a vrstevníky, z médií a vivem daších faktorů ve svém okoí. Non-formání vzděání (možno překádat též jako mimoškoní výchova - pozn. P.T.) je organizovanou výchovnou aktivitou mimo rámec zavedeného formáního systému, jejímž smysem je nabídnout zájemcům, kteří se s ní ztotožní, pro ně žádoucí výchovné cíe. 1 ) Learning: The Treasure Within - zpráva pro UNESCO, zpracovaná Mezinárodní komisí pro výchovu v 21. stoetí za předsednictví Jacquese Deorse,

4 2. SPECIFICKÝ PŘÍSTUP SKAUTINGU Jako výchovné hnutí pro madé idi se skauting pně ztotožňuje s již výše uvedenými prvky výchovy. Jeho cíem je podíet se na rozvoji pného potenciáu madých idí tak, aby se z nich stai samostatné, soidární, zodpovědné a uvědoměé osobnosti i čenové spoečnosti. Zahrnuje v sobě všechny čtyři piíře výchovy: učit se znát, učit se jak na to, učit se žít spoečně a učit se být, přičemž na posední dva piíře je kaden zváštní důraz. Patří do kategorie non-formáního vzděání, nebo je to organizovaná instituce s výchovným cíem, která se obrací ke zváštní kientee, a přitom pracuje mimo rámec formáního vzděávacího a výchovného systému. Výchovný přístup skautingu navíc ještě charakterizují násedující faktory: a) k výchově madých idí zaujímá hoistický přístup; b) snaží se dosáhnout svého výchovného cíe na zákadě výchovné nabídky; c) jako non-formání vzděávací činite hraje vede ostatních vzděávacích činiteů dopňkovou roi; d) uvědomuje si, že se na výchově madých idí pouze podíí. Tyto charakteristiky jsou dáe rozvinuty níže: a) Hoistický přístup Skauting nahíží na každého madého čověka jako na jednotivce, který je: kompexní osobností, jejíž identita se vytváří částečně vzájemným působením a vztahy mezi rozmanitými obastmi života jednotivce (fyzický, inteektuání, emocionání, sociání a duchovní), mezi jednotivcem a okoním světem a konečně mezi jednotivcem a nejvyšší Pravdou a Láskou. Z toho pyne, že se skauting snaží o rozvoj ceé osobnosti: - uvědomuje si, že různé obasti idské osobnosti jsou propojené a navzájem se ovivňují; - uznává, že cekový rozvoj osobnosti je možný pouze jako výsedek veké řady zkušeností, které jsou zcea nutně rozprostřeny na určité časové ose. 60

5 jedinečnou osobností, která má každá svůj vastní životopis, soubor osobních vastností, různost potřeb, schopností a rozdíné tempo rozvoje. Z toho pyne, že se skauting snaží o rozvoj ceé osobnosti jako jedinečné individuaity: - uvědomuje si, že rozvoj schopností každého madého čověka se odehrává pode vastního tempa toho kterého jednotivce a že se v něm střídají chvíe, kdy dochází k bouřivému rozvoji jedné obasti, zatímco jiná obast je poněkud v útumu. Skauting se tak snaží uspokojit výchovné potřeby každého madého čověka tak, jak přicházejí, a přitom stáe stimuuje rozvoj ve všech obastech; - uznává, že každý má v sobě různý potenciá a snaží se tak pomoci madému čověku, aby svoje schopnosti dokáza rozvinout a využít co nejvíce ( jak dovede nejépe ). nedínou součástí světa, ve kterém žije. Skauting se tak snaží o cekový rozvoj jednotivce jako jedinečné osobnosti, která je také nedínou součástí světa, v němž žije: - snaží se pomoci každému madému čověku, aby si sám sebe uvědomova jako součást (i když maou) jednoho ceku a vytvoři si pocit sounáežitosti, který napomáhá dát životu smys. To vyžaduje řadu příežitostí, při kterých může madý čověk vstupovat do vzájemného kontaktu s okoním světem a smysupně v něm působit (obast rodiny, místních, národních i mezinárodních spoečenství, kuturního dědictví a přírodního prostředí). b) Výchovná nabídka Skauting se snaží dosáhnout svého výchovného cíe, jak již byo popsáno výše - tj. podíet se na rozvoji pného potenciáu madých idí - na zákadě řady ideáů nebo hodnot - svých principů - a pode jasně definované metody - skautské metody. Skauting tak představuje specifickou výchovnou nabídku. Tato výchovná nabídka: není pouhou prázdnou schránkou, kterou si může kdokoiv napnit čímkoiv pode svého přesvědčení a přání. Nemůže být přijata jen zčásti a zčásti zamítnuta. Jakmie ji jednou někdo akceptuje, stává se pro něj závaznou. Samozřejmě, že se s časem vyvíjí, ae ne pode rozmarů jednotivých čenů. 61

6 nemá za cí předěat madého čověka pode předem daného ideáu, ae snaží se jej podnítit k maximánímu rozvoji všech obastí jeho jedinečné osobnosti. Skauting je pně úspěšný ve chvíi, kdy čen opouští hnutí s pozitivním postojem ke vstupu do světa dospěých a má dostatek schopnosti učinit to tvořivým, sebevědomým a zodpovědným způsobem a přitom si uvědomuje, že bude muset nadáe pokračovat ve svém osobním rozvoji jako samostatná, soidární, zodpovědná a uvědoměá osobnost. c) Dopňková roe Často se říká, že skauting hraje při osobním rozvoji jednotivce dopňkovou roi. Jak již byo popsáno v oddíe 1 c) (Výchovné činitee), na výchově jakéhokoiv jednotivce se podíejí tři výchovné činitee. Skauting patří k těm non-formáním, a tak dopňuje formání a neformání sektor výchovy. Skauting není ani formání činite jako např. škoa, ani neformání, jako např. rodina, vrstevníci nebo daší. Skauting má svoji vastní výraznou roi; nemá být jakousi odpoední škoou nebo dokonce náhradníkem škoy, nemá ani nahrazovat rodinu nebo daší instituce, které ovivňují vývoj madého čověka. Skautský vůdce má vastní výraznou funkci - není pouze daším učiteem, rodičem, funkcionářem nebo knězem. Skauting tak musí hrát ve výchově madých idí specifickou a výraznou úohu - musí si ve výchovné a vzděávací nabídce pro madé idi najít svoje vastní pevné místo. Skauting je nonformání v tom smysu, že je organizovaný a strukturovaný, se specifickou výchovnou nabídkou, která obsahuje jasně definovanou metodu. Kíčem k výrazné roi skautingu je právě jeho jedinečná metoda. Skautská metoda - jedna metoda, která se skádá z řady prvků - je nástrojem, který skauting využívá k napnění svého specifického přístupu k výchově madých idí. Některé prvky skautské metody byy přejaty jinými výchovnými činitei a některé se dnes dokonce používají ve škoách, mádežnických kubech a daších zařízeních. Ovšem v žádném z těchto případů se nepoužívá skautská metoda ve svém ceistvosti. Skautská metoda jako taková se nedá využít ve škoe, církvi nebo v rodině. Pokud se skautská metoda použije pro aktivity ve voném čase, ve skupině sobě rovných a v partnerství s dospěými, pak poskytuje bezpečné prostředí, v kterém může madý čověk experimentovat a učit se na zákadě vastních zkušeností, a tak růst a rozvíjet se jako jedinečná idská bytost, která je stáe samostatnější, soidárnější, zodpovědnější a uvědoměejší. 62

7 V centru zájmu skautingu je cekový rozvoj jednotivce. V tomto směru se ideá, jehož dosažení chce skauting dosáhnout, nijak neiší od ideáu, o jehož dosažení se snaží škoa nebo rodina, které se obě také věnují povšechnému rozvoji madého čověka. Jak jsme se však již zmínii výše, metody používané ve formáním systému výchovy a způsoby, kterými se čověk učí neformáně, se podíejí na rozvoji schopností madého čověka všech obastech idské osobnosti pravděpodobně jinak. Na zákadě efektivního využití své jedinečné metody se tak skauting může na fyzickém, inteektuáním, emocionáním, sociáním a duchovním rozvoji madého čověka podíet jiným způsobem, než jak je tomu v případě škoy, rodiny nebo skupiny přáte, médií či církevních institucích nebo jiných vivů. Uve me aespoň jeden příkad: v obasti inteektuáního rozvoje mnoho činiteů zdůrazňuje získání znaostí, zatímco skauting pomocí efektivního využití skautské metody zdůrazňuje kreativitu, vynaézavost atd. d) Podí Skauting je výchovné hnutí pro mádež, a tak si uvědomuje, že se může na tomto procesu pouze podíet, nebo : skauting je pouze jedním z činiteů, které život madého čověka ovivňují, a výchova je ceoživotním procesem, a tak se ceý potenciá jedince postupně projevuje během života. Skauting tedy může madým idem pouze přímo pomáhat, aby během doby strávené v hnutí svůj potenciá rozvíjei. Je třeba poznamenat, že: madý čověk by mě být čenem hnutí dostatečně douho, zváště v období adoescence, aby moh být tento podí skautingu dostatečně využit a jedinec tak mě možnost dosáhnout konečných výchovných cíů skautingu. I kratší pobyt v hnutí přináší samozřejmě určité výsedky a prospěch madému čověku, ae jen ve vemi omezené míře. Vzhedem k tomu, že výchovný přístup skautingu činí samotného jedince zodpovědného za svůj vastní rozvoj, snaží se skauting také madému čověku pomoci rozvíjet jeho vastní vnitřní zdroje - a přání -, aby nepřestáva využívat svůj potenciá jak jako jednotivec, tak jako aktivní a činorodý herec na jevišti tohoto světa i poté, co opustí hnutí. 63

8 PODÍL NA VÝCHOVĚ MLADÝCH LIDÍ... POMOCÍ SYSTÉMU POSTUPNÉ SEBEVÝCHOVY: SKAUTSKÁ METODA ZALOŽENÉ NA SOUBORU HODNOT 1. POSTUPNÁ SEBEVÝCHOVA Skauting je zaožený na principu sebevýchovy. To znamená, že každý madý čen je považován za jedinečnou osobnost, která má již od počátku potenciá rozvíjet se ve všech směrech a převzít za svůj rozvoj zodpovědnost. Sebevýchova v sobě impicitně obsahuje tu skutečnost, že je zaožena na pojmu výchovy zevnitř, což je v opozici k učení zvnějšku. Dětský čen hraje ve výchovném procesu havní roi - t.j. vychovateem madého čověka je primárně on sám. Skautská metoda představuje strukturovaný rámec, který je uspořádán tak, aby ved a podporova každého madého čověka na jeho stezce osobního růstu. Tato sebevýchova je také postupná. Skautská metoda má každému madému čověku pomáhat využívat a rozvíjet jemu již známé vastní schopnosti, zájmy a zkušenosti; má stimuovat objevování a rozvoj schopností nových; má mu pomáhat naézt konstruktivní způsoby, jak uspokojit své potřeby v různých etapách rozvoje a má mu otevírat dveře do daších období pode jeho vastního tempa. 2. SYSTÉM Skautská metoda je také popisována jako systém. To znamená, že musí být vnímána jako soubor vzájemně provázaných prvků, které tvoří jednotný a nedíný ceek. Proto používáme sovo metoda v jednotném, a ne v množném číse. Řadu samotných prvků, z kterých se tato metoda skádá, můžeme totiž považovat za metodu (a mnoho jiných výchovných zařízení je za ni považuje), ae o skautské metodě můžeme hovořit teprve ve chvíi, kdy jsou tyto prvky prokombinovány uvnitř nedíného výchovného systému. Každý z těchto prvků má výchovnou funkci (tzn. že každý prvek se podíí na výchovném procesu specifickým způsobem) a každý prvek dopňuje účinek prvků ostatních. Aby ceý systém pracova, je nutné zapojení všech prvků a tyto prvky musí být využívány způsobem, který je v souadu s cíi a principy skautingu. 64

9 Způsob, kterým jsou jednotivé prvky používány v praxi, musí odpovídat úrovni vyspěosti madých idí. Skautská metoda je zákadním aspektem skautingu. Ve chvíi, kdy jakýkoiv z jejích prvků nepní svoji funkci, a již z důvodů nedostatečné zraosti jedince nebo protože jedinec již vyrost z potřeby těchto prvků, pak pro něj skauting není vhodný. Toto se stává, pokud se snažíme použít skautskou metodu u příiš maých dětí nebo u dospěých po dvacátém pátém roce věku. Všechny prvky skautské metody, které fungují jako součást systému, jsou neustáe přítomny při skautské teorii i praxi tak, jak probíhá při běžném životě oddíu. Ne vždy jsou však všechny tyto prvky patrné v jakýkoiv okamžik na první pohed, některé fungují pouze v pozadí. V průběhu času - např. během někoika schůzek nebo v průběhu tábora - jsou však všechny aktivně využity. Jinými sovy - jediná fotografie ze života oddíu všechny prvky skautské metody nezachytí, ovšem videodeník již ano! 3. PRVKY SKAUTSKÉ METODY Tyto prvky tvoří jeden ceek a všechny jsou navzájem propojené. Je možno je znázornit takto: 65

10 Skautský zákon a sib Skautský zákon je pro každého jednotivého skauta i pro všechny čeny oddíu spoečně jakýmsi kodexem životního styu zaoženým na principech skautingu. Díky praktické zkušenosti s využitím tohoto kodexu v každodenním životě tak skautský zákon poskytuje konkrétní (tedy ne abstraktní) a praktický návod pro madé idi, jak chápat hodnoty (viz oddí Zaožený na systému hodnot ), které skauting jako zákad pro život jednotivce nabízí. Skautský sib je osobní přísahou snažit se co nejépe žít pode tohoto kodexu. Tuto přísahu skádá každý madý čověk před skupinou sobě rovných ve chvíi, kdy se rozhodne vstoupit do hnutí. Skautským sibem se madý čověk vědomě a dobrovoně zavazuje dodržovat skautský zákon a svým osobním úsiím ( jak dovede nejépe ) přijímá za toto rozhodnutí zodpovědnost. Skutečnost, že je sib skádán před skupinou sobě rovných, děá z tohoto závazku nejen veřejnou záežitost, ae také symboizuje přijatou spoečenskou zodpovědnost k ostatním ve skupině. Sožení sibu je tak prvním symboickým krokem na cestě sebevýchovy. Zákon a sib jsou považovány za jeden prvek, protože jsou veice úzce spojeny. Učení se činností Porovnávání teoretické výuky s vastní zkušeností, kterou madý čověk získává při vykonávání nějaké činnosti umožňuje rozvoj osobnosti. Odráží se zde aktivní způsob, kterým madí idé získávají znaosti, dovednosti a postoje k různé činnosti; je zde vidět praktický přístup skautingu k výchově, zaožený na učení skrze praktické zkušenosti získané při napňování různých vastních zájmů i při běžném každodenním životě. Je to tedy způsob, jak pomoci madým idem rozvíjet se ve všech obastech jejich osobnosti, a to tím způsobem, že si z každé zkušenosti vyberou to, co je pro ně osobně důežité. Družinový (nebo týmový) systém Týmový systém (neboi také družinový, jak se mu často říká) je zákadní organizační strukturou oddíu, který tvoří maé skupinky dětských čenů a dospěé vedení. Každá skupinka, která se běžně skádá z 6-8 dětských čenů, pracuje jako tým s jedním čenem jako vedoucím týmu (rádcem). V každém týmu si jeho čenové organizují život jako skupina - děí se o zodpovědnost, rozhodují o své činnosti, organizují si ji, uskutečňují a hodnotí; to vše úměrně svým schopnostem. Veškerá 66

11 tato aktivita se děje za podpory dospěého vedení. Systém, kdy je družina v oddíové radě zastupována některým(i) svým(i) čenem(y), zajiš uje, že se dětští čenové také podíejí na rozhodovacích procesech v oddíu jako ceku spoečně s dospěými vůdci. Týmový systém, který je zaožený na přirozeném skonu madých idí vytvářet skupinky, konstruktivně usměrňuje významný viv, který vrstevníci na sebe vzájemně mají. Umožňuje totiž madým idem, aby rozvíjei své osobní i koektivní schopnosti tím, že spoupracují a vycházejí ze svých individuáních dovedností, schopností a zkušeností, a také tím, že v nich rozvíjí vzájemného týmového ducha. Dáe jim umožňuje rozvíjet konstruktivní vztahy dašími madými idmi a dospěými a učit se žít pode demokratické formy samosprávy. Symboický rámec Symbo můžeme popsat jako něco známého, co představuje něco se širším nebo abstraktnějším významem (např. idea nebo pojem). Symboy se často používají (např. v rekamě) jako pomůcka pro idi, aby porozuměi různým pojmům a chápai je skrze svoji představivost. Ve skautingu symboický rámec znamená soubor symboů, které představují výchovnou nabídku skautingu pro určitou věkovou skupinu. Využívání symboického rámce staví na představivosti madých idí, na jejich smysu pro dobrodružství, na jejich tvořivosti a vynaézavosti, a to tak, že stimuuje jejich rozvoj, pomáhá jim identifikovat se se směry vývoje a hodnotami, na nichž stojí skauting, a zároveň podporuje soudržnost a soidaritu uvnitř skupiny. Samotné jméno hnutí - skauting - je prvkem symboického rámce, který přija Baden- Powe, když psa Scouting for Boys, a který mě inspirovat madé idi jeho doby: Termínem skauting se rozumí práce a vastnosti záesáků, objeviteů, ovců, námořníků, vzduchopavců, pionýrů a hraničářů 2 ). Skauting představova dobrodružství, život sevřené skupiny, rozvinuté pozorovací schopnosti, důvtip a prostý zdravý život ve voné přírodě všechny možnosti a vastnosti, které se Baden-Powe snaži propagovat. Protože se skauting nyní obrací k podstatně širšímu věkovému spektru než v době svého vzniku, má každá věková skupina svůj vastní symboický rámec, který odpovídá úrovni její zraosti a zaměřuje se na specifické výchovné potřeby, které jsou pro danou věkovou skupinu charakteristické. Osobní růst Osobní růst je proces, kterým madý čověk prochází a při kterém dochází k rozvoji jeho vastní vnitřní motivace pro vědomé a aktivní 2 ) Aids to Scoutmastership, R.Baden-Powe, Word Brotherhood Edition,

12 zapojení do jeho vastního vývoje. Umožňuje madému čověku, aby svým vastním způsobem a tempem postupova po stezce směrem k výchovným cíům své věkové skupiny a aby získáva sebedůvěru a uvědomova si dosažené pokroky. Havním nástrojem, který se pro podporu tohoto prvku skautské metody používá, je pán osobního růstu. Pobyt v přírodě Příroda znamená přírodní prostředí - esy, paniny, moře, hory, pouš. Toto přírodní prostředí je protikadem k uměe vytvořeným prostředím, jako jsou škoní pozemky, stáá tábořiště a přeidněná města. Příroda také představuje to, co Baden-Powe nazýva harmonickým cekem nekonečna, historična a mikroskopična. Vzhedem k rozsáhým možnostem, které přírodní svět nabízí pro rozvoj fyzického, inteektuáního, emocionáního, sociáního a duchovního potenciáu madých idí, poskytuje přírodní prostředí ideání prostor pro apikování skautské metody. Třebaže to v současném urbanizovaném světě není vždy možné, měa by se skutečně většina skautských aktivit odehrávat v přírodním prostředí. Ovšem využívání přírody jako prvku skautské metody by měo představovat více než pouhé uskutečňování skautských aktivit pod širým nebem. Tento postup v sobě zahrnuje konstruktivní kontakt s přírodou, pné využívání všech jedinečných příežitostí, které přírodní svět poskytuje k učení, aby se tak dáe mohi madí idé rozvíjet. I když se násedující citace vztahuje k esu, da by se Baden-Poweův pohed na přírodu jako učební pomůcku shrnout asi takto: Pro ty, kteří mají oči, aby viděi, a uši, aby syšei, je es zároveň aboratoří, kubem i chrámem. 3 ) Podpora dospěých Podpora, kterou dospěí poskytují madým idem, zahrnuje tři aspekty, jež odpovídají třem různým roím, které musí dospěý čověk ve skautském oddíe hrát: Vedoucí aktivit: dospěý čen musí zajistit, aby každá aktivita, kterou oddí podniká, bya úspěšně zreaizována. Vzhedem k tomu, že se od žádného činovníka nedá očekávat dokonaé ovádnutí všech oborů, musí si tento 3 ) Rovering to Success, R.Baden-Powe, Herbert Jenkins Ltd., 8th printing, London,

13 zodpovědný činovník pro přísušnou činnost vždy zajistit odbornou pomoc a vybavení. Vychovate: dospěý čen musí přímo podporovat proces sebevýchovy a zajiš ovat, aby to, co madý čověk zažívá, měo pozitivní dopad na rozvoj jeho znaostí, dovedností a postojů. Jinými sovy, jako vychovate musí dospěý vůdce rozumět každému jednotivému čenu - chapci či dívce - a tak mu pomáhat nacházet obasti, kde se potřebuje rozvíjet, pomáhat mu potřeby tohoto rozvoje přijmout a zajiš ovat, že jsou v programu náežitě uspokojovány. Přáteský poradce: Vztahy uvnitř oddíu jsou zaoženy na dobrovoném partnerství mezi dospěými a madými idmi, a tak je povinností dospěého zajiš ovat, aby tyto vztahy byy pozitivní a všechny obohacovay a aby oddí poskytova přitaživé a přáteské prostředí pro daší rozvoj oddíu jako ceku. To předpokádá navzájem se obohacující partnerství mezi dospěými madými idmi a dospěými, zaožené na vzájemném respektu, důvěře a souznění s každým ze zúčastněných. 4. DYNAMIKA SKAUTINGU: SKAUTSKÁ METODA V PRAXI Aby skautská metoda moha ve skupině madých idí fungovat efektivně, musí být dospěý vůdce schopen vhodně využívat všechny prvky této metody a také dynamiku skautingu. Dynamiku skautingu podporují čtyři navzájem propojené a na sobě závisé prvky: Výchovné cíe V rámci programu, který skauting nabízí dětem, existuje soubor výchovných cíů, které se zabývají rozvojem madého čověka ve všech obastech idské osobnosti. Tento soubor je navržen pro každou 69

14 věkovou skupinu zváš. Každý dětský čen se snaží dosáhnout těchto výchovných cíů svým osobním způsobem. Vůdce musí ve svém oddíe vždy zvažovat všechny okonosti (jimiž jsou např. způsob řízení oddíu, způsob rozhodování, podoba vztahů v oddíu, stejně jako typy aktivit, kterých se madí idé účastní) i z toho hediska, jak všechny tyto aspekty mohou přispět k napnění žádaných výchovných cíů. Aktivity Aktivity skautů zahrnují takové činnosti, jako jsou výpravy do přírody, sužba spoečnosti atd. Také sem patří věci nezbytné k fungování oddíu a takové, se kterými se setkáváme v každodenním životě, např. nákup potravin a vaření večeře na táboře, cesta na místo, kde se má odbývat program, nebo diskuse na téma osobního pokroku. Oba druhy aktivit přispívají k výchovnému procesu a skautská metoda musí být upatňována u obou stejně. Skautská metoda by se měa apikovat při všech aktivitách. Samotná aktivita jakéhokoiv druhu ještě automaticky nepředstavuje aktivitu skautskou. Tou se stává teprve použitím skautské metody. Aktivity ve skautingu musí být zaoženy na zájmech madých idí, aby je baviy a byy pro ně přitaživé. Musí být pojímány s jasně definovaným výchovným cíem, musí představovat odpovídající výzvu a madí idé je musí považovat pro sebe za užitečné. V průběhu času je třeba madým idem nabídnout pestrou a vyváženou skadbu aktivit. Život ve skupině Tento prvek představuje všechno, s čím se madý čověk setká v družině i oddíu jako ceku a co je důsedkem, že tyto skupiny fungují jako maé spoečnosti sožené z madých idí a dospěého vůdce. Pro harmonický rozvoj madého čověka je smys pro život ve skupině zásadní. Přestože madí idé mají přirozený skon vytvářet party a přestože se tato tendence odráží v týmovém systému, smys pro život ve skupině ve skautingu automaticky neexistuje. Posiování smysu pro život ve skupině v sobě zahrnuje prosazování konstruktivní skupinové dynamiky (interakce a vztahy, které se rozvíjejí mezi madými idmi navzájem a mezi madými idmi a dospěým vůdcem). Patří sem také využívání všech příežitostí, které madí idé mají k interakci (mezi sebou a s dospěým vedením) v řadě situací, které se přirozeně při skautování vyskytnou. Když se ve skupině rozvine skutečný smys pro život v ní, pak tato skupina bere v potaz potřeby a zájmy každého jednotivce a každý jednotivec přispívá k dobru skupiny. 70

15 Život ve skupině přináší zkušenosti, které mohou vést k emocionánímu a sociánímu růstu, rozvoji postojů a progresivnímu přijetí hodnot, protože: život v úzce sevřené skupině a vastní zažívání pozitivních zkušeností z kodexu životního styu (skautský zákon v praxi) poskytují přirozené prostředí pro to, aby každý madý čověk pozna nebo pochopi hubší význam hodnot, za kterými skauting stojí; konstruktivní interakce a vztahy s ostatními ve skupině podporují ovzduší vzájemné důvěry, zájmu o ostatní a napomáhají rozvoji smysu pro identitu a sounáežitost a umožňují poznat vastní cenu; v případě, kdy sounáežitost s nějakou úzce sevřenou skupinou stimuuje přání někam patřit a být přijímán a kdy skupina funguje pode skautského kodexu životního styu, pak tak vrstevníků, který havně ovivňuje rozvoj madých idí, je konstruktivní a nikoiv naopak. Postoje a hodnoty, které tedy život ve skupině stimuuje, jsou jak osobní povahy (např. konstruktivní a aktivní přístup k životu, sebedůvěra, podnikavý duch, stanovení vastních cíů atd.), tak povahy spoečenské (např. týmový duch, hedání shody, uznávání rozdíů a vzájemné závisosti, zažívání soidarity atd.). Život ve skupině je tak užitečným způsobem, jak přímo pomoci madým idem vyzkoušet v praxi a rozvíjet pode jejich si a možností samostatnost, soidárnost, zodpovědnost a uvědomění. Struktura a fungování oddíu Tento prvek se vztahuje ke způsobu, jakým je používána skautská metoda, a k mechanismům, na kterých funguje oddí (např. jakým způsobem se madí idé konkrétně podíejí na rozhodování a jak přebírají zodpovědnost, jakým způsobem je navazován kontakt s obcí atd.). Vztahuje se také k využívání zdrojů (nejen finančních a materiáních, ae také z hediska času atd.), které také hrají významnou roi, jež ovivňuje kvaitu výchovné praxe. V případě, že se tyto čtyři prvky navzájem skutečně podporují, pak může skauting nabídnout ještě soudržnější a bohatší výchovnou praxi. Napříkad v otázce demokracie si můžeme myset, že se jedná o vemi významné téma, které vyžaduje zváštní důraz. Madým idem však těžko vštípíme úctu k demokratickému způsobu života (výchovný cí) pouze pomocí aktivit, při nichž získají suché teoretické znaosti. Zde musíme zvažovat násedující otázky: 71

16 Umožňuje způsob, jakým probíhají aktivity, skutečně vyzkoušet si demokratický způsob života? Skutečně se všichni madí idé děí o zodpovědnost a osobně přispívají k dobru oddíu (život ve skupině)? Skutečně dospěý vůdce nasouchá madým idem a dává jim dostatek příežitostí k rozhodování pode jejich schopností (struktura a fungování)? Zkrátka, co vše se dá změnit na způsobu, kterým oddí funguje, na způsobu interakce mezi dospěým vedením a madými idmi, na aktivitách, kterých se madí idé účastní, a to tak, aby byy posíeny výchovné cíe? 72

17 PODÍL NA VÝCHOVĚ MLADÝCH LIDÍ... POMOCÍ SYSTÉMU POSTUPNÉ SEBEVÝCHOVY... ZALOŽENÉ NA SOUBORU HODNOT: DODRŽOVÁNÍ SLIBU, ZÁKONA A PRINCIPŮ SKAUTINGU Když se Baden-Powe vráti na počátku 20. stoetí zpět z jižní Afriky do Angie, pozorova tisíce chapců a madých mužů bedých, s propadými hrudníky, nahrbených, ubohých jedinců, kouřících douhatánské cigarety, řadu z nich žebrajících 4 ). Vemi ho zajíma tento úpadek moráky, zváště mezi madými idmi, a nebezpečí, které to pro budoucnost spoečnosti znamenao. Skauting se tak zrodi díky touze jeho zakadatee zepšit spoečnost, což by cí, kterého se pode jeho názoru dao dosáhnout pouze pozvednutím jedinců ve spoečnosti. Baden-Powe skutečně považova za největší síu země charakter jejích obyvate. Ve skautingu je povznesení jedince nebo přesněji výchovný proces dosažen pomocí systému postupné sebevýchovy, což je skautská metoda. Jedním ze zákadních prvků této metody, dokonce snad jejím úheným kamenem, jsou sib a zákon, které představují osobní dobrovoné rozhodnutí (skautský sib) snažit se co nejépe dodržovat etický kodex chování (skautský zákon). Zjednodušeně řečeno, sib a zákon zahrnují hodnoty, na kterých musí být pode Baden-Powea zaožena spoečnost. Tyto hodnoty představují zákadní etický rámec, pode kterého skauting funguje a bez kterého by hnutí již nebyo skautingem. Z toho vypývá, že jednou ze zákadních charakteristik skautingu již od jeho vzniku je skutečnost, že je zaožen na hodnotovém systému, tzn. na vzájemně propojeném souboru etických pravide. Ae co přesně je hodnota a jak jsou hodnoty ve skautingu vyjádřeny? Jak již samo sovo vyjadřuje, hodnota je cosi zákadního, cenného, trvaého. Osobní hodnoty jsou takové, které jsou pro dotyčného důežité, ve které věří a které považuje za zásadní a které tak podmiňují způsob jeho chování a života. Pro madé idi jsou hodnoty skautingu vyjádřeny ve sibu a hesu, které představují zákadní prvky skautské metody. Pro hnutí jako ceek jsou hodnoty vyjádřeny v jeho principech; tyto principy jsou jako krédo, jako zákadní zákon, který představuje ideá, vizi spoečnosti a kodex chování pro všechny čeny hnutí. Principy nejsou abstraktními pojmy, prostupují totiž všechny stránky skautingu a jsou průvodci životem každého čena hnutí. 4 ) citováno de 250 miiónů skautů, Lászó Nagy,

18 Principy skautingu neboi hodnoty, za kterými skauting stojí, se běžně shrnují do tří kategorií: Povinnost k Bohu - vztah jednotivce k duchovním hodnotám života, zákadní víra v síu stojící nad idstvem. Povinnost k ostatním - vztah jednotivce ke spoečnosti a pocit zodpovědnosti za ni v tom nejširším sova smysu: rodina, obec, země i ceý svět, stejně jako respekt k ostatním a k přírodnímu světu. Povinnost k sobě - osobní zodpovědnost za rozvoj sebe sama a to pode svých nejepších schopností a možností. Zde je důežité zdůraznit exaktní funkci principů neboi hodnot ve skautingu. Na úrovni hnutí jako ceku představují vizi, jakou má skauting o spoečnosti, ideáy, za kterými stojí, a obraz, který vytváří. Pro kohokoiv, kdo do hnutí přichází, představují principy ty prvky, jejichž přijetí musí být každý jedinec otevřen a při jejichž napňování se musí snažit, jak dovede nejépe. Toto počáteční přijetí nepředpokádá, a v případě madých idí určitě ani nemůže předpokádat, porozumění pného významu těchto hodnot. K tomu může dojít teprve po určité době čenství v hnutí. Na druhé straně odmítnutí těchto principů jedince z hnutí diskvaifikuje, nebo toto je sice otevřeno všem, ae pouze pokud souhasí s jeho cíem, principy a metodou. Ve chvíi, kdy madý čověk vyjádří sožením sibu ochotu přijmout tyto principy, skádá se ceý výchovný proces ve skautingu z toho, aby byo madému čověku umožněno postupně těmto hodnotám porozumět, aby se jich drže a aby je přija za své tak, že budou prostupovat ceým jeho jednáním v průběhu ceého života. Sova zakadatee B.P. to vyjadřují jednoznačně: Sebevýchova, tedy to, co se chapec naučí sám, je to, co se ho bude držet a vést ho dáe v životě, a to mnohem více než cokoiv, co do něho voží svojí výukou učite. 5 ) 5 ) Scouting for Boys, R.Baden-Powe, 26. vydání,

19 HNUTÍ... PRO MLADÉ LIDI DOBROVOLNÉ OTEVŘENÉ VŠEM NEPOLITICKÉ NEZÁVISLÉ Skauting je hnutí. Pode sovníku je hnutí reativně voné seskupení ideově spřízněných občanů, jehož cíem je řešit konkrétní probémy, resp. přispět k jejich řešení nebo masové úsií o uskutečnění určité myšenky, o dosažení určitého cíe nebo organizace k tomu zřízená. Na zákadě výše uvedených definic se hnutí jako skauting vztahuje na skupinu idí se spoečnými ideáy a spoečným přáním aktivně dosáhnout cíe, který je spojuje a kterému jsou všichni oddáni; toho je obvyke dosaženo určitým druhem organizace nebo struktury. Jako hnutí musí být skauting charakterizován především násedujícími skutečnostmi: Hnutí znamená jednotu. Tato jednota vychází ze spoečného cíe, spoečného souboru hodnot a spoečné výchovné metody, které dohromady vytvářejí u čenů hnutí pocit sounáežitosti a pomáhají jim identifikovat se s ním. Jednota je zákadní vastností, bez které hnutí nemůže existovat. Jednota neznamená uniformitu a předem nevyučuje u čenů různorodost v obastech, kde je tato různorodost možná a dokonce žádoucí. Vytvoření jednoty předpokádá, že všichni čenové hnutí ctí jeho zákadní principy, které jsou považovány za podstatu existence hnutí. Mají-i čenové hnutí spoečný cí, ctí stejné principy a používají stejnou metodu, zajiš ují tak, že jednota v hnutí bude zachována. Při tom si nemohou vybírat, zda se jim něco hodí a něco ne. Zákadní cíe, principy a metody tvoří totiž nedíný soubor, který musí být pojímán jako ceek. V zájmu zachování jednoty skautingu, jsou jeho cí, principy a metoda odsouhaseny na mezinárodní úrovni všemi čeny hnutí a jasně definovány ve Stanovách světové organizace skautského hnutí. Jakákoiv úprava nebo reformuace zákadních prvků skautingu musí být provedena dodatkem Stanov WOSM. Navíc formuace cíe, principů a metod ve stanovách národních organizací a jakékoiv dodatky musí být před svým vstupem v patnost schváeny světovou organizací. Zákadní prvky jednoty skautingu - tedy cí, principy a metoda - jsou závazné pro ceé hnutí na všech jeho úrovních. Světové orgány organizace jsou zodpovědné za to, aby byy tyto zákadní prvky dodržovány všemi národními skautskými organizacemi. A každá národní organizace musí zajistit, aby se také odrážey ve všech obastech její struktury a činnosti a aby je cti každý z jejích čenů. Pouze respekt a úcta k zákadním prvkům zaručují přetrvání skautingu na národní i světové úrovni. Hnutí musí být dynamické, nemůže být statické. Hnutí již ve své definici obsahuje vývoj. V rámci hnutí je vývoj prostředkem k dosažení cíe nebo záměru, kterému se nesmí odcizit; nejde o náhodnou a neřízenou změnu. 75

20 Smysem skautingu jako hnutí je dosažení cíe, kterým je výchova madých idí na zákadě řady ideáů a hodnot vycházejících z jeho principů a v souadu s jasně definovanou výchovnou metodou - skautskou metodou. Jak již byo uvedeno, jsou cí, principy a metoda skautingu univerzání, neměnné a sjednocují ceé hnutí. Ae právě proto, že skauting je hnutí, musí být vždy schopen změnit svůj přístup, přizpůsobit se, být pružný ve své práci tak, aby dosáh svého cíe. Skauting nežije izoován ve vakuu, ae v neustáe a ryche se měnící spoečnosti. Tato duaita - nutnost být věrný svým zákadům a ve stejnou dobu být pružný a dynamický ve styu práce - je zásadní vastností skautingu. Změna, která nevede jasně k dosažení cíe skautingu, může znamenat ztrátu identity hnutí a vést tak k chaosu, zatímco zkostnatěý a nepružný přístup k dosažení cíe vede ke zkornatění, které by moho hnutí zahubit. Hnutí představuje nejen dynamický proces zaměřený na dosažení cíe, ae také určitý typ organizace a struktury, která má dosažení tohoto cíe zaručit. Je důežité si uvědomovat, že v hnutí jsou organizace a struktura - stejně jako změna - nutností a - stejně jako změna - neexistují samy pro sebe, ae jsou prostředkem, kterým se má dosáhnout cíe hnutí. Baden-Powe řek: Nejdříve jsem mě ideu. Pak jsem vidě ideá. Nyní máme hnutí, a pokud někdo z vás nebude dávat pozor, skončíme pouze s organizací 6 ) Toto prohášení byo často myně vykádáno ve smysu, že skauting není organizací nebo že organizace pro něj není důežitá. To, co zakadate kritizova, neby samotný princip organizace, ae pouze organizace, tedy struktura, jež existuje jen sama pro sebe a nesouží hnutí a jeho cíi. Ve skautingu, stejně jako v každém jiném hnutí, musí být organizace a struktury vždy budovány a zaměřeny pouze na dosažení cíů hnutí; jejich existence se jinak obhájit nedá. A protože skauting je hnutí, musí být jeho organizace navíc ještě dynamická a přizpůsobivá tak, aby hnutí neustáe umožňovaa dosáhnout jeho cíe ve světě rychých a nevyhnutených spoečenských změn. Organizace, které souží samy sobě a přetrvávají jen samy pro sebe, jdou proti samotnému smysu hnutí. To co patí o hnutí obecně, patí také pro hnutí světové. Jako světové hnutí je skauting jednotný díky svým zákadům, které musí 6 ) zdroj a datum neznámé. De P. Sieboda 76

21 být všude stejné. Protože se jedná o hnutí, musí skauting zůstat pružný a přizpůsobivý ve styu své práce, aby tak uspokoji potřeby madých idí v určitém čase a místě a v rozičné řadě situací. Stejně tak jako organizace a struktura i všichni idé, kteří v nich pracují na kterékoiv úrovni - místní, národní nebo mezinárodní, musí vždy usiovat o dosažení cíe hnutí a musí být schopni se de potřeby přizpůsobovat. Právě tyto dva faktory umožniy skautingu vyrůst pynue v jedinečné světové hnutí - největší dobrovoné výchovné hnutí mádeže na světě. HNUTÍ... PRO MLADÉ LIDI DOBROVOLNÉ OTEVŘENÉ VŠEM NEPOLITICKÉ NEZÁVISLÉ Skauting jako hnutí mádeže se obrací k madým idem. Z tohoto hediska je nutno poznamenat, že: třebaže existuje široké názorové poe ohedně věkové skupiny, které je určena výchovná nabídka skautingu, nejsou nikde dána žádná pravida a omezení, která by tuto záežitost nějak upravovaa. Každá národní organizace si sama určuje věkové skupiny, které ve svém rámci upatňuje. Vzhedem k tomu, že se však jedná o hnutí pro madé idi, nebyo by vhodné snažit se program pro mádež využívat pro idi po dvacátém pátém roce věku. Navíc v některých národních organizacích hrozí potenciání nebezpečí odkonu od jednoho z kíčových prvků původního cíe skautingu, totiž že je určený zváště pro adoescentní věkovou skupinu - a nikoiv primárně pro maé děti. Podí, který může mít skauting na rozvoji madé osoby, se iší pode specifického stupně rozvoje každého madého čověka. Zváště pro adoescenty představuje skautská metoda příežitost rozvíjet schopnost samostatně se rozhodovat a dosáhnout vyššího stupně nezávisosti - což je zásadní krok k dašímu rozvoji. Ovšem zváště v rozvinutých zemích nepřibývá adoescentů v hnutí zdaeka toik jako madších dětí (děti předškoního nebo včáckého věku). To je zváště důežité tam, kde je výchovná nabídka skautingu adresována vemi maým dětem. Skautská metoda není vůbec určena dětem, které jsou příiš maé na to, aby u nich moha působit efektivně, tedy dětem, které jsou příiš maé na to, aby chápay osobní závazek ke kodexu chování skrze sib a zákon nebo aby vykonávay vedoucí funkci v maé skupince. Adoescenty navíc obvyke vůbec nepřitahují organizace, u kterých cítí, že jsou pro děti. A když ještě vezmeme v úvahu, že většina madých idí zůstane v organizaci jen po dobu někoika et - což je fakt, který se dá statisticky dokázat na mnoha národních skautských 77

22 organizacích - pak vzniká ještě daší probém, jak udržet v hnutí až do adoescentního věku ty madé idi, kteří do hnutí přiši příiš madí. Jako výchovné hnutí, jehož cíem je pomáhat madým idem v jejich rozvoji, aby mohi zaujmout konstruktivní místo ve spoečnosti, nemůže skauting uspět, pokud nebude madé idi provázet po dobu jejich dospívání až k jejich absoutoriu z hnutí, nejépe v nejstarší věkové kategorii. Pojem madí idé zahrnuje samozřejmě oba rody - chapce i dívky, madé muže i madé ženy. Zatímco skauting by původně pouze pro chapce (a guiding pro dívky), otevřeo se světové hnutí v posedních 25 etech všem madým idem bez rozdíu pohaví. Přestože světové hnutí je otevřeno chapcům i dívkám bez rozdíu, záeží na každé národní organizaci, zda bude nebo nebude přijímat dívky. Každá národní skautská organizace však musí pečivě zvážit vastní výchovné podmínky, musí vzít v potaz charakter spoečnosti, ve které operuje, a změny, které se v ní odehrávají a mají viv na madé idi. To znamená: - Ve spoečnostech bez segregace mužů a žen (ve škoách, v zaměstnání a ve spoečenském životě), kde tedy skauting má za úko pomáhat připravit madé idi na aktivní a konstruktivní roi ve smíšeném sociáním prostředí, bude pro národní skautskou organizaci normání obracet se k oběma pohavím pomocí koedukovaného programu. - Ve skautingu můžeme koedukaci popsat jako přístup, který se zaměřuje rovnoměrně na rozvoj obou pohaví, přičemž si stáe uvědomuje individuaitu každého jedince. Koedukační přístup neznamená, že se madí idé obou pohaví musí účastnit všech aktivit spoečně. - Když národní skautská organizace pracuje v prostředí, kde jsou obě pohaví od sebe odděena a kde tedy koedukace nepřipadá v úvahu, nic jí nebrání, aby i ona uskutečňovaa svůj program v odděených jednotkách. - Pokud národní skautská organizace přijímá chapce i dívky, pak musí náežitě uspokojovat výchovné potřeby obou pohaví. To znamená, že pokud organizace přijímá chapce i dívky v jakémkoiv věku, musí pro ně mít připraven program, aby tito mohi pokračovat ve skautské činnosti i ve vyšších věkových kategoriích. - Bez ohedu na odděené nebo smíšené čenství v organizaci, nemůže dnes být žádný výchovný program považován za úpný, pokud neposiuje vzájemný respekt a porozumění mezi oběma pohavími. 78

23 Konečně, skauting není hnutím pro madé idi jenom vedeným dospěými; je to hnutí madých idí, které dospěí podporují. Skautské hnutí je tak spoečenstvím, kde se madí a dospěí mohou navzájem učit a pracovat spoečně v partnerství, které přináší nadšení a zkušenosti. Tento zákadní princip by mě být zabudován do každého programu pro madé ve všech národních skautských organizacích. V rámci programu činnosti musí být všichni čenové ve všech věkových kategoriích vtaženi do rozhodovacího procesu, který ovivňuje uskutečňování programu, jehož se na úrovni oddíu účastní, a s přibývajícím věkem při tom musí přebírat zvýšenou zodpovědnost za svá vastní rozhodnutí a činy. Madí idé ve vyšších věkových kategoriích by se také měi podíet na procesu tvorby programu a jeho rozvoji, který národní skautská organizace uskutečňuje. Baden-Powe tomu říka samospráva a často naéha na dospěé vůdce, aby se vždy ptai svých madých čenů, co pro svůj oddí chtějí. Při uskutečňování programu je úkoem dospěého vůdce podporovat a usnadňovat postupný osobní rozvoj madých čenů, a to pomocí rozmanitých partnerství s nimi. Na všech úrovních a ve všech situacích je nezbytně nutné, aby byo dbáno na odpovídající rovnováhu v dopňkových roích madých čenů a dospěých vůdců. HNUTÍ... PRO MLADÉ LIDI DOBROVOLNÉ OTEVŘENÉ VŠEM NEPOLITICKÉ NEZÁVISLÉ Sovník definuje sovo dobrovoný jako konaný bez nátaku, povinností. Dobrovoný charakter skautského hnutí zdůrazňuje skutečnost, že čenové, kteří přijmou výchovnou nabídku od své národní skautské organizace, setrvávají v hnutí ze své svobodné vůe. Nikdo není nucen, aby do hnutí vstupova nebo aby v něm setrváva. Skauting není jako škoa, do níž je docházka v určitém věku povinná. Madí idé si mohou zvoit, kdy do hnutí vstoupí a kdy ho zase opustí. Stejný princip dobrovoného čenství se vztahuje i na dospěé čeny. Toto má pro hnutí jisté důsedky: Idea dobrovoného čenství v hnutí v sobě již obsahuje tu skutečnost, že to, co skauting svým čenům nabízí, musí být pro ně především přitaživé a odpovídající a musí též poutat jejich zájem. Hnutí samotné musí být dynamické a živé a musí tak být také vnímáno. Na druhé straně skautské hnutí vyžaduje od jednotivce závazek v první řadě a především respektovat zákadní principy hnutí a jednat pode nich: povinnosti k Bohu, 79

24 povinnosti k ostatním, povinnosti k sobě. Tento závazek čen uzavře sožením skautského sibu, který je veřejným vyjádřením ochoty snažit se co nejépe dodržovat životní kodex zaožený na těchto ideáech. Tento dobrovoný závazek skautskému hnutí se vztahuje také na dosažení výchovného cíe skautingu. U madých čenů se to týká jejich osobního rozvoje; dobrovoný závazek je ve skutečnosti zásadním prvkem skautského výchovného procesu, který ovivňuje motivaci a osobní přístup a kontrouje osobní rozvoj jednotivce, stanovování vastních cíů, motivaci atd. Dospěí čenové hnutí musí být také oddáni cíi skautingu, jeho principům a metodě, nebo jejich roí je pomáhat madým idem, a přímo či nepřímo, pně využít jejich potenciáu. To vede k sinému pocitu vzájemné zodpovědnosti a partnerství mezi všemi čeny hnutí - dětskými i dospěými, dobrovoníky i profesionáy. Svobodné rozhodnutí stát se čenem hnutí má v sobě ještě daší skutečnost: to, co skauting madým idem nabízí - tedy jeho výchovná nabídka - není určeno každému. Z toho vypývá, že ne všichni madí jsou potenciáními čeny hnutí; jsou tací, pro něž a již z jakýchkoiv důvodů, nebude hnutí nikdy přitaživé a nebude v jejich siách dodržovat jeho zákadní principy. Probémem však zůstává skutečnost, že zatímco do skautského hnutí může vstoupit každý, kdo chce, samo hnutí nemá žádné prostředky, jak zabránit čenství, které je zaoženo na jiných faktorech, než jsou zákadní prvky skautingu. Dobrovonost čenství v hnutí předpokádá, že dospěí, kteří hnutí souží v úoze vůdců, tak činí z vastního rozhodnutí, svobodně a ochotně a nejsou za svoji sužbu a čas v ní strávený paceni. Každý dospěý pomáhá v dobrovoném hnutí svým způsobem, pode svých dovedností, svého nadání, časových možností atd., aby byo dosaženo spoečných cíů. Skutečnost, že je skauting dobrovoné hnutí, však neznamená, že nepoužívá pacené zaměstnance. Tito pracují na pný nebo částečný úvazek a pomáhají tak hnutí zdárně fungovat. Tam, kde je to zapotřebí a jsou k dispozici potřebné prostředky, je možno zaměstnat některé idi, aby pnii zváštní úkoy, které přispívají k účenému a efektivnímu dosažení cíe skautingu, ae které jsou veice náročné na čas. Tito idé jsou obvyke hnutí huboce oddáni. Využívání profesionáů a dobrá dobrovonicko - profesionání partnerství hnutí posiují a zvyšují jeho efektivitu. 80

25 Dobrovoné hnutí je závisé na účasti všech svých čenů v rozhodovacím procesu, a to mužů i žen, starých i madých, na všech úrovních. Je-i jim hnutí vastní a chtějíi se podíet na jeho životě, musí se všichni demokratickým způsobem zapojovat do řízení jeho záežitostí. HNUTÍ... PRO MLADÉ LIDI DOBROVOLNÉ OTEVŘENÉ VŠEM NEPOLITICKÉ NEZÁVISLÉ Skautské hnutí ( ) je otevřeno všem bez rozdíu původu, rasy nebo víry (...). Toto stanovisko, které je součástí definice skautského hnutí v Ústavě WOSM, je vemi jasné. Již od samého začátku bya skauting otevřený všem chapcům bez rozdíu spoečenského původu, nezáežeo na místě narození chapce ani na jeho víře. Ti chapci, kteří se zúčastnii prvního experimentáního tábora na ostrově Brownsea, byi ve skutečnosti dokonce náhodně vybráni z různých spoečenských vrstev. I když skauting zača v Británii, ryche jej přijay mnohé vzdáené země s úpně jinou kuturou, sociáními i ekonomickými podmínkami. A konečně, i když hnutí započao v křes anském prostředí, neměo žádné probémy zapustit kořeny i v prostředí hinduistickém, buddhistickém, musimském a v daších. Dnes je jako hnutí pro madé idi otevřeno všem, chapcům i dívkám, madým mužům i ženám, bez rozdíu původu, rasy nebo přesvědčení a bez omezení na zákadě pohaví. Tato otevřenost všem má řadu významných hedisek: To, že je skauting otevřený všem, neznamená, že je pro všechny. Ve skutečnosti je pro všechny, kdo chtějí dodržovat a ctít jeho cí, principy a metodu. Tato voba vkádá konečné rozhodnutí - zda vstoupit nebo nevstoupit do hnutí - do rukou madého čověka, který jedině sám může rozhodnout, zda je k takovému závazku připraven. Není záežitostí dospěých vůdců, aby rozhodovai, zda ten nebo onen čověk je vhodným materiáem pro skautské hnutí, nebo aby omezovai přijímání nováčků jen na určitou spoečenskou třídu. Konec konců, pokud jsme výchovným hnutím, pak máme povinnost přijmout všechny, kteří jsou připraveni učit se skautingem. Stejně tak nemůžeme očekávat, že se výsedek výchovy dostaví ještě před okamžikem, než samotný výchovný proces vůbec začne. Jinými sovy (vezměme si za příkad třeba duchovní rozvoj), nemůžeme od skautů očekávat, že budou dokonaými příkady oddaných věřících víry, ke které patří, ae že přijmou za svoji nejepší snahu tuto víru pochopit a rozvíjet se duchovně jak v osobním životě tak jako čenové náboženského spoečenství. 81

26 Skauting není hnutí eity; čenství v něm není omezeno na vybrané jedince, kteří odpovídají prototypu, napříkad ty, kteří vždy uposechnou bez otázek. Čenství v hnutí by měo být umožněno těm, kteří ho potřebují nejvíce a kteří často při vstupu ani nevypadají jako skauti! Stejně tak to není hnutí, do kterého musí vstoupit všichni madí idé, a již jsou nebo nejsou ochotni dodržovat jeho cí, principy a metodu. Na zákadě svojí podstaty dobrovoného hnutí by mě být skauting přístupný všem, které zajímá, co jim může nabídnout, a kteří jsou připraveni k závazku snažit se co nejépe dodržovat jeho zásady. Přístupnost je kíčovou otázkou, což znamená: - že používaný jazyk je srozumitený a že obraz, který hnutí o sobě vytváří mezi nejširší veřejností a potenciáními čeny, je dostatečně atraktivní a odpovídá tomu, s čím se madí idé mohou identifikovat, nebo přinejmenším k čemu se mohou připojit. To zcea jasně závisí na produktu (tedy programu), který organizace madým idem nabízí, ae také na tom, kdo tento program nabízí, tedy na těch dospěých, kteří tuto nabídku šíří - že je nutné vytvářet nové oddíy v místech, kde je po nich poptávka, tedy tam, kde neexistují žádné, které by mohy nové čeny přijmout, nebo tam, kde kapacita stávajících oddíů nestačí počtu zájemců - že finanční nákady spojené se skautskou činností (aktivity, kroj, příspěvky atd.) nesmí být v této činnosti překážkou. Většina idí se shodne na tom, že skauting je otevřen všem. Avšak ne každý je připraven zajistit, aby se skauting dosta k těm madým idem, kteří jej potřebují nejvíce. A přitom právě idé, kteří mají probémy ve svém každodenním životě a které jejich okoí odmítá přijmout, jsou často nejépe připraveni ochotně soužit principům hnutí. Bohuže v některých organizacích zkostnatěé praktiky (někdy označované za tradici ), které do hnutí přines čas a předsudky, až příiš často způsobiy, že skauting nedosáh až k madým idem z různých - často probémových - sociáních skupin. Otevření skautingu všem, zváště těm, kteří jej potřebují nejvíce, zcea jasně vyžaduje přizpůsobení bez kompromisů v obasti cíe, principů a metody hnutí. 82