Chov zvířat v ekologickém zemědělství

Chov zvířat v ekologickém zemědělství (Ekologická živočišná produkce) 1. Všeobecné zásady 2. Související předpisy 3. Plemena 4. Krmení zvířat 5. Chov Hospodářských zvířat 6. Zajištění vhodných životních podmínek a veterinární ošetření 7. Zdraví hospodářských zvířat 8. Chov jednotlivých druhů hospodářských zvířat

1. Všeobecné zásady Základním legislativním předpisem pro ekologický chov zvířat v Evropské unii je Nařízení Rady (EC) č. 1804/1999, které je závazné pro všechny zúčastněné subjekty v členských zemích EU. Nadto je jakýkoliv inspekční orgán oprávněn zavést místní předpisy a vyhlášky, avšak vždy v souladu s tímto nařízením. Výraz živočišná produkce znamená hospodaření s domácími zvířaty (včetně hmyzu a vodních druhů zvířat). Výrobky pocházející z lovu divokých zvířat není povoleno certifikovat ani prodávat pod označením bio. Všechny obecné předpisy stanovené výše zmíněným nařízením jsou obecně závazné; např. i předpisy týkající se geneticky modifikovaných organismů v ekologické živočišné produkce není povoleno používat GMO. Živočišná produkce je součástí všech ekologických systémů hospodaření. Poskytuje totiž nezbytné organické látky a živiny pro růst rostlin. Živočišná produkce též poskytuje statková hnojiva, která rostlinám dodávají potřebné živiny a zvyšují obsah organických látek v půdě. Jednou z hlavních a nejdůležitějších zásad ekologické živočišné produkce je zavést a udržet koloběh živin a energie v zemědělském podniku a optimalizovat vztah rostlin k půdě a také vztah zvířat k rostlinám a k půdě. Hospodaření bez dostatečného půdního kapitálu není proto povoleno, tzn. že je třeba hospodářským zvířatům zajistit dostatečnou plochu pastvin a polí. Jejich nejmenší možná rozloha se odvíjí od druhu a stáří zvířat. Ekologická živočišná produkce zajišťuje trvale udržitelný systém hospodaření, protože využívá obnovitelné přírodní zdroje. Používání přírodních hnojiv a zeleného hnojení zajišťuje a zlepšuje úrodnost pastvin, polí i celých zemědělských systémů. Všechny výše zmíněné zásady označují ekologickou živočišnou produkci za systém silně spojený s půdou. Až na několik málo výjimek musí mít vždy ekologicky chovaná zvířata přístup na volné pastviny a výběhy a počet kusů ve stádu musí být omezen. Toto omezení zabraňuje znečištění (např. půdy, povrchové vody i spodních vod). Přesný povolený počet kusů dobytka ve stádu je dán nařízením a zajišťuje tak vyvážené složení živin v půdě (tzn. dusíku a fosforu) i její vysokou kapacitu. Pokud i přesto dojde k nadměrnému spásání porostu a následné erozi půdy, je třeba počet kusů dobytka ve stádu ještě snížit; k redukci počtu kusů dobytka přistupujeme i v případě nevhodných klimatických či půdních podmínek.

2. Související předpisy Všeobecným předpisem, kterým se musí řídit všechny ekologicky hospodařící živočišné systémy, je výše zmíněné Nařízení rady. Jsou povoleny i obdobné systémy výroby, ale konvenčně chovaná zvířata, chovají-li se na stejné farmě jako zvířata chovaná podle zásad ekologického systému hospodaření, musí být přísně oddělena. Ekologicky a konvenčně chovaná zvířata z jedné farmy je třeba ustájit v oddělených budovách a pást na oddělených pozemcích. Nelze společně ustájit ekologicky a konvenčně chované dojné krávy. Co je však povoleno, to je společný chov ekologicky chovaných krav a konvenčně chovaných koz na jedné farmě, avšak i zde je třeba zachovávat zásadu jejich přísného oddělení. Tento systém hospodaření je možné praktikovat pouze několik měsíců v roce. Paseme-li konvečně chovaná zvířata na ekologicky obhospodařovaných pastvinách, musíme splňovat požadavky extenzivního hospodaření. Přesná pravidla týkající se extnezivního systému hospodaření najdete v Nařízení (EC) č. 950/97. Hlavní zásadou je, že zatížení zemědělské půdy nesmí přesáhnout dvě dobytčí jednotky na hektar. Navíc, hustota konvenčně chovaných zvířat nesmí přesáhnout hustotu uvedenou v nařízení, odpovídající 170 kg dusíku na hektar za rok. Ekologicky a konvenčně chovaný dobytek se nemůže pást zároveň na jedné společné pastvině. Jinak je třeba zvláštního povolení, které je vydáno na základě pečlivého prozkoumání daných okolností pověřeným inspekčním orgánem. Druhou výjimkou je možnost pást ekologicky chovaný dobytek na stejné pastvině s dobytkem chovaným konvenčně, pokud však tento pozemek nebyl po dobu posledních třech let ošetřen žádným konvenčním prostředkem, pouze prostředky povolenými ekologickým systémem hospodaření. Používání prostředků k ošetření porostu na každém pozemku se striktně kontroluje a zaznamenává. V případě použití stejného pozemku pro ekologicky a konvenčně chovaná zvířata platí stejná pravidla a omezení hustoty a množství kusů dobytka, jako zmiňuje výše uvedené nařízení. Výrobky vyrobené z tohoto typu živočišné produkce lze certifikovat pod značkou bio pouze se souhlasem daného inspekčního orgánu. Opět je třeba pečlivě, v souladu s nařízením, dodržovat přísné oddělení ekologicky a konvenčně chovaných zvířat.

3. Plemena, krajová plemena Pro volbu plemen neexistují žádná konkrétní pravidla ani předpisy. Za optimální se považují místní plemena, protože jsou dobře přizpůsobena místním podmínkám. Ještě lepší je chov krajových plemen, která jsou vhodnější pro ekologický systém živočišné výroby a nabízejí mnohem širší škálu druhů (biodiverzitu) než novější plemena vzniklá křížením. Místní resp. krajová plemena se již tradičně volí pro chov na volných pastvinách a v otevřených výbězích. V dobře fungující živočišné výrobě se téměř nesetkáme s hygienickými či zdravotními problémy zvířat. Extenzivně chovaná krajová plemena se naopak nepoužívají v intenzivní konvenční produkci, protože mají nižší produkční schopnost a naopak vyšší nároky na krmení a ošetřování. Rozlišení ekologicky a konvenčně chovaných plemen je snadné díky značným a dobře viditelným rozdílům mezi plemeny. To předurčuje i snazší orientaci zákazníků na trhu; ti většinou upřednostňují krajová resp. domácí plemena. 4. Krmení zvířat Obecně platí, že ekologicky chovaná zvířata se mohou krmit pouze ekologicky pěstovanými krmivy. Velký důraz je kladen na kvalitu krmiv a dobrý zdravotní stav zvířat, nikoliv na maximalizaci produkce: kvalitní krmiva s vysokým obsahem živin vyhovují potřebám zvířat jakéhokoliv stáří. Není možné nutit zvířata produkovat víc, než je jejich přirozená produkční kapacita. Při výkrmu není povoleno zvířata nutit ke konzumaci vyššího množství krmiv než je běžný objem. Každý podnik by měl být schopen si sám vyprodukovat dostatečné množství krmiv a pokud na to jeho kapacita nestačí, může krmiva nakupovat pouze od jiných certifikovaných ekologických farem. Jedinou výjimkou je předpis, že více než 30 % objemu konvenčního krmiva může být použito při konverzi. Pokud si však toto krmivo vyprodukuje sama farma, je možné jeho objem zvýšit dokonce na 60 %. Oblasti sezónního přesunu dobytka (např. přesun dobytka mezi horskými pastvinami) musí být v případě potřeby přiděleny členským státům. Je povoleno používat pouze přírodní krmiva; mladí savci se mohou krmit pouze mateřským nebo přírodním mlékem. Doporučuje se používat mateřské mléko co možná nejdéle, avšak obecně délka období krmení mateřským mlékem závisí na živočišném druhu.

Je však zaručeně delší než v případě konvenčního systému hospodaření. Pro hovězí dobytek a koně je minimální doba tři měsíce, pro ovce a kozy 45 dní a pro prasata 40 dní. Umělé mléko je nepřijatelné. Býložravci by se z důvodu jejich nároků a požadavků na stravu měli co nejvíce vypouštět na otevřené pastviny, pokud převládá vhodné počasí, které nemůže nijak narušit jejich zdravotní stav nebo kvalitu pastviny. Pokud však na pastvině nejsou vhodné podmínky a pastvina tak neposkytuje dostatečně kvalitní krmivo může speciálně pověřený inspekční orgán povolit zkrácení období pastvy dobytka na otevřených pastvinách. Dalším požadavkem býložravců je nejméně 60-procentní obsah vlákniny v sušině čerstvého nebo sušeného krmiva či siláže. V rané fázi laktace potřebují některé druhy krav koncentrovanější krmivo, aby produkovaly více mléka; pověřený orgán tak může povolit snížení obsahu sušiny na 50 procent na dobu maximálně třech měsíců. Pokud podnik není schopen nakoupit nebo vyprodukovat dostatek organického krmiva či krmiva pocházejícího z konverze, může použít omezené množství krmiva konvenčního (opět po udělení povolení pověřeným orgánem). Objem konvenčních krmiv však nesmí přesáhnout 5 procent objemu celoročního krmiva býložravců a 15 procent celoročního objemu krmiv jiných živočišných druhů (např. prasat). Přesné hodnoty se počítají ročně. Navíc však ještě platí další omezení, a to, že denní objem konvenčních krmiv nesmí přesáhnout 25 procent sušiny obsažené ve veškerém použitém krmivu. Pokud dojde k silnému poškození nebo dokonce naprostému zničení veškeré produkce pícnin (např. z důvodu extrémního počasí), pověřený orgán může povolit na omezenou dobu i vyšší objem konvenčních krmiv (pouze ve vztahu k danému místu a k dané produkci). Jedná se vždy o individuální výjimky udělené pouze v ojedinělých a naprosto nezbytných případech konkrétním zemědělcům, kteří si o ně zažádali. V krmivech pro drůbež a prasata musí být obsaženy specifické živiny, které přesně odpovídají požadavkům těchto živočišných druhů. V denní dávce krmiva určeného pro vykrmovanou drůbež musí být obsaženo nejméně 65 procent obilnin. Dále je vhodné přidat ještě dostatek vlákniny, čerstvého nebo sušeného krmiva či siláže do krmiv pro prasata a drůbež, protože tyto látky příznivě působí na trávicí systém zvířat. K přípravě kvalitní siláže je lepší použít místo umělých přísad kvalitní certifikované čerstvé materiály. Pokud však máme k dispozici pouze nepříliš kvalitní či nedostatečně uleželý materiál, je naopak vhodné použít umělé přísady, vyrobené z povolených materiálů. Konvenční krmiva je dovoleno používat pouze tehdy, nacházejí-li se na seznamu

povolených konvenčních krmiv ve výše zmíněném nařízení a pouze v případě, že k jejich výrobě nebyly použity žádné chemické prostředky. Veškerá krmiva živočišného původu, ať už jsou ekologické nebo konvenční povahy, je povoleno použít pouze tehdy, jsou-li na seznamu povolených krmiv ve výše zmíněném nařízení. To znamená, že je zakázáno ke krmení zvířat používat maso a masné výrobky, ale naopak ryby či jiní mořští živočichové, mléko a mléčné produkty jsou povoleny. Všeobecně řečeno, veškeré požadavky zvířat ohledně krmiv a potravy je možné uspokojit pouze krmivy na přírodní bázi, a to především pastvou. Vitamíny, pro-vitamíny nebo živinné přísady je možné použít pouze tehdy, figurují-li na příslušném seznamu. Umělé vitamíny se mohou použít pouze v případě, že se jedná o chemicky přesně definované látky s vlivy podobnými látkám přírodním. Obdobná pravidla se týkají i používání enzymů, mikroorganismů, bioagens a srážedel. V živočišných krmivech nejsou povolena žádná antibiotika, kokcidiostatika, léčivé látky ani látky na podporu růstu nebo zvýšení objemu produkce. Veškeré syntetické látky jsou rovněž přísně zakázány. Naprostý zákaz GMO a krmiv vyrobených z GMO se vztahuje na celý systém krmení hospodářských zvířat. GMO nemohou být použity ani jako přímá krmiva, ani jako přísady do siláží či konzervační látky. 5. Chov hospodářských zvířat Veškeré praktiky musí být přirozené. Rozmnožování a chov hospodářských zvířat musí být založen na přírodních metodách, je však povolena umělá inseminace. Jiné formy umělého rozmnožování, jako je např. přenos vajíčka či hormonálně řízená ovulace jsou přísně zakázány. Umělá inseminace je preventivním opatřením a snižuje riziko venerických onemocnění a infekcí. Během samotného oplodnění není povoleno používat umělé přísady ani pomocné prostředky. Chov hospodářských zvířat v systému ekologického zemědělství znamená přirozený způsob chovu. Je přísně zakázáno způsobovat zvířatům jakoukoliv bolest. Následující seznam shrnuje všechny zakázané metody chovu: použití elastických obinadel a jejich připevňování na ocas ovcí; kupírování ocasů prasat;

usekávání paznehtů; obrušování zobáku ptáků a rohů zvířat z důvodu snížení stresu či redukce onemocnění způsobených vysokou koncentrací dobytka na daném pozemku). Všechny tyto zásahy je možné provádět pouze se souhlasem pověřeného orgánu. Povolení se ukládá např. ze zdravotních důvodů (např. obrušování rohů - bezpečnost zvířat) či důvodů hygienických. Zásah může provést pouze kvalifikovaná osoba, a to vždy ve vhodném věku zvířat. Při provádění těchto operací je třeba zajistit, aby zvířata co možná nejméně trpěla. Kastrace je povolena pouze za účelem uchování kvality produktů a tradičních výrobních praktik (např. u prasat, býků a kapounů, u nichž by mohla hormonální produkce zablokovat produkci masa), a i zde je třeba přísně dodržovat všechny výše zmíněné podmínky. Je zakázáno zvířata uvazovat, avšak i zde může daný pověřený orgán na limitovanou dobu udělit výjimku (týká se vždy konkrétních kusů dobytka nebo konkrétních zemědělců individuálních případů). Uvazování dobytka je využíváno k některým veterinářským účelům, ale vždy pouze na nezbytně nutnou dobu. Vzhledem k velmi vysokým nákladům na stavbu nových hospodářských budov a zařízení je povoleno dobytek ustájit v budovách zkolaudovaných před 24. srpnem 2000. Vždy je však třeba takto ustájenému dobytku zajistit potřebné hygienické i kvalitní životní podmínky. Budova tak musí být čistá a musí zde být dostatek prostoru pro osobní potřeby dobytka. Inspekční orgán zde může povolit hospodaření až do 31. prosince 2010. Je-li dobytek ustájen v malých stájích, může se přivazovat, aby nedošlo k promíchání jednotlivých stád. Může se tak stát v případě, že má dobytek volný přístup na pastviny a otevřené výběhy nejméně dvakrát za týden. Tuto výjimku je možné udělit takové živočišné výrobě, která jinak splňuje všechny výše zmíněné závazné předpisy týkající se ekologického systému živočišné produkce účinného do 24. srpna 2000. Zvířata se chovají ve stádech. Velikost daného stáda se odvíjí od stáří zvířat a od konkrétních projevů chování a potřeb daného druhu. Samce je možné chovat odděleně z důvodu bezpečnosti či řízení dané výroby. Zvířata musí mít vždy přístup na čerstvý vzduch a k otevřenému dennímu světlu. Musíme jim též zajistit přísun potřebných živin a vlákniny v krmivech (např. je povoleno pro selata použít přísady obsahující hodně železa, pokud ho mají nedostatek).

5.1. Transport zvířat V ekologickém systému živočišné produkce je třeba minimalizovat přesun a transport hospodářských zvířat. Upřednostňuje se spíše převoz a doprava konečných produktů před transportem živých zvířat. Pokud však musí být zvířata přece jen převezena na jiné místo, je třeba zajistit maximální bezpečnost a minimalizovat stres; toto pravidlo se týká především nakládání a vykládání zvířat. Musíme dobytek vyvarovat jakémukoliv možnému typu zranění. Je přísně zakázáno používat jakékoliv typy elektrické stimulace či nátlaku. Povolenými metodami jsou pouze převod zvířat ze tmy na světlo a použití krmiv jako vábidel a lákadel. Vozidla sloužící k přepravě hospodářských zvířat musí být čistá a musí zajistit zvířat bezpečnost a dostatečnou ochranu před nepřízní okolního prostředí. Během dlouhodobého transportu dobytka je třeba jej pravidelně napájet. Všechny tyto předpisy se vztahují i na převoz dobytka na jatka. V tomto případě se klade velký důraz na zklidnění dobytka, abychom minimalizovali stres před samotnou porážkou. 5.2. Zjišťování původu výrobků živočišné produkce Proces zjišťování původu výrobků živočišné produkce musí být v souladu s výše zmíněným nařízením: původ hospodářských zvířat se zjišťuje a ověřuje v každé fázi výroby, přípravy, přepravy i prodeje konečných výrobků. Každé zvíře tak dostane již v raném věku své vlastní identifikační číslo. Drůbež se nerozlišuje na jednotlivé kusy, ale označuje se ve skupinách. 5.3. Statková hnojiva Celkový objem použitých statkových hnojiv nesmí překročit 170 kg dusíku/ha za rok (při počtu kusů dobytka stanoveném nařízením). Počet kusů zvířat se musí odvíjet od velikosti pozemku, na kterém je hnojivo použito; vyhneme se tak přílišnému znečištění životního prostředí. V případě potřeby je možné počet a hustotu dobytka na dané pastvině snížit, aby např. nebyly překročeny výše zmíněné limity. Celkové zatížení zemědělské půdy hospodářskými zvířaty, kterou výše zmíněné nařízení nezmiňuje, se vypočítá na základě jejich produkce hnoje a obsahu živin v něm. Optimalizací vztahu plocha půdy,počet zvířat (produkce a potřeba hnoje), se vyhneme

poškozování životního prostředí nadměrným hnojením. Místní samospráva a pověřené orgány však mohou stanovit vlastní vyhlášky ohledně živočišné produkce, které jsou pak závazné. Mohou např. ještě přísněji omezit zatížení půdy chovaným hospodářským zvířectvem. Příklad: Předpis stanovuje, že maximální počet kuřat je 580 ks/ha, resp. 5800 ks/10 ha za rok. Nicméně je možné se dohodnout s dalšími zemědělci a sdruženími, kteří hospodaří v systému ekologického zemědělství, kteří potřebují též organické hnojivo, ale mají nedostatek hospodářských zvířat, a tudíž i nedostatek hnojiva. V tomto případě se maximální hranice 170 kg obsahu dusíku v hnojivu použitém na hektar za rok netýká pouze jedné živočišné produkce, ale její výše se musí propočítat na všechny ekologicky hospodařící jednotky, mezi nimiž došlo k dohodě. Zařízení pro uskladnění hnoje musí zabránit znečištění vody, ke kterému by mohlo dojít přímým vsakováním látek z hnoje do půdy. Kapacita hnojiště musí přesahovat množství vyprodukovaného a uskladněného hnoje především v zimě, kdy nelze hnůj aplikovat na půdu. Pevné podloží je důležité i jako prevence proti možnému vsakování dusičnanů obsažených v hnoji do půdy (např. beton). 5.4. Volné výběhy a ustájení hospodářských zvířat Všechna hospodářská zvířata musí mít přístup na volné pastviny a výběhy. Musí však mít k dispozici i uzavřené prostory, které: chrání dobytek (např. přístřešky) na pastvě; chrání dobytek při extrémních povětrnostních podmínkách; poskytují vhodné podmínky pro dočasný výkrm zvířat (v závislosti na daném druhu zvířat); poskytují zvířatům bezpečné podmínky na konci období březosti; chrání mladé savce; chrání drůbež před predátory. Ustájení hospodářských zvířat musí splňovat biologické i etické kodexy a jejich základní potřeby (např. svoboda pohybu a pohodlí). Např. poskytuje suché světlé čisté prostory, vhodné pro krmení krav; prostory musí dostatečně široké, aby poskytly jednotlivým

kusům dostatečný pohyb. Ustájení a volné výběhy musí zvířatům poskytnout volný přístup ke krmivu a vodě. Nicméně musí i dobře izolovat, být správně vyhřáté a odvětrávané, čímž vznikne bezpečné a klidné prostředí pro ustájený dobytek. Mezi potřebná opatření patří: bezvadné proudění vzduchu, snížená prašnost, přiměřená teplota, přiměřená relativní vlhkost vzduchu, přiměřená koncentrace přírodních plynů. Konstrukce budovy nesmí bránit přirozenému větrání a ventilaci vzduchu ani přístupu světla; není možné stavět budovy bez oken. Volné výběhy musí zase poskytnout dostatečnou ochranu proti dešti, větru, slunci a extrémním teplotám, v závislosti na daných povětrnostních podmínkách a druhu hospodářských zvířat. Tyto požadavky je možné naplnit např. vysazením stromů, výstavbou ohrad či vysazením živých plotů, vytvořením větrných bariér z balíků slámy nebo výstavbou dočasných přístřešků. V oblastech, kde převládají permanentně příznivé povětrnostní i klimatické podmínky, není zapotřebí těchto opatření. Zvířata se zde mohou pást naprosto volně. 5.5. Kapacita ustájení a prevence před nadměrným spásáním Hustota ustájení dobytka v příslušném zařízení je přesně popsána ve výše zmíněném nařízení. Tabulka zmiňuje každý živočišný druh a jeho konkrétní nároky na zajištění pohodlí a bezpečí. Omezení však nezávisí pouze na druhu chovaných hospodářských zvířat, ale též na plemenech a jejich stáří. Přirozené potřeby zvířat se odvíjí od velikosti a pohlaví stáda. Zařízení na ustájení zvířat jim musí poskytnout přístup na otevřené výběhy. Již při konstrukci a stavbě budou se proto musí dbát na splnění všech výše zmíněných kritérií a předpisů. Optimální hustota dobytka znamená poskytnutí dostatečného prostoru: na přirozené stání, na snadné a pohodlné ležení, na snadné otočení, na samočištění, na zajištění dostatečného prostoru na veškeré přirozené pohyby (např. protahování se, třepotání

křídly) a postoje dobytka. Minimální povolené prostory na vnitřní ustájení hospodářských zvířat uvádí vyhláška. Hustota zvířat na otevřených prostranstvích (volné výběhy) musí být spíše nižší, aby nedošlo k nadměrnému přetížení a rozdupání půdy nebo k nadměrnému spásání vegetace. Tento předpis se týká jak pastevních ploch, tak i volných výběhů. Je třeba dostatečně chránit zdraví dobytka. Všechny prostory k jeho ustájení proto musí být čisté a dezinfikované, aby zde nemohlo dojít k šíření infekčních onemocnění. K čištění a dezinfekci těchto prostor je možné použít pouze prostředky uvedené v seznamu povolených čistících prostředků. Je třeba stále odstraňovat výkaly, zbytky moči a krmiva, abychom se vyhnuli šíření zápachu a nepřitahovali hmyz. K hubení hmyzu či jiných škůdců je opět možné použít pouze povolené prostředky uvedené v seznamu. Otázky Je povoleno hospodářská zvířata uvazovat? Je povoleno používat elektrické šoky a elektrickou stimulaci pohybu zvířat? Je povolena kastrace, svazování ocasu či kupírování? Která plemena jsou upřednostňována v ekologickém systému živočišné výroby? Jaká jsou pravidla konverze v ekologickém systému živočišné výroby? Je povoleno ponechat společně konvenčně a ekologicky chovaný dobytek na ekologických certifikovaných pastvinách? 5.6. Savci 5.6.1. Všeobecné zásady chovu Všeobecné zásady stanovují podmínky pro uspokojení základních potřeb savců, jako je přístup na pastviny a volné výběhy. Ne vždy jsou splněny doslova. Hospodářská zvířata musí být schopna využívat otevřených prostranství, kdykoliv to umožňuje jejich psychologický stav, povětrnostní a klimatické podmínky a stav půdy. Zvířata je možné držet mimo pastviny, pokud se u nich vyskytnou specifické zdravotní problémy a pokud to povolí příslušný místní orgán. Býložravci musí mít přístup na otevřené volné pastviny, kdykoliv to

dovolí aktuální podmínky. Stejné předpisy platí i pro býky starší 1 roku. Ti musí mít přístup na volné otevřené pastviny, pokud je to v souladu s bezpečnostními podmínkami. Mají-li býložravci přístup na volné pastviny během období pastvy a pokud zimní přístřešky poskytují zvířatům dostatečnou svobodu, je možné je chovat uvnitř těchto zařízení. Zvláštní fáze života (např. březost, konečná fáze výkrmu) mohou též zvířata, chovaná na maso, strávit v těchto krytých zařízeních. Během této doby však musí ustájení splňovat všechny předepsané podmínky a zásady; zvířata tak nesmí trávit v uzavřeném prostředí více než jednu pětinu života (maximálně tři měsíce). Vládnou-li vhodné klimatické podmínky a umožňuje-li to zdravotní stav chovaného dobytka a typy chovaných plemen, je možné zvířata chovat v uzavřených prostorách až do konce jejich výkrmu. Podlaha stájí musí být hladká, ale nikdy ne kluzká. Nejméně jedna polovina celkové plochy podlahy musí být pevná. Není povoleno ani používání kovových drátěných materiálů či klecí. Místo, kde dobytek leží a odpočívá, musí být z většiny též tvořeno pevnou podlahou (nikoliv roštovou), která musí být pro zvířata dostatečně pohodlná, čistá a suchá. Většinou je tvořena podestýlkou (sláma nebo jiné typy přírodních materiálů). Podestýlku je též možno obohatit některým typem minerálů, které jsou danými předpisy povoleny jako hnojiva v systému ekologického zemědělství. Ustájení telat starších jednoho týdne v oddělených boxech je zakázáno. Je třeba dobytek ustájit v menších skupinách. Přístřešek dobytek chrání před extrémními klimatickými podmínkami. Jednotlivé skupiny se pak chovají v oddělených přístřešcích (budovách). Prasnice je třeba chovat ve skupinách, s výjimkou závěrečné fáze březosti a během kojení mláďat. Vždy musí být ustájeny společně s vlastními selaty. Pokud to umožňují místní podmínky (počasí, plemena), prasnice se mohou nechat společně se selaty na otevřených pastvinách. Selata není možné držet ani v klecích, ani na plochých deskách. Místa chovu hospodářských zvířat jim musí umožnit vylučování a rozrývání půdy. Pro účely rozrývání půdy je možné použít různé typy substrátů a speciálních přípravků. 5.6.2. Drůbež Všeobecné zásady stanovují, že drůbež je možné odchovávat pouze v otevřených výbězích a není povoleno ji držet v klecích. Vodní ptactvo musí mít volný přístup k tekoucí či stojaté vodě, jako jsou potoky, přírodní či umělé nádrže a rybníky či jezera (pokud vládnou vhodné klimatické podmínky). Jedině tak respektujeme jejich požadavky na pohodlí a

hygienické nároky. Drůbež je též možné odchovávat v uzavřených prostorách, ale zde je nutné přísně dbát na dodržování následujících zásad: nejméně jedna třetina podlahy musí být vyrobena z pevného materiálu, tzn. že se nepřipouští roštové konstrukce, a musí být pokryta podestýlkou, jako je sláma, piliny, písek či tráva; v boxech pro chov drůbeže je třeba ponechat dostatečný prostor pro ležící a odpočívající slepice a pro sběr ptačího trusu; zvířata musí mít k dispozici dostatečnou délku hřadu v relaci k počtu kusů drůbeže ve skupině; rozměry vstupního/výstupního otvoru musí odpovídat velikosti daných druhů drůbeže; jejich hloubka, dostupná ptákům, musí být nejméně 4m/100 m 2 rozměrů přístřešku; podlahová plocha je dána vyhláškou Celková užitná plocha přístřešků pro drůbež chovanou na maso nesmí na jednu chovnou jednotku překročit 1600 m 2. Kapacitu drůbeže, co se týče množství snesených vajec, není možné zvyšovat ani se snažit zlepšit trvalým nebo nadměrným osvětlením. Nicméně v případě nosných slepic je možné nahradit přírodní světlo umělým osvětlením, které jim poskytne maximálně šestnáct hodin denního světla. Poté následuje minimálně osmihodinový noční odpočinek, kdy se umělé osvětlení vypíná. Drůbež musí mít minimálně jednu třetinu délky jejich života přístup na otevřené prostory, pokud vládnou vhodné klimatické podmínky. Tyto otevřené výběhy musí být pokryty zelenou vegetací, musí též drůbeži poskytovat ochranu a dostatek vody (v korytech) a krmiva. Příliš rozlehlé výběhy bez stromů neposkytují ptákům dostatečné bezpečí a ochranu před výkyvy počasí; může tak dojít k nadměrnému spásání vegetace a kontaminaci trusem v blízkosti budov. Z důvodu bezpečnosti a zajištění dobrého zdravotního stavu drůbeže je třeba přístřešky pokaždé naprosto vyprázdnit mezi jednotlivými turnusy odchovu drůbeže. Přístřešky i jejich okolí je třeba řádně vyčistit a vydezinfikovat. Naopak po dokončení každého turnusu je třeba ponechat prázdné výběhy, abychom umožnili obnovu porostu a též ze zdravotních resp. hygienických důvodů. K přípravě pozemku na nové osetí je třeba jej zorat, čímž se vytvoří vhodné podmínky pro růst nového porostu. Tyto požadavky není nutné dodržovat v případě malých drobných chovů, kdy se drůbež nechává celý den volně na otevřených výbězích. Zařízení zkolaudovaná před 24. srpnem 1999 mohou překračovat předpisy a omezení

týkající se maximální možné koncentrace ustájeného dobytka. Pověřené orgány jim však mohou i přesto udělit povolení až do 31. prosince 2010, pokud si o něj konkrétní osoby zažádají. Povolení se uděluje tehdy, když tyto prostory splnily požadavky předchozí inspekce. V ostatních případech je třeba koncentraci ustájeného dobytka snížit nebo zařízení přestavět. V tom případě musí konkrétní osoba provozující zemědělskou výrobu předložit pověřenému orgánu plán přestavby daného zařízení. Je povinna splnit výše zmíněné předpisy do 31. prosince 2010. 6. Zajištění vhodných životních podmínek a veterinární ošetření Zajištění dobrého zdravotního stavu hospodářských zvířat by se mělo zakládat v první řadě na prevenci. Mezi nejdůležitější preventivní opatření patří: výběr vhodných druhů a plemen; vyvážené kvalitní krmivo; příznivé přírodní podmínky; pozornost věnovaná koncentraci ustájených kusů dobytka; ustájení dobytka; vhodné chovné aktivity. Preventivní použití chemických (syntetických) alopatických prostředků je v systému ekologického zemědělství přísně zakázáno. Prevence proti šíření chorob se v systému ekologického zemědělství zakládá na následujících zásadách: výběr vhodných druhů a plemen hospodářských zvířat, které se rychle přizpůsobí místním podmínkám (nejvhodnější jsou domácí plemena); přizpůsobení chovných praktik požadavkům a nárokům jednotlivých plemen a druhů zvířat, především podpora přirozené odolnosti proti chorobám a prevence proti šíření infekce. V podstatě to znamená co možná nejvíce zvýšit procento pobytu zvířat na otevřených výbězích a pastvinách; použití vysoce kvalitního krmiva společně s pravidelným pohybem a stálým volným přístupem na volné otevřené pastviny (zlepšení kondice a zdravotního stavu zvířat); zajištění přiměřené koncentrace dobytka na pastvinách i ve stájích (prevence proti šíření

chorob, redukce stresu). Pokud i přes přesné dodržování všech výše zmíněných zásad dojde k onemocnění či zranění zvířat, musí se ihned začít s léčbou, pokud možno v izolaci a ve vhodných podmínkách ustájení. Léčba musí být co možná nejvíce přírodní a přirozená. Jejím hlavním cílem musí být léčit zvířata bez utrpení. Použité lékařské prostředky musí splňovat následující předpisy: je možné používat pouze prostředky uvedené v seznamu povolených léčebných prostředků (viz výše zmíněné nařízení); je možné používat fytoterapeutika, homeopatika a stopové prvky, které jsou rovněž uvedeny na seznamu povolených přípravků (viz nařízení) (jsou-li však pro daný druh účinná); je přísně zakázáno používat chemické (syntetické) alopatické prostředky nebo antibiotika; pokud jsou výše uvedené přípravky pro daný druh neúčinné, avšak léčba je neodkladná a nutná, aby došlo ke zmírnění stresu a záchraně zdraví zvířat, je potom možné použít i některé druhy antibiotik, syntetických alopatických přípravků atd. použití jakéhokoliv syntetického přípravku musí schválit odborník (veterinář), který se musí průběhu dané léčby účastnit; je přísně zakázáno používat syntetické alopatické přípravky nebo antibiotika jako prostředky preventivní ochrany zdravotního stavu; je zakázáno používat jakékoliv látky na podporu růstu a produkce (např. antibiotika, kokcidiostatika, další syntetické látky); je zakázáno používat hormony nebo jim podobné látky na podporu rozmnožování zvířat (např. indukce, synchronizace říje); hormony je možné použít jako terapeutika pro jednotlivé konkrétní případy (pokud dojde k respektování výše zmíněných podmínek); pokud se stádo nebo jednotlivý kus dobytka nachází v nakažené (infikované) zóně, je třeba provést všechna potřebná veterinární vyšetření. Došlo-li k diagnostikování choroby, je možné použít i některé imunologické veterinární přípravky. Při každém použití takovýchto látek je třeba vše přesně zdokumentovat a zaznamenat. Je třeba uvést: druh přípravku, včetně indikace aktivních farmakologických látek; detailní diagnostiku; dávkování léků;

administrativní metodu; přesnou dobu indikace daného léčiva (datum začátku a konce indikace). Všechny tyto informace se musí sdělit pověřenému orgánu ještě předtím, než jsou prodávané výrobky pocházející z takto léčených zvířat certifikovány jako bioprodukty. Takto ošetřený dobytek musí být jasně označen (v případě velkých druhů zvířat je třeba označit každý jednotlivý kus dobytka, u drůbeže a menších zvířat se označí stádo či hejno). Interval mezi dnem ukončení léčby a výrobou potravin pod značkou bio pocházejících z takto léčených zvířat musí být minimálně 48 hodin. Pokud byly takovéto přípravky (alopatika) (s výjimkou povinného očkování či výše zmíněných metod léčby) použity více než dvakrát za rok, proces konverze musí začít opět znovu od začátku. Stejně je tomu i v případě zvířat, které mají produkční život kratší než 12 měsíců a u nichž došlo minimálně k jednomu procesu obdobné léčby. Seznam konverzních období platných pro jednotlivé druhy a plemena hospodářských zvířat naleznete ve výše zmíněném nařízení. Před koncem období konverze není možné prodávat ani zvířata, ani výrobky z nich vyrobené pod značkou bioproduktů. 7. Zdraví hospodářských zvířat 7.1. Všeobecné zásady Na úvod je třeba zdůraznit největší význam prevence a preventivních opatření. Zvířata chovaná na ekologických farmách v optimálních životních podmínkách mají silný imunitní systém. Dodržují se zde hygienické předpisy a ochrana proti šíření epizootických onemocnění. Zvířata pak nejsou náchylná k nemocem a ty se u nich objevují skutečně velmi zřídka a nepravidelně. Obecným pravidlem systému ekologického zemědělství je, že zvířata i prostředí je třeba chránit proti možnému šíření čistě patogenních chorob; co se týče povolených prostředků ochrany, je třeba dodržovat vyvážený poměr mezi použitým prostředkem a hostitelským zvířetem. Znovu zdůrazněme, že je přísně zakázáno používat běžné prostředky stejně jako terapeutické materiály, hromadící se v organismu. Je vhodné se seznámit s typy chorob šířícími se v daném prostředí a v určitých

podmínkách. Můžeme tak vyvinout vhodnou a účinnou strategii prevence a ochrany proti šíření těchto konkrétních typů nemocí (např. rozvrh spásání, přestavba stájí). Hlavním cílem je vychovat populaci, která bude naprosto zdravá a nebude trpět žádnými závažnými onemocněními. Zaznamenáme-li jakýkoliv náznak přicházející nemoci, dané zvíře je třeba okamžitě izolovat od ostatních. Pokud je již třeba přistoupit ke konkrétním léčebným opatřením, dáme přednost přírodním metodám. Pokud se tyto přírodní metody neosvědčí, teprve pak je možné přistoupit k antibiotické léčbě nebo k operačnímu zákroku. Jedině tak je možné v těchto případech zachránit život postiženého zvířete. V případě antibiotické léčby se zdvojnásobuje předepsaná inkubační doba. Kosmetické úpravy, mutace či amputace jsou v systému ekologického hospodaření se zvířaty zakázány. Ze zdravotních či bezpečnostních důvodů lze některé typy zákroků povolit (např. stříhání srsti mláďat). Některé z nich mohou rovněž zlepšit životní podmínky hospodářských zvířat, jejich chování nebo hygienické podmínky. Výše zmíněné nařízení povoluje kastraci, jenž umožňuje produkci některých konvenčních výrobků (např. prasata chovaná na maso, voli, kapouni). Zákrok však musí provést zkušený odborník a to způsobem co možná nejméně bolestným pro samotná zvířata. Během přepravy zvířat je třeba zmírnit stres a napětí přepravovaných zvířat (v souladu s předpisy na ochranu hospodářských zvířat). Není povoleno používat elektrická zařízení ani alopatická sedativa (před ani během přepravy zvířat). 7.2. Alternativní léčba Alternativní léčba (též alternativní terapie ) je metoda, která se v medicíně západních zemí vyskytuje a používá velmi zřídka. Slovník, vydaný ve Švýcarsku, obsahuje částečný seznam 278 existujících alternativních metod léčby a terapie. Je však pravda, že většina z nich nebyla nikdy osvědčena klasickou medicínou. Alternativní metody léčby lidí získaly na významu teprve před pár lety. Jejich obliba však neustále roste. A nejen alternativní léčba ( rozdílné myšlení ) lidí, ale i zvířat je ve světě čím dál populárnější. Hlavní důvody jsou dva: alternativní léčebné metody nemají žádné vedlejší účinky a jejich působení se projevuje ihned, nikoliv až po delším čase, jako je tomu v případě klasické medicíny; dalšími důvody takovéhoto věhlasu alternativních metod léčby chorob je, že nezpůsobují hromadění nežádoucích látek v těle, a také fakt, že jsou přátelské vůči životnímu prostředí a využívají obnovitelné zdroje.

7.3. Akupunktura Tato metoda čínské terapie, stará již přes tisíc let, se používá k léčbě především drobných zvířat. Avšak je pravda, že její obliba i účinnost roste i v případě léčby větších druhů hospodářských zvířat. První věrohodný zdroj, zmiňující použití akupunktury k léčbě zvířat, se datuje asi do roku 900 př.n.l. (Čína). Do Evropy a Ameriky se tato léčebná metoda dostala teprve v minulém století. Slovo akupunktura je latinského původu (acus znamená jehla a pungere znamená píchat). Tato metoda je metodou stimulační, terapeutickou, prevenční a léčebnou. Znamená stimulaci tlakových bodů na těle zvířete, která se provádí drobnými jehličkami, teplem, laserem, elektrickou energií nebo injekcí slaného roztoku. Podle teorie tradiční čínské medicíny je živý organismus otevřeným energetickým systémem, u něhož ztráta energie může vést ke vzniku nemoci. Nemoc či choroba je tak výsledkem nerovnováhy organismu; cílem léčby je znovu ustavit rovnováhu v organismu. Spousta lidí po celém světě zkoumala a stále zkoumá psychologické a farmakologické účinky tohoto typu léčby a stále více z nich dochází k závěru, že akupunktura je metodou velmi pozitivní, že díky ní se zvyšuje odolnost organismu vůči elektrickému napětí a tělo tak vylučuje více CO 2. Akupunktura se používá většinou pro anestetické účely. O tomto dnes velmi populárním a úspěšném typu léčby je možno nalézt celou řadu literárních záznamů a materiálů. Jde o metodu účinnou v boji s alergiemi, epilepsií, onemocněním chrupavek, koňskou kolikou, problémy dobytka s rozmnožováním, mastitidou, ale je i výborným prostředkem ochrany proti průjmovým onemocněním prasat či proti chorobám drůbeže. Akupunkturu není možné použít k léčbě infekčních onemocnění, ani k léčbě chorob, vyžadujících chirurgický zákrok. 7.4. Herboterapie Použití bylinek k léčbě různých chorob je metodou hojně rozšířenou již od dob pravěku. Během staletí se značně rozrostla znalost různých typů bylin. Byliny se používají jako medikamenty, ve farmaceutickém průmyslu (v syrovém stavu) či k přípravě čaje. Obsahují cenné látky, které mohou být ve správném poměru velmi účinné při léčbě různých typů onemocnění. Dnes už se nesetkáme pouze s divokými druhy, ale byliny se už i hojně pěstují a šlechtí. Suché byliny využívá jak věda, tak především obchodní odvětví (sušené

byliny obsahují velké množství léčivých látek). Některé druhy bylin obsahují dokonce více takovýchto léčivých látek. Jejich účinky si neodporují, taková bylina může naopak sloužit k léčbě několika různých chorob. Mezi nejznámějšími léčebnými látkami figurují alkaloidy. Jde o chemické sloučeniny vznikající při alkalických reakcích dusíku. V bylinách jsou obsaženy ve formě soli. Známé jsou jejich sedativní, anestetické a stimulační účinky, např. paličkovice nachová (námel) (Claviceps purpurea), blín černý (Hyoscyamus niger), kakaové boby, kávové boby, semena opia, rulík zlomocný. Krystalické sloučeniny, obsahující cukr namísto dusíku, se nazývají glykosidy. Ty mají příznivý vliv na srdeční činnost, fungují jako projímadlo, usnadňují odkašlávání a jsou močopudné. Obsahuje je např. jmelí (Viscum album), kořen rebarbory, kořen ženšenu, lipový květ a jehlice trnitá (Ononis spinosa). Saponiny jsou rovněž rostlinné glykosidy podporující tvorbu hlenů, činnost dýchacího ústrojí, žaludku a střev, čímž napomáhají vstřebávání jiných látek, jako je např. lékořice, rtuť, blatouch, mydlice lékařská, ptačinec. Hořké látky, které obsahuje např. řebříček obecný, zeměžluč, pampeliška nebo divoká cikorka, jsou látky podporující chuť k jídlu, fungující jako projímadlo, podporující činnost jater vylučování žluči. Připravují se z nich čaje, které obsahují tanin (kyselinu tříslovou), který léčí žaludeční a zažívací obtíže. Do této skupiny patří např. lopuch, listy třešně, listy ořechu, listy kaštanu, stonek a listy kostivalu obecného. Éterické a aromatické oleje, které jsou obsaženy v řadě rostlin jako je např. anýz, bobkový list, máta peprná, Melissa officinalis, fenykl, heřmánek, Valeriana officinalis či rozmarýn, jsou tekutiny s naprosto charakteristickým zápachem, který vzniká destilací páry. A ten má právě léčivé účinky (např. podporuje chuť k jídlu, má močopudné účinky a je účinným prostředkem k likvidaci červů) a usmrcuje bakterie. Vědci stále zkoumají účinky doplňků stravy a výnosových stimulátorů, založených na přírodní bázi, jako jsou byliny a éterické oleje. Takovéto produkty se velmi úspěšně používají k léčbě mnoha živočišných druhů. Cílem těchto výzkumů je snížit objem a nakonec zcela eliminovat používání syntetických léčivých prostředků k léčbě zvířat. Tyto alternativní léčebné metody zlepšují kvalitu masa, které neobsahuje žádné zbytky chemických látek, dále zvyšují vodonosnou kapacitu, upravují poměr tuků a bílkovin v těle a podporují chuť k jídlu.

7.5. Ajurvéda Ajurvéda ( ayush znamená život a veda znalost) bývala legitimní a naprosto oficiální lékařskou metodou. Zrodila se ve starověké Indii (před 5000 lety). Navrací se zpět k védský.m tradicím a stala se základem mnoha dalších léčebných a terapeutických metod, které vznikly během několika staletí. Kombinuje v sobě starověkou moudrost a moderní vědecké poznatky. Bylinné přípravky řídící imunitu organismu přitahovaly a stále přitahují pozornost vědců po celém světě. Řízení imunity v sobě zahrnuje několik různých disciplín, které zviditelnila právě metoda ajurvédy a které si získaly věhlas po celém světě. V literatuře je udáváno 65 přírodních bylinných prostředků na řízení imunity organismu, z nichž 36 pochází právě z Indie. Výrobky vyrobené z takovýchto bylin nabízejí nové možnosti posílení imunity organismu zvířat. Ajurvéda se již asi sto let snaží prosadit i ve veterinární praxi, kde se využívá bylin a minerálů z Indie. Bylo dosaženo úspěchu v oblasti léčby některých chronických onemocnění metabolismu, nedostatku imunity (obranyschopnosti), onemocnění kůže a alergií. Všechny výše zmíněné látky a produkty jsou velmi účinné pro drůbež jako prevence proti šíření nejčastějších chorob drůbeže. Posilují imunitní systém, snižují stres, který se dostavuje při očkování, lékařských zákrocích, změnách počasí, přepravě, napomáhají rychlejšímu zotavení po nemocech a u zvířat zvyšují efektivitu využití živin z krmiv. 7.6. Bakterie produkující kyselinu mléčnou Ekologické veterinární lékařství si velmi váží a oceňuje probiotické látky, které obsahují bakterii produkující kyselinu mléčnou. Je všeobecně známé, že populace větších mohutnějších druhů zvířat bývají nejčastěji postiženy onemocněními zažívacího traktu. Množení enteropatogenů ať už z důvodu antibiotické léčby nebo kvůli oslabené imunitě zvířat způsobuje zánět střev nebo dokonce smrt. Většina bakterií kyseliny mléčné má bioregulační schopnost, tzn. že jsou schopny udržet rovnováhu prostředí ve střevech. Díky kyselému ph chrání zvířata před množením patogenů a jsou schopny velmi rychle obnovit rovnováhu v těle.