Účinnost rekvalifikací při zaměstnávání žen

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Účinnost rekvalifikací při zaměstnávání žen Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Jitka Dušková, Ph.D. Eva Hanáková Brno 2014

Na tomto místě bych ráda poděkovala především Ing. Jitce Duškové, Ph.D. za vedení mé práce, pohotovost, odborné rady a celkovou ochotu pomoci. Dále pak mé rodině a snoubenci, převážně za trpělivost během celé doby mého studia.

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto práci: Účinnost rekvalifikací při zaměstnávání žen vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů, a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 Autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne 21. května 2014

Abstract Hanáková E. The Effectiveness of Retraining Focused on Employment of Women. Bachelor thesis. Brno, 2014. This bachelor thesis aims to evaluate retraining as a key instrument of an active employment policy. The following text focuses on retraining programs for women and some high-risk subgroups (women coming back to the labour market after an extended period of absence e.g. maternity leave and the women over 55). The theoretical part of this thesis clarifies terms closely related to this issue. Purpose of the analytical part is to evaluate the training programs effectiveness. Public statistical data available on the Ministry of Labour and Social Affairs portal have been used to support the statements of the analytical part. Keywords Labour market, retraining, active labour market policy, unemployment, women. Abstrakt Hanáková E. Účinnost rekvalifikací při zaměstnávání žen Bakalářská práce. Brno, 2014. Tato bakalářská práce se zaměřuje na zhodnocení účinnosti rekvalifikace jako jednoho z hlavních nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti. Text cílí na rizikovou skupinu žen a některých vysoce rizikových podskupin (ženy vracející se na trh práce po mateřské dovolené, ženy starší 55 let a ženy dlouhodobě nezaměstnané). První (teoretická) část práce se zaměřuje na objasnění základních pojmů spojených s danou problematikou. Praktická část se pak věnuje samotné rekvalifikaci a hodnocením její účinnosti. Analytická část je podložena převážně daty z veřejně dostupných statistik Ministerstva práce a sociálních věcí. Klíčová slova Trh práce, rekvalifikace, aktivní politika zaměstnanosti, nezaměstnanost, ženy.

Obsah 9 Obsah 1 Úvod 15 2 Cíl práce a metodika 17 3 Literární přehled 20 3.1 Trh práce a nezaměstnanost...20 3.2 Politika zaměstnanosti...23 3.3 Rekvalifikace...26 3.3.1 Subjekty podílející se na rekvalifikaci...27 3.3.2 Rozdělení rekvalifikací...28 3.3.3 Financování rekvalifikace...30 3.3.4 Účinky rekvalifikace a její hodnocení...31 3.4 Postavení žen na trhu práce...33 4 Analytická část 36 4.1 Nezaměstnanost žen...36 4.2 Rekvalifikace žen...44 4.2.1 Využití rekvalifikace v porovnání s ostatními nástroji APZ...44 4.2.2 Účast a úspěšnost rekvalifikačních kurzů...46 4.2.3 Účinnost rekvalifikačních programů...49 4.2.4 Vzdělávací instituce a rekvalifikační kurzy...53 5 Diskuze 55 6 Závěr 59 7 Literatura 61 A Příloha 65

10 Obsah

Seznam obrázků 11 Seznam obrázků Obr. 1 Obecná míra nezaměstnanosti v letech 2003 až 2012 (v %) 34 Obr. 2 Míra ekonomické aktivity dle věku v roce 2012 (v %) 35 Obr. 3 Struktura neumístěných uchazečů o zaměstnání dle pohlaví v letech 2007 až 2013 37 Obr. 4 Struktura neumístěných žen dle doby v letech 2007 až 2013 (k 31.12.) 39 Obr. 5 Struktura nezaměstnanosti žen dle vzdělání v letech 2007 až 2013 (k 31.12.) 40 Obr. 6 Struktura nezaměstnanosti žen dle věku v letech 2007 až 2013 (k 31.12.) 41 Obr.7 Využití nástrojů APZ včetně rekvalifikací v porovnání s počtem nezaměstnaných 45 Obr. 8 Obecná úspěšnost u závěrečných zkoušek (4. čtvrtletí) 48 Obr. 9 Úspěšnost u závěrečných zkoušek dle věku (4. čtvrtletí) 49

12 Seznam tabulek Seznam tabulek Tab. 1 Výdaje na státní politiku zaměstnanosti v ČR v letech 2005 až 2012 (v mil. Kč) 26 Tab. 2 Výdaje na rekvalifikaci v ČR v letech 2005 až 2012 (v mil. Kč) a podíl na celkových výdajích na APZ 30 Tab. 3 Obecná míra nezaměstnanosti (za osoby ve věku 15 a více let) od 2003 do 2012 (v %) 34 Tab. 4 Míra zaměstnanosti (za osoby ve věku 15 a více let) od 2003 do 2012 (v %) 35 Tab. 5 Vývoj počtu pracovních míst vůči uchazečům o zaměstnání 37 Tab. 6 Ekonomicky aktivní ženy dle věku (v tis.) 41 Tab. 7 podíl uchazeček o zaměstnání ve věku 15-64 let k obyvatelstvu ve stejném věku (v %) 42 Tab. 8 Zařazení uchazečů o zaměstnání do do programů APZ a rekvalifikace 45 Tab. 9 Uchazeči v rekvalifikaci od počátku roku (4. čtvrtletí) 46 Tab. 10 Uchazeči v rekvalifikaci od počátku roku dle věku (4. čtvrtletí) 47 Tab. 11 Uchazeči po rekvalifikaci a jejich umístění na trhu práce do 12ti měsíců (4. čtvrtletí) 50 Tab. 12 Uchazeči po rekvalifikaci a jejich umístění na trhu práce do 12ti měsíců dle délky nezaměstnanosti (4. čtvrtletí) 51 Tab. 13 Uchazeči po rekvalifikaci a jejich umístění na trhu práce do 12ti měsíců dle věku (4. čtvrtletí) 51 Tab. 14 Uchazeči po rekvalifikaci a jejich umístění na trhu práce do 12ti měsíců dle vzdělání (4. čtvrtletí) 52

Seznam zkratek 13 Seznam zkratek APZ ČR ČSÚ EU ESF ILO MPSV MŠMT OP LZZ OSVČ PPZ RIP SPZ ÚP VŠPS VÚPSV Aktivní politika zaměstnanosti Česká republika Český statistický úřad Evropská unie Evropský sociální fond International Labour Office Ministerstvo práce a sociálních věcí Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Operační program Lidské zdroje a zaměstnanost Osoba samostatně výdělečne činná Pasivní politika zaměstnanosti Regionální individuální projekty Státní politika zaměstnanosti Úřad práce Výběrové šetření pracovních sil Výzkumný ústav práce a sociálních věcí

Úvod 15 1 Úvod Vysoká míra nezaměstnanosti patří nepochybně mezi hlavní ekonomické problémy dnešního světa. Ztráta zaměstnání nepříznivě ovlivňuje jak jedince, tak celou společnost. Nezaměstnaná osoba primárně ztrácí prostředky pro krytí běžných nákladů a snižuje životní úroveň svoji i celé rodiny, dále pak může nezaměstnanost negativně ovlivňovat zdraví, rodinné vztahy, společenské postavení, sebevědomí či schopnost rozumně nakládat s časem. Masová nezaměstnanost má pak negativní dopady na celou společnost, nevyužití všech dostupných zdrojů totiž snižuje výstup ekonomiky a dochází ke zpomalení ekonomického růstu či hospodářské recesi. Nejenže ekonomika nedosáhne potenciálního výstupu, státní rozpočet je navíc zatížen vyplácení sociálních dávek, od nezaměstnaných není vybírán příspěvek na sociální a zdravotní pojištění a snižuje se kupní síla obyvatelstva. Cílem většiny dospělé populace je tedy stav zaměstnanosti. Zaměstnání člověku umožňuje kromě získání finančních prostředků možnost seberealizace, zvyšování sebevědomí či budování určitého společenského postavení. Trh práce je velice specifický a obecně nelze zajistit jeho rovnováhu pouze s využitím tržních mechanizmů. 1 Většina vyspělých ekonomik, včetně České republiky, proto podporuje rovnováhu na trhu práce pomocí aktivit, které se souhrně označují jako politika zaměstnanosti. Díky výše zmíněným sociálním i ekonomickým dopadům se politika zaměstnanosti, především její aktivní složka, stává významnou součástí hospodářské politiky. Aktivní politika zaměstnanosti sestává z aktivit podporujících zařazení pracovníků na trh práce. Tato opatření jsou cílena především na skupiny obyvatel nejvíce ohrožených nezaměstnaností, tedy absolventů škol, osob bez kvalifikace, ženy, osob se zdravotním postižením, jedinců v předdůchodovém věku či ženy vracející se po mateřské dovolené nebo pečující o dítě. Jedním z nejvyužívanějších a nejefektivnějších nástrojů, především při řešení strukturální a dlouhodobé nezaměstnanosti, je rekvalifikace. Účelem rekvalifikačních programů je podpora nezaměstnaných osob za účelem rožšíření jejich stávající kvalifikace nebo získání nové a následnému začlenění zpět na trh práce. Ženy mají při uplatňování na trhu práce často stížené podmínky, díky mateřství jsou mnohdy nuceny opustit zaměstnání i na několik let. 2 Kvůli neustálému technologickému rozvoji a dynamice pracovního trhu může několikaletý výpadek znamenat snížení či úplnou ztrátu kvalifikace. V neposlední řadě jsou ženy více ohroženy přímou i nepřímou diskriminací. Přestože jsem si 1 Dle Kenese je třeba intervence do ekonomiky za účelem regulace nezaměstnanosti. Nutno podotknout, že dnešním cílem není dosažení plné zaměstnanosti, ale dosažení přírozené míry nezaměstnanosti či stabilní a nízké nezaměstnanosti. 2 Abstrahujeme zde od faktu, že na rodičovskou dovolenou mohou nastoupit i muži, jelikož jejich počet je v ČR stále zanedbatelný.

16 Úvod vědoma faktu, že získání a především následná interpretace některých dat týkajících se rekvalifikace není nejsnazší a závěry nemusí být jednoznačné, shledávám problematiku nezaměstnanosti a rekvalifikace žen (a některých vysoce rizikových podskupin jako jsou ženy vracející se na trh práce po několikaleté odmlce po mateřské dovolené, dlouhodobě nezaměstnané ženy nebo ženy starší 55 let) za zajímavou a tudíž hodnou hlubšího prozkoumání na úrovni bakalářské práce.

Cíl práce a metodika 17 2 Cíl práce a metodika Tato bakalářská práce si klade za cíl formulaci doporučení pro zvýšení účinnosti rekvalifikací jako jednoho z nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti v ČR. Vzhledem k šíři cíle je práce zúžena na skupinu žen a dále některých vysoce rizikových podskupin. Pro splnění hlavního cíle je nutné zodpovědět několik dílčích otázek: jak funguje nástroj rekvalifikace, jaká je situace žen na trhu práce a které skupiny jsou nejvíce ohroženy nezaměstnaností, jak efektivní je rekvalifikace při řešení nezaměstnanosti žen, jaká jsou doporučení pro zvýšení účinnosti rekvalifikací žen a jaké jsou případné alternativy v rámci APZ. Naplnění těchto cílů vyžaduje užití metod deskripce, analýzy, syntézy, indukce, abstrakce a komparace a sestavení metodiky pro hodnocení účinnosti. Třetí kapitola (Literální přehled) se věnuje objasnění základních pojmů, které souvisí s cílovou problematikou a je zde využita především metoda deskripce. Kapitole je členěna na čtyři podkapitoly, z nihž první si klade za cíl seznámit čtenáře se základními pojmy z oblasti trhu práce, které jsou dále použity v analytické části. Druhá podkapitola je zaměřena na politiku zaměstnanosti. Třetí část literárního přehledu se věnuje rekvalifikaci a objasnění jejího fungování v České republice. Poslední podkapitola nastíní problematiku zaměstnanosti žen. Čtvrtá kapitola (Analytická část) se v první části věnuje analýze trhu práce a struktuře nezaměstnanosti žen, kde identifikuje rizikové skupiny dle různých parametrů (věk, vzdělání, délka nezaměstnanosti). Data pro tuto analýzu byla volena tak, aby zachytila již období těsně před krizí a následný vývoj. Dále posuzuje četnost využití a úsěpšnost rekvalifikačních programů u jednotlivých skupin. Následuje analýza účinnosti rekvalifikací při zaměstnávání žen a jednotlivých podskupin, posuzuje při tom primárně úspěšnost umístění na trhu práce po absolvování kurzu a dle těchto výsledků nastiňuje možné cílení rekvalifikací vzhledem k problematice žen. V páté kapitole jsou diskutovány možnosti a limity použité metodiky, její vhodnost při hodnocení účinnosti rekvalifikace a jejím alternativám. Dále je provedena diskuze výsledků a komparace s výsledky výzkumných prací na toto téma z předchozích let. V poslední, šesté kapitole, jsou shrnuty výsledky a závěry práce.

18 Cíl práce a metodika Zdroje dat a problematika sledování a získávání dat Primárním zdrojem dat pro tuto práci byly statistické údaje dostupné na Integrovaném portále Ministerstva práce a sociálních věcí (Portál MPSV). Tato data pochází z informačního systému OK Práce a jejich dostupnost je po roce 2011 značně limitovaná. Konkrétně se jedná o omezení v oblasti evidence statistických údajů týkajících se rekvalifikací (a ostatních nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti), které v centralizované podobě neexistují od počátku roku 2012 a do současné doby nebyly plně obnoveny. Jednotlivé pobočky úřadu práce mají povinnost reportovat v podstatě jen základní informace (počet účastníků rekvalifikace v daném roce), které počítají ručně, jelikož současný informační systém vedení statistik nepodporuje. Všechny ostatní data jsou evidována a analyzována pouze dle uvážení jednotlivých pracovníků, z toho důvodu je prakticky nemožné porovnávat data v rámci regionů, provádět meziroční srovnání či jinak analyzovat výsledky spojené s rekvalifikací jednotlivých struktur uchazečů. 3 Z níže uvedené části komunikace s RNDr. Touškovou z úřadu práce v Brně však kromě objasnění současného problému vyplývá i náznak nápravy tedy navrácení původního systému OK Práce a znovuzavedení sběru dat: Za roky 2012-2013 žádné statistiky prakticky nejsou. A nejen v rekvalifikacích. Nové programové vybavení, které zavedl na Úřady práce bývalý ministr Drábek prostě s žádnými statistikami nepočítalo. Takže se složitě ručně počítaly alespoň nějaké základní, ale pokud jde o struktury - tedy to, co byste potřebovala a co Vás zajímá, tak to opravdu není. (...) Od počátku roku 2014 se sice vrátil starý systém (OK Práce), ale statistiky za rekvalifikace stále nejsou funkční (nejsou doplněna všechna potřebná data, jsou problémy s migrací, některá předchozí systém vůbec neobsahoval...). Na odděleních rekvalifikací si jednotliví pracovníci různě dle svého uvážení a potřeb možná sami pro sebe nějaké statistiky vedli, ale obávám se, že nikoli v rozsahu, který by byl pro Vás použitelný. (...) V každém případě oficiální údaje neexistují (...) Nějaké srovnání s republikou nepřipadá v úvahu... (RNDr. Eva Toušková, krajská pobočka ÚP v Brně). Evidence dat vzdělávacích institucí je na tom ještě o poznání hůře. Tato zařízení jsou povinna poskytovat pouze základní statistická data o jejich kurzech. Tyto informace se vyplňují přímo přes stránky Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) do on-line formuláře a týkají se počtu frekventantů v jednotlivých oborech, tzn. celkový počet účastníků jednotlivých akreditovaných programů za kalendářní rok a z toho celkový počet úspěšně ukončených. Žádné další bližší údaje zatím MŠMT nevyžaduje. Dle informací poskytnutých oslovenými zástupci rekvalifikačních institucí vyplývá, že další statistická data nijak neevidují (informace o rekvalifikantech jsou například dostupné pouze ve formě přihlášek 3 Téma této bakalářské práce bylo zadáváno počátkem roku 2013. Mnohé statistiky a výroční zprávy jsou obvyhle publikovány v prvním či druhém črvrtletí následujícího roku. Informace, že rok 2011 byl posledním, ke kterému lze dohledat detailní statistiky o rekvlifikaci na celorepublikové úrovni tedy nebyl v době definice cílů této práce a ověřování dostupnosti dat znám.

Cíl práce a metodika 19 do kurzů). Žádné zařízení se nevyjádřilo ve smyslu, že by evidovalo úspěšnost jejich absolventů na trhu práce. V neposlední řadě byla patrná neochota interní údaje s kýmkoli sdílet. Přestože tedy některá vzdělávací zařízení mohou vést vlastní evidence nebo databáze, možnost jejich zveřejnění je jen málo pravděpodobná. 4 Dalším významným zdrojem dat, především při hodnocení nezaměstnanosti a její struktury byly statistiky Českého statistického úřadu (ČSÚ) včetně dat z Výběrových šetření pracovních sil (VŠPS). Práce se dále opírá o výsledky z již uskutečněných výzkumů na téma hodnocení aktivní politiky zaměstnanosti a rekvalifikací (primárně kolektiv autorů Sirovátka, Kulhavý, Hora). 4 Jako součást analýzy reklvalifikace žen bylo kontaktováno na 45 rekvalifikačních a vzdělávacích zařízení s žádostí o poskytnutí dat za účelem statistického zpracování pro tuto práci, přičemž pouze jedno školící centrum bylo ochotno tato data za určitých podmínek dodat. Vzhledem k neprůkazné velikosti vzorku dat však ani zmíněné nabídnuté údaje nejsou v práci nakonec využity.

20 Literární přehled 3 Literární přehled Následující kapitola čtenáře nejprve stručně seznámí se základními teoretickými pojmy, které budou využity v praktické části této práce a jejich objasnění je proto vhodné k pochopení zadaného tématu. Podkapitola 3.1 otevírá problematiku trhu práce a nezaměstnanosti, kde definuje základní pojmy, se kterými se pracuje v dalších částech práce. Sekce 3.2 se zabývá politikou zaměstnanosti, primárně jejím členěním a cíly. Na samotnou rekvalifikaci se podrobněji zaměřuje následující podkapitola 3.3. Ta definuje jak subjekty podílející se na rekvalifikaci, tak jednotlivé druhy rekvalifikace a jejich průběh včetně variant financování rekvalifikačních programů a metody hodnocení účinnosti. Jelikož jsou základní pravidla a principy rekvalifikace obecně platné pro všechny občany, není možné v této část práce cílit pouze na problematiku rekvalifikace žen. Text je tedy obecně platný pro celou populaci, kdekoli je to však možné a přínosné, dodává specifika týkající se žen, aby reflektoval zaměření práce. Samotná speficika zaměstnanosti žen jsou nastíněna v závěrečné kapitole literálního přehledu. 3.1 Trh práce a nezaměstnanost Trh práce je poměrně specifický trh, kde je předmětem směny práce, na straně nabídky stojí zaměstnanci a na straně poptávy zaměstnavatelé. Cena práce je plat či mzda. Základní očekávání od trhu práce jsou (Krebs, 2010: 310): zabezpečit ekonomiku potřebnými pracovními silami v požadované struktuře (oborové, profesní, věkové, vzdělanostní apod.), zabezpečit zajištění pracovních sil odpovídajícími prostředky, především pracovními příjmy, a to v míře, která odpovídá jejich podílu na produkci. Práce je úzce spjata s osobností člověka a jeho lidským kapitálem (souborem vlastností souvisejících s jeho znalostmi, vzděláním, komunikačními dovednostmi, motivací atp.), proto zde standardní tržní mechanizmy nefungují stejně jako na jiných trzích, respektive samotný tržní mechanizmus nezaručuje rovnováhu na trhu práce. Jelikož má každý jedinec specifické předpoklady, schopnosti a dispozice a pracovní místa jsou samozřejmě také velice různorodá, je trh práce segmentován. Segmentace spočívá v existenci celé řady trhů práce, které jsou relativně samostatné a navzájem si nekonkurují, zároveň jsou však propojené a závislé. Z toho krom jiného vyplývá rozdílná cena za práci v různých odvětvích či na různých územích. V praxi tedy neočekáváme (není příliš běžné), že žena s vysokoškolským vzděláním v oblasti ekonomie hledá práci na stejném trhu jako žena se základním vzděláním, pocházející navíc z jiného koutu republiky. Tyto uchazečky si tedy na trhu nabídky práce navzájem nekonkurují, protože každá nabízí práci na jiném segmentu trhu, analogicky si lze představit poptávku po práci.

Literární přehled 21 Trh práce je ze strany státu regulován, například stanovením minimální mzdy, úpavou pracovní doby či délkou základní školní docházky a dobou odchodu do důchodu, nepřímo i výší a podmínkami vyplácení finančních podpor v období nezaměstnanosti (Krebs, 2010: 310-311). Nezaměstnanost představuje jeden z nejsledovanějších jevů tržních hospodářství (Fuchs v Buchtová, 2002: 64). Z pohledu trhu práce můžeme obyvatelstvo rozdělit na ekonomicky aktivní a neaktivní. Mezi ekonomicky neaktivní patří děti, studenti, důchodci, ženy na mateřské dovolené či invalidé a také lidé v produktivním věku, kteří ovšem práci z jakéhokoli důvodu aktivně nehledají. Ekonomicky aktivní obyvatelstvo jsou osoby, které nespadají do výše uvedené kategorie a dosáhly určité věkové hranice (15 let). Ty se dále dělí na zaměstnané, tedy osoby výdělečně činné (zaměstnanci či OSVČ) a nezaměstnané, tedy osoby, regstrované na úřadu práce, které práci aktivně hledají a jsou schopné do zaměstnání nastoupit nejpozději do 14 dní (dle metodiky IOL 5 ). Podíl ekonomicky aktivních vůči všem osobám starším 15 let pak označujeme pojmem míra ekonomické aktivity. Nezaměstnanost lze vyjádřit pomocí celé řady ukazatelů, základní ukazatel se nazývá míra nezaměstnanosti a jeho konstrukce je poměr všech nezaměstnaných vůči celkovému počtu pracovních sil (Krebs, 2010: 313 a ČSÚ (c), 2013). Existují skupiny, které jsou nezaměstnaností ohroženy více, mezi ty patří osoby hendikepované, absolventi škol bez praxe nebo naopak jedinci v předdůchodovém věku, ženy vracející se na trh práce po mateřské dovolené a pečující o dítě a v neposlední řadě osoby s nízkou kvalifikací. Aby bylo možné nezaměstnanost analyzovat podrobněji, konstruují se detailnější, ukazatele (tzv. specifické míry nezaměstnannosti), například míra dlouhodobé nezaměstnanosti, míra nezaměstnanosti mužů a žen, dále se eviduje struktura nezaměstnanosti dle úrovně vzdělání, věku, regionu a dle doby trvání nezaměstnanosti atd. Tyto charakteristiky umožňují lépe analyzovat příčiny nezaměstnanosti a aplikovat a vhodně cílit preventivní a podpůrná opatření za účelem snížení nezaměstnanosti rizikové skupiny. Cílem vlád je udržet míru nezaměstnanosti v určité hladině, zvané přirozená míra nezaměstnanosti. Přirozená míra nezaměstnanosti je míra, při níž jsou jednotlivé segmenty tru práce v průměru v rovnováze, tj. některé vykazují převahu poptávky a volných pracovních míst, jiné naopak převahu nabídky, a tudíž nezaměstnanost (Krebs, 2010: 315). Jiná definice říká: Přirozená míra nezaměstnanosti odpovídá úrovni zaměstnanosti, při které je míra inflace 6 stabilní, neroste ani neklesá (Fuchs v Buchtová, 2010: 72). Jakmile přesáhne míra 5 IOL International Labour Organization Mezinárodní organizace práce, založená krátce po první světové válce za účelem prosazování mezinárodních pracovních práv. 6 Inflací se rozumí všeobecný vzestup cenové hladiny, respektive pokles kupní síly peněžní jednotky (Fuchs v Buchtová, 2002:72). Stabilní a nízká inflace je jeden z tradičních cílů hospodářské politiky (Dušková,2013:26).

22 Literární přehled nezaměstnanosti přirozenou míru nezaměstnanosti, je třeba nastalou situaci aktivně řešit. Kromě nezaměstnanosti rozlišujeme i pojem zaměstnanost, tedy stav, kdy má daná osoba práci a obecná míra zaměstnanosti, která se počítá jako podíl počtu zaměstnaných ku počtu všech osob (15 a starší). Někdy může být počet osob omezen i shora (Dušková, 2013: 76). Na nezaměstnanost lze pohlížet z mnoha úhlů pohledů, z hlediska cíle této práce (nezaměstnanosti žen a rekvalifikace) nás bude nejvíce zajímat nezaměstnanost strukturální, nezaměstnanost dlouhodobá a nezaměstnanost nedobrovolná. Základní členění nezaměstnanosti je uvedeno níže. Nezaměstnanost dle typu (Mareš, 1994: 17-20): frikční, je nezaměstnanost přechodná, spojená s hledáním nového (lepšího) pracovního místa, případně nezaměstnanost spojená s přechodem mezi zaměstnáními. Frikční nezaměstnanost se považuje za dobrovolnou a není z poledu ekonomiky příliš nebezpečná, strukturální, některými prameny též nazývána jako technologická, související s nevyvážeností nabídky a poptávky na určitém pracovním trhu. Obvykle trvá déle než nezaměstnanost frikční a je způsobena například přesunem pracovních míst mezi odvětvími či zánikem pracovních míst v důsledku technologického rozvoje. Tuto nezaměstnanost je třeba řešit využitím nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti, mezi vhodné nástroje v tomto případě patří především rekvalifikace, cyklická, spjata s ekonomickým cyklem, roste v období hosodářského poklesu (při poklesu agregátní poptávky při hospodářské recesi), analogicky pak klesá v době hospodářského růstu. Principielně podobná je nezaměstnanost sezónní, která je ovšem namísto hospodářského cyklu spjata s ročním obdobím. Nezaměstnanost dle délky trvání: dlouhodobá, trvající déle než jeden rok. Úřady práce se dle svých metodik také rozlišují mezník 6 měsíců trvající nezaměstnanosti, na tyto osoby pak směřují nástroje aktivní politiky zaměstnanosti. Dlouhodobá nezaměstnanost je poměrně nebezpečná, kromě negativních finančních aspektů spojených s výpadkem příjmu může totiž mít devastující vliv i na psychiku člověka, jeho rodinné vztahy a zdraví. Ženy jsou ohroženy nezaměstnanosí více (viz. kapitola 4.1). Dlouhodobá nezaměstnanost bývá řešena rekvalifikací, krátkodobá, nezaměstnanost kratší (do 6 měsíců), může být spojena s přechodem mezi zaměstnáními a není považována za příliš nebezpečnou, v rámci této práce vymezujeme navíc pojem střednědobá nezaměstnanost, kterou rozumíme nezaměstnanost trvající od 6 do 12 měsíců. Ekonomická teorie také rozeznává nezaměstnanost skrytou, do této kategorie spadají osoby, které na hledání práce rezignovaly, nejsou tudíž registrovány na

Literární přehled 23 úřadu práce a práci aktivně nehledají pomocí oficiálních nástrojů. Mezi jedince ohrožená skrytou nezaměstnaností můžeme řadit vdané ženy, mladistvé a osoby s nízkou kvalifikací a určitým hendikepem, které jsou pro své charakteristiky težko umistitelní a tudíž jsou odsunuti mimo trh práce (Mareš, 1994: 20). 3.2 Politika zaměstnanosti Politika zaměstnanosti lze definovat jako soubor nástrojů a opatření, kterými se spoluvytváří dynamická rovnováha na trhu práce a efektivní využití pracovních sil. Nositeli politiky zaměstnanosti jsou jak vláda, tak zaměstnanci a zaměstnavatelé. Státní politika zaměstnanosti usiluje o (Portál MPSV (a), 2013): dosažení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou po pracovních silách, produktivní využití zdrojů pracovních sil, zabezpečení práva občanů na zaměstnání. Politika zaměstnanosti je realizována úřady práce a je rozdělena na aktivní a pasivní. Úřad práce České republiky Úřad práce je orgánem státní správy a vznik v roce 1990 jako základní prvek služeb zaměstnanosti, které dříve řešily okresní národní výbory. Úřad práce byl zřízen v každém okrese. V roce 2011 došlo k restrukturalizaci, jejihž výsledkem je centrální Úřad práce České republiky (ÚP), který sestává z generálního ředitelství, krajských poboček a pobočky pro hlavní město Prahu. Součástí krajských poboček jsou pak kontaktní pracoviště. Krajské pobočky zajišťují především nástroje aktivní politiky zaměstnanosti, kontaktní pracoviště pak agendy zprostředkování práce a státní sociální podpory. Nadřízeným orgánem je Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV). ÚP plní následující základní funkce (Portál MPSV (g): 2013 a Krebs, 2010: 326): informační poskytování informací o nabídce a poptávce na trhu práce, poradenskou poskytuje občanům poradenské služby spojené s hledáním zaměstnání, volbou povolání, odbornou výchovou a rekvalifikací, zprostředkovatelskou zprostředkovává vhodné zaměstnání uchazečům a zájemcům o zaměstnání, podnikatelskou podílí se na vytváření nových pracovních míst. Legislativně je funkce úřadu práce zachycena v zákoně č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů; dále jen Z 435/2004).

24 Literární přehled Pasivní politika zaměstnanosti Pasivní politika zaměstnanosti (PPZ) řeší již vzniklé problémy, reaguje EX POST. Spadá sem především hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání. Hlavním smyslem je zabezpečit uchazeče o zaměstnání a zároveň ho motivovat k hledání dalšího zaměstnání, proto jsou podpory vypláceny pouze po určitou dobu a jejich výše je pouze určité procento ze mzdy, kterou uchazeč pobíral v předchozím zaměstnání (Krebs, 2010: 237). Aktivní politika zaměstnanosti Aktivní politika zaměstnanosti (APZ) reaguje EX ANTE, do této politiky patří celá řada aktivačních, preventivních a podpůrných opatření, která mají nezaměstnanosti předcházet, případně aktivně snižovat. APZ je soubor opatření, směřujících k zajištění maximální možné zaměstnanosti. K dosažení cílů využívá celé řady nástrojů, mezi které spadá (Portál MPSV a, 2013): rekvalifikace, investiční pobídky, veřejně prospěšné práce, společensky účelná pracovní místa, příspěvek na zapracování, příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program. Cíle aktivní politiky zaměstnanosti Cíle aktivní politiky zaměstnanosti se řídí metodikou schválenou vládou České republiky a jsou v souladu s hlavními cíly strategie Evropa 2020. Pro rok 2013 byly cíle následující (Portál MPSV (e), 2013): Národní cíl: Zvýšení celkové míry zaměstnanosti ve věkové skupině 20 64 let na 75%. Národní dílčí cíle: Zvýšení míry zaměstnanosti žen věkové skupiny 20 64 let na 65%, Zvýšení míry zaměstnanosti starších pracovníků 55 64 let na 55%, Snížení míry nezaměstnanosti osob ve věku 15 24 let o třetinu oproti roku 2010, Snížení míry nezaměstnanosti osob s nízkou kvalifikací o čtvrtinu oproti roku 2010.

Literární přehled 25 Z hlediska cílů následující práce nás zajímají především první dvě výše zmíněné kategorie obyvatel. V rámci aktivní politiky zaměstnanosti jsou dle metodiky upřednostňováni uchazeči o zaměstnání z následujících cílových skupin 7 : uchazeči o zaměstnání vedení v evidenci nepřetržitě déle než 5 měsíců, osoby se zdravotním postižením, uchazeči o zaměstnání absolventi bez praxe, uchazeči o zaměstnání do 25 let věku, uchazeči o zaměstnání nad 55 let, ženy vracející se na trh práce po mateřské nebo rodičovské dovolené, uchazeči o zaměstnání pečující o děti do 15 let, uchazeči o zaměstnání ohrožení dlouhodobou nezaměstnaností, uchazeči o zaměstnání, kterým je třeba věnovat zvýšenou péči (např. z důvodu ohrožení sociálním vyloučením). Pro rok 2013 MPSV stanovilo, aby nástroji a opatřeními APZ Úřad práce ČR podporoval zejména uchazeče o zaměstnání, kteří jsou evidováni déle než 5 měsíců; uchazeče o zaměstnání, kterým je kvůli jejich zdravotnímu stavu, věku (mladí do 25 let, absolventi bez praxe a osoby nad 55 let) či péči o dítě věnována při zprostředkování práce zvýšená péče, či uchazeče o zaměstnání, u nichž existuje důvodný předpoklad dlouhodobého setrvání v evidenci Úřadu práce ČR, a dále uchazeče o zaměstnání, jimž je potřeba věnovat zvýšenou péči z jiného důvodu bránícího jejich vstupu na volný trh práce (např. ohrožení sociálním vyloučením z důvodu setrvávání v dlouhodobé nezaměstnanosti), dále byl úřad práce mimo jiné instruován, aby podporoval přístup žen k zaměstnání podporou technik vyhledávání zaměstnání a odstraňováním specifických překážek omezujících participaci žen na trhu práce, podporou harmonizace rodinného a pracovního života. (Portál MPSV (f), 2013: 5-6). Obdobné cíle nacházáme mezi cíly APZ i v předchozích letech, přičemž cíle pro rok 2012 byly prakticky totožné. Financování politiky zaměstnanosti Státní politika zaměstnanosti (SPZ) je financována z několika zdrojů (Krebs, 2010: 320-321): účelově vytvářené fondy na bázi pojištění v nezaměstnanosti, státní rozpočty, které čerpají prostředky na financování politiky zaměstnanosti z daní. Obecně lze konstatovat, že na pasivní politiku zaměstnanosti (PPZ), tedy vyplácení podpor je vydávána větší část rozpočtu. Výdaje jsou ovlivněny hospodářským cyklem a mírou nezaměstnanosti v daných letech (v období krize se zvyšovala 7 Sirovátka a kol. ve svých studiích uvádí, že rizikové skupiny jsou natolik obecné, že v některých rizikových regionech obsáhnou až 80 % všech nezaměstnaných, což vede ke komplikacím při následném cílení nástrojů APZ.

26 Literární přehled nezaměstnanost, což zvýšilo výdaje na výplatu dávek, analogicky se výdaje na pasivní politiku snižují v obdobích hospodářského růstu a nízké nezaměstnanosti). Zbylá část rozpočtu je vydávána na aktivní politiku zaměstnanosti (APZ). Přehled celkových výdajů na politiku zaměstnanosti ilustruje tabulka č. 1 níže. 8 Tab. 1 Výdaje na státní politiku zaměstnanosti v ČR v letech 2005 až 2012 (v mil. Kč) 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 SPZ 9 11 959 14 202 15 073 15 681 23 133 22 736 17 837 15 274 PPZ 7 047 7 308 7 016 7 115 15 078 13 355 10 349 8 759 APZ 4 028 5 301 5 673 6 132 4 953 6 171 3 816 2 595 Zdroj: portál MPSV (upraveno). Po vstupu ČR do Evropské unie (1. 5. 2004) se otevřely nové možnosti financování politiky zaměstnanosti spočívající v schopnosti čerpat finanční prostředky ze strukturálních fondů Evropské unie. (Sirovátka, 2006: 7) Vzhledem k tématu práce je nuté zmínit především Evropský sociální fond (ESF), který je jedním ze strukturálních fondů a je klíčovým nástrojem pro realizování Evropské strategie zaměstnanosti. V rámci fondů ESF dále rozlišujeme Operační programy, z nihž je z pohledu zaměření této práce nejdůležitější Operační program Lidské zdroje a zaměstnanost (OP LZZ), ten je totiž využíván i pro financování rekvalifikačních programů (ESF v ČR: 2013). 3.3 Rekvalifikace Struktura pracovního trhu je dynamická v průběhu času se mění. Některá odvětví a povolání upadají nebo jsou méně žádaná, jiná se rozvíjí a poptávka po určité pracovní síle na daném trhu práce naopak roste. Rekvalifikace je v těchto případech vhodný a efektivní nástroj, díky kterému je možné pružně reagovat na potřeby trhu a doplnění vhodně kvalifikovaných pracovníků. Rekvalifikace je účinným nástrojem pro řešení strukturální a dlouhodobé nezaměstnanosti. Rekvalifikací se rozumí získání nové kvalifikace nebo rozšíření stávající kvalifikace uchazeče o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání. Při určování obsahu a rozsahu rekvalifikace se vychází z dosavadní kvalifikace, zdravotního stavu, schopností a zkušeností fyzické osoby, která má být rekvalifikována formou získání nových teoretických znalostí a praktických dovedností v rámci dalšího profesního vzdělávání (Z 435/2004, 108). Za rekvalifikaci se nepovažuje řádné studium na středních a vysokých školách. Do rekvalifikace dále nespadá jazykový kurz. Za rekvalifikaci se považuje získání kvalifikace pro pracovní uplatnění osoby, která dosud žádnou kvalifikaci nezískala. 8 Celkové výdaje pro rok 2013 nebyla v době vzniku této práce ještě zveřejněny. 9 Výdaje na státní politiku zaměstnanosti se nerovnají prostému součtu výdajů na APZ a PPZ. Některé výdaje totiž díky změně metodiky nejsou součástí APZ/PPZ, přestože zůstávají v celkových výdajích, více Dušková, 2013:84.

Literární přehled 27 3.3.1 Subjekty podílející se na rekvalifikaci Na rekvalifikaci se podílí několik subjektů. V první řadě jsou to zájemci o rekvalifikaci, účastníci rekvalifikace, absolventi rekvalifikace, tedy rekvalifikanti. Dále pak rekvalifikační (vzdělávací) zařízení v pozici poskytovatele rekvalifikačních kurzů a úřady práce v roli zprostředkovatele. Rekvalifikant je fyzická osoba, která usiluje o absolvování rekvalifikačního kurzu za účelem záskání vhodné kvalifikace a následného pracovního zařazení. Nárok na zařazení do rekvalifikačního kurzu mají osoby, která splňují několik požadavků, mezi které patří: je v evidenci úřadu práce jako uchazeč nebo zájemce o zaměstnání, má odpovídající vstupní kvalifikační předpoklady pro daný rekvalifikační kurz a pro výkon profese, na kterou se rekvalifikuje (např. příslušný stupeň vzdělání, některé znalosti a dovednosti záleží na typu rekvalifikace), je zdravotně způsobilá pro absolvování rekvalifikačního kurzu a pro výkon nové profese, vzhledem k dosavadní kvalifikaci není schopna získat vhodné pracovní místo, rekvalifikace je tedy objektivně potřebná, rekvalifikace musí být účelná - po ukončení rekvalifikace je reálná šance získat zaměstnání. Účastník rekvalifikačního kurzu není v žádném případě považován za studenta a tudíž mu neplynou žádné studentské výhody (slevy na MHD a pod.). Primárním účelem absolvování kurzu je získání či udržení zaměstnání. Sekundárním účelem je zvýšení účastníkovy zaměstnatelnosti v budoucnu (Portál MPSV (d): 2013). Rekvalifikační kurz nelze pochopitelně absolvovat kdekoli. Programem lze projít pouze ve vzdělávacím zařízení, které má platnou akreditaci. Tyto instituce se nazývají rekvalifikační zařízení a jsou to zařízení s oprávněním provádět rekvalifikace dle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti a spadají sem (Z 435/2004, 108): zařízení s akreditovaným vzdělávacím programem dle zákona o zaměstnanosti, zařízení s akreditovaným vzdělávacím programem podle zvláštního právního přepisu, škola v rámci oboru vzdělání, který má zapsaný v rejstříku škol a školských zařízení nebo vysoká škola s akreditovaným studijním programem podle zvláštního právního předpisu, zařízení se vzdělávacím programem podle zvláštního právního předpisu. Akreditovaným vzdělávacím programem rozumíme program (kurz), který v první řadě splňuje požadavky (lokálního) trhu práce a dále je na základě písemné žádosti obsahující obsah, formu, metody vzdělávání a způsob ověření výsledků schválen akreditační komisí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT). MŠMT může akteritaci odejmout v případě, že zařízení program nedodržuje. Mezi

28 Literární přehled zařízení provozující rekvalifikaci řadíme jak soukromé vzdělávací instituce, tak veřejné i soukromé střední a vysoké školy a učiliště (MŠMT, 2013). Pokud školy realizují rekvalifikace v rámci oboru vzdělání, který mají zapsaný v rejstříku škol a školských zařízení nebo vysoká škola s akreditovaným studijním programem podle zvláštního právního předpisu, pak akreditaci nepotřebují. (MŠMT, 2013) Abstrahujeme-li od faktu, že rekvalifikant si může rekvalifikační kurz obstarat a financovat i sám (tzv. soukromá rekvalifikace), protože ta není nijak regulována ani monitorována orgány státní správy, je třeba zmínit i třetí zásadní subjekt podílející se na rekvalifikačním procesu, kterým je úřad práce. Úřad práce plní úlohu zprostředkovatele. V jeho kompetenci je posoudit, zda daný uchazeč o zaměstnání splňuje podínky pro zařazení do požadovaného rekvalifikačního kurzu (posuzuje se mimo jiné dle aktuální kvalifikace, věku, zdravotního stavu, předpokladů pro danou profesi apod.) a jeho následné zařazení. Dohoda o realizaci rekvalifikace je vždy uzavřena písemě mezi úřadem práce a rekvalifikačním zařízením. Rekvalifikant spolupracuje s krajskou pobočkou úřad práce příslušnou podle místa jeho trvalého bydliště. (Portál MPSV (d), 2013) Do rekvalifikačního procesu může v určitých situacích vstoupit i čtvrtý subjekt, a to zaměstnavatel. Toto nastává v případě rekvalifikace nebo zvyšování kvalifikace zaměstnanců a zaměstnavatel plní funkci poskytovatele a/nebo zprostředkovatele rekvalifikace. V tomto modelu však nejsou rekvalifikanti nezaměstnaní a rekvalifikace v jejich případě jen napomáhá udržení stávajícího místa či získání jiné (lepší) pozice v rámci stávajícího podniku. 3.3.2 Rozdělení rekvalifikací Z pohledu účelu rekvalifikace rozlišujeme rekvalifikace profesní a doplňkovou. Absolvováním profesní (specifické) rekvalifikace získá uchazeč kvalifikaci pro úplně novou profesi (např. účetní, zedník, kadeřnice, masér a pod.). Tato rekvalifikace by měla být volena dle požadavků lokálního trhu práce a je tedy vhodná v případech, kdy je stávající kvalifikace uchazeče o zaměstnání nedostatečná nebo nepoptávaná na daném trhu práce. Absolvováním doplňkové (nespecifické) rekvalifikace získá rekvalifikant rozšiřující, doplňkové či prohlubující dovednosti, jejihž zisk je nezbytný či napomáhá k získání nového pracovního uplatnění v rámci současného oboru, ve kterém již byl zaměstnán. Do této kategorie můžeme řadit například kurz na obsluhu počítače či určité aplikace pro administrativní pracovníky, získání svářečského průkazu pro pracovníky v kovoprofesích nebo absolvování kurzu permanentního líčení pro kosmetičky. Z pohledu cílové skupiny rozlišujeme rekvalifikace pro nezaměstnané, které dále členíme na zabezpečené rekvalifikace a zvolené rekvalifikace a rekvalifikace zaměstnanců. Zabezpečené rekvalifikace model, při kterém je výběr a přidělění rekvalifikačního kurzu v kompetenci zaměstnance ÚP, ten na základě pohovoru s uchazečem o rekvalifikaci, analýzy momentálních požadavků trhu

Literární přehled 29 práce, dostupnosti kurzů a vlastní zkušennosti a praxe vyhodnotí a přidělí vhodný kurz. Do konce roku 2011 byly zabezpečené rekvalifikace jedinou dostupnou alternativou pro nezaměstnané uchazeče o zaměstnání. Zvolená rekvalifikace je poměrně nový model (zaveden 1. 1. 2012), vycházející z předpokladu, že uchazeč sám je schopný posoudit své předpoklady a možnosti. Jedná se tedy o druh rekvalifikace, o kterou může žádat uchazeč o zaměstnání sám. Uchazeč si dále může zvolit jak druh pracovní činnosti, na kterou se chce rekvalifikovat, tak rekvalifikační zařízení, které má rekvalifikaci provést. O zvolený kurz musí uchazeč požádat v souladu s platnými procesy krajského úřadu práce. Ten vyhodnotí, zda je rekvalifikace vhodná a v případě schválení uhradí kurzovné. Při posuzování klade zřetel jak na požadavky lokálního trhu práce, tak na zdravotní stav uchazeče a jeho předpoklady pro vykonávání zvolené profese (Z 435/2004, 109a; Portál MPSV (f), 2013: 53). Zaměstnanecké rekvalifikace spočívají ve zvyšování kvalifikace stávajících zaměstnanců. Rekvalifikace je prováděna buď přímo zaměstnavatelem nebo externím rekvalifikačním zařízením. Pokud je rekvalifikace prováděna na základě dohody s úřadem práce, může být kurzovné úřadem práce částečne či plně hrazeno státem, v opačném případě je hrazeno zaměstnavatelem. Rekvalifikační kurz je obvykle prováděn v průběhu běžné pracovní doby a zaměstnanci po tuto dobu náleží náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. (Z 435/2004, 110) Zaměstnanecké rekvalifikace patří mezi méně využívanou formou rekvalifikací 10 a následující práce se jimi nebude dále zabývat. Průběh rekvalifikace Zabezpečení rekvalifikace mají na starosti krajské úřady práce. Uchazeč buď projde profesně-poradenským pohovorem, na základě kterého je mu doporučena vhodná rekvalifikace nebo si kurz v rámci zvolené rekvalifikace vybere sám. 11 V obou případech je třeba dodat potřebnou administrativu v podobě formulářů a žádostí. Následně je mezi ÚP a rekvalifikačním zařízením sepsána dohoda o provedení rekvalifikace. Samotný průběh rekvalifikace probíhá většinou formou teoretické a praktické výuky. V závislosti na typu kurzu může rekvalifikace trvat od několika dní po několik měsíců a je ukončena závěrečnou zkouškou. Není běžné, aby trval kurz déle než jeden rok. (Portál MPSV (d), 1014) 10 Pro představu o využití zaměstnanecké rekvalifikace: dle http://portal.mpsv.cz/sz/stat/rek byl počet účastníků v posledních (dohledatelných) letech následující: rok:počet účastníků, 2008:439, 2009:856, 2010:311, 2011:149. 11 Toto je možné od roku 2012.

30 Literární přehled 3.3.3 Financování rekvalifikace Účastníci rekvalifikace mají nárok na úhradu nákladů spojených s rekvalifikací. Tyto výdaje jsou hrazeny příslušnými ÚP. Náklady na rekvalifikaci spadají mezi náklady na APZ a tabulka č. 2 níže demonstruje, jaký díl z celkového rozpočtu na APZ náležel právě k úhradě nákladů spojených s tímto nástrojem. Z přehledu je patrné, že výdaje v prvních sledovaných letech 2005 a 2006 oscilovaly na hranici 400 mil. Kč ročně a v následujících letech 2007 a 2008 se podstatně snížily jak v absolutních hodnotách, tak poměrově vůči celkovým výdajům na APZ. Výdaje v letech 2009 až 2011 opět rostou a atakují desetiprocentní podíl na celkových výdajích na APZ. V roce 2010 dokonce celkové výdaje dosahují maxima ve sledovaném období (582 mil. Kč, tedy 9,4 % z výdajů na APZ), což může souviset i s faktem, že v letech 2009 naplno propukla krize následovaná skokovým růstem míry nezaměstnanosti a tudíž potřeba investovat do AZP a rekvalifikace větší obnos peněz. Rok 2012 naopak vykazuje ve sledovaném období vůbec nejnižší výdaje jak na APZ, tak na rekvalifikaci. Mezi faktory ovlivňující tento pokles můžeme řadit kromě rozpočtových omezení i restrukturalizaci ÚP na počátku zmiňovaného roku či zavedení institutu zvolené rekvalifikace, který zavádí změnu financování (omezení proplácení nákladů spojených a výplatu dávek). 12 Tab. 2 Výdaje na rekvalifikaci v ČR v letech 2005 až 2012 (v mil. Kč) a podíl na celkových výdajích na APZ 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 APZ 4 028 5 301 5 673 6 132 4 953 6 171 3 816 2 595 Rekvalifikace 408 357 269 271 388 582 317 146 % z AZP 10,1 6,7 4,7 4,4 7,8 9,4 8,3 5,6 Zdroj: portál MPSV (upraveno). Jak bylo nastíněno výše, nárok na úhradu nákladů spojených se zabezpečenou a zvolenou rekvalifikaci se liší. Pro zabezpečené rekvalifikace platí, že rekvalifikační kurzy jsou hrazeny úřadem práce až do výše 50 000 Kč během tří po sobě jdoucích kalendářních let, pochopitelně za předpokladu, že je rekvalifikace úřadem práce schválena a jsou splněny všechny náležitosti vyplývající z dohody o rekvalifikaci. Úřad práce může v některých případech také hradit náklady spojené, jako je například úhrada nákladů na ubytování nebo jízdné. Na tyto náklady nevzniká právní nárok. Rekvalifikant zařazený do rekvalifikačního kurzu pomocí zabezpečené rekvalifikace má dále nárok na podporu, která dosahuje 60 % průměrného měsíčního čistého výdělku z předchozího zaměstnání. Zájemci o zaměstnání pracující dříve jako OSVČ dosáhnou podpory dle výpočtu z posledního vyměřovacího základu. Výše podpory při rekvalifikaci je shora limitována a činí 0,65násobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí 12 Celkové výdaje pro rok 2013 nebyly v době vzniku této práce ještě zveřejněna.

Literární přehled 31 kalendářního roku, ve kterém uchazeč o zaměstnání nastoupil na rekvalifikaci (Portál MPSV (d),(h), 2013). Účastník zvolené rekvalifikace má, stejně jako účastník rekvalifikace zabezpečené, nárok na úhradu kurzovného. Na zvolenou rekvalifikaci jednoho uchazeče smí úřad práce vydat maximálně 50 000 Kč během tří po sobě jdoucích kalendářních let. Uchazeči už ale nevzniká žádný nárok na úhradu přidružených výdajů (např. jízdné) a dále nemá nárok na finanční podporu při rekvalifikaci (Z 435/2004, 109a, Portál MPSV (f), 2013: 53 a Portál MPSV (d),(h), 2013). Pokud rekvalifikant rekvalifikaci (ať zvolenou či zabezpečenou) bez vážného důvodu ukončí, je vyřazen z evidence úřadu práce a také je povinnen uhradit sankce ve formě ceny kurzu. Za vážné důvody k ukončení kurzu se považuje: nezbytná osobní péče o dítě ve věku do 4 let, nezbytná osobní péči o fyzickou osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby, zdravotní důvody, jiné vážné osobní důvody, např. etické, mravní, náboženské, důvody hodných zvláštního zřetele, ekonomická nebo studijní aktivita. Rekvalifikant je taktéž povinnen uhradit náklady na rekvalifikaci, pokud odmítne nastoupit na pracovní místo, které odpovídá jeho nově nabyté kvalifikaci. Pro účely následující práce lze náklady dále členit na přímé a nepřímé. Mezi přímé náklady patří především samotná cena rekvalifikačního kurzu, mezi ty nepřímé řadíme náklady spojené s vyplácením podpor v průběhu rekvalifikace. Lze předpokládat, že z pohledu nákladovosti je zvolená rekvalifikace z pohledu veřejných financí výhodnější a proto státem preferovaná a doporučovaná. OP Lidské zdroje a zaměstnanost Z pohledu financování může být kromě veřejných financí (pro standardní rekvalifikace) využito také krytí z rozpočtu ESF, především OP Lidské zdroje a zaměstnanost (OP LZZ). OP LZZ je zaměřený na snižování nezaměstnanosti prostřednictvím aktivní politiky trhu práce, profesního vzdělávání, dále na začleňování sociálně vyloučených obyvatel zpět do společnosti, zvyšování kvality veřejné správy a mezinárodní spolupráci v uvedených oblastech (ESF v ČR, 2014). V rámci těchto programů jsou realizovány Regionální individuální projekty (RIP), u kterých se očekává lepší možnost cílení programů vzhledem k lokálním potřebám trhu práce. 3.3.4 Účinky rekvalifikace a její hodnocení Přestože patří rekvalifikace dlouhodobě k nejvyužívanějsímu nástroji aktivní politiky zaměstnanosti 13, jsou účinky reklvalifikace poměrně težko hodnotitelné 13 Z hlediska množství uchazečů o zaměstnání zařazených do některého z programů APZ, viz. kapitola 4.

32 Literární přehled a ovlivnitelné celou řadou faktorů. Tyto faktory se dělí na účinky snižující efekt programů a účinky zvyšující efekt. Mezi účinky snižující efekt programů řadíme především (Sirovátka, 2003 (b): 7-9): mrtvá váha umístění uchazečů, ke kterému by došlo i bez provedení rekvalifikace, substituce omezení náboru jiných pracovníků v důsledku přijetí účastníka rekvalifikace, tzn. kvalifikovaný pracovník existuje jinde a místo by bylo obsazeno i bez využití rekvalifikačního kurzu, vytlačení stávající pracovník je nahrazen osobou, která absolvovala rekvalifikační kurz, efekt uzavření účastníci rekvalifikace nemají dostatek času na hledání zaměstnání a odkládají hledání na pozdější dobu, nevhodné cílování rekvalifikace samo o sobě negativní efekty, creaming efekt upřednostění schopnějších uchazečů do programů před těmi, kteří by účast nejvíce potřebovali za účelem navýšení úspěšnosti programu. Mezi účinky zvyšující efekt programů (Sirovátka, 2003 (b): 7-9) řadíme pozitivní dopady na samotného účastníka rekvalifikace počínaje zvýšením sebevědomí, lepším nakládání s časem, motivace k dalšímu vzdělávání, tedy obecně zvýšením lidského kapitálu jedince. Z pohledu ekonomického lze zmínit obrat nezaměstnaných na trhu práce a snižování dlouhodobé nezaměstnanosti. Sirovátka dále hovoří o účincích efektů rekvalifikace na nezaměstnanost z pohledu času, tedy efekty krátkodobé, kam řadí získání zaměstnání v souvislosti s absolvováním rekvalifikace a efekty dlouhodobé, tedy vliv na kvalitu zaměstnání a zvýšení zaměstnavatelnosti účastníka, jeho schopnost setrvat v zaměstnání a pod. 14 Aby bylo vůbec možné hodnotit výsledky a dopady rekvalifikace, je nutné sledovat množství proměnných a statistických ukazatelů o účastnících, kurzech a (ne)zaměstnanosti. Mezi údaje, které jsou vhodné k analýze účinků rekvalifikace patří například tyto ukazatele: délka a zaměření rekvalifikačního kurzu, úspěšnost dokončení rekvalifikačního kurzu, obor a typ rekvalifikace, údaje o účastnících (dle pohlaví, věku, vzdělání, bydliště atp.), nalezení zaměstnání po absolvování rekvalifikačního kurzu do určité doby od dokončení kurzu, nalezení zaměstnání (v oboru či mimo obor rekvalifikace), vliv rekvalifikace na nalezení pozice, udržení zaměstnání (zda se uchazeč opětovně navrácí do evidence úřadu práce). 14 Nutno podotknout, že dlouhodobé efekty dopadů rekvalifikace na nezaměstnanost je obtížné hodnotit a tato analýza nespadá do obsahu této práce.