ZŠ Jindřichův Hradec I, Štítného 121 Náboženství v Jindřichově Hradci Zaostřeno na historii a Jindřichův Hradec Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.10/01.0044 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
Kvůli kolonizaci povolali hradečtí Vítkovci dva rytířské řády templáře a německé rytíře, oba řády vznikly v Jeruzalémě během křížových výprav, měly ve znaku kříž, říkalo se jim křížovníci. Do Čech přišly řády pravděpodobně za Přemysla Otakara I., do Jindřichova Hradce přišly pravděpodobně ve 30. letech 13. století za Jindřicha I. z Hradce. Jindřichův Hradec je po Praze jediné město v Čechách, kde byly oba řády současně. Templáři, chudí ochránci řádu Šalamounova, chudí rytíři Krista, se původně starali o poutníky do svaté země. V Hradci si brzy zařídili dům, kde se říkalo jako v Jeruzalémě v Templu.
Tzv. Templ mohl podle odborníků být buď dům č. 39/II nebo 40 a 41/II. Když byl řád templářů zrušen, domy patřily řádu německých rytířů. V 15. století se zde scházeli čeští bratři, prý v kapli, která se nazývala pikhartská. Dům 40 a 41/II ještě v nedávné době sloužil jako hasičská strážnice.
Na jindřichohradeckém zámku v sále s legendou sv. Jiří je umístěn hraniční kámen templářů, který pochází ze studnicko lodhéřovského rozcestí z roku 1297. Okolní území zvané Nový Dvůr templářům věnoval Oldřich II. z Hradce. Odtud pochází mezník, který byl do zámku přenesen na konci 19. století, má výšku 88 cm, je široký 69 cm a tloušťka kamene se pohybuje mezi 12 13 cm. Na kameni je vytesán templářský kříž a z druhé strany navíc zahnutá šavle a dýka.
Řád templářů byl v r. 1312 papežem zrušen (francouzský král Filip IV. Sličný, který dlužil řádu značnou částku peněz, obvinil řád falešně z kacířství a dalších zločinů, představení řádu byli v Paříži jako kacíři upáleni).
V poslední čtvrtině 13. století získal řád templářů do správy kostel sv. Jana Křtitele, ale už r. 1291 předali templáři faru řádu německých rytířů.
Kostel sv. Jana Křtitele
Řád německých rytířů (též teutonští rytíři), který měl heslo pomáhat a léčit, dostal od Jindřicha z Hradce v letech 1220 37 právo k nejstaršímu hradeckému kostelu, zřejmě sv. Jana Křtitele, u něhož založili jeden z nejstarších špitálů v Čechách. Podle tradice byly špitály zakládány pro 12 nemocných podle apoštolů, tato kapacita však byla často vysoko překračována. Pozemkový majetek řádu se v okolí Jindřichova Hradce postupně rozšiřoval, později byla komenda řádu německých rytířů u kostela Nanebevzetí Panny Marie. Řádu německých rytířů patřil např. Vítkův Hrádek u Blažejova, který měli v držení 200 let. Rytíři z Hradce odešli kolem r. 1450.
Minorité Minority založil František z Assisi, cílem řádu byla pokora, chudoba, pokání. Minorité (řád menších bratří) přišli do Hradce kolem r. 1320, kdy jim dal Oldřich III. z Hradce kostel sv. Jana Křtitele. Znakem minoritů je kříž s paprsky, před ním jsou zkřížené paže sv. Františka a Ježíše s červenými stigmaty.
Minorité měli bránit rozšiřování kacířství, např. valdenských, jejichž sekta byla nazvána podle vůdce Petra Valdéze, bývalého lyonského kupce, který žil na Hradecku, kde byl také pohřben. Sekta valdenských kritizovala organizaci církve a bohatství církve. Působila v Jindřichově Hradci za vlády Oldřicha III. z Hradce, který dal v té době vymalovat jednu z místností hradu legendou o sv. Jiří a v ní také svou podobiznu jakožto křižáckého bojovníka. Papež Benedikt XII. pověřil r. 1340 Oldřicha III. tažením proti valdenským, inkvizitorům byla přiznána třetina majetku kacířů a zbytek světské vrchnosti. Celé 14. století páni z Hradce proti valdenským bojovali a jejich členy dávali do vězení. Valdenští se pak přidali k husitům.
Řád minoritů byl oblíben hlavně mezi měšťany a soukenickými řemeslníky, kteří řád finančně podporovali. R. 1401 udělil papež Bonifác IX. kostelu výsadu plnomocných porciunkulových odpustků, kdy mohli kněží dávat rozhřešení i takovým hříchům, které patřily papeži. Lidé sem chodili v Den slavnosti seslání Ducha svatého, to je zřejmě počátek slavných Porciunkulí. Měšťané si zvolili kostel i za místo svého pohřebiště. Minorité postavili také jednotlivá kamenná zastavení, která vedou ke kostelu sv. Jakuba. Řád byl po dohodě s panem Jáchymem z Hradce v r. 1564 přestěhován do Jihlavy.
U kláštera zřídili minorité také školu, kterou navštěvoval Tomáš Štítný ze Štítného.
Klášter minoritů dnes patří Muzeu Jindřichohradecka.
Od minoritů se odštěpil v 15. století řád přísnějších františkánů, který se stal oporou katolické církve. Františkáni (žebravý řád, někdy zvaný též bosáci), do Jindřichova Hradce přišli v r. 1457. Nejprve sídlili na předměstí v kostele sv. Václava.
Později jim byl postaven františkánský kostel a klášter sv. Kateřiny.
1619 byl kostel a klášter františkánů jindřichohradeckými protestanty vypálen a kněží byli vyhnáni, o obnovu se zasloužil Vilém Slavata. V r. 1669 a v r. 1801 bylo sídlo františkánů zničeno požárem, ale bylo pokaždé obnoveno.
Kostel Nejsvětější Trojice založili za vlády Adama II. z Hradce na konci 16. století utrakvisté zvaní též kališníci.
R. 1594 pozvali Adam II. a jeho manželka Kateřina z Montfortu jezuity, tehdy bylo zbouráno asi 20 domů, původní fara i starý špitál německých rytířů s kaplí Maří Magdaleny a na jejich místě byly postaveny dva objekty jezuitská kolej a jezuitský seminář. Kolej byla postavena Martinem Vlachem v renesančním slohu. Jezuitská kolej vznikla jako čtvrtá v Čechách, patřila jezuitům (Tovaryšstvu Ježíšovu) 180 let.
Součástí koleje se se stal také jeden z nejstarších kostelů ve městě chrám sv. Máří Magdalény, ve kterém je pohřben Vilém Slavata. Jezuitská kolej byla v refektáři a v auditoriu vyzdobena unikátními malbami, které byly v r. 2003-2006 zrestaurovány.
Jezuité dbali na zbožnost věřících, organizovali zpovědi, kázání, misie, poutě, divadelní představení a městské slavnosti. Jezuitům svěřil Adam II. z Hradce patronátní právo ke všem kostelům na svém dominiu a pověřil je dozorem nad veškerým hradeckým školstvím.
V Jindřichově Hradci bylo hodně protestantů (to je členů nekatolických církví, např. utrakvisté - kališníci) a vrchnost je zpočátku tolerovala, jejich vliv nabyl převahy během českého stavovského povstání v 17. století. Před bitvou na Bílé hoře jezuité z Hradce načas odešli a vrátili se s Vilémem Slavatou po bitvě na Bílé hoře. Navrácení privilegií městu v roce 1625 svázal Slavata s požadavkem, aby se všichni občané stali katolíky.
R. 1625 obdržela jindřichohradecká fara od papeže Urbana VIII. výsady proboštství - právo používat berly a mitry při slavnostních bohoslužbách. 1773 zničil požár značný počet předměstských domů a velkou část zámku. V tomto roce byl též zrušen jezuitský řád, zanikla i kolej, která byla v r. 1779 změněna ve vojenská kasárna. Byla ukončena i činnost gymnázia, bylo obnoveno v r. 1807 jako světský ústav. Dnes je na místě koleje Národní muzeum fotografie. Znak proboštství na domě 74/I
Materiály: Muk Jan, Z historie některých hradeckých domů, vydáno nákladem Spolku přátel starého Jindřichova Hradce, tisk Jihočeské tiskárny, závod Jindřichův Hradec Teplý František, Dějiny města Jindřichova Hradce, část všeobecná, díl I., svazek 1., od nejstarší doby až do vymření rodu pánů z Hradce, vydáno nákladem obce Hradecké, tiskem Landfrasova syna v Jindřichově Hradci, 1927, 1. vyd., 248 s. Teplý František, Dějiny města Jindřichova Hradce, část všeobecná, díl I., svazek 2., Dějiny města za vlády pánů z Hradce linie telecké (1453 1604), vydáno nákladem obce Hradecké, tiskem Landfrasova syna v Jindřichově Hradci, 1927, 1. vyd., 459 s. Mandelová Helena a kol., ilustrace Ježková Dagmar, Středověk, dějepisné atlasy pro základní školy a víceletá gymnázia, Kartografie Praha, a.s. 2002, 1. vyd., 42 s. Mandelová Helena a kol., ilustrace Ježková Dagmar, Novověk I, Dějepisné atlasy pro základní školy a víceletá gymnázia, Kartografie Praha, a.s. 2002, 1. vyd., 42 s. Lněničková Jitka, ilustrace Maget Jan, Dějiny v obrazech, České země v době baroka, Albatros Praha, 1994, 1. vyd., 63 s. Encyklopedie historie světa, z anglického originálu přeloženo, vydalo Ottovo nakladatelství, s. r. o., Cesty, Praha 4, 2001, 1. vyd., 496 s.
Juřík Pavel, Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů, vydalo nakladatelství Libri, Praha 5, vytiskl PBtisk, Příbram, 2010, 1. vyd., 351 s. Semotanová Eva a kol., Česko, Ottův historický atlas, vydalo Ottovo nakladatelství, s. r. o., Praha 3, tisk Neografia, a. s. Martin, 2007, 1. vyd. Jůna Jan, Vyprávění o Jindřichově Hradci, vydal Jan Medek, Jindřichův Hradec 2010, 1. vyd., 174 s. http://valdensti.blog.cz/0611/valdensti http://historik.brinda.info/rijen-2001/valdensti.html http://www.jh.cz/cz/_turistika/_pokladnice/pamatky/kostel_trojice.html?print=1 http://www.jh.cz/cz/_nase_mesto/historie/mezniky.html http://www.nmf.cz/home/muzeum/o-jezuitske-koleji