VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNCKÁ JIHLAVA. Katedra ekonomických studií. zdanění příjmů fyzických osob v podmínkách České republiky.

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNCKÁ JIHLAVA Katedra ekonomických studií Srovnání lineárního a progresivního zdanění příjmů fyzických osob v podmínkách České republiky Bakalářská práce Autor: Věra Vobořilová Vedoucí práce: Ing. Markéta Lexová, Ph.D. Jihlava 2016

Vysoká škola polytechnická Jihlava Tolstého 16, 586 01 Jihlava ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Autor práce: Studijní program: Obor: Název práce: Věra Vobořilová Ekonomika a management Finance a řízení Srovnání lineárního a progresivního zdanění příjmů fyzických osob v podmínkách České republiky Cíl práce: Zhodnocení lineárního a progresivního zdanění u daně z příjmů fyzických osob v podmínkách České republiky, posouzení obou způsobů z hlediska spravedlnosti a disponibilního důchodu poplatníků. Ing. Markéta Lexová, Ph.D vedoucí bakalářské práce Ing. Roman Fiala, Ph.D vedoucí katedry

Anotace Tato práce se zabývá srovnáním progresivního a lineárního zdanění příjmů fyzických osob aplikovaného v české legislativě. První část je věnována základům daňové teorie, vysvětlení základních pojmů, konstrukci osobní důchodové dani a její konkrétní podobě v České republice. Druhá část je věnována ilustrativním propočtům zdanění fyzických osob v roce 2006 a v roce 2015, v letech, která umoţňují srovnání progresivního a lineárního modelu zdanění. Cílem aplikační části je zhodnocení lineárního a progresivního zdanění z hlediska spravedlnosti. Annotation This thesis is focused on comparison the linear and progressive taxation. The first part is devoted to the basicsof tax theory, explanation of basic concepts and personal income tax. The second part is dedicated to illustrative calculation of taxation of individuals in 2006 and in 2015. The aim of practical part is an evaluation of a linear progressive taxation in view of justice. Klíčová slova Daň z příjmů fyzických osob, progresivní zdanění, lineární zdanění, sazba daně, pojistné na sociální pojištění, daňové zatíţení, disponibilní důchod Key words Personal income tax, progressive taxation, linear taxation, tax rate, premiums on social insurance, tax wedge, disposable income

Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat především vedoucí bakalářské práce Ing. Markétě Lexové, Ph.D, za ochotu, trpělivost a cenné rady. Dále bych ráda poděkovala všem, kteří mne při psaní bakalářské práce podporovali.

Prohlášení Prohlašuji, ţe předloţená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, ţe citace pouţitých pramenů je úplná, ţe jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále téţ AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím uţitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, ţe VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití mé bakalářské práce a prohlašuji, ţe s o u h l a s í m s případným uţitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, ţe uţít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu vyuţití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaloţených vysokou školou na vytvoření díla (aţ do jejich skutečné výše), z výdělku dosaţeného v souvislosti s uţitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne... Podpis

Obsah ÚVOD... 8 1 Daňová teorie a konstrukce osobní důchodové daně v ČR... 9 1.1 Daň... 9 1.1.1 Funkce daně... 9 1.1.1.1 Alokační funkce... 9 1.1.1.2 Redistribuční funkce... 10 1.1.1.3 Stabilizační funkce... 10 1.1.1.4 Fiskální funkce... 10 1.1.2 Daňové principy... 11 1.1.2.1 Efektivnost... 11 1.1.2.2 Princip daňových stimulů... 12 1.1.2.3 Princip makroekonomické pruţnosti... 12 1.1.2.4 Princip právní průhlednosti a perfektnost... 12 1.1.2.5 Spravedlnost... 12 1.2 Osobní důchodová daň... 14 1.2.1 Poplatník a předmět osobní důchodové daně... 15 1.2.2 Základ osobní důchodové daně... 15 1.2.3 Sazba daně... 15 1.2.3.1 Lineární sazba daně... 16 1.2.3.2 Progresivní sazba daně... 17 1.2.4 Povinné pojistné na sociální pojištění jako skrytá daň... 19 1.3 Stanovení osobní důchodové daně v ČR ve vybraných letech... 20 1.3.1 Konstrukce daně z příjmu fyzických osob v ČR v roce 2006... 20 1.3.1.1 Základ daně... 21 1.3.1.2 Nezdanitelná část základu daně... 22 1.3.1.3 Slevy na dani... 22 1.3.1.4 Pojistné na sociální pojištění v ČR v roce 2006... 22 1.3.2 Konstrukce daně z příjmu fyzických osob v ČR v roce 2015... 24 1.3.2.1 Solidární zvýšení daně... 24 1.3.2.2 Základ daně... 24 1.3.2.3 Nezdanitelná část základu daně... 25 1.3.2.4 Slevy na dani... 26 1.3.2.5 Pojistné na sociální pojištění v ČR roce 2015... 27 2 Zhodnocení dopadů lineárního a progresivního zdanění na důchody poplatníků v ČR v porovnávaných letech... 29

2.1 Superhrubá mzda... 29 2.1.1 Povinné pojistné na sociální zabezpečení... 29 2.2 Je 15 % hodně nebo málo?... 30 2.3 Vývoj výběru daně z příjmu fyzických osob v ČR... 33 2.4 Porovnání odvedené daně při stejné výši hrubé mzdy v roce 2006 a 2015... 35 2.4.1 Odvedená daň zaměstnanci... 35 2.4.2 Odvedená daň podnikateli... 38 2.5 Celkové odvody z hrubého příjmu... 41 2.5.1 Celkový odvod v roce 2015... 42 2.5.2 Celkový odvod v roce 2006... 43 2.6 Disponibilní důchod fyzických osob v roce 2006 a 2015... 45 2.7 Posouzení spravedlnosti... 48 Závěr... 50 Seznam literatury... 52 Tištěné... 52 Elektronické... 53 Seznam grafů, obrázků a tabulek... 54 Přílohy... 55

ÚVOD Tato bakalářská práce se zabývá daňovou problematikou, konkrétně daní z příjmů fyzických osob a rozdíly mezi lineárním a progresivním zdaněním. Cílem této bakalářské práce je zhodnocení lineárního a progresivního zdanění příjmů fyzických osob v podmínkách České republiky, určení, který z těchto způsobů zdanění je spravedlivější a v jakém případě zůstane poplatníkovi vyšší disponibilní důchod. Tato práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V části teoretické definuji a vysvětlím základní pojmy související s daňovou problematikou, tedy definuji daň, daňové principy a funkce daně. Dále popíši konstrukci daně z příjmů fyzických osob ve vybraných letech v České republice, konkrétně v roce 2006, který reprezentuje období progresivního zdanění, a v roce 2015, v roce lineárního zdanění. V praktické části se důkladně zaměřím na rozdílné dopady lineárního a progresivního zdanění na disponibilní důchod občanů (fyzických osob). Graficky znázorním výši odvedené daně zaměstnancem a podnikatelem v letech 2006 a 2015 i jejich celkové povinné odvody z příjmů (včetně povinného pojistného na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění) a disponibilní důchod. Posoudím spravedlivost obou daňových reţimů na základě výše míry zdanění u různých úrovní hrubého příjmu. Okrajově také zmíním vývoj vybraných daní do veřejného rozpočtu za posledních deset let. Daňová teorie je téma velmi obsáhlé, které se řešilo jiţ v dávné minulosti. Názory na daně a daňové principy se postupně měnily a zdokonalovaly, mnohé názory přetrvávají dodnes ale ani dnes nejsou názory úplně jednotné. Dnes bychom teoreticky mohli rozdělit názory na daňový systém na názory hájené levicových a pravicových politiků. 8

1 Daňová teorie a konstrukce osobní důchodové daně v ČR V této části bakalářské práce definuji a vysvětlím základní pojmy, související s daňovou teorií, tedy definuji co je daň, daňové principy a funkce daně. A přiblíţí problematiku lineárního a progresivního zdaňování. 1.1 Daň Daň je obligatorní, nenávratná, neúčelová a neekvivalentní platba do veřejného rozpočtu a to státního, regionálního nebo municipálního. Ve většině případů jsou to pravidelně se opakující platby. Daně dělíme na přímé a nepřímé, o tom ale podrobněji v následující kapitole. Obligatorní znamená povinná neboli nedobrovolná, odvod daní je uloţen zákonem. Nenávratná znamená, ţe pokud je daň správně vypočtená, poplatníkovy této daně neplyne nárok na její vrácení. Neúčelová toto kritérium znamená, ţe ve chvíli kdy daň odvádíme,nevíme, na jaký účel budou tyto prostředky vynaloţeny. Neekvivalentní znamená ţe, proti hodnotě, kterou na daních zaplatíme, nestojí ţádný konkrétně definovaný ekvivalent. Jinými slovy neplatí pravidlo, ţe za daně které odvedeme, dostaneme plně ekvivalentní protihodnotu (Peková, 2007). 1.1.1 Funkce daně Daně jsou nástrojem hospodářské politiky státu a je od nich očekáváno daleko více, neţ je naplnění veřejných rozpočtů. Nejdůleţitější funkce daní jsou: 1.1.1.1 Alokační funkce Je uplatňována v případě, kdy efektivnost trţního mechanismu selhává. Řeč je o trţním selhání, jehoţ příčiny jsou: existence externalit a nedokonalé konkurence, asymetrie informací, existence veřejných statků. Tato funkce si tedy klade za cíl vkládat prostředky tam, kam jich trh vkládá málo, nebo naopak odčerpání prostředků kde je jich mnoho (Kubátová, 2010). 9

1.1.1.2 Redistribuční funkce Klade si za cíl spravedlivě rozdělit důchody a bohatství mezi subjekty. Pomocí transferů dochází k přesunu peněz od bohatších k chudším. Rozdělování důchodů mezi subjekty pouze na základě trţních mechanismů je neakceptovatelné. Tato funkce tedy zmírňuje rozdíly mezi subjekty na trhu. 1.1.1.3 Stabilizační funkce Tato funkce má za úkol zmírňovat cyklické výkyvy v ekonomice. V období expanze, kdy ekonomika roste, by daně měly odčerpávat větší část důchodů do veřejného rozpočtu. V období recese, kdy ekonomika upadá, by tomu mělo být naopak, z důchodů by měla být odčerpávána co nejmenší část. (http://nb.vse.cz/~klazar/1vf324/1_prvky_d_techniky.pdf). Stabilizační funkce uţívá dva nástroje, tzv. automatické a vestavěné stabilizátory. Automatický stabilizátor působí po zavedení automaticky. Příkladem můţe být například progresivní daň z příjmů, neboť se poplatníci v období expanze ekonomiky díky dosahovaným vyšším příjmům dostávají do pásma zdanění vyšší daňovou sazbou. Tudíţ míra zdaněných důchodů je vyšší, to zapříčiňuje, ţe poptávka soukromého sektoru roste méně neţ národní důchod (vyšší zdanění sniţuje kupní sílu). V období recese je tomu naopak. Řízené stabilizátory jsou záměrná opatření, jsou to jednorázová rozhodnutá vlády. S uţitím řízených stabilizátorů vzniká nebezpečí časového zpoţdění. Příkladem řízených stabilizátorů jsou změny daňových sazeb. (Kubátová, 2010) 1.1.1.4 Fiskální funkce Někteří autoři odborné literatury zmiňují pouze výše uvedené funkce. A opomíjejí tak velmi důleţitou funkci daně, a to je naplnění veřejných rozpočtů získání prostředků pro financování výdajů státního rozpočtu a ostatních veřejných rozpočtů (rozpočtů obcí a krajů). Respektive tuto důleţitou funkci neuvádějí spolu s ostatními funkcemi. 10

1.1.2 Daňové principy Daňové principy jsou v podstatě poţadavky na daně. Definují, jaké by daně měli být. Různí autoři uvádějí mírně odlišné principy a přikládají jim různou důleţitost. Optimální daňový systém by měl plnit následující kritéria: o efektivnost, o pozitivní vlivy na ekonomické chování subjektů (daňové stimuly), o právní perfektnost a politická průhlednost, o správné působení na makroekonomické agregáty (makroekonomická pruţnost), o spravedlnost (Kubátová, 2010). 1.1.2.1 Efektivnost Poţadavek efektivnosti daně znamená ţe, by daně neměly způsobovat nepřiměřeně vysoké administrativní náklady, zjednodušeně řečeno náklady spojené s výběrem daní (na straně plátce i na straně správce daně) musí být co nejniţší. Daně nebudou povaţovány za efektivní, pokud budou negativně ovlivňovat ekonomické chování subjektů. Nesmí být potlačována nabídková stránka ekonomiky. To znamená, ţe daně by měly být takové, aby neodrazovaly subjekty od podnikání (Kubátová 2010). Jak jiţ bylo řečeno, poţadavek efektivnosti daně znamená, ţe administrativní náklady by měly být co nejniţší. Tyto náklady dělíme na přímé a nepřímé a) Administrativní náklady přímé Tyto náklady dopadají na veřejný sektor, jsou zde zahrnuty všechny náklady státní správy na organizaci daňového systému, evidenci daňových poplatníků, výběr daní a kontrolu. Zahrnout sem můţeme i náklady jiných organizací např. českého statistického úřadu, který zajišťuje a zpracovává informace pro daňové úřady. Tyto náklady porostou, poroste-li sloţitost daňového systému, počet různých daní, počet daňových sazeb, frekvence výběru daně apod. b) Administrativní náklady nepřímé Jsou náklady, které dopadají na soukromý sektor. Zahrnout sem můţeme peníze vynaloţené za účelem podání daňového přiznání (náklady na daňové poradce, účetní), 11

dokonce i čas strávený s podáním daňového přiznání. Tyto náklady jsou obtíţně vyčíslitelné, neboť nejsou statisticky vykazovány (Kubátová, 2010). 1.1.2.2 Princip daňových stimulů Tento poţadavek souvisí s efektivností daní, znamená totiţ, ţe nabídková stránka ekonomiky nesmí být potlačována, pokud má dlouhodobě docházet k ekonomickému růstu. Dle tohoto poţadavku by daně neměly sniţovat pracovní úsilí, ochotu nést podnikatelská rizika a ochotu spořit (Kubátová, 2009). 1.1.2.3 Princip makroekonomické pružnosti Je nutné, aby daňový systém byl značně flexibilní, aby podporoval na makroekonomické úrovni plnění funkcí fiskální politiky: redistribuční, alokační a stabilizační. Některé daně působí jako vestavěný stabilizátor, který zmírňuje cyklické výkyvy ekonomiky (Široký, 2008). 1.1.2.4 Princip právní průhlednosti a perfektnost Jiţ Adam Smith povaţoval tento princip za velmi důleţitý, dokonce důleţitější neţ spravedlnost. Povaţoval právní vágnost za větší nespravedlnost, neţ nesprávně vyměřenou daň. (Šimáčková, 2006) Dle Kubátové dochází k nespravedlnosti a neefektivnosti, kdyţ se státu (s přispěním zájmových skupin) podaří získat nad poplatníkem převahu v informovanosti. 1.1.2.5 Spravedlnost Spravedlnost je velmi obtíţně měřitelná a téţ je poměrně sloţité tento pojem v rámci ekonomie definovat. Dle Vančurové definoval spravedlnost velmi trefně Aristoteles (Etika Nichomakova) takto: Spravedlnost je jeden ze základních pojmů pro dobré uspořádání lidských vztahů, regulativní idea pro uspořádání společnosti a zejména pro právo. Podle Aristotela je to nejdůležitější z ctností, protože se vztahuje ke druhému a nazývá se také dobro pro druhé.(vančurová, 2013) Spravedlnost by měla vládnout ve všech vztazích (osobních, právních, pracovních). Spravedlnost lze charakterizovat čtyřmi principy: 1. rovné zacházení se všemi spravedlnost znamená rovnost před zákony, 2. přiměřené tresty i odměny retributivní spravedlnost, 12

3. spravedlivé rozdělování poţitků i břemen distributivní spravedlnost 4. stejné případy rozhodovat stejně a nestejné odlišně procesní spravedlnost. Daně se povaţují za spravedlivé, pokud je spravedlivá redistribuce bohatství, důchodů, nebo spotřeby. Spravedlivá redistribuce důchodů můţe být posuzována dle široké škály kritérií, např. distribuce na základě: rovnosti takovouto distribuci velmi výstiţně charakterizuje socialistický pojem spravedlivost rovných ţaludků dle tohoto kritéria by měly být důchody rozděleny rovným dílem, poměrnosti dle tohoto kritéria by daňový poplatník měl nést právě takové břemeno, které by odpovídalo jeho moţnostem a postavení, pracovního úsilí - dle tohoto kritéria by měly být důchody ponechány těm, kteří se nejvíce podíleli na jeho výdělku, ale výnos z tohoto majetku je výrazně postiţen daní, nadání a schopností - na základě tohoto kritéria má být důchod ponechán tomu, kdo si ho nejvíce zaslouţil, užitku - na základě optimálního (maximálního) počtu osob, důchody tedy musí být přerozděleny tak, aby co nejvíce osob dosáhlo maximálního uţitku. To vede k vysoce progresivnímu zdanění. (Vančurová, 2013) Daně jsou pochopitelně vybírány za účelem naplnění veřejného rozpočtu, hlavním smyslem spravedlnosti daní je zmírnění nerovnosti mezi subjekty. Přičemţ je velmi obtíţné určit, co je vlastně spravedlivé. Můţeme uvést dva základní principy spravedlivého zdanění. a) Princip platební schopnosti Dle tohoto principu by měl kaţdý subjekt platit daň dle své skutečné platební schopnosti. U tohoto principu je třeba stanovit kritérium schopnosti platit daň. Nejčastěji je pouţíván důchod (příjem), doplňuje se spotřebou (výdaji). V souvislosti s tímto principem rozlišujeme: Horizontální spravedlnost: dva jedinci se stejnou platební schopností, by měli platit stejnou daň. 13

Vertikální spravedlnost poţaduje, aby dva jedinci s různými důchody platili různou daň (ti, co mají vyšší důchod, platí vyšší daň, ti, co mají niţší důchod, platí niţší daň) b) Princip prospěchu Tento princip můţe být také nazýván jako princip ekvivalence. Říká nám, ţe subjekt by měl platit takovou daň, která je rovna uţitku z veřejných statků, jeţ veřejný sektor zabezpečuje. Abychom mohli aplikovat tento princip, je nutné umět posoudit a zhodnotit poplatníkův uţitek ze státních sluţeb (Kubátová, 2009). 1.2 Osobní důchodová daň Daň z příjmů fyzických osob bývá často v odborné literatuře označována termínem osobní důchodová daň. Osobní důchodové daně jsou povaţovány za velmi důleţité. Neboť právě těmto daním je přiřazována nejvyšší míra komplexnosti, spravedlnosti a ekonomické efektivnosti. Jde zde o to, ţe poplatníci daně (viz níţe) zde mohou vyuţívat ve větší míře osvobození od této daně, sniţovat základ daně o nezdanitelné části, či uplatňovat daňové slevy a daňová zvýhodnění, coţ u jiných, například spotřebních daní moţné není. Podmínky zdanění tu jsou stejné pro všechny poplatníky.(kubátová, 2010) Cílem osobní důchodové daně je zasáhnout část poplatníkova důchodu, který je určen k jeho spotřebě. (Vančurová, 2013) Základ daně -Nezdanitelné části základu daně = Upravený základ daně Sazba daně = Daň - Slevy na dani, daňová zvýhodnění = Výsledná daňová povinnost Tabulka 1 Osobní důchodová daň - schéma zdanění Zdroj: vlastní zpracování na základě daňových zákonů 14

1.2.1 Poplatník a předmět osobní důchodové daně Poplatníkem daně, tzn. tím, k jehoţ tíţi je daň stanovena a od něhoţ se vybírá, je fyzická osoba - občan, jejíţ příjmy z ekonomických aktivit jsou podrobeny zdanění. Příslušný daňový zákon (zákon o daních z příjmů) pak konkrétně stanoví, které příjmy a jakým způsobem vstoupí do základu daně a jaká bude konstrukce výsledné daňové povinnosti 1.2.2 Základ osobní důchodové daně Zde si je třeba uvědomit, ţe této dani zpravidla podléhají různé formy důchodů: a. z osobních aktivit (příjmy ze zaměstnání, podnikání, příp. jiné samostatné činnosti), b. příjmy (výnosy) z majetku poplatníka z jeho pronájmu, investování nebo prodeje, c. různé nahodilé příjmy. Různorodost těchto příjmů nutně vede k tomu, ţe je třeba tyto příjmy rozčlenit do určitých kategorií podle společných kritérií a těm se pak přiřadí konkrétní způsob stanovení základu daně z kaţdé jednotlivé kategorie. Celkový základ daně je pak součtem takto vzniklých dílčích základů daně. Tomu odpovídá i aktuální úprava daně z příjmů fyzických osob v České republice. S ohledem na zaměření bakalářské práce se budu v dalším textu především soustředit na způsob stanovení základu daně u příjmů z osobních aktivit poplatníků: příjmů ze závislé činnosti zaměstnání a příjmů z nezávislé činnosti (z podnikání, či jiné samostatné činnosti). Konkrétní přístup české daňové legislativy k těmto dvěma kategoriím příjmů bude popsán v kapitolách věnovaných konstrukci daně z příjmů fyzických osob v České republice ve vybraných letech. (Marková, 2015) 1.2.3 Sazba daně Sazba daně je algoritmus, prostřednictvím kterého se ze základu daně (sníženého o odpočty) stanoví základní částka daně. (Vančurová, 2014) 15

Obrázek 1 Sazba daně Zdroj: Vlastní zpracování na základě: VANČUROVÁ, A. Daňový systém 2014, 1. VOX a. s., Praha 2014, ISBN 978-80-87480-23-6, str. 24. Jednotná sazba daně je stejná pro všechny typy a druhy předmětu daně, přičemţ nezávisí na jeho kvalitě nebo daňovém subjektu. Pokaţdé je tedy uplatněna stejná procentuální sazba. Například od roku 2008 sem patří i sazba daně z příjmů fyzických osob uplatňovaná v České republice. Jak jiţ napovídá název diferencovaná sazba daně je odlišná. Diferencovaná sazba je různá pro různé druhy předmětu daně. Typickým příkladem v České republice je daň z přidané hodnoty, kdy rozlišujeme tři úrovně sazeb daňových 10 %, 15 % a 21 %. (https://turbo.cdv.tul.cz/mod/book/view.php?id=5978&chapterid=6325) Pevná sazba daně je sazba, která je určená pevnou částkou nebo sazbou (relativní) za měrnou jednotku (1 m 2 zastavěné plochy, 1 hektolitr piva nebo 1 kus cigarety). Přičemţ platí, ţe daň musí být stanovena v peněţních jednotkách, ve kterých je splatná. Relativní sazbu daně můţeme rozdělit na lineární (proporcionální) a progresivní. 1.2.3.1 Lineární sazba daně Při pouţití lineární sazby daně, roste zdanění ve stejném poměru jako základ daně. Sazba daně je obvykle dána určitým procentem ze základu daně, toto procento se s výší 16

základu daně nemění. Značnou výhodou tohoto typu zdanění je jednoduchost výpočtu daně. Průběh lineárního zdanění lze naznačit následujícím grafem. (Vančurová, 2014) Graf 1 Lineární sazba daně 15 % Zdroj: Vlastní zpracování na základě zákona o daních z příjmů aktuálně účinném v ČR V grafu byla pouţita sazba daně z příjmů fyzických osob aktuálně uplatňovaná v České republice, tedy 15 %. Graf názorně ukazuje, jak daň roste stejným tempem jako základ daně. Např. s kaţdým zvýšením základu daně o 5 000 se zvýší daň o 750. Grafické znázornění abstrahuje od vlivu nezdanitelných částí základu daně (poloţky sniţující základ daně) a od slev na dani či daňových zvýhodnění na děti. 1.2.3.2 Progresivní sazba daně Výpočet daně je v tomto případě sloţitější neţ v případě předešlém. Progresivní zdaňování zajišťuje plynulé zvyšování míry zdanění se zvyšujícím se základem daně. Výše daně roste rychleji neţ základ daně. Dle daňových principů je správný, protoţe respektuje princip spravedlnosti (bohatší platí více neţ chudší). Existují dva základní typy progresivního zdanění: stupňovitá progrese a klouzavá progrese. Z nichţ jednodušší na výpočet daně je stupňovitá progrese kde se pouţívají tzv. pásmové sazby. 17

Základ daně je rozdělen do několika pásem, kaţdému pásmu je přiřazena sazba daně. (Vančurová, 2014) Základ daně Sazba daně do 10 000 10% do 25 000 20% nad 25 000 30% Graf 2 Stupňovitá progrese Zdroj: Vlastní zpracování na základě (Vančurová, 2014) Z tohoto grafu je zřejmé, ţe daň uţ neroste přímo úměrně se základem daně. Respektive nelineárně se daň zvyšuje, pouze pokud přecházíme z jednoho pásma do druhého. Dalším typem progresivního zdanění je klouzavá progrese. Jak jiţ bylo zmíněno, výpočet daně je v tomto případě sloţitější. V praxi se setkáváme právě s tímto typem progresivního zdanění. Důvodem je, ţe stupňovitá progrese by mohla značně odrazovat daňového poplatníka od další ekonomické činnosti, obzvlášť pokud by se jeho základ daně nacházel na konci intervalu příslušného daňového pásma. 18

Daň 8000 7000 6000 5000 4000 3000 2000 Základ daně Sazba daně do 10 000 10% do 25 000 20% nad 25 000 30% Sazba 30 % Sazba 20 % Sazba 10 % 1000 0 5000 10000 15000 20000 25000 30000 35000 Základ daně Graf 3 Klouzavá progrese Zdroj: Vlastní zpracování na základě (Vančurová, 2014) V tomto případě zdanění jde o to, ţe do dalšího, vyššího pásma sazby daně nespadne celý poplatníkův důchod, ale pouze ta část důchodu, která převýší hranici daného pásma. Daň se opět zvyšuje nelineárně pouze, přecházíme-li do dalšího pásma zdanění. 1.2.4 Povinné pojistné na sociální pojištění jako skrytá daň V souvislosti se zdaněním důchodů fyzických osob občanů nelze opominout problematiku pojistného na sociální pojištění. Mnoho autorů odborné literatury píše o pojistném na sociální pojištění jako o skryté dani. Sociálním pojištěním se v podmínkách České republiky rozumí veřejné zdravotní pojištění a sociální zabezpečení. Sociální zabezpečení zahrnuje: důchodové pojištění, státní politika zaměstnanosti a nemocenské pojištění. Jedná se o povinné výdaje, které krátí poplatníkův důchod. (Vančurová, 2013) Pojistné na sociální pojištění plní stejná kritéria jako daň, právě to je důvod, proč mnoho autorů píše o pojistném na sociálním pojištění jako o dani, pojistné je povinné, plyne do veřejného rozpočtu je nenávratné a neekvivalentní. Podmínku účelovostí plní 19

stoprocentně pouze pojistné na veřejné zdravotní pojištění, ale nikoliv pojistné na sociální zabezpečení. Pojistné na zdravotní pojištění je příjmem zdravotních pojišťoven, kdeţto pojistné na sociální zabezpečení je příjmem státního rozpočtu. V dalším textu budu pouţívat pro pojistné na sociální zabezpečení i termín sociální pojistné. Pro pojistné na veřejné (všeobecné) zdravotní pojištění bude v dalším textu pouţito i označení zdravotní pojistné. 1.3 Stanovení osobní důchodové daně v ČR ve vybraných letech Novodobý systém zdanění osobních důchodů daňových poplatníků byl nastaven daňovou reformou s účinností od roku 1993. Jiţ tehdy byla zvolena pro zdaňování příjmů fyzických osob klouzavá progrese, která trvala do roku 2007, během té doby prošla řadou změn. Od roku 2008 je uplatňovaná jednotná sazba 15 %, nově zaměstnanci odvádí daň z hrubé mzdy navýšené o pojistné na sociální pojištění hrazené zaměstnavatelem. Volba let 2006 a 2015 tak není náhodná, protoţe s ohledem na cíl a zaměření bakalářské práce bylo nutné zvolit pro porovnání období, kdy platila klouzavá progrese a kdy platila lineární sazba daně u zdanění příjmů fyzických osob. Z období platnosti progresivního zdanění jsem zvolila rok 2006, protoţe dříve byl výrazně odlišný způsob konstrukce základu daně, coţ by mohlo značně zkreslit výsledky komparace. Z období platnosti lineárního zdanění jsem zvolila rok 2015, neboť jsem v tomto roce začala psát svou práci, zvolila jsem tedy současnost. Přičemţ rok 2016 nepřinesl ţádné výrazné změny, které by mohly ovlivnit závěry mého hodnocení. 1.3.1 Konstrukce daně z příjmu fyzických osob v ČR v roce 2006 Sazba daně byla v roce 2006 progresivní, jednalo se o klouzavou progresi. Základ daně byl rozdělen d o čtyř pásem, jak ukazuje následující tabulka. 20

Tabulka 2- Sazby daně z příjmu v roce 2006 Zdroj: Vlastní zpracování na základě zákona o daních z příjmů účinného v ČR v roce 2006 Pokud daňový základ poplatníka nepřesáhl výši 121 200 Kč (ročně), jeho celý příjem byl zdaněn sazbou 12 %. Kaţdá další vyšší sazba daně se týkala pouze daňového základu, který přesáhl dané daňové pásmo 1.3.1.1 Základ daně Základ daně z příjmů fyzických osob tvořil součet dílčích základů daně vymezených v 6 10 zákona o daních z příjmů: - 6 Příjmy ze závislé činnosti a funkční poţitky - 7 Příjmy z podnikání a jiné samostatně výdělečné činnosti - 8 Příjmy z kapitálového majetku - 9 Příjmy z pronájmu - 10 Ostatní příjmy Co je s ohledem na zaměření bakalářské práce podstatné zmínit, základ daně (popř. dílčí základ daně) u příjmů ze závislé činnosti (u zaměstnanců) tvořila hrubá mzda sníţená o výši pojistného na sociální pojištění (sociální zabezpečení + veřejné zdravotní pojištění), které bylo zaměstnancům strháváno z mezd (viz dále kapitola Pojistné na sociální pojištění v roce 2006). Základ daně u příjmů z podnikání představoval zisk z podnikatelské činnosti (rozdíl mezi příjmy a výdaji z podnikání za podmínek stanovených zákonem o daních z příjmů). A povinné pojistné na sociální pojištění bylo daňovým výdajem v roce zaplacení, tzn. v tomto roce sniţovalo základ daně podnikatele. 21

1.3.1.2 Nezdanitelná část základu daně Nezdanitelnou část základu daně představují poloţky sniţující daňový základ. V roce 2006 bylo moţné od základu daně z příjmů fyzických osob odečíst: - Hodnotu darů, a to do výše maximálně 10 % základu daně. - Hodnotu úroků z úvěrů na bydlení, která nesměla překročit 300 000 Kč. - Částku, kterou poplatník zaplatil na penzijním připojištění sníţenou o 6 000 Kč avšak do výše 12 000 Kč. - Částku zaplacenou na soukromém zdravotním pojištění do výše 12 000 Kč. - Zaplacené členské příspěvky do limitu 3000 Kč, členem odborové organizace, která dle stanov obsahuje hospodářské a sociální zájmy. 1.3.1.3 Slevy na dani Před rokem 2006 bychom tento pojem v zákoně nenašli, neboť dodnes známé slevy na dani spadaly do nezdanitelné části základu daně, byly tedy také odčitatelnými poloţkami, sniţovaly tedy základ daně. Nyní slevy na dani sniţují aţ vypočtenou daň. Poprvé sleva na dani byla uplatněna v roce 2005, a to pouze na nezaopatřené děti. (Puchinger, 2006) V roce 2006 byly uplatňovány tyto slevy (vše na roční bázi): - Sleva na poplatníka 7 200 Kč - Sleva na vyživovanou manželku/manžela (jejíţ/jehoţ příjmy za zdaňovací období nepřesahují 38 040 Kč) 4 200 Kč - Sleva (resp. daňové zvýhodnění) na vyţivované dítě 6 000 Kč - Sleva pobírá-li poplatník částečný invalidní důchod 1 500 Kč - Sleva pobírá-li poplatník plný invalidní důchod 3 000 Kč - Sleva je-li poplatník drţitelem průkazu ZTP/P 9 600 Kč - Sleva na studenta (připravuje-li se poplatník soustavně na budoucí povolání studiem) 2 400 Kč (Novotný, 2006) 1.3.1.4 Pojistné na sociální pojištění v ČR v roce 2006 Sociální pojištění v České republice se skládá z veřejného zdravotního, nemocenského a důchodového pojištění a ze státní politiky zaměstnanosti. (Vančurová, 2006) Vyměřovací základ pro osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) podnikatele pro výpočet sociálního a zdravotního pojistného je 50 % příjmů po odečtení nákladů na jejich dosaţení, udrţení a zjištění (50 % základu daně). Nemocenské pojištění pro 22

OSVČ nebylo povinné. Sazba pro pojistné na sociální zabezpečení činila 29,6 %, pro pojistné na veřejné zdravotní pojištění 13,5 %. Vyměřovacím základem u zaměstnanců byla hrubá mzda. Pojistné na sociální zabezpečení strhávané zaměstnanci ze mzdy činilo 8 % hrubé mzdy, hrazené zaměstnavatelem 26 % (celkem 34 % z hrubé mzdy). Pojistné na veřejné zdravotní pojištění strhávané zaměstnancům ze mzdy činilo 4,5 % hrubé mzdy, hrazené zaměstnavatelem 9 % (celkem 13,5 % z hrubé mzdy). V roce 2006 byly také zavedeny maximální a minimální vyměřovací základy pro OSVČ. Dle zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení ve znění účinném v daném roce činila maximální výše vyměřovacího základu pro pojistné na sociální zabezpečení 486 000 Kč ročně (tedy 40 500 Kč měsíčně), minimální výše vyměřovacího základu pak 56 508 (tedy 4 709 Kč měsíčně). Dále dle zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění činila maximální výše vyměřovacího základu pro pojistné na zdravotní pojištění také 486 000 Kč ročně, minimální pak 111 806 Kč ročně (tedy 9 318 Kč měsíčně). Tyto vyměřovací základy se plně vztahovaly na podnikatele, kteří vykonávají podnikání jako hlavní činnost. Minimální vyměřovací základ u zaměstnanců byl stanoven pro pojistné na zdravotní pojištění ve výši minimální mzdy (7 570 Kč měsíčně), jiné maximální nebo minimální vyměřovací základy pro zaměstnance stanoveny nebyly. Osoba/sazba pojistného Veřejné zdravotní pojištění Nemocenské pojištění Důchodové pojištění Státní politika nezaměstnanosti Zaměstnanec 1/3 z 13,5 % 8 % Zaměstnavatel Zbytek 26 % OSVČ 4,4 % 29,6 % Osoba bez zdanitelných 13,5 % příjmů - Státní pojištěnec Tabulka 3 - Sazby sociálního pojistného Zdroj: VANČUROVÁ, A. Daňový systém 2006, 1. VOX a. s., Praha 2006, ISBN 80-86324-60-5. 23

1.3.2 Konstrukce daně z příjmu fyzických osob v ČR v roce 2015 Sazba daně je v roce 2015 lineární a to 15 %. Kaţdý základ daně je tedy zdaněn stejnou sazbou. 1.3.2.1 Solidární zvýšení daně Povinnost odvádět solidární daň platí od 1. 1. 2013. Dle zákona č. 586/1992 Sb. solidární zvýšení daně postihuje zaměstnance a podnikatele, tedy příjmy ze závislé činnosti 6 a zisky z podnikání 7 zákona o daních z příjmů. Pokud součet příjmů spadajících do těchto paragrafů přesáhne 48násobek (ročně) nebo 4násobek (měsíčně) průměrné měsíční mzdy, je poplatník povinen zaplatit solidární zvýšení daně. Solidární zvýšení daně činí 7 % z výdělku přesahující uvedenou hranici. Toto zvýšení daně je pak připočítaná k výsledné dani, a následně jsou uplatňovány slevy na dani níţe jmenované. 1.3.2.2 Základ daně Základ daně z příjmů fyzických osob tvořil součet dílčích základů daně vymezených v 6 10 zákona o daních z příjmů: - 6 Příjmy ze závislé činnosti - 7 Příjmy ze samostatné činnosti - 8 Příjmy z kapitálového majetku - 9 Příjmy z nájmu - 10 Ostatní příjmy S pojmem základ daně u příjmů ze závislé činnosti (u zaměstnanců) v roce 2015 je nutné zmínit také pojem superhrubá mzda. Tento pojem se začal uţívat od 1. 1. 2008, kdy došlo k reformě veřejných financí, to znamenalo i změnu daňového systému, přešlo se z progresivního zdaňování u daně z příjmů fyzických osob na jednotnou sazbu daně 15 %. Základem daně u zaměstnanců je hrubá mzda navýšená o povinné pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění zaměstnance, které za něj odvádí zaměstnavatel, toto navýšení činí zpravidla 34 % hrubé mzdy. Superhrubou mzdu ustanovuje 6 odst. 13 zákona o daních z příjmů. Superhrubá mzda je zlidovělý pojem pro výše popsanou konstrukci základu daně u zaměstnanců, který není uvedený v ţádném zákoně (Marková, 2015) 24

Základ daně u příjmů z podnikání představoval v roce 2015 (platí i pro rok 2016) zisk z podnikatelské činnosti (rozdíl mezi příjmy a výdaji z podnikání za podmínek stanovených zákonem o daních z příjmů). Na rozdíl od období platnosti klouzavé progrese do konce roku 2007, ale povinné pojistné na sociální pojištění odváděné podnikatelem není nikdy daňovým výdajem, tzn. nelze o ně sníţit základ daně podnikatele. (http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=7&ct=252&ct1=0) 1.3.2.3 Nezdanitelná část základu daně Jde o poloţky sniţující daňový základ a tím i daňové zatíţení (výslednou daň) poplatníka. V současné době je moţné od základu daně odečíst: - Hodnotu bezúplatného plnění darů - Úroky - Penzijní připojištění - Penzijní pojištění - Doplňkové penzijní spoření - Ţivotní pojištění - Odborové příspěvky - Úhradu za další vzdělání - Náklady na výzkum a vývoj - Odpočet na podporu odborného vzdělání Kaţdá z uvedených poloţek je ovšem limitována. Hodnota bezúplatného plnění nemůţe být vţdy odečtena celá, ale maximálně do výše 15 % základu daně. Jako dar je oceněn i odběr (dárcovství) krve, a to ve výši 2000 Kč za kaţdý bezplatný odběr. Úrok z hypotéky či úvěru ze stavebního spoření lze odečíst do výše 300 000 Kč za rok, za celou domácnost. V případě penzijního připojištění, pojištění a doplňkového penzijního spoření je moţné odečíst maximálně 12 000 Kč, ale u penzijního připojištění aţ po odečtení 12 000 Kč z celkově odvedené částky za rok a stejně tak je tomu i u doplňkového penzijního spoření. U ţivotního pojištění je moţné opět odečíst maximálně 12 000 Kč ročně. 25

Od základu daně je moţné odečíst členské příspěvky placené odborové organizaci. Odečíst lze 1,5 % ze zdanitelných příjmů podle 6 zákona o daních z příjmů (příjmy ze zaměstnání), vyjma příjmů zdaněných sráţkou. Maximální výše odpočtu činí 3 000 za zdaňovací období. Dále lze odečíst také úhrady za zkoušky, které ověřují výsledky dalšího vzdělání, pokud nebyly zaplaceny zaměstnavatelem, anebo nebyly poplatníkem uplatněny jako výdaj dle 24 s příjmy dle 7. Výše uvedených poloţek je stanovená na roční bázi. (Marková, 2015) 1.3.2.4 Slevy na dani Jiţ z názvu můţeme rozpoznat, ţe jde o slevu, kterou odečítáme od daně, nikoliv od základu daně. Slevy na dani sniţují tedy celkovou daňovou povinnost. V současné době lze uplatňovat tyto slevy: - Sleva na poplatníka - Sleva na manţelku/manţela - Sleva na manţelku/manţela, který je drţitelem ZTP/P - Sleva na invaliditu pro poţivatele invalidního důchodu pro invaliditu I. nebo II. stupně - Sleva na invaliditu pro poţivatele invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně - Sleva za umístění dítěte (školkovné) - Daňové zvýhodnění na vyţivované děti (sleva/bonus) Sleva na poplatníka za rok 2015 činí 24 840 Kč ročně, tedy 2070 Kč měsíčně. Sleva na manţelku/manţela je ve stejné výši, můţe být uplatněna, pokud příjmy manţela/manţelky nepřesahují 68 000 Kč ročně. Pokud je manţel/manţelka drţitelem průkazu ZTP/P zvyšuje se částka 24 840 Kč na 49 680 Kč, tedy na dvojnásobek. Pokud pobírá poplatník invalidní důchod pro invaliditu I. nebo II. stupně, můţe si uplatnit slevu ve výši 2 520 Kč ročně (základní sleva). Pokud poplatník pobírá invalidní důchod pro invaliditu III. stupně, můţe si uplatnit slevu ve výši 5 040 Kč ročně (rozšířená sleva). 26

Sleva za umístění dítěte je relativně nová, platí od roku 2015. V tomto případě výše slevy odpovídá výši výdajů prokazatelně vynaloţených (pro uplatnění slevy musí být k dispozici doklad o zaplacení) za umístění dítěte do zařízení předškolního věku (školky). Tuto slevu lze uplatnit maximálně do výše minimální mzdy. Daňové zvýhodnění na 1. vyţivované dítě činilo v roce 2015 částku 13 404 Kč (1 117 Kč měsíčně), na 2. vyţivované dítě 15 804 Kč (1 317 Kč měsíčně), na 3. a další 17 004 Kč (1 417 Kč měsíčně). Daňové zvýhodnění na vyţivované dítě můţe být jako jediné uplatněné do mínusu, pak jde o tzv. daňový bonus, v praxi to znamená ţe, daň poplatník neplatí, naopak stát přispívá jemu. Ostatní slevy lze uplatnit pouze do výše daně. Výše uvedené slevy jsou vţdy na roční bázi. (Marková, 2015) 1.3.2.5 Pojistné na sociální pojištění v ČR roce 2015 V současné době je zaměstnancům strháváno z hrubé mzdy 4,5 % na pojistné na zdravotní pojištění a 6,5 % na pojistné na sociální zabezpečení. Dále je pak zaměstnavatel povinen odvést za svého zaměstnance (na svoje náklady) pojistné na sociální zabezpečení ve výši 25 % z hrubé mzdy a 9 % z hrubé mzdy na pojistné na zdravotní pojištění. Dohromady je tedy odváděno na povinné pojistné 34 % z hrubé mzdy. Právě proto superhrubá mzda činí zpravidla 134 % hrubé mzdy. Osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) - podnikatelé nesou náklady na pojistné na sociální a zdravotní pojištění sami. Vyměřovací základ pro výpočet sociálního a zdravotního pojistného činí 50 % příjmů po odečtení nákladů na jejich dosaţení, udrţení a zajištění. Sazba pojistného na zdravotní pojištění pak činí 13,5 % a pojistného na sociální zabezpečení 29,2 %, která zahrnuje pojistné na důchodové pojištění 28 % a státní politiku zaměstnanosti 1,2 %. Další sloţkou sociálního pojistného je pak pojistné na nemocenské pojištění, které OSVČ platit nemusí, ale můţe. Tabulka 4 - Sazby sociálního pojistného 27

Zdroj: Vlastní zpracování na základě: VANČUROVÁ, A. Daňový systém 2014, 1. VOX a. s., Praha 2006, ISBN 80-86324-60-5 I pro rok 2015 jsou stanoveny minimální a maximální vyměřovací základy. Vycházím opět z předpokladu, ţe podnikání je pro OSVČ činnost hlavní. Dle zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení ve znění pro rok 2015 pro OSVČ činí maximální vyměřovací základ pro pojistné na sociální zabezpečení 1 277 328 Kč ročně (48násobek průměrné mzdy), minimální vyměřovací základ pak činí 79 836 Kč ročně. Dále dle zákona 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění ve znění pro rok 2015 pro OSVČ činí pro pojistné na zdravotní pojištění minimální vyměřovací základ 159 666 Kč ročně, maximální vyměřovací základ není stanoven. Maximální vyměřovací základ zaměstnance je stanoven u pojistného na sociální zabezpečení, a to ve stejné výši jako u podnikatele, tedy 1 277 328 Kč ročně (měsíčně 106 444 Kč - tedy čtyřnásobek průměrné měsíční mzdy). Maximální vyměřovací základ pro pojistné na zdravotní pojištění u zaměstnanců stanoven není. Minimálním vyměřovacím základem pro zdravotní pojistné u zaměstnanců je minimální mzda (9 200 Kč měsíčně). Pokud je maximální vyměřovací základ na sociální pojistné u zaměstnance v daném roce překročen, vyšší pojistné uţ se neodvádí, proto se pak můţe stát, ţe superhrubá mzda nepředstavuje částku 134 % hrubé mzdy, ale částku niţší. 28

2 Zhodnocení dopadů lineárního a progresivního zdanění na důchody poplatníků v ČR v porovnávaných letech Tato část bakalářské práce je věnována srovnání lineárního (zdanění v roce 2015) a progresivního (zdanění v roce 2006) zdanění příjmů fyzických osob v České republice. Pomocí ilustrativních příkladů důkladně propočítám, který ze srovnávaných daňových reţimů přinesl poplatníkům vyšší disponibilní důchod. Inflace a vliv ostatních makroekonomických ukazatelů zde není zohledněn. Ale vše je přepočítáno i relativně. Další předpoklady prováděného porovnání jsou uvedeny v části Přílohy, které také obsahují tabulky se vstupními daty pro tuto část bakalářské práce 2.1 Superhrubá mzda Jedna z největších změn, kterou přinesla reforma daní z příjmu v České republice od roku 2008, je jednoznačně zavedení superhrubé mzdy. Na výplatní pásce zaměstnance jsou tedy nyní promítnuty i vedlejší mzdové náklady zaměstnavatele, tedy náklady na povinné pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění. Superhrubá mzda byla zavedena údajně kvůli transparentnosti mzdových nákladů. To představuje názor, ţe zaměstnanec má platit daň z celkových nákladů, které jsou s jeho odměnou za práci bezprostředně spojeny (http://finmag.penize.cz/kaleidoskop/263837-superhruba-mzdaa-stropy) Jak jiţ bylo zmíněno superhrubá mzda je hrubá mzda navýšená o povinné odvody pojistného sociální a zdravotní pojištění, které za zaměstnance odvádí zaměstnavatel. Tedy jinými slovy základ daně zaměstnance se zvyšuje na částku, o kterou se celkově základ daně zaměstnavatele sniţuje (mzdové náklady a náklady na uvedené pojištění jsou daňově uznatelné). Zaměstnanec tedy platí daň z peněz, které fyzicky nedostane. Nepovaţuji za spravedlivé odvádět daň z peněz, které nejsou fyzickým příjmem poplatníka v daný rok. Domnívám se, ţe superhrubá mzda je pouze zbytečné ztíţení výpočtu daňové povinnosti. 2.1.1 Povinné pojistné na sociální zabezpečení Jak bylo zmíněno v předchozí části, povinné pojistné na sociální zabezpečení se skládá z pojistného na důchodového pojištění, které tvoří největší část, dále na státní politiku zaměstnanosti a nemocenské pojištění, které podnikatelé povinně platit nemusí, ani v minulosti nemuseli. 29

V roce 2006 na důchodové pojištění přispíval zaměstnavatel 21,5 % a zaměstnanci strhával z hrubé mzdy 6,5 % tedy dohromady za jeden měsíc 28 %. To platí i v současnosti, sazby důchodového pojištění se v průběhu let neměnily.(http://www.iporadce.cz/uzitecne-informace/sazby-pojistneho-na-zdravotni-pojisteni/92). Stejně jako daň z příjmů plyne do státního rozpočtu i zaplacené sociální pojistné. Povaţuji za značně nespravedlivé vzhledem ke všem zmiňovaným subjektům (zaměstnanec, zaměstnavatel i podnikatel - OSVČ) výši sazby pojistného na důchodové pojištění. Důchodový věk se zvyšuje, zvyšuje se i výše minimální mzdy a průměrné mzdy, z kterých jsou odvozeny některé minimální vyměřovací základy. Absolutně se tedy náklady jednotlivce na důchodové pojištění kaţdoročně spíše zvyšují. Je asi zřejmé, kam tímto mířím, je téměř nemoţné aby částku, která byla celkově odvedena na důchodovém pojištění v produktivním věku, v důchodovém věku subjekt vyčerpal v plné výši. To vysvětluje, proč mnoho autorů píše o pojistném na sociální pojištění jako o skryté dani. Tuto daň tedy povaţuji za netransparentní, coţ je v rozporu s poţadavky na dobrou daň. Mnoho daňových poplatníků netuší, kolik skutečně přispějí do státního rozpočtu. Nejvíce jsou zde biti osoby samostatně výdělečně činné, které nesou celé pojistné na svých bedrech. Ze zaplaceného sociálního pojistného jsou financovány současně vyplácené starobní důchody. Trochu jinak je tomu u pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, které jsou osoby výdělečně činné a někdy i osoby bez příjmů povinny také hradit. Za tuto účelovou platbu je nám garantována bezplatná základní zdravotní péče, včetně hospitalizace 2.2 Je 15 % hodně nebo málo? Lineární sazba 15 % je ve srovnání s členskými zeměmi OECD nízká, ale celková míra zdanění práce v České republice je velmi vysoká. A to právě díky vysokému pojistnému na sociální pojištění. Jak jiţ bylo několikrát zmíněno, za zaměstnance velkou část pojistného hradí zaměstnavatel. Zaměstnavateli tak vznikají další náklady vedle nákladů na mzdy. Musí tedy tak dobře zváţit, zdali bude schopen financovat i tyto vedlejší náklady. Vzroste-li hrubá mzda, pak vzrostou i tyto náklady. Díky těmto vysokým nákladům můţe vznikat motivace zaměstnavatelů zaměstnávat na černo, coţ vede k daňovým únikům. V tomto případě nelze povaţovat daňový systém platný v České republice za efektivní, neboť do jisté míry ovlivňuje negativně ekonomickou činnost poplatníků. 30

(http://www.zivnostenskelisty.cz/clanky/2555-mame-jedno-znejvyssich-zdaneni-pracena-svete-kam-to-vede-ano-presne-tam-a-take) Pro rekapitulaci zaměstnavatel v současné době odvádí za kaţdého zaměstnance v klasickém pracovním poměru 34 % (25 % SP a 9 % ZP) z jeho hrubé mzdy, zaměstnanci je strháváno ze mzdy 11 % (6,5 SP a 4,5 ZP), přičemţ základ daně zaměstnance činí 134 % hrubé mzdy. Osobám samostatně výdělečně činným je stanoven vyměřovací základ pro SP a ZP jako 50 % z příjmů po odečtení výdajů, tedy ze zisku. Sazba SP pak činí 29,2 % a sazba ZP činí 13,5 %. Jak ukazuje následující tabulka, i v minulosti byla celková míra zdanění práce v České republice velmi vysoká. 31

Tabulka 5 - Daňové zatížení dle OECD Zdroj: OECD Data: Tax wedge [online]. [cit. 2016-04-11]. Dostupné z: https://data.oecd.org/tax/tax-wedge.htm#indicator-chart (Upraveno) 32

Data jsou seřazeny dle míry daňového zatíţení od největšího po nejniţší a jsou uvedena v procentech. Česká republika se drţí na osmém místě, vysoko nad průměrem. Z kaţdé hrubé mzdy odchází do státního rozpočtu 31,5 % jen na sociální pojistné (sem nezahrnujeme pojistné na zdravotní pojištění). K tomu musíme připočítat daň ze superhrubé mzdy, která činí 21,01 % (0,15 1,34) z hrubé mzdy. Daň je ale nutné sníţit o základní slevu na dani (sleva na poplatníka). Pro tyto účely budu uvaţovat průměrnou hrubou mzdu v roce 2015 (26 611 Kč) 2 070/26 611 = 8 %. Z průměrné mzdy tedy odejde do státního rozpočtu 43,6 %. Lineární sazba 15 % je tedy poměrně mírná ve srovnání s ostatními zeměmi, ale pojistné na sociální pojištění je velmi vysoké. Jak je patrné z tabulky 4, uvedené mezinárodní statistiky také vycházejí z průměrné výše hrubé mzdy v daných letech. 2.3 Vývoj výběru daně z příjmu fyzických osob v ČR Graf 4 - Vývoj vybrané daně z příjmu fyzických osob Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat z finanční správy - oficiální web státní správy (http://www.financnisprava.cz/cs/dane-a-pojistne/analyzy-a-statistiky/udaje-z-vyberudani) 33

Z grafu je patrné, ţe výrazně poklesly daňové příjmy státu na dani z příjmů od podnikatelských subjektů. A to i přesto, ţe oficiální statistiky uvádějí, ţe počet podnikatelských subjektů roste (http://www.statistikaamy.cz/2015/09/v-poctupodnikatelu-patrime-v-unii-ke-spicce/). Za deset let (2005 2015) se daňové příjmy vybrané od osob samostatně výdělečně činných na dani z příjmů sníţily více neţ desetkrát. To můţe být jeden z důvodů, proč vláda schválila zákon o elektronické evidenci trţeb. Daňové příjmy ze závislé činnosti (od zaměstnanců) od roku 2009 neustále rostou. Celkově vybraná daň z příjmů od fyzických osob od roku 2009 roste. Nejsou zde zohledněny daňové příjmy z daně z příjmů, které byly vybrané sráţkou, neboť je obtíţné rozdělit tyto daňové příjmy, které plynou od právnických a fyzických osob a pak dále od zaměstnanců a podnikatelů. Vybrané daně (veškeré) tvoří největší část příjmů do státního rozpočtu. Jak ukazuje následující graf. Graf 5 - Struktura příjmů státního rozpočtu Zdroj: Ministerstvo financí ČR: Státní rozpočet v kostce 2015 [online]. [cit. 2016-04- 16]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/assets/cs/media/informacni-letak_2015_statnirozpocet-v-kostce.pdf. 34

Příjmy z daně z příjmů tvoří menší část příjmů do státního rozpočtu v porovnání s nepřímými daněmi (DPH a spotřební daně). Naproti tomu výše zmiňované sociální pojistné tvoří značnou část, zhruba jednu třetinu veškerých příjmů státního rozpočtu. 2.4 Porovnání odvedené daně při stejné výši hrubé mzdy v roce 2006 a 2015 V této kapitole graficky znázorním rozdíly mezi výší odvedené daně v letech 2006 a 2015. Nejdříve srovnám odvedenou daň zaměstnanců, kteří uplatňují pouze slevu na poplatníka a nemají ţádné vyţivované děti, pak postupně zapojím vliv daňového zvýhodnění (slevy nebo bonusy)na jedno, dvě a tři děti. Poté porovnám odvedenou daň podnikateli. Ve srovnání bude opět uveden podnikatel bezdětný, s jedním, dvěma a třemi vyţivovanými dětmi. V níţe uvedených grafech uţívám pojem hrubá mzda v Kč. Hrubá mzda představuje měsíční průměr z celkového úhrnu zúčtovaných mezd za 12 měsíců příslušného roku, tzn. vychází se z předpokladu, ţe danou výši mzdy pobírá zaměstnanec kaţdý měsíc kalendářního roku a výše jeho měsíční mzdy je kaţdý měsíc stejná. Pojem sleva na děti v grafu znamená i úroveň záporné slevy, tedy daňový bonus, kdy je státem v podstatě poplatníkovi část daně vrácena. 2.4.1 Odvedená daň zaměstnanci Graf 6 Odvedená daň zaměstnancem při uplatnění slevy na poplatníka 35

Zdroj: vlastní zpracování na základě daňových zákonů platných v roce 2006 a 2015 Graf 7 - Odvedená daň zaměstnancem při uplatnění slevy na poplatníka a jedno dítě Zdroj: vlastní zpracování na základě daňových zákonů účinných v roce 2006 a 2015 Graf 8 - Odvedená daň zaměstnancem při uplatnění slevy na poplatníka a dvě děti Zdroj: vlastní zpracování na základě daňových zákonů účinných v roce 2006 a 2015 36

Graf 9 - Odvedená daň zaměstnancem při uplatnění slevy na poplatníka a tři děti Zdroj: vlastní zpracování na základě daňových zákonů účinných v roce 2006 a 2015 V roce 2006 byla hrubá mzda zaměstnance při stanovování základu daně ze mzdy sniţována o sociální a zdravotní pojistné placené zaměstnancem. V roce 2015 tedy i v současnosti je z důvodu stanovení základu daně ze mzdy hrubá mzda zaměstnance navyšována o sociální a zdravotní pojistné hrazené zaměstnavatelem. Jinými slovy v roce 2006 byl základ daně sniţován a nyní je základ daně (superhrubá mzda) zvyšován v porovnání s úrovní hrubé mzdy. Při porovnání let 2006 a 2015 zjistíme, ţe výrazným způsobem byly upraveny slevy na dani, a to ve prospěch daňových poplatníků. Sleva na poplatníka ve sledovaném období porovnávaných let vzrostla zhruba 3,5 krát. Proto vše dopadlo trochu jinak, neţ jsem očekávala. Z výše uvedených grafů je patrné, ţe v roce 2006 odváděli zaměstnanci o něco více, neţ odváděli v roce 2015 a nyní. Výrazně byli zvýhodněni poplatníci s dětmi, sleva na druhé dítě je vyšší neţ na první a sleva na třetí dítě je vyšší neţ sleva na druhé. Toto zvýhodnění je velmi dobře vidět v sedmém grafu: Odvedená daň při uplatnění slevy na poplatníka a tři děti. Zaměstnanec, který v roce 2006 dosahoval hrubé mzdy 10 000 Kč, dosáhl daňového bonusu 1 050 Kč. Ale zaměstnanec, který dosáhl hrubé mzdy 10 000 Kč v roce 2015 a nyní dosahuje daňového bonusu 3 850 Kč. Rozdíl tedy činí 2 800 Kč. Jak víme z aktuálně přijaté novely zákona o daních z příjmů 37

tento trend zvýhodnění poplatníků s více vyţivovanými dětmi se má v budoucnu dále posílit. Pro bezdětné poplatníky střední příjmové skupiny (měsíčně: 15 000 Kč 22 500 Kč) se toho moc nezměnilo. Respektive v současnosti odvádějí téměř stejné částky, rozdíly mezi odvedenou daní v roce 2006 a 2015 jsou minimální. Nízko příjmové skupiny si oproti roku 2006 polepšily díky vysoké slevě na dani, v roce 2006 byly jejich příjmy daněny sazbou 12 % a sleva na poplatníka činila pouhých 600 Kč, daň se tak nevyhnula ani poplatníkům s minimální mzdou. V roce 2015 a nyní se poplatníkům s minimální mzdou daň vyhne, je de facto vynulována slevou na poplatníka, která nyní činní 2 070 Kč. 2.4.2 Odvedená daň podnikateli Následující čtyři grafy obsahují srovnání odvedené daně podnikateli v letech 2006 a 2015, kteří uplatnili slevu na poplatníka, slevu na poplatníka a jedno dítě, slevu na poplatníka a dvě děti a slevu na poplatníka a tři děti. V následujících grafech uţívám pojem hrubý zisk, coţ znamená průměrný měsíční hrubý zisk z podnikání za předpokladu, ţe podnikání trvalo celý rok, tedy 12 kalendářních měsíců a podle předpisů o pojistném na sociální pojištění představuje podnikání činnost hlavní (měsíční báze je zvolena, aby bylo umoţněno srovnání se zaměstnanci, viz předchozí grafy). Pojem sleva na děti v grafech (stejně jako u grafů zobrazujících situaci zaměstnanců) znamená i úroveň záporné slevy, tedy daňový bonus, kdy je státem v podstatě poplatníkovi část daně vrácena 38

Graf 10 - Odvedená daň podnikatelem při uplatnění slevy na poplatníka Zdroj: vlastní zpracování na základě daňových zákonů účinných v roce 2006 a 2015 Graf 11 - Odvedená daň podnikatelem při uplatnění slevy na poplatníka a jedno dítě Zdroj: vlastní zpracování na základě daňových zákonů účinných v roce 2006 a 2015 39

Graf 12 - Odvedená daň podnikatelem při uplatnění slevy na poplatníka a dvě děti Zdroj: vlastní zpracování na základě daňových zákonů účinných v roce 2006 a 2015 Graf 13 - Odvedená daň podnikatelem při uplatnění slevy na poplatníka a tři děti Zdroj: vlastní zpracování na základě daňových zákonů účinných v roce 2006 a 2015 Dříve (v grafech v roce 2006) se od zisku před zdaněním odečítalo sociální a zdravotní pojistné zaplacené podnikatelem. Základ daně byl tedy v porovnání s aktuální situací (v grafech rok 2015) o tyto platby sniţován, ale v současnosti uţ není, i přesto dříve 40

podnikatelé odváděli více, neţ odvádí nyní a v roce 2015. To je způsobeno výrazným nárůstem slev na dani (na poplatníka a na dítě). A také jednotnou sazbou 15 %, dříve byl totiţ základ daně, který přesahoval 10 100 Kč (měsíčně) daněn sazbou 19 % a více. U podnikatelů jsou rozdíly v odvedené dani v letech 2006 a 2015 větší neţ u zaměstnanců. Nový daňový reţim účinný od roku 2008 přinesl tedy větší zvýhodnění pro podnikatele. Výrazné rozdíly pak dramaticky narůstají kaţdým dalším dítětem, respektive na něj uplatněnou slevou (popř. bonusem). Můţeme si povšimnout, ţe v roce 2015 platí podnikatel výrazně niţší daň neţ zaměstnanec, protoţe zaměstnancův základ daně je před zdaněním navyšován na 134 %hrubé mzdy. Ve výše uvedených grafech jsem znázornila skutečně odvedenou daň po uplatnění slev, je ale nutné si uvědomit, ţe daň není jediný výdej který krátí disponibilní důchod zaměstnance nebo podnikatele. Jejich disponibilní důchod je dále krácen odvodem na sociální a zdravotní pojistné. Celkový odvod z příjmů fyzických osob je tak výrazně vyšší. Jak vypadají celkové odvody ze mzdy fyzických osob, znázorním v následující kapitole. 2.5 Celkové odvody z hrubého příjmu Domnívám se, ţe je správné pro tyto účely krom odvedené daně, posuzovat i výši sociálního a zdravotního pojistného, respektive tyto ukazatele posuzovat společně, neboť oba krátí důchod poplatníka. V grafech níţe uvedených uţívám pojem hrubá mzda, hrubý zisk a sleva ve stejném pojetí, jak bylo vysvětleno v části 2.4. 41

2.5.1 Celkový odvod v roce 2015 Graf 14 - Celkový odvod ze mzdy zaměstnanců v roce 2015 Zdroj: vlastní zpracování na základě daňových zákonů účinných v roce 2015 Tento graf znázorňuje, kolik celkově (včetně sociálního a zdravotního pojistného) odvedli zaměstnanci při hrubé mzdě uvedené na vodorovné ose x v roce 2015. První sloupec reprezentuje zaměstnance bezdětného, druhý sloupec reprezentuje zaměstnance s jedním dítětem, třetí se dvěma a čtvrtý se třemi dětmi, na které je uplatňováno daňové zvýhodnění (daňový bonus). Pochopitelně nejniţší částku odvede zaměstnanec se třemi dětmi. 42

Graf 15 - Celkový odvod z hrubého zisku podnikatele v roce 2015 Zdroj: vlastní zpracování na základě daňových zákonů účinných v roce 2015 Je patrné, ţe celkové odvody podnikatelů jsou vyšší neţ celkové odvody zaměstnanců. Protoţe zaměstnancům značnou část sociálního a zdravotního pojistného hradí zaměstnavatel. Celkový odvod u nízkých příjmů (konkrétně 10 000 Kč a 12 500 Kč) podnikatele velmi výrazně ovlivňuje existence minimálních vyměřovacích základů pro sociální a zdravotní pojistné. 2.5.2 Celkový odvod v roce 2006 Graf 16 - Celkový odvod ze mzdy v roce 2006 Zdroj: vlastní zpracování na základě daňových zákonů účinných v roce 2006 43