ZÁKLADY PRÁVA Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Institute of Technology And Business In České Budějovice
Tento učební materiál vznikl v rámci projektu "Integrace a podpora studentů se specifickými vzdělávacími potřebami na Vysoké škole technické a ekonomické v Českých Budějovicích" s registračním číslem CZ.1.07/2.2.00/29.0019. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
KAPITOLA 1: ZÁKLADY TEORIE PRÁVA A PRÁVNÍ TERMINOLOGIE Pojem právo a právní věda právo je multimediální fenomén, teorie zná různé koncepce Právo objektivní Právo subjektivní Právo kogentní nelze aplikovat odlišně od úpravy, jež je uvedena v zákoně Právo dispozitivní subjekty mohou upravit odlišně od zákonné úpravy
PRÁVO OBJEKTIVNÍ A SUBJEKTIVNÍ Práno objektivní - jedná se o souhrn právních norem státem uznaných a vynutitelných, jedná se o pravidla obecně závazná Právo subjektivní - jedná se o právem zaručenou možnost určitého chování právních subjektů, které zpravidla odpovídá povinnost ostatních subjektů
FUNKCE PRÁVA A ZNAKY PRÁVNÍHO STÁTU Nejvýznamnější funkcí práva je působit na snižování neuspořádaných společenských vztahů a nastolit tak rovnováhu ve společnosti a tak chránit subjektivní zájmy lidí i společnosti jako celku Funkci práva zajišťuje právní stát, jehož znaky jsou: Zákonnost - každý je povinen zachovávat právo Právní jistota - každý má stejnou možnost seznámit se s právem a každý má jistotu, že stát bude dle práva postupovat a bude jeho práva chránit Přiměřenost práva - stát musí ve své tvorbě práva vycházet z přirozené občanské svobody
DEFINICE, ZNAKY A STRUKTURA PRÁVNÍ NORMY Právo tvoří systém společenských pravidel chování, jež nazýváme právními normami. Právní norma je elementární částí právního řádu, která obsahuje konkrétní pravidlo chování. Formální znaky - právní normu vydal oprávněný subjekt, přičemž publikace právní normy splňuje zákonem předepsaný způsob Materiální znaky regulativnost, závaznost, obecnost, vynutitelnost státní mocí pro případ porušení Právní norma je obecně závazné pravidlo chování, které upravuje práva a povinnosti subjektů a je vyjádřeno ve zvláštní státem uznané právní formě a jehož dodržování je zabezpečováno státním donucením. Struktura právní normy hypotéza, dispozice, sankce
PRÁVNÍ NORMA KOGENTNÍ A DISPOZITIVNÍ Právní norma kogentní - působí bezpodmínečně, účastníci (subjekty)se od této normy nemohou odchýlit jiným ujednáním, jinak by byl jejich právní úkon neplatný Právní norma dispozitivní - působí tzv. subsidiárně, tedy pro případ, že si účastníci nesjednali něco jiného, což by mělo před touto právní normou přednost
PRVKY A PŮSOBNOST PRÁVNÍ NORMY Subjekt - adresát, kterému je právní norma určena a ukládá mu povinnosti či zaručuje práva Objekt - předmět, který je právní normou dotčen Obsah - jednotlivá oprávnění a povinnosti Působnost právní normy dělíme na prostorovou, časovou, věcnou a osobní
SYSTÉM PRÁVA A PRÁVNÍ ODVĚTVÍ V systému práva rozlišujeme právní normy hmotněprávní a procesní Hmotněprávní normy - určují, jaká práva a povinnosti mají jejich adresáti jako účastníci právních vztahů Procesní normy -upravují proceduru, jak se domoci práv či splnění povinností Hmotněprávní a procesní normy spolu úzce souvisí a navazují na sebe České právo se dělí na právo soukromé a veřejné Soukromé právo v něm mají subjekty rovné postavení Veřejné právo jeden subjekt je nadřízen druhému Do právních odvětví se právo třídí dle hmotného práva ústavní právo, trestní právo, občanské právo atd.
SUBJEKTY PRÁVA Obecně se subjekty práva dělí na subjekty právotvorné (stát, kraje a obce) adresáty právních norem, kterým jsou právní normy určeny (fyzické osoby, právnické osoby, stát) Fyzické osoby - lidé, kteří jsou subjekty práva od svého narození až do smrti, každý je způsobilý mít práva Právnické osoby uměle vytvořené subjekty, za které jednají fyzické osoby (jednotlivé společnosti) Stát stát vytváří normy a musí dle nich také rozhodovat
OBSAH, FORMA A PŘEDMĚT PRÁVA Obsah práva je jazykový výraz, tedy jazykové vyjádření právního řádu určitého státu a určuje tak práva a povinnosti subjektů. Právo musí být sděleno vždy v určité formě, která se nazývá pramenem práva. Dle formy se právo dělí na psané a nepsané. Předmětem práva je lidské chování, které je aktivní či pasivní.
PRÁVO PSANÉ A NEPSANÉ právo psané (lex scripta) je vytvářeno formou psaných právních předpisů zpravidla publikovaných ve sbírkách zákonů apod., právo psané je typické pro kontinentální právní systém právo nepsané (lex non scripta) právo vytvářené zejména soudním rozhodováním či právo obyčejové (zvykové), právo nepsané je typické pro angloamerický právní systém
PRAMENY PRÁVA Prameny práva jsou vyjádřením práva v určité formě, aby byly srozumitelné a určité. Jedná se o smlouvy či zákony jako takové. Jsou tedy vyjádřením formy práva, proto následující dělení: Psané prameny práva prameny jsou vyjádřeny v písemné podobě, patří mezi ně zákony, smlouvy, v angloamerickém systému také rozsudky soudů (precedenty) Nepsané prameny práva (obyčejové, zvykové) zachycují právo, jež je vytvářeno spontánně společnost, obyčejové právo je svým původem starší než právo psané, jeho kořeny sahají do doby práva římského. Normativní právní akty v ČR převažující, jsou hierarchicky uspořádány Prameny práva EU ČR vázána Nálezy Ústavního soudu Ústavní soud kontroluje dodržování práv garantovaných ústavním pořádkem.
HIERARCHIE PRÁVNÍCH NOREM V ČR Obecně je zakotven princip přednosti (svrchovanosti) zákona, přičemž normy nižší právní síly jsou vydávány k jeho konkretizaci a na jeho základě. Právní akty rozlišujeme dle postavení orgánu, který jej vydal: Primární právní akty, jimiž je Ústava, ústavní zákony, zákonná opatření Senátu a obecně závazné vyhlášky obecních zastupitelstev a krajů vydávané v samostatné působnosti Odvozené (sekundární) právní akty, které vydávají výkonné orgány a orgány státní správy, jedná se o vládní nařízení, vyhlášky ministerstev a dalších ústředních orgánů státní správy, vyhlášky České národní banky a nařízení obcí a krajů v přenesené působnosti. Podle stupně právní síly je hierarchie normativních aktů následující Ústava a ústavní zákony Zákony a zákonná opatření Vládní nařízení Vyhlášky ministerstev, ústředních orgánů státní správy a ČNB Obecně závazné vyhlášky zastupitelstev Nařízení obcí a krajů
PRÁVNÍ SKUTEČNOSTI, PRÁVNÍ JEDNÁNÍ Právní skutečnosti jsou skutečnostmi, které na základě zákona způsobují právní následky, tedy vznik, změnu či zánik práv a povinností. Podmínky stanoví právní normy. Právní skutečnosti subjektivní vznikají na základě vůle subjektu Právní skutečnosti objektivní vznikají nezávisle na vůli Na základě projevu vůle vzniká právní jednání a protiprávní jednání. Vůle psychický vztah člověka k zamýšlenému následku Projev ústní, písemný apod. Podle počtu účastníků dělíme právní jednání na jednostranné, dvoustranné a vícestranné, existují i další dělení, např. formální či neformální.
KAPITOLA 2: ZÁKLADNÍ POJMY ÚSTAVNÍHO PRÁVA Jednou z nejvýznamnějších součástí veřejného práva v české republice je právo ústavní. Ústavní právo je právní odvětví zabývající se Ústavou a jejím výkladem. Ústavní právo vymezuje povahu státu a státní moci. Předmět ústavního práva oblasti, které Ústava upravuje: Ústava české republiky upravuje organizaci a činnost státu, vztah státu ke společnosti a k jiným státům, základní práva a svobody a hodnoty a cíle státu. Ústava ČR ve vztahu k mezinárodním smlouvám předpokládá tzv. ratifikaci do práva vnitrostátního = proces speciálního začlěnění do vnitrostátního právního řádu
FUNKCE ÚSTAVY Ústava plní funkci právní - právní úprava, základní zákon státu a nejvyšší pramen práva České republiky funkci politickou - vyjadřuje základní politická pravidla (demokratické principy) funkci ideologickou - vyjadřuje zaměření státu a společnosti, hodnoty a cíle upravené v uvozující Preambuli funkci kulturní - vyjadřuje kulturu společnosti
PRAMENY ÚSTAVNÍHO PRÁVA V ČR tzv. hierarchie právních norem Soubor pramenů nejvyšší právní síly = ústavní pořádek: Ústava České republiky Listina základních práv a svobod Ústavní zákon o vytvoření vyšších územních samosprávních celků Ústavní zákon o bezpečnosti republiky Ústavní zákon o referendu o přistoupení ČR k Evropské unii a o změně ústavy České republiky Ústavní zákon, jímž je zavedena přímá volba prezidenta republiky Ústavní zákony upravující státní hranice
ÚSTAVA ČESKÉ REPUBLIKY Ústavní zákon č. 1/1993 Sb. Struktura Ústavy se skládá z jednotlivých částí, jimiž je Preambule, 8 hlav a 113 článků Základní ustanovení - Ústava charakterizuje Českou republiku jako svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Obsahuje úpravu politického systému a jeho fungování a princip fungování politických stran, do kterých si občané volí své zástupce. Moc zákonodárná - náleží Parlamentu ČR. Moc výkonná - náleží vládě a prezidentu republiky, resp. rovněž státnímu zastupitelství, obcím a krajům. Moc soudní náleží soustavě soudů Ústava dále obsahuje úpravu pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu, České národní banky a Územních samosprávních celků (obce a kraje).
MOC ZÁKONODÁRNÁ Moc zákonodárná náleží Parlamentu ČR Senát 81 členů, voleni na 6 let (každé 2 roky je volena třetina senátorů) dle většinového systému, věková hranice 40 let Poslanecká sněmovna 200 členů, voleni na 4 roky dle poměrného systému, věková hranice 21 let Obě komory mají svého předsedu, místopředsedy a výbory a komise Obě komory se podílí na zákonodárné činnosti, senát schvaluje zákony, které navrhuje poslanecká sněmovna
MOC VÝKONNÁ Výkonná moc náleží zjm. vládě a prezidentu republiky. Prezident republiky je hlavou státu, ze své funkce není nikterak odpovědný, může být stíhán pro velezradu či hrubé porušení Ústavy před Ústavním soudem. Prezident plní reprezentativní funkci. Zavedena přímá volba prezidenta na 5ti leté období, funkce se ujímá složením slibu do rukou předsedy Senátu. Ústava vymezuje pravomoci prezidenta (jmenování předsedy a členů vlády, jmenování soudců, jmenování rektorů VŠ ) Ve vymezených případech nutná tzv. kontrasignace předsedy vlády Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci. Kolektivní orgán - předseda, místopředseda, ministři. Vládě vyslovuje důvěru Poslanecká sněmovna, funkce se členové ujímají slibem do rukou prezidenta. Vláda má pravomoc vydávat vládní nařízení.
PRAVOMOCI PREZIDENTA ČR Mezi pravomoci prezidenta ČR patří: - jmenování a odvolávání předsedy vlády a členů vlády - svolání zasedání Poslanecké sněmovny - rozpuštění Poslanecké sněmovny - jmenování soudců Ústavního soudu, jeho předsedy a místopředsedů - jmenování členů bankovní rady České národní banky - udílení amnestie - sjednávání mezinárodních smluv a jejich následné ratifikace - pověřování a odvolávání zastupitelských misí ČR v zahraničí - propůjčování a udělování státních vyznamenání - jmenování rektorů vysokých škol a vysokoškolských profesorů V některých případech vyžadována tzv. kontrasignace. Pokud není úřad prezidenta obsazen, jeho pravomoci náleží předsedovi vlády.
MOC SOUDNÍ Ústava obsahuje výčet soudních orgánů, jež tvoří soustavu soudů Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud, Vrchní soud v Praze a v Olomouci, Krajské soudy (v Praze Městský soud) a Okresní soudy (v Praze Obvodní soudy, v Brně Městský soud) Ústavní soud extra jako orgán ochrany ústavnosti zajišťuje právní stát V právním státě garantována nezávislost soudců, kteří jsou při svém rozhodování vázáni zákony a mezinárodními smlouvami V ČR dvojinstanční princip (možnost odvolání či stížnosti) Ústavní soud především chrání základní lidská práva a svobody, ústavnost, demokracii a spravedlnost pravomoc upravena v zákoně o Ústavním soudu jde zjm. o zrušení zákona, který je v rozporu s Ústavou, rozhodování o ústavních stížnostech apod. Ústavní soud tvořen 15 soudci, funkce na 10 let, věková hranice 40 let, podmínka 10 let praxe v právnickém oboru
LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁVA A SVOBOD Listina je součástí ústavního pořádku ČR. Je členěna na jednotlivé hlavy, které obsahují skupiny základních práv a svobod. Lidská práva a základní svobody právo na život, právo na svobodu, svoboda pohybu, ochrana soukromí, zákaz mučení apod. (vše bez diskriminace) Politická práva a svobody svoboda projevu, právo na informace, právo shromažďovací, volební právo Ekonomická práva a svobody zjm. vlastnické právo Sociální práva a svobody zjm. ochrana rodiny, spec. ochrana těhotných žen Práva etnických a národnostních menšin zjm. právo na vzdělání, rozvoj kultury, právo na informace apod. Soudní ochrana lidských práv soudní ochrana lidských práv je státem garantovaná, soudní proces a jeho pravidla obsahují jednotlivé řády
KAPITOLA 3: VZTAH PRÁVA VNITROSTÁTNÍHO, PRÁVA MEZINÁRODNÍHO A PRÁVA EVROPSKÉ UNIE Mezinárodní právo vzniká dohodou více států, tedy na základě mezinárodních smluv. - bilaterální smlouvy - multilaterální smlouvy Všeobecná deklarace lidských práv Mezinárodní pakt o občanských a politických právech Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod Evropská sociální charta
PRAMENY EVROPSKÉHO PRÁVA Subjekty mezinárodního práva jsou jednotlivé státy a jiné veřejné subjekty (např. mezinárodní organizace). Evropská společenství a Evropská unie -> evropské právo je prostředkem ke sjednocení úprav jednotlivých států: - primární komunitární právo zakládající dokumenty Evropských společenství - sekundární komunitární právo právo vytvářené orgány Evropských společenství - unijní právo
PRIMÁRNÍ KOMUNITÁRNÍ PRÁVO Tvoří jej zakládací dokumenty Evropských společenství a jejich pozdější změny Právo vytvářené zakládajícími státy Evropské unie Přednostní postavení před ostatními prameny Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství tzv. Římská smlouva (1975) Smlouva o Evropské unii tzv. Maastrichtská smlouva (1992) Amsterdamská smlouva (1997) Niceská smlouva (2001) Smlouvy o přistoupení jednotlivých členských států Obecné právní zásady evropského práva Základní lidská práva
OBECNÉ ZÁSADY EVROPSKÉHO PRÁVA Není kodifikovaná forma nejsou vtěleny do textu Jednotlivé koncepce členských států a cíle evropského práva Základní hodnoty uznávané všemi členskými státy Zjm. ochrana lidských práv, zásada právního státu, dobré mravy, právní jistota, spravedlivý proces Rovnost všech unijních občanů Volný pohyb osob
SEKUNDÁRNÍ KOMUNITÁRNÍ PRÁVO Právo vytvářené orgány Evropských společenství Zvláštní zmocnění primárními akty opora v primárním aktu Nařízení sjednocuje právní úpravu, závaznost ve všech členských státech, v případě rozporu přednost před vnitrostátním právem (Rada, Komise) Směrnice obsah úpravy prováděný členskými státy v jejich vnitrostátní úpravě (v zákonech), zajištění výsledku směrnice ponecháno na členském státu Rozhodnutí pro jednotlivé případy, adresáty jsou členské státy a fyzické a právnické osoby Doporučení a stanoviska nezávazná, jsou to spíše rady a návody Akty organizačního a pracovního charakteru
PRAMENY PRÁVA SUI GENERIS Smíšená povaha Zjm. soudcovské právo výsledek činnosti evropských soudů při nalézání práva Dotváření práva vyplnění mezer, pokud právní úprava neexistuje Smlouvy uzavřené mezi orgány Evropských společenství a třetími subjekty Smlouvy, které mezi sebou uzavírají členské státy za účelem uskutečnění společných cílů př. Schengenská smlouva
POSTAVENÍ ČESKÉHO PRÁVNÍHO ŘÁDU Preambule Ústavy a Listiny základních práv a svobod univerzalita lidských práv Princip svrchovanosti státu ČR jako subjekt mezinárodních vztahů a člen mezinárodních organizací Omezení suverenity přijímanými závazky Bezprostřední závaznost smluv o lidských právech a svobodách Mezinárodní smlouvy začleněné do vnitrostátního práva čl. 10 Ústavy ČR
JEDNOTLIVÉ KONCEPCE Dvě teorie úpravy vztahu vnitrostátního a mezinárodního práva: - Monostická koncepce mezinárodní právo je automaticky upřednostňované před právem vnitrostátním, není potřeba speciální proces tv. přímá aplikace - Dualistická koncepce proces speciálního začlenění tzv. ratifikace, která je podmínkou závaznosti právních norem v jednotlivém státě Česká republika vychází z dualistické teorie kromě mezinárodních smluv na ochranu lidských práv a závazků vyplývajících z členství v Evropské unii č. 10 Ústavy ČR bezprostřední závaznost
KAPITOLA 4: ZÁKLADY SOUKROMÉHO PRÁVA, ÚVOD DO OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU, JEHO ÚPRAVA, SYSTEMATIKA, VZTAH K DALŠÍM ODVĚTVÍM PRÁVA Občanský zákoník, zákon č. 89/2012 Sb., je rozvržen do pěti částí - Obecná část, Rodinné právo, Absolutní majetková práva, Relativní majetková práva a Ustanovení společná, přechodná a závěrečná. Soukromoprávní kodex zjm. smluvní právo (zjm. dispozitivní úprava), klade důraz na vůli stran uspořádat své vztahy smluvně, strany mají rovné postavení (pokud ne, zákon tuto absenci vyvažuje zjm. úprava spotřebitelských smluv) Změny v pojmosloví nově pojem právní jednání (dříve právní úkon) Zvíře již není věcí! Věc a její dělení hmotné a nehmotné věci, nemovité (pozemky a podzemní stavby, nově stavba součástí pozemku!), ostatní věci movité Osoby a jejich dělení fyzické a právnické osoby
OBECNĚ K ÚPRAVĚ V OBČANSKÉM ZÁKONÍKU Soukromé právo klade důraz na vůli subjektů dispozitivní úprava zjm. smlouvy Omezení ustanoveními kogentními donucujícími nelze se od nich odchýlit (zjm. u vlastnického práva, ochrany slabší strany apod.) Obecné zásady v občanském zákoníku chovat se v souladu s dobrými mravy, nikomu bezdůvodně neškodit, dát každému, co mu patří, ochrana dobré víry Občanský zákoník vytváří obecný základ soukromého práva Statusové otázky početí a narození člověka, smrt, nabytí a omezení svéprávnosti, vznik a zánik manželství Ochrana soukromých práv zajištěna zjm. soudy každý se může domáhat soudní ochrany
PRÁVNÍ JEDNÁNÍ Právní jednání preference platnosti před neplatností x dříve úprava absolutní neplatnosti Preference relativní neplatnosti před absolutní Absolutní neplatnost výjimečně v případech: - jednání je v rozporu s dobrými mravy - jednání zavazuje k plnění, které je od počátku nemožné - jednání odporuje zákonu a narušuje veřejný pořádek Právní jednání musí být dostatečně srozumitelné a určité.
VĚCI A JEJICH ROZDĚLENÍ Věcí se rozumí co není osobou a slouží potřebě lidí. Zvíře již není věcí. Hmotná věc ovladatelná, samostatný předmět, také ovladatelné přírodní síly Nehmotná věc práva a věci bez hmotné podstaty Nemovitá věc pozemky a podzemní stavby a věcná práva k nim + věci, o kterých to prohlásí zákon Movitá věc ty, které nejsou nemovité Zastupitelná věc mohou být zastoupeny jinou věcí téhož druhu Zuživatelná věc k jejich zužití, samostatně či v souboru Hromadná věc soubor věcí náležících jedné osobě, považováno za 1 věc
FYZICKÉ A PRÁVNICKÉ OSOBY Fyzické osoby lidé Svéprávnost Právní osobnost od narození do smrti Ochrana nenarozeného dítěte Zletilost dosažením 18ti let (dříve od 16. roku) nebo sňatkem či nově tzv. emancipací Právnické osoby vytváří je zákon, aby sloužily potřebám lidí Původně úprava v obchodním zákoníku Korporace sdružení osob Fundace majetkové sdružení Ústavy propojení obou složek Vznikají zápisem do veřejného seznamu (obchodní rejstřík)
ZÁKLADY RODINNÉHO PRÁVA Původní úprava v zákoně o rodině Úprava práv a povinností osob vystupujících v rodině mezi manželi navzájem, mezi rodiči a dětmi, mezi dětmi a osobami, které jim rodiče nahrazují Manželství úprava vzniku a zániku Registrované partnerství - Úprava registrovaného partnerství zůstává v zákoně č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů Majetková práva společné jmění manželů lze smluvně modifikovat Vzájemná práva a povinnosti nový občanský zákoník upravuje vzájemnou vyživovací povinnost mezi manželi a povinnost k výživě dětí, dítě má právo podílet se na životní úrovni rodičů
MANŽELSTVÍ A REGISTROVANÉ PARTNERSTVÍ Manželství je trvalý svazek muže a ženy vzniklý zákonem stanoveným způsobem svobodný a úplný souhlasný projev vůle muže a ženy Civilní a církevní sňatek Překážky uzavření manželství nedostatek věku, svéprávnosti, dříve uzavřené a dosud trvající jiné manželství nebo registrované partnerství, příbuzenství, svěření do péče, poručenství či pěstounství Výjimky u nabytí plné svéprávnosti před 18 ti lety věku: - uzavřením manželství povolí soud, dovršení 16 ti let věku - přiznání svéprávnosti osvědčí schopnost obstarat své záležitosti + povolí soud, dovršení 16 ti let věku + svolení zákonného zástupce nezletilého
NEPLATNÉ A ZDÁNLIVÉ MANŽELSTVÍ, ZÁNIK MANŽELSTVÍ Neplatné manželství vzniklo jako platné a jeho neplatnost prohlásí soud, považuje se za neuzavřené Zdánlivé manželství nikdy nevzniklo Manželství nevzniká pokud: - nedostatek projevu vůle alespoň jednoho ze snoubenců - pokud církevní sňatek nebyl uzavřen před orgánem oprávněné církve - snoubenci nepředložili všechny požadované doklady či osvědčení straší než 3 měsíce Zánik manželství: - rozvodem manželství trvale a hluboce rozvráceno - smrtí jednoho z manželů - prohlášením za mrtvého
PRÁVA A POVINNOSTI Mezi manželi navzájem (i rozvedenými) Mezi rodiči a dětmi (i dalšími potomky a předky) Neprovdané těhotné ženě či matce Účelem je zajištění hmotného a morálního prospěchu. Stanoví soud či dohodou Další práva právo na informace o příjmech, stavu jmění, studijních a pracovních činnostech druhého manžela, povinnost brát zřetel na zájem rodiny, druhého manžela, nezletilých dětí
ZÁKLADY OBCHODNÍHO PRÁVA Původní úprava v obchodním zákoníku, dnes občanský zákoník (obecná ustanovení jako obchodní tajemství, smluvní typy) a zákon o obchodních korporacích č. 90/2012 Sb. Obchodní korporací jsou všechny společnosti (včetně evropských společností) a družstva Obsahuje úpravu korporací, strukturu jejich orgánů, založení a vznik a zrušení Společnost s ručením omezeným účast společníků s oddělením jejich majetku, nízké riziko ručení, nově možnost základního kapitálu pouze 1,- Kč Akciová společnost akcionáři se podílejí poskytnutým kapitálem, jedná se zejména o velké společnosti, kde je potřeba kumulovat značný kapitál, podléhají zásadní regulaci evropského práva
KAPITOLA 5: VĚCNÁ PRÁVA, OBECNÁ USTANOVENÍ A CHARAKTERISTIKA, DRŽBA, SOUSEDSKÉ VZTAHY Obecná ustanovení obsahují obecné zásady, zjm. Ustanovení této hlavy se použijí na věci hmotné i nehmotné, na práva však jen potud, připouští-li to jejich povaha a neplyne-li ze zákona něco jiného Zjm. ustanovení kogentní nelze se od nich odchýlit dohodou Typická veřejnost katastr nemovitostí Věcná práva jsou v novém občanském zákoníku upravena pod názvem absolutní majetková práva, tedy práva působící vůči všem, kteří do nic nesmí zasahovat, v zásadě se jedná o ustanovení, od kterých se nelze smluvně odchýlit Struktura věcných práv v novém občanském zákoníku více než 2 tisíce - obecná ustanovení, vlastnictví, věcná práva k věcem cizím, správa cizího majetku, vedlejší ujednání Předmětem jsou hmotné předměty i práva, jejichž povaha to připouští
DRŽBA Držba předpoklad faktické moci nad věcí a úmysl nakládat s ní jako s vlastní, může být založena smlouvou (řádná), na základě přesvědčivého důvodu (poctivá) a pokud se neprokáže opak (pravá). Předpoklad dobré víry Úprava ochrany držby možnost soudní ochrany či přiměřenou svépomocí Řádná držba zakládá se na platném právním důvodu Poctivá držba existence přesvědčivého důvodu Pravá držba pokud není prokázán opak Držbu či její poctivost lze napadnou žalobou před soudem, držbu nelze svémocně zrušit. Zánik držby držitel se vzdá práva držby či toto právo trvale zanikne Držba nezaniká smrtí držitele ani tím, že držbu držitel nevykonává.
SOUSEDSKÉ VZTAHY Sousedské vztahy občanský zákoník upravuje práva a povinnosti sousedů, aby vzájemně nezasahovali do svých vlastnických práv či držby, zjm. úprava imisí a konkrétních práv a povinností (péče o kořeny a větve stromů, plody spadlé na sousední pozemek jsou vlastnictvím souseda, umožnění vstupu za účelem údržby apod.) Každý vlastník či držitel musí dodržovat určité hranice. Kdo je imisemi rušen, může se domáhat ochrany u soudu. Imise přímé a nepřímé - přímé zakázány vždy (př. svádění vody na cizí pozemek) - nepřímé zakázané pokud překračují určitou míru (př. vnikání kouře, hluk či prach) či vedlejší účinek jednání (vnikání zvířat na cizí pozemek)
VLASTNICTVÍ Nejčastější je vymezení vlastnického práva tak, že je to právo ovládat věc, tzn. ji držet, užívat, požívat (brát si z ní plody a jiné užitky), nakládat s ní, a to svou mocí. Vlastník vykonává svá oprávnění svou mocí a má možnost v mezích zákona působit na věc jakýmkoliv způsobem (prodat ji, darovat apod.) Vlastnictví je zaručeni Listinou základních práv a svobod, limity jsou jen na základě zákona (zákaz týrání zvířat, sousedské vztahy, ochrana přírody a krajiny apod.) Zásada rovnosti vlastníků nový občanský zákoník výslovně nepřevzal, je upraveno v čl. 11 Listiny základních práv a svobod Vlastnictví je absolutním právem povinnost ostatních nerušit Vlastníkovu věc lze použít jen ve stavu nouze či naléhavého veřejného zájmu na nezbytnou dobu a v nezbytné míře, při veřejném zájmu za náhradu. Lze soudně vymáhat žaloba na vydání věci či žaloba na určení vlastnictví Proti neoprávněnému zásahu do výkonu vlastnictví se lze obrátit na soud s tzv. zápůrčí (negatorní) žalobou.
ZPŮSOBY NABYTÍ VLASTNICTVÍ Nový občanský zákoník upravuje způsoby nabytí vlastnictví: - přivlastnění lze u věci, která nikomu nepatří a pokud není porušeno právo jiného, zvláštní úprava u zvířete. - nález věci ztracené, skryté a opuštěné - možnost vydržení věci movité (3 roky) a nemovité (10 let) u mimořádného vydržení dvojnásobek lhůty - věci zakopané, zazděné či jinak skryté - přirozený přírůstek užitek či plod původní věci - umělý přírůstek zpracování či smísení věci, stavba - zhodnocení nové věci Nabytí smlouvou (kupní, darovací, směnná) Zápisy do veřejných seznamů upevnění právní jistoty společnosti Ochrana dobré víry nabyvatele
NĚKTERÉ FORMY SPOLUVLASTNICTVÍ Spoluvlastníky jsou osoby, kterým náleží vlastnické právo ke společné věci každý spoluvlastník má právo k celé věci, ale je úplným vlastníkem svého podílu, dle podílů se dělí plody a užitky. Spoluvlastníci společně spravují věc a rozhodují o ní hlasováním s hlasy dle velikosti podílů. Bytové spoluvlastnictví: - dříve upraveno samostatně v zákoně o vlastnictví bytů č. 72/1994 Sb., nyní začleněno do občanského zákoníku - založeno na vlastnictví jednotek, úprava vztahů k jednotkám a k budově, ve které se nachází - jednotkou je prostorově oddělená část domu spolu s podílem na společných částech domu včetně podílu na pozemku, na kterém dům stojí Společenství vlastníků jednotek vzniká za účele zajištění správy domu a pozemku, členové jsou vlastníci jednotek v domě, zakládá se schválením společných stanov - nově vzniklé společenství může byt založeno jen v domě, kde je alespoň 5 jednotek (při nižším počtu za souhlasu všech vlastníků jednotek), z nichž alespoň 3 náleží různým vlastníkům - vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku - nejvyšší orgán je shromáždění vlastníků tvořené všemi vlastníky, statutárním orgánem je výbor nebo předseda společenství - k přijetí rozhodnutí je potřeba souhlasu většiny přítomných vlastníků/většiny hlasů
REŽIM STAVBY A POZEMKU Nový občanská zákoník se vrací k tradičnímu pojetí, dle kterého součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (dále jen stavba ). Protože již ale řada staveb existuje, rozlišují se dva následující případy: 1) stavba i pozemek jsou ve vlastnictví jedné osoby stavba se stane součástí pozemku 2) stavba a pozemek mají rozdílného vlastníka vzniká vzájemné předkupní právo mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby, pokud bude předkupní právo využito, stane se stavba součástí pozemku 3) právo stavby dočasné přenechání pozemku jiné osobě (stavebník), která na něm může stavět lze postavit novou stavbu či převzít již existující za účelem opravy či modernizace
VĚCNÁ PRÁVA K VĚCI CIZÍ Nový občanský zákoník rozlišuje dle obsahu povinnosti služebnosti a reálná břemena: Služebnosti - vlastník je povinen ve prospěch jiného něco trpět nebo něčeho se zdržet (např. přechod přes pozemek), zřizuje se smluvně nebo ji lze vydržet, možná i tzv. vlastníkova služebnost. Služebnost lze nabýt smlouvou, pořízením pro případ smrti či vydržením, rovněž rozhodnutím soudu nebo orgánu veřejné moci. Služebnosti pozemkové (inženýrské sítě, služebnost cesty) Služebnosti osobní (právo pastvy) Služebnost zaniká trvalou změnou, pro kterou věc nemůže sloužit danému účelu či dohodou stran. Reálná břemena - zavazují vlastníka služebné věci k tomu, aby ve prospěch jiné osoby něco aktivně konal (např. poskytl část úrody) - lze jen u věci, která je zapsaná ve veřejném seznamu - na určitou či neurčitou dobu s možností výkupu - pokud není plněno, náleží oprávněnému peněžitá náhrada
ZÁSTAVNÍ A ZADRŽOVACÍ PRÁVO Dalším věcným právem je zástavní právo, jehož funkcí je zajištění dluhu Vznik zástavního práva nejčastěji smlouvou, u nemovitostí zákon vyžaduje písemnou smlouvu a zápis do katastru nemovitostí Pokud dlužník svůj dluh nesplní, dojde ke zpeněžení zástavy (dražba či prodej) Zánik zástavního práva dochází k němu zánikem zástavy či převedením věci na jinou osobu, která se v dobré víře domnívala, že zástava není zřízena (vyjma případu, kdy si toto mohl ověřit z veřejného seznamu) Uvolněná zástava dojde ke změně dluhu, pro který je zástava zapsána Zadržovací právo - ten, kdo má povinnost vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může jí ze své vůle zadržet k zajištění splatného druhu osoby, které by jinak měl věc vydat, dluh musí být splatný či musí být zřejmé, že dlužník nebude plnit
KAPITOLA 6: ZÁVAZKOVÉ PRÁVO ZÁKLADNÍ POJMOSLOVÍ V novém občanském zákoníku v části čtvrté relativní majetková práva Původní úprava občanského a obchodního zákoníku závazek = vztah mezi věřitelem a dlužníkem a také dluh jako takový x Nový občanský zákoník závazek = vztah mezi věřitelem a dlužníkem (práva a povinnosti těchto osob) Věřitel = ten, kdo má právo pohledávku od dlužníka požadovat Dlužník = osoba povinná vůči věřiteli splnit dluh