OBSAH ÚVOD 1. VÝVOJ PRÁVNÍ ÚPRAVY PĚSTOUNSKÉ PÉČE

OBSAH ÚVOD... 2 1. VÝVOJ PRÁVNÍ ÚPRAVY PĚSTOUNSKÉ PÉČE... 3 1.1. Podoby pěstounské péče v minulosti... 3 1.2. Pěstounská péče v období první republiky... 3 1.3. Reorganizace systému po roce 1948... 4 1.4. Znovuzrození pěstounské péče zákon 50/1973 Sb.... 5 1.5. Samostatný zákon o sociálně-právní ochraně dětí... 6 1.6. Závěrečné shrnutí... 8 2. POJEM, FORMY A PRÁVNÍ ÚPRAVA PĚSTOUNSKÉ PÉČE... 9 2.1. Obecně... 9 2.2. Pěstounská péče pojem, účel a místo v systému institutů náhradní péče o dítě... 10 2.3. Formy pěstounské péče... 11 3. VZNIK PĚSTOUNSKÉ PÉČE... 13 3.1. Předpoklady a podmínky vzniku pěstounské péče... 13 3.2. Předpěstounská péče... 14 3.3. Rozhodování o pěstounské péči... 16 4. OBSAH PĚSTOUNSKÉ PÉČE... 17 4.1. Vztah mezi pěstounem a dítětem... 17 4.2. Vztah mezi rodiči a dítětem... 19 4.2.1. Vyživovací povinnost a právo na výživné... 19 4.2.2. Styk dítěte s rodiči... 20 5. PĚSTOUNSKÁ PÉČE NA PŘECHODNOU DOBU... 21 6. KOLEKTIVNÍ (SKUPINOVÁ) PĚSTOUNSKÁ PÉČE... 24 7. HMOTNÉ ZABEZPEČENÍ PĚSTOUNSKÉ PÉČE... 26 7.1. Obecně... 26 7.2. Jednotlivé dávky pěstounské péče... 27 7.2.1. Příspěvek na úhradu potřeb dítěte... 27 7.2.2. Odměna pěstouna... 28 7.2.3. Příspěvek při převzetí dítěte... 30 7.2.4. Příspěvek na zakoupení motorového vozidla... 31 8. ZPROSTŘEDKOVÁNÍ PĚSTOUNSKÉ PÉČE... 32 8.1. Obecně... 32 8.2. Fáze zprostředkování pěstounské péče... 33 8.3. Překážky zprostředkování pěstounské péče... 37 8.3.1. Přerušení zprostředkování pěstounské péče... 37 8.3.2. Vyřazení dítěte či žadatele z evidence... 38 8.4. Limity zprostředkování pěstounské péče... 39 9. KONTROLA PĚSTOUNSKÉ PÉČE... 40 10. ZÁNIK PĚSTOUNSKÉ PÉČE... 41 11. ÚPRAVA PĚSTOUNSKÉ PÉČE DE LEGE FERENDA... 41 ZÁVĚR... 46 RÉSUMÉ... 48 POUŽITÁ LITERATURA... 50

ÚVOD Jako téma své diplomové práce jsem si zvolila Pěstounskou péči v soukromém a veřejném právu zejména proto, že pěstounská péče je u nás v současné době aktuálně diskutovaným tématem. Česká republika bývá často terčem kritiky za velký počet dětí v ústavech, s tím, že nediferencuje mezi jednotlivými resorty. Nově čelí problémům dětí odebraných rodičům ze sociálních důvodů (např. ve věci Wallová a Walla proti České republice) a v medializované kauze dvojčat Křížových. Cílem této práce je především zmapovat platnou právní úpravu pěstounské péče v České republice ve vzájemných souvislostech s ostatními instituty náhradní péče o dítě, jakož i v historickém kontextu. V závěru práce se soustředím na srovnání současné právní úpravy pěstounské péče s úpravou v navrhovaném občanském zákoníku, do jehož části druhé bude začleněna materie věnovaná rodinnému právu. Předmětem výkladu jsou tedy právní instituty a jejich systémy, text neřeší odborné otázky sociální práce, psychologie apod., a pokud ano, pouze ilustrativně tam, kde by bez nich vlastní text o právní úpravě nedával smysl nebo byl nesrozumitelný. Vedle úvodu a závěru je tato práce rozdělena do jedenácti kapitol s dalším vnitřním členěním. První kapitola se zaměřuje na výklad historického vývoje pěstounské péče v České republice s důrazem na významné mezníky v tomto vývoji. Tento výklad není samoúčelný, zejména s ohledem na změny v chápání institutu pěstounské péče, k nimž v posledním období dochází. Druhá kapitola nejprve vymezuje pěstounskou péči co do pojmu a účelu a místa v systému institutů náhradní rodinné péče. Následně podává stručný přehled jednotlivých forem pěstounské péče, včetně tzv. hostitelské péče. Rozboru úpravy pěstounské péče de lege lata je věnována třetí až desátá kapitola. Třetí kapitola se zabývá předpoklady vzniku pěstounské péče a řízením o pěstounské péči. Čtvrtá kapitola vymezuje práva a povinnosti vyplývající z pěstounské péče. Pátá a šestá kapitola charakterizuje jednotlivé známé modely pěstounské péče, zejména v současné době tolik diskutovanou pěstounskou péči na přechodnou dobu. Sedmá kapitola se týká finančního zajištění pěstounů. Osmá a devátá pojednává o zprostředkování pěstounské péče a její kontrole. Desátá kapitola hovoří o možnostech zániku pěstounské péče. Poslední, jedenáctá kapitola, která nese název Úprava pěstounské péče de lege ferenda rozebírá úpravu pěstounské péče v návrhu nového občanského zákoníku a novinky, které by měla přinést, srovnává v kontextu platné právní úpravy. 2

1. VÝVOJ PRÁVNÍ ÚPRAVY PĚSTOUNSKÉ PÉČE 1.1. Podoby pěstounské péče v minulosti Historie pěstounské péče u nás sahá až do středověku a má své kořeny v instituci kojných a později v instituci nalezinců, které sloužily k odkládání chudých, osiřelých a opuštěných dětí. V 19. století se však začíná prosazovat svěřování dětí z nalezinců do náhradních rodin, jejichž péči již bylo možné označit za placenou pěstounskou péči. Právně byl pěstounský (schovanecký) poměr upraven v 186 Všeobecného zákoníku občanského z roku 1811. Do péče pěstounů přecházely děti z porodnice osmý den po narození. Jako pěstounky se často hlásily nepříliš majetné ženy, které již vychovávaly několik vlastních dětí. U pěstounek se vyžadoval zejména dobrý zdravotní stav a mravní zachovalost. Pěstounka dostávala za péči o dítě opatrovací poplatek, odstupňovaný sestupně podle věku dítěte. Po šestém roce věku se dítě vracelo z pěstounské péče zpět do nalezince. Určitým pokrokem bylo přijetí chudinského zákona v roce 1868, na základě něhož byly zřizovány okresní sirotčince, kde mnohdy končily děti po odchodu z ústavu. Od roku 1902 byly vytvářeny zemské sirotčí fondy, ze kterých byly rozdělovány finanční prostředky ve prospěch rodin pečujících o opuštěné děti. 1.2. Pěstounská péče v období první republiky Ještě do první světové války vznikají zásluhou dobrovolníků spolky Okresní péče o mládež (dále jen OPM ), které po roce 1918 povýšily z pomocných orgánů okresních výborů na výkonné orgány veřejné správy a v příštím půlstoletí měly sehrát pozoruhodnou roli v oblasti ochrany dětí. Klíčovým předpisem pro pěstounskou péči se stal zákon č. 265/1921 Sb. z. a n., o ochraně dětí v cizí péči a dětí nemanželských, spolu s prováděcím vládním nařízením č. 29/1930 Sb. z. a n. Zákon se vztahoval na děti do čtrnácti let věku, které se nacházely v náhradní péči pěstounů nebo dětských ústavů. Dozor nad výchovou dětí v pěstounské péči náležel okresním soudům, které však mohly dozor přenést na spolek OPM. Vlastní dozor vykonávali tzv. dozorčí důvěrníci 1 jmenovaní OPM a schválení okresním soudem. Do pěstounské péče mohl pěstoun přijmout dítě s povolením okresního soudu, resp. OPM v případě přenesení dozoru. Povolení se udělovalo vydáním pěstounské knížky a pěstoun 1 Podle 4 vl. nař. 29/1930 Sb. z. a n. musel být důvěrník svéprávný, mravně zachovalý, bezúhonný, potřebného vzdělání, téže národnosti a téhož vyznání jako chráněné dítě a měl také bydlet v témže místě. 3

musel být mj. téže národnosti a náboženského vyznání jako dítě svěřené mu do péče. Na počátku třicátých let OPM zajišťovaly pěstounskou péči, ať zdarma, či za plat, více než patnácti tisícům dětí. Je nutné zmínit též existenci pěstounské péče nalezenecké, která navazovala na pobyt dítěte v nalezinci či v sirotčinci. Dítě bylo svěřováno do péče nejčastěji oběma manželům, a to do určitého věku, pak se do ústavu opět vracelo. Výběr pěstounů a dohled nad péčí o svěřené děti zajišťoval ústav na základě tzv. ústavního poručenství. Dalším typem byla pěstounská péče na základě soukromé dohody mezi rodiči dítěte a pěstouny, bez soudního jednání. Tento způsob péče se pak měnil ve svěřování dětí prarodičům nebo jiným příbuzným a přetrval až do sedmdesátých let. Vedle samostatných pěstounských rodin vznikaly za první republiky i tzv. pěstounské kolonie, kdy v jedné obci nebo v několika sousedních obcích bydlelo více pěstounských rodin. Jelikož rodiny byly v blízkém sousedství, bylo snazší je kontrolovat a pomáhat jim v případě potřeby s výchovou svěřených dětí. V roce 1937 OPM spravovaly již 24 pěstounských kolonií. Lze říci, že tyto kolonie představovaly určitý zárodek SOS vesniček. V období první republiky tedy došlo k dalšímu rozvoji pěstounské péče. Podstatnou pozitivní změnu znamenala její regulace veřejnoprávními předpisy. Cílem této regulace byla zejména snaha zabezpečit, aby se dítě dostalo do vhodné rodiny, která mu poskytne veškerou péči potřebnou pro jeho příznivý vývoj. Často se to skutečně podařilo, ovšem zejména na Slovensku stále v mnoha případech docházelo k hrubému zanedbávání dětí v pěstounské péči a k jejich zneužívání pro výdělečnou práci. Tato okolnost ve spojení se změnou politického režimu v roce 1948 vedla ke zrušení pěstounské péče. 1.3. Reorganizace systému po roce 1948 Již zákonem 48/1947 Sb., o organizaci péče o mládež, byly zrušeny spolky OPM i jejich zemská ústředí a úkoly péče o mládež byly přeneseny na okresní a krajské národní výbory. Po roce 1948 byla účast nestátních sdružení a institucí v oblasti péče o mládež zcela znemožněna. 4

Pohromou pro pěstounskou péči se však staly až zákony schválené v následujících letech, 2 kterými byla zrušena pěstounská péče ve všech formách, kromě péče příbuzenské. O tom, že k jejímu zrušení nedošlo jen z ideologických důvodů svědčí i skutečnost, že náhradní rodinná péče ve formě osvojení a poručenství byla možná i nadále. Avšak zákon o sociálně-právní ochraně mládeže v 9 výslovně zakotvil přednost ústavní (tedy kolektivní) výchovy před náhradní rodinnou péčí. 3 V důsledku toho musely být děti vyrůstající dosud v pěstounské péči přemístěny do dětských domovů, řada pěstounů se však i přes nepřízeň režimu rozhodla děti raději osvojit a vychovávat je nadále bez jakékoliv podpory. Nová kodifikace rodinného práva byla přijata v roce 1963 v podobě dosud platného zákona č. 94/1963 Sb., o rodině. Klíčovým článkem v systému sociálně právní ochrany dětí zůstaly okresní národní výbory. Zákon o rodině bohužel opět neobsahoval úpravu pěstounské péče, nicméně vedle osvojení a poručenství umožňoval jako další formu náhradní rodinné péče alespoň svěření dítěte do výchovy jiného občana než rodiče. V průběhu šedesátých let postupně sílila kritika socialistického systému náhradní výchovy dětí a oproti kolektivistickému pojetí padesátých let začala opět převládat preference náhradní výchovy dítěte v rodině. V roce 1970 byla zásluhou Sdružení přátel SOS dětských vesniček otevřena v Doubí u Karlových Varů první SOS vesnička inspirovaná rakouským modelem. 1.4. Znovuzrození pěstounské péče zákon 50/1973 Sb. Přijetím zákona č. 50/1973 Sb., o pěstounské péči, se institut pěstounské péče po více než dvaceti letech stal znovu součástí našeho právního řádu. Do pěstounské péče mohl soud svěřit dítě v případech, kdy rodiče nemohli zabezpečit jeho řádnou výchovu, nemohlo být osvojeno (ať už proto, že nebylo tzv. právně volné, nebo že se nepodařilo najít vhodné osvojitele) a zároveň ústavní výchova pro ně nebyla vhodná. 2 Zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, zákon č. 266/1949 Sb., o zatímních změnách v některých občanských věcech právních (oba zákony účinné od 1.1.1950), a zákon č. 69/1952 Sb., o sociálně právní ochraně mládeže (účinný od 1.1.1953, prováděcí nařízení č. 70/1952 Sb.). 3 Zákon č. 69/1952 Sb. v 9 stanovil, že je-li třeba dítě svěřit do péče nahrazující péči rodičů, bude umístěno zásadně do péče kolektivní; jinak lze dítě umístit jen v rodině, která skýtá záruku, že dítě bude vychováno k lásce k lidově demokratickému státu, a která je schopna mu poskytnout prostředí příznivé po všech stránkách pro jeho rozvoj, a to zpravidla u toho, kdo dítě osvojí. 5

Stejně jako podle současné právní úpravy mohlo ke svěření dítěte do této péče dojít jen tehdy, pokud to vyžadoval zájem dítěte a osoba pěstouna poskytovala záruku jeho řádné výchovy. Avšak oproti současné právní úpravě zde byla navíc podmínka, že dítě nemůže být ve výchově svých rodičů z příčin, které jsou zřejmě dlouhodobé povahy. Pro zprostředkování pěstounské péče tento zákon žádná podrobnější pravidla nestanovil. Pouze byla okresním národním výborům stanovena povinnost vyhledávat a evidovat občany, kteří by se mohly stát vhodnými pěstouny. V soudním řízení o svěření dítěte do pěstounské péče byl soud před vydáním rozhodnutí vždy povinen vyžádat si vyjádření příslušného národního výboru k vhodnosti pěstouna pro výkon pěstounské péče. Důležitým z hlediska ochrany práv dětí byl požadavek zajistit vždy také vyjádření dítěte k otázce jeho svěření do pěstounské péče, pokud bylo schopno posoudit obsah této péče. Okresní národní výbor vykonával dohled nad výkonem pěstounské péče. Současně měl poskytovat pěstounům všestrannou pomoc k zajištění příznivých podmínek pro výchovu a vývoj dětí v této péči, a to i prostřednictvím odborné poradenské služby. Zákon o pěstounské péči ve svém původním znění upravoval též hmotné zabezpečení pěstounské péče. Nezletilému dítěti v pěstounské péči náležel příspěvek na úhradu potřeb dítěte a pěstounovi odměna za výkon pěstounské péče. Vedle individuální pěstounské péče zakotvil zákon také výkon pěstounské péče ve zvláštních zařízeních (kolektivní pěstounská péče). Tato zařízení však musela být zřízena a provozována národními výbory, pod které bylo nutné převést i SOS dětské vesničky. Zákon o pěstounské péči prošel několika novelizacemi. Kromě jiného byl do zákona doplněn s účinností od 1. 4. 1992 institut dočasného svěření dítěte do péče osoby, která má zájem stát se pěstounem (předpěstounská péče). K 1. 4. 2000 byl zrušen zákonem 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (dále jen ZSPOD ), a právní úprava pěstounské péče byla zcela přirozeně integrována do zákona o rodině mezi ostatní formy náhradní rodinné péče. 1.5. Samostatný zákon o sociálně-právní ochraně dětí Přijetí tohoto zákona předcházelo usnesení vlády č. 1/1995, které stanovilo, že je třeba přijmout nový předpis veřejnoprávní povahy, jenž by upravoval odpovědnost státu za ochranu dětí, působnost státních orgánů v oblasti ochrany dětí a poskytování této ochrany, na kterém by se kromě státu podílely i orgány územní samosprávy a veřejnost. 6

péče. 4 Nová právní úprava byla nutná z mnoha důvodů. Především bylo třeba zákonem Zároveň bylo cílem oddělení úpravy sociálně-právní ochrany dětí od úpravy sociální zajistit zvláštní ochranu dítěte, kterou zaručuje Listina základních práv a svobod. Dále měl stát povinnost splnit závazky vyplývající z mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána. Jednalo se zejména o Úmluvu o právech dítěte a Haagskou úmluvu o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení. Bylo třeba adekvátně reagovat i na skutečnost, že se otevřením hranic po roce 1989 značně ztížila kontrola pohybu dětí mimo rodinu. Navíc se vedle negativních společenských jevů ohrožujících děti, které se u nás vyskytovaly již dříve (např. týrání a zneužívání dětí, alkoholismus) začaly objevovat některé jevy nově nebo v mnohem větší míře než před rokem 1989 (např. gamblerství, obchodování s dětmi, toxikomanie). Zcela nové a podrobné úpravy se dočkal systém zprostředkování náhradní rodinné péče. Novinkou bylo i zavedení přípravy žadatelů o tuto péči. Podle ZSPOD tvořily od roku 2000 soustavu orgánů sociálně-právní ochrany obce v přenesené působnosti, okresní úřady a Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen MPSV ). Zákon však současně umožnil, aby vedle těchto orgánů zajišťovaly sociálněprávní ochranu dětí ve vymezeném rozsahu také právnické a fyzické osoby pověřené k tomu MPSV, což znamenalo výrazně pozitivní posun oproti dřívějšímu stavu, kdy nestátní subjekty mohly jen poskytovat poradenství a provozovat zařízení pro výkon pěstounské péče. Nestátním subjektům však nebylo dovoleno provádět zprostředkování pěstounské péče a osvojení, tzn. provádět výběr vhodných pěstounů či osvojitelů pro konkrétní dítě. V důsledku systémové reformy veřejné správy byly k 1. 1. 2003 zrušeny okresní úřady a jejich úkoly byly svěřeny do přenesené působnosti obcím a krajům. Zatím poslední velká novela ZSPOD provedená zákonem č. 134/2006 Sb. přinesla řadu změn, které se dotkly především systému zprostředkování pěstounské péče a osvojení. Novými články se staly poradní sbory zřizované krajskými úřady a MPSV. Některé změny zaznamenala také úprava zařízení pro výkon pěstounské péče. Konečně byla též podstatným způsobem navýšena základní výměra odměny pěstouna v zařízení. V souvislosti s novelizací ZSPOD byl do úpravy pěstounské péče v zákoně o rodině doplněn specifický institut pěstounské péče na přechodnou dobu. 4 Důvodová zpráva k návrhu zákona o sociálně-právní ochraně dětí (sněmovní tisk č. 268/1999). 7

1.6. Závěrečné shrnutí V současné době má u nás pěstounství své nenahraditelné místo v oblasti péče o dítě. Protože se však v průběhu uplynulých let, zejména z politických důvodů, náhled na tuto formu náhradní rodinné péče měnil, jistě to ovlivňuje i současné pojetí tohoto institutu. Při výkladu platné právní úpravy pěstounské péče, při jejím definování a hledání jejího účelu, je třeba přihlédnout k civilizačním tradicím založeným obecným občanským zákoníkem (1811), který osobní péči o dítě jinou osobou než rodičem upravoval pomocí institutu převzetí do schovanství. Naopak, je třeba odhlédnout od politických rozhodnutí, jež vyústila v likvidaci pěstounské péče zákonodárcem záhy po komunistickém převratu. V důsledku kolektivizace výchovy dětí, která vedla k upřednostnění ústavní výchovy před tradičními instituty náhradní péče o dítě v zákoně o právu rodinném (srov. 265/1949 Sb.) a následně v zákoně o rodině (srov. 94/1963 Sb., v původním znění), bylo na pěstounskou péči zcela zapomenuto. Nicméně, nelze opomenout práci mnoha odborníků, kteří se léta zasazovali o obrodu pěstounské péče u nás a vytvořili tak fakticky atmosféru, která přála vytváření velkých rodin ať už žijících individuálně, nebo soustředěných do dětských vesniček. Dodejme jen, že na požadavky z praxe posléze reagoval zákon o pěstounské péče z roku 1973, který u nás obnovil pěstounskou péči, ale v poměrně hybridní podobě. Rok 1989 by však měl být považován za mezník v diskontinuitě s předchozí dobou. Zákon o rodině, budovaný původně na socialistických zásadách ústavy z roku 1960, proto musí být dnes interpretován ve zcela jiném duchu. Proto je třeba přivítat snahy o zcela nové nazírání rodinného práva, které bude umožněno například i tím, že úprava rodinněprávní problematiky bude opětovně začleněna do občanského zákoníku. Lze mít za to, že takto se posílí i význam rodinného práva a zamezí se časté a nekoncepční novelizaci jeho základního pramene. Osobně se domnívám, že právě zrušení propracovaného prvorepublikového systému v roce 1953 zpozdilo další rozvoj pěstounské péče u nás a tento stav bohužel nenapravilo ani znovuzavedení pěstounské péče do našeho právního řádu v sedmdesátých letech. Po dlouhá léta pak bylo pěstounství chápáno jako dlouhodobé řešení osudu opuštěného dítěte a toto pojetí a vnímání pěstounské péče v českých podmínkách stále převažuje. Jedná se tedy o opačný úhel pohledu než jaký je v zahraničí, kde je pěstounská péče považována za náhradní dočasné řešení a všechno úsilí směřuje k návratu dítěte do jeho původní rodiny. 8

2. POJEM, FORMY A PRÁVNÍ ÚPRAVA PĚSTOUNSKÉ PÉČE 2.1. Obecně Pěstounská péče je soukromoprávní institut, jakkoliv vykazuje i veřejnoprávní prvky. Ustanovení, která ji v zákoně o rodině upravují (v části druhé, hlavě druhé, 45a - 45d), je nutné interpretovat a aplikovat v duchu zásad ovládajících soukromé právo. Zejména je třeba vycházet z ústavního rámce právního řádu a zásady, že každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit to, co zákon neukládá. 5 Jde-li však o sociálně-právní ochranu dětí zajišťovanou orgány sociálně-právní ochrany dětí jako orgány státu, pro ni platí zásada opačná: státní moc lze uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví, 6 a také numerus clausus, jde-li o formy zásahu do rodinněprávních poměrů. 7 Při výkladu platné právní úpravy pěstounské péče je tedy třeba vycházet z českého právního řádu jako celku; zejména z Ústavy České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb., dále jen Ústava ), z Listiny základních práv a svobod (vyhlášená pod č. 2/1993 Sb., dále jen Listina ), z Úmluvy o právech dítěte (sdělení č. 104/1991 Sb., dále jen Úmluva ), z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (sdělení č. 209/1992 Sb., dále jen Evropská úmluva o lidských právech ), zákona č. 94/1963 Sb., o rodině (dále jen ZOR ), zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře (dále jen ZSSP ), zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ ). Zákon o rodině stanoví podmínky vzniku a zániku pěstounské péče, podmínky předpěstounské péče, vzájemná práva a povinnosti pěstounů a dítěte svěřeného do pěstounské péče a přechod práva na výživné. Problematika jejího zprostředkování, kontroly a hmotného zabezpečení je upravena normami práva veřejného. Podrobnější výklad k jednotlivým okruhům právní úpravy pěstounské péče je obsažen v následujících kapitolách. 5 Srov. čl. 2 odst. 4 Ústavy, čl. 2 odst. 3 Listiny 6 Srov. čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny 7 Srov. např. čl. 8 Evropské úmluvy o lidských právech 9

2.2. Pěstounská péče pojem, účel a místo v systému institutů náhradní péče o dítě Pěstounská péče je zvláštní formou státem zprostředkované, řízené a kontrolované náhradní výchovy v rodině nebo v prostředí rodinu připomínajícím, zabezpečovanou též ze strany státu hmotnou podporou. 8 Hlavním pojmovým znakem pěstounské péče tedy je, že se jedná o formu náhradní péče o dítě. Vymezení náhradní péče z hlediska platného práva je obtížné, neboť zákon o rodině takový pojem nikdy nepoužíval. Jde o pojem, který se postupně v teorii i praxi začal používat pro případy, kdy bylo dítě svěřeno soudním rozhodnutím do péče někomu jinému než vlastnímu rodiči. 9 Na základě takto chápaného pojmu můžeme v současné době rozlišit následující druhy náhradní péče o dítě: osvojení, pěstounství, svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče, a také ústavní výchovu. Institut ústavní výchovy je pojímán zásadně jako sankční a subsidiární, proto je také zařazen až za jiné, totiž individuální rodinné formy péče o dítě. 10 Pěstounská péče je institut náhradní rodinné péče, jehož účelem je zejména výkon osobní péče o dítě osobou odlišnou od rodiče nebo od poručníka, pokud tato péče nemůže být ať už z jakéhokoliv důvodu zajištěna vlastními rodiči, popř. vlastní širší rodinou. Z toho vyplývá, že pěstounská péče má nastoupit teprve podpůrně, tehdy, pokud (a dokud) pobyt dítěte v jeho přirozeném prostředí není možný. Je tedy vždy nutno klást důraz na ochranu přirozené rodiny dítěte. To ostatně odráží i čl. 7 Úmluvy, který stanoví, že každé dítě má právo znát své rodiče a právo na jejich péči. Pěstounská péče musí být proto chápána jako dočasné řešení krize přirozené rodiny rodičů a jejich dítěte. Může trvat jen tak dlouho, dokud jej jeho rodiče nemohou, nechtějí nebo nedokáží mít v osobní péči. Nejdéle však do zletilosti dítěte. Z toho je třeba vyvodit nově nazíranou klasifikaci pěstounské péče: podle potřeby. Pěstounská péče tedy může být jak krátkodobá překlenovací, profesionální, terapeutická, respitní, azylová nebo emergentní, tak střednědobá a dlouhodobá, resp. bez výslovného časového omezení. 11 8 Hrušáková, M. a kolektiv. Zákon o rodině. Komentář. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 170. 9 Radvanová, S. Zuklínová, M. Kurs občanského práva Instituty rodinného práva. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1999, s. 123. 10 Individuální formou péče o dítě se přitom rozumí i péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. 11 Králíčková, Z. Pěstounská péče: mýty versus ústavně konformní interpretace a aplikace zákona s úvahami de lege ferenda. In Sborník č. 39. Náhradní výchova dětí možnosti a meze. Kolokvium I. Praha: UK, 2008, s. 77. 10

Pěstounská péče by obecně měla být pojímána jako institut zaručující zachování a rozvíjení přirozených vazeb dítě přirozená rodina, rodiče, a to zejména prostřednictvím pravidelného styku. 12 13 Účelem pěstounské péče není trvalé přijetí cizího dítěte za vlastní tak, jak je tomu v případě osvojení, kdy dochází ke změně statusu dítěte, resp. přetrhání vazeb mezi dítětem a přirozenou rodinou. Ovšem na tomto místě je nutno zmínit, že pojetí pěstounské péče se někdy blíží v našich podmínkách spíše pojetí osvojení, proto je třeba 14 15 klást větší důraz na spolupráci s biologickou rodinou dítěte. Pěstounská péče musí být v souladu s nejlepšími zájmy dítěte. Při jakékoli činnosti v této oblasti musí být respektován názor a přání dítěte tak, jak to vyplývá z Úmluvy. 2.3. Formy pěstounské péče Rozlišujeme dvě hlavní formy pěstounské péče, a to pěstounskou péči individuální a pěstounskou péči skupinovou (kolektivní). Zatímco individuální pěstounská péče probíhá v běžném rodinném prostředí, kolektivní pěstounská péče je vykonávána ve zvláštních zařízeních pro výkon pěstounské péče na základě dohody mezi zřizovatelem zařízení a pěstounem. Tato zařízení mohou být zřizovány kraji a obcemi v samostatné působnosti nebo pověřenými nestátními subjekty (tzv. pověřené osoby ve smyslu 48 an. ZSPOD). Z hlediska vztahu pěstouna k dítěti lze rozlišovat pěstounskou péči příbuzenskou a pěstounskou péči nepříbuzenskou. 12 Pěstounská péče za účasti rodičů. K tomu srov. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 26. 2. 2002, věc č. 46544/99 Kutzner v. Německo. Soudní rozhledy, 2003, č. 4, s. 142 a násl. 13 Viz Doporučení Rady Evropy č. (87)6 o pěstounských rodinách. V principu č. 2 je zdůrazněno právo na udržování osobního vztahu (personal relationship) mezi dítětem a rodinou jeho původu, pokud to neodporuje základním zájmům dítěte. 14 Motejl, O. a kol. Rodina a dítě. Sborník stanovisek veřejného ochránce práv. Praha: ASPI, 2007, s. 82. 15 Pěstouni u nás mnohdy vycházejí z toho že svěřením dítěte do pěstounství dochází k jakémusi quasiosvojení, tedy především k vytvoření individuálního a trvalého pouta mezi nimi a dítětem, které je jim takto svěřeno proto, že není možné je osvojit. Takové pojetí však není v zahraničí obvyklé. Je tomu tak proto, že v těchto zemích nebývá dlouhodobost trvání vztahu pěstoun dítě cílem snažení odborníků zúčastněných na realizaci náhradní péče o dítě. Právě naopak, svěření dítěte do výchovy pěstounovi je doprovázeno i soustavnou prací s rodinou dítěte, jejímž cílem je odstranění příčin, pro něž nemůže být o dítě v jeho přirozeném prostředí pečováno. Cílem tedy není a nemá být dlouhodobý pobyt v pěstounské rodině, nýbrž navrácení dítěte do své rodiny ihned po té, co v ní budou překážky v péči o něj odstraněny. 11

Příbuzenská pěstounská péče může být vykonávána prarodiči dítěte, ale např. i tetou, zletilým sourozencem apod. Ovšem je třeba říci, že na rozdíl od podobného institutu svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby než rodiče, 16 zákon v případě pěstounské péče příbuzné nijak nepreferuje. Dalším klasifikačním kritériem může být úprava styku rodičů s dítětem svěřeným do pěstounské péče. Na základě toho rozlišujeme pěstounskou péči s účastí rodičů, kdy jsou vazby mezi dítětem a jeho rodiči udržovány prostřednictvím styku, a pěstounskou péči bez účasti rodičů, kdy může být styk v zájmu dítěte soudním rozhodnutím podstatně omezen či zakázán. Pokud by však styk rodičů s dítětem nebyl upraven, popř. nebyl umožněn, jednalo by se o faktické omezení rodičovské zodpovědnosti. Jde-li o alternativy, o nové formy pěstounské péče, je třeba zmínit pěstounskou péči na přechodnou dobu ( 45a odst. 2 ZOR), 17 odborníky spíše označovanou za podpůrnou. 18 Umístění dítěte do takové péče předpokládá po uplynutí určité blíže neurčené doby návrat dítěte zpět do péče jeho rodičů nebo dlouhodobější svěření dítěte do pěstounské péče nebo osvojení dítěte. Jako varianta pěstounské péče bývá v literatuře uváděna tzv. hostitelská péče, správně pobyt dítěte mimo ústav (ve smyslu 30 ZSPOD), která je praxí využívána nejen pro krátkodobý pobyt dítěte žijícího v ústavu u svých rodičů, ale i pro návštěvu u cizích osob, resp. u zájemců o náhradní rodinnou péči. Poznatky z praxe tedy nasvědčují tomu, že ačkoli hostitelská péče není institutem upraveným zákonem o rodině, bývá využívána jako možný předstupeň pěstounské péče, ale i osvojení. 19 16 45 odst. 1 věta druhá ZOR: Při výběru vhodné osoby dá soud přednost zpravidla příbuznému dítěte. 17 Srov. zákon č. 134/2006 Sb. 18 K tomu např. Sobotková, I. Situace v náhradní rodinné péči a její alternativy. In Sborník č. 39. Náhradní výchova dětí možnosti a meze. Kolokvium I. Praha: UK, 2008, s. 114. 19 Králíčková, Z. Pěstounská péče: mýty versus ústavně konformní interpretace a aplikace zákona s úvahami de lege ferenda. In Sborník č. 39. Náhradní výchova dětí možnosti a meze. Kolokvium I. Praha: UK, 2008, s. 86. 12

3. VZNIK PĚSTOUNSKÉ PÉČE 3.1. Předpoklady a podmínky vzniku pěstounské péče Charakteristickým rysem současné úpravy pěstounské péče je skutečnost, že svěřit dítě do pěstounské péče lze jen tehdy, jestliže to vyžaduje zájem dítěte a osoba pěstouna poskytuje záruku řádné výchovy dítěte ( 45a odst. 1 ZOR). Základním předpokladem je, že se musí jednat o dítě, jehož výchova není řádně zabezpečena rodiči, tedy v případě, kdy nemohou, neumí nebo nechtějí řádně zajistit výchovu dítěte, anebo rodiče nežijí a soudem určený poručník nemá povinnost o dítě osobně pečovat. Přibližně 1% z celkového počtu dětí v České republice nemůže z nějakého důvodu vyrůstat ve své vlastní biologické rodině. Úplní sirotci tvoří jen zanedbatelnou část, všechny ostatní děti mají alespoň část své biologické rodiny. V mnoha případech jsou do pěstounské péče svěřovány děti, které není možné osvojit, a to z toho důvodu, že nejsou tzv. právně volné, to znamená, že rodiče odmítají udělit souhlas k osvojení a nelze aplikovat ustanovení o kvalifikovaném nezájmu nebo žádném zájmu. 20 Poměrně časté jsou však případy, kdy dítě není vhodné pro osvojení proto, že jde o dítě s nejistou prognózou a rizikovými dispozicemi, s poruchami vývoje či s určitým postižením, o dítě starší či dítě odlišného etnického původu, o sourozenecké skupiny apod. Do pěstounské péče může být svěřeno jen dítě nezletilé. Vždy je ovšem třeba uvážit, zda je svěření do jiného výchovného prostředí v zájmu dítěte. 21 Pěstounem se může stát pouze fyzická osoba, která má osobní předpoklady pro výkon funkce pěstouna a způsobem svého života a života své rodiny, v níž bude dítě vychováváno, skýtá záruky, že bude o dítě řádně pečovat a že pěstounská péče bude dítěti ku prospěchu. Samozřejmě pěstoun musí mít plnou způsobilost k právním úkonům a především musí s převzetím dítěte do své výchovy souhlasit (je tomu tak proto, že řízení ve věci péče o nezletilé mezi které řízení o pěstounské péči náleží může soud zahájit i bez návrhu). Posouzení, zda je fyzická osoba způsobilá vykonávat pěstounskou péči, je třeba věnovat značnou pozornost. Je nutno zjišťovat její morální a povahové vlastnosti, 20 68 odst. 1 písm. a) nebo b) ZOR. 21 Zájem dítěte spočívá v naplnění jeho základních potřeb, mezi které patří zejména potřeba vyrůstat v rodinném prostředí, v atmosféře štěstí, lásky a porozumění, jak to uvádí Úmluva (jindy též nejlepší zájem dítěte; blaho ochraňovaného dítěte, dle zák. č. 359/1999 Sb. zájem a blaho dítěte atd.). 13

motivaci k přijetí dítěte, bezúhonnost, poměr k práci, vztahy k ostatním členům rodiny, též psychický a zdravotní stav, zejména z hlediska perspektivy další výchovy dítěte. Pokud žije tato osoba v manželství, je třeba zkoumat též stabilitu manželského svazku, tedy zda jde o manželství spořádané a harmonické. Je třeba zaměřit se i na materiální zabezpečení, zejména z hlediska bytových podmínek apod. 22 Dítě lze svěřit do pěstounské péče jedné osobě. Osobní stav pěstouna není zásadně rozhodující může být svobodný, rozvedený, ovdovělý či může žít v manželství. Žije-li však ve společné domácnosti se svým manželem, může mu být dítě svěřeno pouze se souhlasem manžela, 23 ledaže by manžel nebyl plně svéprávný nebo opatření jeho souhlasu je spojeno s těžko překonatelnou překážkou. Dítě je možné svěřit též do společné pěstounské péče manželů. 24 V takovém případě vykonávají práva a povinnosti k svěřenému dítěti manželé pěstouni společně. Pokud jeden z manželů zemře, pozůstalý manžel zůstává výlučným pěstounem. Je-li však manželství zrušeno rozvodem pěstounů, trvá společná pěstounská péče i po právní moci rozsudku o rozvodu. Následně soud rozhodne o individuální pěstounské péči jedním z bývalých manželů z důvodů žádoucí kontinuity výchovného prostředí. Bude přitom respektovat ust. 26 odst. 4 ZOR, v němž je kladen důraz na zájem dítěte, na jeho zdravý fyzický a duševní vývoj, na citové vazby k osobám, které se na výchově bezprostředně podílejí, jakož i k dalším členům jejich rodiny, na bytové poměry, na stabilitu výchovného prostředí, na výchovné schopnosti a odpovědnost osoby, která se na výchově dítěte podílí apod. 3.2. Předpěstounská péče Uskutečnění předpěstounské péče 25 je dalším předpokladem pěstounské péče, i když podle 45b odst. 2 ZOR pouze fakultativním (na rozdíl od preadopční péče u osvojení). 22 Příprava budoucích pěstounů k přijetí dítěte do rodiny může být podmínkou rozhodnutí krajského úřadu o zařazení žadatele do evidence žadatelů o zprostředkování pěstounské péče a vyhodnocení přípravy je součástí procesu odborného posouzení žadatelů, v jehož rámci se dále mj. posuzuje i vyjádření dítěte žadatele k příchodu dítěte svěřovaného do pěstounské péče do rodiny (srov. 22 odst. 5 písm. c) a 27 odst. 1 písm. b) ZSPOD). 23 Jedná se o osobní právo tohoto manžela. Souhlas tedy není možné dát prostřednictvím zástupce nebo nahradit jej rozhodnutím soudu. Soud není oprávněn zkoumat důvodnost případného nesouhlasu. Souhlas by měl být udělen osobně před soudem. K tomu R 27/1975 (s. 173). 24 Nezletilé dítě nelze svěřit do společné pěstounské péče druhovi a družce nebo osobám téhož pohlaví. 25 Někdy bývá označována jako tzv. péče na zkoušku. 14

Jde o to, aby bylo dítě dočasně, nejdéle však na tři měsíce, svěřeno rozhodnutím orgánu sociálně-právní ochrany dětí, do péče osoby, která má zájem stát se pěstounem. Účelem této dočasné péče je navázání kontaktů mezi zájemcem o pěstounskou péči a dítětem, aby se tak předcházelo rušení pěstounské péče v případech, kdy např. dochází k otevřeným konfliktům, útěkům dítěte apod. Zákon rozlišuje situace, kdy dítě je v ústavní výchově nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc z rozhodnutí soudu, tedy byla nařízena ústavní výchova dle 46 ZOR, a kdy dítě není v ústavní výchově, což lze pravděpodobně vykládat tak, že nad dítětem nebyla nařízena ústavní výchova, ale je v ústavu na žádost rodičů. 26 V prvém případě může být dítě svěřeno do předpěstounské péče i bez souhlasu rodičů, naopak ve druhém případě zákon výslovně vyžaduje ke svěření dítěte do této péče souhlas rodičů. O svěření dítěte do předpěstounské péče rozhoduje na návrh žadatele o pěstounskou péči obecní úřad obce s rozšířenou působností, který má povinnost informovat o tomto rozhodnutí do 15 dnů soud. Novinkou je to, že obecní úřad obce s rozšířenou působností může svěřit dítě do předpěstounské péče pouze té osobě, která byla pro dítě vybrána jako vhodný pěstoun krajským úřadem či MPSV, nejde-li o svěření dítěte do předpěstounské péče příbuzným dítěte nebo jiným blízkým osobám. 27 Jak již bylo uvedeno, tato péče je dočasného charakteru. Nebude-li do tří měsíců od právní moci rozhodnutí o předpěstounské péči u soudu zahájeno řízení o svěření dítěte do pěstounské péče, pozbude rozhodnutí o předpěstounské péči právní účinky. Velmi palčivým problémem v dnešní době je neúměrná délka soudních řízení, tedy i řízení o pěstounské péči. I když dítě pobývá povinně u pěstounů minimálně po dobu tří měsíců a o předpěstounské péči rozhoduje orgán sociálně-právní ochrany dětí, mnohdy se stane, že během této doby soud o pěstounské péči nerozhodne. V případě, že dítě zůstane u budoucích pěstounů, zůstává u nich de facto bez právního titulu. Většinou se tento stav řeší formou dlouhodobých propustek u dětí s nařízenou ústavní výchovou. Po tuto dobu je nový svazek sledován a hodnocen sociální pracovnicí v místě bydliště. V případě zjištění závažných nedostatků týkající se péče o dítě, může být tento svazek zrušen. 26 Králíčková, Z. Pěstounská péče: mýty versus ústavně konformní interpretace a aplikace zákona s úvahami de lege ferenda. In Sborník č. 39. Náhradní výchova dětí možnosti a meze. Kolokvium I. Praha: UK, 2008, s. 81. 27 Viz 19 odst. 1 ZSPOD. 15

Dítě nemusí být u budoucích pěstounů (na rozdíl od osvojení) na jejich vlastní náklad, naopak, i tato forma péče o dítě je státem financována, a to dávkami státní sociální podpory, konkrétně příspěvkem na úhradu potřeb dítěte a odměnou pěstouna. 3.3. Rozhodování o pěstounské péči Pěstounská péče vzniká výlučně rozhodnutím soudu. 28 Na řízení o pěstounské péči se vztahují ust. 176 až 180 OSŘ o řízení ve věcech péče soudu o nezletilé. Je pro něj charakteristické, že může být zahájeno i bez návrhu, dokazování se řídí zásadou vyšetřovací a je osvobozeno od soudních poplatků. 29 K řízení je věcně příslušný v prvním stupni okresní soud. Místně příslušný je soud, v jehož obvodu má dítě na základě dohody rodičů či rozhodnutí soudu své bydliště. Ve věci jedná a rozhoduje samosoudce. Účastníky řízení jsou nezletilé dítě zastoupené opatrovníkem a jeho rodiče, jsou-li nositeli rodičovské zodpovědnosti, budoucí pěstoun či manželé pěstouni, popř. osoby, které měly dosud dítě ve své výchově, a o jejichž právech a povinnostech se tedy v řízení jedná. 30 V případě svěření dítěte do pěstounské péče jednoho z manželů, kdy je nutný souhlas druhého manžela, je účastníkem řízení i manžel budoucího pěstouna. Úkolem soudu v tomto řízení je především zjistit, zda jsou splněny hmotně-právní podmínky. Přitom musí dbát především toho, aby byl zjištěn skutečný stav co nejúplněji, zejména věnovat pozornost dokazování všech okolností významných pro posouzení případu vyžádat si vyjádření orgánu sociálně-právní ochrany dětí 31 o tom, zda osoba, která se má stát pěstounem, je vhodná pro výkon této péče, provést podrobný výslech pěstounů, zjistit jejich zdravotní stav a opatřit eventuálně další důkazy potřebné např. k posouzení vhodnosti výchovy dítěte v této formě náhradní rodinné péče. Soud se nemusí omezit pouze na vyjádření orgánů sociálně-právní ochrany dětí a již vůbec není 28 Viz R 28/1975 (s. 190 a 191) Výrokem rozhodnutí o pěstounské péči rozhodne soud o svěření dítěte do pěstounské péče (s uvedením jména a příjmení dítěte a pěstouna, jakož i data narození dítěte), popř. rozhodne i o tom, které dřívější rozhodnutí o výchově či o výchovném opatření se mění nebo ruší, a je-li toho třeba, rozhodne o styku dítěte s rodiči. 29 Od soudního poplatku je osvobozeno i sepsání návrhu na jeho zahájení soudem. 30 Srov. 94 odst. 1 OSŘ: V řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, jsou účastníky navrhovatel a ti, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno. 31 Tímto orgánem je v případě zprostředkované pěstounské péče krajský úřad nebo MPSV, v ostatních případech obecní úřad obce s rozšířenou působností. 16

názorem těchto orgánů ani jiných orgánů vázán. Na soud se může obrátit i rodič s návrhem, aby jeho dítě bylo svěřeno do pěstounské péče konkrétní osobě. Soud však tímto návrhem rodiče není vázán. Je-li dítě ve věku, kdy je schopno posoudit dosah svého svěření do pěstounské péče a formulovat své vlastní názory, musí být přihlédnuto také k jeho vyjádření. 32 Souhlas rodičů není zákonem vyžadován (na rozdíl od osvojení, kdy zásadně vyžadován je, jelikož tento institut zakládá statusovou změnu). 33 Soud je oprávněn stanovit pěstounovi povinnost podávat o výkonu pěstounské péče pravidelné zprávy soudu, a to v termínech stanovených individuálně podle okolností každého jednotlivého případu. 4. OBSAH PĚSTOUNSKÉ PÉČE 4.1. Vztah mezi pěstounem a dítětem Rozhodnutím soudu o svěření dítěte do pěstounské péče vzniká mezi pěstounem a tímto dítětem individuální právní vztah, jehož obsahem jsou vzájemná práva a povinnosti stanovené v 45c ZOR. Zákon vymezuje povinnosti a práva pěstouna ve vazbě na práva a povinnosti rodičů dítěte svěřeného do pěstounské péče. Pojem rodičovská zodpovědnost je v 31 odst. 1 ZOR vymezen jako souhrn práv a povinností při péči o nezletilé dítě, při zastupování nezletilého dítěte a při správě jeho jmění. Na rozdíl od osvojení, svěřením dítěte do pěstounské péče se nemění ani osobní status dítěte, ani pěstouna (nevzniká tu tedy zejména příbuzenský vztah) 34 a rodič zásadně zůstává nositelem rodičovských práv a povinností (alt. povinností a práv vyplývajících z rodičovské zodpovědnosti). Proto se také ukládá pěstounovi především o dítě osobně pečovat a pouze přiměřeně vykonávat práva a povinnosti rodičů tam, kde to rodičům z povahy věci nepřísluší. 32 Jde o realizaci tzv. participačních práv dítěte (čl. 12 Úmluvy, 31 odst. 3 ZOR). K tomu R 32/1975. 33 Logickým argumentem a maiori ad minus bychom dospěli k závěru, že není-li souhlas rodičů zákonem vyžadován pro pěstounskou péči jako takovou, není nutný ani k péči, která může pěstounské péči předcházet (tj. k předpěstounské péči). Nicméně, zákon stanoví výslovně jinak. Viz výklad k bodu 4.2. 34 Je však možné a v praxi časté, že pěstounem je ustanoven některý příbuzný dítěte, např. jeho prarodič. 17

Základní povinností pěstouna je ve smyslu ust. 45c odst. 1 ZOR povinnost osobně o dítě pečovat, neboť právě zajištění osobní péče po určitou dobu je hlavním cílem, který se svěřením dítěte do pěstounské péče sleduje. Pod pojmem osobní péče o dítě se rozumí povinnost zajistit péči o jeho osobu po všech stránkách, zejména péči o zdraví dítěte, o jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, ale i povinnost (právo) mít dítě u sebe, tj. ve své domácnosti. Podmínka osobní péče je splněna i tehdy, je-li dítě umístěno do školky nebo školní družiny, nebo v případě, kdy například z důvodu krátkodobé nemoci pěstouna o dítě pečuje jiná osoba, jde-li o mimořádnou, nepředvídatelnou situaci. 35 Pokud je dítě svěřeno do pěstounské péče pouze jednomu z manželů, podílí se na péči o dítě i druhý manžel, který s ním žije ve společné domácnosti. Jak již bylo uvedeno výše, pěstounovi nenáleží rodičovská zodpovědnost, není tedy zákonným zástupcem dítěte. Má právo rozhodovat a zastupovat dítě pouze v běžných věcech. Z toho plyne, že o podstatných věcech týkajících se dítěte musí vždy rozhodovat zákonný zástupce dítěte (zpravidla rodič). Na druhou stranu je třeba dát pěstounovi prostor, aby uplatnil svoji představu o nejlepším zájmu dítěte (může jít např. o důležitý lékařský zákrok, volbu povolání, studijního oboru, pobyt v zahraničí), 36 protože je to právě on, kdo s dítětem žije, pečuje o něj, zná jeho vlohy, schopnosti a zájmy. Zákon proto umožňuje pěstounovi v případě, má-li za to, že rozhodnutí zákonného zástupce v podstatné věci není v souladu se zájmy dítěte, požádat, aby ve věci rozhodl soud. Právo spravovat jmění dítěte pěstounovi nenáleží. Pěstoun nemá zpravidla k dítěti vyživovací povinnost, ledaže by dítě bylo svěřeno do pěstounské péče svých prarodičů nebo jiných příbuzných. Pak by se jednalo o vyživovací povinnost mezi ostatními příbuznými. Dítě svěřené do pěstounské péče má povinnost pomáhat podle svých schopností v domácnosti pěstouna (jde především o obstarávání běžných nákupů, běžný úklid atd.). Má-li dítě příjem z vlastní práce či z výnosu svého majetku a žije ve společné domácnosti s pěstounem, je povinno přispívat i na úhradu společných potřeb rodiny. V tomto směru má tedy stejné povinnosti, jako by žilo v domácnosti s rodiči. 37 35 Srov. R 27/1975 (s. 175). 36 Viz tamtéž. 37 Srov. 45c odst. 3 a 31 odst. 4 ZOR. 18

4.2. Vztah mezi rodiči a dítětem Rozhodnutím soudu o pěstounské péči nezaniká rodinněprávní vztah mezi dítětem a jeho přirozenou rodinou, tj. rodiči, prarodiči, sourozenci a dalšími příbuznými. Dítě tedy může po rodičích např. dědit nebo mít nárok na sirotčí důchod v případě smrti jednoho z nich. Dítěti se ze zákona nemění ani jméno a příjmení (nebylo-li stanoveno jinak). Rodiče dítěte především nadále zůstávají zákonnými zástupci svého dítěte (jsou-li tu a mají-li obvyklý rozsah rodičovské zodpovědnosti), mají právo rozhodovat o podstatných záležitostech, které se dítěte týkají, v těchto záležitostech za dítě právně jednat a také spravovat jeho jmění. 4.2.1. Vyživovací povinnost a právo na výživné Významnou povinností, kterou rodiče dítěte svěřeného do pěstounské péče plní, je povinnost vyživovací. Jejich vyživovací povinnost k dítěti totiž nezaniká, mění se pouze způsob úhrady tohoto výživného. Je třeba zmínit, že vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti podle 85 odst. 1 ZOR trvá do té doby, dokud dítě není schopno samo se živit. Tato povinnost trvá i tehdy, pokud soud rodičovskou zodpovědnost omezí, pozastaví její výkon nebo jí rodiče zbaví. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti tedy není součástí rodičovské zodpovědnosti. O výživném rozhodne soud teprve po právní moci rozsudku o svěření dítěte do pěstounské péče a po právní moci správního rozhodnutí o přiznání příspěvku na úhradu potřeb dítěte jako dávky pěstounské péče podle ZSSP. 38 Rozsah vyživovací povinnosti stanoví soud podle obecných ustanovení o vyživovací povinnosti rodičů k dítěti. 39 Soud uloží rodičům povinnost poukazovat výživné na dítě orgánu, který vyplácí pěstounovi dávky pěstounské péče. 40 Na tento orgán přechází ze zákona nárok dítěte do výše poskytnutého příspěvku. Jedná se o tzv. legální cessi ve smyslu 45d odst. 1 ZOR. Pěstouni tak nemají starosti s vymáháním výživného, neboť to zabezpečuje příslušný orgán jako pohledávku státu výkonem rozhodnutí. Pokud by výživné stanovené rodičům na dítě bylo vyšší než zákonem stanovený příspěvek, rozdíl je rodič povinen poukazovat dítěti, resp. k rukám pěstouna. 38 Srov. R 22/1993. 39 Srov. 96 odst. 1 věta první ZOR: Při určení výživného přihlédne soud k odůvodněným potřebám dítěte, jakož i k možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům rodičů. 40 Tímto orgánem je příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností. 19

4.2.2. Styk dítěte s rodiči Vztah pěstouna a dítěte k původní rodině je další významnou právní otázkou, kterou je třeba se zabývat. Nejde však o problematiku zcela jednoduchou. Otázku styku dítěte svěřeného do pěstounské péče s jeho rodiči zákon výslovně nijak neupravuje. Analogicky lze použít 27 ZOR. Rodiče se mohou stýkat s dítětem na základě dohody s pěstounem nebo styk dítěte s rodiči upraví soud. Podle 27 odst. 3 ZOR soud rozhodne o omezení nebo zákazu styku dítěte s rodičem, vyžaduje-li to zájem dítěte a poměry v rodině. Především je třeba vycházet z důrazného odlišování pěstounské péče od osvojení. Jelikož svěřením dítěte do pěstounské péče nedochází ke změně statusu a dítě mnohdy své rodiče zná, je třeba, aby mělo reálnou možnost se se svými rodiči a dalšími příbuznými stýkat, je-li to v jeho zájmu. Je-li však soudem styk s rodiči omezen nebo zakázán, z povahy věci vyplývá, že pěstoun nemá povinnost styk umožňovat. Také je třeba, aby dítě mělo skutečnou možnost získat pravdivé informace o své rodině a mohlo tak prohlubovat svůj pocit sounáležitosti se svými příbuznými. Problematickým momentem pěstounské péče však bývá často skutečnost, že u nás stále převažuje tradiční pojetí institutu pěstounské péče, které spočívá v péči dlouhodobé bez kontaktu s původní rodinou. 41 Pěstouni původní rodinu dítěte nijak nerespektují a snaží se dítě kontaktu s ní, někdy i informací o ní, zcela uchránit. Takové pojetí je přesným opakem např. francouzského pojetí péče o děti, který je postavený na respektování rodičů a jejich dítěte. Dítě bez rodičů neexistuje, dítě patří rodičům a rodiče dítěti říká francouzská dětská psycholožka Myriam Davidová. 42 Realizátorky projektu Příklad dobré praxe v mikroregionu Kladno, ve kterém se snaží vytvořit metodický postup pro efektivní práci s rodinami a dětmi, se inspirují právě francouzským modelem a přináší do českého prostředí inspiraci postavenou na principu, že každý lidský jedinec, každé dítě má právo znát své rodiče, svůj původ, musí mu být dána možnost porozumět vlastním kořenům a začlenit se do generační posloupnosti své rodiny. Respektovat dítě znamená respektovat jeho rodiče, jeho osobní a rodinnou historii. Usmíření dítěte (i imaginativní) s rodiči, je nezbytnou podmínkou spokojeného života 41 Trubačová, K. Náhradní rodinná péče. In Právní komparativní studie: Zásahy veřejné moci do rodičovských práv a jejich dopad na rodinný život. Praha: Poradna pro občanství / Občanská a lidská práva, 2006, s. 31. 42 Bechyňová, V. Šimková-Hyblerová, I. Pouponniére znamená doslova miminkárna. Děti a my, 2/2006, s. 45-47. 20

ten se nemůže rozvinout, pokud člověk nenávidí ty, kteří ho přivedli na svět. 43 Avšak nemůžeme paušálně tvrdit, že vždy je nutné vztahy s původní rodinou uchovávat, pěstovat a rozvíjet. Zachování vazeb dítěte na původní rodinu by mnohdy bylo kontraproduktivní a pro dítě doslova zhoubné. 44 Na straně druhé, z praxe jsou známy případy, kdy sociálně slabí rodiče, kteří přišli o práci a bydlení, své děti nenavštěvují, protože mimo jiné na to nemají. Je-li dítě v rámci zprostředkování pěstounské péče umístěno k pěstounům, kteří bydlí tzv. z ruky, nelze očekávat, že úmluvami garantované právo dítěte na pravidelný osobní kontakt s rodiči bude realitou. 45 De lege ferenda se lze zamyslet nad otázkou, zda při zprostředkování pěstounské péče krajským úřadem, resp. MPSV má být možnost kontaktů rodičů s dětmi brána při volbě pěstouna na zřetel jako priorita či nikoli. 46 5. PĚSTOUNSKÁ PÉČE NA PŘECHODNOU DOBU 47 Zákonem č. 134/2006 Sb., který kromě jiného novelizoval ZOR, 48 byla právní úprava pěstounství obohacena o institut svěření do pěstounské péče osobám, které jsou podle zvláštního právního předpisu zařazeny do evidence osob vhodných k výkonu pěstounské péče po přechodnou dobu. Touto úpravou se sledovala profesionalizace krátkodobé pěstounské péče jako alternativy k řešení situace dítěte jeho umístěním do dětského domova, tj. k péči ústavní, víceméně po britském či rakouském vzoru. 49 43 Viz tamtéž. 44 Tak Sobotková, I. Situace v náhradní rodinné péči a její alternativy. In Sborník č. 39. Náhradní výchova dětí možnosti a meze. Kolokvium I. Praha: UK, 2008, s. 119. 45 Srov. např. čl. 9 Úmluvy, který zakotvuje právo dítěte odděleného od jednoho nebo obou rodičů udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči, ledaže by to bylo v rozporu se zájmy dítěte. 46 Králíčková, Z. Pěstounská péče: mýty versus ústavně konformní interpretace a aplikace zákona s úvahami de lege ferenda. In Sborník č. 39. Náhradní výchova dětí možnosti a meze. Praha: UK, 2008. 47 Někdy označována (nikoli zákonem) jako tzv. profesionální pěstounská péče. Proti tomuto názvu se zvedl odpor ze strany pěstounů a jejich občanských sdružení, kteří se ohradili proti slovu profesionální. Vyvolávalo představu, že dosavadní zkušení pěstouni jsou amatéři. Někteří odborníci (např. Sobotková) ji dokonce označují jako podpůrnou rodinnou péči, nikoli pěstounskou péči. 48 Současně byl novelizován také ZSPOD, a to vložením 27a o pěstounské péči na přechodnou dobu. Dlužno uvést, že ani ZOR, ani ZSPOD nevymezuje výslovně účel ani cíl takové péče. 49 Viz důvodová zpráva. 21