Syndrom vyhoření. Marcel Horák

Syndrom vyhoření Marcel Horák

Obsah ÚVOD... 3 1. SYNDROM VYHOŘENÍ... 5 1.1 HISTORIE... 5 1.2 TEORETICKÉ VYMEZENÍ SYNDROMU VYHOŘENÍ... 7 2. DEFINICE SYNDROMU VYHOŘENÍ... 10 2.1 VÝCHODISKA PRO DEFINOVÁNÍ SYNDROMU VYHOŘENÍ... 10 2.2 DEFINICE... 12 3. FAKTORY VZNIKU SYNDROMU VYHOŘENÍ... 13 3.1 OBECNÉ FAKTORY VZNIKU SYNDROMU VYHOŘENÍ... 13 3.2 STRES... 15 3.3 SITUACE PODPORUJÍCÍ STAV VYHOŘENÍ... 18 4. PŘÍZNAKY A DIAGNOSTIKA VZNIKU SYNDROMU VYHOŘENÍ... 19 4.1 NA ÚROVNI PSYCHICKÉHO PROŽÍVÁNÍ... 21 4.2 NA ÚROVNI FYZICKÉHO PROŽÍVÁNÍ... 22 4.3 NA ÚROVNI SOCIÁLNÍCH VZTAHŮ... 22 4.4 DIAGNOSTIKA SYNDROMU VYHOŘENÍ... 23 5. STÁDIA SYNDROMU VYHOŘENÍ... 25 5.1 FÁZE PRVNÍ: NADŠENÍ... 26 5.2 FÁZE DRUHÁ: STAGNACE... 26 5.3 FÁZE TŘETÍ: FRUSTRACE... 27 5.4 FÁZE ČTVRTÁ: APATIE... 27 5.5 FÁZE PÁTÁ: VYHOŘENÍ... 28 5.6 PODROBNÉ FÁZOVÁNÍ PROCESU SYNDROMU VYHOŘENÍ... 28 5.7 PROŽÍVÁNÍ SAMOTNÉHO VYHOŘENÍ... 30 6. NEJVÍCE OHROŽENÉ PROFESE SYNDROMEM VYHOŘENÍ... 32 6.1 PŘEHLED PROFESÍ S RIZIKEM VZNIKU SYNDROMU VYHOŘENÍ... 33 7. PREVENCE SYNDROMU VYHOŘENÍ... 35 7.1 JAK SE VYHNOUT SYNDROMU VYHOŘENÍ... 38 7.2 TIME MANAGEMENT A STRES MANAGEMENT... 41 8. MOŽNOSTI POMOCI PŘI ZAZNAMENÁNÍ SYNDROMU VYHOŘENÍ... 49 8.1 PSYCHOLOG NEBO PSYCHOTERAPEUT... 50 8.2 PSYCHIATRICKÁ AMBULANCE... 51 8.3 PRAKTICKÝ LÉKAŘ... 52 8.4 INTERNETOVÁ PORADNA... 52 8.5 TELEFONICKÉ LINKY DŮVĚRY... 53 ZÁVĚR... 54 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ... 56 MONOGRAFIE... 56 ELEKTRONICKÉ ZDROJE... 58 PŘÍLOHY... I DOTAZNÍK PRO AUTODIAGNOSTIKU SYNDROMU VYHOŘENÍ... I

ÚVOD Syndrom vyhoření je fenomén, který je v dnešní společnosti velmi aktuální. Již od sedmdesátých let 20. století se psychologové a lékaři zabývají stavy celkového, především pak psychického vyčerpání, jež se projevuje v oblasti poznávacích funkcí, motivace i emocí a jež zasahuje a ovlivňuje postoje, názory, ale i výkonnost a následně celé vzorce především profesionálního chování a jednání osob, u nichž došlo k iniciaci proměnných, ovlivňujících vznik a rozvoj tohoto syndromu. Tyto stavy se označují jako syndrom vyhoření, vypálení, též vyhaslosti, tj. vyčerpání (angl. burnout syndrome ). Jde svým způsobem o velmi výstižnou metaforu: anglické sloveso to burn znamená hořet, ve spojení burn out pak dohořet, vyhořet, vyhasnout. Původní silně hořící oheň, symbolizující v psychologické rovině vysokou motivaci, zájem, aktivitu a nasazení, přechází u člověka stiženého příznaky syndromu vyhoření do dohořívání a vyhaslosti. Kde nic není, tj. kde již není materiál, který by živil hořící oheň, nemá již dál co hořet. Současně se jedná o velmi aktuální problém medicínský, neboť burnout syndrom kromě výše uvedených oblastí psychiky ovlivňuje podstatně i kvalitu života osob, u nichž se vyskytuje, a vykazuje některé podobné či téměř shodné charakteristiky s příznaky i důsledky některých duševních onemocnění a poruch. 1 Syndrom vyhoření je tedy vlastně nemoc. V České republice se sice zatím do klasifikace nemocí nedostala, avšak v mezinárodní klasifikaci nemocí je syndrom vyhoření uveden pod kódem ICD 10 v kategorii Z 73.0 s názvem Problémy spojené s obtížemi v uspořádání života. 2 Problematika syndromu vyhoření je v dnešní uspěchané době velmi aktuální a bohužel je možno se se syndromem vyhoření velice často setkat. Díky hektickému životnímu tempu, které současný svět charakterizuje a například i díky přetrvávající světové finanční krizi, jež zasahuje do života všech lidí a mimo jiné se velmi negativně odráží i v oblasti mezilidských vztahů, jsou syndromem vyhoření ohroženy 1 KEBZA, Vladimír. ŠOLCOVÁ, Iva. Syndrom vyhoření. 2. Rozšířené a doplněné vydání, Praha: SZÚ, 2003. 26 s. ISBN 978-80-7367-299-7. 2 JEKLOVÁ, Marta. REITMAYEROVÁ, Eva. Syndrom vyhoření. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. 32 s. ISBN 80-86991-74-1. 3

velké skupiny obyvatel, pokud ne lidé všichni. Každopádně počet lidí ohrožených a postižených tímto syndromem se neustále zvyšuje, což je trend společensky velmi nežádoucí, který se časem negativně projeví v mnoha oblastech společenského života. Je tedy více než nutné vědět, že syndrom vyhoření může potkat každého jedince a v žádném případě není možné spoléhat na to, že právě nás se to netýká, že je to pouze záležitost těch ostatních, či dokonce jen pouhý moderní psychologický výmysl. Tento syndrom se projevuje především u osob, které jsou při své práci v jakémkoli kontaktu s druhými lidmi. Příčinu případného vyhoření můžeme však hledat například i v rodinném životě, či dokonce například i při realizaci stavby rodinného domu, ale dokonce i ve sportu. Skutečně není oblast lidského života, o které můžeme s jistotou prohlásit, že zde syndrom vyhoření nehrozí a stejně tak není jedinec, který si může být jistý, že právě on je proti syndromu vyhoření imunní. Je dobré umět rozeznat již první příznaky syndromu vyhoření, umět mu předcházet a v neposlední řadě, pokud se již dostaví, umět se s ním vyrovnat. Bez dostatečné prevence se riziku vyhoření vystavuje každý, přičemž vyhoření se může dostavit velmi nečekaně a troufám si říci, že dokonce i zákeřně. Chybou by bylo si myslet, že syndrom vyhoření hrozí jen lidem v určitých pracovních pozicích. Příčiny syndromu vyhoření jsou velmi různé a stejně tak jsou různé i ohrožené skupiny obyvatel. Tato disertační práce by měla problém syndromu vyhoření v první řadě definovat a popsat. V další části bude pozornost věnována rizikovým faktorům, které syndrom vyhoření způsobují a vyjmenovány budou profese, které jsou tímto problémem v současné době obecně nejohroženější. Cílem práce by pak měl být popis postupů, jak syndromu vyhoření předcházet, jak rozpoznat markanty nastupujícího problému a jakým způsobem problém řešit, pokud již nastane. V závěru se práce zaměří na popis současného stavu prevence tohoto jevu a jeho celkové zhodnocení. Práce se postupně zaměří na základní informace o syndromu vyhoření, na definování syndromu vyhoření, na faktory jeho vzniku, na nejvíce ohrožené profese, na příznaky vzniku syndromu vyhoření, rozebrána budou stádia syndromu vyhoření, dále se 4

práce zaměří na prevenci syndromu vyhoření a na krizová pracoviště, která se tímto problémem zabývají. Tato práce může následně posloužit každému, komu není lhostejná jeho duševní kondice a chce se syndromu vyhoření vyhnout, případně jej efektivně řešit a zlepšit tak kvalitu svého prožívání a života celkově. Součástí této práce je i praktická část, průzkum, který by měl zjistit, jak aktuální je toto téma pro úředníky děčínského magistrátu, kteří posloužili jako respondenti tohoto šetření. Z výsledků pak lze, alespoň částečně, usuzovat jaký je obecný vztah k syndromu vyhoření ve společnosti obecně. 1. SYNDROM VYHOŘENÍ 1.1 Historie Syndrom vyhoření (také syndrom vyhasnutí, vyhaslosti, vyprahlosti, angl. burnout) byl poprvé popsán v roce 1975 Herbertem Freudenbergerem v článku Staff burnout v časopise Journal of Social Issue. 3 Herbert J. Freudenberger (26. listopadu 1927, Frankfurt nad Mohanem - 29. listopadu 1999 v New York City) byl americký psychoanalytik německého původu. Díky jeho popisu problému se v následujících letech strhl obrovský zájem psychologů o tento fenomén, který se postupně zařadil do seznamu nemocí, což vedlo k poměrně podrobnému popsání jak vývoje, tak následků i prevence této choroby. Sám byl psychoanalytik pracující s dobrovolníky v pomocných profesích zejména v zařízeních provozujících paliativní péči, na kterých tento syndrom pozoroval a díky tomu ho i popsal. V roce 1980 publikoval s Geraldine Richelson. 4 3 BAŠTECKÁ, Bohumila. Klinická psychologie v praxi. Praha: Portál, 2003. 416 s. ISBN 80-7178- 735-3. 4 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak neztratit nadšení, 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1998. 131 s. ISBN: 80-7169-551-3. 5

Označil tak jev, který byl znám již dříve, nikdo před Freudenbergem jej ale nepojmenoval či nevymezil. Hlavní vlna zájmu o tuto problematiku se začala zvedat vzápětí, tj. na přelomu 70. a 80. let, ve vztahu k převážné většině profesí, u nichž lze výskyt syndromu vyhoření předpokládat. Tento stav celkového vyčerpání byl ve své podstatě zachycen už ve starém Řecku ve známé pověsti o Sysifovi vyjadřující celkové vyčerpání, kde musel Sysifos dovalit kámen na vysokou horu, avšak nikdy nedosáhl vrcholu, protože se mu kámen vždy před cílem vysmekl a skutálel dolů. Práce v této pověsti vyjadřuje vyčerpávající trápení bez konce. Dokonce i v Bibli se můžeme setkat s fenoménem celkového vyčerpání. Také v krásné literatuře můžeme na tento jev narazit poměrně často. 5 Je pravděpodobné, že sám objevitel syndromu vyhoření Freudenberg byl k jeho vymezení inspirován beletristickou knihou. Konkrétně knihou Případ vyhoření (A Burn out Case) od autora Grahama Greena. V této knize se dočteme o životním příběhu nadějného architekta, který vstupuje do života s velkým zapálením a očekáváním. Setkává se ale s neočekávanými problémy, které považuje za nesmyslné. Tyto problémy se mu ale nedaří překonávat a jeho nadšení klesá. Až poté znechucen životem v soudobé společnosti utíká od práce do africké džungle. Jak můžeme zpozorovat u hlavního hrdiny výše uvedené knihy Grahama Greena, burnout postihuje právě lidi, kteří nastupují do práce s velkou mírou nadšení a mají vysokou míru motivace. Pokud lidská bytost bere svou práci spíše jako povolání, službu lidem, bohu, či vyššímu principu, než jako za námezdnou práci, bývá ještě více postižena rizikem vyhoření. Prožití vyhoření bývá o to intenzivnější, hlubší, přichází pocit promarněného, bezúčelného života. Tak jako může selhat, shořet představa, že práce je odpovědí a řešením existenciální otázky: Proč vlastně žijeme?, stejně může shořet například i zamilování. Podstata vyhoření tak spočívá v existenciální potřebě věřit ve smysluplnost života. 6 5 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak neztratit nadšení, 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1998. 131 s. ISBN: 80-7169-551-3. 6 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak neztratit nadšení, 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1998. 131 s. ISBN: 80-7169-551-3. 6

1.2 Teoretické vymezení syndromu vyhoření V teoretické rovině lze vysledovat souvislost podstaty vyhoření mezi dvěma hlavními oblastmi výzkumu: 1) v linii filozoficko-psychologické jde o zdroje z oblasti existenciálně orientované filozofie a psychologie, 2) v linii psychologicko-medicínské přispělo ke koncipování poznatků o vyhoření dlouhodobé studium stresu a jeho důsledků. 7 Existencialismus byl pro řadu psychologů a psychiatrů, zabývajícími se otázkami psychologických aspektů vztahů mezi zdravím a nemocí, velmi inspirativním myšlenkovým zdrojem. Z mnoha podnětů, jež toto hnutí přineslo, byly pro tyto psychology nejpodstatnější otázky, vztahující se k prožitkům, jež se vyskytují v souvislosti s krizí osamělého jedince - intelektuála, nejčastěji liberálně orientovaného. Tato krize, kterou existencialisté poprvé velmi výstižně popsali po 1. světové válce, je způsobena pocitem totálního osamění, vykolejení z dosavadního zaběhnutého každodenního režimu a nutností spoléhat se pouze na vlastní síly. Člověk je zde reflektován a percipován jako zcela osamělé a z kořenů vytržené individuum, usilující momentálně o uhájení holé existence. Značný důraz je kladen na pocity úzkosti, jejichž zdroje jsou spatřovány v prožívané odpovědnosti, a na pocity beznaděje, vztahující se k nutnosti spoléhat se jen na sebe. Součástí této prožívané krize je též vyrovnávání se s vlastními náladami a pocity, obsahujícími prožitky osamocení, starostí, úzkosti, bezmoci, beznaděje a zoufalství, ale i absurdity, nudy, otrávení, zhnusení atd. 8 Úzkost je jedním z ústředních pojmů existenciálního přístupu, je hlavní hybnou silou prožívání reality, díky níž si člověk uvědomuje fakt svého konečného postavení v celku okolního světa. 9 Podle existencialistů je nutné k uvědomění sama sebe ve smyslu existence, což každodenní život svým stereotypem neumožňuje, dostat se do určité mezní či krajní 7 KEBZA, Vladimír. ŠOLCOVÁ, Iva. Syndrom vyhoření. 2. Rozšířené a doplněné vydání, Praha: SZÚ, 2003. 26 s. ISBN 978-80-7367-299-7. 8 KEBZA, Vladimír. ŠOLCOVÁ, Iva. Syndrom vyhoření. 2. Rozšířené a doplněné vydání, Praha: SZÚ, 2003. 26 s. ISBN 978-80-7367-299-7. 9 YALOM, I. Existenciální psychoterapie. Praha: Portál, 2006. 520 s. ISBN 80-7367-147-6. 7

situace. Jednou z těchto mezních situací jsou nepochybně i stavy, prožívané v rámci vyhoření, tj. stavy celkového vyčerpání, ztráty motivace, rezignace na profesionální cíle atd. Právě toto uvědomění sama sebe jako individuální existence přináší člověku poznání jeho svobody. Svoboda však podle existencialistů předpokládá absolutní nezávislost člověka na společnosti, pro její poznání je proto nutné zpřetrhání všech svazků se světem. To bývá také součástí vzorců chování jedinců, u nichž se vyhoření dostalo do závěrečné fáze. Pokud člověk pochybuje o smyslu své existence, jak tomu často při rozvoji pokročilejších fází vyhoření bývá, dostavuje se stav existenciální frustrace. Silně prožívané a dlouhodobě působící stavy existenciální frustrace mohou vyústit v depresi nebo v tzv. noogenní či existenciální neurózu, což je v podstatě chronická neschopnost uvěřit v důležitost, užitečnost a pravdivost všeho, co člověk dělá. 10 V pokročilých a závěrečných fázích vyhoření dochází v souvislosti s intenzivně prožívaným stavem vyčerpání k podobné tendenci zpřetrhat všechna pouta s dosavadním, především profesionálním životem, a osvobodit se tak od minulé zkušenosti, která je svazující. 11 Druhý významný teoretický zdroj, poskytující zázemí koncepci syndromu vyhoření, stres, je nejčastěji pojímán jako výsledek nerovnováhy mezi hodnocením požadavků a hodnocením zdrojů k jejich zvládnutí. Na straně požadavku je hodnocena intenzita nároku a předpokládané důsledky selhání se s ním vyrovnat. Na straně zdrojů je hodnocena jejich přiměřenost a dostatečnost. Pocit, že požadavkům již nelze dostát, je důsledkem vyčerpání rezerv a zdrojů ke zvládání stresu. Tyto zdroje a rezervy bývají různými autory nazývány různě adaptační kapacita (adaptive capacity), zátěžová kapacita (load capacity), systémová kapacita (system capacity), vyrovnávací zdroje (coping resources), překlenovací kapacita (carrying capacity). Jejich význam zůstává v podstatných rysech stejný: jedná se o repertoár vrozených dispozic a dovedností, které jedinec získal v průběhu svého života v procesu střetávání se s nejrůznějšími stresory. 12 10 YALOM, I. Existenciální psychoterapie. Praha: Portál, 2006. 520 s. ISBN 80-7367-147-6. 11 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak neztratit nadšení, 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1998. 131 s. ISBN: 80-7169-551-3. 12 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Praha: Kosmas, 2002, 280 s. ISBN 978-80-7367-568-4. 8

Psychosociální stres, pracovní i mimopracovní, je v posledních letech intenzivně studován. Důležitost tohoto směru výzkumu je zdůrazněna: 1) tvrdými daty statistik ukazujícími, že více než 70 % absencí v práci z důvodů pracovní neschopnosti je zapříčiněno nemocemi, které mají souvislost se stresem, 2) známou zásadou, že nemocem je lépe přecházet, než je léčit. 13 Psychosociální stres v pracovních podmínkách souvisí se sociálním prostředím v práci, organizačními aspekty zaměstnání a obsahem i určitými operačními aspekty prováděného úkolu (úkonu). V oblasti mimopracovního stresu je předmětem výzkumu především problematika chronických denních nepříjemností, mikrostresorů a tzv. životních událostí (např. změna zaměstnání, ztráta zaměstnání, hypotéka, nemoc apod.). Obě oblasti, pracovní i mimopracovní, mohou být zdrojem zdravotních rizik. Navíc, nadměrné požadavky a stresogenní podmínky v jedné oblasti zasahují do prožívání v druhé oblasti. Naopak, pozitivní zisky z jedné oblasti mohou příznivě ovlivňovat druhou oblast. Pracovní stres může být klasifikován do několika kategorií: problémy související s rolemi, které jedinec zastává (konflikty rolí); nároky související s obsahem práce (pracovní zatížení a odpovědnost); organizace práce (potíže s komunikací, nejasné vymezení kompetencí a odpovědností); profesní perspektiva (nejasný kariérní řád, nevyužití kvalifikace); fyzické prostředí (hluk, prach, teplota, bezpečnost práce). 14 Nárokům souvisejícím s vlastní pracovní činností byla v posledních letech věnována značná pozornost. Mnohé práce ukázaly, že vysoce stresogenní je práce charakterizovaná vysokými nároky na kvalitu, odpovědnost a nasazení pracovníka při současně nízké autonomii pracovní činnosti. Autonomie pracovní činnosti představuje možnost pracovníka rozhodovat o tempu práce, její povaze a 13 KEBZA, Vladimír. ŠOLCOVÁ, Iva. Syndrom vyhoření. 2. Rozšířené a doplněné vydání, Praha: SZÚ, 2003. 26 s. ISBN 978-80-7367-299-7. 14 MARKOVÁ, Monika. Sestra a pacient v paliativní péči. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2010. 210 s. ISBN 978-80-247-3171-1. 9

podmínkách. Výzkumy prokázaly, že kombinace vysokých nároků s nízkou autonomií pracovní činnosti je faktorem, který hraje rozhodující roli v determinaci zdravotních důsledků pracovních požadavků v tom smyslu, že je rizikovým faktorem vzniku různých onemocnění. Výzkum, provedený již na konci osmdesátých let, potvrdil vyšší zdravotní rizika u pracovníků vykonávajících takto charakterizovanou práci (vysoké požadavky + nízká autonomie), a měl dokonce již i svůj legislativní výstup: v zákoníku práce, v části týkající se pracovních podmínek, byl na základě těchto výsledků zakotven požadavek, aby pracovní podmínky byly upraveny tak, aby zaměstnanec mohl mít vliv na svou pracovní situaci. 15 Je ovšem nutné podotknout, že v současné době zákoník práce žádné takové ustanovení neobsahuje a jeho zpřísňování vůči zaměstnancům může být do budoucna zdrojem dalších problémů. 2. DEFINICE SYNDROMU VYHOŘENÍ 2.1 Východiska pro definování syndromu vyhoření V průběhu téměř 30 let výzkumu tohoto problému se objevila ve světové literatuře řada pojetí a vymezení syndromu vyhoření, jež se často v různých aspektech vzájemně liší. Lze však konstatovat, že většina pojetí se shoduje alespoň v následujících bodech: 1. Jde především o psychický stav, prožitek vyčerpání. 2. Vyskytuje se zvláště u profesí, obsahujících jako podstatnou složku pracovní náplně práci s lidmi. 3. Tvoří jej řada symptomů především v oblasti psychické, částečně však též v oblasti fyzické a sociální. 15 KEBZA, Vladimír. ŠOLCOVÁ, Iva. Syndrom vyhoření. 2. Rozšířené a doplněné vydání, Praha: SZÚ, 2003. 26 s. ISBN 978-80-7367-299-7. 10

4. Klíčovou složkou syndromu je zřejmě emoční exhausce, kognitivní vyčerpání a opotřebení a často i celková únava. 5. Všechny hlavní složky tohoto syndromu rezultují z chronického stresu. 16 Další literatura definuje ještě následující shodné body: 1. Přítomnost negativních emocionálních příznaků jako například deprese, vyčerpání, a jiné. 2. Spojení s určitými druhy povolání, které jsou uváděny jako rizikové, kupříkladu pomáhající profese či manažeři. 3. Snížená efektivita práce nebývá spojena se špatnými pracovními schopnostmi a dovednostmi, ale naopak s negativními vytvořenými postoji a s chováním, které plyne z těchto postojů 4. Důraz je kladen spíše na psychické příznaky a na prvky chování, než na provázející tělesné příznaky. 5. Syndrom vyhoření se vyskytuje u psychicky zdravých lidí a nesouvisí tak s psychickou patologií. 17 Ve vzniku a vývoji syndromu vyhoření je mnoho proměnných, na které by se měl brát při celostním zkoumání ohled. Tyto proměnné nejsou jen z oblasti objektivně zvenčí poznatelné, ale vztahují se i k vnitřnímu životu jednotlivých lidí. Autoři, kteří se tématem vyhoření hlouběji zabývají, tak často zavítají i na půdu filozofičtějších úvah kdy tvrdí, že kořen syndromu vyhoření spočívá v naší existenciální potřebě věřit, že náš život je smysluplný, že věci, které děláme, jsou nějak užitečné, důležité, ba dokonce v určitém smyslu hrdinné. Toto přesvědčení je určitým způsobem zacházení se strachem, který nás napadá všude tam, kde se setkáváme se zjištěním, že my sami jsme smrtelní. Všichni lidé potřebují cítit se hrdiny. Potřebují vědět, že jejich život je důležitý, v širším než jen ve zcela úzkém osobním měřítku. Potřebují 16 KEBZA, Vladimír. ŠOLCOVÁ, Iva. Syndrom vyhoření. 2. Rozšířené a doplněné vydání, Praha: SZÚ, 2003. 26 s. ISBN 978-80-7367-299-7. 17 JEKLOVÁ, Marta. REITMAYEROVÁ, Eva. Syndrom vyhoření. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. 32 s. ISBN 80-86991-74-1. 11

se spojovat s něčím, co je větší, než jsou oni, co je přesahuje. Když zjistí, že selhali, vyhoří. Vyhoření je tak často důsledkem selhání při hledáni smyslu života. 18 Jeden z nejdůležitějších aspektů při popisu syndromu vyhoření je vztah k práci, přičemž se ukazuje, že existuje zcela evidentní vztah mezi syndromem vyhoření a negativním postojem k práci. Vyhoření tedy hrozí zejména lidem, kteří se potýkají s výraznou nechutí chodit pravidelně do práce, práce se pro ně stává bezduchá a ničí nadšení i motivaci. Schopnosti a znalosti se vyhořením neztratí, ale klesá vnitřní náboj i chuť podávat výkony. Označení vyhoření za nemoc duše se jeví velmi trefné a až bolestně je výstižný citát Alberta Camuse: Bez práce celý život ztrouchniví, ale když je práce bezduchá, život se dusí a umírá. 19 Vyčerpání, pasivita a zklamání ve smyslu burnout syndromu se dostavuje jako reakce na převážně pracovní stres. Jako burnout ( vyhoření, či vyhasnutí ) bývá popisován stav emocionálního vyčerpání vzniklý v důsledku nadměrných psychických a emocionálních nároků. 2.2 Definice Burnout je stav vyplenění všech energetických zdrojů původně velice intenzivně pracujícího člověka (např. lidí, kteří se snaží druhým lidem v jejich těžkostech pomoci a pak se cítí sami přemoženi vlastními problémy). 20 Burnout je stav člověka, který se podobá vysychání pramenů či vybíjení baterie. Stejně jako stres ani burnout není mimo nás, ale v nás. Neznáme ho, dokud se v nás nezabydlí. 21 18 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak neztratit nadšení, 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1998. 131 s. ISBN: 80-7169-551-3. 19 POTTTEROVÁ, Beverly. Jak se bránit pracovnímu vyčerpání. Olomouc: Votobia, 1997. 259 s. ISBN 80-7198-211-3. 20 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak neztratit nadšení, 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1998. 131 s. ISBN: 80-7169-551-3. 21 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak neztratit nadšení, 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1998. 131 s. ISBN: 80-7169-551-3. 12

Syndrom vyhoření lze popsat jako duševní stav objevující se často u lidí, kteří pracují s jinými lidmi a jejichž profese je na mezilidské komunikaci závislá. Tento stav ohlašuje celá řada příznaků: člověk se cítí celkově špatně, je emocionálně, duševně i tělesně unavený. Má pocity beznaděje, nemá chuť do práce ani radost ze života. 22 Syndrom vyhoření lze popsat jako duševní stav, jenž často postihuje ty, kteří profesně neustále přicházejí do styku s lidmi, například zdravotníci, sociální pracovníci, poradci, učitelé apod. Je charakteristický tím, že se dotyčný celkově necítí dobře a je emocionálně, duševně i tělesně vyčerpaný. 23 Definic syndromu vyhoření by se jistě dala v dostupné literatuře najít ještě celá řada, nicméně výše uvedené reprezentují všechny body uvedené v předchozí podkapitole a pro další účely této práce budou postačující. 3. FAKTORY VZNIKU SYNDROMU VYHOŘENÍ 3.1 Obecné faktory vzniku syndromu vyhoření Na příčinách vzniku tohoto zhoubného procesu se mohou v určité míře podílet osobnostní dispozice postiženého, nedostatečná sociální opora, myšleno určitým způsobem nedostatečně fungující systém sociálních vztahů a vazeb, zanedbávání udržení a podpory motivace (ať z naší strany či ze strany nadřízeného, rodinného příslušníka apod.) a různé zátěžové situace, včetně stresu. Někdy bývá syndrom vyhoření označován jako fenomén prvních let v zaměstnání, kdy po vysokých očekáváních, entuziasmu nastává zklamání, frustrace, bezmoc a 22 TOŠNER, Jiří. TOŠNEROVÁ, Tamara. Burn Out syndrom: Syndrom vyhoření. Pracovní sešit pro účastníky kurzů. Praha: Hestia, 2002, 15 s. ISBN neuvedeno. 23 RUSH, Myron D. Syndrom vyhoření. Praha: Návrat domů, 2003. 132 s. ISBN 80-7255-074-8. 13

rezignace. Jakou roli sehrávají při vyhoření osobnostní proměnné, je zatím nejasné. Mnoho expertů vidí jako hlavní příčinu vyhoření podmínky na pracovišti, okruh spolupracovníků a další sociologické faktory. 24 Důraz na pracovní podmínky kladou i jiní odborníci, kteří rozvíjejí hypotézu infekčnosti tohoto syndromu. Vznik a rozvoj syndromu vyhoření by se tedy mohl v určitém sociálním prostředí snadněji šířit, například v sociálním prostředí některé firmy, instituce či komunity. 25 Syndrom vyhoření je mnohdy cenou, kterou platí lidé za své výrazné úspěchy. Je možné vysledovat deset nejběžnějších příčin tohoto stavu: 1. Pocit nutkání namísto povolání, 2. Neschopnost přibrzdit, 3. Snaha udělat všechno sám, 4. Přehnaná pozornost k cizím problémům, 5. Soustředěnost na detaily, 6. Nereálná očekávání, 7. Příliš velká rutina, 8. Nesprávný pohled na priority v našem životě, 9. Špatný tělesný stav, 10. Neustálé odmítání ze strany druhých. 26 Jako nejčastější příčina syndromu vyhoření bývá označován dlouhodobý bezprostřední styk s lidmi, neúspěšné jednání s lidmi, nepřiměřená pracovní doba s přílišnými požadavky kladenými na pracovníka nebo velice přísné pracovní podmínky atd. 27 24 JEKLOVÁ, Marta. REITMAYEROVÁ, Eva. Syndrom vyhoření. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. 32 s. ISBN 80-86991-74-1. 25 KEBZA, Vladimír. ŠOLCOVÁ, Iva. Syndrom vyhoření. 2. Rozšířené a doplněné vydání, Praha: SZÚ, 2003. 26 s. ISBN 978-80-7367-299-7. 26 RUSH, Myron D. Syndrom vyhoření. Praha: Návrat domů, 2003. 132 s. ISBN 80-7255-074-8. 27 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak neztratit nadšení, 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1998. 131 s. ISBN: 80-7169-551-3. 14

Existují různé osobnostní struktury, přičemž některé inklinují ke vzniku syndromu vyhoření více. Společným znakem lidí těchto náchylnějších osobnostních struktur je, že neumějí hospodařit se svými tělesnými a duševními rezervami. Vysilují se tak v oblasti duševní, tělesné, pracovní i rodinné až do vyčerpání. 28 3.2 Stres Stresem (distresem) zde rozumíme negativně působící stres. Narozdíl od eustresu, což je stres pozitivně působící, může distres při vyšší intenzitě stresové reakce být v procesu vedoucím k vyhoření jednou z hlavních příčin. Stresem se obvykle rozumí vnitřní stav člověka, který je buď něčím ohrožován, nebo takové ohrožení očekává a přitom se domnívá, že jeho obrana proti nepříznivým vlivům není dostatečná. 29 Statistiky ukazují, že více než 70% absencí v zaměstnání z důvodů pracovní neschopnosti je zapříčiněno nemocemi majícími souvislost se stresem. Stres je rozlišen na mimopracovní (kde hrají výraznou roli chronické denní mikrostresory a těžké životní události) a pracovní (který souvisí se sociálním prostředím v práci, obsahem práce, organizací i určitými operačními aspekty prováděného úkolu). Pracovní stres lze klasifikovat podle několika kategorií: Problémy související s rolemi, které jedinec zastává (konflikty rolí), Nároky související s obsahem práce (pracovní zatížení a odpovědnost), Organizace práce (potíže s komunikací, nejasné vymezení kompetencí a odpovědností), Profesní perspektiva (nejasný kariérní řád, nevyužití potenciálu), 28 KALLWASS, Angelika. Syndrom vyhoření v práci a v osobním životě. 2007. 139 s. ISBN 978-80- 7367-299-7. 29 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak zvládat stres. Praha: Grada Avicenum, 1994. 190 s. ISBN 978-80-7169-121-1. 15

Fyzické prostředí (hluk, prach, teplota, bezpečnost práce). 30 Člověk se v průběhu života setká s nejrůznějšími stresory, či stresujícími činiteli vyvolávajícími stres. Můžou to být fyzikální stresory, jakými je např. alkohol, nemoc apod., nebo emocionální, čímž je myšleno naše rozpoložení, když prožíváme určitý zármutek, úzkost či strach. Jedním z nejčastěji se vyskytujících stresorů je změna. Jakákoli změna, dokonce i změna k lepšímu v nás vyvolává určitý stres. Se změnou přichází strach, nejistota a pochyby. Změna vyžaduje učení a přizpůsobování se novým podmínkám. Stejně tak ztráta kontroly a pocit bezmoci může být výrazným stresujícím činitelem. Určité představy, že když nemůžeme kontrolovat situaci, okolnosti se mohou obrátit proti nám, ohrožují většinu lidí. 31 Stres je subjektivní prožitek, pro nějž neexistuje žádné závazné nebo objektivně ověřitelné měřítko. Klade se tak velký důraz na individualitu. 32 Stres lze také definovat jako vztah mezi dvěma silami, které působí protikladně. Je nutné zdůraznit subjektivitu této definice v závislosti na individualitě. Souborem negativně působících zatěžujících faktorů se rozumí zmiňované stresory, naopak salutory se rozumí soubor obranných schopností stres zvládat. Žádoucí je, aby byly tyto síly vyrovnány, nebo aby síla salutorů byla vyšší než stresorů. Převáží-li však souhrnná síla stresorů souhrnnou sílu salutorů, dochází ke stresu. 33 Do tohoto nežádoucího stavu zvaného stres (distres) se člověk dostává, jestliže negativní vlivy, které na něj působí, převýší jeho možnosti a schopnosti se s těmito negativními vlivy vypořádat. Tam, kde se člověk dlouhodobě pohybuje ve stresové situaci, a zvláště pak tam, kde se dostává do distresové situace, zvyšuje se nebezpečí vyhoření. V literatuře jsou publikovány škálované seznamy stresujících situací. Rámcově se tyto seznamy příliš neliší a všechny tedy postihují to podstatné, tedy silné stresory, které vyvolávají stres a potažmo mohou vést k syndromu vyhoření, v krajním případě 30 KEBZA, Vladimír. ŠOLCOVÁ, Iva. Syndrom vyhoření. 2. Rozšířené a doplněné vydání, Praha: SZÚ, 2003. 26 s. ISBN 978-80-7367-299-7. 31 POTTTEROVÁ, Beverly. Jak se bránit pracovnímu vyčerpání. Olomouc: Votobia, 1997. 259 s. ISBN 80-7198-211-3. 32 KALLWASS, Angelika. Syndrom vyhoření v práci a v osobním životě. 2007. 139 s. ISBN 978-80- 7367-299-7. 33 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak neztratit nadšení, 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1998. 131 s. ISBN: 80-7169-551-3. 16

k fyzickému nebo duševnímu onemocnění, případně k obojímu současně a v nejkrajnějším případě může dojít dokonce k selhání celkovému, které může vést až ke smrti. Přehled působnosti různých stresorů (hodnoty vyjadřují sílu negativního vlivu). Úhrnná hodnota 150 bodů této škály dává 37% pravděpodobnost tělesného onemocnění, 300 bodů již 80% pravděpodobnost. smrt manželského partnera 100 rozvod 73 trest vězení 63 zranění nebo nemoc 53 svatba 50 těhotenství 40 sexuální problémy 39 přírůstek v rodině 39 změna finanční situace 38 vysoká půjčka 31 vypršení půjčky 30 začátek nebo ukončení školy 26 změna životních podmínek 25 změna osobních zvyklostí 24 potíže s nadřízeným 23 změna pracovní doby 20 změna bydliště 20 změna návyků volného času 19 běžná půjčka 17 17

změna návyků na spánek 16 dovolená 13 vánoční svátky 12 34 3.3 Situace podporující stav vyhoření Nenajde se zaměstnání, které by nemělo nějaké demotivační aspekty. Existují však zaměstnání, ve kterých převažují situace, které vyhoření vyvolávají. Japonci dokonce vytvořili termín karoshi, který znamená smrt přepracováním. 35 Existují situace, které mohou způsobit, že i ti nejvíce motivovaní zaměstnanci mohou vyhořet. K vyhoření přispívají situace, kdy máme velice kritické nadřízené. Nebezpečný je náš vlastní perfekcionismus, naše vlastní puntičkářství nás může předurčovat pro vyhoření. I nedostatek uznání může nahlodat nadšení pro práci stejně jako s ním související neodpovídající finanční ohodnocení, kdy máme pocit, že naše vysoké výkony nejsou dostatečně ohodnoceny. Také práce neodpovídající kvalifikaci ctižádostivého pracovníka je nakonec pro něj samotného velkou zátěží. Dalším problémem jsou nejasnosti, kdy máme nedostatek informací o naší práci a o tom, co se od ní očekává. Nevíme tak, jestli děláme v danou chvíli správnou věc. Velkou zátěží jsou úkoly bez konce, například nekonečná fronta zákazníků, jakákoli práce, která nemá jasně vymezený začátek a konec. 36 Také nesplnitelné úkoly, kdy může být úkol jasně vymezený, jen není možné ho splnit (například obhájkyně jasně vinného klienta), mohou vést ve svém důsledku k vyhoření. 34 Psychologie. Náročné životní situace [online]. [cit. 2012-01-04]. Dostupné z: http://marap.blog.cz/0609/psychologie-narocne-zivotni-situace-konflikt-frustrace-stres. 35 POTTTEROVÁ, Beverly. Jak se bránit pracovnímu vyčerpání. Olomouc: Votobia, 1997. 259 s. ISBN 80-7198-211-3. 36 POTTTEROVÁ, Beverly. Jak se bránit pracovnímu vyčerpání. Olomouc: Votobia, 1997. 259 s. ISBN 80-7198-211-3. 18

Další kapitolou je práce s nevyléčitelnými pacienty, což se může týkat lidí pracujících ve službách, např. sociálních pracovníků, kteří mají velké množství klientů s neřešitelnými problémy a samozřejmě zdravotníků. Situace, kdy neslučitelné požadavky znamenají, že splnění jednoho vylučuje splnění druhého (např. když máme dva nadřízené a každý má jiné požadavky, které se navzájem vylučují), jsou typickým předpokladem problému, stejně jako když má člověk více rolí s rozdílnými požadavky. 37 Silný problém přináší i tzv. konflikt hodnot, například když jsou morální hodnoty v konfliktu s pracovní kariérou a jedno nejde uspokojit bez poškození druhého. Jedním z nejhorších pocitů, který může člověk prožívat je pocit zbytečnosti, který se může dostavit i přes značný úspěch, který ale nepřináší trvalý pocit uspokojení. Naprosto evidentní příčinou, která vede k vyhoření je pracovní přetížení. Když máme více práce, než kolik můžeme v daném čase zvládnout, tak se problém dříve či později dostaví. Také byrokracie v souvislosti se špatnými pracovními podmínkami, s pocitem že nemůžeme ovlivňovat a řídit svou práci a pracovní prostředí, nebo také nedostatek schopností může ke vzniku vyhoření přispět. 38 4. PŘÍZNAKY A DIAGNOSTIKA VZNIKU SYNDROMU VYHOŘENÍ Každý lidský problém, než se projeví v plné síle, o sobě dává předem vědět celou řadou symptomů, které by pro jedince měli být varováním. Je tedy dobré příznaky syndromu vyhoření znát a umět je na sobě, případně na lidech, které máme kolem sebe, rozeznat. Syndrom vyhoření, než se dostaví, vysílá signály v mnoha rovinách, a čím déle jsou tyto signály ignorovány, tím je riziko propuknutí syndromu vyhoření větší. Za základní příznaky lze považovat: 37 POTTTEROVÁ, Beverly. Jak se bránit pracovnímu vyčerpání. Olomouc: Votobia, 1997. 259 s. ISBN 80-7198-211-3. 38 POTTTEROVÁ, Beverly. Jak se bránit pracovnímu vyčerpání. Olomouc: Votobia, 1997. 259 s. ISBN 80-7198-211-3. 19

skutečnost, že aktivita vzrůstá, ale produktivita zůstává zpočátku stejná, podrážděnost až agresivita, fyzická únava, neochota riskovat, ztráta odvahy, ztráta osobní identity a sebeúcty, ztráta objektivnosti, emocionální vyčerpanost, negativní duševní postoj. 39 Vzhledem k důležitosti markantů, které mohou ukazovat na vznikající syndrom vyhoření, se jeví jako vhodné rozčlenit je na jednotlivé úrovně, ve kterých se mohou projevit. Samozřejmě ne každý musí pozorovat na sobě všechny příznaky ve všech úrovních. Varováním by ale mělo být již jen několik z nich. Patří sem tedy celá řada projevů z oblasti emocí (sklíčenost, popudlivost, bezmocnost), postojů (nechuť, cynismus, zapomínání, nesoustředěnost) a mezilidských vztahů (snížená ochota pracovat s lidmi, stažení se, soukromé konflikty). Svou daň si syndrom vyhoření vybírá také v tělesné rovině, které se projevují například častými potížemi se spánkem, jídlem, člověk se může snadno unavit, nebo mít vysoký krevní tlak. 40 Přehledný popis jednotlivých příznaků syndromu vyhoření je uveden v následujících podkapitolách v rozčlenění podle úrovní, v nichž se projevují: 39 RUSH, Myron D. Syndrom vyhoření. Praha: Návrat domů, 2003. 132 s. ISBN 80-7255-074-8. 40 Syndrom vyhoření. Příznaky vyhoření [online]. [cit. 2012-01-05]. Dostupné z: http://www.syndromvyhoreni.psychoweb.cz/syndrom-vyhoreni-uvod/priznaky-vyhoreni. 20